4. Thajsko bez turistů
aneb monzunům navzdory 4. část (závěrěčná) Hua Hin a Bangkok
Cestopis z roku 2018 napsal cestik
21. - 24.10. Hua Hin
Neděle - je pozdní odpoledne, když přijíždíme do Hua Hin, hotel máme zarezervovaný opět blízko nádraží, takže za pár minut už odkládáme batohy na pokoji. Hua Hin je klasické přímořské letovisko, oblíbené jak mezi Thajci, kteří to sem mají z Bangkoku pár hodin cesty, tak i mezi bílými důchodci, kteří zde tráví zasloužený odpočinek, většinou ve společnosti více či méně mladých Thajek. Takovýchto dvojic tady potkáváme spoustu. No, českých důchodců se to až tak moc netýká.
Jdeme se projít k pláži, cestou míjíme několik masážních salónů, spoře oděné masérky na mě pokřikují - masáž sér - a vůbec jim nevadí, že se mnou jde Martina. Ta to bere sportovně, poučena, že musí zachovat dekórum, a vesele jim odpovídá - naserte si holky, ten je můj. Cestou kupujeme kafe, kupodivu za 20 B - turistická přirážka se nekoná. Konečně přicházíme na pláž, a kocháme se západem slunce, paradoxně se díváme směrem na východ, kde zrovna vychází měsíc.
Západ, vlevo nahoře je Měsíc
Hotel ve tvaru lodního můstku
Jdeme po pláži na jih, koukáme na moře i na různé sourodé i nesourodé dvojice. Po asi 3 km nám plážová procházka stačí a projdeme na souběžnou ulici Phet Kasem u obchodního centra Market Village. Je to velmi vhod, využíváme tady jejich sociálky. Obchoďák procházíme jen zběžně, ceny jsou zde velmi nethajské. Po ulici se vracíme do centra, cestou přicházíme ke Grand Night Market, tomu nemůžeme odolat a poctivě ho celý procházíme. Už několik dní se dívám po nějakých levných hodinkách (v mých mi totiž došla baterie) a tady mají stánek se spoustou různých časostrojů, každý za 200 B. Nakonec vybírám světoznámou značku DEBOR, hrdě označené cedulkou waterproof. Prodavač hned zkracuje kovový pásek na mou ruku a já si slibuji, že je do vody radši brát nebudu (samozřejmě na to při prvním sprchování zapomínám a pak už na to kašlu a nijak je nešetřím - kupodivu i po 4 měsících pořád jdou přesně, takže dobrá investice). Pokračujeme do centra, přes Chatsila Market končíme na Night Market, tady je na rozdíl od Grand Night Marketu lidí mraky. Ale nám to nevadí, jsme přece tržnicoví maniaci a pěkně ho celý procházíme. U trochu zastrčeného stánku kupujeme grilovaná kuřecí stehna, potom něco na zub, ovoce a je čas jít spát.
Market Village
Phet Kasem Road
Pondělí - ráno pátráme po nějakém skútru, v nejbližší půjčovně jich mají něurekom, ale žádnou obsluhu, popocházíme o kousek dál, tam se nám hned věnují a za chvíli odjíždíme na stroji á la Vespa. Chceme se vykoupat, když už jsme v přímořském letovisku, ale někde mimo davy. Jedeme tedy podél pobřeží, cestou snídáme v 7/11, až se dostáváme na pláž za Wat Khao Takiap. Parkujeme na kraji a jdeme po pláži až za restaurace. Tam si do písku rozložíme ručníky a konečně se jdeme cachtat do moře. Pak ještě chvíli pozorujeme místní rybáře, kteří se snaží něco ulovit do sítě (marně). Martina by se chtěla ještě válet, ale já ji nenásilně přesvědčuji, že bychom měli popojet zase o kousek dál. Konkrétně mám v plánu návštěvu Phraya Nakhon Cave (díky Dave za inspiraci). Cestou bereme benzín a valíme co to dá. Plány narušuje pár kapek v obličeji, víme, že není čas hledat nějaké ideální místo, jde o vteřiny, okamžitě míříme pod první přístřešek, který vidíme. Povedlo se, jsme skoro suší. Liják je to pořádný, ale netrvá dlouho, po půl hodině můžeme pokračovat. Ještě se stavujeme v restauraci u silnice na kafe - mimochodem nejhorší, co jsme v Thajsku měli - a před polednem parkujeme u jeskyně. Hned nás odchytává tetka, u které kupujeme převoz loďkou blíž k jeskyni a zároveň platíme vstup do NP. Je zrovna odliv, k loďce musíme kus po mělčině, slunce do ní pere a voda je tak teplejší, než co si napouštím do vany. Plavba je krátká, ale hezká a ušetří šplhání do jednoho kopce.
