Ahojte, Našiel som, že okrem Viedne a Prahy sa Mastercard Lounge nachádza aj v Budapešti - našiel som však rôzne protichodné info, tak ak máte niekto skúsenosť, tak prosím dajte vedieť ktorá možnosť je správna: - Voľný vstup pre držiteľov MC (Gold, Platinum, World) vydaných na území Maďarska - Voľný vstup pre držiteľov MC (Gold, Platinum, World) vydaných na území Maďarska, držitelia MC z iných krajín musia doplatiť 10€ - Voľný vstup pre držiteľov MC (Gold, Platinum, World) .
Ahojte. Odlietam piatok z Viedne na Barcelony s Austrian ale Austrian lieta z T3 kde je velmi stary salonik...Chcem ist do noveho na T1. Je to mozne ? Ďakujem za kazdu info :-) .
Možná to bude pro někoho zajímavé. Let Katowice - Dortmund. Oblast je to na první pohled divná - ale lítaj z Katowic každý den - takže se dá nakombinovat (krátký) víkend a cena byla velmi nízká. Takže proč ne? Možná ještě jedna poznámka k tomu, že většina cestujících byli Poláci a odhaduji, že spíše pracující v Německu než turisté, oba lety úplně plné. Letiště Dortmund a cesta do města Malé, přehledné, jel jsem airport expressem (od vchodu z letiště doprava, po cca 50 metrech zastávka, ani slepý nemůže zabloudit) z letiště na hlavní nádraží, cena 8,5 euro. Cesta podle jízdního řádu 30 mins - reálně počítejte s 40-45 mins, jsou docela časté kolony. Když chcete zpět na letiště, tak odjezd autobusu je ze stejného místa jako příjezd z letiště. Jasné, přehledné. Centrum: V samotném Dortmundu toho moc není. Centrum projdete doslova za 2 hodiny včetně toho, že se někde posadíte a pojíte. Narazíte na kostel svatého Reinolda a starý trh za zmínku stojí ještě radnice a Friedensplatz kde je celkem zdařile architektonicky řešená stavba kdy se historická část napojuje na moderní - skleněnou - obdoba nádraží v OV - Svinov. Viz: http://germanculture.com.ua/trav.../dortmund/ Plno obchodů, promenády, na nákupy super. Doprava: Využíval jsem metro, cena 1.6 euro za 1 jízdu, v pohodě nákup z automatu, přehledné rychlé. Mimochodem metro vyjíždí na povrch a vypadá spíše jako tramvaj než metro. Mimo centrum: Zajel jsem si k Phoenix see kde je "hrad" Hörde, malá marina a docela posh oblast (milionářské vily na protějším břehu). Při pěkném počasí - paráda si posedět u vody. Westfalenpark: Vstupné 5,5 euro včetně věže (Florianturm). V parku je zábava pro malé - vláčky, lanovky, okrasné zahrady, dobré místo na piknik. Věž je otevřena přes týden od 14 do 18 hodiny o víkendu dříve a déle, myslím do 20té hodiny. Výhled parádní - ale jelikož moc toho není ke koukání - tak :D Z jedné strany stadion, z druhé nějaké težké provozy, centrum - pár jakože mrakodrapů. Ale i tak - pěkné. ZOO: Klasika, asi nezaujme a neurazí. Viděl jsem poprvé v životě orangutana, dikobraze, lenochoda a mravenečníka - spokojenost :D Cena 8 euro. Münster Zajel jsem si do starého Münsteru. Cesta trvá cca 30 minut, IC/EC vlakem, cena 16 euro jedna cesta. Samotný Münster výlet napraví - starobylé město, zničené na sklonku války a již celkově opravené. Koncetrovaná historie v docházkové vzdálenosti. Od kostela sv. Lamberta přes starou tržnicí k staré radnici - kde se můžete podívat za 2 eura na místo kde se podepisoval vestfálský mír (konec 30leté války, které začínala pražskou defenestrací) až po monumentální Münsterskou katedrálu. Celé centrum je doslova napěchováno historií. Zkušenosti s DB - vlaky zpoždění, tam 15 mins, zpět 5 mins, na cestě zpět mi bylo sděleno při koupi, že se jede z nástupiště 9, na nástupišti 9 - je oznámení, že se jede z nástupiště 3. Nemělo se přestupovat - je to přímý spoj, ale přestupovalo se, nikdo nic nesdělil, možná protože bylo ve vlaku plno lidí pod parou, kteří si pouštěli ve vlaku sve duc duc německé odrhovačky - nakonec jsem přestup stihl po haluzi po debatě s německou důchodkyní, průvodčí nevrlí. V druhém vlaku - jsem si to vynahradil první třídou - skvělá. Jízdenku nikdo nechtěl, protože průvodčí měli co dočinění s fanoušky skupiny KISS. :D .
