[Anketa] Horor ve vzduchu aneb měli jste někdy nahnáno?
Měsíc zpátky na večerním letu z Toronta do Montréalu byla venku taková klasická kanadská sněhová chumelenice -20°C, po drahách se to hemžilo odklízeči a odmrazovači, v hale jsme zjistili, že některé společnosti kompletně zrušily své lety ten večer, my jsme však let nastoupit měli, což jsme taky udělali, ale po delším čekání na stojánce jsme jen lehce popojížděli k hlavní RWY, načež naše letadlo několikrát cestou odmrazovaly odmrazovače, s hodinovým zpožděním jsme nakonec šli za hodně velkého rámusu a vibracích do vzduchu, kde se člověk snad cítil i bezpečněji, než při tom vzletu 
Celou cestu byly turbulence, nijak silné, ale palubní personál dostal pokyn neprovádět palubní servis z bezpečnostních důvodů. Obecně mi turbulence a změny tlaku nevadí, člověk jen znejistí když vidí to venkovní počasí a ostatní předem preventivně zrušené lety 
Žádný horor se teda nekonal, jen trošku jiný letecký zážitek 
Já létám hodně ráda ale na let z Guatemaly do Atlandy a z Atlandy do Amsterdamu nezapomenu. Prijdete na letiste, kde vas dlouze hledaji v systemu. Znervoznite, kdyz vas pozadaji o cislo rezervace. Nastesti jste peclivi a letenku mate vytistenou. Reknou vam, ze v systemu nejste a ze se pokusi najit misto v letadle. Zacinate premyslet, zda zvitezi vira v to, ze to dobre dopadne nebo guatemalska povaha pohodaru, kteri vas do letadla do Atlanty dostanou. V Atlante je vsak treba o misto bojovat dal. At vitezi cokoliv, sedite a neni to na kridle. Pak vas ale posadi vedle silne obezniho Americana, ktery si mel koupit letenky tri. Premyslite, zda byt vdecni za misto nebo pozadat personal o pomoc, jelikoz neni zrejme, kdo je diskrimonovan (obezni American ci utiskovana Ceska). Kdyz v sobe vyresite problem nedostatku mista vymenou za diky vesmiru, ze vubec letite, zjistite, ze vsechny deti letici do Atlanty sedi za vami, vedle vas a pred vami. A let se jim nelibi. Let trva pres tri hodiny, behem kterych nevite, zda zesilite z deti, zapachu obezniho ci strachy z turbulenci, ktere hazi letadlem natolik, ze lidi krici, deti breci. Nakonec se jen usmivate nad tim, jak to lidmi hazi ze strany na stranu, premyslite, komu jste nerekli, ze ho mate radi a doufate, ze se vas Strelecka "z prdele klika" bude drzet az do Prahy.
A nikdy by me nenapadlo, s jakym pocitem stesti budu v Praze po návratu z Guatemaly přistávat. Let Atlanta - Amsterdam byl dalsi premierou, se kterou nechcete pokracovat. Obrovsky Airbus se kymacel a ja mela pocit, ze vesmir zkousi, jestli je mi stale na pouti blbe. Je. Lidi uz nekriceli. Jen zvraceli a ostatni se modlili. Ja premyslela, zda ti, co sedi u nouzoveho vychodu nezvraci take ci nespi (coz ale tezko slo) a hledala v kapse sedadla navod, jak ze ta zachrana probiha, nadavajic si, ze na ty predvadecky pred odletem nekoukam. Cech vedle me sledoval trasu letadla a sdeloval mi sve pocity. O tom, ze vyska, ve ktere se letadlo nachazi, je nizka a rychlost nedostatecne vysoka. Kdyz jsem se zeptala stevarda, proc pilot nerika, co se deje, sdelil mi, ze na to ted nema cas. Amsterdamskou zem jsem malem libala. Nasledovalo opet nedohledani meho jmena v systemu na let do Prahy, hledani mista a komunikace v me anglictine s Holandankou z Rumska pracujici pro francouzke aerolinky. Behem letu kontrola dostatku pytliku a na zaver pocit stesti, ze jsem nesedela v letadle s nekym, kdo ma v horoskopu smrt pri padu letadla.
Za týden letím na Kubu a doufám, že mě strach přešel . Krásný den všem!
.