Plavba k pláži u jeskyně
Jsme vysazeni na pláži, v restauraci kupujeme vodu na cestu a přes sociálku se vydáváme vstříc výstupu. Navzdory varováním na netu jsme obuti do žabek a můžu říct, že nám nějaká turistická obuv nijak nechyběla, i v těch žabkách se to opravdu dá zvládnout. Cesta je místy dost prudká, schody jsou vyskládané z kamenů, popřípadě vybetonované. Za chvíli jsme nahoře a začíná sestup do jeskyní, trochu to klouže, ale je tady zábradlí, takže pohoda. Obě jeskyně mají zřícené stropy, u první část stropu zůstala a vypadá jako most. Tou jen procházíme do druhé, v níž je postaven malý chrám či svatyně. U ní je zřícený celý strop, na okrajích jsou krasové útvary a panuje tu zvláštní atmosféra.
Turistická obuv
Sestup do první jeskyně
První jeskyně s mostem
Druhá jeskyně
Chrám
Krasový útvar
Půl hodinky posedíme, je to tu fakt hodně příjemné, lidí jen pár. Kupodivu se ale všichni zvedají, jakmile se vydáme k východu. Včetně skupinky Thajců, kteří jednu invalidní ženu vynášejí na zádech, jeden nese, druhý zezadu postrkuje. Tak se na schodech různě předbíháme, přesně tomu jsme se chtěli vyhnout. No nic, většina se zastavuje k odpočinku na vyhlídce v polovině sestupu. My tedy taky, ale jen na několik fotek a jdeme už samostatně dolů, v restauraci si dopřáváme zasloužený žvanec.
Vyhlídka
Konečně!
Máme dobrý čas, půjčujeme si tedy lehátka a jdeme si užít pláž. Voda teplá jak kafe, ale nám to nevadí, po tom horolezeckém výkonu je to fajn relax. Je pomalu čas na návrat, děvčata v budce na pláži nám přivolávají loďku a za chvíli jsme zase na parkovišti. Na cestu si dáváme ovocné šejky a vyrážíme. V příkopu u cesty se cosi hýbe, aha, kočička, říkám si. Jo, kočička, varan jak noha. Naštěstí není jak přiblblé české srnky, neutíká přes cestu, ale od cesty. Do Hua Hin přijíždíme potmě, skútr odkládáme u hotelu a po nezbytné očistě vyrážíme do víru velkoměsta. Procházíme centrum, ale končíme opět na Night Marketu, tržnic se nikdy nenabažíme. Na zítra plánujeme válecí den, musíme si na něj pořádně odpočinout.
Úterý - snídáme naše oblíbené mango with sticky rice a vydáváme se na našem ocelovém oři do Cha - am, což je vyhlášené letovisko asi 25 km severně. Po příjezdu vybíráme místo, kde by se nám líbilo, celé pobřeží je obestavěné lehátky. Místo máme vybrané, ale babka hlídačka má přemrštěné finanční nároky, je tam u stolu 6 lehátek a chce zaplatit za všechny. Přesouváme se o kus dál, děda je rozumnější, stačí mu zaplatit za 2 lehátka. Tak si od něj kupujeme aspoň láhev vody s jeho donášecí přirážkou, ať nemá velkou ztrátu. Během dne se okolní lehátka plní, na to, že je všední den, tak dost brzo. Jdeme si párkrát zaplavat, jsme tam za exoty, široko daleko jediní běloši a ještě v plavkách. Místní se koupou oblečení a hlavně děcka a omladina. Dáváme si tady i oběd, kupodivu za velice slušnou cenu. Slunce je ještě vysoko a my se rozhodujeme přesunout zpět do Hua Hin na pláž, kde jsme včera pozorovali rybáře. Je to poctivých 35 km, tentokrát se nerozkládáme na písek, ale pěkně na lehátka u jedné restaurace a dáváme si ovocné šejky. Je přece válecí den. Poctivě střídáme koupání s válením a očumováním kolemjdoucích až do večera. Vracíme se do hotelu, odevzdáváme skútr a po zkulturnění si jdeme zařídit zítřejší transfer do Bangkoku. Na autobusáku na 51 Alley kupujeme lístky na ranní minivan a jdeme zpět do centra, u stánku si dáváme velkou grilovanou rybu obalenou v hrubé soli. Dostáváme k ní nudle a zeleninu, jíme u stolku vedle stánku, to všechno za 180 B. Dojídáme a spouští se krátká přeháňka, schováme se pod přístřešek u veterinární kliniky. Po chvíli se přesunujeme na Night market, tržnice nás nikdy neomrzí. Kupujeme pití, pochutiny a na ráno obligátní mango with sticky rice, ještě se nám to nepřejedlo. Vracíme se na hotel, pár desítek metrů od něj se spouští další liják, naštěstí je vždycky kde se schovat.
