Lotyšsko, Estonsko, Litva, Finsko
4 země za 8 dní a 8 tisíc
Cestopis z roku 2019 napsal Batuzkar.com
O návštěvě pobaltských zemí jsem uvažoval už delší dobu, ale až letos vše zapadlo do mého cestovního plánu. V kombinaci s levnou zpáteční letenkou Praha – Riga (1.200 Kč, Ryanair) pak nebylo co řešit. Vlastně bylo. Riga je hlavní město Lotyšska a to leží přesně uprostřed mezi Litvou a Estonskem. Prvním úkolem tedy bylo postavit itinerář tak, abych zvládl navštívit všechny tři země a zbytečně neztrácel čas přesuny. Vyřešil jsem to tak, že ač jsem přiletěl do Rigy, hned z letiště jsem busem č. 322 (1,19 Eur za jízdu, žeton se dá koupit na zastávce v automatu) zamířil do centra města na autobusové nádraží na bus do Vilniusu, tedy hlavního města Litvy. Jízdenku jsem měl koupenou už asi 2 měsíce předem přes internet, spojení mezi významnými městy regionu zajišťují hlavně dvě společnosti, Ecolines a Eurolines. Kvalita je zřejmě srovnatelná, já jsem jel s Ecolines a čtyřhodinová cesta mě vyšla na 5 Euro.
https://www.batuzkar.com/estonsko/
5.9.2019 Riga - Vilnius
Do Vilniusu jsem dorazil ve 22:00. Večer bylo město téměř vylidněné, počasí bylo příjemné a ubytování v pěší dostupnosti, tudíž jsem pomalu vyrazil z autobusového nádraží přes historické centrum do hostelu. Hned po pár desítkách metrů jsem si všiml vlakového nádraží, které bylo na vysokém náspu vedle hlavní silnice a vedly kněmu úzké schody. Nad schody pak byla nasvícená, historická lokomotiva, které jsem si všiml jako první. Původně jsem myslel, že se jedná o nějakou expozici a protože jsem nijak nespěchal, vyšplhal jsem do strmých schodů se na tu lokomotivu podívat. K mému příjemnému překvapení se jednalo o rozlehlou nádražní hospodu, které byla zasazena mezi historické lokomotivy a vagony. Posezení a výčep v nákladních vagonech, nebo u stolů postavených na kolejích. Protože jsem přijel ve všední den a bylo už pozdě, v areálu už téměř nikdo nebyl, ale rozhodl jsem se, že až pojedu zpět, udělám si čas a zajdu sem na pivo. Toto místo se jmenuje Peronas a rozhodně stojí za návštěvu.
Z nádražní hospody jsem vyrazil hledat ubytování, prošel jsem skrz pěkně nasvícené historické centrum města, pak kolem městských hradeb a pevnosti a po pár stech metrem jsem narazil na Downtown Forest Hostel and Camping. I toto ubytování jsem si objednal předem (8 Eur na noc), jedná se o hostel, ale z těch, ve kterých jsem zatím byl, působil nejluxusnější dojmem. Čistý a upravený dům, obklopený vlastní zahradou a stromy, mezi nimiž bylo udělané posezení s grilováním a venkovní hospůdka. Co mě nepříjemně překvapilo, byla cena piva. Nejenom zde, ale vlastně všude, kde jsem si nějaké koupil. Lahvový, nefiltrovaný Baltas za 3,5 Euro rozhodně není lidová cena. Přesto jsem do jedné lahve zainvestoval a následně šel spát.
6.9.2019 Vilnius
Celý den jsem měl vyhrazený na Vilnius, z hostelu jsem odcházel kolem 9 hodin ráno a až ve 22 mi jel noční bus do Tallinnu. Tuto variantu jsem zvolil kvůli úspoře času, abych mohl spát a zároveň se přesouvat do dalšího cíle. Tento přesun byl ze všech nejdelší, příjezd do hlavního města Estonska byl v 7 hodin ráno, cena za noční jízdenku 12 Euro.
S časem na prohlídku Vilniusu jsem naložil celkem efektivně, viděl jsem vše důležité, nachodil něco přes 20 kilometrů a udělal dostatek fotek. Z významných míst jsem navštívil muzeum KGB (vstup 4 Euro), Geminidasův hrad (vstup 5 Euro), Katedrálu svatého Stanislava, nebo kostel svaté Anny.