Co do občerstvení naprosto totožné jako s jinými lounge v PRG (viewtopic.php?f=54&t=1392). Za mne velmi pohodlná křesla. Jen pozor, že vzhledem k T2 je zde brzký úklid a čištění strojů na kávu, zaměstnanci pospíchají domů... .
Ahoj, Mám k dispozici 2x voucher do Erste Premier Lounge, který se nachází na letišti Václava Havla v Praze. Platnost je do konce roku 2014. Cena dohodou, předání v Praze. pavlicekpepa@seznam.cz .
Marhaba provozuje 2 salónky na Terminálu 3 - jeden na konci u gateů A a druhý u B. Co se týče cateringu a vybavení, tak jsou téměř shodné. Líbila se mi velká nabídka cateringu, a to jak nealko pití, studeného či teplého občerstvení. K večeru se podávají hlavní teplá jídla, k ránu klasické snídaně (slanina, vajíčka, brambory). Nechybí vždy doprovod v podobě salátu či zákusků ke kávě. Co byla katastrofa je wifi. Neskutečně pomalá, že i obyčejné weby se načítaly věčnost, když už se tedy načetly. Ono wifi není vůbec slavné ani v samotných terminálech. Jinak salónky jsou vesměs plné, proto čekejte ruch a ne klid. Obsazenost je kompenzována absencí hlášení boardingů. .
ahoj,resili jste,prosim,jaky typ antigenu (vyrobce) si nechat udelat pred cestou do USA? Letime z Vidne pres Pariz do Miami, s Air France. Jsme 3xockovani. Mame certifikat z UZIS k antigenu, ale kdyz ho otevru v Tecce - nebo naskenuju qr kod pres CTecku ci Wallet, haze to cervene "Neplatny,atg test musi mit vyrobce uznavaneho v ramci EU.." Dva lidi maji dva ruzne, z dvou odber.mist, a oba ta stejna chyba .
Ahoj, poradí někdo s osobní zkušeností jak atuálně probíhá přílet na kanáry / tenerife? Kontrolují se testy na letišti nebo v ubytováních obecně? Uznají antigen nebo trvají na PCR? Díky .
Ahoj cestovatelé, zkoumám možnosti, jak se co nejvýhodněji dostat do VIP salónků a není mi jasný program priority pass. Pročetl jsem mj. čánek http://cestujlevne.com/letistni-vip-sal ... aze-vidni/, kde se uvádí, že se základním členstvím v PP je nárok na slevu 50 % pro sebe a doprovod. Nicméně na webu PP nic takového nevidím, naopak tam píšou, že se platí plná cena (27 USD) pro sebe i doprovod. Tak vlastně moc nechápu, k čemu ten program je (když jsem šel někde "naslepo" do VIP, tak mi tam pustili bez PP za obdobný poplatek). Druhá věc je, jak se k PP rozumně dostat v ČR. Pochopil jsem, že některé banky dávají to základní členství ke kartám (pak ale moc nerozumím, jestli to k něčemu je, viz výše) a u některých (Erste premier) jsou 4 vstupy ročně zdarma (to ale asi platí jen pro držitele?). Nějaké vstupy "zdarma" jsou i k Diners club, ale tam je zase roční paušál, který moc výhodný není. Zatím mi nejlepší přišla Erste, ale tam je opruz s podmínkami vedení. Máte nějaké tipy? Co používáte vy? Díky .
Upoutávka na trip-report z cesty v čase do exotických končin země neomezených možností...Dá-li čas, sepíšu report samozřejmě nejen z letů, ale i (především) z pozemní části výletu. .
Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo využít error fare Air Canada a užít si New York se 2 přestupy za krásných 3500,- Kč včetně zavazadla.Cesta tamRanní PRG-BRU jsem ani nevnímal, nejsem ranní ptáče a let v 7 ráno je pro mě za trest. Díky bohu za salónky, kde se alespoň člověk zdarma nají a může ještě na chvíli "vypnout". Let obsluhoval nějaký A319 či podobný autobus od Brussels Airlines . Musím říct, že mě zaujalo bezpečnostní video BA, je podle mě vtipné a povedené, udrží pozornost.Hlavní přípoj BRU - YUL obsluhoval Dreamliner Air Canada, na který jsem se hodně těšil, protože jsem s 787 ještě neletěl. Zklamání bylo obrovské - konfigurace 3-3-3 dosti vražedná (vozík s jídlem sotva projel), zastínění okýnek fungovalo tak napůl, při startu velice nepříjemný pískavý zvuk (spíše chyba kusu než 787 obecně), sedadla dost úzká a nepohodlná, navíc skoro papírová, takže v zádech doslova cítíte kolena cestujícího za vámi. Naprostý opak luxusní economy ve Finnair A350-900. V Montrealu jsme měli mít hodinu a půl na přestup na finální leg YUL-LGA. Po příletu do YUL jsme zjistili, že tento byl ale zrušen a dostali jsme nové letenky YUL-YYZ-LGA s tím, že si navíc máme dojít pro kufry. YUL-YYZ-LGA nakonec také zrušili a dostali jsme letenku na večerním přímém letu do LGA. Nicméně chyběl seat assignment, na který jsem se zeptal a dozvěděl jsem se, že letadlo je zcela plné, ale "očekává se, že se místa uvolní". Celkem jsme v Montrealu čekali 9 hodin (že jsme si mezitím měli vyzvednout kufry a znovu je odbavit, což se podařilo až po opakované urgenci, protože naše kufry "zmizely" ani zmiňovat nebudu), abychom nakonec vyhráli stand-by list loterii a do New Yorku skutečně odletěli (ačkoliv ze 7pm letu byl nakonec 10:30pm let). Cesta zpětMysleli jsme si, že jsme si smůlu s Air Canada vybrali po cestě do NYC a cestou zpátky se nám už nic nemůže stát. To byla ovšem zcela milná představa. První leg byl LGA-YYZ a letadlo od gate vyrazilo se zpožděním cca půl hodiny, aby se ke gate za další půlhodinu vrátilo, protože nebylo schopné odstartovat. Chybu, kterou se pilot snažil vyřešit restartem palubních systémů, se odstranit nepodařilo a začal závod cestujících o to, kdo u gate agentů bude první, protože na dalším letu nebylo dost volných míst. To se naštěstí ukázalo jako chybný předpoklad a na další let jsme se vešli všichni. Tento byl bohužel taky opožděný, pilot také prováděl restart systémů, ale tentokrát naštěstí úspěšně. Další zpoždění letadlo nabralo proto, že bylo v rámci bezpečí ostatních cestujících nutné z letadla odstranit neustále se rozčilujícího mexikánce a jeho příbuzného. Frajeři si sedli do Business a nechtělo se jim zpátky do přeplněné Economy. Do Toronta jsme dorazili po půlnoci se zpožděním tentokrát jen lehce přes 3 hodiny.Celodenní sightseeing Toronta se bohužel nekonal, protože jednak pršelo, druhak jsme s sebou měli kufry (letiště v Torontu prý neumí přes noc pohlídat checked baggage a máme prostě smůlu, musíme si ho na další leg odbavit znovu... opět zlaté Helsinki) a jako bonus jsem si vylosoval nějaké drobné nachlazení, takže jsme byli v hotelu až do poledního check-outu a následně jeli rovnou na letiště a usadili se na několik hodin v salónku.Let YYZ - BRU operoval Brussels Airlines a jejich ničím výrazný A333.Poslední přískok do Prahy byl opět vzdušným autobusem v režii Brussels Airlines. .
Dobrý večer, akorát jsme se chystali rezervovat letenky Guatemala - Kostarika, a koukáme, jaké děsivé recenze má Volaris na internetu. Máte někdo osobní zkušenost? Díky! .
