Nejstrmější ostrov světa: kanárská La Palma

La Palma je ostrovem mnoha NEJ. Je rozmanitý, každému může nabídnout něco jiného a vždy půjde o nezapomenutelné zážitky. Jelikož není kanárská La Palma ještě tak moc zasažena přívalem turismu, jedná se o ideální destinaci pro pěší turisty, kterých zde potkáte opravdu hodně. Prales nebo krajina Marsu? Vysoké hory a vodopády? Největší dalekohled světa a historicky nejtrvanlivější dřevěné lodě? Ano – i tohle vše La Palma, nebo jak se častěji ostrov označuje „La isla bonita“, nabídne…

Na ostrov jsme jeli za účelem pěší turistiky, cestopis je tedy hlavně o tomto způsobu poznávání ostrova. Třeba v něm najdete inspiraci také vy, byť pro jedinou túru, a necháte se zlákat krásami tohoto rozmanitého ostrova, na kterém jsme strávili krásné dva týdny. Skládání puzzle z jednotlivých dílků s túrami a zážitky je přece tak zábavné!

La Palma je ostrov sopečného původu, má rozlohu 700 km2, je jedním z Kanárských ostrovů, a celý je zapsán jako přírodní rezervace UNESCO. Před půl milionem let se původní sopka „propadla“ dovnitř a vznikla kaldera (Caldera de Taburiente) – obří kotel jehož okraje tvoří strmé skály krásných hor. Ostatně sopečná činnost, která se zde odehrávala po miliony let, je zde vidět téměř v každém koutě ostrova. Sopek různých velikostí je na ostrově několik desítek. Poslední vulkanická činnost je datována k roku 1971 vulkánem Teneguía. Ostrov je členěn do 14 správních municipalit (Barlovento, Breña Alta, Breña Baja, Fuencaliente, Garafía, Los Llanos de Aridane, El Paso, Puntagorda, Puntallana, San Andrés y Sauces, Santa Cruz de la Palma, Tazacorte, Tijarafe a Villa de Mazo). Největším městem ostrova je Los Llanos a hlavním městem a zároveň důležitým přístavem je Santa Cruz de la Palma.

La Palma je rájem turistů – celý ostrov je doslova protkán trasami a stezkami pro pěší.Červenou barvou a zkratkou „GR“ jsou značeny dálkové, zpravidla několikadenní trasy (ty jsou na ostrově dvě: GR 130 a GR 131). Žlutou barvou a značkou „PR LP“ jsou označeny kratší a jednodenní trasy (19 delších and 23 kratších), a zelené pak jsou lokální trasy nesoucí označení „SL“ (mají méně než 10 km). Téměř deset tras je označeno jako auto-guided, to znamená, že si můžete s pomocí QR kódu zobrazit u takto značených míst další informace a mluvené slovo v různých jazycích. Nejvíce aktivních turistů míří do vysokých hor a k vrcholům kaldery Caldera de Taburiente (jeden z nejvelkolepějších kráterů světa), nebo putují po „trase po vulkánech“ Ruta de los Volcanes napříč celým ostrovem (oblíbeným výchozím bodem může být Refugio El Pilar), či volí některou z jiných tras v Cumbre Vieja.

Celý ostrov je trasami s výborným značením doslova "prošpikován"

... a zavedou vás třeba sem...

... nebo tady :-)

Zmiňovaný obří kotel se stal součástí národního parku Parque Nacional de la Caldera Taburiente, který byl vyhlášen roku 1954 a má rozlohu téměř 50 kilometrů čtverečních. Jeho středu vévodí „kotel“ o průměru 8 km se stěnami vysokými až půl druhého kilometru. Turistika na La Palmě je mnohdy spojená s velmi strmými výstupy a sestupy, ale o to více je pak turista odměněn krásnými výhledy do okolí. Na své si přijdou ale i milovníci zelené přírody, lesy pokrývají až 40 % ostrova, a tak asi nepřekvapí další pojmenování, které La Palma dostala – „Isla Verde“ – zelený ostrov. Při pobytu na ostrově velice rychle ztratíte pojem o čase, ale pro pořádek ještě informace o časovém posunu, který je -1 hodina.

Veřejná doprava autobusy na ostrově sice funguje, ale je přizpůsobená především místním lidem, takže půjčení auta je určitě tou nejlepší volbou. A kdo má rád řízení v kopcovitém terénu na silnicích s mnoha zatáčkami a tunely, přijde si na své. Hlavními silnicemi ostrova jsou LP-1 (severní polovina ostrova), LP-2 (jižní polovina ostrova), a LP-3 (propojuje východ ostrova se západem), LP-4 (k Roque de los Muchachos) a LP-5 (k dovolenkovému letovisku Los Cancajos). Ze silnic nižších tříd zřejmě pojedete někdy po LP-109 (Barlovento – Roque El Faro, o které si přečtete i dále v cestopisu), nebo LP-301 (El Llanito – El Paso).

[TIP]: Počasí na La Palmě se značně liší v jednotlivých regionech, stejně tak podle různé nadmořské výšky (střed ostrova „hlídají“ masívy dvoutisícovek), a může být dost nevyzpytatelné. Teplota i počasí jsou značně proměnlivé – na cestách po ostrově zažijete slunečné horko, vlhké (pra)lesy, studené mlhy i dosti větrné úseky –, a tak s sebou vždy mějte tenkou bundu nebo jiné „teplejší“ oblečení. Opalovací krém, kvalitní sluneční brýle a pokrývka hlavy by v letních měsících měly být samozřejmostí.

Vyhlídka na Roque de los Muchachos

Vodopád v Los Tilos

Lávové vrstvení

Odlet na Tenerife

Pátek – den našeho přímého letu z Prahy na Tenerife. Busem 111 z letiště (stáhněte si appku TITSA do mobilu) se přepravíme do Los Cristianos, z jehož přístavu bude naše cesta následující ráno pokračovat. Jedete-li busem (autobusy veřejné dopravy na Tenerife jsou zelené a mají označení logem TITSA), nezapomeňte si v automatu před letištěm koupit, příp. dobít TITSA kartu, jelikož klasické jízdenky u řidiče se neprodávají. Ubytujeme se již podruhé v oblíbeném ubytování hned u přístavu a na La Palmu poplujeme trajektem Fred Olsen v 08:30 hod. ráno (zpáteční lodní lístky pro oba stály 220 Euro).

Na La Palmě budete často "nad mraky"

Pico de la Nieve ze "Sabiny"

Z cesty na Pico de la Cruz

Příjezd na La Palmu

Cesta trajektem na La Palmu byla kapitolou sama o sobě. Moře bylo značně rozbouřené a po půl hodině plavby byla cesta již nepříjemná. Situace se po chvíli vyhrotí do svého maxima a snad polovina cestujících bez rozdílu věku zvrací a odbíhá na toalety. Posádka ani nestíhá rozdávat pytlíky na zvracení, odnášet použité a sledovat děti a starší lidi… Takovou plavbu jsme v historii našeho poměrně bohatého cestování ještě nikdy nezažili.

V přístavu si jdeme vyzvednout dopředu zarezervované auto. Chvíli čekáme, než do výdejního místa CICARu přijde pán a po chvíli již máme klíčky od Opelu Adam ve verzi Rocks. Půjčení auta na 13 dnů vyšlo na 271 E včetně plného pojištění. Po chvíli přichází ze zabookovaného ubytování zpráva, že apartmán budeme mít k dispozici opravdu dříve, jak jsme zadali požadavek (ve 13 hod. oproti 16 hod.). Vše klape jak má, a tak se jdeme po natankování projet po okolí a siestu si užíváme na vyhlídce Mirador de San Bartolo. Ubytujeme se (máme apartmán kousek od přístavu v kopci – výborné strategické místo), skočíme do SPARu (300 metrů od ubytování) a užíváme si zaslouženého odpočinku a večera u vína.

[TIP]: Na ostrově je nejvíce rozšířeno nakupování ve SPARu (malé obchody i velké markety). Chcete-li levně a rychle nakoupit, doporučujeme LIDL a Mercadonu kousek od hlavního města – oba supermarkety jsou vedle sebe v nákupní zóně jdoucí z Carretera de la Grama v municipalitě Breña Alta.

Oblaka mlhy jsou na La Palmě časté

Svítání na ostrově jsou nádherná! ...

... stejně jako jeho příroda.

Vyhlídka Somata Alta ze San Bartolo

Parkujeme u kostela Ermita de San Bartolomé (je zde oblíbená vyhlídka Mirador Ermita San Bartolomé směrem do rokle a až k moři), odkud jsme včera šli kousek na vyhlídku Mirador de San Bartolo. Jelikož se odsud dají sledovat hvězdy, je zde Mirador Astronómico Salto del Enamorado. Hodně vyhlídek ostrova (a samozřejmě hlavně astronomická observatoř) je značených jako „stargazing“, tedy pro pozorování hvězd. Jsme v municipalitě Puntallana. Směřujeme na vyhlídku Mirador Somada Alta. Celý okruh je znám jako trasa El Cubo de La Galga, měří přibližně 9 km, zabere něco kolem 4 hodin a výchozím bodem je turisticky velmi oblíbené Cubo de la Galga (nachází se v ohbí hlavní silnice, informační centrum otevřeno denně kromě pondělí v čase 09:00–16:00 hod.). Oblast je místem nejhustších vavřínových lesů, protože je tady dostatek vláhy. My jdeme od kostela po žluté trase PR LP 5.1 Cubo de la Galga – cesta jde osídlenými úseky podél políček místních, po chvíli se již vnoříte do lesa. Od vyhlídky, ze které přes křoviny téměř nic neuvidíte (ale případně tu můžete ještě i zaparkovat), se můžete krátkým okruhem vrátit zpět (navázat na PR PL 5), anebo pokračovat dále, jako my. Volíme „dolní trasu“ (od informační tabule „poste“) začínající lesní pěšinou (tedy ne dále po silnici), která vás povede se střídavými výstupy a sestupy příjemným lesem. Svačinu si dáváme v místě Mirador Somada Alta – je to terasovitá vyhlídka s pěknými rozhledy do okolí – pobřeží s vesnicí Los Sauces, není-li zrovna zahaleno mlhou). Říká se mu také El Mirador de la Jungla (jak výstižný název!), protože po trase půjdete vavřínovým lesem, míjíte spoustu kapradin velikosti člověka a různorodou floru. Trasa se často chodí z Cubo de La Galga (kde je parkoviště, proto zde čekejte od ranních hodin plno), nebo jako my, z vesničky San Bartolo.

