Ahoj všem cestovatelům, dovoluji si zde zveřejnit, s jejich souhlasem samozřejmě, skvělý cestopis mých rodičů po Indočíně. Děkuji, máti, za krásné zpracování a myslím, že se velmi brzy vydáme po vašich stopách Letenky jsme si objednali přes letuska.cz už v srpnu. Zpáteční – za 17 000 Kč jedna, ale dají se pořídit i levněji. My letěli přes SOUL s ČSA a korejskými stevardkami, a do HANOI pokračovali s Vietnam Airlines. Bez problému, na čas, pohodlně, s dobrým servisem. Na začátku listopadu jsme si vyřídili do Vietnamu on-line multivisa, ta nás každého stála 900 Kč s tím, že na letišti v Hanoi, kde nám dají do pasu razítka, doplatíme dohromady 130 usd. Že to bylo nečekaně o 60 usd dražší – o tom později jako varování ostatním. S sebou jsme vezli 500 usd hotově a 1500 usd v cestovních šecích American Express, jak jsme byli vždy zvyklí. Tentokrát to bylo špatně – v bankách se tvářili, jakoby něco takového viděli poprvé, pak je (s úsměvem a úklonou) odmítli a poslali nás o kus dál. Až snad v desáté bance jsme se dozvěděli, že přijímat cestovní šeky zakázala letos v září vláda. Netušila to ani česká ambasáda, na kterou jsme náhodou narazili. To by byla docela komplikace, kdyby téměř na každém rohu ve městech nebyl bankomat, vydávají buď místní měnu nebo usd. Akceptují MASTER card, VISA atd. Bylo štěstí, že jsem si na poslední chvíli přibalila platební kartu, ani nevím proč – asi intuice či co. V každém hotelu je zdarma internet, kde si všechny informace vygooglujete, a když náhodou není nebo je obsazen, tak hned někde vedle je veřejný, za hodinu dáte asi 3 (Kč). Hned při příjezdu jsme v recepci dostali velmi podrobnou mapku, vystačíte i s tím. Trochu ošmatané Lonely Planet nebo jiné průvodce dostanete koupit všude a výrazně levněji než u nás. Sbalili jsme jen menší kufr na kolečkách - s báglem už pár let nejezdíme, nejsme nejmladší….Stačí mít s sebou kartáček na zuby a další vyloženě osobní věci. I v prosinci, pokud nemíříte hodně na sever do hor, nepotřebujete nic víc než nějaké tričko s krátkým a s dlouhým rukávem, lehké dlouhé kalhoty, šortky, sandály, plavky, možná něco na spaní. Cokoliv budete na cestě potřebovat, koupíte za pár korun na místě – třeba i ty sandály, kdyby se vám už nikam nevešly. Špinavé oblečení buď vyměníte za nové nebo necháte kdekoliv vyprat, obojí rychle a levně. A boty vyčistí na ulici za pětikačku. Dobrá zpráva pro kuřáky – originální Malbora, Camel a další cigarety všech známých značek nestojí víc než 25 (Kč), u pouličního prodavače o trochu dráž.jen o málo víc. Doporučené očkování zahrnuje všechno možné, my stihli jen žloutenku A, ale ukázalo se to jako dostačující. Jako vždy jsme si s sebou vzali několik balení desinfekčního gelu na ruce, to se hodí před každým jídlem, zvláště je-li to přímo na ulici. V restauracích si ale vždycky můžete ruce umýt mýdlem. Není od věci dát si každé ráno frťana. Česnek, který jsme měli pro jistou taky, skončil brzy v jedné kuchyni. V turisty navštěvovaných místech žádné střevní potíže nehrozí. Obvyklé varování nejíst zeleninové saláty nebo ovoce, které si nemůžete oloupat, a nebo nepít cokoliv s ledem, jsme tady po pár dnech porušili – Vietnam není Indie nebo Maroko…. Anglicky se domluvíte, na ulici je to ovšem spíše English poor, vystačíte se simple words and short sentences. Lidi jsou tu pohodoví, milí, usměvaví, ochotní. Stávalo se, že neměli třeba značku piva, kterou jsme chtěli, přinesli to odvedle. Pro kartu do našeho foťáku dojeli někam motorkou. Vietnamština se podobá ptačímu cvrlikání. Počasí v prosinci bývá slunečné a spíše suché, občas sprchne, rozednívá a stmívá se přibližně v šest. Na severu je chladněji – kolem 24 st., ale už o 1000 km jižněji, v centrální části Vietnamu, jsme se koupali, bylo přes 27 st. . Opalovací krém nevozte - velké balení s faktorem 90 koupíte tady výrazně levněji. Usmlouvali jsme to na 3 usd. Smlouvejte všude kromě restaurací, kamenných prodejen a taxíků. Ty mají taxametry a jsou tak levné, že jsme je dost často používali. Dongy jsou oficiální vietnamská měna, s dolary vás však nikdo nevyhodí. Kurs je praktický stejný, ať měníte v bance, v cestovce, ve směnárně, v hotelu, na ulici. Za 1 usd jsme dostali 2 200 dongů. V těch tisících se orientujete snadno – zkrátka si odmyslete ty 3 nuly. Ze 100 000 dongů je rázem naše stovka. V Kambodži platí sice riely (1 usd = 4 400 rl), ale americký dolar je tu hlavní měna. V obchodech i v restauracích uvidíte cenovky jen s usd. Vrátí vám buď dolary nebo riely, jak chcete (chtějte vždy dolary). Kambodža je proto o něco dražší. Zatímco ve Vietnamu posnídáte půlmetrovou bagetu s kuřetem a k tomu kávu za 25 (Kč), v Kambodži dáte za totéž dvakrát tolik. Co jsme ve Vietnamu jedli a kolik to stálo? Například banana/pineapple pancake – 25 000 dongů (25 Kč), fried rice nudlles with seefood/chickin/pork/beef – 40 (Kč), crocodille steak with rice – 60, fried frog wth. potato and vegetable salad – 60, crab, rice, salad – 120, coconut/mango/pataya …shake – 22, sandwich meat/vegetable on the way – 10, beer už od 8, tea – 10, wather - 5. Dvanáct uvařených křepelších vajíček stojí 20. A láhev pravé whisky za stovku….Vietnames white coffe se ale nedá pít, je opravdu strong a velmi sweet. Rovnou k tomu dají horkou vodu na zředění. Kuchyně se liší podle regionu. V Kambodži nám chutnala, hlavně výborná dýňová Pompkin Soup, ale v Saigonu ji taky vařili skvěle. Kdo nemusí zrovna denně místní kuchyni, vybere si něco jiného - řízek s hranolkami nebo špagety, pizzu a jiné „normální“ jídlo (české knedlíky nebo smažák fakt ne!). Ceny v indických, pakistánkých, japonských, italských nebo francouzských restauracích s cizí kuchyní se nijak neliší od těch místních. Snídani jsme mívali vždy v ceně hotelu, jinak jsme chodili do restaurací nebo si dali něco k jídlu u malých stolečků přímo na chodníku. Najíte se kdekoliv, kdykoliv, ve dne, v noci. Servírují velké porce. K jídlu často přinesou konvici s vietnamským čajem a neustále ji dolévají. Zdejší kuchyně se hodně liší – zatímco naše svíčková je stejná od Šumavy ke Starému Hrozenkovu, tady tomu tak není. I ten pancake nebo sendwich dělali pokaždé jinak. Hotely jsme si zamluvili už předem přes booking.com v Hanoi, Saigon, Phnom Phen a Seem Reap. Vybrali jsme si menší hotýlky nebo hostely (Hanoi, Seem Reap) přímo v Old Town. Vybavení pokoje bylo standardní: velká postel pro dva, záclony a sametové závěsy na oknech, někdy balkon, vždy koupelna, wc, barevná LD televize s mnoha programy vč. BBC, National Geographic, Animal Planet a podobně, samozřejmě klimatizace, plná lednička. Na posteli ležely na uvítanou někdy čerstvé květy, jinde nějaká malá pozornost hotelu. Denně uklízeli pokoj, vyměňovali osušky, doplňovali toaletní papír. Nikde žádní mravenci nebo jiný hmyz. Nikdy jsme neplatili více než 20 usd za noc. Na místě, když obejdete pár privátů, se ubytujete i za 5 usd, ale možná tam bude společná koupelna nebo okno do světlíku…. Tohle levné ubytování se ale na internetu neinzeruje. Cestování – pakliže se držíte hlavních turistických tras – pohodlné a bezpečné ve Vietnamu i Kambdoži. Žádní zloději jako v Indii. My jsme se přemisťovali nejčastěji přes noc 1. třídou lůžkovým vlakem, jeden krátký přejezd byl přes den busem De luxe z Hue do Da Nang. Lístky nám zajistil vždy hotel a - aniž bychom na to vůbec pomysleli -, rezervovali nám soft bed dole. Je to nejen pohodlnější, ale i praktičtější, máte k dispozici stolek a taky zavazadla po ruce. Na nádraží nás vždy odvezl hotelový řidič nebo taxi, které hotel zaplatil. Na cestu jsme několikrát dostali sušenky nebo ovoce a také nám starostlivě psali, jak jsme dojeli, a jak se nám na dalším místě líbí. Cestování vlakem i autobusem je hodně levné, za 600 (Kč) můžete letět třeba z Hanoi do Da Nang. Vlaky jsou čisté, na lůžku povlečený polštář i pokrývka, na stolku dvě láhve s vodou. V umývárně bylo tekuté mýdlo a papírový ručník. Probudila nás reprodukovaná hudba a pak ženský hlas ohlašoval vietnamsky a posléze anglicky, že za hodinu budeme vystupovat. Ráno nabízeli kávu, čaj nebo bagety. Průvodčí všem pomáhali s kufry. Masáže všude a na úrovni. Například Body massage stojí kolem stovky na hodinu, fish massage je všude free. Vždyť vy jim ty rybičky vlastně krmíte. Masážní salony jsou všude, obvykle pod hlavičkou SPA. Než přijdete na řadu, nabídnou vám kávu nebo čaj a ovoce. Levnějším nabídkám v privátu se raději vyhněte nebo tam jděte na lehko – bez peněz, zlatého řetízku. Příležitost dělá zloděje všude na světě. Motorky se půjčují na každém rohu (třeba i s řidičem), ale mezinárodní řidičák tu neplatí. Na druhou stranu nikdo nekontroluje, jestli nějaký řidičák vůbec máte. Ceny za den se pohybují kolem 150 000 dongů (150 Kč). Následuje stručný popis cesty 1. – 4. 