Sólo trip po nádherné Srí Lance
Ženské sólo cestování je na vzestupu a Srí Lanka po právu patří mezi top destinace pro nová dobrodružství!
Cestopis z roku 2023 napsala adelapexova
Na Srí lanku jsem se vydala v únoru 2023 a na svůj první pořádný sólo trip mimo Evropu nikdy nezapomenu. Potřebovala jsem si odpočinout od psaní absolventské práce a od vysokoškolského stresu. Tento ostrov, který se nachází v jihovýchodní Asii, je uváděný jako nejlepší start nejen pro samostatné ženy cestovatelky. Oblast je bezpečná, i když média často vyvolávají spíše opačný názor. Za dobrodružstvím je nejlepší vydat se od prosince do dubna, kdy na jihu, západě a vnitrozemí nejméně prší. Od května do září je zase nejlepší počasí na severu a východě ostrova.
Praha – Mnichov – Dauhá – SRÍ LANKA!
Má cesta začala v Praze a vedla přes Německo. Můj let byl v ranních hodinách z Mnichova s přestupem v Kataru. Delší přestup v Dauhá jsem měla až na zpáteční cestě, takže jsem průzkum města plánovala na později. Po pár hodinách čekání na pěkném a moderním letišti jsem letěla do své finální destinace: Bandaranaike International Airport. Srí lanské letiště se nachází 32,5 kilometru od hlavního města Colombo, kam jsem ale nemířila. Vybrala jsem si místo toho plážové město Negombo. Ihned po příletu na letišti a po vízové kontrole, které jsem si pořídila ještě před odletem, jsem si koupila sim kartu v přepočtu asi za 200 Kč s 20 GB na následujících 16 dnů. Následně jsem využila tuktukáře do mého prvního ubytování, které jsem rezervovala přes Booking. Ceny byly levné, průměrně 200 Kč/noc v pokoji s vlastní koupelnou u srí lanské rodiny. Ale dalo by se jít smlouváním cenově dolů. V Negombu moře sice moc čisté nebylo, ale už je ten pohled stál po zdlouhavé cestě za to! Ubytovala jsem se v hned u pláže a prošla jsem si křížem krážem město. Před cestou jsem si pročítala cestopisy od jiných cestovatelů a většina doporučovala v Negombu maximálně jednu noc a já naprosto souhlasím. Po dlouhém letu stojí rybářské městečko za krátkou návštěvu, ale jsou na Srí lance o hodně krásnější místa.
NEGOMBO – DAMBULLA – SIGIRIYA aneb ve středu kulturního trojúhelníku
Po jedné noci jsem z Negomba zamířila autobusem do Střední provincie, konkrétně ke skalnímu chrámu Sigiriya. Přestupovala jsem ve středu ostrova, ve městě Dambulla, kde je k vidění velká socha Buddhy neboli Dambulla Royal Cave Temple. Neodolala jsem a vyšplhala jsem ke Zlatému chrámu a k chrámovým jeskyním. Do komplexu Skalního chrámu jsem však nezamířila, nekoupila jsem si totiž u zlatého Buddhy lístek a nahoře už to nebylo možné. Mně to však nevadilo, protože v okolí je nádherná příroda, a navíc plno opic. Právě v Dambulle jsem se s nimi poprvé střetla. Na ostrově je opic habaděj a jejich přítomnost jsem si celý pobyt užívala. Místní varují, aby je lidé nekrmili, mohou být agresivní. Já jsem vždy jídlo raději uklidila do batohu a žádný nepříjemný zážitek jsem s nimi neměla, ba naopak. Po lehkém výšlapu jsem zamířila zpět na autobusové nádraží a poptávala jsem se u místních, který autobus jede k Sigirye. Lidé jsou na Srí lance neuvěřitelně milí a když anglicky nerozumí, odchytnou někoho, kdo ano. :) Autobusy jezdí po celém ostrově poměrně frekventovaně. Vyjíždí až poté, co je dostatečně naplněný a poslední autobus většinou odjíždí v sedm večer. Stalo se mi však jednou, že jsem odjížděla v šest večer a řidič mi říkal, že už jde o poslední v daný den. :) Je tak lepší se vždy poptat na konkrétní destinaci předem. Kdyby se vám stalo, že už by žádný nejel, vždy je možnost tuktuku nebo přenocování u některého z místních. Často se mě kolemjdoucí Srí Lančani ptali, jestli nehledám ubytování. Já si však bydlení našla vždy noc před odjezdem na dané místo, abych měla klid v duši. Ceny jsou navíc neuvěřitelně levné, nikdy jsem za jízdu, která leckdy trvala kolem pěti hodin, neplatila více jak 500 LKR. Určitě však mějte hotovost, karty nepřijímají.