Poté se přesouváme do oblasti biosférické rezervace Los Tilos, pocházející z třetihor. Od roku 1983 jde o přírodní rezervaci a v roce 2002 byla celá oblast zapsaná v UNESCO. Los Tilos je místem vlhkých deštných (pra)lesů včetně toho největšího, vavřínového – laurisilva. Je to velmi oblíbené rekreační místo s několika odpočívadly a informačním centrem (Centro de Visitantes Los Tilos, otevřeno denně 09:00–17:00 hod.) s pěti audiovizuálními expozicemi. Za centrem začíná „žlutá“ trasa PR LP 7.1, po které „vycházkoví turisté“ docházejí k vyhlídce Mirador de las Barandas. Vycházíme směrem vzhůru do lesa po trase Sendero Autoguiado – Un balcón atravesado entre las brumas (na Mapy.cz je značena červeně), ukazatel uvádí 2,5 kilometru k vyhlídce Mirador Espigón Atravesado, a je to část trasy PR-LP6. Až k vysněné vyhlídce čekejte stoupání. Cestou projdete tunelem, jinak vás čeká cesta vhustém porostu vavřínů s liánami pnoucích rostlin, kapradin a vzrostlých stromů různých druhů. Po cca tři čtvrtě hodině do kopce dojdete na plácek, odkud se vydejte na vyhlídku Espigón Atravesado. Téměř hodinový výstup lesem přináší své ovoce – z úzké trasy vedoucí k miniaturní vyhlídce –, rozhledy stojí opravdu za to! Kolem sebe máte 360° vyhlídku, stojíte na malé ploše ohraničené zábradlím a připadáte si jako dravec, který právě usedl na opuštěný strom uprostřed rokliny – stejně jako on si připadáte svobodní a lehcí (tedy netrpíte-li strachem z výšek). Poté stejnou trasou sestupujeme dolů a vydáváme se vstříc k místní atrakci, pro kterou sem zřejmě jezdí tolik návštěvníků – je jí několikametrový vodopád (Cascada de Los Tilos nebo také Bosque de Los Tilos) dostupný krátkou trasou. Vede skrze osvětlený tunel a do skály vytesaný turistický chodník a začíná u ukazatele Sendero la Cascada. Je to zřejmě jediný celoročně tekoucí vodopád na La Palmě – je zde od 50. let, nicméně mu pomohla lidská ruka, a to odklonem potřebné vody pro zemědělské plantáže (a někdy odtok regulují uzavřením), do té doby stékala voda po skalách v rokli. Od vodopádu trasa pokračuje dále, ale je uzavřená a nepřístupná, tzn., že k samotné vodě se nedá aktuálně dostat. Nejen pro svých 13 tunelů a určitou náročnost jde o velmi oblíbenou trasu. Vystoupáme po schodcích až k vodopádu, kocháme se nádherou a poté již směřujeme k autu a „domů“. Dlouhá trasa, která bývá rovněž zahajována v Los Tilos se jmenuje Marcos y Cordero (6 hod., 14 km, PR LP 6 začínající v místě Casa del Monte). I když se to nezdá, ušli jsme kolem 20 km.

[TIP]: Do Los Tilos se dopravte co nejdříve ráno – jde o turisticky (včetně autobusů) velmi vytížené místo.

Lidé uchváceni pohledem na vodopád!

Vyhlídka Espigón Atravesado

Takové trasy jsou opravdu samy!

Pralesy po trase El Cubo de La Galga

Malý okruh měsíční krajinou: z Refugio El Pilar na Pico Nambroque

Výlet začínáme v oblíbeném místě Refugio El Pilar, kam vede pohodlná silnice (během cesty je možné ještě zastavit na Mirador Llano de Las Ventas, odkud se dají parádně pozorovat romantické západy slunce). Refugio El Pilar je rekreační zóna poskytující dostatek parkovacích míst pod borovicemi, najdete tady odpočívadla, grily, základní zázemí pro camping a také informační centrum. Právě od něj se napojujeme na červenou GR 131 El Bastón (vede až do Los Canarios a na samotný jižní cíp ostrova ve Fuencaliente), po které můžete jít onu známou, velmi oblíbenou a hlavní „vulkánovou trasu“ (Ruta de los Volcanos nebo také Volcano Route, která má z El Pilaru kolem 17 km a vede přes stovku vulkánů). Často se tato skvěle značená trasa schází tak, že auto zaparkujete v Los Canarios a taxi (ideálně sdíleným více turisty) se dostanete do Refugia El Pilar, a poté scházíte dolů k zaparkovanému autu – tato trasa zabere kolem pěti až šesti hodin. První vyhlídku nabízí Mirador Birigoyo a přibližně po kilometru můžete odbočit první možnou trasou na výstup na vulkán Pico Birigoyo (trasa aktuálně formálně uzavřená) – měří 1.807 m. a je kousek od druhého vrcholu okolí, Montaña de la Barquita (1.809 m.). Na rozcestí se vydáváme ještě kousek výše a dále, protože chceme pokořit vrchol Pico Nambroque (1.922 m.). Cesta je zde poměrně dobře schůdná a nabízejí se odtud moc pěkné výhledy. Po stejné trase se vracíme zpět na rozcestí, ze kterého jsme na Pico Nambroque vydávali, a pokračujeme po „zelené“ SL LP 125. Cesta již jen klesá, později se rozšiřuje na lesní a hodně prašnou cestu, která vás zavede k odpočívadlu Llano de las Moscas. Odtud je to ještě chvíli po zelené, později se napojí na trasu žlutou (vlevo), kdy vás po cestě uchvátí pohled na Montaňa Caldero (napravo) se svými 1.625 metry a nalevo pak Monte Pelado (1.658 m.). Cesta směřuje lesní cestou dále a takto se dostanete zpět do Refugio El Pilar k autu. Trasa je velmi dobře značená, udržovaná a víceméně se na ni nejde ztratit. V Mapy.cz je opět vše správně značeno. Celkově má okruh cca 15 km, nicméně počítejte s tím, že převážnou část trasy půjdete na slunci.

[TIP]: Stáhněte si offline Mapy.cz pro danou oblast do mobilu, ať jste vybaveni detailní sítí turistických tras a skvělého značení! Základní, oficiální a poměrně podrobnou mapu tras najdete např. tady.

Cestou po Ruta de los Volcanos

Některé trasy jsou trochu adrenalinové...

Vrchol Pico Nambroque

Za tajemnými „hieroglyfy“ do La Zarzy

Již samotná cesta ze Santa Cruz po LP-4 je zážitkem sama o sobě! Připravte se na několik desítek serpentin, ale nebojte, cesta je dobře sjízdná a budete navíc odměněni mnoha vyhlídkami, včetně té nejznámější – „astrofyzické“ – na nejvyšším místě celého ostrova. V místě La Zarza je parkoviště, návštěvnické centrum (La Zarza Centro de Visitantes) s toaletami a malým pseudointeraktivním muzeem (vstupné 3 E / dospělý a je to vlastně jediná malá místnost, kde se dozvíte něco více o tehdejším životě v jeskyních, obživě a pohřbívání zemřelých). Vydáváme se na „žlutou trasu“ PR LP 9.2 La Zarza. V průběhu cesty půjdete vlhkým lesem, s pravidelným klesáním a stoupáním. Zajímavé místo nejen svou energií, ale také historií, je Caboco Catedral – nejhlubší skalní místo trasy a jakýsi „kotel“, do kterého sestoupíte. Cesta je příjemná, ale je zde opravdu vlhko, a i menší stoupání tak na sobě pocítíte. Voda v soutěsce během naší návštěvy není, a tak Barrancu Magdalena procházíme suchou cestou. Kousek od místa Fuente La Vica (je zde parádní kamenná lavička ve stínu) se objeví hlavní silnice. Okruh si můžete prodloužit až do vesnice Don Pedro (a část trasy jít po společné „červené“), nebo si jej zkrátit tak jako my, projít směrem k vyhlídce Mirador de Doña Pola (je to krytý přístřešek i s venkovní stoly). Po návratu zpět k návštěvnickému centru La Zarza se vydáváme na hlavní důvod návštěvy místa La Zarza. Těmi jsou, jak víme již informací a také z muzea v návštěvnickém centru, starobylé „hieroglyfy“. Jde o rytiny spirálovitých nebo i geometrických tvarů do skalních stěn a jde o archeologický nález obrovského významu. Krátká, ukazateli a informačními panely posetá cesta začíná za návštěvnickým centrem, takže není nutné platit vstupné, jak to na první pohled může vypadat. Vstup je brankou za centrem a plyne po pěšinách – měří asi půl druhého kilometru. Jedná se o kulturní národní park (Parque Cultural La Zarza y La Zarcita) a hlavními místy trasy, kde lze spatřit rytiny na vlastní oči, jsou tři označená místa trasy – La Zarza (29 rytin), La Zarcita II a La Zarcita (18 rytin). Na území tohoto parku byly domorodými lidmi (benahoaritas – tehdejší země byla totiž pojmenována jako Benahoare) prováděny obřady spojené s plodností a vodou. Místo je uprostřed vavřínového a borovicového lesa a tudíž „stezka za rytinami“ jde celou dobu ve stínu a zvládnou ji i malé děti.

Z důvodu uzavírky hlavní silnice do Santa Cruz je dalším TOP zážitkem dne jízda po LP 109 až do Barloventa – cesta je úzká (převážně pro jedno auto, ale s dostatkem míst pro vzájemné vyhnutí se s protijedoucím autem), klikatá a doprovázená třemi úzkými a nízkými tunely (jeden pouze s hliněnou, ale dobře sjízdnou cestou). Před námi si serpentiny ostře řeže WW Polo – říkáme si: „asi nějaký místní blázen, který to tady skvěle zná“ – no a k našemu překvapení za chvíli zjišťujeme, že auto řídí řádová sestra, která se beztak minula povoláním .

Cestou ale můžete mrknout do fascinující krajiny z vyhlídek Mirador Barranco de Los Poleos a Mirador de Las Mimbreras. Této cestě se také říká jen Mimbreras. Mají to ale stejně vychytaný: pokud by se vám po jízdě udělalo „jaksi nedobře“, u jednoho odpočinkového místa jsou k dispozici klasické toalety 

[TIP]: Asi nejlepším knižním turistickým průvodcem nabízejícím 71 tras je „červená must have publikace“ La Palma: The finest coastal and mountain walks z edice Rother Begverlag. Nám se jen v Česku v anglické mutaci před naším odletem sehnat nepodařilo, nicméně jej lze běžně na ostrově sehnat (a stojí něco kolem 15 E).

Vstup na trasu je tajuplný...

... stejně jako kotel na trase...

... nicméně příroda je krásná všude.

Liány, porosty - prostě prales!

Chodníky jako z pohádek!

Tajuplná zákoutí po trase...

