Pozor na Denisu Kleinovou!
floodland napsal(a):A nebylo by bývalo levnější si pořídit něco až na místě?
Třeba něco co si pak dovezeš i domů a ocení to i tvůj venerolog? :))
Me se podobna historka stala s clovekem, ktereho jsem znal asi 5 let(a kolega, ktereho znam 30 let, se s nim znal vyrazne dele). Na vylete do Vietnamu jsme jeli vse klasicky pres Splitwise appku, na konci mi dluzil asi 15000, pak se jeste parkrat ozval a omlouval se, ze to zaplati pozdeji a pak se odmlcel uplne a nereaguje na jakoukoliv konverzaci. Ok, spalil jsem se, myslim si o tom cloveku svoje. Ale cestuju takto se znamymi dale a uz jsem se znovu nespalil(zatim :) )
Ale verit uplne cizimu cloveku..to moc nechapu. A nebo spoelcne naklady akceptuji, ale pocitam predem s tim, ze to takto muze dopadnout.
Aleš Skoumal ze Šumperka mne poprvé kontaktoval na můj inzerát ohledně letenek do San Salvadoru. Sešli jsme se v Praze, zašli na oběd a já zjistila, že jeho cestovatelské zkušenosti jsou na tuto destinaci nedostatečné. Znal částečně Evropu a jednou byl v Dubaji a jednou v Egyptě. Usoudila jsem tedy, že by nebyl tím správným parťákem, na kterého bych se mohla v zahraničí spolehnout. Toto se mi bohužel následně potvrdilo.
Další destinací, kterou jsem mu nabídla, byl Omán. Země přátelská a bezpečná i pro samostatně cestující ženy. Jenže já si nechci v zahraničí půjčovat auto a on byl ochotný to odřídit (a já odnavigovat a vše naplánovat). Dohodli jsme termín a následně napsal, že bude muset opravit/vyměnit topení v baráku a že se omlouvá. Když byly letenky opět v akci (původně z Prahy, následně z Katowic), dohodli jsme termín, abyto vyhovovalo i jemu a že mám koupit letenky (chtěla jsem, ať si každý koupí svou!). Po třech dnech jsem se zeptala, když peníze nedorazily na účet, zda zaslal. Omluvil se, že nepojede. Ale sám od sebe by asi nenapsal a následně byla cena letenek jinde.
Filipíny jsem navrhla jako třetí destinaci pro Aleše. Chtěla jsem tam jet již několik let na Velikonoce, na jejich slavné přibíjení na kříž. Zaujalo ho to a kývnul. Peníze na své letenky zaslal, já koupila. Pokud by nesouhlasil, letěla bych sama a díky místní dopravě navštívila asi tři místa, takhle s autem byly větší možnosti.
Pak přišlo na řadu plánování. Neměl zkušenosti a vše nechal na mně. I když jsem se zeptala, zda preferuje to nebo to, tak mám rozhodnout já. Plánování mne baví a vždy chci mít vše perfektní, takže jsem nad tím trávila cca 300 hodin (spočítala jsem průměrem) – cesta, vstupy, otvírací doba, hotely, letenky, komunikace na facebookové skupině k Filipínám, dohledávání rad např. ohledně platby v hotovosti x kartou, speciality místní kuchyně, kohoutí zápasy... Prostě do čtyř dnů napěchovat maximum z ostrova Luzon. Já, když napočítám čas strávený nad zajištěním programu, při průměrné mzdě pracovníka v cestovním ruchu 200 Kč dle statistické ročenky, tak můj vynaložený čas lze vyčíslit na 60.000 Kč (sama jsem tomu nevěřila).
Dohoda tedy zněla, že on zajistí auto a já vše zařídím. Hotely chtěl platit napůl, stále se ptal na cenu, ale to jsem neřešila, že klidně zaplatim. Měsíc a půl před odletem se mne ptá, kde se půjčují auta, jak to má hledat (Jako chlap a neporadí si s takovouto základní věcí?). Takže jsem vyhledala já a zaslala mu odkazy. Pak se zeptá, zda znám Europcar. K objednání auta se dostal až za měsíc, myslím tak týden před odletem a vzal to přes úplně jiný web, tedy dražší – přeci nedobude dohledávat odkaz, který jsem mu zaslala – jeho slova. Uměle si tedy zvýšil náklady za půjčení. Tímto mne přesvědčil, že to opravdu nebude cestovatel. A to se ještě ptal, zda nevrátíme auto večer a ráno nepojedeme na letiště městskou dopravou (cena za půjčení by byla stejná, počítají dny od hodiny zapůjčení ne do půlnoci, což cestovatelé také vědí, a ještě bych musela dohledávat nějaký autobus na letiště).