Vilnius na mě udělal velmi dobrý dojem, jedná se o krásné a klidné město se spoustou zajímavých míst.
Večer jsem přes nádražní hospodu Peronas zamířil k autobusovému nádraží. V Peronasu jsem si koupil točené pivo (5 Euro) a chvilku poseděl na vycpaném pytli na nákladním vagonu. Před desátou hodinou večerní jsem pak zamířil k nedalekému autobusovému nádraží. V supermarketu na nádraží jsem si chtěl koupit mimo jiné ještě jedno plechovkové pivo do busu (nejlevnější varianta piva v Pobaltí, cca 1 Euro), aby se mi dobře spalo. K mému překvapení mi zřízenec na pokladně namarkoval jen vodu a pečivo ke snídani a pivo z nákupu vyřadil. Nějaký zákon, který zakazuje prodávat alkohol po 20 hodině večer. Evidentně ale platí jen pro obchody, pro hospody a restaurace ne. No nic, nakonec jsem dobře usnul i bez toho. Navíc noční bus nebyl příliš obsazený, takže kromě mojí dvojsedačky byla volná i ta přes uličku, což mi umožnilo se v rámci možností příjemně natáhnout a vyspat. Za tímto účelem je dobré si koupit sezení co nejvíce vzadu, aby vás pak co nejméně lidí, kteří mají v noci potřebu chodit v uličce autobusu, muselo přeskakovat, nebo budit, pokud nejsou přeskoku schopni.
Peronas
Peronas
Katedrála svatého Stanislava
Kostel svaté Anny
7.9.2019 Tallinn
Do Tallinnu jsme dorazili chvilku před sedmou hodinou ranní, bus mě vyplivnul na autobusovém nádraží, které bylo vzdáleno nějaké 3 kilometry od hostelu Old Town Alur (25 Euro na 3 noci). Pěkná procházka chladným ránem se zastávkou na snídani v místním Mekáči. Protože hostel přijímal nové návštěvníky až od 15 hodin, rozhodl jsem se čas vyplnit návštěvou námořního muzea Lennusadam. To otvíralo až v 10 dopoledne, já jsem dorazil před 9 a volný čas jsem využil ke spánku v trávě na ploše před muzeem s batohem pod hlavou. Původně jsem neměl v úmyslu spát, jen ležet, ale ne vždy jde vše podle plánu. Ale když můžou někteří lidé nocovat před obchodem s novýma iPhonama, proč bych já nemohl před muzeem. Naštěstí jsem se probudil přesně v 10, abych si mohl jako jeden z prvních návštěvníků koupi lístek (15 Euro) a vyrazit na prohlídku. Námořní muzeum je zajímavé samo o sobě, ale jeden exponát svou atraktivitou zdaleka překonává vše ostatní. Ponorka. Vroce 1936 byly ve Velké Británii vyrobeny minonosné ponorky Lembit a Kalev, určené pro estonské námořnictvo. V roce 1940 byly obě ponorky zařazeny do Sovětské Baltské flotily a účastnily se operací a bojů ve druhé světové válce. Ponorka Kalev, podle které se třída těchto ponorek jmenuje, byla v roce 1941 potopena, ale Lembit válku přečkal a sloužil na moři až do roku 2011, kdy byl vyřazen a převezen do muzea jako exponát. Ponorka je celá zpřístupněná, od torpédové komory až po strojovnu. Protože jsem byl v muzeu mezi prvními, a protože jsem přeskočil všechny předchozí exponáty a běžel rovnou k ponorce, měl jsem jí dlouhou dobu jen sám pro sebe a mohl si ji důkladně projít a nafotit. Škoda jen že nešel zavřít poklop. Když pak dorazili první návštěvníci, pochopil jsem během chvíle, co je to ponorková nemoc.
Ledoborec
Lembit
Lembit
Ovšem muzeum toho nabízí mnohem víc, v kryté hale je spousta dalších exponátů, namátkou námořní miny, lodní výzbroj, simulace vodního tlaku na vlastní ruce, vybavení lodí, kajut a podobně. Druhou částí je venkovní expozice, kde je zpřístupněno několik lodí. Nejzajímavější je asi ledoborec, který se dá projít přes strojovnu, kajuty pro kapitána, navigátora i námořníky až po můstek. Také velmi zajímavé. Mimo ledoborce jsou v muzeu ještě vyřazené modernější vojenské lodě. Zkrátka dost zajímavých věcí na celé dopoledne.