„Za sněhem i za Sabinou“: vrcholy Pico de la Nieve, Pico de la Cruz a Pico de la Sabina

Dnešní den zahajujeme parkováním na malém parkovišti uprostřed lesa a vydáváme se stoupáním vzhůru pokořit další z vrcholů – tím je Pico de la Nieve a měří 2.232 metrů. „Nieve“ znamená sníh a dává tušit, jak to tady v chladnějších měsících roku vypadá (vrchol najdete běžně označen jako „The Snow Peak“). Cesta zabrala něco málo přes hodinu a je pohodová. Vrchol hory je znám i z četných fotografií ostrova – nachází se na něm dřevěný kříž na hromadě z kamenů (je oblíbeným místem vran a havranů, ale my na ně štěstí nemáme). Poté, jelikož jsme se výstupově zahřáli, se vydáváme dále po červené trase směrem k „Muchachos“, jehož zrcadlové dalekohledy (nazvali jsme je „žampiony“, protože jdou vidět z dálky jako malé bílé kloboučky) jsou nám postupně blíže a blíže. Přes vrchol Piedra Llana (2.321 m.), od kterého je po pravé straně dobře i z dálky vidět monument Monumento al Infinito, docházíme na vrchol Pico de la Cruz (2.351 m.). Cesta nebyla příliš náročná, a ačkoliv mírně foukalo, jdete celou trasu na slunci. Po návratu zpět na „Nieve“ scházíme ještě na návštěvu k „Sabině“. Tak jsme si pro nás pojmenovali vrchol Pico de la Sabina (2.142 m.). Místo je známé také pod názvy „La Erita“, „Petroglifos“ anebo „Tagoror“. Zde si – za oplocením chránící posvátné místo před vandaly – můžete prohlédnou nástěnné kamenné rytiny. Je jich nalezeno (dochováno) celkem 64 – datovány jsou před rokem 1493, nicméně objeveny byly až roku 1922. Jedná se o nejvýznamnější nalezený komplex svého druhu na La Palmě. Je zde místo zvané Conjunto Pastoril del Pico de La Sabina – pastorační osada neocenitelného prehistorického významu dokládající předhispánské obyvatele. Od „Sabiny“ scházíme boční cestou zpět k zaparkovanému autu. Trek měl přibližně 22 km a potkali jsme na něm pouze pár turistů.

[TIP]: Ideálním místem pro zaparkování auta pro výstup je trojúhelníkovém plácku u odbočky silnice na Pico de la Nieve. Je před 25. kilometrem na silnici LP-4 (ve směru od Santa Cruz) a najdete tam i turistický informační panel.

Majestátnost hor je velkolepá

Vrchol Pico de la Nieve

Máte-li štěstí na dobré počasí, výhledy jsou famózní!

Rytiny na "Sabině"

Na „hloupý“ vrchol: Pico Bejenado

Dnešní trasa nás po asi tři čtvrtě hodině jízdy autem ze Santa Cruz zavedla na nástup na vrchol Pico Bejenado. „Bejenado“ znamená „hloupý“ a samotný vrchol měří 1.854 metrů. Trasa vede „přímo vzhůru“ a převýšení přes osm set metrů zvládnete na trase měřící jedním směrem přibližně šest kilometrů za 3 hodiny. Cesta je ovšem poměrně náročná svým stoupáním a dostat se na vrchol bude zajisté korunováno slovy „to je snad nekonečné…“. Proto asi i onen název . Cesta jde řídkým lesem, později pouze na slunci s jen občasným stínem. Cestou potkáte „jeskyňku“, která však s jeskyní nemá co dočinění – jedná se o „žílu“ po tekoucí lávě, která tudy protekla (přes QR kód na sloupku u jeskyně se dozvíte více informací). Malá odbočka po trase Vás dovede k nalezišti dalších rytin (Engravings Lomo del Estrecho). V sedle El Rodeo se naše trase potkává s tou, jenž vychází z Mirador de la Cumbrecita a kousek je vyhlídka a vrchol El Topo (1.601 m.). Od „rodea“ se jde o slušným „šněrováním“ vzhůru. Nahoře jste však obdarováni krásnými výhledy do Caldery de Taburiente, do oblasti Los Llanos de Aridane a „Cumbrecitu“ vidíte jen jako malou plošku v dáli. Nebýt vedra (ve stínu dneska 34 st. C.), jde o středně náročný výšlap, který by měl zvládnout každý aspoň „trochu rozchozený“ turista.

[TIP]: Chcete-li jít v našich stopách až na vrchol Pico Bejenado, zaparkujte auto na samotném konci asfaltové silnice (pista) Calle Valencia ležící v nadmořské výšce 1.050 m. za osadou Barrial.

Pohled na Pico Benejado

Výhledy z Pico Benejado jsou skvělé!

Borovice v noci snad i svítí...

Vulkán Birigoyo, vulkánek Bernardino: další okruh z Refugio El Pilar

Výstup na Pico Birigoyo, který měří 1.807 metrů, zahajujeme v Refugiu El Pilar – nám již dobře známém místě. Zpočátku jdeme část společné cesty jako již dříve („červená“ Ruta de los Volcanos), ale Pico Birigoyo není značeno oficiální turistickou trasou (a myslím, že není ani jako oficiální vedená v červeném „Rother“ průvodci). První možná odbočka po levé straně je uzavřená a s poznámkou o nebezpečí (viz již i výše), proto se vydáváme odbočkou až za místem, ve kterém se „červená“ potkává se „zelenou“. Místo požadovaného odbočení je dobře patrné a je označeno pagodou z kamenů. Cesta příliš náročná není, vyžaduje však větší opatrnost z důvodu suťových polí a prachu. Nejdříve „obkroužíte“ kužel vulkánu a poté již stoupáte na vrchol samotný. Výhledy jsou opravdu k nezaplacení – od betonového sloupku značící vrchol máte pohled do pomyslného vstupu do Caldery de Taburiente jako na dlani. Tato trasa má asi pět kilometrů a zvládnete ji za 2 hodiny.

Poté scházíme dále dolů, až do nadmořské výšky 1.275 metrů, což je výška vulkánu Bernardino. Nacházíme se v nejnižším místě námi naplánované dnešní trasy a dále jdeme již „krajinou Marsu“ s neskutečně zelenými borovicemi a dramatickými scenériemi. Střeží nás vrchol Montaňa de Enrique (1.260 m.), odkud stoupáme „nekonečnou cestou“ (přestože je velmi krátká) do výchozího bodu našeho okruhu – do rekreační zóny Refugio El Pilar.

[TIP]: Chcete-li po ostrově cestovat busem, budete využívat ty označené nápisem TILP (Transportes Insular La Palma). Veškeré informace včetně aplikace do mobilu ke stažení (Android i iOS) a ke kartám jsou k dispozici na jejich webovkách. Hlavní zastávky v hlavním městě jsou na Avenida Maritíma a nedaleko náměstí Plaza Constitución. Mezi nejužívanější linky patří 100, 110 a 120 (Santa Cruz de la Palma – Tazacorte, přes sever ostrova), 200 (Santa Cruz de la Palma – Los Llanos de Aridane, přes Fuencaliente), 204 (Los Llanos de Aridane – Puerto Naos a Charco Verde), 300 (Santa Cruz de la Palma – Los Llanos de Aridane po LP-3), 500 (letiště – Santa Cruz de La Palma a Los Cancajos). K dispozice je také přehledný jízdní řád linek s jednotlivými trasami autobusů.

Fantastické výhledy z vulkánu Birigoyo

Sopečná krajina hostí borovice na každém kroku!

Měsíční krajina La Palmy

Hippie domy, obrovské letité dračince a výstup na nejvyšší vrchol ostrova

První naše trasa začíná v Las Tricias, ospalé vesnici v oblasti Garafía, do které „klikatá cesta“ zabrala skoro hodinu a půl. Zdejší atrakcí jsou obrovské dračince a zachovalý mlýn. Jedná se o často odkazovanou trasu, která začíná přímo u kostela s turistickou kanceláří –, spatříte barevné zahrádky, pestré domky a udržovaná políčka místních. Zřejmě tomu tak i je – avšak jedině na jaře. Buracas, jak je zdejší lokalita se stromovými dračinci označována, je rovněž významná svými archeologickými nálezy. Po trase sestoupíte až do dna rokliny, ve které je původní osada (Cuevas de Buracas / Caboco de Buracas) a pramen vody Fuente de Buracas. Krátká odbočka vás dovede k mlýnu Molino Las Tricias, ve kterém je muzeum gofia (Museo de Interpretación del Gofio – MIGO) – zdejší suroviny cereální povahy (muzeum pod mlýnem je otevřeno ve všední dny 10:00–18:00 hod., v neděli 10:00–16:00 hod., vstupné). Jde zřejmě o jedinou trasu, které bychom se příště dobrovolně vzdali – klesá a prudce stoupá, k vidění toho příliš není (navíc trika můžeme ždímat, jaké bylo horko a dusno…), anebo bychom se sem vydali na jaře. Dokážeme si představit, že právě v tuto roční dobu může lokalita vypadat jako krajina hobitů. Nezdá se to, ale i tento malý okruh na mapě má 10 km.

Cestou zpět zastavujeme u parádního Miradoru de los Andenes, resp. parkujeme malý kousek dále u silnice poblíž informační tabule. Na samotné vyhlídce je moc hezky ztvárněná „kreslená“ mapa vrcholů, které z ní můžete obdivovat). Zde se napojujeme na „červenou“ GR 131 El Bastón a po okraji kaldery stoupáme směrem k (i z větší dálky) jasně viditelnému cíli – na nejvyšší vrchol ostrova Roque de los Muchachos. Z celé trasy (3,3 km jedním směrem z Andenes) jsou krásné výhledy do kráteru a blízkého i vzdálenějšího okolí. Máme štěstí na dobrou viditelnost, i když nutno uznat, že fotografie s ležící mlhou či oblaky působí více dramatičtěji. Cestou budete obdivovat skalní stěnu (kamennou, svisle stojící „hradbu“) Pared de Roberto a nespočet vyhlídkových míst (např. Mirador de Taburiente). Můžete vidět různobarevnost lávového a skalního základu, pevný i sypající se terén, spousty poštolek, vlaštovek a vran. Až si již budete myslet, že jste „nahoře na hoře“, budete teprve na vrcholu Fuente Nueva (2.372 m.). Odsud vidíte „šněrovačku“ na samotný vrchol, kde budete za malou chvíli (asi půl hodiny výstupu). Kromě informační tabule, turistického kiosku a označníku vrcholu tu nic, kromě zaparkovaných aut (dá se sem totiž pohodlně vyjet s povolením k zaparkování), nenajdete. Vrchol Roque de los Muchachos měří úctyhodných 2.426 metrů. Máte-li štěstí na extrémně dobrou viditelnost, dohlédnete až na sousedící ostrovy Tenerife, La Gomeru a El Hierro. Krátké trasy vás zavedou „trochu níže do kaldery“ na dvě dobře značené vyhlídky s turistickými chodníky – čeká vás pohled do 1.500 metrů hluboké rokle kaldery. Původně jsme chtěli pokračovat na Roque Palmero (2.306 m.), nicméně kvůli pozdnímu odpoledni a velkému horku se stejnou cestou vracíme zpět k Andenes a míříme „domů“. Pokud nechcete jít k autu zpět ve svých vlastních stopách, můžete se – zejména pokud chcete vidět astro-techniku observatoře ze všech možných úhlů – vydat rovněž po asfaltové silnici (cesta samozřejmě není tolik zajímavá). Celá oblast působí jako z jiného světa – kromě několika velkých optických dalekohledů zde najdete také sadu obřích voštinovitých zrcadel navržených pro detekci kosmických gama paprsků a vypadajících jako sci-fi zařízení. Zdejší observatoř se řadí k nejlepším na celém světě, a to kvůli jasným nocím bez světelného smogu velkých měst, nízké vlhkosti celého ostrova, vysoko nad mořem umístěným pozorovacím základnám a klidnému atlantickému větru se stabilním vzduchem. Další NEJ La Palma, resp. astronomická observatoř, získává největším teleskopem světa. Jmenuje se Grantecan (Gran Telescopio Canario; GTC).