V Sigyriye jsem pak strávila 2 noci. Původně mělo jít pouze o jednu, ale místo mě naprosto uchvátilo. Cítila jsem se jako bych byla přímo v pralese. Milovala jsem polohu mého ubytování, rodina měla dům poměrně daleko od silnice, takže bylo slyšet jen ptačí štěbetání a zvuky od okolní zvěře. Rodina mi zároveň vařila výborná veganská jídla (se kterými nebyl celý pobyt žádný problém, protože na ostrově se používá hlavně kokosové mléko). Celkově šlo o můj nejlepší pobyt na ostrově. Kdybych měla více dní, zůstala abych alespoň jednu noc navíc. Stihla jsem však v krátké čase poměrně dobře prozkoumat místní oblast a vylézt na Pidurangala Rock, ze které uvidíte ikonickou Lví skálu. První jmenovanou jsem si vybrala kvůli OPRAVDU o hodně nižší ceně za výstup, Lví skála stojí 30 USD/ osoba, Pidurangala 500 LKR, takže ani ne 2 dolary. Obecně je i méně turistická. Při mém pobytu měly děti zrovna prázdniny a na Lví skálu šla většina i s početnými rodinami, takže jsem se Lví skále obloukem vyhla. Pidurangala je její sestra, které se nedostává takové pozornosti, oceníte však její klid a neuvěřitelný výhled. Na vrcholu jsem strávila asi dvě hodiny, tak moc se mi nechtělo jít zpět. Horu obklopuje nádherná džungle.
SIGIRIYA – POLONNARUWA - KANDY
Ze Sigiriyi jsem se přesunula do Polonnaruwi, kde je krásné staré město, které můžete projet, tak jako já, na kole. Pán mě odchytil hned kousek od zastávky autobusu, tak jsem si říkala proč si ho nepůjčit hned, cena byla příznivá. Přijela jsem v devět ráno, takže jsem měla dostatek času projet velkou část starého města a nemuset zůstávat přes noc. Pěšky to určitě nedoporučuji, komplex je rozprostřený po velké části města. Je dobré si vzít boty, které se vám dobře sundávají, při vstupu do okolí chrámů si je musíte vždy zout a chodit naboso. Cena byla ale poněkud vyšší, skoro tisíc Kč, ale mohli jste ve starém městě strávit celý den. U oficiálního vstupu se vás budou snažit zvábit „průvodci“. Ostatní cestovatelé s nimi měli většinou špatnou zkušenost, jejich služby byly předražené a moc toho o komplexu nevěděli. Já tak jejich nabídky odmítla. Po projetí města jsem vrátila kolo, což byl infarktový zážitek. Majitel totiž nebyl na místě a měl můj batoh, který dal do své garáže. V hlavě už se mi rodily hororové scénáře, že přijdu o veškeré věci a oblečení (s sebou jsem měla jen tašku s peněženkou, mobilem, jídlem a vodou), naštěstí mu kolegové zavolali a pán mě neokradl. :D Já tak mohla pokračovat dál, přestupovala jsem opět v Dambulle.
Z Damulle jsem pak jela do Kandy, kde jsem původně chtěla zůstat 2 noci, ale jedna noc bohatě stačila. Kandy bylo první a také poslední místo na Srí lance, kde jsem se necítila bezpečně. Bylo znát, že jde o druhé největší město ostrova. Na ulicích bylo přeplněno a neustále na vás volali tuktukáři a lidé, kteří vás chtěli nalákat na nějakou výstavu. Bohužel se mi stalo, že mě jeden poměrně dlouho naháněl, až bych řekla sledoval, a měl nepříjemné řeči na lidi z Evropy, kteří „nikdy nic nechtějí“. Spíš bych řekla, že nikdo nikdy nic nechce od vlezlého pána. I tak jsem cestou do mého ubytování viděla z Kandy poměrně hodně. Mezi hlavní místa k vidění stojí například Chrám Buddhova zubu, kolem kterého jsem prošla. Dále jezero Kandy, které je opravdu krásné.
