Cestopis: jak jsem létal po Polsku za dvě stovky

Inspirací k celoročním cestám do sousedního Polska může být tento cestopis, který jsem sepsal na základě své 4 denní cesty, jenž zahrnovala letenky mezi městy Vratislav, Varšava, Gdaňsk a Krakov. Ačkoliv Polsko dokáže nabídnout spoustu kulturního vyžití a architektonických památek, bývá u cestovatelů často opomíjeno, což je celkem škoda.

Trocha plánovaní do začátku

K cestě mě doslova přemluvily levné letenky, které nabízí Ryanair na vnitrostátních linkách po Polsku a běžně se dají zakoupit do dvou set korun. Rozhodl jsem se však jít na minimum při zachování co nejvyššího komfortu, a proto snižuji cenu tímto trikem, čímž se dostávám se 3 vnitrostátními přelety na velmi pěkných 190 Kč.

Ve fóru ve stejný čas debatujeme nad akcí Hotwire a slevou 30$ na hotely, které jsem využil k nákupu 4* hotelů ve Vratislavi a Krakově. Hotel v Gdaňsku mi nevyhovoval a Varšavu zvládnu během jednoho dne.

Zbývá se jen dopravit do Vratislavi a z Krakova. K tomu poslouží Polskibus za 50 zlotých z Prahy, a návrat s Tiger Express ve spolupráci s Regiojetem, zde se daly jízdenky pořídit již za 245 Kč. Výsledek tedy vypadá následovně:

• 24.3. jízdenky Praha - Vratislav, hotel Orbis
• 25.3. letenky Vratislav - Varšava, letenky Varšava - Gdaňsk
• 26.3. letenky Gdaňsk - Krakov, hotel Novotel
• 26.3. jízdenky Krakov - Praha

Suma sumárum mě tato sranda vyšla za dopravu 775 Kč a ubytování 930 Kč (to můžete pro své potřeby dělit dvěma - já cestoval sám). Později jsem dokoupil ještě hostel v Gdaňsku za 180 Kč.+

Den první - cesta do Vratislavi a náměstí Rynek

Polskibus odjíždí z pražského Florence v 8:40 s příjezdem do Vratislavi ve 13:30, tedy téměř ideálně. Vyjíždíme na minutu přesně a k mému údivu autobus jede téměř prázdný, napočítal jsem sotva 20 lidí. Sedačky potažené koženkou jsou pohodlné a prostorné, 5 hodin zvládnu jako nic. Hned za přejezdem hranic řidič hlásí 10 minutovou pauzu, během které je možné se občerstvit v místním bistru. Wifi na palubě šlape tak dobře, že stíhám sledovat aktuální dění na ČT24, ten den bohužel hodně neveselé téma.

Příjezd taktéž načas a kolem druhé odpolední si již odkládám batoh na pokoji mého postkomunistického 4* hotelu Orbis. Neuplyne ani 10 minut a po krátké procházce, která vede podél nákupních domů Arkady Wroclawskie a Renoma, se nacházím v centru dění na náměstí Rynek, které se řadí mezi největší historická centra Evropy. Malebné náměstí složené z pestrobarevných domů z různých období, jimž vévodí místní Stará radnice, bývá za slunečných dnů doplněno o zahrádky restauracích, kde můžete beze strachu o svou peněženku v poklidu posedět. Po celém dni se dostavuje hlad, proto si přímo u radnice objednávám pirohy se špenátem, pět kousků za 4,50 zlotých.

Zbytek dne trávím procházkou městem a finišuji hotelovým plaveckým bazénem. Ve Vratislavi rozhodně doporučuji nevynechat ostrůvky na řece Odře, jenž městem protéká. Pokud by se počasí nevydařilo, zajděte do místního aquaparku, který patří k největším ve východní Evropě, rozhodně stojí za to.

A večer? Je těsně před osmou večerní a já společně s dalšími hladovci vyčkávám před restaurací Kuchnia Marche. Čekáme na 20:00, neboť po této době je veškeré jídlo za polovic. U vchodu obdržíte lísteček, na který postupně dostáváte razítka za jídlo. Ty se poté u kasy sečtou a vy platíte. Beru si s sebou i výtečné bábovky na zítřejší den. Cena? Pouhých 20 zlotých za vydatnou večeři.

Den druhý - Varšava a 2x přelet s Ryanairem

Menší zádrhel nastal ihned zpočátku dne, a to když zazvonil budík v 4:30. Autobus č. 406 odjíždí v 5:07 s konečnou zastávkou na letišti Wroclaw za 3 zloté. Jízda oproti udávaným 38 minutám zabere rovnou půl hodinku a já jsem tak s mírným hodinovým předstihem na letišti. Průchod halou i security je bezproblémový. Jelikož mám celkem dost času a nástup do letadel je prováděn zhruba 15 minut před plánovaným odletem, zabíhám v rychlosti otestovat místní salónek, který využiji zejména k snídani.