Belfast, update, říjen 2017Belfast má dvě letiště - Belfast mezinárodní letiště a letiště George Besta. Wizzair lítá na to první. Letiště je to prahistorické, ošuntělé, škaredé.Z letiště pravidelně jezdí airport express, cena 7,5 liber jedna cena, zpátečka 10,5 liber. Autobus má pár zastávek a konečnou na nádraží Europa.Cesta zabere cca 25 minut.Samotný Belfast je docela malé město - na hlavní město. Většina věcí je v docházkové vzdálenosti. Jednodenní no limit jízdenka stojí 4 libry.Když je koupena po 9:30, tak stojí 3,7 libry a vždy platí do půlnoci daného dne.Titanic Belfast - základní vstupenka stojí 18 liber, vstup na titanic experience a loď SS Nomadic. Pokud máte rádi nekonečnou četbu příběhů a nějakých dat a jste fanoušek Titanicu - tak tam běžte, jinak zklamání vzhledem k ceně. Za zajímavost stojí ukázky kajut, jízda lanovkou a digitální vizualizace titanicu, palub, strojovny, případně kino a Cameronův dokument a nálezy.HMS Carolina - lehký křižník, cena prohlídky 12 liber, naprosto perfektní, můžete procházet paluby, kajuty, vše je zrenovované, perfektně udělané, v ceně máte sluchátka a výklad, na palubě je také minikino kde se vypráví příběh bitvy u Jutska.Crumlin Road Goal - prohlídka věznice, 9 liber, prohlídka je s průvodcem (délka 1 hodina), průvodci jde pěkně rozumět, součástí prohlídky je i cela smrti a popraviště kde se popravilo 17 lidí.Pokud chcete nakupovat, tak velké nákupní střediska jsou Castle Court a Victoria Square, co se týče potravin, tak na každém rohu je tesco express anebo nějaké místní varianta.Belfast Castle - novodobý zámek, příjít mrknout a jít dále, nejlépe to spojit s výstupem na místní kopce, kde je perfektní vyhlídka na Belfast.Je tam několik okruhů od cca 3 do 7 km, jsem šel nejkratším po dešti a přišel jsem jako prase, šel jsem v polobotkách. Dlouhá trasa má pěkný kamenný chodník, nahoře hodně fouká.Na věci jako radnice, opera, katedrála, socha ryby, Albert memorial clock mrkněte taky.Universita - tam se nebojte a vejdetě dovnitř je možné ji pěkně projít.Na pivo alespoň jednou do The Crown Liquor Saloon, vlastně je to tourist trap, pivo drahé, plno turistů, ale bar je nádherný, včetně dobového vybavení.Pokud nemáte půjčené auto, tak využijte jednodenní (od cca 9 hodin do 17:30) výlety autobusem, sice trochu masovka, ale také budgetovka, za 20 liber projedete část severního pobřeží.Jsem tam měl:- Dark Hedges, o ničem, miliarda lidí,- Dunluce castle, pěkné scenérie- Giant's Causeway, opět hodně turistů, ale okolo se dá udělat pěkný trip a jsou tam pěkné vyhlídky.- Carrick -a- Rede Rope Bridge, pěkná příroda, přechod přes lanový most...jakože adrenalin, žádnej není, ale pěkný.Ceny v restauracích, jídlo okolo 10-15 liber, pivo 3-4 libry, někde 5 viz the crown liquor saloon.Hotely jako v celé VB - drahé. .
Během lednové cesty z New Yorku zpět do Prahy rušili ČSA let do Düsseldorfu, což mne ovlivnilo tím, že mi byla zrušena celá cesta zpět s Air Berlin a nahrazena letem s Finnair přes Helsinky do Prahy. Booknuli mne do Economy Flex, což jsem hodlal využít nejen více Aviosy do programu BAEC, ale též požádáním o upgrade.Let z JFK byl bohužel totálně plný, takže nebyl prostor ani pro eco+, ale z Helsinek už slečna svolně kývla k upgradu do Céčka. Tak tady je.Transitem se dokodrcám skrze celní kontrolu a pochmurné finské ráno k letištnímu salónku Finnairu.Času není nazbyt, proto padne rychlá snídaně a následně přesun ke gatu.Zde už díky nízkému load factoru svítí final call. Let byl poloprázdný, a to jak v ekonomické, tak obchodní třídě.Sedadla v byznysu letounu A319 jsou stejná jako v economy s tím rozdílem, že je větší rozestup a neprodává se prostřední sedačka. Navíc luxusní prostor v odkládacích binech, což je při cestě z USA k nezaplacení.Rychlá předodletová nabídka tisku a vyráží se na odmrazovací stojánku, která je při ranních odletech v plném proudu.Před snídaní nás uvítá severské sluníčko a následuje občerstvení v podobě omelety, masa a špenátu + nějaké ty další dobroty. Musím uznat, že skandinávský catering patří k tomu nejlepšímu, co Evropa může nabídnout.Během letu prochází letušky několikrát kabinou a dolévají kávu, čaj, případně donesou jiné pití. Na dvouhodinový let služby tak akorát.Sotva dojídám, už přelétáme hranice a míříme do letového prostoru nad Českou republikou.Během přiblížení se naskýtá pohled na Prahu pod sněhem, což ani nevím, kdy jsem naposledy viděl.Přistavení mostu, rychlý výstup bez front a letu je konec. .
