Peru na 2 týdny
Jít sám (nebo sama) na několikadenní trek vyžaduje především určitou psychickou odolnost a schopnost snášet samotu a samostatně řešit krizové situace, kterých se může po cestě vyskytnout x, a to různého druhu. Jak daleko bude v každou chvíli civilizace? Jaká je šance, že se v případě nehody objeví někdo, kdo pomůže? Jaké budou možnosti přivolání pomoci? Atd. Pokud jsou odpovědi neznámé nebo neuspokojivé, pak je určitě lepší jít nejméně ve dvou. A raději s někým, koho dobře znáš a víš, že se na něj můžeš spolehnout.
@mirjur: U populárních kratších treků jako Salkantay nebo Colca Canyon nebude problém ani se samotou ani s pomocí, když se něco stane (samozřejmě relativně, protože v porovnání s Evropou může být problém i dopravní nehoda na silnici třeba i kvůli vzdálenosti mezi městy a tedy do nejbližší nemocnice). Většinou tam není civilizace blíže než start či konec treku tj. několik dní chůze. Není žádná horská služba a většinou asi ani signál mobilu. V sezóně je lidí více, ale někdy v dubnu nemusí jít mimo populární treky celý den nikdo okolo. A když pak půjde, nemusí být schopný pomoci. Kdo chce mít jistotu, najme si od kvalitní CK certifikovaného průvodce, který umí první pomoc, umí anglicky a v případě potřeby zajistí odvezení na koni či mule. To ale stojí třeba na Huayhuash 60 - 65 USD na den (včetně jídla, dopravy atd., ale bez místních poplatků) v případě, že je skupina asi 8 lidí. Jsou i levnější možnosti.
Obecně máš pravdu, ale to by Andrea musela zůstat doma, když nesežene spolehlivého známého (na místě možná někoho sežene, ale může to být někdo bez kondice a s nedostatečnou aklimatizací a bude spíš přítěží). Nebo by si musela výrazně připlatit (na což možná ani nemá, šlo by o tisice dolarů navíc i u levnějších variant) a přidat se na každý trek ke skupině, kterou organizuje místní CK (či sama najít další lidi a zaplatit si průvodce, v praxi asi veškerý servis včetně transportu věcí, kuchaře a v ceně bývají i stany, někdy se možná dá najít jen člověk s koněm na startu treku). Pro člověka zvyklého chodit po horách bez průvodce je to ale podobné, jako by někdo radil nezávislému cestovateli, aby si např. na Srí Lance najmul auto s řídičem nebo dokonce jel raději s cestovkou.
Nebo by Andrea mohla, kdyby se chtěla řídit tvou radou, jezdit klasicky backpackersky s několika populárními treky (zas tolik jich tam není). To by ji ale jednak tolik neuspokojilo a s výrazným nárůstem projetých kilometrů na peruánských silnicích (a třeba bolívijských, protože by měla čas i jinam) by zas rostlo riziko úmrtí při nehodě. Člověk ani nemusí jezdit daleko, aby podstupoval riziko, že mu nikdo nepomůže. Třeba když spadne blbě doma ze schodů a nikdo není zrovna doma nebo ostatní spí...
Ahoj. Len som chcela dat vediet, ze moj dlhorocny sen o Peru, ktory sa pred dvoma rokmi musel zrusit, sa nakoniec podaril. Som tu od 13.4.
S priatelom, ktory tu bol na 5 tyzdnov, sme spravili okruh Lima-Cusco-Puno-Arequipa-Nasca-Paracas-Lima a z trekov sme stihli Salkantay, Colca canyon, Amazon source trek a El Misti. Z Limy som potom letela naspat do Cusca a sama presla Choquequirao a Cachicata (iba tam a spat k Inti Punku z Ollantaytamba). A naposledy mam za sebou Ausangate s 4 holkami co som splasila na FB. A v tomto to Libor celkom trafil - ist s cudzimi ludmi moze byt dvojsecne. Obcas bolo narocne sa na veciach dohodnut, ale trek stale stal za to.