Najhoršie bolo pristávanie v silnom vetre vo Wellingtone. Lety pred nami zrušili ale nás poslali, aby sme otestovali poryvy vetra. No čo vám poviem - letušky bledé, tiché a so slzami v očiach - toto keď som videl, tak mi srdce nepadlo do gatí ale do päty. To, že to bolo mimoriadne pristávanie aj vzhľadom na miestne pomery, tak to bolo vidieť na mojich spolucestujúcich - tiež bledí, slzy v očiach, tichí... Ale pilot to napokon zvládol, inak by som toto samozrejme nepísal... Ale bolo to poriadne tvrdé pristátie. Vietor nám prevracal krídla o niekoľko metrov... len dva týždne predtým, ja somár, som pozeral Letecké katastrofy a diel, ktorý bol presne o tom, že čo sa stane, keď lietadlo zavadí krídlom o zem...
Druhý stres som mal pri prestupovaní v Bangkoku. Malaysia Airlines meškal let z Kuala Lumpur 1,5 hodinu. Takmer som nestihol let Etihadu späť domov. No letuška bola taká zlatá, že ma ešte odbavila na check-ine (hoci nemusela). Dala mi špeciálnu kartičku, s ktorou som prešiel okamžite cez všetky kontroly (oh, ten pocit ) a na poslednú chvíľu dobehol k odletovej bráne. Batožina to síce nestihla ale aj tak som bol rád, že som docestoval aspoň ja.
Já mám naštěstí jen jednu zkušenost a jinak v pohodě....Let Kapverdy(Boa Vista) - Praha s travel servisem. Už jsme byli tak dvě hodiny na cestě, když najednou na malých obrazovkách vidím, jak se letadlo místo toho, aby letělo ,,nahoru" do Evropy, tak se stáčí a míří zpátky směr Kapverdy a za minutku se obrazovky začínají stahovat a letušky hlásí, ať se všichni pasažéři okamžitě vrátí na místa a připoutají se. To už jsem si říkala, že jsme v p**, ale když pilotka začne hlásit, že máme poruchu na letadle a musíme jít na nouzové mezipřistání s tím, že letadlo začne prudce klesat, to už jsem myslela, že umřu:D:Dno načež pilotka opět začne hlásit a teď už i ukliďnovat, že je porouchané pouze nějaké navigační zařízení a že o nic nejde, ale že musíme přistát a vyměnit letadlo, tak to už celkem uklidní....ale asi těžko i kdyby to bylo něco vážného tak vám neřeknou že je to v p** a že padáte:D no a pak jsme teda měli přistát na Lanzarote, ale to už bylo prý zavřené a nechtěli nás tam nechat přistát...tkže jsme museli dál letět na Tenerife(tuším), že tam nás snad nechají přistát, jenomže protože jsme byli příliž težcí, tak letadlo muselo spálit palivo, abysme mohli přistát a tak jsme dvě hodiny kroužili nad Kanárskými ostrovy než jsme konečně přistáli. Tam pro nás museli poslat druhé letadlo, protože s tímto se prý letět nedalo...no ale naštěstí následný let do Prahy (zpožděný asi o 5-6 hodin) už proběhl v pohodě, ale popravdě když jsem zase v září sedala do letadla, tak už jsem byla nervózní...a tam mě naštěstí čekal jen propad a turbulence někde nad Irákem/Iránem, ale to bylo vcelku v pohodě, až na letušky utíkající se připoutat:D
já měl všechny lety taky ok, jen jednou v Brazílii když to šlo na přistání (kupodivu výborné počasí) to házelo s A310 jako prase, ale mě to nějak nevadilo prostě jsem čuměl z okénka, ale při rozhlédnutí po kabině jsem koukal jak letušky od lidí nestíhali odnášet nablité pytlíky 
U me je to tak, ze prvnich cca 50 - 70 letu byl pro me horor kazdy let, bal jsem se kazde prudsi zatacky, o turbulencich nemluve...
Ted, po 140 zarezech uz lezu do era jak do tramvaje a i pri silnejsich turbulencich je mi vsechno fuk - snad i kdybychom leteli vzhuru nohama, tak by mi to bylo jedno (a nejake uplne extremni turbulence, aby lidi litali vzduchem, jsem nezazil) a jedine co udelam, ze honem vypiju vsechny tekutiny, co mam na stolku (po zkusenosti, kdy mi kafe a kola skoncily na kline 
).