12., HANOI, Little Hanoi Hostel, Old Town Imigrační úředník na letišti požadoval 95 usd od každého. Ačkoliv jsme v žádosti jasně uvedli, že budeme ve Vietnamu od 1. do 29. 12., přesto nám vystavili approval letter od 1. 12. 2013 do 1. 1. 2014, tedy nad 30 dní. Všimli jsme si toho ještě doma, ale bláhově jsme si mysleli, že to přímo ve Vietnamu uvedeme na pravou míru – vždyť jsme měli v ruce docela pádný argument, totiž zpáteční letenky na 29. prosince. Bohužel logika úředníka byla jiná, tak jsme chtě nechtě museli zaplatit o 60 usd více. Zdá se, že je to účinný způsob, jak naplňovat státní pokladnu – a nic s tím později ani tam ani tady nenaděláte. Musíte se ohradit už tady. Na letišti už čkalo hotelové auto Jeli jsme asi 30 minut. Hanoi není jenom lidské mraveniště, je to taky město moderní, s udržovanými parky, krásnými pagody a a majestátními kostely, obchodními třídami se značkovými obchody, luxusními restauracemi, vilovými čtvrtěmi, s miliony motorek a aut. Little Hanoi Hostel je však malý, takový domácí, ve staré čtvrti, na rušné ulici. Kdykoliv jste si mohli nalít kávu, čaj, na servírovacím stolku bylo kondenzované nebo fresh milk, exotického ovoce vždy plná mísa. Ulicí nepřetržitě, ale pomalu jezdily motorky, a to doslova sem a tam. Neustále troubí, že skoro neslyšíte vlastního slova. Přednost zprava, plná čára, zákaz zastavení? Nic z toho se absolutně nedodržuje, ignoruje se i ten jediný semafor na největší křižovatce v Old Town. Přechod pro chodce? Zapomeňte! Musíte si zkrátka vyčíhnout mezírku a vkročit do jízdní dráhy. Hlavně pak nepanikařte a už vůbec ne, abyste zastavovali nebo se dokonce vraceli. Musíte jít pomalu, neuskakovat, neměnit směr. Oni se vám sami vyhnout, objedou, přibrzdí, možná o sebe přitom maličko zavadí, ale co. Okoukali jsme to rychle, vždyť to tady dokáže i pes….. Turisty, co právě přijeli, jsme poznali bezpečně právě podle toho, jak rozpačitě stáli na rohu a nevěděli, jak přejít na druhou stranu. Mezi motorkami se proplétají jen pouliční prodavači, no a občas turisti. Ostatní mají pořád co dělat. To takhle sedíte večer na ulici a jste u vytržení, co se kolem odehrává. Zprvu mi pořád běžela kamera takhle šíleně akční jsem byla pár dní, pak jsem to vzdala. Dospělí a děti se nechávali rádi zvěčnit a nechtěli za to nikdy nic. Motorky nejsou žádné staré rezavé křápy, jak by si někdo mohl myslet! Naopak, ale co se na nich všechno dá přepravovat, to jinde v Asii asi neuvidíte. Živé sele, velký stůl i se židlemi, pytle ledu, jídelní porcelánový servis snad pro 20 osob, právě vyřezanou rakev, krabice bůhví s čím a vyrovnané do výšky, že pod nimi motorku jen tušíte. Nic výjimečného na tom, že na jedné motorce sedí celá rodina, batole u řidítek, kojenec mezi rodiči. Na obličejích mají roušku, jako ostatně skoro všichni řidiči. Ale taky vidíte hezké holky v  kostýmku a na vysokých jehlách, na hlavě helmu, sedí rovně a elegantně mezi tím vším kličkují, malou ručku na klaksonu, v druhé mobil. Z Hanoi si zajeďte na výlet do SAPA a do HALONG BAY. Cestovky jsou na každém rohu a nabízejí různé varianty za různé ceny. Městečko Sapa leží u čínských hranic, v okolní divoké přírodě žijí horské kmeny asi jako v době kamenné. Halong Bay – největší atrakce (UNESCO) vzdálena 170 km od hlavního města. Nádherné pláže, vážně, a fakt průzračné moře, budete u vytržení z těch tisíců vápencových skalisek bizarních tvarů. Můžete přenocovat na lodi, to je velmi romantické. Za jednodenní výlet utratíte asi 18 usd, ale zas toho moc nezažijete, je lepší vyjet aspoň na dva dny. V prosinci tady na severu s velkým koupáním spíš nepočítejte, u moře to fouká a slunce je v oparu. V Sapa dokonce týden po našem odjezdu zčistajasna nachumelilo – po 50 letech. Old Town - tím labyrintem lidí a motorek se dá projít pěšky, málokdy však po chodníku. Ty jsou plné zaparkovaných motocyklů hlavně japonských značek, mezi tím jsou namačkané plastové stolečky a židličky jako pro trpaslíky, většinou plné zdejších, kteří stále něco jedí. Zboží všeho druhu se dere z kamenných obchodů ven, do toho běhají děti, posedávají stařeny, baví se hlasitě studenti. Hanoi žije na ulici od rána do noci. Pár minut odtud je velké jezero obklopené parkem s lavičkami, několik restaurací na břehu. Vyloženě relaxační zóna. Vodní loutkové divadlo, které je nedaleko, hraje několikrát denně. Vstupné stovka, představení trvá přes hodinu a budete rádi, až to skončí. Ději nemůžete vůbec rozumět, nechápete historické souvislosti, nic vám to neříká a vtipné repliky vám zůstanou navždy záhadou. Ke vzdálenějším památkám si raději najměte taxi než rikšu. Taxi má pevnou cenu a taxametr, je levné, zatímco rikšák smlouvá a pokud nejste v tomto směru zrovna borci, může se vám jízda dost prodražit. Cenu smlouvejte a pak na ní trvejte za každých okolností. Rikša není sice pohodlná, sedátko je obvykle jen pro jednoho, dva se docela mačkáte, a je pomalá. Cestou spolykáte tolik smogu, že budete vážně uvažovat o koupi náustku. Rouška stojí kolem 15 a mezi mnoha vzory si vyberte určitě tu, která vám bude ladit ke tričku nebo barvě očí. Rikša se tady využívá především na malé vzdálenosti a vlečete-li nějaký těžký nákup z trhu. Ano, samozřejmě, Old Town je plný odpadků, přestože pořád vidíte někoho zametat. Zkrátka ten pán, co tlačí před sebou velkou oranžovou káru, to nemůže všechno stihnout! Za návštěvu stojí jezero Hoan Kiem s pagodou Nhoc Son a velmi upraveným okolím. Na jezeře září obrovské zlaté lotusové květy jako živé. Nábřeží Red River, Vítězný oblouk, prezidentský palác a další pagody nevynechejte, zato Ho ČI Minovo muzeum klidně. Velký betonový plac, kde se konají přehlídky a podobné socialistické akce a před mauzoleem strnulí vojáci – to si raději dejte pho, tu senzační polévku, ve které stojí lžíce a po níž se natáhnete na nejbližší trávník, protože prostě nemůžete jít dál. Možná vás probere štěbetání vrabčáčků uvězněných v klecích. Kupte si jednoho nebo všechny, nestojí moc, a pusťte je pak na svobodu. Budete do konce života prý šťastni. Papoušci a jiné ptactvo v klecích – to je ostatně docela typický pouliční obrázek, na prodej ovšem nejsou. Jejich majitelé je každé ráno stahují z výšek dolů, aby jim nasypali zrní, dali čerstvou vodu a promluvili s nimi vlídné slovo. 5. – 7. 12., HUE, DMZ Hotel Recepce v Hanoi nám zajistila lístky a odvezli nás na nádraží hotelovým autem. Do Hue, bývalého hlavního města, jsme přijeli nočním lůžkovým vlakem (48 usd). Hotel nedaleko centra jsme měli 3 dny předem rezervovaný - v klidnější čtvrti plné zeleně. Na obzoru mramorové hory. Pokoj opět standardně vybavený, čistý s výhledem na moře, v ceně bohatá snídaně podávaná v přízemí za recepcí. Že jsme blízko moře je vidět na první pohled – míjíme kádě plné vody a v nich se hemží tolik havěti, že to nedokážeme ani všechno pojmenovat. Zaplatili jsme si celodenní výlet po palácích, pagodách, templech a královských pohřebištích. Prošli jsme si Zakázané město se Síní nejvyšší harmonie, vstoupili jsme do citadely. Účastníky tohoto zájezdu byli dva starší Francouzi, parta mladých Australanů a tři Poláci (ten fousáč v modrobíle pruhovaném tričku byl nejspíš námořník z Gdaňska). V ceně 200 (Kč) na osobu jsme měli nejen volný vstup na všechny pamětihodnosti, ale také opravdu opulentní oběd v jedné pěkné restauraci pod palmami. K manufakturám na výrobu vonných tyčinek, popcornu a různých věcí z týkového dřeva jsme se dostali zase lodí, pomalovanou tak křiklavými barvami, jakoby se chystala na nějaký karneval. Na přídi hlava draka, který koulel velkýma očima. Ale nebyla jediná takhle pomalovaná. Kdo o to stojí, může za 20 (Kč) vstupného a s anglicky mluvícím průvodcem prozkoumat komplex tunelů a bunkrů a nahlédnout tak do podzemí vietnamské války. Řeka v Hue představovala demarkační čáru. 7. - 10. 