[TIP]: Nezapomeňte, v případě, že na Roque de los Muchachos jedete autem, že se příjezdová cesta se závorou uzavírá již v 16:00 hod., a že k příjezdu potřebujete povolení. Rezervaci lze provést také online prostřednictvím rezervačního webu zde.

Jeden z místních obrovských dračinců

Barevnost domků místních...

Jeden z pramenů v oblasti Buracas

Mlýn a muzeum MIGO poznáte jednoduše...

Vulkány San Antonio a Teneguía

Dnes jsme měli v plánu navštívit vulkán San Antonio, a později také Teneguíu (oba jsou totiž vedle sebe). Jsou označovány jako Volcanoes of Fuencaliente. Z návštěvy vulkánu San Antonio (656 m.) se již stala pravá turistická atrakce (návštěvnické centrum + povinné vstupné 5 Eur / osoba pro obhlídku vulkánu; otevřeno denně 09:00–18:00 hod.). Samotnou vyhlídku po okraji přibližně čtvrtiny kráteru zvládnete za 20 minut (na začátku trasy je bezvadný simulátor zemětřesní, resp. vulkanické činnosti – no, až vám zuby budou drkotat) . Na vulkán Teneguía (428 m.), která již při pohledu z „Tondy“ vypadá dramatičtěji, bohužel sešlo, a to kvůli uzavření trasy kvůli vysokým teplotám (ve stínu zaparkované auto nám ukazuje 41 °C), o čemž nás pečlivě informovala i paní u vstupu. Teneguía je vulkánem s úplně poslední erupcí na ostrově – datována je rokem 1971. Říkáme si, že se půjdeme ochladit do lesa, a tak jedeme do Los Tilos s tím, že si projdeme část žluté trasy s tunely. Ovšem i všechny trasy odsud jsou uzavřené – vláda ostrova vydává toho dne uzavírku všech turistických tras právě pro vysoké teploty jdoucí od Sahary a pro velké riziko vzniku požárů. Je opravdu nepříjemné vedro, a tak zbytek dne využíváme k lenošení, k napsání další části cestopisu a plánování tras pro další dny. Při výjezdu z Los Tilos jednosměrkou vzhůru vás uchvátí klenutý, fotogenický most Los Tilos Viaduct nad soutěskou Barranco del Agua, která prochází celou oblastí Los Tilos.

[TIP]: Prozkoumejte všechny detailně popsané trasy na palmském oficiálním webu věnovaném pěší turistice. Stránky jsou pravidelně aktualizovány, a dokonce jsou zde na domovské stránce uvedeny informace např. i o krátkodobé nepřístupnosti tras apod.

Okraj vulkánu San Antonio a pohled na Los Canarias

Vulkanická krajina v okolí vulkánu San Antonio

Vulkán San Antonio

Klenutý most přes rokli u Los Tilos

Vulkán Teneguía

Od El Pinaru na okraj kaldery k paraglidingu

Dnešní trasa začíná v osadě El Pinar (pozor, nejde o překlep – El Pilar je jinde). Cesta sem je trochu napínavá (zejména po sjetí z hlavní silnice do úzkých „skoro jednosměrných“ uliček), ale je tady klid a okolo vás jen samé borovice (překlad slov „El Pinar“ doslova znamená
„v borovém lese“). Od místa parkování se vydáváme na „trojbarevnou trasu“ – vzhůru po „zelené“, po hřebeni a sestup po „červené“ a návrat po „žluté“. Na zelené, krátké trase (SL LP 71) poznáte správný význam spojení „nejstrmější ostrov světa“, protože budete stoupat velmi prudce vzhůru a dva kilometry trasy půjdete dobrou hodinu. Odměnou po namáhavém výstupu vám budou překrásné výhledy do kaldery na jedné straně, na druhé pak do širšího okolí. Odsud pak víceméně jen klesáte – část „červené“ trasy (GR 131) vás povede kolem Hoya Grande k vyhlídce Mirador Torre del Time (poznáte ji podle sledovací věže) s místem nástupu k seskokům (tandemových) paraglidistů, a poté vpravo po „žluté“ (PR LP 10) se vracíme zpět až k zaparkovanému autu.

[TIP]: Vždy pozorně čtete místa lokací v mapách i v různých průvodcích, protože se dají jednoduše zaměnit a dost si můžete zajít/zajet. Příkladem je právě dnešní El Pinar a El Pilar nebo Mirador Torre del Time a Mirador El Time.

Výhled z Mirador Torre del Time

Zdejší architektura je prostě fotogenická!

Část ostrova jako na dlani...

Různorodý den: z vulkánu Teneguía přes solné pánve s majáky ve Fuencaliente, divokou pláž Nogales k prohlídce hlavního města ostrova

Trasu na vulkán Teneguía zahajujeme u návštěvnického centra vulkánu San Antonio (poslední aktivitu vyvinul v roce 1949), který jsme navštívili předevčírem. Sopky v oblasti Fuencaliente se řadí mezi ty nejmladší. Scházíme dolů po „červené“ (která Vás může zavést až do Fuencaliente, kde Volcano Route končí) a dále po hodině neznačené trasy jsme na nástupu na vulkán. Je zde poměrně silný vítr, který výstup komplikuje, a tak docházíme do jeho poloviny. I tak nejde o „pohodový výstup“ (jak se může zdát z jeho nadmořské výšky), a tak raději mladší děti (a všechny bez pevné obuvi) nechejte raději dole. V okolí se pěstuje malvasia (odrůda sladkého vína, ale existuje i varianta pro víno suché), banány a jde odsud vidět téměř k nejjižnějšímu cípu ve Fuencaliente. Celá trasa jde po lávovém štěrku, což vám trochu znesnadní výstup zpět k návštěvnickému centru. Lze absolvovat také trasu tak, že zaparkujete auto u návštěvnického centra vulkánu San Antonio, sejdete na Tenequíu a poté až k solným pánvím ve Fuencaliente, a poté se autobusem dopravíte zpět do Los Canarios (a dojdete k zaparkovanému autu).

Poté autem sjíždíme do Fuencaliente (v překladu „horký pramen“, který dříve léčil lepru) a pohodlně parkujeme na velikém parkovišti přímo u majáků. Oblast Fuencaliente, kromě stejnojmenné a nejjižnější části ostrova, tvoří městečko Los Canarios (de Fuencaliente). Celý jih ostrova, kromě sopečných pustin, přestavují lesy, úrodná pole, a především banánové plantáže. Kromě banánů, které jsou po celém ostrově, se často pěstují také avokáda, papaya, mango a další ovoce. Je to oblast známá nejen svým 24 metrů vysokým červenobílým majákem Faro de Fuencaliente / Fuencaliente Lighthouse (druhý maják Viejo Faro de Fuencaliente náleží budově interpretačního mořského centra Centro de interpretacion de la reserva marina), ale také (a asi i především) solnými pánvemi Salinas de Fuencaliente – souhrnně se jim říká Las Salinas. Produkuje se tady sůl vysoké kvality a vše si můžete na vlastní oči prohlédnout na krátké okružní trase s informačními panely. Spatříte jednotlivé solné pánve (celkem je jich tady 27) s různými stadii výroby a sběru soli (a také s různobarevnou vodou). Tu si můžete – v podobě suvenýru – koupit v kiosku s restaurací El Jardín de la Sal. Podrobné informace v angličtině si můžete nastudovat na webových stránkách věnovaným solným pánvím a specifikům zpracování soli. U kříže (jak symbolické!) vedle centra končí „červená“ vulkánová trasa GR 131 El Bastón. Osvěžit se můžete na nepříliš pěkné pláži Playa del Faro (hned pod majákem) nebo na vzdálenější Playa Echentive a navštívit místní „balneário“ Fuente Santa.

Říkáme si, že je čas na svěží trasu, a tak míříme do Los Tilos – s vidinou konečně si po předchozím uzavření tras – projít aspoň část trasy Marcos y Corderos od vyhlídky Espigón Atravesado. To, co tady však vidíme, je neskutečné – nával aut, dokonce autobusů s turisty kolaps dopravy, cesty zablokované „neohleduplně rozlítanými“ návštěvníky, a dokonce velký hluk (místo je jinak tiché, aspoň tedy v ranních hodinách). Není kde zaparkovat, navíc sem míří další autobusy s turisty, a tak se jdeme „uklidnit“ na divokou a fotogenickou pláž Nogales (Playa de Nogales). Ta je vyhlášená mezi surfaři, je dlouhá půl kilometru a situovaná je pod strmým útesem. Cesta sem vede pohodovou silnicí až na parkoviště a odsud scházíte po „útesových schodech“ až na samotnou pláž. Pod masívem útesu je zajímavá podvodní jeskyně Cueva del Infierno.

Prohlídka hlavního města ostrova je příjemnou procházkou. Santa Cruz de La Palma bylo v 16. století jedním ze tří nejvýznamnějších přístavů (další dva byly Antwerpy a Seville). Historické centrum tvoří nábřeží, „hlavní“ náměstíčka a dominantní ulice, ale také tzv. horní město. Zřejmě největší cvrkot bude na náměstí Plaza Constitución (tvoří jakýsi vstup do města a poblíž je informační kancelář a velká budova se sloupy, ve které sídlí pošta, Oficina de Correos) a v ulici Calle O’Daly. Krásnou ostrovní architekturu si vychutnáte v kulturním středisku sídlícím v budově Palacio de Salazar (Casa Principal de Salazar), a to budete již kousek od kostela Iglesia de El Salvador (má unikátní, překrásný strop) a současně poblíž náměstí Plaza Santo Domingo. Tomu „vévodí“ velký kostel Iglesia de Santo Domingo (zde jsou velmi cenné malby). Co by to bylo za návštěvu hlavního města, pokud byste se nezašli podívat na barevné domy s květinami posetými kanárskými balkony ze 16. století na Avenida Maritíma. Pokud nepůjdeme přímo po promenádě u moře, jděte uličkou z pitoreskního náměstíčka Placeta de Borrero (často se říká jen „Placeta“), které by nemělo uniknout vaší fotografii. Pokud byste pokračovali průchodem města dále, určitě dojdete k „lodi“, která se před vámi vynořuje – je to námořní muzeum Museo Naval („El Barco“ nebo také „Santa Maria“, loď Panny Marie). Kousek od něj je Museo Insular (de Bellas Artes, Ciencias Naturales y Etnografía), které je hlavním muzeem ostrova. Od „lodi“ si na kopci všimnete menšího opevnění s děly – to je Castillo de la Virgen (a u přímořské promenády je pak druhé, větší opevnění s hradbami). Sejdete-li odsud po schodech k moři, vyjdete u pestrobarevných k sobě nalepených domečků na ulici Calle San Fernando. Chcete-li navštívit nejvýznamnější sakrální místo, udělejte si procházku k Santuario de Nuestra Señora de las Nieves(někdy také jen „Royal Shrine Señora Nieves“). Je to nejvíce uctívané poutní místo ostrova a každých pět let se odsud vynáší socha Panny Marie a v procesí věřících putuje nejen dolů do hlavního města, ale do různých měst ostrova. Takto bude snesena opět v roce 2025. Je to komplex budov ze 17. století situován v klidu zeleně (ale je tu i bar-restaurant) a oslava patronky ostrova se koná 5. srpna. Přestože zvenčí kostel nikterak velkolepě nepůsobí, interiér je opravdovým skvostem.