KANDY – HATTON – DALHOUISE
Z Kandy jsem se rozhodla využít poprvé vlak a jet ikonickou cestou až do Elly. A bylo to obrovská chyba. :D Jela jsem totiž v pátek a se mnou i početné rodiny, které mířily na víkend za příbuznými. Jízdenku jsem koupila do třetí třídy, ale druhá na tom byla s přecpaností úplně stejně. Cesta trvala přes 7 hodin do mé destinace Hatton. Z cesty jsem prostála namačkaná na ostatní Srí lančany a pár dalších Evropanů přes 6 hodin. Až na poslední zastávku mě milá rodina pustila sednout mezi sebe. Snažili se mě přesvědčit už asi v půlce cesty, ale přišlo mi nevhodné sednout si, když ostatní Srí lančané také museli stát. Po jejich opakované nabídce jsem si však ke konci nakonec sedla. Výhledy byly celou cestu nádherné a z Hatton jsem jela ještě asi hodinu autobusem k mému ubytování do vesničky Dalhousie, která byla, co by kamenem dohodil, u Adam’s peaku. Na vrchol jsem měla namířeno ještě ten den. Adam’s peak je 2243 metrů vysoká hora, kterou místní nazývají Šri pada. Jde o poutní místo a sezona trvá od prosince do května. Nachází se v horské oblasti a když máte štěstí, na vrcholu bude k vidění krásný výhled! Já jsem bohužel měla smůlu na mlhu, i tak jsem však cestou viděla vždy alespoň část krajiny bez mlhy. Mnoho lidí vyráží brzy ráno, aby z hory viděli východ slunce. Po krkolomné cestě jsem však byla ráda, že jsem vyrazila odpoledne a vracela se zpátky večer, nebyla totiž taková zácpa, která je na Adam’s peaku v sezoně poměrně normální. I tak bylo lidí všude plno. Často Srí lančané chodili v protisměru a způsobovali kratší zácpy a menší chaos. Co mě překvapilo bylo, kolik lidí používá Face Time, i když se snaží zdolat vrchol! Já byla ráda, že cestu vůbec udýchám. V průběhu cesty mě neustále někdo zdravil a ptal se odkud jsem. Cítila jsem se jak hvězda. Kdykoli jsem kolem místních prošla, oči všech byly upřené na mě. Po pár hodinách mě to však začalo trochu rozčilovat. :D Na vrchol jsem se dostala asi po šesti hodinách. Cesta zpět pak byla o něco kratší, ale koncentrace lidí větší a nohy bolavější.
HATTON – ELLA
Další den jsem se vydala autobusem z vesničky opět k vlakovému nádraží, koupila si jízdenku z Hatton již do zmíněného městečka Ella. Vlak byl opět narvaný k prasknutí, ale cesta byla kratší a už jsem byla na cestu lépe psychicky připravená! V Elle jsem měla opět parádní ubytování, kousíček od Little Adam’s Peak. Opět jsem jako vášnivá pěší turistka zdolala vrchol a kochala se úchvatnými výhledy. Zkusila jsem i poprvé Zip Line, která je hned pod kopcem. Jde však na Srí lance o dost drahou záležitost, krátká jízda mě stála 30 USD. Celou cestu jsem však šetřila na dopravě, jak to bylo možné, tak jsem si tenhle zážitek nechtěla nechat ujít. Po Little Adam’s Peak jsem se ještě vydala k ikonickému The Nine Arch Bridge, železnému viaduktu, kde zrovna projížděl vlak. Železniční most zde vybudovali Britové, když ještě Srí Lanka patřila pod jejich kolonii.
Další den jsem šla na Ella Rock, která není tak známá. Vede k ní více cest, ale ne všechny jsou udržované, a i já jsem poměrně tápala, jakým směrem se v danou chvíli vydat. Celý pobyt jsem se spoléhala na offline Mapy.cz od Seznamu a myslím, že jsem se neztratila hlavně jejich zásluhou. Cesta na Ella Rock byla poměrně náročná, ale dá se za pět hodin zvládnout (pokud se neztratíte). Odměnou vám budou opět skvostné výhledy.
ELLA – UDAWALAWE
Po dvou nocích nastal čas opustit krásné městečko Ella a autobusem jsem zamířila k městečku kousek od národního parku Udawalawe. V plánu jsem měla spíše návštěvu národního parku Yala. Na internetu však lidé psali, že jsou jeepy s turisty na každém rohu, šlo tak o dost komerční, a navíc pro zvířata stresující záležitost. Neetickému chování jsem se chtěla vyhnout, tak jsem si vybrala již zmíněný menší park Udawalawe, známý pro početná stáda slonů. Majitel ubytování mi nabídl jet k ránu do této přírodní rezervace na 3 hodiny jeho jeepem. Viděla jsem hlavně nádherné slony, buvoly a mnoho úžasně barevných druhů ptáků. Jeepů tam však na můj vkus bylo také poměrně dost, dodržovaly však dle mého názoru (až na výjimky) dostatečnou vzdálenost a zvířata nevypadala neklidně, spíš zvědavě. Cena byla vysoká, platilo se jak řidiči, tak za vstup do parku. Od nového roku se cena zvýšila na 45 dolarů/osoba. Když je ale více lidí, cena jde dolů. Celkově jsem zaplatila asi 18 000 LKR, což je dost přestřelený. Kamarád, se kterým jsem se seznámila v Dambulle, měl cenu do sousedního parku Udawalawe o půlku nižší. I tak je však srí lanské safari, na rozdíl od afrického, o dost levnější. Snad peníze za vstup půjdou na ochranu zvířat a parku, a ne úředníkům do kapes.
