ahojte, rád by som sa s Vami podelil o moj další citytrip - Paríž. Musím sa priznat že som už absolvoval niekolko tripov, ale až teraz som sa odhodlal poradit - informovat dalších cestujúcich. V Paríži som bol s priatelkou - odlet Praha - sobota 14:00hod, prílet o 15:25 - prileteli sme skor o 35minut sú velmi chutné a každý aj vetší jedlíci sa najedia. Doporučujem tento hotel, cenovo je podla mňa výhodný. Je v pešej dostupnosti ku Notre-Dame a metra. Nás stál na 2noci - 4.000,-kč. Doprava po meste je veľmi jednoduchá. V hoteli, ale aj každom vstupe do metra sú plániky dopravy, je jednoduchý a po niekolkých minútach sa v ňom budete v pohode orientovať. Doporučujem kupovat lístky ako balík tj. 10 lístkov za 13,30 euro inak jednotlivo sú drahšie. Čo sa týka platby za lístky, priamo v metre sú platobné termínály na karty, stačí Vám základná angličtina a vyznáte sa. Čo sa týka pamiatok, je to samozrejme individuálne, ale doporučujem osobne: Notre Dame, Louvre, Sacre Cour, Pantheon, Eifelovu vežu, Luxemburské záhrady, Invalidovna,... tých pamiatok v Paríži je neskutočne vela, preto si naplánujte výlety podla času a chuti. Taktiež je prekrásny Disneyland, ale ten som videl pred niekolkými rokmi. Čo sa týka cien, absolvovali sme 2hodinovú čakačku na Eifellovú vežu - oplatilo sa. Cena na 2.poschodie je 8,50euro na dospelú osobu, na 3. najvyššie poschodie je to 14euro. Bohužial to bolo vtedy zatvorené z velkého počtu návštevníkov s rezerváciou cez internet. Preto doporučujem ak máte pevný termín návštevy zakúpit lístok na eiffelovú vežu cez internet - vyhnete sa čakaniu http://www.tour-eiffel.fr/en.html. Ale zasa možete narazit na škaredé počasie. Taktiež je krásna nočná plavba po Seinne, nastupuje sa na viacerých miestach. My sme išli loďou štartujúcou priamo pri Eiffelovke, cena je 14euro - plavba. Prípadne je možnost si zakúpit lístok s večerou za 20 euro (obed nič moc, ale ak ste hladný po celodennom tripe je to dobrá investícia) a posledná možnost je 22euro - 2eura je príplatok za dezert - obyčajná tyčinka, nedoporučujem. Tú si možete kúpit aj v obchode. Aby som spomenul obchody, velké nákupné centra ako Careffour sú mimo Paríža, preto je ideálne nakúpit drobnosti domov v menších shopoch ako napríklad Monoprix na zastávke metra Ledru-Rollin - blízko nášho hotela Helvetia. Čo sa týka stravovania, Paríž je celkom drahý. My sme to riešili buď McDonaldom 6-10euro, čínou 8-10euro alebo si dáte originál francúzsku kuchyňu za ktorú si ale priplatíte - cca 20euro. Ak sa rozhodnete íst do reštaurácie, nikdy si nesadajte! Počkajte na čašníka, kým Vás usadí, pre nich to je nejaká forma urážky Nás celý 3 dňový výlet (odlet sme mali v pondelok večer) nás stál komplet 12.000,-kč (letenky, ubytko, plavba, eiffel vstup, jízdenky, jedlo, kúpa darčekov, vína, poistenie, ....). Dúfam že aspoň niekomu som troška poradil s výletom do Paríža a prípadne želám taktiež krásne prežitie v romantickom meste na Seine. Lubo .