Když jsem skončil s prohlídkou muzea, vydal jsem se po pobřeží směrem k přístavu, abych se podíval na moderní trajekty a trochu zabil čas, který mi zbýval do check-inu v mém hostelu. Po pár desítkách metrů jsem narazil na zpřístupněné bývalé sovětské vězení Patarei. Sice jsem podobnou atrakci navštívil den předem ve Vilniusu, ale stále jsem měl dost času a vstupné bylo jen 5 Euro, tak proč obě ubytovací zařízení pro odpůrce režimu neporovnat. Kdybych si mohl vybrat, kde být v dobách provozu umístěn, volil bych Vilnius, Tallinnské vězení bylo ještě mnohem depresivnější místo. Ale za návštěvu určitě stojí.
Po vězení jsem se vydal do současného přístavu. Každý den zTallinnu vyplouvá několik trajektů, nejčastěji do Stockholmu, Petrohradu, nebo Helsinek. Protože ve Stockholmu i Petrohradu jsem už byl, rozhodl jsem se poprvé navštívit Finsko a Helsinky. Cesta je dlouhá 80 km a trajekt ji urazí za něco málo přes 2 hodiny. Přímo v přístavní hale se dá koupit lístek, největší společnosti jsou Eckeroline a Vikingline. Lístek lze ale koupit i přes internet, o pár Euro levnější byli Eckeroline (19 Euro), tak jsem se rozhodl pro ně a kopil si na další den cestu do Helsinek a zpět.
Z přístavu jsem pak vyrazil do hostelu, kde už pro mě byla připravená postel. Cestou jsem ještě nakoupil, abych si mohl udělat rychlý, pozdní, studený oběd v podobě finského chleba se sýrem a salámem. Pozitivem na hostelu bylo to, že disponoval vlastním barem. Negativem pak to že ceny točeného, chmeleného nápoje se nijak nevymykaly předchozím zkušenostem. Točený nápoj 5 Euro, plechovkový 3 Eura. Po ubytování a občerstvení jsem vyrazil na obhlídku historického centra města, které působilo stejně jako předtím Vilnius klidně a čistě. Tallinn má krásné historické centrum a snad nejzachovalejší opevnění ze všech evropských měst, takže je na co se dívat a co obdivovat. Zpět do hostelu jsem dorazil večer docela utahaný, při průchodu skrz hostelový bar, který zároveň slouží jako recepce, jsem oželel 5 Eur a chvíli na to už spokojeně spal ve své posteli.
Vězení Patarei
Vězení Patarei
Vězení Patarei
Vězení Patarei
8.9.2019 Helsinky
Toho dne pozdního rána jsem v klidu vstal, nasnídal se zbytků z předchozího dne a pomalou chůzí skrz centrum města vyrazil do přístavu na trajekt Finlandia do Helsinek. Abych si plavbu zkrátil, bavil jsem se prozkoumáváním všech palub a zákoutí trajektu a cestou zpět pak sledováním dokumentu o potopeném trajektu Estonia, který se v roce 1994 plavil z Tallinnu do Stockholmu, kam však už nedoplul a dodnes leží na dně Baltského moře. Příčiny jedné z největších námořních katastrof od 2. sv. nejsou prý dodnes zcela průkazně objasněny. Zajímavé téma, dá se najít několik dokumentů, nebo článků i od českého potápěče, který se k vraku potopil. Nicméně Finlandii naštěstí podobný osud nepotkal a bezpečně mě dopravila do Finska a poté zase zpět do Estonska.