ÚvodDva dny před odletem do Bangkoku jsem si při rychlonomádění v Čiang Mai uvědomil, že bych si měl také koupit nějakou tu letenku.Po poměrně zdlouhavé cenové analýze přes Nokair, Kanair, Air Asia, Bangkok Air či Thai Lion a Thai Airways jsem nabyl skutečnosti, že je prakticky jedno s kým poletím. Všichni dopravci nabízeli letenky za 3.300–4.000 bahtů.Mezi Bangkokem a Čiang Mai letí minimálně každou půl hodinu nějaký spoj, ale jediná aerolinka, která na této trase vypravuje wide–body letoun je Thai Airways. Volba byla jasná, poletím s Thai za 3.990 bahtů v Boeingu 777. V tom jsem si uvědomil, o kolik by asi tak byla dražší byznys třída. Cenový rozdíl 700 Kč mi tak něžně naznačuje další C zářez.Letiště Chiang Mai (+ Royal Silk Lounge)Na letiště přijíždím krátce po půl deváté ráno lokálním červeným busem, rychlá security se koná ještě před vchodem do terminálu a poté pokračuji na check–in. Fronta je tu dlouhá, ale jen pro ekonomickou třídu. Byznys přepážka je prázdná.Obdržím letenky a vyjíždím po eskalátorech do druhého patra, kde znovu procházím security.Vnitrostátní terminál letiště Čiang Mai je malý, ale dostačující. Cestující se tu totiž nestihnou ani ochladit a už jsou nahnáni do letadel. Mám necelou hodinku do odletu, proto zamířím do salónku Royal Silk Lounge od Thai Airways.K dispozici je klasika v podobě internetu, pár křesel a samoobslužného baru. Žádný zázrak, ale šťavnaté ovoce a dim sum knedle vše zachraňuje.Salónek kapacitně odpovídá asi tak jedné byznys kabině, což v mém případě je opravdu poznat. Letím v 10:05 a hned na to v 10:40 letí další B777, proto je tu dost narváno.Let TG130 z Chiang Mai do BangkokuOdlet se blíží. Přesouvám se na druhou stranu terminálu, což zabere asi tak 38 vteřin a během pár minut je ohlášen nástup. Byznys jako první, samozřejmě bez fronty.Usazen jsem byl na požádání k okénku, konkrétně pak 21A. Sedačky jsou trochu užší a vizuálně hodně miniaturní, ale nejsem nijak utlačován. Tedy až na průchod z uličky k sedačce, tam se opravdu musím protáhnout.Samotný boarding probíhá celkem svižně a ani ne do 10 minut jsme připraveni k odletu. O’Leary může závidět. V mezičase obdržím horký ručník a džus.Ihned po vzletu a zhasnutí bezpečnostní výstrahy pro připoutání se, vyjíždí catering s vozíkem. Není času nazbyt, let trvá pouze 60 minut.Na stoleček mi přistává prostírání a jídlo v podobě nudlí se smaženým vepřovým. Chuťově ok.Jako desert krém s mandarinkou, piškotem a macha čokoládkou.Pokud by catering v této kvalitě byl podáván i na long–haul letech, byl bych zklamaný. Na hodinovém letu hodnotím za dva. Pikantní studený salát s rýžovými nudlemi by se sem hodil víc.Let utíká skutečně rychle, však stačí necelá hodinka a dosedáme na letišti Bangkok Suvarnabhumi.ZávěrNebýt promarněné příležitosti a nákupu letenek na poslední chvíli, asi bych tomuto pokušení odolal a rozhodně bych nelitoval. Produkt rozhodně patří k těm lepším, ale na hodinové vyblbnutí mi přišel až příliš zbytečný. .
Po 14 denním pracovním lenošení na Palawanu nadešel čas se přesunout zpět do Manily, kde jsme se sešli s Ondou aka večerníčkem (http://www.vecernicci.cz/) a UXákem nového CL v jednom a strávili tu jednu noc. Druhý den se po rychlé procházce „centrem Manily“ přesouváme v dostatečném 8 hodinovém předstihu pryč z pekel do částečně civilizovaného prostředí letiště.Uberem dorážíme na Terminál 1 s vidinou odpočinku v chládku u kávy. Omyl. Terminál 1 manilského letiště patří do sbírky těch terminálů, kde si nepřejete pobýt víc času než je nezbytně nutné. Letištním shuttlem se proto přemístíme na T3, který disponuje útulnými kavárnami, restauracemi a především wellnessem. Za 675 pesos se necháme hodinu hýčkat na masáži a než se nadějeme, jsme zpět na Terminálu 1 v krátké frontě na odbavení.Odbavení letu TK 85 začalo 4 hodiny před plánovaným odletem. V byznys frontě napočítám asi 10 pax, což napovídá v privátní C kajutu i cestou zpět (let IST–MNL byl obsazen sotva 6 