Tak jako vždy, celý výlet započal zde, na fóru akčních letenkářů. První akci od AirOne jsem propásl, ale druhou která následovala o pár dní později jsem chopil za pačesy a koupil 2 letenky, mne a přítelkyni na 6.-8. října 2012, cena jedné vyšla na 750czk. Ubytování jsme zařídili v hostelu Walking Street Pisa, cena za noc byla 12€, ovšem před odletem jsem si všiml, že „přibyl“ (nebo jsem ho v čase bookování nezpozoroval) poplatek za povlečení lůžka 3€/noc. Hostel byl avizován se snídaní, nakonec jsem byl ale zklamán, byly k dostání jen obyčejné sušenky, nějaká marmeláda a nutela. Voda na čaj/kafe byla k dispozici, ovšem po hrnečkách se slehla zem. Toť na úvod. Kolem 12-té hodiny dorážíme na letiště, stavím se ještě v práci odnést nějaké doklady a pak jdeme na check-in. Odbavení probíhá standardně, jen slečna na dotaz, zda je seating odpověděla negativně, ovšem po obdržení boarding passu jsem měl seating zadaný. Boarding začíná na čas, na poslední chvíli je změněn gate. Odlet asi 15 minut po, ovšem přílet byl na minutu přesně. Let probíhal bezproblémově, obsazenost cca 35%, na chvíli jsem si zdříml a pak už mě vítala italská pevnina. Bylo krásné počasí, z původního plánu jet rovnou z letiště do Luccy se sešlo a změnil se na válení u moře, jelikož dle předpovědi mělo být následující den sychravo. Po opuštění letiště jděte přímo za nosem, projděte pod mostem a pokračujte hlavní až k mostu přes železniční stanici. Zahnete doleva, dojdete k budově Pisa Centrale (žel. Stanice) a pak se dáte ulicí Corso Italia, která vede až do úplného centra. Cesta trvá 20-30 minut, dle toho jak jste zdatní. Hostel se nachází právě v této ulici v části u centra. Jdeme se ohlásit a pak máme v plánu z autobusového nádraží odjet na pláž v Marina di Pisa. Ovšem při check-inu dochází k nemilému překvapení. Má občanka je pryč. Přemýšlím kde jsem o ni mohl přijít, jako nejpravděpodobnější varianta je v prstu při nástupu do letadla, či v letadle. Opravdu nevím a bohužel se už ani nedozvím. A tak se z koupacího plánu stává plán jak se dostat zpět do ČR. Přítelkyně boduje, v této situaci mě překvapila. A tak první věc,která je třeba – zajít na policii oznámit ztrátu/odcizení daného dokladu. Určitě to chce hned, v případě zneužití máte doklad s datem a časem ohlášení. Další část je zjistit nejbližší honorární úřad. Ten se nacházel ve Florencii, kam jsme ovšem namířeno neměli. Místní policista nás posílá ještě na letiště, jelikož sám si nevěděl rady. Tak tedy s protokolem o nahlášení ztráty pádíme na letiště, zde mi místní policista oznamuje, že jeho doklady vůbec nezajímají a záleží jen a jen na společnosti s kterou letím, zda mi vydá boarding pass. U supervisora se ujištuji, že vydání není problém – předkládám report a řidičský průkaz. Ovšem mezitím, slečna s kterou jsme se seznámili a hovořili o problému na hostelu zkontaktovala HÚ. A po dohodě s místní pracovnicí si domluvíme rande na pátek ve 3 odpoledne. Je večer a jdeme se alespoň podívat na noční Šikmou věž a centrum, v hostelu jsme obdrželi „queens“ bed. Docela mě to překvapilo, očekával jsem palandy. Asi jsme měli štěstí. Druhý den je přesně dle předpovědi pod mrakem, nasedáme tedy na vlak směr Lucca, vlaky jezdí každých 30 minut a trasa zabere cca 