Nástup na let FR5032 probíhá svižně i přesto, že je zaplněno 90% letadla. Zaujímám poslední řadu, která byla zcela prázdná a během deseti minut jsme ve vzduchu. Let je plánovaný na 1 hodinu, ve skutečnosti však trvá polovinu této doby. Přilétáme na letiště Modlin, které se řadí k nejmladším letištím v Evropě. Vystaveno bylo za účelem low-cost provozu, zejména společnosti Ryanair. Ještě v příletové hale, kde se vydávají zavazadla, naleznete automat na lístky na vlak do centra Varšavy. Za 17 zlotých se nejprve přemístíte do Modlinu na nádraží, kde přestoupíte na vlak jedoucí přes Varšavu až na letiště Chopina. Celá anabáze zabere zhruba 1 hodinu a 15 minut. Rychlejší variantou by byl určitě Modlin Bus, ale autobusu mám po včerejšku nad hlavu.

Vystupuji na zastávce Varšava Centrum, kde začíná má několika hodinová prohlídka města. První zastávkou je Palác centra kultury a vědy. Dominantní budova mi připomíná Stalinův dort v Rize. Krátce po obdivování majestátnosti se vydávám dále hlouběji za historií, konkrétně do Starého města. Cesta mi zabere asi hodinku, neboť jsem pár minut poseděl na lavičce v Saské zahradě vychutnav si první paprsky jarního slunce a višňovo-jablečnou buchtu ze včerejší večeře. Podél Prezidentského paláce se ulicí dostáváme ke Starému městu. Ihned jako první spatříte růžový Královský zámek a za ním malé náměstíčko. Celé centrum je pak  obehnané dochovanými hradbami, po kterých se můžete procházet. V centru opevnění najdete hlavní náměstí Rynek (rynek = místo, kde se často sdružují lidé neboli náměstí. Rynek má tedy každé polské město), kde lze posedět v několika restauracích. Já však na zahrádku restaurace neusedám a pokračuji dále. Pěšky skrz parky směřuji ke Koperníkovu centru vědy. Všude je plno dětí a proto návštěvu vzdávám, někdy příště. O to víc mám času na povalování se v parcích a u břehu Visly. Cestou zpět ještě míjím muzeum Chopina a ve čtvrt na tři znovu sedím ve vlaku mířícím na letiště Modlin.

Let FR3099 do Gdaňsku je tentokrát zaplněn sotva z 60%, což vzhledem k masivní propagaci podnákladovými cenami není dobré znamení. Po opuštění haly letiště chvíli pátrám po dopravě do centra, chybí totiž jakékoliv značení a zastávky nebyly v šeru tolik vidět. Zjišťuji, jakou autobusovou linku využít, neboť na letiště jich zajíždí několik, ale jen č. 210 míří do centra města. Ve výstavbě je železniční dráha, která by měla být dle stavu otevřena ještě letos a tím značně urychlit cestu do Gdaňsku. Cesta meziměstským autobusem zabere zhruba dalších 40 minut a jelikož projíždí celým centrem, vystupuji přímo u hostelu. Už během jízdy autobusem mě Gdaňsk celkem uchvátil, proto neváhám a ihned mířím do nočního města. Cesta vede přes náměstí na ostrov Spichrzów k ostrovu Ołowianka, kde se nachází Námořní muzeum. Noční Gdaňsk jsem si doslova zamiloval. Hra světel, vln, kolíbajících se lodí a architektury vytváří doslova impozantní obraz, který však nejsem na svůj ajfoun schopen zachytit.

Den třetí - Gdaňsk, Sopoty a přelet do Krakova

Další den ihned zrána, po "vydatné" snídani mířím na hlavní nádraží v Gdaňsku, odkud pojedu do města Sopoty. To s Gdaňskem a Gdyní vytváří tzv. trojměstí. Mezi městy jezdí co každých 10 minut vlak společnosti SKM, do kterého nasedám s jízdenkou za 4 zloté, kterou je nutné označit ještě před nástupem do vlaku.

Krátce po 20 minutách jízdy vlak přibrzďuje ve stanici Sopot, odkud se vydávám přímo za hlavním turistickým cílem. Po 3 minutách chůze odbočuji do ulice v pěší zóně Monte Cassino, která se táhne až k pobřeží.

Cestou fotím Křivý domek a na konci vcházím do menšího parku, který však v březnu stále spí. Jsem u pobřeží a největšího dřevěného mola v Evropě, vystaveného v roce 1928. Bohužel jak je vidno z fotek, počasí mi doslova nepřálo a proto si výhled ani samotné molo nemohu vychutnat na 100 %. Otáčím se a mířím znovu na vlak, zpátky do Gdaňsku.