12., DA NANG, NEMO HOTEL Sem jsme přijeli busem, lístky nám opět zajistil předchozí hotel. Cesta trvala asi 3 hodiny, jeden lístek 200. Na schůdcích jsme si museli zout boty, protože uvnitř byla lehátka místo sedadel. Autobus byl plný polospících turistů, cestovali až z Hanoi, tak proto ta únava (a úprava). Hotel je hned za Dragon Bridge, který taky jako obrovský drak vypadá, je osvětlený a mění barvy. Nasvícené jsou všechny mosty, město je hodně moderní. Zajímavé je Cham museum hned za řekou, vezměte si taxi. Ke gotické katedrále pak už dojdete pěšky, kousek je několik pagod a templů. Cestovky nabízejí celodenní prohlídku města asi za stovku. Rozhodně si zajeďte do HOI AN, žlutý autobus č. 1 má stanici blízko Nemo hotelu, lístek stojí 3 (Kč). Cesta trvá asi hodinu, autobus totiž každou chvíli zastavuje nebo zpomalí, využívají ho hlavně školáci a studenti. Na tržišti prodávají čerstvé červy a kobylky a místní delikates, grilované kuřecí pařáty. Ovoce a zelenina vypadá jako na výstavě Země živitelka. Dali jsme vydělat (100 za hodinu) majiteli loďky. Za návštěvu také stojí MY SON, vzdálený asi 60 km na opačnou stranu. Na všechna zajímavá místa organizují výlety cestovní kanceláře nebo si tam zajeďte motorkou – je tu malý provoz. Kuchyně je tady v centrálním Vietnamu trochu odlišná, používá se více koření, na jídelníčku je hodně ryb, ústřic, krabů a tak dále a navíc žáby nebo krokodýli. Ceny stále nízké, třeba crocodille steak s rýží byl za 60 (Kč). Lůžkovým vlakem jsme odjeli dál na jih. 11. – 19. 12. NHA TRANG, SAINT PAUL´ HOTEL Vietnamská riviéra. Přejdete rušnou ulici a jste rázem v oáze zeleně a klidu, na několikakilometrové čisté pláži s jemný pískem. Parádní vlny. Na obzoru hory, ostrůvky, velké lodě, malé rybářské bárky. Slunce od rána pálí, palmy šumí. Půjčují se tu dřevěná polohová lehátka s měkkou matrací a stolečkem pod rákosovým slunečníkem – na den 30 (Kč) – no nezůstaňte tu! Takových resortů je po celé délce zálivu mnoho, u každého je security, sympaťáci, kteří si rádi s vámi pokecají. Znají Nedvěda a Jágra. Z pláže si můžete odskočit někam na oběd a zase se ke svému lehátku vrátit. Ale kdyby se vám nechtělo oblékat, tak je tu bar a hned vedle restaurace, trochu dražší ovšem. Nebo si počkejte, až se v dálce objeví malá štíhlá postavička s typickým špičatým kloboukem na hlavě. Jedna vám nabídne samé dobroty, jiná zase sluneční brýle, krásné šátky, ručně dělané náramky, prostě cokoliv, co sice nepotřebujete, ale stejně si to koupíte. Vždyť jsou tak milé a hezké a dávají to skoro zadarmo. Kolem vás ovšem procházejí taky akční mladíci a lákají vás na rogalo, na vodní skútr, na potápění, schnorchlování u korálových útesů, na rybaření, rafting nebo na celodenní výlety na protější ostrovy, k vodopádům, na slony nebo k drzým opicím – to už tak levné není. Každý večer od devíti začíná párty přímo na pláži – s ohňostrojem, grilováním, živou hudbou. Tančí se do rána. Snídali jsme na terase hotelu v 7. patře. Na výběr byla vajíčka na různé způsoby, banana pancake s medem nebo těstoviny s masem, káva, čaj nebo džus. Dopoledne nebo pozdní odpoledne je vhodné na prohlídku města. Nasedněte do městského autobusu č.4, který má stanici přes ulici, a za 5000 dongů, tedy pětikorunu, se s ním dostanete z konečné na konečnou a cestou uvidíte místa, o kterých se průvodce radši ani nezmiňuje. Za mostem na kopci s krásným výhledem na město a záliv stojí Long Son pagoda, vstupné 25 (Kč). Také mramorový Buddha, Cham Towers, katedrála. Hinduistický chrám Po Nagar a pagody jsou lépe dostupné městskou linkou, zrovna jako VINPEARL. Bílá písma na skále jsou vidět zdaleka. Kabinová lanovka do tohoto zdejšího Disneylandu jezdí přes záliv nepřetržitě – za 500 zpáteční lístek, ale na to snad dívejte jen z hodně velké dálky. Asi na půl cesty autobusem č. 4 je po pravé straně restaurace, kde mají na jídelníčku kobry, je jen třeba se přede domluvit, že byste 10 dkg ochutnali-li - to vás přijde na stovku. Městským autobusem se také dostane do oceánografického muzea, kde ovšem nejsou žádné živé ryby, jen mapy a obrázky a zkameněliny. Zato je tam ticho a příjemný chládek. Z hotelu to máte pěšky třeba do galerie plné nádherných vyšívaných obrazů, některé stojí několik milionů dongů, čili statisíce korun. Vyšívačky pracují přímo v galerii. A na Dam Market je to taky kousek. Bohužel tohle nejznámější letovisko Vietnamu okupují Rusové. Nápisy na prvním místě v azbuce jsou všude, ruské jsou tu cestovky, restaurace, obchody. Možná proto jsou tu ceny nižší. Na Night Bazaar slyšíte jen ruštinu. 20. – 22. 12. SAIGON, KONIKO BACKPACEKRS HOSTEL, District 1 Saigon, žádné Ho Chi Minovo město, tento název nenajdete ani v jízdním řádu ani na prospektech. Sami Vietnamci jej používají málokdy. Cestovali jsme zase přes noc lůžkovým vlakem. Ubytování jsme měli zamluvené on-line už z Prahy, takže nás čekali. Tahle čtvrť je plná hotýlků, barů, restaurací, cestovek – něco jak Khao San Rd. v Bangkoku. Ceny v indických, pakistánských, japonských italských, francouzských podnicích jsou stejně nízké jako všude kolem. Tady z toho žádné luxusní restaurace nedělají. Mnoho druhů sushi za pár korun. Proti našemu hotýlku byla restaurace s regály plnými beletrie v různých jazycích. Volně k použití, stejně jako karty nebo stolních hry. Chodili jsme sem na večeři a pak si zahráli scrable. Turistů všude plno, hlavně Australanů a z USA. V noci to tu hodně žije, nudit se nebudete. Cestovky prodávají výlety na všechny strany a ceny se liší podle toho, jaké služby nabízejí. My jsme si vybrali DELTA MEKONG na jeden den. Floating market byl obchodní trik už proto, že jsme ze Saigonu odjížděli po osmé a trvalo přes hodinu, než jsme tohle 9 mil. město měli za zády. Ale výlet tak jako tak stál za to, delta je opravdu famózní. V ceně 310 (Kč) byl také bohatý oběd ve vesnici, kam jsme došli pěšky, návštěva výrobny slaného i karamelového popcornu, sladkostí z kokosu, výrobků z krokodýlí kůže ... Plavba po kanálech kolem těch nejchudších příbytků. Míjely nás plavidla, na kterých bydlí celé rodiny. Evidentně šťastně. 22. – 24. 12., PHNOM PHEN, MAD MONKEY HOSTEL Lístky na autobus jsme si tentokrát zajistili v jedné z mnoha cestovek, za oba jsme dali 40 usd. Jeli jsme 7 hodin. Ještě se dá cestovat pomaleji - lodí, nebo dráž letecky, za 6000 Kč. Železnice ze Saigonu do hlavního města Kambodže nevede. V saigonském hotelu jsme si nechali kufr a odjeli na 4 dny do Kambodži jen s malým zavazadlem. Na hranicích od nás průvodce vybral 25 usd a pasy, pak stačilo vyplnit žádost o vízum, projít kontrolou - a bylo to. Do hostelu jsme přijeli tuk-tukem od autobusového nádraží za 5 usd. Je dobré vědět předem, že je to pevně stanovená cena, takže žádné smlouvání. Pokoj jsme si rezervovali už v Praze, čekali nás. Za prohlídku stojí královský palác (vstup 6,5 usd), Stříbrná pagoda. Taky si projděte nábřeží Mekongu, z Mad Monkey je to kousek. Večer se tu spontánně cvičí Zumba. Přes cestovku jsme si koupili lístky VANem pro 12 osob (10 usd 1 lístek) do Seem Reap, cesta byla sice pohodlná, většinou po dobré silnice, ale i tak se zdála dlouhá - 6 hodin. 24. – 26. 12., SEEM REAP, MAD MONKEY HOSTEL I tenhle hostel s bazénem jsme měli pro jistotu zabukovaný ještě z domova. Byl v krátké uličce v centru, nedaleko Night Bazaar. Samí kluci a holky, hlavně Amíci. Recepce si pro ně vymýšlela na každý den jiný adrenalinový zážitek. Ze Seem Reap je to asi 6 km do ANGKOR - chrámy jsou roztroušeny v kultivované džungli na 400 km2. Ještě ve městě si proto najměte tuk-tuk. Projede s vámi ta nejznámější místa, která si podle mapy určíte, protože všechno vidět opravdu nemusíte. Cenu si dojednejte předem, plus mínus 15 usd. Když si koupíte lístek až kolem páté odpoledne, máte šanci vidět západ slunce a přitom lístek vám bude platit ještě následující den. Než zaplatíte u pokladny 20 usd, vyfotí vás. Docela vtipný suvenýr. Lístek s vaší fotkou chtějí před vchodem do každé chrámu vidět kontroloři. V prosinci tu je mnohem méně lidí než v hlavní sezóně a slunce není ještě tolik agresivní. Jinak je nutné něco na hlavu – vyberete si přímo na místě. Fotit všechno ze všech úhlů nemá cenu, raději si kupte publikaci, nestojí moc a takové fotky stejně byste nepořídili. Angkor není mrtvá zóna, žijí tu lidé. Na zpáteční cestu jsme sice měli koupené lístky lodí přes jezero Tonle Sap, které měří 12 km2, a je to ráj vodních ptálů, dále po Mekong do Phnom Phen. Jenže z toho sešlo – bylo málo pasažérů. Museli jsme zpět opět busem. 26. – 27. 12. PHNOM PHEN Vítali nás jako staré známé a chtěli slyšet, jak jsme se měli. 27. – 29. 12., SAIGON Přivítání vřelé! Kufr byl na svém místě. V neděli v noci nás hotelový řidič odvezl na letiště. 30. 12., PRAHA Pět hodin odpoledne. Tma, mrtvo, zima. Dvě fotky ZDE. http://pulpanm.rajce.idnes.cz/Vietnam_a ... G_9818.jpg http://pulpanm.rajce.idnes.cz/Vietnam_a ... G_9683.jpg To stačí, protože na internetu je fotek – a lepších – už tak dost. .