V půjčovně aut ho nenapadlo zadat si adresu do offline map, tedy nevěděl, kam auto vrátit. Na pokoji před odjezdem jsem se zeptala, zda má zadanou adresu v offline mapách a on že doklady jsou v autě. Po 15 minutách jeho neúspěšného zadávání mne poprosil, zda mohu nastavit já. Navigace nás zavedla na letiště, ale k jinému terminálu a já trochu znervózněla, přeci jen nechat si uletět letadle nebylo to, co jsem chtěla. Nakonec se to vyřešilo, jen jsem musela popohnat paní v autopůjčovně při převzetí auta. A to prý uvažoval, že ho někde odstaví a nevrátime ho!
Již při půjčení nezvládl vyplnit ani formulář, a to měl napsat domácí adresu a první hotel. Objednal si manuál, dostal automat, ale neozval se, že chce něco jiného (prý by stejně neměli), takže první den nebyla jizda to, co byste očekávalu od někoho, kdo říkal, jaké má zkušenosti s řízením asi 17 svých aut a že je vyježděný.
Asi dva dny před cestou sepsal, zda mám cestovní pojištění ...
Změnili nám lety – tedy pro mne komunikace navíc s leteckou společností, následně s agenturou, kde jsem kupovala (navrhla úplně jiné lety a v průběhu pobytu poslali e-mail, že se lety opět mění, takže jsem s nimi na chatu byla já a vše řešila).
Před odletem mu říkám, že je nutné se na Filipíny registrovat, musela jsem udělat za něj. Následně jsem mu zaslala, ale on nebyl schopný ani před letištní kontrolou ten obrázek najít a ukázat, takže jsem řešila i jeho. Tedy neodletěl by už z Amsterdamu, kde byl první přestup. Nemohl to vyplnit, protože si nevzal brýle (doma řekl, že si je brát nebude) – nevidí na blízko. Když jsem se na letišti v Manile ptala, zda zajdeme nejdříve do támhleté směnárny nebo se odbavíme, neviděl směnárnu – tedy neviděl ani na dálku. A to měl čtyři dny řídit auto.
Při cestě z Taipei do Frankfurtu mělo letadlo zpoždění. Aleš vůbec nevnímal, že nás již v letadle 3x vyvolávali, že cestující do Prahy se mají hlásit u letištního personálu. Jen díky mně mu tedy neuletěl poslední spoj. On by asi ještě nyní bloumal po letišti (měli jsme nakonec necelou hodinu, jiný terminál, imigrační…). Stojíme ve frontě na imigračním a já bych čekala, že chlapa napadne, zkusíme se zeptat, zda nás nepustí dopředu (zrovna se měnila směna a vůbec to nepostupovalo). Opět jsem zajišťovala já sama.
Ubytování jsem měla rezervovaná přes booking všechny čtyři s tím, že jedno se platilo dopředu, druhé v průběhu času a další dvě až na místě. O tom věděl. Jen kvůli jeho požadavkům vycházelo ubytování cca 550,- Kč na osobu a noc (pokud bych letěla sama, tak zrovna na Filipínách se vejdu do 250,- Kč za noc – nepotřebuji luxus, jen postel na přespání). Tedy opět navýšení nákladů kvůli jeho požadavkům, ale neřešila jsem to.
Že jsme přijeli na první ubytování a na recepci nám řekli, že nás tam nemají a že nás neubytují, nikdo nečekal. Opět chlap by měl být ten akční, proto jsem se s recepčním dohadovala já. Ať zavolá majitele – bude až ráno. Ať mu tedy zavolá telefonem – nemá číslo. Ať mi dá heslo na wifi – na ubytování není (na bookingu psané bylo). Nechala jsem se tedy potvrdit, že naši rezervaci nemají, až to budu reklamovat na bookingu. No a nyní by měl chlap navrhnout (stále beru že jsou ti schopnější s logickým myšlením), že se podíváme do map na jiné ubytování. Navrhla jsem já a on (i když měl mapy offline) řekl, že nemá roaming, že se nepřipojí. OK, hledala jsem já, povedlo se až páté místo (zrovna to městečko, kde probíhá největší ukřižování v noci před Velkým pátkem). A to jsem si s tím ubytováním i několikrát psala a potvrzovala jim, že přijedeme.
