Exotika... wow! Ráj na zemi... kde to je?
Peetee, jestli vyjde nebo ne, závisí na dvou faktorech. Prvním jsou peníze a druhým čas.
Já třeba čas mám neomezený a určuji si sám kdy kam a na jak dlouho. S penězi už je to horší takže často musím přistupovat k osobnímu nekomfortu a snižovat nároky na hotely, stravu, výlety čistě typem DIY mnohdy i pěšky.
Ten trojlístek Polynésie/Havaj/Seychely jako topky mám v hlavě zakódovaný, nejlevněji proveditelné se mi jeví Seychely, zvláště pokud pojede více lidí dohromady tak nevidím finanční problém.
@Miguelas: Pokud bys jel sám, se stanem a využitím kempů, místní dopravy a autostopu, případně i vaření si jídla, řekl bych, že levněji vyjde Havaj a Fr. Polynésie, kde tyto možnosti fungují (na Seychelách asi kempy nejsou a nevím, jak tam lze šetřit na dopravě, někde možná na kole).
"To je jako s pornem"
Si nemyslim, kvalitní porníčko je v HD lepší. Neni to spíš ztrátou libida? 🙂
"návštěva posvátného stromu, kde se provádí obřízka"
... milovník předkožek nezklamal. Fakt to neni nutný podsouvat druhejm, každej máme svý záliby, to je pochopitelný 😉
"snaha přepít partu popelářů ve Vietnamu"
Že prej tu někoho zajímá jen fekál, chlast a předkožky... těším se (nebo spíš ne), s čím se vytasíš ohledně svého třetího hobby 🙂
"větší díru jsem v životě neviděl"
No rozjelo se to tu pěkně...
Mně osobně se (možná díky tomu, že už nejedu ten nej hardcore lowcost, ale občas si dopřeju i jen lowcost) úžasnosti stávají i nadále po letech. Jen letos, pouhý dva výlety po Evropě, a čtyřikrát mě to uchvátilo.
1. Südtirol (a jeho dostupnost super míst hromadnou dopravou). Konkrétně dvě místa v Dolomitech, jen hoďku až dvě chůze od autobusu, ze kterých mi spadla čelist (jmenovat nebudu, už tak tam bylo dost lidí, a když si člověk udělá research sám, baví ten výlet potom víc).
2. Skiathos planespotting (subjektivně větší nášup než SXM)
3. Stromboli po setmění, ač jen z půlky hory
4. brumové na Transfăgărășan
Jo a z opačného soudku. Seychely mě teda vůbec nezaujaly. Jako pláž a koupačka dobrý, ale spíš mi to přijde jako "wow, jsem masňák, a byl jsem tam". V jednom roce jsem byl dvakrát na Seychelách, dvakrát na Maledivách a dvakrát na Bali (což by třeba mohl leckdo závidět), a nic. Nezaujalo. Asi k tomu potřebuju spíš nějakou autentičnost, než hype, jak to tam musí být super...
Wow efekty jsou veskrze silně individuální záležitostí..
Mám vyzkoušeno, že taková ta místa, kde ho všichni očekávají, mě vždycky poněkud zklamou.
Např. Seychely - ano příroda krásná a koupačka ucházející, ale ta země je fakt brutálně nastavená na příjmy z turistů a je to na místní atmosféře znát. O Maledivách a jejich striktní rozdělení na ostrovy resortů a ostrovy pro místní radši nemluvit. SXM - taky takový nějaký neutrál nebo spíš lehké zklamání. Obecně u exotiky u mě platí pravidlo - čím země míň dotčená turismem (a hlavně kam nejezdí Asiaté a Američani), tím větší záruka případného wow efektu a pocitu uspokojení. Bohužel s tím jde ruku v ruce ten kontraefekt nižšího komfortu a nižší pohody při zajišťování služeb v těchto státech, protože čím míň turistů, tím buďto větší chaos, nebo větší ojeb. Takže ve výsledku si fakt říkám, že zlatá dobrá Evropa, i když třeba fenomény typu overtourism typu velká města nebo např. spojení Asiaté a cesty za polární září mě děsí..
Ano, to mi brumák připomněl... předminulý týden, když jsme večer obeplouvali Stromboli a najednou se zjevilo do moře zapadající slunce, předtím zakryté horou, to bylo pořádné wow!