20minut. Cena 2.5€. Vlak je velmi čistý a jízda ubíhá bez menších problémů. V Lucce se snažíme najít infocentrum a vyzvednout mapku, žádné nenacházíme a tak se vydáváme za opevnění do centra Luccy, městečko je malé a malebné. Procházka nám zabere asi 2 hodky, začíná poprchávat a schováváme se do místního tržiště. Pár obchodů s masem, rybí zvlášť. Nějaký snackbar a ovoce-zelenina. Kupujeme 2 banány za celkem drahých 1,5€ a vydáváme se směr nádraží. Zde je menší fronta, ovšem která vůbec neubíhá, jelikož nějaký děda má problémy a zdržuje, nakonec je přivolaná další pracovnice a fronta se začíná zmenšovat. Náš další směr je Florencie ( Firenze ). Na tabuli svítí 2 vlaky, 13.32 a 13.39. První nestíháme, zřejmě jede přes Pisu. Druhý dobíháme a jedeme horní trasou, celá cesta trvá cca 1h40min a vlak stojí 5,30€. Ve Florencii vystupujeme na posledním nádraží v centru, bereme taxi, jelikož je 14.50 a já mám za 10 minut rande, taxikářka se ptá zda jsme si jisti, že je to kousek. Ovšem po hledání mapy a budky na fotografie ( jsou nutné 2 pro vydání nového průkazu ) si nejsme jisti uspořádaností místních ulic, a hlavně bez mapy bychom neměli šanci. Po 2 minutách vystupujeme, cca 7 minut chůze od nádraží je HÚ. Zde za 16€ dostávám nový průkaz, přítelkyně podepisuje svědectví o mé totožnosti , jinak je problém s ověřením a celý proces trvá o něco déle, já byl hotov asi za 10minut. Poté jdeme na pizzu, ovšem z místního menu si vybíráme těstoviny. Jídlo chutné, ale na můj vkus malé porce. Zbytek dne trávíme procházkou po Florencii, moc památek, moc jmen .
Pro tuto cestu jsem se rozhodl spontánně díky akci na jízdenky společnosti Polskibus. V čase otevření prodeje lístků na další období byla v každém spoji 1 sedačka za 6 Kč, tedy 1 zlotý. Povedlo se mi ukořistit takto zpáteční lístky na pátek – neděli za konečnou cenu 12 Kč na trase Praha – Vratislav. Asi po 3 dnech mi došlo, že s jednou zpátečkou toho moc nebude a rozhodl jsem se dokoupit ještě 1 lístek, tentokrát byla cena 180 Kč za zpáteční jízdenku – taky pěkná cena! S ubytováním byl trochu problém, neboť jakékoliv akce na 50% za noc byly vždy mimo můj termín a asi 14 dní do odjezdu jsem pořád neměl postel na 2 noci. Začal jsem koukat po hostelech, neboť hotely nebyly v adekvátní cenové úrovni. Hostel s perfektním hodnocením a lehčí snídaní vycházel na cca 200 Kč / noc. Naštěstí jsem se rozhodl ještě chvíli s rezervací počkat a vyplatilo se, objevil jsem nabídku na ubytování v 3* hotelu Campanile za 510 Kč na noc pro 2. Recenze byly kladné a i přes absenci snídaní jsem se rozhodl tuto nabídku okusit. Poloha hotelu vypadala výhodně a plusem pro mě byl největší aquapark v západním Polsku, který byl hned za rohem hotelu. Den odjezdu, pátek v 8:40 na Florenci nasedáme a odjíždíme na minutu přesně. Spoj není kompletně zaplněn a tak má spoustu lidí dvou-sedačku pro sebe. Jelikož jsem již absolvoval cestu Varšava – Praha, věděl jsem do čeho jdu a nějakých 5 hodin na cestě mě nemohlo odradit. Sedačky jsou kožené a velmi pohodlné, prostoru je tak akorát, a to jak do šířky,tak i pro nohy. Pod sedačkami najdeme 2 zásuvky a na území Polska je dostupná i Wifi – no, bylo to dost utrpení, jelikož nefunguje kontinuálně, ale co bych si ztěžoval za 12 Kč .