Ale nekdy kolem toho 50-teho zarezu, kdy jeste jsem trpel hruzou, jsme leteli Ryanem z Bratislavy do Hahnu (pozde vecerni let - potme) a bral jsem ssebou i brachu, ktery letel poprve a mel panicky strach tam vlezt, musel jsem ho hodne presvedcovat, at to zkusi (dokonce urputne trval na tom, ze z te BTS pojede autem zpet domu a druhy den pro nas zase prijede ). No nakonec jsem ho ukecal a uz jak jsme byl v gejtu, tak se blizila mohutna bourkova fronta, proste na radaru pas pres celou republiku, ktery sel primo na nas. Po boardingu jsem sveho zeleneho bratra uklidnoval, ze at je v klidu, ze pockame jiste na zemi, nez to prejde pres nas... Kdyz uz zaviraly letusky dvere, tak jsem zacal mit nahnano i ja, ale porad jsem utvrzoval sebe i brachu, ze teda asi poletime opacnym smerem od bourky na jih a az budem bezpecne daleko, tak to stoci zas na sever a tim tomu utecem...
Ale skutecnost byla takova, ze jsme (uz za silneho deste) odstartovali primo smerem k te cerne dece, co uz byla kousek od letiste a pak nastalo celkem peklo. Leteli jsme az nad Nemecko ve vysce neco pres 1,5 km (mel jsem zapnutou GPS a koukal na parametry), ero sebou hazelo silenym zpusobem, kolem nas to blyskalo, jak stroboskop, propady nahoru, dolu... Az na hranicich Nemecka se to uklidnilo a dal tomu pod kotel a vystoupal do hladiny, kde uz pak bylo vse OK a normalne pristali v HHN... Tak nejak proste tu bouri podletel pod ni, ani jsem nevedel, ze se tohle muze a ze to lze...
Ale dostal me muj synek, ktery taky letel s nama, ktery v tech nejhorsich chvilich sedel a znudene koukal do blba a ja se krecovite drzel sedadla a on se me zeptal, ve kterem batohu je ta bageta, ze ma hlad... Tak jsem na neho spustil, ze tady jde o nas zivot a on se zajima o zradlo, ze at vydrzi, ze proste se zriti hladovy a pak uz mu to bude jedno...
Ale jinak - ted uz bych si asi taky vzal bagetu a koukal z okynka na ten pekny ohnostroj kolem, sem tam nejake male (teda kdysi bych je povazoval za extremni ) incidenty byly, ale nebylo to tak hrozne. Bracha to taky prezil a ted uz se litat neboji (on to bral jako standard, ze zhruba tak divoky je kazdy let, bez ohledu na bourku - tak byl druhy den prekvapeny, ze jsme leteli klidne a ero se ani nehnulo )
Vidím, že většina má stejný problém a to je ten, že čím víc létají, tím víc se bojí. Jsem na tom docela podobně i když se s tím snažím dost bojovat. Osobně jsem nezažil nějaké extrémní turbulence, ale občas strach mám a říkám si, že je něco špatně.
ne že by se mi stalo něco přímo za letu, ale:
Cesta z Dar Es Salaamu do Istanbulu, letadlo z IST mělo na příletu do Daru asi 4 hodiny zpoždění. Dlouhé únavné čekání v noci, z restaurace jsme pak viděli jak přistává za asistence hasičů přímo na dráze. Pak něco opravili na motoru (duct tape) a že teda můžem nastupovat. Zvláštní pocit, ale let byl už v poho 
Mna zatial turbulencie aj stres 3r kompletne obchadzali ... az posledna dovolenka v azii mi to cele spocitala. Hned na prepazke v Dubai mi zenska nahnala strach ked mi oznamila ,ze nemam nejaky papier a ze mi nemoze dat letenku, po kratkej debate pri ktorej sme sa neporozumeli co vlastne chce lebo stale prezentovala ako sa dostanem domov, tak jej hovorim ,ze wizzom z dubaia do budapesti ,ale ze nemam od toho papier lebo airport desk check-in a ,ze ukazem jej v mailoch potvrdenie ,ze mam spiatocnu letenku. Ako naschval alebo tradicne? verejne letiskove wifi nefungovalo, takze som pobehoval po celom terminaly kde som samzorejme nic funkcne nenasiel az na costa cafe, kde vam daju kod ak si nieco kupite. Skoda ,ze tam nenalievali tvrde jedno by sa mi vtedy hodilo Dostal som sa k mailom aj k wizzu kde