Min. týden jsem mirjure rezervoval ubytování u koček na Lantě na prosinec, tak snad tam taky zažiju fajn chvíle a něco mě dostane. Mám od tebe pozdravovat :-)? Můžeš doporučit nějakou vývařovnu, putiku? Protože není nic lepšího, než když zůstaneš vyplesklý z výborneho jídla či pití :-)
Za mě to byla před 7 lety Raja Ampat a před 11 lety JAR. Málo lidí. Dnes už bych tam nejel. Nerad se vracím na místa, kde jsem už byl. Většinou to tam jde k horšímu. Teď se zrovna chystám na ,, zatracovaný,, Mauricius ,který mi chybí do sbírky k Seychelám a Réunionu😆. Tak uvidím, jak budu nadávat 😃
@niemandos: no super... pozdravovat klidně můžeš, já si tam dělal rezervaci předevčírem na duben :-)
Na jídlo jsou nejlepší 3 sestry (Three Sisters), to už je vyhlášený podnik, i když všechny ostatní hospody zejí prázdnotou, tak tam je plno a je problém si sednout... Je to trošku procházka od Cats, takže když se mi nechtělo až tam, tak jsem chodil do Little Hut v zatáčce u 7/11 (na mapách ji teď nevidím), tam mi taky vždycky chutnalo. Ostatní už byly takový thajský průměr.
Beáta napsal(a):[citace="Mandre"]
A k tomu papirove mapy a Lonely Planet😉v ruce. To uz neni pravda.
Ale je, pořád tak jezdíme, bez navigace,s s papírovou mapou, bez místní simky a bez internetu. I v EU mám mapu a průvodce. Pořád vyhcázejí a mapy se pořád tisknou.
[/citace]
Ono to má taky něco do sebe, děti třeba nemají problém s mapou v mobilu a když jim strčím pod čumák plachtu nějaké země, tak se v tom plácají a hledají kde je sever :-))) (nadsázka).
Mapy a průvodce beru pro přehlednost, stejně tak spousty zajímavých článků a popisů zemí, co vycházely kdysi třeba ještě za ČSSR - mnoho z nich je více vypovídajících a užitečných než dnes flešbekový tripreporty.
Lonely Planet jsem nepoužíval, protože v dobách analogových jsem na něj neměl a později už ho nepotřeboval.
Nakonec to v jiném vlákně shrnuje hezky jedna paní odvedle - zkuste koupit průvodce po Čadu :-) (proto je dobré ukládat všechny zajímavější podobné destinace a nevyhazovat....).
Wow momenty jsou hrozně individuální.
Pamatuji se, že mě večerní Mijadžima vyrazila dech. Podobně Stonehenge.
Zajímavý byl feeling z Brugg. Ty vypadaly neskutečně. Taky mě překvapil Gdaňsk.
Za covidu jsem měl wow momenty často nad tím, kdo vyluxoval ty lidi. Na Krétě jsem přijel do Rhetymna a na městské pláži uprostřed centra nebyl vůbec nikdo. Až jsem se bál vykoupat, jestli místní nevědí něco, co já ne.
Let nad Alpami se taky jen tak neomrzí.
Kapadokie v Turecku byla loni taky wow.
Ad Lonely Planet: Nikdy jsem nechápal jeho oblíbenost. Jsou to jen samá písmenka a žádné obrázky. Když někam jedu, chci vědět, jak to tam vypadá, a proto LP je pro mě jen těžko uchopitelný. Tenhle formát si LP zachoval do současnosti.
Ad Lonely Planet: Nevím, jak v poslední době, ale před 10 či 20 a více lety tam bylo obrázků dost. Bylo to vždy několik fotek na jedné stránce z každé strany na jiném papíru než zbytek s textem občas vloženém do knihy. Na Jižní Ameriku jsem měl průvodce od Footprint Handbooks a tam fotky asi nebyly.
Na LP nedám dopustit. Barevný obrázky nepotřebuji, ale jinak obrovský množství informací na jednom místě. Oceníte ve chvíli, kdy nemáte data. A pořád mám raději pro přehlednost klasické vydání.
Ad LP: já mám právě problém s těmi novými edicemi "Best of.." a vůbec novým layoutem. Za mě je tam právě teď příliš mnoho obrázků a málo textu a ten text je takový...povrchní, v podstatě k ničemu. V dřevních dobách ty informace měly hodnotu, zvlášť ty, které nebyly obsaženy v propagačních materiálech destinací, např. typu dangers and annoyances :-) Je pravda, že tyto se dají dnes po pár minutách klikání najít třeba na trip advisor foru.
Nový edice chápu. Musí se přizpůsobovat novým trendům, kdy chci vidět, jak to tam vypadá. Jinak nejlepší jsou stejně originál anglicky verze, ty jsou nejaktualnejší. TA používám na plánování aktivit a co kde vidět. Na to se naopak LP moc nehodí.
Velký wow efekt na mě mají z přírody dramatická místa - vodopády, útesy, ledovce. Z kultury starověk : ruiny po Egypťanech a Řecích, pak také renesance. Krásné tipy a postřehy v tomto i dalších vláknech cestujlevne
Za mě opravdový doslovný ráj na zemi je Austrálie, a hlavně západní, kde člověk skoro nepříjde do kontaktu s civilizací. Stačí vyjet z města, a je v přírodě. Může spát skoro kdekoliv, a výhled na hvězdy je neuvěřitelný. Bez světelného znečištění.