Dozvěděla jsem se, že to není dovolená, ale galeje. Dovolila jsem si chtít vyrážet mezi 7 a 8 hodinou, na to jsem ho upozornila dopředu.Cesta byla zaměřena na poznávání a čím dříve se vyjede, tím dříve budeme v cíli nebo bude čas být na místech déle. Je pravda, že zde jsem podcenila blízkost rovníku a západ slunce kolem sedmé, to je asi jediná má chyba. Jako s jinými cestovateli, sama i s CK je běžné, že se někdy vyráží i v 6 hodin a nikdo s tím nemá problém. Ano, řídil, potřeboval být odpočatý, ale také chodil spát v 9 nebo v 10 hodin.
Po návratu, když jsem čekala na vlak a dali jsme ještě kafe to zhodnotil, že se mu to moc líbilo, že to bylo něco trochu jiného a nebrání se další cestě. Neměla jsem tu sílu mu říct, že s ním opravdu na žádnou další cestu již nevyrazím. Chtěl například Japonsko, že by se dalo v zimě. Každý, kdo má o Japonsko zájem, ví, že se tam jezdí na jaře na sakury nebo na podzim na zbarvené listí. Říkám ok, letenky se kupují tak půl roku dopředu, tak musíš do té doby vědět, co chceš vidět. No to se musíme dohodnout, jaký ostrov – takže zase chtěl celou organizaci přesunout na mne.
Večer chtěl původně vyrážet do restaurací. Říkám tedy, že se projdeme a dáme něco u místních stánků. Koupili jsme místní specialitu – kasavový koláč, ale večer už nebyl hlad a další den jsem zjistila, že ho nechal na hotelu.
I přes den řekl, že jídlo na ulici jíst nebude, že je zkažené, když na něj celý den svítí slunce. Ale o tom, že tam jedí všichni a je to tedy vždy čerstvé, jsem ho nepřesvědčila. Tak že večer aspoň koupíme pivo. Obchody už byly zavřené, ale když on to vzdal (jen při procházce, ne záměrně za pivem), tak jsem vlezla do prvního krámku a pivo bylo. Tak jsem mu ho tedy přinesla.
Ani vodu nezvládl při procesí na ukřižování koupit – jdu, řeknu u stánku dvě vody a zaplatím. Opět jsem musela zajistit já. A to mu v autě říkám, máš vodu? Já měla dvě, on si nevzal žádnou. I při jízdě mu říkám, že až uvidí nějaké potraviny, ať zastaví, nebo na pumpě, že dokoupíme vodu. Prý nezvládá řešit provoz a ještě koukat po obchodech. A když jsem mu řekla zde, tak měl problémy zaparkovat.
Pracuje v burzovním sektoru a chtěl by mít zahraniční klientelu. Prý klidně hned. Chodí na angličtinu, tak mu říkám. Můžeš zde mluvit (recepce hotelu, restaurace, obchod, půjčení auta) a trénovat. Kolikrát myslíte, že za celou dobu promluvil? Jednou, když jsem ho poslala ohledně nasměrování k terminálu na vrácení auta (zastavil na výjezdu na dálnici a hned tam byla policie). Pak ještě občas něco řekl napůl česky a napůl anglicky – jako např. „parking tady?“.
Na pokoji řekne, že se na recepci zeptá, kde přesně je ukřižování (věděla jsem městečko i čtvrť, ale ta čtvrť nebyla na mapě), že určitě budou vědět (řešila jsem s tím zrušeným hotelem a taky mi neodepsali).
Odevzdali jsme klíče a on odchází. Takže se ptám já. Byli tam tři a dohadovali se mezi sebou půl hodiny. Nakonec to našli na Wise (musela jsem si nainstalovat) a tak mu říkám, ať otevře mapy.cz, že zabodneme místo do nich (wise bez internetu nefunguje). Vůbec nechápal, co po něm chci, tak jsem si to našla sama.
Na každý den jsem připravila několikastránkového průvodce – mapa, něco o navštívených místech, vše s obrázky, aby věděl, co ho čeká. Vždy mi to pochválil, že je to skvělé (posílala jsem po dnech). A pak jsem na jednom místě zjistila, že to vůbec nečetl (i to přiznal). A to měl průvodce i všeobecně k celému státu. Ano, dělala jsem si to i pro sebe, ale zamrzí to, že vlastně neměl ani zájem zjistit, co uvidí. Pak si říkám, proč vůbec jel…
Dárky pro přátele a rodinu? Tak je pravda, že za mne zaplatil na letišti v Manile a na Taipei 101 po dvou magnetkách. Ale musel vidět, že mám vyndanou svou kreditku a chtěla jsem si je zaplatit sama (možnátím, že neměl brýle...). K tomu platil ještě dvě místní kávy v přepočtu obě za 120 Kč pro kamaráda a rodiče. Toť vše. Vyznělo to tak, že nakupoval haldy dárků.