Akurat idem busom do Cotahuasi kanonu a po nom do Huarazu. Keby sa nahodou niekto chcel cca za tyzden pridat na Alpamayo circuit alebo Huayhuash, tak dajte vediet, aj ked pravdepodobnost je asi dost mala :)
Jsem rád, Andreo, že se ti daří trekovat dle přání, a přeju, ať vyjde i závěr cesty. Když tak o tom sem pak něco aspoň stručně napiš a dej odkaz na fotky.
Ahoj. Tak som sa v pondelok vratila do Prahy. Nakoniec to bolo krasnych 101 dni. Alpamayo circuit dopadol skvele, na FB som nasla Cecha Krystofa, s ktorym som to isla, a fakt som si nemohla priat nikoho lepsieho. Na Huayhuash som sa rozhodla ist sama a bol to najkrajsi trek na akom som kedy bola a okamzite by som ho isla znova. Ale s lepsim spacakom nez je komfort -3 :)
Inak napisat nieco strucne o 3 mes. je asi nerealne. Mam vela zapiskom a velmi by som chcela napisat nejake cestopisy alebo praktickych sprievodcov, ale pri mojej lenivosti asi ostane len pri chceni. Nez sa pokusim dat nieco dohromady a niekto by potreboval nieco vediet, tak sa kludne ozvite.
Dufam, ze este bude prilezitost sa do Peru vratit, je tam toho este kopec na preskumanie. A ani som nestihla Gran Vilaya trek, takze vlastne musim :)
A bonus foto z posledneho dna Huayhuash treku :P
Během 101 dní jste zřejmě proputovali, projeli značnou část Peru a snad i spluli řeky Ucayali a Marañón nebo se mýlím?
Zrovna bikiny mi pridu ako najzbytocnejsi kus oblecenia, ktory by som zakazala :)
Jakub Langer napsal(a):Během 101 dní jste zřejmě proputovali, projeli značnou část Peru a snad i spluli řeky Ucayali a Marañón nebo se mýlím?
Toto bol moj plan pred odjazdom:
https://docs.google.com/spreadsh...mp;sd=true
Nie presne v tomto poradi, ale stihla som z toho asi tak 90% (vynechala som Huacachinu, Huanchaco, Cajamarcu, Chavin, Trujillo okrem Chan chan, ktory som stihla pred prestupom na dalsi bus), ale bola neplanovana Laguna 69, Pastoruri, aj nejaky vodopad pri Lime. A clovek prekvapivo potrebuje na zotavenie po treku viac ako jeden den :) Takze v prvej veci sa nemylis.
Plavba po Maranon do Iquitos bola velmi pravdepodobna, lebo uz to bolo z Chachapoyas blizko. Chcela som s miestnou komunitou Lagunas ist na tour do dzungle, ale nakoniec som sa rozhodla to vymenit za ayahuascu :) Ale nevadi, nabuduce :)
Záležitosti ohledně ayahuascy jistě také nějaký čas zaberou, myslím ale, že plavba po nějaké amazonské řece je nezapomenutelné skvělé dobrodružství. Snad někdy příště. Na mě řeky Marañón a Ucayali také stále čekají. Osobní zkušenost jsem měl jen na peruánské části Amazonky z Iquitos přes Pebas do Caballococha a Santa Rosa. Ovšem ještě zajímavější byla několikadenní plavba po Río Napo od ekvádorské hranice z Pantoja přes Santa Clotilda do Mazán u Iquitos. Tam jsme museli s různými druhy dopravy od obchodní lodě, přes starostovu pramici až po vydlabané kánoe doslova experimentovat.
Jinak po Río Ucayali se většinou plaví z Pucallpy a po Río Marañón z Yurimaguas. Pokud i po proudu je těch dní na řece již moc, je možné z Nauty do Iquitos popojet po silnici. Celkově je tamní příroda krása nesmírná. Snad se do Peru opět podíváme, ať tedy žije, jak praví slavné motto:
¡Viva el Perú, carajo!