VIETNAM A KAMBODŽA , 30. 11. – 30. 12. 2013

Založil ve fóru Cestopisy

10 reakcí

Ahoj všem cestovatelům, dovoluji si zde zveřejnit, s jejich souhlasem samozřejmě, skvělý cestopis mých rodičů po Indočíně.
Děkuji, máti, za krásné zpracování a myslím, že se velmi brzy vydáme po vašich stopách

Letenky jsme si objednali přes letuska.cz už v srpnu. Zpáteční – za 17 000 Kč jedna, ale dají se pořídit i levněji. My letěli přes SOUL s ČSA a korejskými stevardkami, a do HANOI pokračovali s Vietnam Airlines. Bez problému, na čas, pohodlně, s dobrým servisem.
Na začátku listopadu jsme si vyřídili do Vietnamu on-line multivisa, ta nás každého stála 900 Kč s tím, že na letišti v Hanoi, kde nám dají do pasu razítka, doplatíme dohromady 130 usd. Že to bylo nečekaně o 60 usd dražší – o tom později jako varování ostatním.
S sebou jsme vezli 500 usd hotově a 1500 usd v cestovních šecích American Express, jak jsme byli vždy zvyklí. Tentokrát to bylo špatně – v bankách se tvářili, jakoby něco takového viděli poprvé, pak je (s úsměvem a úklonou) odmítli a poslali nás o kus dál. Až snad v desáté bance jsme se dozvěděli, že přijímat cestovní šeky zakázala letos v září vláda. Netušila to ani česká ambasáda, na kterou jsme náhodou narazili. To by byla docela komplikace, kdyby téměř na každém rohu ve městech nebyl bankomat, vydávají buď místní měnu nebo usd. Akceptují MASTER card, VISA atd. Bylo štěstí, že jsem si na poslední chvíli přibalila platební kartu, ani nevím proč – asi intuice či co.
V každém hotelu je zdarma internet, kde si všechny informace vygooglujete, a když náhodou není nebo je obsazen, tak hned někde vedle je veřejný, za hodinu dáte asi 3 (Kč). Hned při příjezdu jsme v recepci dostali velmi podrobnou mapku, vystačíte i s tím. Trochu ošmatané Lonely Planet nebo jiné průvodce dostanete koupit všude a výrazně levněji než u nás.
Sbalili jsme jen menší kufr na kolečkách - s báglem už pár let nejezdíme, nejsme nejmladší….Stačí mít s sebou kartáček na zuby a další vyloženě osobní věci. I v prosinci, pokud nemíříte hodně na sever do hor, nepotřebujete nic víc než nějaké tričko s krátkým a s dlouhým rukávem, lehké dlouhé kalhoty, šortky, sandály, plavky, možná něco na spaní. Cokoliv budete na cestě potřebovat, koupíte za pár korun na místě – třeba i ty sandály, kdyby se vám už nikam nevešly. Špinavé oblečení buď vyměníte za nové nebo necháte kdekoliv vyprat, obojí rychle a levně. A boty vyčistí na ulici za pětikačku. Dobrá zpráva pro kuřáky – originální Malbora, Camel a další cigarety všech známých značek nestojí víc než 25 (Kč), u pouličního prodavače o trochu dráž.jen o málo víc.
Doporučené očkování zahrnuje všechno možné, my stihli jen žloutenku A, ale ukázalo se to jako dostačující. Jako vždy jsme si s sebou vzali několik balení desinfekčního gelu na ruce, to se hodí před každým jídlem, zvláště je-li to přímo na ulici. V restauracích si ale vždycky můžete ruce umýt mýdlem. Není od věci dát si každé ráno frťana. Česnek, který jsme měli pro jistou taky, skončil brzy v jedné kuchyni. V turisty navštěvovaných místech žádné střevní potíže nehrozí. Obvyklé varování nejíst zeleninové saláty nebo ovoce, které si nemůžete oloupat, a nebo nepít cokoliv s ledem, jsme tady po pár dnech porušili – Vietnam není Indie nebo Maroko….
Anglicky se domluvíte, na ulici je to ovšem spíše English poor, vystačíte se simple words and short sentences. Lidi jsou tu pohodoví, milí, usměvaví, ochotní. Stávalo se, že neměli třeba značku piva, kterou jsme chtěli, přinesli to odvedle. Pro kartu do našeho foťáku dojeli někam motorkou. Vietnamština se podobá ptačímu cvrlikání.
Počasí v prosinci bývá slunečné a spíše suché, občas sprchne, rozednívá a stmívá se přibližně v šest. Na severu je chladněji – kolem 24 st., ale už o 1000 km jižněji, v centrální části Vietnamu, jsme se koupali, bylo přes 27 st. . Opalovací krém nevozte - velké balení s faktorem 90 koupíte tady výrazně levněji. Usmlouvali jsme to na 3 usd. Smlouvejte všude kromě restaurací, kamenných prodejen a taxíků. Ty mají taxametry a jsou tak levné, že jsme je dost často používali.
Dongy jsou oficiální vietnamská měna, s dolary vás však nikdo nevyhodí. Kurs je praktický stejný, ať měníte v bance, v cestovce, ve směnárně, v hotelu, na ulici. Za 1 usd jsme dostali 2 200 dongů. V těch tisících se orientujete snadno – zkrátka si odmyslete ty 3 nuly. Ze 100 000 dongů je rázem naše stovka. V Kambodži platí sice riely (1 usd = 4 400 rl), ale americký dolar je tu hlavní měna. V obchodech i v restauracích uvidíte cenovky jen s usd. Vrátí vám buď dolary nebo riely, jak chcete (chtějte vždy dolary). Kambodža je proto o něco dražší. Zatímco ve Vietnamu posnídáte půlmetrovou bagetu s kuřetem a k tomu kávu za 25 (Kč), v Kambodži dáte za totéž dvakrát tolik.
Co jsme ve Vietnamu jedli a kolik to stálo? Například banana/pineapple pancake – 25 000 dongů (25 Kč), fried rice nudlles with seefood/chickin/pork/beef – 40 (Kč), crocodille steak with rice – 60, fried frog wth. potato and vegetable salad – 60, crab, rice, salad – 120, coconut/mango/pataya …shake – 22, sandwich meat/vegetable on the way – 10, beer už od 8, tea – 10, wather - 5. Dvanáct uvařených křepelších vajíček stojí 20. A láhev pravé whisky za stovku….Vietnames white coffe se ale nedá pít, je opravdu strong a velmi sweet. Rovnou k tomu dají horkou vodu na zředění. Kuchyně se liší podle regionu. V Kambodži nám chutnala, hlavně výborná dýňová Pompkin Soup, ale v Saigonu ji taky vařili skvěle. Kdo nemusí zrovna denně místní kuchyni, vybere si něco jiného - řízek s hranolkami nebo špagety, pizzu a jiné „normální“ jídlo (české knedlíky nebo smažák fakt ne!).
Ceny v indických, pakistánkých, japonských, italských nebo francouzských restauracích s cizí kuchyní se nijak neliší od těch místních. Snídani jsme mívali vždy v ceně hotelu, jinak jsme chodili do restaurací nebo si dali něco k jídlu u malých stolečků přímo na chodníku. Najíte se kdekoliv, kdykoliv, ve dne, v noci. Servírují velké porce. K jídlu často přinesou konvici s vietnamským čajem a neustále ji dolévají. Zdejší kuchyně se hodně liší – zatímco naše svíčková je stejná od Šumavy ke Starému Hrozenkovu, tady tomu tak není. I ten pancake nebo sendwich dělali pokaždé jinak.
Hotely jsme si zamluvili už předem přes booking.com v Hanoi, Saigon, Phnom Phen a Seem Reap. Vybrali jsme si menší hotýlky nebo hostely (Hanoi, Seem Reap) přímo v Old Town. Vybavení pokoje bylo standardní: velká postel pro dva, záclony a sametové závěsy na oknech, někdy balkon, vždy koupelna, wc, barevná LD televize s mnoha programy vč. BBC, National Geographic, Animal Planet a podobně, samozřejmě klimatizace, plná lednička. Na posteli ležely na uvítanou někdy čerstvé květy, jinde nějaká malá pozornost hotelu. Denně uklízeli pokoj, vyměňovali osušky, doplňovali toaletní papír. Nikde žádní mravenci nebo jiný hmyz. Nikdy jsme neplatili více než 20 usd za noc. Na místě, když obejdete pár privátů, se ubytujete i za 5 usd, ale možná tam bude společná koupelna nebo okno do světlíku…. Tohle levné ubytování se ale na internetu neinzeruje.
Cestování – pakliže se držíte hlavních turistických tras – pohodlné a bezpečné ve Vietnamu i Kambdoži. Žádní zloději jako v Indii. My jsme se přemisťovali nejčastěji přes noc 1. třídou lůžkovým vlakem, jeden krátký přejezd byl přes den busem De luxe z Hue do Da Nang. Lístky nám zajistil vždy hotel a - aniž bychom na to vůbec pomysleli -, rezervovali nám soft bed dole. Je to nejen pohodlnější, ale i praktičtější, máte k dispozici stolek a taky zavazadla po ruce. Na nádraží nás vždy odvezl hotelový řidič nebo taxi, které hotel zaplatil. Na cestu jsme několikrát dostali sušenky nebo ovoce a také nám starostlivě psali, jak jsme dojeli, a jak se nám na dalším místě líbí. Cestování vlakem i autobusem je hodně levné, za 600 (Kč) můžete letět třeba z Hanoi do Da Nang. Vlaky jsou čisté, na lůžku povlečený polštář i pokrývka, na stolku dvě láhve s vodou. V umývárně bylo tekuté mýdlo a papírový ručník. Probudila nás reprodukovaná hudba a pak ženský hlas ohlašoval vietnamsky a posléze anglicky, že za hodinu budeme vystupovat. Ráno nabízeli kávu, čaj nebo bagety. Průvodčí všem pomáhali s kufry.
Masáže všude a na úrovni. Například Body massage stojí kolem stovky na hodinu, fish massage je všude free. Vždyť vy jim ty rybičky vlastně krmíte. Masážní salony jsou všude, obvykle pod hlavičkou SPA. Než přijdete na řadu, nabídnou vám kávu nebo čaj a ovoce. Levnějším nabídkám v privátu se raději vyhněte nebo tam jděte na lehko – bez peněz, zlatého řetízku. Příležitost dělá zloděje všude na světě.
Motorky se půjčují na každém rohu (třeba i s řidičem), ale mezinárodní řidičák tu neplatí. Na druhou stranu nikdo nekontroluje, jestli nějaký řidičák vůbec máte. Ceny za den se pohybují kolem 150 000 dongů (150 Kč).
Následuje stručný popis cesty
1. – 4. 12., HANOI, Little Hanoi Hostel, Old Town