Zdravím vespolek, před rokem jsem vyrazil na dva týdny na Island. Jeli jsme jako parta fotografů. Psal jsem deník a najdete tam nějaké tipy na místa k fotografování, radu jak se vybavit na cestu a na kolik taková cesta vyjde. Johnny na cestách - Island Jestli máte jakékoliv dotazy ohledně mojí cesty, tak určitě napište .
Ahoj cestovatelé, je tomu měsíc, co jsem se vrátil měsíčního tripu po Aljašce. Postupně sepisuju deník a zpracovávám fotky. Cestu jsme pojali low-budgetově a dobrodružně, jak už je nám vlastní. Prvních pár příspěvků najdete na Johnny na cestách - Aljaška. Další dny budu postupně přidávat. .
Nedobrovolně v Business class Úvodem článku chci poděkovat serveru cestujlevne.com, který mi rychle pomohl s nalezením letenky, kterou jsem sice nevyužil, ale pro nás cestovatele je tento server rozhodně přínosem. Proto jsem také kývl při prosbě o sepsání reportáže, pokud se to tak dá tedy nazvat. Moře, pláž, hřiště Ameriky, Miami, Mexiko... Ano, plány mám před odletem za velkou louži veliké. Let z Prahy do Amsterdamu utíká jako voda. Třináct hodin čekání na Schipholu naštěstí přežívám v pohodě a pak už jenom let do Los Angeles. Sedadlo v exit row, takže místa na nohy mám požehnaně. Začínám se sžívat s časovým posunem a o víkendu jedu na jeden den do Vegas. Defekt pneumatiky na autě mě stojí tři hodiny času, , takže do hotelu Paris přijíždím kolem desáté večerní. Mladá slečna na recepci vidí, jak jsem unavený, tak mne hned upgraduje do střešního apartmá. Celý zájezd vychází tak, jak má, všechno je super. Po příjezdu do LA jsem si pronajímám dům v Hollywood Hills s výhledem na Universal City. Skvělé místo za senzační cenu, jenom blázen by tu nabídku nevzal. To však ještě netuším, že je to poslední noc, kdy spím v USA mimo nemocnici. Pondělí ráno, spánek typicky do dvanácti, hodina na počítači a pak vyrazit na něco k jídlu. Sjedu dolů na hlavní cestu a koukám, kde se najím. Panda express bude super volba, nikdy jsem tam nejedl. Zaparkuji na kraji silnice a koukám po drobných na zaplacení parkovného. Vylezám ven z auta a to je to poslední, co si pamatuji. Pak už jen stříhání oblečení v nemocnici, uražený kus zubu, zašívání hlavy (ano, skutečně sešívačkou vám zašívají hlavu) a neskutečnou bolest v pravé noze. Začínám si uvědomovat, že se stalo něco vážného. Moje jediná otázka v tu chvíli je, kdo je viník nehody. Do USA jsem se totiž nepojistil. Říkal jsem si, že v USA sportovat nebudu a proto není nutné se pojistit. K mé spokojenosti dostávám odpověď, že s největší pravděpodobností je vinen řidič druhého vozidla. A tak se mi alespoň trochu ulevuje. Začínám volat do ČR a vysvětluji situaci. Jediné dilema mám, zda to říci mamce, se kterou jsem se před plánováním dovolené pohádal a tudíž neví, že jsem tady. Nakonec po zhodnocení mého stavu doktorem usuzuji, že je nutné jí to říci. Mamka nasedá hned do prvního možného letadla a přilétá i s kamarádkou, protože ví, že pokud se o mne bude starat, tak nezvládne tahat zavazadla, zařizovat letenky a tak. Moje diagnóza zní: tři zpřetrhané vazy v pravé noze, takže se skutečně kývá jako metronom. Tržné rány po celém obličeji (málem jsem přišel i o oko), naprasklé žebro, uražený zub a spousta podlitin a odřenin. Jediné plus vidím v injekcích na bolest, které jsou čtyřikrát silnější než Morphine a po které mne skutečně nic nebolí. Z důvodu oteklé nohy mne nechtějí operovat, tak s mamkou usuzujeme, že je důležité se dostat do Prahy. Noha však musí být stále natažená, takže záhy usuzujeme, že Economy class není to pravé ořechové, že musíme letět Bussines class. Po krátkém hledání zjišťujeme závratné ceny těchto letenek, obzvlášť když chceme letět následující den. Jediné co nám vychází jako „levná“ varianta je Finnair