No ja som prave mala v plane ist do Yurimaguas a odtial ist lodou do Lagunas a tam dat nejaku tu amazonsku tour, a potom pokracovat lodou do Iquitos. Ale minimalna dlzka tour bola 3 dni a to uz by som nestihala odlet :( ale som velmi motivovana sa vratit, takze to neberiem nejak tragicky. Drzim palce, nech nam to obom vyjde :)
Tak vše (alespoň to podstatné) vyšlo výborně, gratuluju. Na Huayhuash jsi byla mimořádně dobře aklimatizovaná (a natrénovaná), takže asi bylo vše v pohodě. Asi ale souhlasíš, že doporučit tento trek jít někomu s krátkou aklimatizací nelze (zvlášť pokud by šel sám).
Na výlet z Lagunas do Rezervace Pacaya-Samiria si nech 5 dní, protože na lodi (ručně dlabané kanoi) na úzké a později trochu širší řece se až za 2 dny dostaneš na místo, kde se dá víc projít v pralese (pokud není vrchol období dešťů) a večer vidět kajmany. Asi se dá trochu chodit i u 1. ubytka tj. při 3denní tour, ale nebude to ono. Cesta z Yurimaguas po klikatící se široké řece je taky krásná, i když 12 h. může někomu připadat dlouhé (ale do Iquitos by to bylo z Lagunas ještě déle, já se vracel). Fotky mám ve 2. půlce alba: https://eu.zonerama.com/liborste...um/4970965
Sever Peru můžeš příště spojit s Ekvádorem, kde by se našlo několik krásných párdenních treků, hlavně na sopky. Na Nový Zéland se nechystáš? Ten je pro mě nejlepší destinací na treky. Byl jsem tam v mých cestovatelských začátcích 3x na 3 měsíce, hlavně na treky, ale s delšími přestávkami mezi nimi než 1 den - to by mi nestačilo a u treků s vysokou nadmořskou výškou se nedivím už vůbec, že to bylo málo.
No k tomu Huayhuash - presne to som si hovorila, ze sa tam nema co posrat. Hned prvy den som sa s nalozenym batohom na 9 dni snazila prejst v jeden den to, co sa chodi dva dni a este som si vybrala narocnejsiu cestu, pretoze ta oficialna mi prisla menej scenicka :) Dopadlo to tak, ze som zakempila pred sedlom, ktore vyzeralo, ze sa ani neda prejst, v 4600 mnm a okolo polnoci som sa zobudila na to, ako ma extremne boli brucho a je mi zima. Uz som do rana nezaspala. Bolo to prvykrat co mi bolo na treku zle, perfektny start :) Rano som bola vycerpana len z toho, ako som si balila veci, ale nakoniec som to sedlo nejak presla (miestami po stvornozky) a doplazila sa do najblizsieho oficialneho kempu pri jazere Carhuacocha. Tam som cele poobedie prespala, noc sa tiez dala, a tak som sa rano rozhodla v treku pokracovat. Takze zasa nenazvala by som to "vse v pohode", ale nejaky piaty den uz som sa citila uplne fit. Nakoniec som ten trek presla za 7 dni, ale vynechala som hot springs, pretoze mi prislo krajsie ist cez sedlo Trapecio vedla ladovca.
Inak suhlas, bolo by lepsie ak sa clovek pred tymto trekom dlhsie aklimatizuje. Stretla som dvoch kanadanov, ktori boli len par dni na vyletoch v okoli Huarazu vratane Matea 5150 mnm, ale s tazkymi batohmi to vobec nedavali. Osobne si myslim, ze ten trek ani nedokoncili. Alpamayo circuit je napriklad nizsie, tak to by mozno bolo fajn na aklimatizacku v okoli a daju sa ist rozne dlhe sekcie od 4 do 10 dni. A inak na Huayhuash bolo zbytocne mat nabalene jedlo na cely trek, lebo v Huallape sa dali potraviny dokupit, co som nevedela. Ale tak som si aspon uzila pivo a cipsy :)
Ak pojdem do Peru znova (co na 100% chcem), tak si urcite na dzunglu necham viac casu ako 3 dni. To bolo len kvoli tomu, ze ma tlacil cas, ale ani tie 3 dni som bohuzial nakoniec nestihala. A v tom Lagunas je to aj docela lacne. A je to blizko k Chachapoyas kde mam nejake resty ;) Ale uz sa popravde pozeram po Peru Great Divide (1600 km cyklisticka trasa), tak neviem neviem ako to nakoniec dopadne :D
Inak s tym NZ si teda trafil klinec po hlavicke. Vzdy som tam chcela ist na working holiday viza, ale akosi nebola prilezitost a v Peru som si na to spomenula a zacala som sa touto myslienkou celkom pohravat :) Som rada, ze to pises, ze to pre teba bolo najlepsie miesto na treky, lebo uz som sa bala, ze po tych trekoch v Peru ma uz nic moc neuspokoji :)
Inak tie fotky z dzungle vyzeraju super, nabuduce to nesmiem vynechat.