som s radostou pani ukazal, ze mam spiatocnu letenku a na moje prekvapenie z nej vypadlo ,ze toto vidiet nepotrebuje Az po dalsich 5 minutach zistovania co jej vlastne chyba ku stastiu sme sa dopracovali k otazke ,ze kam letim z filipin, ze jej musim ukazat nejaky papier ,ze mam odletovu letenku lebo taky je zakon a inac mi letenku nemoze dat (to som ako tenkrat poprve v Azii vobec netusil). Ja som si myslel ,ze ona to uvidi v systeme ,ze mam spiatocnu do Dubaia, ale tak zase na Costu a hybaj ho stiahnut pdf s potvrdenim spiatocneho letu, uz som sa len triasol ze to bude chciet mat vytlacene na papieri, nastastie nechcela ... no v tom zhone neviem co by som robil ak by si to ziadala Stres opadol , ale o 2h sa zase vratil, odlet ktory mal byt o 23:10 sa posuval stale o hodinu ... 1:20 a my stale neodleteli lebo Manila trafic. Namal by som v gatiach nasrate kebyze nemam v Manile na prestup na Cebu 3,5h ... Pozeral som casy odletov na flight radare a meskania mali max 1,5h , my sme asi vychytali rekord tyzdna, sklz vyse 2,5h . 13:10 Manilskeho casu nastastie pristavame, ale dalsi spomalovak do cesty ... zlty papierik na vypisanie ci nemam ziku a ine choroboy Doktorskym pismom som vsetko vypisal, sprintom poobehoval vsetkych cestujucich aj na imigracnom a utekal na bus ktory jazdi medzi terminalmi. Medzi cakanim na bus som pozrel stranku airasia ci nahodou nam nemeska let, lebo sak flight radar ukazuje konstatne 1-2-3 h meskanie resp. niektore dni pomlcka, zeby neodleteli? a tam som zistil ,ze let je posunuty o 2h . Vtedy som si vydychol, zeby som potom o 5 minut s dalsimi nervami (na seba) nezisitl v smskach ,ze ma na to airasia upozrnila uz ked som bol v Dubai ... ja hlupak som to len povazoval za flight reminder tak som tu spravu celu necital Tolko zbytocneho stresu, ale este nekoniec ... z toho planovaneho povodneho odletu o 15:00 bolo nakoniec odlet 22:00 aj to sme hodinu trcali v lietadle lebo neviem co robili ,ale vyzeralo to ako kriesenie motora co mi na pohode tiez nepridalo Mozno pre niekoho banality, ale pre mna to bolo realtivne stresujuce, zvyknem chodit vsade s tym ,ze keby nieco tak peniaze situaciu vyriesia a clovek sa dostane domov, ale neviem preco som ten pocit vtedy tam nemal
Vloni jsme s přítelkyní letěli 13. listopadu do Amstrdamu a při čekání před nástupem do letadla jsem si všimnul mladého araba, který s námi letěl a působil neuvěřitelně nervozně, potil se, tiskl k sobě svůj batoh a pořád si něco říkal. Sice se nakonec nic nestalo, ale celý let jsem měl takový ten divný pocit.
Ještě blbější pocit jsem měl, když jsme poté dorazili na hotel a sledovali v televizi záběry z aktuálních teroristických útoků v Paříži.
ja se vzdycky hrozne bojim, ze mi pritelkyne zbasti muj dezert
Ale je pravda, ze turbulence nemam rad. Nebojim se ani tak, ze to s nama triskne o zem, jako spis ze se mi pomalu udela na nekolik hodin spatne
Zajímavá anketa.
Já zatím nemám stovky letů, jen spíš desítky, ale čím víc lítám, tím mě přepadá větší strach. Vždycky, když vzlítám, říkám si v duchu:"Tak ty vole, už to zvedni" Snažím se s tím nějak bojovat, protože miluji cestování a bojím se, že pro mě létání bude jen "nutný zlo". Je zvláštní, že tenhle strach mám jen u dopravních letadel, s menším strojem mi to nevadí.
Jedna nepříjemná věc se mi stala na letu do Atlanty, kdy jsem na pár minut usnula v letadle a probudila se asi tak 30 cm nad sedačkou, při strašný turbulenci (ale bylo krásný počasí). Propadli jsme se asi o hodně, protože lidi vyjekli a to mě probudilo. První, co jsem mohla uvidět po otevření očí byla letuška, která kolem mě prolézala na kolenou směrem k těm cabin crew sedadlám.