lidmi).Palubní lístky do ruky, batohy na záda a rychle skrz bezpečnostní a imigrační kontrolu do duty–free shopu pro sušená manga. Následuje asi 2,5 hodinové čekání v salónku, který jen doplňuje estetičnost zbytku letiště. Jak byl postaven, tak byl ponechán napospas než se celý rozpadne.Výběr jídla nebyl veliký – dva druhy těstovin, čínské knedlíky a několik druhý sendvičů. K přečkání na let však plně dostačující – klid, dostupný internet a nápoje.Hodinku před odletem začíná boarding a jak jinak než mezi prvními míříme do našeho letounu Boeing 777–300ER.Let Manila–IstanbulNástup probíhá jedním nástupním mostem, kdy vstupní dveře rozdělují byznys kabinu na polovic. Čtyři řady vpředu, další čtyři vzadu za nimiž následuje ekonomická třída. Sedadlo jsem si vybral na pozici 6A. Celkový load factor byznys třídy našeho letu byl nakonec okolo 30%.Ihned se přezouvám do papučí a krátce po zavření dveří je nabídnut nápoj na uvítanou, volím citrónovo–mátovou verzi, horký ručníček a kuchař přináší menu pro dnešní let.Výběr na snídani se zaškrtává a odevzdává, k večeři si volbu šéfkuchař zapisuje.Obdržím také amenity kit, dnes ve zpracování Bentley. Balzám na rty, krém na obličej, zubní hygiena a samozřejmě výbava na kvalitní spánek (škraboška, špunty do uší a ponožky).Poměrně dlouhou dobu čekáme na vzlet, silná doprava není jen v ulicích Manily, ale i na jejím letišti. Času využívám k prozkoumání IFE, zda se něco od cesty sem nezměnilo. A ono ano. Přibyl nový film „Příchozí“. Chtěl jsem jej vidět v kině, ale nějak to nestihl, tak alespoň v letadle.Půl hodiny po vzletu začíná servis. Letuška rozprostře prostírání a přináší džus s mandlemi a oříšky. Qatar si mě vycvičil, proto jsem si chvíli říkal, že je zapomněli ohřát. Ale ne, takhle se u Turkish prostě servírují.Krátce na to přináší plato s předkrmem – krevety. Chuťově skvělé, jen zelenina byla ve větší míře namočená v oleji, což je tak nějak pro Filipínský catering typické.S druhým jídlem to trochu nevyšlo – objednáno jsem měl kuřecí prso, ale na stůl mi dorazily mořské plody. Nevadí, stejně nemám moc hlad. Vyzobal jsem proto to nejlepší a zbytek ponechal osudu.Na závěr jsem si neodpustil ovocný salát, čokoládové mousse a samozřejmě turecký čaj. Salát klasika – čerstvost je cítit a kéž bychom takovou kvalitu dostávali na pulty v tuzemských nákupních centrech.Čokoládový dezert mi ovšem vůbec nesedl. Příliš čokolády v něm moc nebylo, proto chuťově nijak nezaujal. Snědl jsem tak jen čokoládovou tyčinku, ta bohatě jako sladká tečka na konec stačila.S postupným usrkáváním čaje dojíždím poslední minuty filmu Příchozí, který mi dějově i hlavní zprávou od režiséra absolutně uniká.Připojení k internetu tentokrát v čase, kdy jej potřebuji nefunguje – přikládám tedy alespoň měření rychlosti z cesty sem.Je čas na hygienu a spát. Mezitím co si vyčistím zuby mi letuška transformuje sedadlo na postel a já se tak mohu ponořit do mé nové oblíbené aktivity – absolutnímu odpočinku v oblacích.…Není nic lepšího než se na dálkovém letu probudit po šesti hodinách vydatného a nerušeného spánku bez toho, aniž by bolel krk či záda. Člověk si zvyká rychle.Zbývají čtyři hodiny do přistání, které věnuji zpracovávání tohoto reportu a samozřejmě snídani, jež následuje asi 2 hodiny před dosednutím na istanbulském letišti Atatürk.Letiště Istanbul AtatürkPřistáváme v 6:12 lokálního času v Istanbulu, tedy o pár minut dříve než udává letový plán. Ačkoliv jsme na domovském letišti Turkish Airlines, chybí zde jakékoliv prioritní řady a kontroly pro cestující byznys třídou. Malichernost? Možná, ale rozhodně to umí zkazit dojem na jinak příjemné službě.Prodíráme se pomalu bezpečnostní kontrolou a následně směřujeme do THY Lounge – jednoho z 10 nejlepších salónků po celém světě. Přístup sem naštěstí mají nejen cestující v byznysu, ale i zlaté karty aliance Star Alliance.Jedná se o obrovský salónek, snad největší který jsem kdy navštívil. Bohužel i tak absolutně