Po návratu mi píše v poledne, že by si šel lehnout. Zda to mám taky tak. Přitom jsem mu před cestou i v průběhu cesty řekla, že jetlag mám pouze když letím na západ a ne na východ. Takhle jsem mu odpověděla – že již 2x jsem mu říkala, že na východ ne. Odpověděl, že když jsem mu vše řekla, nemáme si už co říct a na cca 14 dnů se odmlčel.
Pak zaslal vyúčtování – auto + výměna za 500 USD a že chce polovinu. Vím, že toho např. snědl víc, že na konci zapomněl zbytek peněz směnit zpět… Poprosila jsem ho 2x o řádné vyúčtování a odečtení toho, na čem jsme se dohodli.
Tedy že on auto a jídlo (prý mne bude krmit, abych na něj nebyla nepříjemná), já program a zbytek napůl.
Já, když takhle s někým jedu, tak si nechávám účtenky a např. udělám excelovskou tabulku a rozpočítám přesně. Vím, dnes už na to jsou aplikace, ale jsem stará škola. I jsem mu zaslala ukázku vyúčtování cesty do Namibie pro 4 lidi, kde ne všichni se zúčastnili všech aktivit, a i když byla cesta v roce 2021, cca 50 účtenek jsem měla ještě schovaných, to jsem mu také nafotila. A napsala jsem mu, že tedy mé výdaje byly těch 60.000 Kč za přípravu a že jsem se o něj starala i v průběhu cesty.
Stále atakoval zprávami, že chce své peníze. Pak okomentoval nějaké mé fotky na instagramu, ale zablokovala jsem ho. Další jeho vzkaz, že to byl jen začátek. Pak jsem s kamarádkou hledala a ona našla tu stejnou zprávu na facebooku. Zajímavé bylo, že se mnou komunikoval pod jiným jménem, tedy má asi více účtů, což moc věrohodně nepůsobí. A pak jeho vzkaz zmizel…
Následně rozeslal stejný text na několik e-mailů mého zaměstnavatele (také s oslovení cestovatelé).
Dále prý dohledal adresu mých rodičů a prý každý dostane dopis.
Pak přišla pomluvy zde.
Tedy závěr – já jsem byla ochotná zaplatit polovinu zbývajících nákladů, ale po řádném vyúčtování. Na to vůbec nereagoval.
Já s sebou peníze měla, mohl říct, že jedeme každý za své a nebyl by problém. Jen by se pak musel také o něco postarat, a ne abych ho „vodila za ručičku“ a vše řešila i za něj.
Se svým právním zástupcem uvažujeme o podání trestního oznámení.
To je boží...:-)))
Deniso, s tebou pojedu kamkoliv, bude prdel :-))) Hlavně si vezmi ty excelovský tabulky a všechno zapisuj! Dokonce vidím na blízko i na dálku ;-)
300 hodin příprav na 4 dny na ostrově? Tady fakt musím souhlasit, že si vzájemně nemáte co vyčítat. Jenom nechápu, že tě baví vozit kaštany na druhý konec světa a tam se o ně komplet starat.
Toto skončí veselkou. Ale já dělat družičku nebudu :-)
Vyučtování by se měl chopit ten, který je náročnější na přesnost rozúčtování, může sbírat účtenky, zapisovat. V praxi to nikdo dělat nechce. Tož na cestách máme společnou útratu (ubytování, piva, jídlo, vstupy, auto) a věci osobní nadspotřeby si každý řeší sólo. I když si někdo kousne víc, vypije o jedno pivo navíc, tak ve výsledku společné zážitky a dělení se o ubytování/auto apod. vše smáznou. Hyperbola s 300h plánovacího času mne vede k zamyšlení, zda bych neměl při poslední cestě po Saudské Arábii "fakturovat" klukům čas cca 2000km za volantem, únavné, navýšené o brutální rizikovost a šokovné.
"Lidé jsou různé...blbé a pitomé" - zdroj: Metráček (1971)
To je jak manželé po 20 letech. Okradla mě o prachy a ani mi nedala vs. všechno za něj musim vyřizovat a je tak blbej, že si ani nevzal brejle.