s přestupem na JFK a v Helsinkách. Jednosměrná letenka vychází na 62 tisíc. Mamince se moc nelíbí ty dva přestupy, tak hledáme jiné možnosti. Zkoušíme Lufthansu a její First class , která vychází asi na $7800. Mamka přiletěla s British Airways, tak zkoušíme i je. Upgrade z Economy do Business stojí $5000 a moje nová letenka $7000. Narážíme však na problém, a to s placením. Ale po probuzení ředitele pobočky v neděli v pět hodin ráno (díky časovému posunu) je náš problém vyřešen a letenky za $17,000 jsou koupeny. Druhý den jedeme na letiště, nečekáme žádnou frontu na check-in, předkládáme potvrzení Fit to Fly, projdeme letištní kontrolou – já teda projíždím na vozíčku, neboť moje noha visí na posledním vazu a opravdu musí být v klidu. Business lounge je skutečně krásný. Všude spousta jídla, pití, wifi zdarma. Akorát to prostředí a lidé působí hodně vlažně. Všichni jsou na svých iVěcech, 80 procent lidí sedí single. Náš let do Londýna má půl hodiny zpoždění, takže si o půl hodiny déle můžeme užívat luxusu salónku. Poprvé nastupuji jako úplně první pasažér do letadla. Po příchodu k odletové bráně na nás už personál čeká a doveze mne až k letadlu - krásný Boeing 777. Odtud jsem se musím dostat nach berlí ke svému sedadlu, či spíše posteli. Nikdy jsem neabsolvoval delší let s BA, tak mne hodně mile překvapují jejich sedadla. Každý má pro sebe takovou vlastní buňku a sedadlo, které se dá úplně sklopit a použít jako normální postel. Podávání jídla je bezva. Výběr ze tří druhů předkrmů a čtyř druhů hlavního jídla, žádné plastové příbory, žádné plastové kelímky. Jediné, co je naprosto srovnatelné s Economy, jsou toalety, ale troufám si tvrdit, že Airbus A380 bude mít lepší záchody pro First a Business třídu. Beru si prášky na bolest a usínám. Nikdy v životě mi let neutekl tak rychle jako tento. Dostáváme skvělou snídani a pomalu se blížíme na Heathrow. Na LAX jsem nepožádal o special assistance, takže, ač nerad, se uvádím do pozice, kdy maminka musí tlačit vozík z pátého terminálu na třetí. Máme dvě hodiny na přestup na náš let do Prahy. Vypadá, že to stíháme. Najednou však narážíme na problém, kdy nás řidič autobusu nechce odvést kvůli mému vlastnímu vozíku. Let odlétá za 30 minut a my už víme, že ho nestíháme. A tak znovu hledáme zákaznický servis British Airways a necháváme se přesunout na pozdější let. A tak jedeme do lounge i v Londýně, který má senzační výhled na runway, a dáváme si pár octových chipsů se zázvorovou limonádou. Naštěstí už mám zařízenou asistenci, takže mne odvážejí na korbu nějakého nákladního auta a vysazují nás přímo v letadle. Cesta do Prahy už není tak pohodlná, neboť místa na nohy mám skutečně minimum, ale dvouhodinový let se dá přežít. Nikdy jsem nebyl šťastnější, že vidím Letiště Ruzyně, tedy vlastně Letiště Václava Havla. V následujících týdnech mne čeká operace postranního vazu, teď mám před sebou dva měsíce kurýrování. A pak mne čeká další operace, tentokrát křížového a zadního vazu a pak zase dlouhá rehabilitace. A moje prognóza? Když to všechno klapne, tak snad za rok si zase budu moc zahrát svůj oblíbený tenis. Závěrem bych chtěl z celého srdce poděkovat své mamince a její kamarádce za ohromnou pomoc, bez které bych transport ani další důležité věci jistojistě nezvládl. Letět v Business class byl velký zážitek, i když bych to uvítal za jiné situace. Ale zaplatit za to takové horentní sumy? Naprostý nesmysl. Jednosměrná letenka pro tři osoby stála jako slušné auto a jsem si jistý, že za takovou cenu žádné přednostní nástupy na palubu, vína v letištním salonku, brunch nebo jakékoli skvělé jídlo v letadle nestojí. Nejdou mi sem hodit fotografie, tak jsem to uložil na http://nedobrovolnevbc.rajce.idnes.cz/Let_z_LAX_na_Heathrow/ .