Imigrační úředník na letišti požadoval 95 usd od každého. Ačkoliv jsme v žádosti jasně uvedli, že budeme ve Vietnamu od 1. do 29. 12., přesto nám vystavili approval letter od 1. 12. 2013 do 1. 1. 2014, tedy nad 30 dní. Všimli jsme si toho ještě doma, ale bláhově jsme si mysleli, že to přímo ve Vietnamu uvedeme na pravou míru – vždyť jsme měli v ruce docela pádný argument, totiž zpáteční letenky na 29. prosince. Bohužel logika úředníka byla jiná, tak jsme chtě nechtě museli zaplatit o 60 usd více. Zdá se, že je to účinný způsob, jak naplňovat státní pokladnu – a nic s tím později ani tam ani tady nenaděláte. Musíte se ohradit už tady.
Na letišti už čkalo hotelové auto Jeli jsme asi 30 minut. Hanoi není jenom lidské mraveniště, je to taky město moderní, s udržovanými parky, krásnými pagody a a majestátními kostely, obchodními třídami se značkovými obchody, luxusními restauracemi, vilovými čtvrtěmi, s miliony motorek a aut.
Little Hanoi Hostel je však malý, takový domácí, ve staré čtvrti, na rušné ulici. Kdykoliv jste si mohli nalít kávu, čaj, na servírovacím stolku bylo kondenzované nebo fresh milk, exotického ovoce vždy plná mísa.
Ulicí nepřetržitě, ale pomalu jezdily motorky, a to doslova sem a tam. Neustále troubí, že skoro neslyšíte vlastního slova. Přednost zprava, plná čára, zákaz zastavení? Nic z toho se absolutně nedodržuje, ignoruje se i ten jediný semafor na největší křižovatce v Old Town. Přechod pro chodce? Zapomeňte! Musíte si zkrátka vyčíhnout mezírku a vkročit do jízdní dráhy. Hlavně pak nepanikařte a už vůbec ne, abyste zastavovali nebo se dokonce vraceli. Musíte jít pomalu, neuskakovat, neměnit směr. Oni se vám sami vyhnout, objedou, přibrzdí, možná o sebe přitom maličko zavadí, ale co. Okoukali jsme to rychle, vždyť to tady dokáže i pes….. Turisty, co právě přijeli, jsme poznali bezpečně právě podle toho, jak rozpačitě stáli na rohu a nevěděli, jak přejít na druhou stranu. Mezi motorkami se proplétají jen pouliční prodavači, no a občas turisti. Ostatní mají pořád co dělat. To takhle sedíte večer na ulici a jste u vytržení, co se kolem odehrává. Zprvu mi pořád běžela kamera takhle šíleně akční jsem byla pár dní, pak jsem to vzdala. Dospělí a děti se nechávali rádi zvěčnit a nechtěli za to nikdy nic.
Motorky nejsou žádné staré rezavé křápy, jak by si někdo mohl myslet! Naopak, ale co se na nich všechno dá přepravovat, to jinde v Asii asi neuvidíte. Živé sele, velký stůl i se židlemi, pytle ledu, jídelní porcelánový servis snad pro 20 osob, právě vyřezanou rakev, krabice bůhví s čím a vyrovnané do výšky, že pod nimi motorku jen tušíte. Nic výjimečného na tom, že na jedné motorce sedí celá rodina, batole u řidítek, kojenec mezi rodiči. Na obličejích mají roušku, jako ostatně skoro všichni řidiči. Ale taky vidíte hezké holky v  kostýmku a na vysokých jehlách, na hlavě helmu, sedí rovně a elegantně mezi tím vším kličkují, malou ručku na klaksonu, v druhé mobil.
Z Hanoi si zajeďte na výlet do SAPA a do HALONG BAY. Cestovky jsou na každém rohu a nabízejí různé varianty za různé ceny. Městečko Sapa leží u čínských hranic, v okolní divoké přírodě žijí horské kmeny asi jako v době kamenné. Halong Bay – největší atrakce (UNESCO) vzdálena 170 km od hlavního města. Nádherné pláže, vážně, a fakt průzračné moře, budete u vytržení z těch tisíců vápencových skalisek bizarních tvarů. Můžete přenocovat na lodi, to je velmi romantické. Za jednodenní výlet utratíte asi 18 usd, ale zas toho moc nezažijete, je lepší vyjet aspoň na dva dny. V prosinci tady na severu s velkým koupáním spíš nepočítejte, u moře to fouká a slunce je v oparu. V Sapa dokonce týden po našem odjezdu zčistajasna nachumelilo – po 50 letech.
Old Town - tím labyrintem lidí a motorek se dá projít pěšky, málokdy však po chodníku. Ty jsou plné zaparkovaných motocyklů hlavně japonských značek, mezi tím jsou namačkané plastové stolečky a židličky jako pro trpaslíky, většinou plné zdejších, kteří stále něco jedí. Zboží všeho druhu se dere z kamenných obchodů ven, do toho běhají děti, posedávají stařeny, baví se hlasitě studenti. Hanoi žije na ulici od rána do noci.
Pár minut odtud je velké jezero obklopené parkem s lavičkami, několik restaurací na břehu. Vyloženě relaxační zóna. Vodní loutkové divadlo, které je nedaleko, hraje několikrát denně. Vstupné stovka, představení trvá přes hodinu a budete rádi, až to skončí. Ději nemůžete vůbec rozumět, nechápete historické souvislosti, nic vám to neříká a vtipné repliky vám zůstanou navždy záhadou.
Ke vzdálenějším památkám si raději najměte taxi než rikšu. Taxi má pevnou cenu a taxametr, je levné, zatímco rikšák smlouvá a pokud nejste v tomto směru zrovna borci, může se vám jízda dost prodražit. Cenu smlouvejte a pak na ní trvejte za každých okolností. Rikša není sice pohodlná, sedátko je obvykle jen pro jednoho, dva se docela mačkáte, a je pomalá. Cestou spolykáte tolik smogu, že budete vážně uvažovat o koupi náustku. Rouška stojí kolem 15 a mezi mnoha vzory si vyberte určitě tu, která vám bude ladit ke tričku nebo barvě očí. Rikša se tady využívá především na malé vzdálenosti a vlečete-li nějaký těžký nákup z trhu.
Ano, samozřejmě, Old Town je plný odpadků, přestože pořád vidíte někoho zametat. Zkrátka ten pán, co tlačí před sebou velkou oranžovou káru, to nemůže všechno stihnout!
Za návštěvu stojí jezero Hoan Kiem s pagodou Nhoc Son a velmi upraveným okolím. Na jezeře září obrovské zlaté lotusové květy jako živé. Nábřeží Red River, Vítězný oblouk, prezidentský palác a další pagody nevynechejte, zato Ho ČI Minovo muzeum klidně. Velký betonový plac, kde se konají přehlídky a podobné socialistické akce a před mauzoleem strnulí vojáci – to si raději dejte pho, tu senzační polévku, ve které stojí lžíce a po níž se natáhnete na nejbližší trávník, protože prostě nemůžete jít dál. Možná vás probere štěbetání vrabčáčků uvězněných v klecích. Kupte si jednoho nebo všechny, nestojí moc, a pusťte je pak na svobodu. Budete do konce života prý šťastni. Papoušci a jiné ptactvo v klecích – to je ostatně docela typický pouliční obrázek, na prodej ovšem nejsou. Jejich majitelé je každé ráno stahují z výšek dolů, aby jim nasypali zrní, dali čerstvou vodu a promluvili s nimi vlídné slovo.
5. – 7. 12., HUE, DMZ Hotel
Recepce v Hanoi nám zajistila lístky a odvezli nás na nádraží hotelovým autem. Do Hue, bývalého hlavního města, jsme přijeli nočním lůžkovým vlakem (48 usd). Hotel nedaleko centra jsme měli 3 dny předem rezervovaný - v klidnější čtvrti plné zeleně. Na obzoru mramorové hory. Pokoj opět standardně vybavený, čistý s výhledem na moře, v ceně bohatá snídaně podávaná v přízemí za recepcí. Že jsme blízko moře je vidět na první pohled – míjíme kádě plné vody a v nich se hemží tolik havěti, že to nedokážeme ani všechno pojmenovat. Zaplatili jsme si celodenní výlet po palácích, pagodách, templech a královských pohřebištích. Prošli jsme si Zakázané město se Síní nejvyšší harmonie, vstoupili jsme do citadely. Účastníky tohoto zájezdu byli dva starší Francouzi, parta mladých Australanů a tři Poláci (ten fousáč v modrobíle pruhovaném tričku byl nejspíš námořník z Gdaňska). V ceně 200 (Kč) na osobu jsme měli nejen volný vstup na všechny pamětihodnosti, ale také opravdu opulentní oběd v jedné pěkné restauraci pod palmami. K manufakturám na výrobu vonných tyčinek, popcornu a různých věcí z týkového dřeva jsme se dostali zase lodí, pomalovanou tak křiklavými barvami, jakoby se chystala na nějaký karneval. Na přídi hlava draka, který koulel velkýma očima. Ale nebyla jediná takhle pomalovaná.
Kdo o to stojí, může za 20 (Kč) vstupného a s anglicky mluvícím průvodcem prozkoumat komplex tunelů a bunkrů a nahlédnout tak do podzemí vietnamské války. Řeka v Hue představovala demarkační čáru.
7. - 10. 12., DA NANG, NEMO HOTEL
Sem jsme přijeli busem, lístky nám opět zajistil předchozí hotel. Cesta trvala asi 3 hodiny, jeden lístek 200. Na schůdcích jsme si museli zout boty, protože uvnitř byla lehátka místo sedadel. Autobus byl plný polospících turistů, cestovali až z Hanoi, tak proto ta únava (a úprava).
Hotel je hned za Dragon Bridge, který taky jako obrovský drak vypadá, je osvětlený a mění barvy. Nasvícené jsou všechny mosty, město je hodně moderní. Zajímavé je Cham museum hned za řekou, vezměte si taxi. Ke gotické katedrále pak už dojdete pěšky, kousek je několik pagod a templů. Cestovky nabízejí celodenní prohlídku města asi za stovku.
Rozhodně si zajeďte do HOI AN, žlutý autobus č. 1 má stanici blízko Nemo hotelu, lístek stojí 3 (Kč). Cesta trvá asi hodinu, autobus totiž každou chvíli zastavuje nebo zpomalí, využívají ho hlavně školáci a studenti. Na tržišti prodávají čerstvé červy a kobylky a místní delikates, grilované kuřecí pařáty. Ovoce a zelenina vypadá jako na výstavě Země živitelka. Dali jsme vydělat (100 za hodinu) majiteli loďky. Za návštěvu také stojí MY SON, vzdálený asi 60 km na opačnou stranu. Na všechna zajímavá místa organizují výlety cestovní kanceláře nebo si tam zajeďte motorkou – je tu malý provoz.
Kuchyně je tady v centrálním Vietnamu trochu odlišná, používá se více koření, na jídelníčku je hodně ryb, ústřic, krabů a tak dále a navíc žáby nebo krokodýli. Ceny stále nízké, třeba crocodille steak s rýží byl za 60 (Kč).
Lůžkovým vlakem jsme odjeli dál na jih.