Máte nějaké insider info že mu nedala?
Nebo mu chtěla dát a on mezitím našel blejle a pak už nechtěl?
No, tak tu máme dva pohledy na tutéž záležitost a řekl bych, že se oba hledali, až se našli 😀
Tak toto bolo lepsie ako Semeckeho cestopisy :D
Ja som si aj myslel, ze typek nehovori celu pravdu ... a ta bude niekde uprostred?
Letenku si teda zaplatil, predpokladam, ze aj auto a benzin. Pani platila ubytka 20€/os, ziadne dalsie vydaje z jej strany som nepostrehol? ...
Je tam znacny nepomer v platbach, pani spravila vyuctovanie dost svojsky. Aj ja cestujem 10 rokov s cudzimi ludmi, ale aj ked niekedy nepohli ani prstom, tak nikomu som sa neodvazil "uctovat" 8€\h za tie hodiny googlenia.
Tiez som niekedy priplacal za lepsie ubytko, ake by som si vybral ja sam, ale nikdy som to neprezentoval ako "navysenie nakladov" "lebo niekto."
Pan by si podla mna mal zase uznat, ze ak bookol nieco drahsie (lebo necital spravy) ako bolo vybrane, tak by ten rozdiel v cene mal zobrat na seba.
Denisa Kleinova, od prveho stretnutia sa Vam Ales nezdal ako vhodny partak na cestovanie mimo Europu. Co Vas teda viedlo k tomu, ze ste s nim vycestovali na druhy koniec planety?
Úplně stejnou otázku jako Reni85 si také pokládám - pokud mohu jet sám, odkázán na řešení dopravy, ubytování, letu, stop-overů a náplně tak, jak to vyhovuje mně, proč bych si bral s sebou někoho, kdo je v cestování evidentně méně znalý a koho vůbec neznám? Trochu mi v tom chybí přidaná hodnota za strany autorky a pociťuji vnitřní potřebu někomu vyfakturovat přípravu cesty.
Pokud mám cestovat s kýmkoli dalším (jakože jsem realizoval min. 20-30 cest, na které jsem postupně vzal cca 15-20 různých lidí), pak si každého dopředu prověřím alespoň na celodenní výlet, jak si budeme vyhovovat z hlediska základních návyků - vstávání, stravování, kolik toho zvládne nachodit, jak je/není samostatný.
Mimo letenek pak obvykle platím vše já a zpravidla co 3-5 dní si podle aktuální útraty nechávám posílat zálohy. Plánování cesty je v mé gesci a nikdy by mě po nenapadlo na něm jakkoli profitovat. Výhra pro mě - Uvidíme to, co já chci a získám nějaké malé bonusy z provizních systémů při rezervaci ubytování či auta nebo točení kreditky. Výhra pro ostatní - že nemusí hnout brvou.
Vy jste mi ale pěkná dvojka 😂 No, aspoň tu máme o zábavu postaráno 👍
Vůbec nechápu proč jsi teda Aleše brala sebou, když ti nesedl a neměl dostatečně zkušenosti. Chápu, že jsi chtěla sdílet náklady, ale stálo ti to za to?
Aleš evidentně není schopný něco zařídit, nebo zajistit, tak nerozumím tomu proč jsi to vůbec po něm vůbec chtěla. Sama jsi psala, že tě to baví, tak jsi to měla všechno zařídit a hotovo. A že na místě jsi to musela řešit ty? A cos čekala?
300 hodin plánování, tj. 12,5 dne. To je víc než jste strávili na cestě. 😂
Jsi přidala nulu, ne?
Jako účtovat si vymýšlení itineráře!?! Vedle tebe vypadá jakýkoli helou maj frend jako největší poctivec.
Danny.709 napsal(a):Úplně stejnou otázku jako Reni85 si také pokládám - pokud mohu jet sám, odkázán na řešení dopravy, ubytování, letu, stop-overů a náplně tak, jak to vyhovuje mně, proč bych si bral s sebou někoho, kdo je v cestování evidentně méně znalý a koho vůbec neznám?
To je prosté - když narazíš na někoho, do nevidí do dálky ani na blízko, tak se snadno podlehne vidině ho oškubat nebo si na jeho účet zaletět na 4 dny na výlet:-)
JanaV _1 napsal(a):Sice mám rád krátké výlety, ale tohle je i na mě moc, ale asi jsme zapomněli na ten jednodenní stop v Taipei 😁Jenom mi přijde šílené jet na čtyři dny na Filipíny? Nebo jsem to pochopila špatně?