Lijáku neutečeš
24. - 28.10 Bangkok
Středa - ráno vstáváme brzy, po snídani jdeme na autobusák, hned nás usazují do minivanu a za chvíli vyjíždíme, cestou je pár zastávek, ale nikdy nejsme plní. My jedeme až na konečnou na autobusák Ekkamai, pak nadzemkou do stejného hotelu, kde jsme byli po příletu. Odpoledne jen tak couráme, okolí Wongwian Yai je pro nás mnohem zajímavější, než profláklé památky, bělochy téměř nepotkáváme, místní se nás všude usmívají, ale nepokřikují, ceny nízké. Pak se projedem po řece, pomalu se přesunem k obchodnímu centru MBK, ale už je celkem pozdě a většina stánků je zavřená. Nevadí, vrátíme se zítra.
Čtvrtek - neděle - ve čtvrtek jdeme ke krejčímu na závěrečnou zkoušku, všechno padne jak ulité, s oblekem i košilemi jsem maximálně spokojen. Balí nám to do fusaku, což se na převoz domů dost hodí, doplácíme dohodnutou částku a odvážíme nákup na hotel. Zbytek čtvrtku, pátek i sobotu věnujeme masážím, courání po tržnicích, nákupům dárků, vůbec není jednoduché vybrat pro každého ten správný. Na smlouvání nás moc neužije, ale spousta prodejců sama navrhuje slevy z už tak celkem nízkých cen. Batohy máme malé,kupujeme cestovní kabelu a plníme ji až povrch - celkem vezeme 16 kg dárků (včetně mého obleku). Nezapomínáme si taky užívat ovocných šejků, thajského kafe a čaje a samozřejmě jídla.
Wongwian Yai
Pratunam Pier
Poslední dny rychle uběhly a my se chystáme na odlet, který je v neděli ve 2:45 ráno. Na letiště přijíždíme před půlnocí, palubní lístky tiskneme v kiosku, necháme si zabalit cestovní tašku a hned ji odkládáme na přepážce. Před odletem se ještě posilňujeme v letištní vývařovně, kachna s rýží a omáčkou byla výborná, v 7/11 kupujeme něco sladkého a přesouváme se přes pasovou a bezpečnostní kontrolu k bráně. Letíme opět přímým letem do Vídně s Eva Air, let je klidný, přistáváme s mírným předstihem, chlapík z parkoviště nás odváží k autu a za 3 hodiny jsme doma.
Závěr
Název "Thajsko bez turistů" je samozřejmě nadsázka, ale při vhodně zvolených destinacích mimo sezónu jsme jich potkali velmi málo, byly dny kdy žádného. Domluvit se nebyl problém ani mimo turistická centra, kde angličtinou nikdo nevládl, stačí se naučit thajsky aspoň pozdravit a poděkovat, pár číslovek a názvů jídel a Thajci jsou hned ještě usměvavější a rukama nohama jsme se vždycky domluvili. Thajsko nás prostě nezklamalo a budeme se sem vždycky rádi vracet.
Jak se ti cestopis líbil?
cestik procestoval 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Moc hezký seriál cestopisů, dalo by se číst i deset dílů.
Moc hezký seriál cestopisů, dalo by se číst i deset dílů.
Díky moc, Tobě i Davidovi, takové kladné reakce vždycky potěší.
Díky moc, Tobě i Davidovi, takové kladné reakce vždycky potěší.
:) zahřálo u srdíčka... Má to smysl, díky!
:) zahřálo u srdíčka... Má to smysl, díky!
Krásně napsaný, úplně jsi ve mě vyvolal vzpomínky na můj výlet, taky jsem blázen do tržnic, místního jídla a ovoce.
Krásně napsaný, úplně jsi ve mě vyvolal vzpomínky na můj výlet, taky jsem blázen do tržnic, místního jídla a ovoce.
Díky. No jo, jsme kulturní barbaři, chrámy, kostely ani muzea moc nemusíme, ale courat po tržnicích a ochutnávat všechno možné i nemožné, to je naše. Nebo jen tak sedět a koukat, jak místní žijí.
Díky. No jo, jsme kulturní barbaři, chrámy, kostely ani muzea moc nemusíme, ale courat po tržnicích a ochutnávat všechno možné i nemožné, to je naše. Nebo jen tak sedět a koukat, jak místní žijí.