11. – 19. 12. NHA TRANG, SAINT PAUL´ HOTEL
Vietnamská riviéra. Přejdete rušnou ulici a jste rázem v oáze zeleně a klidu, na několikakilometrové čisté pláži s jemný pískem. Parádní vlny. Na obzoru hory, ostrůvky, velké lodě, malé rybářské bárky. Slunce od rána pálí, palmy šumí. Půjčují se tu dřevěná polohová lehátka s měkkou matrací a stolečkem pod rákosovým slunečníkem – na den 30 (Kč) – no nezůstaňte tu! Takových resortů je po celé délce zálivu mnoho, u každého je security, sympaťáci, kteří si rádi s vámi pokecají. Znají Nedvěda a Jágra. Z pláže si můžete odskočit někam na oběd a zase se ke svému lehátku vrátit. Ale kdyby se vám nechtělo oblékat, tak je tu bar a hned vedle restaurace, trochu dražší ovšem. Nebo si počkejte, až se v dálce objeví malá štíhlá postavička s typickým špičatým kloboukem na hlavě. Jedna vám nabídne samé dobroty, jiná zase sluneční brýle, krásné šátky, ručně dělané náramky, prostě cokoliv, co sice nepotřebujete, ale stejně si to koupíte. Vždyť jsou tak milé a hezké a dávají to skoro zadarmo. Kolem vás ovšem procházejí taky akční mladíci a lákají vás na rogalo, na vodní skútr, na potápění, schnorchlování u korálových útesů, na rybaření, rafting nebo na celodenní výlety na protější ostrovy, k vodopádům, na slony nebo k drzým opicím – to už tak levné není. Každý večer od devíti začíná párty přímo na pláži – s ohňostrojem, grilováním, živou hudbou. Tančí se do rána.
Snídali jsme na terase hotelu v 7. patře. Na výběr byla vajíčka na různé způsoby, banana pancake s medem nebo těstoviny s masem, káva, čaj nebo džus. Dopoledne nebo pozdní odpoledne je vhodné na prohlídku města. Nasedněte do městského autobusu č.4, který má stanici přes ulici, a za 5000 dongů, tedy pětikorunu, se s ním dostanete z konečné na konečnou a cestou uvidíte místa, o kterých se průvodce radši ani nezmiňuje. Za mostem na kopci s krásným výhledem na město a záliv stojí Long Son pagoda, vstupné 25 (Kč). Také mramorový Buddha, Cham Towers, katedrála. Hinduistický chrám Po Nagar a pagody jsou lépe dostupné městskou linkou, zrovna jako VINPEARL. Bílá písma na skále jsou vidět zdaleka. Kabinová lanovka do tohoto zdejšího Disneylandu jezdí přes záliv nepřetržitě – za 500 zpáteční lístek, ale na to snad dívejte jen z hodně velké dálky. Asi na půl cesty autobusem č. 4 je po pravé straně restaurace, kde mají na jídelníčku kobry, je jen třeba se přede domluvit, že byste 10 dkg ochutnali-li - to vás přijde na stovku.
Městským autobusem se také dostane do oceánografického muzea, kde ovšem nejsou žádné živé ryby, jen mapy a obrázky a zkameněliny. Zato je tam ticho a příjemný chládek.
Z hotelu to máte pěšky třeba do galerie plné nádherných vyšívaných obrazů, některé stojí několik milionů dongů, čili statisíce korun. Vyšívačky pracují přímo v galerii. A na Dam Market je to taky kousek.
Bohužel tohle nejznámější letovisko Vietnamu okupují Rusové. Nápisy na prvním místě v azbuce jsou všude, ruské jsou tu cestovky, restaurace, obchody. Možná proto jsou tu ceny nižší. Na Night Bazaar slyšíte jen ruštinu.