nedostačuje návalu cestujících a je vždy umění si najít volný stůl. Jakmile se vám toto povede, můžete se vydat objevovat různá zákoutí v podobě cateringových stolů. Nechybí turecký čaj, káva a sladké zákusky. Pokud máte hlad, naberte si grilované maso a zeleninu. Alka či nealkoholických nápojů je tu taktéž na každé stěně dostatek.Máte–li delší přestup, využijte sprch. Čekací dobu jsme obdrželi 2,5 hodiny, což při našem hodinovém posezení samozřejmě bylo vtipné.K dispozici je také kulečník, televizní stěna, dětský koutek i skřínky na zavazadla. Nám se nejvíc zalíbil koutek u hrajícího piána.Celkově mám z návštěvy dobrý pocit a neskrýval jsem nadšení. Jedině co skutečně mrzí je nedostatečná kapacita salónku.Let Istanbul–PrahaPo krátké návštěvě salónku zamíříme ke gatu 306, odkud se autobusem přesuneme k našemu letounu A321–200.Tentokrát se vše nějak zbytečně dlouho táhlo a já mrzl v kraťasech v autobuse. Tím to ale neskončilo, protože jsem nevyhrál loterii 1:1 a dveře se před letadlem otevírají na druhé straně našeho „cobusu”, než stojím. Při čekání na schodech do letadla alespoň fotím rudou flotilu Turkish Airlines.Byznys kabinka se skládá z 16 sedadel ve formaci 2–2 a let je naplněn ze 40% (při cestě sem byla 100% obsazenost). Sedadla jsou pohodlná, na 1,5 hodiny letu víc než nadstandardní.Tradičně před vzletem se podává můj oblíbený nápoj s citrónem a mátou a ihned po vzletu horký ručník a nabídkou ranního menu.Let je krátký, není proto času nazbyt a ihned se začíná s podáváním servisu. Předkrm, hlavní chod a alkoholická tečka na závěr.Zbylých pár desítek minut před přiblížením nezbývá nic jiného, než se kochat krásným výhledem. .
Cestu do Káhiry s British Airways jsem absolvoval v lednu jako součást mé velké cesty první třídou u Qatar Airways z Káhiry do Bangkoku (trip report doplním později). Jako přípoj posloužily britské aerolinky zejména pro získání zlatého statusu v rámci aliance One World opravňujícího k návštěvám salónkům. Společně s Qatarem a 4 BA lety jsem byl kvalifikován a status vydrží celé 2 roky. Bonusem celé anabáze byla navíc 3X Avios akce, tedy trojnásobné bonusové body.Itinerář je jednoduchý, bez delších přestávek, následovně:- Praha – Londýn 14:20 – 15:35- Londýn – Káhira 17:35 – 00:30a zpět stejně, jen s 6 hodinovým přestupem.Původně jsem zvažoval dopolední odlet z Prahy v 11h, abych měl případnou časovou rezervu při přestupu. Historie ale poukazovala na bezproblémovost linky, proto jsem zvolil jen 2 hodinový přestup na londýnském letišti Heathrow.Letiště PrahaJak už bývá zvykem, na oběd si dojdu do letištní kantýny a zbývající minuty strávím v salónku na T1, který se kupodivu velmi zlepšil. Nově nabízí grilovaná kuřecí stehýnka, obalované stripsy a zbytek jak už známe, jen v lepší podobě – teplá polévka, bagetky, studený talíř, croissanty, džemy atd. Oběd jsem si mohl ušetřit :)Praha – Londýn (BA0859 – Airbus A320)Nástup na let začíná přesně půl hodiny před odletem. Fronta na bezpečnostní kontrolu ubíhá poměrně rychle a po jejím průchodu ihned mohu přejít k finální kontrole palubní vstupenky a nastoupit do letadla.Proces byl svižný, ale to jen díky tomu že jdu mezi posledními a tři čtvrtiny letadla již sedí. To se bohužel odráží na volném prostoru ve skříňkách pro odložení zavazadel. Batoh proto nechám někde za 16. řadou a vracím se zpět do přední části na mé sedadlo 8A u okénka.Posádka je milá, pozdraví a sem tam se i usměje.Usedám… a jsem spokojen. Prostor na nohy je nadstandardní. Poznáte to tak, že se vaše kolena nemusí zabořit do sedadla před vámi, ani když si uděláte pohodlí. Letadlo je plné, load–factor se pohybuje někde mezi 95–100%. Klobouk dolů.Od stojánky vyjíždíme 5 minut před plánovaným odletem a do 15 minut jsme již ve vzduchu. To jen z toho důvodu, že jsme na vzlet museli dorolovat na opačný konec dráhy, než se běžně vzlétá.Odlétám 26.1.2017, proto se už nedočkám cateringu zdarma na evropských letech, který BrItish Airways k 