Zde ještě jednou procházím celé centrum, tentokrát za denního svitu a mrholení. Pravděpodobně nevlídným počasím mě centrum tolik nebere jako včera v noci, ale stále si jej užívám třikrát víc než Varšavu. Jedinou nevýhodu tohoto města spatřuji v komplikované dostupnosti z Prahy, protože je opravdu jedno z nejkrásnějších měst, která jsem navštívil. Krátce po poledni dvě stě desítkou odjíždím na letiště.

Let FR7150 z Gdaňsku do Krakova je naplánován na 15:15 s obsazeností 95%. Linka nebude v měsících duben a květen provozována, proto pokud budete chtít následovat mé kroky, leťte zpět do Varšavy, odkud můžete pokračovat vlakem, nebo za lowcostovou cenu 5 zlotých se společnostmi Polskibus či LuxExpress, kteří svádějí na této lince konkurenční boj.

Na letišti v Krakově vystupujeme na terminálu 2, což vyžaduje krátký přesun shuttle busem na jedničku, kde svižným krokem naskakuji do čekajícího autobusu č. 292. Jízdenku je možné zakoupit v automatu na zastávce, nebo uvnitř autobusu. Další linka jezdící z letiště je 208, ta jezdí však jednou za hodinu. Cena lístku je 4 zloté jednorázově, nebo na 60 minut za 5 zlotých. Cestou do hotelu musím přesedat, což není problém a s plánováním trasy MHD mi velmi pomohl tento portál krakow.jakdojade.pl, jenž ukáže i trasy autobusů.

Hotel Novotel City West jsem si zvolil záměrně - dobrá zkušenost z minula. K večeru mám v plánu dohánět pracovní záležitosti a bazén se saunou, což plním na sto procent.

Den čtvrtý - krakovský Wawel a návrat domů

Z rána nechám rozmazlovat chuťové buňky na snídani v hotelu a vyrážím do centra Krakova. Autobusem se přiblížím pár zastávek a zbytek již podnikám po vlastních. Štráduji rovnou na jih centra ke kopci Wawel u řeky Visly. Důvod je jednoduchý, ve tři odpoledne mi odjíždí autobus Tiger Express do Ostravy od hlavního nádraží, jenž se nachází na severu centra. Proto volím logisticky výhodnější trasu od jihu k severu.

Wawel nabídne krom výhledu na nábřeží i hlavní památky Krakova - Královský hrad a katedrálu Sv. Stanislava a Václava. Pod samotnými hradbami se skrývá i tajemný drak, jenž byl přemožen rytířem Krakem. Železná socha co pár minut plive oheň, což se mimochodem ukázalo jako bezvadná zábava. Stačí se posadit na lavičku a sledovat vyčkávající turisty s foťáky v ruce jak samozřejmě nestihnout krátké 3 vteřinové chrlení ohně zaznamenat, a to i několikrát po sobě. Mě ovšem počasí příliš nepřeje a začíná vydatně pršet. V pokračování mi však déšť nedělá problém a vycházím na kopec do hradiště. Turistů samozřejmě není v tuto chvíli mnoho, ale vyfotit lákavé fotografie se v tomto počasí stejně nedaří.

Postupně dojdu na Krakovský rynek, pozoruje na každém rohu zajímavou památku. V Krakově jich je na 6.000! Na Rynku se konají velikonoční trhy, které si rád procházím. Kromě velikonočních výzdob je zde samozřejmě spoustu jídla, které neskutečně voní. Klobásky, sýry, polévky, grilovaná masa, sladkosti atd. Centrum si procházím ještě zhruba další půl hodinku a vydávám se do nákupního domu Galerie Krakowska. Krakov je totiž i skvělým místem k nákupům značkové módy. Zde již trávím poslední minuty a po třetí hodině nasedám do minubusu Tiger Express, který mě má zavést na nádraží Ostrava Svinov, kde přesednu na spoj Regiojetu do Prahy.

Ono vlastně cestovat mezi Prahou a Krakovem či Katovicemi, vychází právě nejlépe s těmito dopravci. Minibus sice nedisponuje velkým místem na nohy, zato má velmi příjemné sedačky a svižný internet. Káva a voda po dobu jízdy člověka také neurazí. Příjezd do Ostravy je po 3 hodinách na čas a já v klidu přesedám na vlak směrem Praha hlavní nádraží. Regiojetu mohu znovu vytknout téměř nefungující internet, který raději tahám přes hotspot z mobilu. V poměru cena / výkon však nenajdete na této trase lepší variantu.

Závěr

Hoďte předsudky o Polsku za hlavu a jakmile znovu budete přemýšlet, kam tento víkend do světa, zkuste obdobnou cestu. Možná se vám zdál itinerář nabitý více než je zdrávo, ale v rámci 4 denní cesty bylo vše únosné a já si cestu neskutečně užil. Jste-li také milovníky letišť a letecké dopravy, nebudete litovat.