20. – 22. 12. SAIGON, KONIKO BACKPACEKRS HOSTEL, District 1
Saigon, žádné Ho Chi Minovo město, tento název nenajdete ani v jízdním řádu ani na prospektech. Sami Vietnamci jej používají málokdy. Cestovali jsme zase přes noc lůžkovým vlakem. Ubytování jsme měli zamluvené on-line už z Prahy, takže nás čekali. Tahle čtvrť je plná hotýlků, barů, restaurací, cestovek – něco jak Khao San Rd. v Bangkoku. Ceny v indických, pakistánských, japonských italských, francouzských podnicích jsou stejně nízké jako všude kolem. Tady z toho žádné luxusní restaurace nedělají. Mnoho druhů sushi za pár korun. Proti našemu hotýlku byla restaurace s regály plnými beletrie v různých jazycích. Volně k použití, stejně jako karty nebo stolních hry. Chodili jsme sem na večeři a pak si zahráli scrable. Turistů všude plno, hlavně Australanů a z USA. V noci to tu hodně žije, nudit se nebudete. Cestovky prodávají výlety na všechny strany a ceny se liší podle toho, jaké služby nabízejí. My jsme si vybrali DELTA MEKONG na jeden den. Floating market byl obchodní trik už proto, že jsme ze Saigonu odjížděli po osmé a trvalo přes hodinu, než jsme tohle 9 mil. město měli za zády. Ale výlet tak jako tak stál za to, delta je opravdu famózní. V ceně 310 (Kč) byl také bohatý oběd ve vesnici, kam jsme došli pěšky, návštěva výrobny slaného i karamelového popcornu, sladkostí z kokosu, výrobků z krokodýlí kůže ... Plavba po kanálech kolem těch nejchudších příbytků. Míjely nás plavidla, na kterých bydlí celé rodiny. Evidentně šťastně.
22. – 24. 12., PHNOM PHEN, MAD MONKEY HOSTEL
Lístky na autobus jsme si tentokrát zajistili v jedné z mnoha cestovek, za oba jsme dali 40 usd. Jeli jsme 7 hodin. Ještě se dá cestovat pomaleji - lodí, nebo dráž letecky, za 6000 Kč. Železnice ze Saigonu do hlavního města Kambodže nevede. V saigonském hotelu jsme si nechali kufr a odjeli na 4 dny do Kambodži jen s malým zavazadlem. Na hranicích od nás průvodce vybral 25 usd a pasy, pak stačilo vyplnit žádost o vízum, projít kontrolou - a bylo to. Do hostelu jsme přijeli tuk-tukem od autobusového nádraží za 5 usd. Je dobré vědět předem, že je to pevně stanovená cena, takže žádné smlouvání. Pokoj jsme si rezervovali už v Praze, čekali nás.
Za prohlídku stojí královský palác (vstup 6,5 usd), Stříbrná pagoda. Taky si projděte nábřeží Mekongu, z Mad Monkey je to kousek. Večer se tu spontánně cvičí Zumba.
Přes cestovku jsme si koupili lístky VANem pro 12 osob (10 usd 1 lístek) do Seem Reap, cesta byla sice pohodlná, většinou po dobré silnice, ale i tak se zdála dlouhá - 6 hodin.
24. – 26. 12., SEEM REAP, MAD MONKEY HOSTEL
I tenhle hostel s bazénem jsme měli pro jistotu zabukovaný ještě z domova. Byl v krátké uličce v centru, nedaleko Night Bazaar. Samí kluci a holky, hlavně Amíci. Recepce si pro ně vymýšlela na každý den jiný adrenalinový zážitek.
Ze Seem Reap je to asi 6 km do ANGKOR - chrámy jsou roztroušeny v kultivované džungli na 400 km2. Ještě ve městě si proto najměte tuk-tuk. Projede s vámi ta nejznámější místa, která si podle mapy určíte, protože všechno vidět opravdu nemusíte. Cenu si dojednejte předem, plus mínus 15 usd. Když si koupíte lístek až kolem páté odpoledne, máte šanci vidět západ slunce a přitom lístek vám bude platit ještě následující den. Než zaplatíte u pokladny 20 usd, vyfotí vás. Docela vtipný suvenýr. Lístek s vaší fotkou chtějí před vchodem do každé chrámu vidět kontroloři. V prosinci tu je mnohem méně lidí než v hlavní sezóně a slunce není ještě tolik agresivní. Jinak je nutné něco na hlavu – vyberete si přímo na místě. Fotit všechno ze všech úhlů nemá cenu, raději si kupte publikaci, nestojí moc a takové fotky stejně byste nepořídili. Angkor není mrtvá zóna, žijí tu lidé.
Na zpáteční cestu jsme sice měli koupené lístky lodí přes jezero Tonle Sap, které měří 12 km2, a je to ráj vodních ptálů, dále po Mekong do Phnom Phen. Jenže z toho sešlo – bylo málo pasažérů. Museli jsme zpět opět busem.
26. – 27. 12. PHNOM PHEN
Vítali nás jako staré známé a chtěli slyšet, jak jsme se měli.
27. – 29. 12., SAIGON
Přivítání vřelé! Kufr byl na svém místě. V neděli v noci nás hotelový řidič odvezl na letiště.
30. 12., PRAHA
Pět hodin odpoledne. Tma, mrtvo, zima. Dvě fotky ZDE.
http://pulpanm.rajce.idnes.cz/Vietnam_a ... G_9818.jpg
http://pulpanm.rajce.idnes.cz/Vietnam_a ... G_9683.jpg
To stačí, protože na internetu je fotek – a lepších – už tak dost.