19.1. zrušily. Na rozdíl od tuzemských ČSA si však daly BA na přípravě placeného občerstvení záležet a nabídkou neurazí chuťové buňky, ani peněženku.Občerstvení můžete platit kromě liber a platebních karet také Aviosy (věrnostními body), což dává nový rozměr využití jinak téměř bezcenných bodů.Průběh letu se dá sledovat na společných monitorech.Let probíhá nerušeně a zhruba po 1 a půl hodině přistáváme 30 minut před plánovaným příletem na letiště Heathrow.Přestup na Heathrow z T3 na T5Díky předčasnému přistání a rychlému přesunu z Terminálu 3 na Terminál 5, který mi zabral cirka 35 minut, mi zbývají více než 2 hodiny do dalšího odletu. Tento čas je pro mě hraniční k návštěvě salónku, proto tasím svůj Priority Pass a ženu se do Aspire Lounge na T5.Aspire je pro mne zklamáním. To, že bude plno se dalo čekat, ale že míst je pomálu a celý salónek je situován do úzké nudle, takže kdykoliv chcete dojít doplnit občerstvení, musíte se prodírat mezi protijdoucímí a sedícími, to je nešťastné řešení.Na odletové tabuli se objevuje můj let BA155 do Káhiry z gatu B45, který se nachází v satelitu B. Bude tedy potřeba se ještě svézt automatizovaným vláčkem. Cesta má trvat 15 minut, proto se zavčasu přesouvám k odletové bráně.Koupí kávy ve Starbucksu finišuji svůj pobyt na LHR a jdu se prokázat pasem a palubní vstupenkou k odletu. Lidí je tu pomálu, mohlo by být dost místa v letadle říkám si. Omyl. Let je znovu z 90% plný.Londýn–Káhira (BA155 – Airbus A321)Současná posádka by si zasloužila projít školením zákaznické péče. Blbě koukat a neotevřít pusu s obyčejným “Hello” je neakceptovatelné i u Travel Service, natož k prémiově se prezentujícím BA.Sedím nad křídlem v místě 17A, které jsem si vybral jako jedno z posledních míst u okýnka během bezplatného check–inu 24 hodin před odletem. Nevím proč, ale naše řada mi přijde opticky užší a v porovnání s letem z Prahy tu i místa na nohy je poměrně méně.Krátce po vzletu proběhne rychlý servis, který proklimbám, ale soudě dle stolečků spolucestujících se podávaly pouze nápoje.Než dojde na řadu klasických catering, okoukávám zábavní systém. IFE od BA mě příliš nenadchlo, ale zřejmě jen kvůli tomu, že za poslední 2 měsíce jsem letěl již několikrát a nejnovější filmy jsme zhlédl. Hudební kanál je obstojný, ale nejvíc mne zaujala letová mapa. Poprvé si s ní mohu hrát – přibližovat, oddalovat, pohybovat napříč planetou, měnit nastavení atd. Je to zábavné, ale rychle se okouká. Není nad to, když člověk musí čekat minutu na správnou obrazovku a tu si pak vyfotit.Catering. Jako vždy na výběr chicken/pasta. Volím kuře, které dle nápisu na víku mělo být v mangovém sosu. Chuťově mi velmi připomnělo Asii, což mi na letu do Afriky moc nesedělo. Navíc mi nikterak nechutnalo a proto jsem se pustil do zbytku – salátu a desertu. Dá se říci, že občerstvení neurazí, ale ani neuchvátí. K pití se nabízelo a rozlévalo především víno, příležitostně džus o který si člověk musel vyloženě říci.Během letu není problém si v zadní části kabiny poprosit o další nápoje.V Káhiře přistáváme na čas, což je vůči půlnočnímu příletu vítané.ZávěrBritish Airways se se svými aktuálními změnami přiřadilo na úroveň lepšího low–costu na letech po Evropě. Na středně–dlouhé trase neurazí, ale vyloženě je preferovat nemá význam. Jedná se o standardní produkt, který je ohrožen přílišným stávkami a zbytečně vysokými cenami.Pokračování z paluby QR zase příště... .
Vyber z tepleho a studeneho jidla dobry, pestra nabidka alkoholu, levnejsich typu bublinkoveho vina. Interier prostorny, ale ve spicce muze byt znacne vytizeny. Jsou zde odpocinkove mistnosti a sprchy samozrejmosti. .
Nově je možné se dostat do salónků v Dubaji za peníze - vstup je zpoplatněn za 100 $ pro business a 200 $ pro first. V případě, že letíte v business třídě a máte tak přístup do business verze, můžete se upgradnout za 100 $ do first. Pobyt je omezen 4 hodinami a otázkou zní - co za těch 200 $ člověk vlastně dostane? .