Výpravu do nizozemského města Eindhoven, jsem podnikl během 6 hodin dne 23.ledna 2012. Letenky kupuji asi měsíc dopředu s tím, že datum mám těsně před odletem do JV Asie a v právě probíhajícím zkouškovém období. Tudíž jsem počítal i s variantou nechat letenky propadnout a věnovat se škole. Naštěstí toto nebylo potřeba, jelikož zkouškové jsem úspěšně ukončil 2 dny po odstartování .
K této cestě jsem se dostal díky programu Azuon, kdy jsem zde na fóru obdržel promo kód na 3 měsíce používání zdarma. Po chvilce brouzdání mě cvrnkla do nosu nabídka BGY-RIX za necelých 10€, jako akční cenu považoval web ryanairu 25€, tudíž jsem neváhal a onu letenku za deset éček koupil. Pak už jen dokoupit listek na bus se Student Agency do Brna, let z Brna do Bergama, a nějak domu. Zpět přes Bergamo se mi nechtělo, jelikož toto místo považuji opravdu jen jako nejnutnější přestup. Tudíž jsem brouzdal dál a objevil akce BalticAir. Let RIX-WAW s Fokkerem 50 byl jasná volba. Cena byla trošičku vyšší, ale stálo to za to, 32€. Z Varšavy do Prahy je jasné použít Polskibus.com, lístek jsem sehnal za 10zl - 60 Kč ! Je středa ráno, a já vyrážím směr Praha, využívám motoráček CD na pražský Smíchov, odtud metrem na Florenc, jsem tu včas a nástup do busu akorát začíná. Schválně jsem vybral spoj FunRelax, udělal jsem dobře. Cesta probíhala pohodlně, po shlédnutí pár dílů BBT a necelého filmu Pařba ve Vegas dorážíme do Brna, přesně načas. Jdeme se na chvilinku projít do města, pak něco k snědku v McD a vyrážíme na bus č.76. Neodjíždí z autobusového nádraží a chvilku bloudíme, pozor – chcete-li se zeptat na cestu, je zde docela problém. Buďto jsem narazil na rusky mluvící nebo lidi řekli „Ne“ ještě dřív než jsem položil otázku Jsme v Bergamu, kupujeme celodenní lístek za 4,5€ na dopravu a jdeme do města. Lanovkou do starého města, kde trávíme zbytek dne. Poté vyrážíme do vesničky Orio, hledat levnější pizzerii, četl jsem zde na fóru o jedné, bohužel jsem jí za boha nemohl najít a tak usedáme do jiné, trošku luxusnější. S obavou na mou peněženku objednáváme 2 pizzy, pití. Ještě před jídlem dostáváme předkrm v podobě bramborového těsta a parmské šunky, stačí jednou kousnout. Pizza byla velmi chutná, ovšem to čekání... Pak jsem zjistil, že to byl jen začátek. Po té co jsem slečně říkal, že chci platit, tak pobíhala po restauraci, povídala si s dalšími hosty a na nás nic. Oznámil jsem ještě jednou, budu platit. No nedá se svítit, po půl hodině odcházíme najezeni s plnými břichy bez placení. Takže spokojenost maximální .