0

krásný trip report, díky za něj!
já se vrátil z Vietnamu před dvěma týdny, slavil jsem s místními tết (lunární nový rok) a Hanoj byla v tu dobu opravdu krásná, ulice prázdné, chodníky, po kterých se dalo opravdu chodit, protože zde nestály zaparkované motorky a oproti jiným měsícům příjemná teplota 20 stupňů přes den.
Co se týče víz na příletu, approval letter vždy vystavují na dobu jednoho měsíce, ikdyž do formuláře zadáte kratší termín. A na letišti se pak platí následovně: 45 USD / single entry a 65 USD / multiple entry. Ještě na konci roku 2012 to bylo o 20 USD levnější, pak to bohužel vietnamská vláda takto brutálně navýšila (asi aby nalákali více turistů smiley ). Já měl teď naposledy právě multiple entry protože jsem si před novým rokem odskočil do Bangkoku a platil jsem právě těch 65 USD, což je opravdu hodně. Ale pořád je to levnější než zajít na vietnamskou ambasádu v Praze, kde si řeknou pokaždé o jinou částku a posledně mi tam ještě málem ztratili pas smiley

0 Citovat

Díky, opravdu inspirující. Šetříme a máme něco podobného taky v plánu...jen co bude dost peněz a volna smiley

0 Citovat

"do Seem Reap, cesta byla sice pohodlná, většinou po dobré silnice"

to mě docela pobavilo jel jsem to nedávno a ta silnice byla katastrofální,většinou prašná cesta a chvílema jsem si připadal jako na tankodromu!

0 Citovat

No,do Kambodže je víc přechodů, holt jsme měli kliku (a nebo jsme víc pozitivní než ty). Ještě jsem zapomněla napsat, že kdo si chce přivézt tetování, tak i v tomhle je Vietnam asi nejlevnější, a to při dodržování hygienických zásad. V Nha Trang jsem za barevnou malou ještěrku dala 20 usd.

0 Citovat

Jenže nám vystavili approval letter na 32 dní, ne na jeden měsíc (jak píšeš, že vždy dělají). A stáhli si za to místo 65 usd o 30 usd víc, a to jsou ve Vietnamu docela velké peníze. Za to máte dvě noci v hotelu se snídaní a ještě se královsky najíte.

0 Citovat

Možná se to liší web od webu, poslední rok je webů co zařizují víza do VN jak máku.
Já víza vyřizoval přes http://www.vietnam-visa.com/a www.Vietnamvisa-easy.com , vždy si účtovali kolem 20-25USD za vyřízení (platba kartou) a pak jsem doplácel 25USD (od roku 2013 už 45 USD příp 65 USD za multiple entry) cash na letišti..

0 Citovat

Návod na nejlevnější víza ve Vietnamu krok za krokem zde: http://cechvevietnamu.cz/nejlevnejsi-viza-do-vietnamu

1 month víza jsou přesně na 30 dnů, tedy například od 1. 1. do 30. 1.
3 months víza jsou přesně na 3 měsíce, tedy například od 1. 1. do 1. 4.

Víza se vydávají vždy na 30 dnů nebo 3 měsíce, je úplně jedno, co máte uvedené ve formuláři, tedy když se rozhodnete zůstat déle, víza vás nebude omezovat.

0 Citovat

Ahoj, nemáte někdo zkušenost?


 

Jedeme tři kluci v půlce dubna. Přiletíme do Hanoje. Vyzvedneme batohy na letišti a za 2 a půl hodiny zase odlétáme s Lao Airlines do Laosu - Luang Prabang. Pak pojedeme podél Mekongu až do Ho Chi Minhova města a zpátky pak vlakem do Hanoje s několika zastávkama.


 

Moje dotazy tedy jsou: 1) jaká víza si pořídit, abychom pak mohli z Kambodži přejít u Tay Ninh v Xa Mátu


2) nevíš jestli přechod Xa Mát bude v pohodě?(snad ten přechod funguje?)

0 Citovat

Zkušenost nemám, ale ten přechod je i na seznamu pro vstup s e-vízem, takže jistě funguje:

https://evisa.xuatnhapcanh.gov.v...36fc3f6704

Pokud chcete mít jistotu (třeba s ohledem na změny letu nebo možné problémy při check-inu), poříďte si 2-vstupové vízum - zkušenost nemám, podrobné info tady:

https://severni-vietnam.cz/levna...-vietnamu/

Zřejmě ale splňujete i podmínky pro tranzit bez víza a pak vstup na e-vízum. Jen nevím, jak s bodem 4 viz odkaz, pokud si budete platit laoské vízum až v Laosu:

https://liveandletsfly.boardinga...nam-guide/

0 Citovat

Momentalne jsou dostupna pouze eViza na 30 dni ale povne doufam ze se obnovi vicevstupova visa a snad i delka pobytu na 3 mesice.
https://www.vietnamck.cz/viza-do-vietnamu

0
10 reakcí