[TIP]: Do „horního města“, tj. ke kapli Ermita de La Luz, vás pohodlně vyveze prosklený výtah (El ascensor urbano La Luz) u budovy pošty na přístavním náměstíčku Plaza de la Constitución. Výtah s obsluhou jezdí pondělí až pátek 07:30–15:30 hod. + 17:00–21:00 hod., o víkendu 10:00–15:00 hod.

Solné pánve a majáky ve Fuencaliente

Jižní cíp ostrova je sopečný...

Oblast Fuencaliente

V hlavním městě

Barvy kam se podíváš!

Vyhlášené balkony na promenádě

Centrum města

Naval muzeum ...

... pobřeží hlavního města ...

... a domek místních

Cesta na Nogales je dobrodružstvím...

Pláž Nogales

Barevnost útesu u pláže Nogales

Trasa Marcos y Corderos nám prostě není přána…

Dříve než jindy vyrážíme zaparkovat v Los Tilos (pokolikáté tady už vlastně jsme?). Je tu klid, kromě nás asi jen dvě auta a pánové z údržby odfoukávající spadané listí. „No to je skvělé!“, říkáme si. Nikde žádné informace o neprůchodnosti trasy, a tak se (již podruhé) svižným tempem vydáváme nahoru po nám již známé „červené“ na Espigón Atravesado. Všude je klid, jen ranní ptáci ladí melodie pro dnešní den. O to více jsme zklamáni, že u vyhlídky je pán z národního parku s autem, který nám sděluje, že dále pokračovat po „žluté“ (což je naše trasa) nelze, protože zde probíhají nějaké opravy. Pečlivě, detailně a pomalu s mapou v mobilu v ruce ukazuji pánovi, že nehodláme jít celý velký okruh, že půjdeme „tady a tady, napojíme se touto neznačenou a vrátíme se tady k vyhlídce…“, načež pán jen odpoví „No“. Nedá se nic dělat. Jdeme se aspoň podívat na vyhlídku, kde visí ranní oblaka –, a říkám si, že i pro tento pohled v ranních hodinách to za něco stálo. Navíc, u Atravesada jsou poměrně nebojácné pěnkavy, které vám při troše trpělivosti a osmělení se budou usedat na otevřenou dlaň s drobečky pečiva.

Náhradním plánem jsme ustanovili trasu „Fuentes“, tedy PR LP 19 Fuentes de las Breñas. Jak říká název trasy, navštívíme několik pramenů. Parkujeme v San Pedro de Breña Alta – obě parkoviště u kostela Iglesia de San Pedro (resp. u náměstíčka Plaza de Bujaz) jsou beznadějně plná, a tak hledáme volné místo až u domů místních za muzei Museo del Puro Palmero a Museo de la Fiesta de Las Cruces. Celý okruh jde nahoru a dolů po „žluté“, víceméně lesem a po jeho okrajích, a to až do osady San Isidro. Dále jde část trasy podél asfaltové silnice, nicméně i tak je cesta pohodová. Na trase uvidíte samotné prameny – první je Lavaderos de fuente grande, Fuente Espinel (kde jsou jakási „boží muka“, tedy místo v malé skále s množstvím křížů a křížků, obrázků svatých, růženců apod.), Fuente Melchora, s malou odbočkou je to Fuente Aduares, a po cestě spatříte „větší boží muka“ s množstvím rostlin a květin (a také patřičným počtem různorodých sakrálních artefaktů). Po cestě vaší pozornosti určitě neunikne několik křížů včetně informačních tabulí o nich (např. Cruz de la Piedad, Cruz de la Union a v San Pedru kříž Cruz de la Dura) – no, a to jste již na zpáteční cestě směrem do San Pedra (trasa PR LP 18.2, rovněž „žlutá“). San Pedrem prochází také „červená“ GR 130. Až cestou k zaparkovanému autu si všímáme podniku s otevřenými vraty – naskýtá se nám parádní pohled na různobarevné listy tabákovníku v jednotlivých fázích sušení a výroby – je to místní podnik vyrábějící doutníky Puros Artesanos Julio – a který vypadá jak „zapadlý krámek v ulici“. Ulici poznáte rychle – zídka u chodníků je celá pomalovaná, a prodejna/muzeum má vlastníwebovky.

[TIP]: Nadchněte se krásně zpracovaným videem na YouTube a prohlédněte si TOP 10 zážitků z pěších tras po ostrově!

Kapradiny vás doprovázejí téměř v každém z lesů

Výhledy po trase "Fuentes"

Trasou po "Fuentes"

La Palma je plná barev...

.. všude, kam se podíváš...

... či kudy půjdeš...

Okruh pro pohodlné „Seňorita Cumbrecita“, dno kaldery Barranco de las Angustias a barevné Tazacorte

Na dnešní ráno máme dopředu provedenou online rezervaci pro návštěvu Miradoru de la Cumbrecita (1.287 m.). Dostat se sem není nikterak náročné, nicméně na vyhlídce je omezené a regulované parkování pro 16 aut na dvou malých parkovištích a potřebujete dopředu povolení/rezervaci. Co se týká potřebné doby pro vaše parkování, hned v rezervačním systému (viz TIP) se dozvídáme, že pokud chcete od parkoviště (či první vyhlídky poblíž) zachytit krásu fotografováním, postačí Vám parkování na 1 hodinu. Pokud si chcete projít malý okruh celý, pak je doporučováno zabookovat si parkování na 2 hodiny, a pokud se odsud chcete vydat na vrchol Pico Bejenado a zpět, pak počítejte s 5 hodinami vyhrazenými pro rezervované parkování.

Přijíždíme asi v 08:20 hod. (rezervaci máme pro čas 08:30–10:30 hod.), v „budce“ u závory však nikdo není a průjezd je otevřen, takže vyjíždíme až nahoru a parkujeme. Už po malé chvíli se parkovací místa pozvolna plní a někteří návštěvníci mají za čelními skly lístek s potvrzením a uvedeným konkrétním časem – trochu znejistíme, protože o „parkovacích kartičkách nikde ničehož nebylo psáno“ a říkáme si, že zřejmě byli v návštěvnickém centru a nechali si povolení vytisknout. Rezervaci a potvrzení koneckonců máme, a tak se jde na vycházku. Samotný „okruh po červené“ La Cumbrecita – Los Chozas zvládnete v klídku asi za hodinu času, a nutno uznat, že „zase taková pecka“, jak bývá tato trasa zveličována a prezentována jako „must see“ na různých webovkách a v průvodcích, to prostě není. Možná je to ale jenom tím, že jsme v průběhu naší dovolené navštívili mnohem více hezčích i dramatičtějších vyhlídek. Tato trasa je trochu jako „Člověče, nezlob se“ – malé skupinky ze zaparkovaných aut jdou po trase, před i za vámi další, a po splnění okruhu „šup do domečku“, vlastně do auta –, a pryč. Cestou navštívíte vyhlídku Mirador de los Roques a Mirador Lomo de las Chozas, cestou si můžete zajímavé informace o geologii, fauně a floře zdejšího místa přečíst více přiblížit dostupnými informacemi (panely jsou ve španělštině, angličtině a němčině). Cestou zpět, kterou jsme stihli o dost rychleji, již vidíme příjezdovou závoru dole. V „budce“ je paní z národního parku a vše již podléhá oněm popsaným pravidlům – na vyhlídku se opravdu pouštějí jen ti, kteří mají provedenou rezervaci. Ani nevím proč, ale po dobu návštěvy si notujeme písničku „Seňorita Cumbrecita“ coby verze Juanity od Ivety Bartošové . A pokud chcete, můžete se napojit na odbočku, která Vás zavede ke zdobné kapli Ermita de la Virgen del Pino (stojí u obrovské borovice).

[TIP]: Na těchto stránkách si můžete vychutnat 360° pohledy na různorodá místa La Palmy. Včetně tras, informací a samozřejmě i ve verzi pro mobil.

Jelikož jsme kalderu viděli z vyšších, a i z těch nejvyšších míst, je na čase podívat se také do jejího dna. Zdejší Barranco de las Angustias vás v mapách navedou zřejmě na dvě výchozí místa – Mirador Los Brecitas nebo parkoviště na Calle la Viña. Los Brecitas je konečným bodem zpevněné cesty, je situováno výše a zaveze vás sem placené „taxi“ (minivan) právě z parkoviště na Calle la Viña (pokud nepřijedete mezi prvními ráno, počítejte s tím, že si vystojíte frontu čekající na kyvadlový minivan). Jelikož chceme navštívit barevný vodopád Cascada de Colores (Coloured Waterfall), vydáváme se po zaparkování na již značně plném parkovišti po „žluté“. Trasa vede v korytě řeky, nejprve suchou nohou, později vedle toku. Užijete si obrovských balvanů, lávových útvarů, kamenů a přeskakování po nich abyste si, jak se říká, „nenabrali“. Kde si však určitě naberete je místo Salto de La Estrechura – zde je strmější přepad vody z jezu mezi velkými balvany. Jelikož nemáme náhradní boty a nechceme házet batohy, a i pro upozornění pánem z parku (zřejmě), že jiná možnost postupu není, vracíme se raději zpět. Příště, a je to i jakési doporučení, bychom si s sebou vzali trekové sandály, kterým by nevadilo promočení, a zároveň nebudou na balvanech s jezem klouzat. Aspoň máme důvod se sem ještě někdy (v budoucnu) vrátit. Trasa, aspoň podle nastudovaných dostupných informací, pokračuje pořád proti vodě až do místa setkání se dvou říček (Dos Aguas), kdy uvidíte žlutě a oranžově zabarvený tok (je dán přítomností železa v pramenu). Jakýmsi očekávaným bodem výstupu je barevný vodopád – pramen vody v zeleno-oranžovo-hnědo-červené „skalní stěně“ – a od parkoviště je to cca 5 km. Je dobré počítat také s tím, že krásně zabarvený vodopád s větším množstvím vody je zřejmě jen ve vlhčích obdobích roku. Kousek od něj zpět na žluté trase je falický kámen Roque Idafe (místo opředené mýtickou historií) a výhled Las Lajitas del Viento. Z parkoviště na Calle la Viña můžete jít „okružní žlutou trasu“ přes Mirador del Lomo de Tagasaste a Mirador Los Brecitas (to je ten, kam vás zaveze kyvadlový minavan taxi) zpět na parkoviště (nebo obráceně samozřejmě). Další možností je napojit se na dlouhou a náročnou trasu až na Mirador de la Cumbrecita (PR LP 13.1 Mirador de La Cumbrecita – Caldera de Taburiente). Častější a turisticky vytíženější je Los Brecitos, protože odsud buď scházíte dolů zpět na parkoviště na Calle la Viña anebo stoupáte vzhůru, a dále po PR LP 13 až k odpočinkovému místu (a dále buď na „Cumbrecitu“ či sestupem dolů po stejné cestě na Los Brecitos anebo přes barevný vodopád na parkoviště na Calle la Viña). I když to na mapách nevypadá, jde o středně náročné až náročné trasy (proto se netrénovaným turistům doporučuje jít trasu až z Los Brecitos) – a jsou všechny turisticky dosti vytížené (čím dříve zde ráno budete, tím lépe).