To sis na začátek naložila dost, ale jak se říká "zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný" a o to víc na ten trek budeš vzpomínat. Připomnělo mi to můj zážitek na okruhu v NP El Cocuy v Kolumbii, což byl jeden mých nejlepších vysokohorských treků (ale je bohužel už dlouhodobě uzavřený kvůli ekologii nebo místním Indiánům). Taky mi na trekách nikdy nebylo špatně (snad jen příznaky vysokohorské nemoci při sestupu z Elbrusu, teda jen ze sedla kvůli mlze a chybějícím tyčím označujícím cestu nad ním, což vyřešilo vyspání po návratu do stanu a spali i ostatní z party), ale 4. večer v El Cocuy mě po ulehnutí silně bolelo uprostřed hrudní kosti asi 20 minut (nikdy jindy se mi to nestalo) a klepal jsem se zimou. Byl jsem 2 dny cesty od nejbližší civilizace a pár km žádní lidi okolo, tak jsem z toho trochu znervózněl a na teploty pod nulou jsem úplně vybavený nebyl, i když jsem si vzal na sebe vše, co jsem měl (třeba 7 triček díky dvěma čerstvě nakoupeným a starým ještě nevyhozeným). Ráno bylo minimálně -9°C (níž hodinky neměřily) a stan byl obalený ledem zevnitř i zvenku. Bylo to po odpoledním ochlazení pří nočním vyjasnění v údolí obklopeném horami s ledovci (1 ledovec celkem blízko). Bolest ale rychle zmizela, nějak jsem se zahřál a spal jsem normálně.
Kdybych měl srovnat treky na NZ a v Peru (ty ale znám jen omezeně), tak na NZ nejsou památky a bývá tam deštivější počasí než v Peru v sezóně (na jihu Peru kromě okolí Machu Picchu asi moc neprší celoročně), tak je třeba hlídat předpověď počasí a případně počkat. Mně se na NZ víc líbí rozmanitost krajiny včetně původních lesů se stromovými kapradinami a neobvyklými stromy a keři. V Peru je sice jedna z největších biodiverzit na světě a množství klimatických pásem, ale přijde mi, že treky jsou většinou nad hranicí lesa nebo v suchých oblastech. Na trochu lesa a nějaké keře si vzpomínám ze spodní části cesty na Lagunu 69. Impozantní byly rozkvetlé rostliny Puja Rajmondova, ale viděl jsem je jen cestou minivanem k ledovci Pastoruri.
Na NZ vedou některé treky i po divokých plážích, což je kromě Austrálie ve světě neobvyklé (na koupání ale většinou moc nejsou kvůli vlnám a studené vodě, i když na Stewartově ostrově nebo na úplném severu jsem se párkrát krátce vykoupal). Na NZ se mi líbilo, že většinou není třeba nosit stan a dá se přespat v jednoduchých levných chatách bez obsluhy kromě nejpopulárnějších treků, kde je lepší stan než rezervovat dražší chatu (a ještě plnou lidí). Mezi treky jsem většinou jezdil stopem a nákup jídla na trek je určitě snadnější v supermarketech na NZ oproti Peru. Jinak na treky byla pro mě super Patagonie včetně přilehlého chilského Lake District (mj. tam byly úžasné araukárie), Nepál (tam třeba rozkvetlé rododendrony a je tam trochu jiný komfort díky lodžím s jídlem na hlavních trekách, ale zase víc lidí než na trekách v Jižní Americe) a z tropů Havaj.