V Helsinkách mě přivítalo chladnější a mírně deštivé počasí, s čímž se asi dalo i počítat. Celkem jsem měl na průzkum města nějakých 8 hodin, což se ukázalo jako čas bohatě dostačující. Dvě dominanty, Evangelická katedrála a Uspenská katedrála leží kousek od sebe, ty jsem zvládl celkem rychle, poté nějaké malé občerstvení a další chození po městě. Když jsem se rozhodl, že navštívím Helsinky, napsal jsem i Finovi Mitjovi, kterého jsem potkal v květnu tohoto roku v Gruzii, že bychom mohli na pár místních piv, ale zrovna byl v jiné části Finska. Další nápad, navštívit finskou saunu na nábřeží Baltu ztroskotal na tom, že jsem s sebou neměl ručník a nechtěl jsem za jeho pronájem v sauně platit nehorázně vysokou cenu, kterou si řekli. Já jsem teda s sebou neměl ručník vůbec, ne jen v Helsinkách. Když jsem totiž ještě doma v ČR, asi půl hodiny před odjezdem na letiště začal balit, neúmyslně jsem svou teorii o minimálním množství nezbytně nutných věcí pro cestování (v zásadě stačí cestovní doklad, telefon a platební karta) vylepšil o absenci ručníku, který jsem zkrátka zapomněl. Pominu-li zhoršené podmínky pro návštěvu sauny a nutnost čekání po každé sprše v hostelu na přirozené okapání a oschnutí, pak to má jen samé své výhody. Mít ručník v batohu je totiž příjemné asi tak jen první den, dokud ještě voní lučním kvítím. Jakmile se namočí, tak ztěžkne a pokud se nestačí usušit, což se ne vždy podaří, tak začne smrdět. Když je v batohu celý den v igelitce, začne smrdět o to rychleji. Když není v igelitce, navlhne od něj vše ostatní. Tudíž další zbytečnost na cesty identifikována.
Ale zpět k návštěvě Helsinek. Co jsem ocenil a rozhodně zbytečné nebylo, to byla lehká nepromokavá bunda. Mírné mrholení totiž vydrželo až do večera, ale to mi v chození po městě nezabránilo. Cestou na zpáteční trajekt jsem se stavil v obchodě s potravinami a koupil si večeři a něco na snídani. Večeři jsem zvládl ještě v přístavní hale při čekání na trajekt. Zpět do Tallinnu jsem dorazil někdy před půlnocí.
Evangelická katedrála
Uspenská katedrála
Helsinky
Interiér trajektu Finlandia
9.9.2019 Tallinn
Konečně celý den na Tallinn. Po snídani jsem se vydal do centra, kde jsem měl domluvené setkání (přes Couchsurfing) s Lily z Koreje a Tanjou z Ruska. Dali jsme dohromady soukromou, mezinárodní, turistickou skupinu a přidali se k bezplatné, organizované prohlídce historické části města. Poslouchali průvodkyni, něco se dozvěděli a udělali pár fotek. Po konci prohlídky jsme v samém centru zašli do hospody Three Dragons. Středověká hospoda s autentickým nádobím, pivem ve džbánku s dobovými kroji obsluhy a interiérem. Pěkné, vtipné, dobré a ne nijak drahé.
Po obědě jsme všichni tři vyrazili k přístavu a poté na pláž, kde jsme si udělali menší piknik. Jako jediný z naší skupiny jsem pak smočil nohy ve studeném Baltském moři. Večer jsme se rozloučili a druhý den jsme všichni Tallinn opustili. Já jsem mířil do Rigy, Lily do Helsinek a Tanja do Berlína.
Tallinn - historické centrum Vanalinn
Tallinn - historické centrum Vanalinn
Tallinn - Chrám Alexandra Něvského
Tallinn - opevnění města
10.9.2019 Riga
V 10 hodin dopoledne vyjížděl bus (5 Euro) zTallinnu do Rigy, kde byl před druhou hodinou. Ideální čas na ubytování se, nákup pár potravin a vypravení se na obhlídku města. I v Rize jsem objevil příjemné historické centrum a klidné a upravené město se spoustou venkovních restaurací a zahrádek. Nějakou dobu jsem chodil po památkách, a když jsem dostal hlad, zamířil jsem do vyhlášené hospody Cafe Leningrad, což měla být hospoda zařízená ve stylu minulého režimu. Ten připomínal hlavně portrét Vladimíra Iljiče na stěně a několik starých rádií a artefaktů kolem. Dal jsem si vynikající soljanku, chvilku poseděl a vyrazil na druhý břeh řeky Daugavy na nábřeží a písečnou pláž, kde jsem vypil dvě plechovky zakoupené cestou a kochal se výhledem na město a zapadající slunce. Když už začínala být zima, zamířil jsem do hostelu. Tam jsem zjistil, že mi mezitím vyhodili z ledničky jídlo k večeři, které jsem si po příjezdu zakoupil. Moje blbost, tohle občas v hostelích dělají, aby se jim v lednicích nehromadilo a nekazilo jídlo po návštěvnících, kteří už odjeli. Kdo nemá své zásoby popsané jménem a datem odjezdu, ten o ně může přijít. Já jsem neměl a v tomto hostelu byli evidentně velmi důslední. Naštěstí Yellow hostel (14 Euro za 2 noci) byl přímo nad Mekáčem, tak jsem hlady netrpěl.