No, a protože jsme kousek od západního pobřeží ostrova, naše úplně poslední návštěva bude v městečku Tazacorte a jeho přístavu Puerto de Tazacorte, za kterým je jen vysoký masív útesu. Je to moc pěkné, barevné a fotogenické místo (zejména z pestrobarevných kachlíků vytvořená sloupová porta), poblíž přístavu je klid a také pláže Playa de Tarajales a Playa de El Puerto, a fotografy zajisté zaujme architektura zdejších přímořských vlnolamů. Kaskádovité vlny Atlantiku se dají pozorovat kousek odsud na Miradoru de Bajo.

[TIP]: Bez rezervace není v čase 08:30–16:00 hod. možné vyhlídku Mirador de la Cumbrecita navštívit (po této době již podle „štěstí na volné místo“). Rezervaci lze provést online (až měsíc dopředu) přes webovky online rezervačního systému. V obrázku na webovce je nutné kliknout na záložku „02 Bookings“ a naši zemi nehledejte pod písmeny „C“ či „Č“, ale pod „R“ – „República Checa“. Nezapomeňte si rovněž udělat printscreen o provedené rezervaci (včetně přístupových kódů) v mobilu či uložit si webovou stránku z počítače, jelikož po jejím zavření se k rezervaci již nijak dostat nelze.

Doporučuje se přijet 10 minut před zahájením rezervace, ale zároveň pamatujte, že po
20 minutách od „počátku vašeho času rezervace“ již vpuštěni nebudete (minimální doba pro rezervaci je totiž 30 min. a také v těchto intervalech se provádí rezervace v online systému).

Vstup do Barranco de Angustias

Výhledy z "Cumbrecity"

Vyhlídka Mirador Lomo de las Chozas

Soutěskou Las Angustias

První potůčky v Las Angustias

Puerto Tazacorte

Návrat domů a další (neprozkoumaná) zajímavá místa

Dva týdny utekly doslova jako voda, a tak se hned ranním trajektem (kvůli koupeným letenkám) plavíme zpět do tenerifského Los Cristianos. Oproti příjezdové cestě trajektem je tato – odjezdová – docela příjemná, a trvá kolem 2,5 hodiny. Jelikož jsme plně očkování, pro návrat do Česka nám stačilo pouze vyplnit příjezdový formulář. V přístavu si dáváme ranní kávu a jablečný koláč, pozorujeme ruch u pláže a pomalu se přesouváme k autobusu, který nás zaveze na letiště Tenerife Sur (bus 111). Nezapomeňte mít koupenou/nabitou kartu, protože běžné jízdenky se neprodávají (u autobusového terminálu v Los Cristianos je informačí kiosek, kde si můžete kartu koupit a dobít – kartu můžete používat třeba při vaší další návštěvě Tenerife, jen je potřeba ji vždy dobít). Delší čekání na letišti využíváme ke čtení a po odbavení zjišťujeme, že letadlo z Česka ještě nepřistálo. Později se dozvídáme, že letadlo přistávalo na třetí pokus kvůli silnému bočnímu větru. Náš let zpět domů je však již klidný a bezproblémový.

[TIP]: Určitě ochutnejte palmské „papas arrugadas“! Jsou to malé, vrásčité brambory vařené ve slupce ve vodě s velkým množstvím mořské soli, které se tradičně podávají s omáčkami mojo. Jejich hlavní složky tvoří pálivá paprika, česnek, olej a ocet – nejrozšířenější jsou dvě z nich: klasická oranžová mojo rojo z chilli papriček se hodí k masům, nebo zelená mojo verde s bylinkami a česnekem hodící se k rybám – pozor, jsou zpravidla velmi ostré a pálivé.

Na tabulích různých podniků můžete číst „papas locas“ – jde o jakési „místní meníčko co dům dal“ tvořené bramborami, hranolky, masem (kuřecí, hovězí či párky) a sýrem. Snad samozřejmostí je výběr ze tří omáček mojo.

Arepas jsou kapsy z kukuřičné mouky plněné masovými nebo vegetariánskými směsi. Při pěších trasách budete velmi často spatřovat anýz, rostlinu podobnou kopru – z té se dělá tradiční anýzový chleba (a k nim opět omáčky mojo!). Zapijete jej cortadem (espressem, často s trochou mléka) či café con leche (větší káva s mlékem) – typickou snídaňovou kávou.

Na La Palmě jsme za celou dobu najeli 1.214 km autem a ušli 216 km pěšky. A i tak jsme navštívili a prošli pouze malou část ostrova, který vám má tolik co nabídnout – a proto doplňujeme další zajímavé turistické cíle a místa:

Porís de Candelaria (také Cueva de Candelaria, Palma's best kept secret, Smugglers cove, Smugglers Port of Tijarafe či Pirates‘ bay) je útočiště pirátů v úzkém zálivu (polojeskyni) s bílými domy rybářů zasazenými do skály pod převisem útesu. Vede sem příkrá a klikatá úzká cesta, na jejímž konci lze zaparkovat na jednom ze dvou parkovišť a tak „trochu se modlit“, ať se nepotkáte s jiným autem. Z Tijarafe můžete jít pěšky po „žluté“ trase PR LP 12.2 – „severnější“ část je příkrá a méně pěkná, „jižní“ část je delší, ale příjemnější (a hezčí) – část trasy je společná s „červenou“ GR 130.
Sestup (nebo výstup) na „červené“ trase GR 131 Mirador El Time – Puerto de Tazacorte (panoramatické kafé Cafetería El Time bývá častokrát plné).
Kaktusová zahrada (oáza) Palmex Cactus Garden v obci Celta u El Pasa.
Trasa PR LP 14.1 San Nicolás – Coladas de San Juan.
Trasa PR LP 9.1 „El Tablado“ (parking v Roque del Faro) – 13 km okruh zvládnutelný v 5 hodinách.
Historická část největšího města ostrova Los Llanos de Aridane (určitě vás uchvátí barevnými dlaždičkami a pestrými mozaikami provedené náměstíčko Plaza de la Glorieta s fontánou v podobě chameleona nebo doslova pohádkový park / botanická zahrada Parque Antonio Gómez Felipe). Mozaikové skulptury vytvořil umělec Morera, později byly renovovány Césarem Manrique. Kousek je muzeum vína Casa Museo del Vino – Las Manchas (v malém vstupném je zahrnuta i ochutnávka dvou místních vín).
Přímořské bazénky ElCharco Azul poblíž Puerto Espíndola (San Andres y Sauces) a přilehlé malé pláže s promenádou u moře vedoucí do San Andrés.
Piscinas naturales de la Fajana, přírodní přímořská jezírka v municipalitě Barlovento (asi 5 km od městečka Barlovento).
Vulkán Tajuya poblíž Jedey s poměrně dramatickým výstupem po sopečné stěně vyžadující naprosto jistý krok.
Ecofinca Platanológico (Museo del Plátano de Tazacorte) – ukázka ekologického zemědělství a udržitelné ekovýroby (u Puerto Naos, pod Tazacorte). Je to jakési „muzeum banánovnictví“ („Banana Museum“), navíc až 40 % místních pracuje v některém z provozoven zpracovávajících banány. Jde o jediné muzeum banánů Evropy na světě. Otevřeno denně kromě neděle 10:00–13:30 hod. + 16:00–18:00 hod. Hned vedle je Museo del Mojo – muzeum výroby tradičních (pálivých) mojo omáček , a obojí ke kousek od kostela San Miguel Arcangel. Jak vidíte, i tradiční omáčky zaslouží mít své vlastní muzeum 
Arenas Blancas Lighthouse s pláží Playa Arenas Blancas a bílým majákem v podobě „erotické pomůcky“ v obci La Salemera (municipalita Villa de Mazo)
Prohlídka „jeskyně“ Volcanic Tube Cueva de Las Palomas (vstupné 20 E/dospělý; informace a rezervace zde).
Mirador del Aeropuerto („Airport View“) – jak říká název sám, z této vyhlídky s parkovištěm se pozorují přistávající a odlétající letadla na letišti La Palma, a snadno jej poznáte podle kovové konstrukce člověka objímající zeměkouli. Letiště La Palma je od hlavního města ostrova vzdáleno asi 7 km.
Maják Faro de Punta Lava nebo také Faro de las Hoyas („Punta Lava Lighthouse“) v obci La Bombilla (a poblíž jsou pláže Playa de Charcón a Playa de Los Guirres).
Maroparque – místní zoopark určený především dětem s informacemi na těchto webovkách.
Archeoologický park El Tendal – Parque Arqueológico El Tendal (San Andrés y Sauces) věnovaný mj. kultuře Benahoarita a jejich domorodému životu, magickým a náboženským zvykům apod. (plno informativních panelů, interaktivních expozicí a výstavek). Otevřeno úterý až sobota 10:00–17:00 hod., neděle a pondělí 10:00–15:00 hod.
Archeologické muzeum Museo Arqueológico Benahoarita („kulatá“ budova s nápisem MVSEO), kde se dozvíte vše o historii života dávných předků, zejména nahlédnete do jeskynních obydlí apod. Otevřeno je pondělí až sobota 09:00–20:00 hod., v neděli 09:00–14:00 hod.
Muzeum hedvábí Museo de la Seda las Hilanderas (El Paso) s vlastními webovkami. Dozvíte se vše od bourců morušových přes zpracování vlákna, barvení a sušení až k výrobě hedvábného plátna. Ručně vyráběné oděvy či doplňky si samozřejmě můžete i zakoupit (s adekvátní cenou k procesu výroby). Otevřeno je pouze ve všední dny v časech 10:00–14:00 hod. a budovu jednoduše rozpoznáte – je tematicky pomalovaná.
„skleněná“ vyhlídka Mirador de Izcagua (také Miradores flotantes Izcagua) v oblasti Puntagorda, která se někdy označuje doslova jako vyhlídka „plovoucí“ („Floating Viewpoint“)
Vyhlídka Mirador Puerto de Garafia či vyhlídka Mirador El Serradero s výhledy na útesy.
Vyhlídka Mirador de La Tosca v oblasti Barlovento s výhledy na dračince a políčka místních. Jednomu „křivému“ velkému dračinci je věnován i Mirador de los Dragos u El Roque (s parkovištěm a odpočívadly).
Muzeum Museo Casa Roja ve Villa de Mazo (ta je známá svými doutníky a rukodělnými výrobky jako jsou keramika, košíky a další) – v růžovém sídle najdete především expozice s místními výšivkami. V témž městečku můžete navštívit také muzeum keramiky s dílnami (Cerámica el Molino). Budova se běžně označuje také jako „The Red House“.
Ekopark a muzeum s prvními ostrovními rytinami Belmaco (Parque Ecológico de Belmaco) – otevřeno je od pondělí do soboty 10:00–18:00 hod., v neděli 10:00–15:00 hod.
Vinařství Bodegas Teneguía (web) – ráj pro milovníky vína a dobrého jídla (součástí je restaurace). Navíc se můžete vydat po vinné stezce Ruta del Vino s téměř dvacítkou vinařství ostrova.
A když jsme u toho vína, jedinečným zážitkem může být návštěva Bodegas Tamanca (Tamanca La Palma) pod vesnicí San Nicolás – vinařství se sklepem, ve kterém pod sudy s vínem poobědváte či povečeříte v „jeskynní“ restauraci.
Etnografické muzeum (sídlo) Casa Luján v obci San Juan de Puntallana nabídne pohled do tradičního života lidí (v místnostech tradičního bílého sídla se zelenými pavlačemi jsou „panáci“ v dobových oděvech při různých pracovních činnostech, ve škole apod.).
Farmářský trh v Puntagorda (Mercadillo de Puntagorda) je největším
(a nejnavštěvovanějším) na ostrově. V nabídce jsou místní produkty zemědělství, hospodářství a výrobky různých řemesel. Trh je pouze o víkendech (v sobotu 15:00–19:00 hod., v neděli 11:00–15:00 hod.).
Muzeum tabáku – vše o jeho původu, výrobě a distribuci se dozvíte v Museo del Puro Palmero (Cigar Museumnebo Puro Palmero), v Breña Alta. Otevřeno pouze úterý až pátek 10:00–13:00 hod., sobota 10:00–14:00 hod.
Palírna Destilerias Ron Aldea SL (Charco Azul) věnovaná výrobě rumu z místní cukrové třiny.
Etnografické muzeum Museo etnografico Casa del Maestro v sytě modré budově v Tijarafe.
Interpretační centrum rytin Benehauno Centro de interpretación petroglifos de El Paso sídlící v El Paso ve žlutobílé budově s hnědými nápisovými vlajkami.
Interpretační centrum sopečné činnosti a jeskyní Centro de Interpretación de las Cavidades Volcánicas „Caños de Fuego“ u obce San Nicolás (Los Llanos de Aridane) vzniklých při výbuchu sopky San Juan v roce 1949, kde se dovzíte vše o lávě, sopečných jeskyních, vejdete do jeskyně Cueva de Vidrio a je zde panoramatický výhled z chodníkové vyhlídky (taktéž za vstupné). Na některých mapách místo najdete jako Tubo volcánico de Todoque Todoque lava tube. Otevřeno je úterý až sobota 10:00–18:00 hod., v neděli a pondělí 10:00–15:00 hod.
Dva velké dračince Dragos Gemelos (Twin Dragons) kousek od vesnice Miranda (Breña Alta), které jsou opředeny bájí o začarovaných bratrech – dvojčatech. Kousek je pak pěkná vyhlídka (s parkovištěm) Mirador Montaña Breña s uměleckým velkým křížem.