UDAWALAWE – MIRISSA – AHANGAMA
Z Udawalawe jsem se pak autobusem vydala na noc do Mirissy, která je známá svou pláží a pozorováním velryb. Na jedno pozorování jsem se brzy ráno vydala i já s etickou organizací Raja & the Whales. Jde o skvělou společnost, která velryby nenahání, naopak stojí a trpělivě čeká. Velryba nakonec většinou připlave sama. V daný den jsem měla s Raja & the Whales štěstí na plejtváka obrovského, který za námi nakonec připlaval sám. Bohužel však byly kolem lodě, které ho chtěly turistům ukázat z co nejbližší vzdálenosti. Velryba se však dostává tímto způsobem do velmi nepříjemné a stresové situace. Kapitán Raji tvrdil, že velryby se pobřeží vyhýbají právě kvůli nevhodnému chování ostatních lodí. Je to zkrátka spíš business. Před vyplutím si udělejte průzkum společností, abyste se vyhnuly lodím s neetickým přístupem. Cena za osobu u Raja & the Whales byla 20 000 LKR.
Po skvostném pozorování plejtváka jsem vyrazila autobusem na jih do mé finální destinace Ahangama, kde jsem strávila pět dní. Z Ahangamy jsem po dobu třech dnů jezdila do Unawatuny tuktukem. Odvoz jsem měla zařízený díky potápěčskému centru DIVING GURU, kde jsem si splnila dětský sen: získat PADI licenci Open Water Diver do 18 metrů. Moje instruktorka byla úžasná a milá Eliška z Česka. Při ponorech jsme viděly nejen nádherné ryby, ale dokonce i mořskou želvu. Potápění na Srí lance doporučuji všemi deseti. Teplota vody je stabilně kolem 28 stupňů a většinou je dobrá viditelnost.
Na jihu ostrova je mnoho nádherných pláží, které jsem ve volném čase prozkoumávala. Surfovala jsem nakonec jen jednou, ale cena surfu je opravdu levná, na celý den asi 100 Kč. Vypravila jsem se i do historického městečka Galle, které je pozůstatkem slávy holandských kolonií.
ROZLOUČENÍ
V předposlední den jsem autobusem odjela opět do Negomba, abych se před ranním odletem prospala a hladce stihla přesun na letiště. Přestup jsem měla opět v Dauhá, tentokrát však okolo dvaceti hodin. Čas jsem tak využila a vydala se do města. V březnu panovalo krásných dvacet stupňů a prohlídka stála za to! Z Kataru jsem letěla opět do Mnichova a z Mnichova už autobusem do Prahy. Srí Lanka je neskutečná, rozmanitá, obohacující a nikdy na tento výlet nezapomenu. Jestli máte finance a možnost jet, neváhejte! Lidé jsou zde velmi milí.
Za ubytování se snídaní a často i s večeří jsem zaplatila okolo 3000 Kč za celý šestnáctidenní pobyt, vždy jsem měla samostatný pokoj v domě. Cestovala jsem nejčastěji autobusem, párkrát tuktukem a dvakrát vlakem, vždy šlo o zanedbatelné částky. Snažila jsem se na krátké vzdálenosti chodit hodně pěšky. Nejdražší položkou pro mě byla letenka, která stála okolo 15 000 Kč. Dále potápěčský kurz, který stál okolo 9 000 Kč, cena se však odvíjí hlavně od asociace PADI. Další dražší položkou byla návštěva národního parku, pozorování velryb a cestovní pojištění. Někdy byla vyšší cena za vstupy na památky. (Pro orientační rozpočet na Srí Lanku je super stránka tropicalgarden.cz)
Jak se ti cestopis líbil?
adelapexova procestovala 36 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 9 měsíci a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
A kak je to tam s alkoholem, ja totiž dost piju, více než bych měla.