11.9.2019 Riga
I tento den jsem si užíval hlavně historického centra Rigy, ale zašel jsem například i do místní tržnice (Riga Central Market), která kdysi vznikla přestavením pěti hangárů na výrobu vzducholodí. Kromě stánků se tu dá najít spousta kaváren, restaurací, hospůdka. Výhodou je, že tržnice leží strategicky hned vedle autobusového nádraží.
Riga - dům Černohlavců
Riga
Riga Central Market
Cafe Leningrad
12.9.2019 Riga
V Lotyšsku už mě před odletem do Prahy čekalo jen půl dne, ale i pro tento čas jsem měl využití. Dopoledne jsem ještě chodil po Rize a dělal fotky a po poledni jsem se autobusem přesunul na letiště. Ne že bych tedy chtěl trávit hodiny čekáním v letištní hale, ale hned vedle letiště je muzeum sovětské letecké techniky. Částečně to vypadá jako muzeum, částečně spíš jako místo posledního odpočinku letecké techniky, ale to na zajímavosti nic neubírá, právě naopak. Za vstupné 7 Euro (berou jen hotovost) jsem měl jako jediný návštěvník sám pro sebe k dispozici celou letku Migů, Suchoje, vrtulníky Mi a další ikonické stroje. Například i české L29 Delfín z Aera Vodochody, nebo Zlín Z 37, známější jako práškovací letadlo Čmelák. Mimo to se v areálu povaluje množství leteckých motorů, raket a dalších komponent, které se více, či méně úspěšně perou s časem.
V každém případě nejzajímavějším a nejdominantnějším exponátem je vrtulník Mil Mi-6 hned při vstupu do areálu. Transportní vrtulník z konce 50. let, který pojme okolo 70 cestujících, a který snad jako první vrtulník na světě dokázal překonat rychlost 300 km/h. Při jeho velikosti je ale zázrak už jen to, že se vůbec dokázal odlepit od země. No úžasný, těchle 7 Euro za to stálo do posledního centu. Zároveň to byly poslední Eura, která jsem během této cesty utratil. Pak už jen následoval odlet do Prahy.
Celkově mě těchto 8 dní stálo přepočteno na koruny cca 8 tisíc. Letenka 1.200 Kč, doprava autobusy a trajektem cca 1.100 Kč a ubytování 1250 Kč. Zhruba 1000 Kč dělalo vstupné do muzeí a atrakcí a 2.500 Kč jídlo a pití. Z čehož ještě tak tisícovku činily náklady na pořízení piva, čili kdo by se i po této stránce dokázal uskromnit, vešel by se do 7 tisíc. Za celou dobu jsem pak nachodil něco ke 100 kilometrům, takže bych pro podobný typ výletu doporučil zainvestovat do kvalitního obutí. Jinak jde o poměrně nenáročné cestování.
Jak se ti cestopis líbil?
Batuzkar.com procestoval 42 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 32 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil10 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Riga a Tallin zajímavé, doporučuji vyrazit. Byli jsme tam od 14 - 17.9. a stojí to za to :-)
Parádně nášlapné :-). Mi na Tallinn nestačily ani čtyři dny. Je ale fakt, že v námořním muzeu jsem celý jeden strávil.
Námořní muzeum je perfektní a Tallinn moc příjemné město, ale určitě by za návštěvu stály i jiné regiony v rámci Estonska, ale bohužel mě limitoval čas.
Grammar nazi: předložky se oddělují mezerou (vpřístavní atd). Díky
Za tohle může místní editor. Zkus si vložit ze schránky nedělitelnou mezeru.
Aha.
Leošovi díky za upozornění, Honzovi díky za vysvětlení. Psal jsem to ve wordu a pak překopíroval. Doufám, že většinu těchto paskvilů jsem odhalil a opravil.
Už jsem to viděl víckrát. Už chápu příčinu.
Vložení nedělitelných mezer jsme opravili. Díky Honzo za upozornění.
Fajn počtení a dík za tipy