Přestože se na La Palmu „až tolik nejezdí za koupáním“, mezi nejznámější pláže a možnosti ke koupání patří:

Playa de Tarajales (nudistická) a Playa de El Puerto de Tazacorte (obecně se označují jen jako Playas de Tazacorte)
Přírodní jezírka La Fajana (La Fajana Natural Pools) v oblasti Barlovento
El Charco Azul (jezírka) a pláž Playa Puerto Espindola v oblasti San Andrés y Sauces
„městské“ pláže v Santa Cruz de La Palma (byly zpřístupněny v roce 2017 a čítají rozlohou 70 tisíc m2).
Playa de Puerto Naos a sousedící Playa El Charco Verde (Puerto de Naos y Charco Verde), které se říká rovněž „The green puddle“ (zátoka mezi Puerto Naos and El Remo nabízí mořskou vodu v modrozelených barvách), (nudistická) Playa de las Monjas je dlouhodobě nepřístupná. Puerto Naos je největším letoviskem ostrova (dalším je pak Los Cancajos).
Playa de Bajamar v oblasti Breña Alta
Playa de La Zamora a Playa Chica (u obce Las Indias), Playa Echentive (s trojpaprsčitými cestičkami) a Playa del Faro v oblasti Fuencaliente a mezi La Zamorou a majáky pláž Playa Punta Larga
Playa de Los Cancajos v oblasti Breña Baja (Los Cancajos je asi 4 km od hlavního města, ze kterého vlastně „vychází“)
Divoká Playa de los Nogales (pozor na silné vlny a spodní proudy) v oblasti Puntallana (běžně se uvádí jen jako „Nogales“)
Playa de Los Guirres poblíž La Bombilla (u Puerto Naos) – někdy ji najdete také pod Playa Nueva (a je oblíbená mezi surfaři)
Větrná Playa de la Salemera (Playa Arenas Blancas, také Playa Blanca – „bílá pláž“) ve stejnojmenné obci (poznávacím znamením je bílý maják v podobě „pastelky“, to se říká dětem, anebo „robertka“, což je rozšířeno mezi dospěláky) – je to zřejmě jediná „nečerná“ pláž ostrova, jelikož písek je v barvě „pepř a sůl“.
Playa de Trigo u obce San Juan de Puntallana (značení na cedulích je Puerto Trigo)
Cala de Martín Luís (taktéž Playa Luis Martin) v oblasti Puntallana u obce Tenagua
Playa de la Veta v oblasti Tijarafe (někdy je uváděna jen jako La Veta)
Playa del Jurado v oblasti Tijarafe u 400 m. útesu

A pro úplnost doplníme i hlavní návštěvnická/informační centra na ostrově:

„Airport“ (Villa de Mazo) – v příletovém terminálu situovaná Oficina de Turismo Aeropuerto. Otevřeno denně 10:00–21.00 hod.
„El Paso“ (El Paso) – světlemodrá, tradiční budova Oficina de Turismo El Paso. Otevřeno pondělí až pátek 09:30–17:30 hod., o víkendech 10:00–14:00 hod.
„Fuencaliente“ (Fuencaliente) – šedá, kamenná budova Oficina de Turismo Fuencaliente. Otevřeno pondělí až sobota 09:00–14:00 hod. + 15:00–17:00 hod., v neděli 09:00–18:00 hod.
„La Caldera Taburiente“ (El Paso) – šedá, betonová velká budova Visitor Center La Caldera de Taburiente National Park (mapy, brožury, informace o trasách, je zde audiovizuální prezentace o parku a centrum je u botanické zahrady s endemickými druhy rostlin). Otevřeno denně 09:00 – 18:00 hod.
„Las Tricias“ (Garafía) – bílá, tradiční budova Oficina de Turismo Las Tricias, Garafía. Otevřeno pondělí až pátek 10:00–17:00 hod., o víkendech 10:30–14:30 hod.
„Garafía (Llano Negro)“ (Garafía) – šedá, kamenná budova Oficina de Turismo Llano Negro, Garafía. Otevřeno pondělí až pátek 09:30–16:30 hod., o víkendech 10:30–14:30 hod.
„Los Llanos“ (Los Llanos de Aridane) – zvlněný přístřešek z latí je vchodem do podzemní Oficina de Turismo Los Llanos de la Aridane. Otevřeno pondělí až pátek 09:30–14:00 hod. + 16:00–19:00 hod., o víkendech 09:30–14:00 hod. + 17:00–18:30 hod.
„Puerto de Tazacorte“ (Tazacorte) – prosklený, žlutomodrý kiosek Oficina de Turismo Puerto de Tazacorte. Otevřeno pondělí až pátek 10:00–13:30 hod. + 16:00–18:00 hod., sobota 10:00–13:00 hod. + 16:00–18:00 hod., neděle 09:30–14:00 hod., v neděli je zavřeno.
„Los Cancajos“ (Breña Baja) – moderní, červenohnědá a prosklená Oficina de Turismo Los Cancajos. Otevřeno pondělí až pátek 09:00–13:30 hod. + 15:00–18:00 hod., sobota 09:00–13:00 hod. + 16:00–18:00 hod., neděle 09:30–14:00 hod.
„Puerto Naos“ (Los Llanos de Aridane) – světle modrý kiosek Oficina de Turismo Puerto Naos. Otevřeno pondělí až pátek 09:30–14:00 hod. + 16:00–19:00 hod., o víkendech 09:30–15:30 hod.
„Puntagorda“ (Puntagorda) – světle hnědá budova Oficina de Turismo Puntagorda. Otevřeno denně 09:00–16:00 hod.
„Santa Cruz“ (Santa Cruz de La Palma) – prosklený informační kiosek Oficina de Turismo Santa Cruz (u mariny u kruhového objezdu). Otevřeno pondělí až pátek 09:30–13:30 hod. + 15:00–18:00 hod., o víkendech 09:00–13:00 hod.
„Tazacorte“ (Tazacorte) – zelená budova Oficina de Turismo Tazacorte (Casa del Artesano). Otevřeno pondělí až pátek 10:00–13:30 hod. + 16:00–18:00 hod., v sobotu 10:00–13:00 hod., v neděli je zavřeno.
„Tijarafe“ (Tijarafe) – modrá budova Oficina de Turismo Tijarafe. Otevřeno pondělí až pátek 09:30–15:30 hod., o víkendech 10:00–14:00 hod.

Na La Palmě jsou opravdu obrovské dračince ...

... a také krásné dveře...

... a na své si přijdou i geologové!

Vulkanická krajina nabízí více než padesát odstínů hnědé!

„Věděli jste, že…?“

… se V Los Tilos natáčely scény starověkého lesa Brokilon fantasy série Zaklínač (The Witcher) dostupné na Netflixu?
… „Guaguas“ není označení žabího kvákání, ale jde o kanárské slovo pro „autobusy“?
… kaldera Cumbre Vieja sestává z kolem 120 vulkánů a nejvyšším z nich je Deseada (1.949 m.)?
… Santa Cruz de La Palma, hlavní město ostrova, není největším městem?
… si můžete porovnat ceny aut v dostupných půjčovnách na DiscoverCars.com?
… má Caldera de Taburiente dno v hloubce 1500 metrů a v průměru měří téměř 8 kilometrů? A že je od roku 1954 vyhlášena národním parkem?
… je La Palma vzhledem považována za nejstrmější ostrov světa?
… „kolébkou“ doutníků jsou Kanárské ostrovy a fabrika La Rica Hoya v Breňa Alta, a že odsud byli kanárští osadníci kolem roku 1750 vyvezeni na Kubu, zejména do okolí Havany a Santiaga, aby zde právě oni rozvinuli pěstování tabáku a cukrové třtiny? – tím byla započata historie kubánského tabáku a také rumu.
… jsou téměř všechny informační a turistické panely návštěvníkům k dispozici hned ve třech světových jazycích – ve španělštině, angličtině a němčině?
… se při výbuchu vulkánu Teneguía v roce 1971 tekoucí láva zastavila těsně před solnými pánvemi Salinas de Fuencaliente?
… je slovo „kaldera“ spojováno právě s La Palmou, kde se označení pro kotel (caldera) poprvé užilo? Pojmenování caldera použil geolog Leopold von Buch v roce 1825 právě pro La Palmu, termín se ujal a začal se používat pro stejné sopečné krátery na celém světě?
… je na La Palmě největší teleskop světa?
… se La Palma řadí mezi TOP místa Evropy pro pěší turisty?