Jo a pak mám štěstí na blbý data cestování. Třeba když jsem letěla loni z Belgie 17. listopadu a kontrolovali nám snad i obsah žaludku. To bylo nepříjemný, procházet na letišti kolem vojáků, nebo v roce 2010 z Káhiry - byli jsme poslední letadlo, který nechali přistát v Praze po výbuchu té sopky na Islandu.
Mám nepříjemné pocity při startu (pilot má málo času reagovat na problém) a během turbulencí.
Dave nebo jiná "ex/letuško", jak je to z pohledu posádky?
Palubní personál si to asi taky neužívá, navíc, když se musí tvářit co možná nejvíc profesionálně
Já osobně to sice nezažil, ale znám to z vyprávění známého. Ten letěli z Prahy do Milána speciálem pro prodejce aut Fiat na kongres. Nad Alpami se letadlo neskutečně propadlo, všichni si už mysleli, že se řítí k zemi. Nakonec však pilot situaci zachránil a v pořádku doletěli. Den po návratu do Prahy přišel za tím známým do autosalonu chlap koupit si auto, že si jde udělat radost, protože přežil vlastní smrt. A byl to pilot toho letadla. Tak dostal auto zadarmo.
Pred asi 6ti lety jsem se vracel v zimě, tuším leden, únor z Anglie do Prahy. Venku velmi hustě sněžilo. Asi půl hodiny pred přistáním, jsem z ničeho nic dostal velmi zvláštní pocit. Neumím to nijak vysvětlit, ale dostal jsem pocit, ze se neco stane. Nebojím se létat, nejsem povercivej, nejsem nijak moc věřící, spis prakticky zaměřenej. Pocit trval asi 5min potom me to přešlo. Přistály jsme bez potíží. Po přistání Ruzyně ukončila příjem, byly jsme posledni letadlo. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a dnes si myslím, ze jsem nějak podvědomě cítíl strach toho mladýho pilota. Zvláštní
Video z letadla Etihad Airways na trase z Abú Dhabí do Jakarty, ve kterém se tento týden při turbulenci zranilo 31 lidí. Nepěkně si to pohrálo i s interiérem letadla.
Tak předpokládám, že to už byly asi jen dozvuky - asi tam muselo dojít k nějakému nečekanému propadu nebo jinak si nedokážu představit, jak to musí vypadat, aby se tolik lidí zranilo. Každopádně mě i trochu překvapilo, jak to odnesl ten interiér letadla - asi tam musí působit pořádné síly a ten trup se musel pěkně prohýbat či kroutit. Netřeba si hrát na hrdinu - ty odpadávající stropní panely by mě rozhodně pořádně vyděsily. Na druhou stranu teď už vím, že i k tomu může při silných turbulencích dojít a zase jsem o něco připravenější.
nehrám sa na hrdinu, nemám rád turbulencie. Len som na videu stále čakal ten prepad, alebo tak niečo a nedočkal sa.
Jasně, já taky. A to s tím hrdinou nebylo na tebe - myslel jsem to vůči sobě, že si nebudu hrát na hrdinu a přiznám, že by mě to vyděsilo
Divim se zdejsim zkusenym cestovatelum ze nevedi co dokaze turbulence s letadlem udelat - zvlaste v tropech - takoveto nehody jsou docela caste a vetsinou to odnese personal ktery neni pripoutan - najednou jste nahore ani nevite jak - takovy extrem jsem nezazil ale stacilo ze jsem pri technicke zavade letadla napul ohluchl a stresem prisel o zdravi - nyni je kazdy let pro me nutne zlo a radeji bych jel vlakem - vubec se tem lidem v tom letadle nedivim ze to tak prozivali - neprejte si to zazit protoze dalsi let by byl pro vas utrpeni - nemate vubec predstavu jak vas nejaky uraz pri letu poznamena pro dalsi cestovani letadlem - je to proste nejvetsi horor ktery vas uz nikdy do konce zivota neopusti - a opravdu vim o cem pisu.
"Nahnáno" som mala, vo februári pri lete z Mníchova do Viedne. Asi polovička lietadla ortodoxní židia, vedľa nás sedel mladý arab (asi), stále niečo ťukal do mobilu aj notebooku, pod ním kufrík, no nebolo mi všetko jedno.... ani turbulencie nemusia byť, v tomto svete človek nikdy nevie....