To je La Palma!

S/C de La Palma je významným přístavem

Trasy v "červeném" průvodci

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 9 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jan Chrastina

Cestopis byl naposledy aktualizován 1. 8. 2021

Jan Chrastina procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Libor_S

před 4 lety

Pěkný a podrobný cestopis skoro jako průvodce. Rozepsal jsem odpověď Mikirovi uvažujícím o La Palmě v jiném vlákně, kde by to byl off topic, tak ji raději dám sem.

mikir napsal(a):

Libor_S , S tou La Palmou me ta situace dost zajima nebyli jsme na Kanarech delsi dobu ,protoze byly cesty mimo Evropu a pak covid letos bylo konecne aspon Recko a Kanary planuju na listopad Koukal jsem nejlevnejsi letenky porad vychazeji z Bergama, cela druha pulka listopadu je tam treba za 20 euro jedna cesta Lanzarote Vidim to prave v listopadu bud na Lanzarote, nebo Fuerteventuru i kdyz jsme na Lanzarote byli 4x a na Fuerteventure 3x ,jedina uvaha jeste je prave ta La Palma, tam jsme byli jen jednou ,ale brezen/duben,, premyslim jestli listopad vzhledem k tem horam je vhodny, auto jsme uz meli ale myslim ze se da dost dobre vyuzit i autobus , kdy se pak nemusis vracet k autu ale daji se prejit ty okruhy , na jednom miste jsem byli ,a to v Los Cancajos coz bych volil znovu Cesta se da vybrat bud s Berlina nebo pak Tenerife a trajekt

Mikire, ten trajekt z Tenerife na La Palmu asi nebude levnější než 55 eur za osobu a 1 směr. Na východních ostrovech jsem nebyl, ale předpokládám, že tam je v listopadu téměř jistota hezkého počasí na plážích, i když klimatická změna může připravit překvapení (tu zmiňovali i lidi na Gomeře a Palmě). Na Palmě bych se neobával, že bude v listopadu velkou část doby pobytu špatné počasí (spíš asi jen vyjímečně a spíš ve vyšších polohách - vrcholy můžou být nad mraky, ale nemusí, což jsem viděl z Los Lanos a El Pasa, když i dole trochu zapršelo z tmavých mraků zahalujících vrchní část hřebenů). Když tak se přejede na druhou stranu ostrova, což asi mnohdy postačí a což lze ze Santa Cruz snadno i busem (s přestupem v Los Llanos za cenu 2,60 + 1,50 eur za 45-50 + 15-20 minut na pláže u Puerto Tazacorte).

Kromě severní části ostrova (Muchachos a celá kaldera, Los Tilos, Nogales, Charco Azul, abych jmenoval, co jsem stihl, ale je toho víc) jsou linkové busy využitelné na mnohá zajímavá místa. Bez auta by to chtělo používat občas taxi, což platí i na nástup na Stezku vulkánů v El Pilar, pokud tam člověk nepřespí ve stanu jako já nebo pokud neujde za den 25 km od návštěvnického centra NP východně od El Pasa až do Los Canarios, odkud už jede bus (ale i odtamtud stezka vede dál k moři 6 km a pak lze vyjet zpět do Los Canarios busem). Co vím od jedné polské rodiny, taxi je stálo 48 eur za 34 km, ale ti jeli zbytečně dlouhou trasu, protože spali před i po Stezce vulkánů v Los Canarios (zase ale mohli další den pokračovat těch 6 km k moři). Při spaní v Los Llanos, El Pasu nebo Santa Cruz se využije odpoledne bus a vyjde to levněji. Nejlepší je podle mě kombinace busu a auta. Co lze, to projet busem a zbytek si nechat na půjčené auto. Kdo má auto a chce ušetřit, nejlepší je u Stezky vulkánů asi jít z El Pilar jen na nejvyšší bod cesty sopku Deseada cca 7 km a zpět (+ případné odbočky), což dělá hodně lidí. Dál do Los Canarios je to už méně atraktivní kromě Volcánu de Martín, ale samozřejmě přechod nějaké trasy v celku bez vracení je vždy zajímavější a příjemnější než jít tam a zpět stejnou cestou. Jinak chodit po La Palmě vyžaduje na většině tras dobrou fyzičku a dobrá kolena, protože tam je velké převýšení. Z El Pilar na Deseadu a zpět je to s převýšením ok a v blízkém okolí Roque de los Muchachos taky.

Pěkný a podrobný cestopis skoro jako průvodce. Rozepsal jsem odpověď Mikirovi uvažujícím o La Palmě v jiném vlákně, kde by to byl off topic, tak ji raději dám sem.

mikir napsal(a):

Libor_S , S tou La Palmou me ta situace dost zajima nebyli jsme na Kanarech delsi dobu ,protoze byly cesty mimo Evropu a pak covid letos bylo konecne aspon Recko a Kanary planuju na listopad Koukal jsem nejlevnejsi letenky porad vychazeji z Bergama, cela druha pulka listopadu je tam treba za 20 euro jedna cesta Lanzarote Vidim to prave v listopadu bud na Lanzarote, nebo Fuerteventuru i kdyz jsme na Lanzarote byli 4x a na Fuerteventure 3x ,jedina uvaha jeste je prave ta La Palma, tam jsme byli jen jednou ,ale brezen/duben,, premyslim jestli listopad vzhledem k tem horam je vhodny, auto jsme uz meli ale myslim ze se da dost dobre vyuzit i autobus , kdy se pak nemusis vracet k autu ale daji se prejit ty okruhy , na jednom miste jsem byli ,a to v Los Cancajos coz bych volil znovu Cesta se da vybrat bud s Berlina nebo pak Tenerife a trajekt

mikir

před 4 lety

Diky .my jsme to tehdy hodne projeli autem po celem ostrove ,jeste uvidime ,mozna bychom chteli vic pochodit ,ale ubytovyani stridat nechci ,mozna by nebylo spatne sestavit i okruh kdyz je moznost lode s La Palmy na Gomeru Poad mi chybi El Hierro ale to opravdu asi pokud nechci letecky tak pujde jen z Tenerife No na ty vychodni ostrovy nekdy zalet Nekdo rika ze v zime je nejteplejsi ostrov Gran Canaria ale ja mam nazor, ze prave Lanzarote nebo Fuerteventura Do Afriky je to 100 km pres more a foukaji teple vetry ze Sahary a oba ostrovy nejsou nijak hornate

Neco jsme na La Palme pochodili tak vim ze ty prevyseni jsou, mi jako lyzari i pres vek a uz moc nevenovani se byvalym aktivitam to nevadi zena je na tom kapku hur La Palma je rozhodne dobrym osrovem zaradil jsem ho po Lanzarote mozna i na druhe misto a vlastne mu davam prednost pred treky na Tenerife Z hlediska koupani je ovsem jednoznacne nejlepsi Fuertevntura a pak Lanzarote No je cas na zvazeni co zvolit s tou zmenou klimatu to muze byt pravda

Libor_S

před 4 lety

Z La Palmy na Gomeru jede loď přes Tenerife kromě levného přímého spoje některé dny, který ale vyráží ve 4 h. ráno. Ten nedělní přes den jede v opačném směru a pak se vrací na Tenerife, odkud pokračuje na La Gomeru (cena je obvykle stejná jako u přímého spoje, akorát to trvá déle).

Někde jsem četl, že v zimě jsou ty východní ostrovy i zelené. Zažil jsi to? Podle statistik tam v zimě taky občas zaprší.

Treků, které stojí za projití, je asi na La Palmě nejvíc ze všech ostrovů a myslím, že těch velmi atraktivních je o něco víc než na Tenerife, i když poloostrov Anaga mě překvapil svou krásou a zelení i koncem léta podobnou jako na Havaji. Okolí Masky bylo taky úžasné, ale na oboje jsem měl jen málo času a na Teide a okolí vůbec i s ohledem na to, že jsem tam byl bez auta. Tenerife jsem teď měl jen k 1. seznámení a nechám si ho víc na příště asi s El Hierrem. Na pohodový vícedenní trek je pro mě nejlepší La Gomera, i když je menší a nejsou tam ty atraktivní sopečné krátery (jen strmé skály). V létě (ale klidně i jindy) to chce využívat bus za 2 eura na vyjetí od moře do vyšší výšky kolem 1000 m n.m., kde už je les, a pěšky chodit raději jen dolů.

mikir

před 4 lety

La Palmu jsme taky absolvovali trajektem s Tenerife ,ale pred covidem a brezen/duben a tusim ze tam byla cena paliubniho listku asi 60 euro/ osoba zpet jsme leteli primo z La Palmy ,autorej se nevyplati pujcovat primo v pristavu ,mnohem levnejsi je na letisti ,kam se da dostat celkem pohodlne busem

Ubytovani jsme volili v Los Cancajos ,ktere se mi jevi jako dobre vyjezdove misto na vsechny strany po ostrove ,navic ma i slusnou plaz s peknym podmorskym potapenim Asi nejzajimavejsi plaz ostrova je playa de Nogales na kterou je pristup jen pesky Nezatracoval bych uplne autobsy ,protoze pak se clovek nemusi vracet k autu a muze vyuzit okruh ,samozrejme autem se toho stihne vic

Zbyněk Milfait

před 4 lety

Dík za pěkný cestopis. Levněji se dalo dostat na La Palmu lodí se společností Trasmediterránea, která mívala mezipřistání na ostrově Gomera a plula jednou týdně. Loď byla ale pomalejší. Vlnky jsem zde zažil též vydatné. Místo, kde se slévají dva různobarevné potoky jsem objevil před mnoha lety náhodou a vyplatí se navštívit. Dobrodružný a nádherný je výstup odsud ze dna kaldery na v cestopise navštívenou La Cumbrecitu a odsud dál dle chuti. Na stezce bylo místy hodně napadaných kamenů. Na jednom místě byl sesuv, který jsme obcházeli po skále.

Ale pro zkušené bez závratí byla stezka schůdná. Hrozí pád kamení (nutná helma) a oficiálně bude stezka asi uzavřená. Určitě bych se před případným výstupem informoval u správců parku. Na La Palmě si jako amatérský astronom užívám temných nocí, které doma v Čechách už asi nezažiji. O důvod víc k návštěvě. Po prohlédnutí fotek jsem tento můj příspěvek trochu upřesnil. Už je to pár let, co jsem zde nebyl, tak jsem si aspoň připomenul, kudy že jsme to tenkrát putovali. Zbyněk.

MIGUELAS

před 4 lety

👍. Můj oblíbený ostrov, bohužel jsem si ho neužil naplno, byl jsem bez auta na týden a jezdil jsem busy. Spal jsem pod širákem a tam to bylo peklo, protože pravidelně každou noc jsem zmokl.

Spíše než trajekt za takovou raketu bych doporučil letět za polovinu z TFN (odtamtud OW Canaryfly od 600kc) .

V nekovidovych dobách za babku třeba z Vídně do jakéhokoli španělského města (8e), odtamtud za hubičku na Kanáry(15-20e). Chystám se tam znova, ale auto je opravdu základ.