Zlatý ostrov je ilha dourada

Ostrov Porto Santo v porovnání se sousední zelenou hornatou Madeirou je poněkud sušší s méně vegetací, s nižšími horami, prostě zlatý! Jeho primátem je samozřejmě 9 km dlouhá pláž, a proto je oblíbenou destinací zejména pro páry na líbánkách (honeymoon, lua-do-mel). Tomu odpovídají i ceny ubytování, kdy nejnižší cena 100€ za noc nebývá výjimkou. Nemusí tomu tak být ovšem pokaždé ...

Nápad zaletět si s Easyjetem na ostrůvek Porto Santo v Atlantiku se dostavil až později, neboť první letenka do Valencie byla zrušena covidem, následně další na La Palmu oživlým vulkánem Cumbre Vieja, tak došlo k dalšímu výběru v síti společnosti Easyjet. Tentokrát již však rozhodlo zavedení nové linky Praha - Porto, odkud Easyjet také létá dvakrát týdně na Porto Santo (později přibylo i spojení z Lisabonu).

Easyjet e Porto Santo

Vila Baleira, Castelo, Facho

Vila Baleira

Oba první lety Praha - Porto - Porto Santo proběhly včas i s krátkou nocí poblíž letiště Francisco Sá Carneiro v Portu. Ranní let na Porto Santo s obligátním letištním velkým kafem Galão zpříjemnily paprsky subtropického slunce, a to i během pěší chůze na ubytování. Stala se jím nově zrekonstruovaná mládežnická ubytovna (Pousada de Juventude). S milými recepčními, vkusně upravenými pokoji, i v přízemí s moderně vybavenou kuchyní a jídelnou (refeitório). Cenově vychytaná pecka: soukromý pokoj s koupelnou za 18-20€/noc (dle sezóny) nebo dokonce i sdílený pokoj za 10-12€/noc (dle sezóny). Neuvěřitelné! Snad ještě levnější možnost ubytování býval kemp poblíž pláže, ovšem ten je stále dlouhodobě uzavřen.

Ihned po ubytování jsem vyrazil na obhlídku okolí, poptat se na vypůjčení kola na příští dny a samozřejmě na onu vyhlášenou pláž. Bylo po nočním dešti, takže viditelnost úžasná, na horizontu se skvěly neobydlené ostrovy ilhas desertas. A voda v oceánu byla nejprve svěží, za chvíli po zanoření již velmi příjemná. Po nějaké hodině jsem vyrazil na průzkum hlavního městečka ostrova - Vila Baleira. Minicentrum je velmi malebné s pár uličkami, koloniálními casarões, sobrados, câmara municipal, kostelík Nossa Senhora da Piedade a hned za ním místní atrakce - Kolumbův dům (Casa Colombo).

Dále mé kroky směřovaly zjistit místní dopravu po ostrově, kterou zde zajišťuje společnost Moinho. A také navštívit místní supermarkety. V centru je menší Pingo Doce, dále 5 minut chůze východním směrem velký Pingo Doce, v němž je navíc i restaurace. Tedy za velmi lidové ceny je možné ochutnat ryby (bacalhau, espada, atum, ...), chobotnice (polvo), kuře (frango), různé přílohy a saláty. Cestou zpět jsem ještě zašel na vyhlídku k prastarému větrnému mlýnu s kavárnou. U večeře na pousadě jsem se seznámil s dalším osazenstvem a zhruba domluvil aktivity na další dny.

Vila Baleira

Casa Colombo

Nossa Senhora da Piedade

Câmara Municipal

Po probuzení a rychlosnídani bylo celkem zataženo, nicméně jsem neváhal a vyrazil na túru po místní pahorkatině. Z městečka Vila Baleira nejprve dokopce ke kapli (Capela da Graça). Začalo se vyjasňovat a po pročištění vzduchu jsem na obzoru poprvé zahlédl ostrov Madeira (přesněji tedy východní výběžek Ponta de São Lourenço). Po krátké ranní modlitbě jsem pokračoval víceméně po vrstevnici okolo rozsáhlých kaktusových porostů až k cestě na hradní vrch (Pico do Castelo 437 m). Později se cesta změnila v nekonečné a strmé schodiště, potu přibývalo, avšak úžasné výhledy na sebe nenechaly dlouho čekat. Nahoře se nacházel žlutý dům a pozůstatky někdejší botanické zahrady. Ocenil jsem výhledy na západní cíp ostrova i na východ na nejvyšší vrchol Pico do Facho (517 m). Původně jsem jej chtěl také pokořit, ale uzamčená vrata na příjezdové cestě mě od toho odradila.

Po sestupu do sedla jsem tedy vyrazil okolo Pico do Facho k rozcestí u Pico de Juliana (440 m). Na něj však vedla celkem prudká stezka a problém by nastal zřejmě při sestupu. Namířil jsem si to tedy dolů na hlavní silnici a došel do vesnice Camacha. Velmi klidná ves se třemi restauracemi a zavřeným etnografickým muzeem. Dokonce jsem chytl i dřívější autobus do Vila Baleira než je uvedeno na jízdním řádu, byl školní. Aspoň to byla s rozváženými školáky pěkná panoramatická jízda. Následoval zasloužený podvečerní relax na pláži Fontinha. Večer v jídelně pousady mě přemlouvala portugalská kámoška Silvia na zítřejší kayaking, ale už jsem měl jiný "cykloplán".

Capela da Graça

Vista parcial

Aeroporto PXO

Vista parcial

Pico Branco

Ponta

Další den ráno po snídani jsem hned zašel do půjčovny Bicnic a od Gonçala si půjčil zatím normální kolo (10€) a vyrazil. Napřed na východ do Porto de Abrigo, kam připlouvají ferry z Madeiry. Zajel jsem až na konec k majáku a zrovna vplouvala obrovská ferry loď Lobo Marinho. Poté jsem znovu projel centrem městečka Vila Baleira a stále na jihozápad až na konec ostrova - na pláž Calheta, naproti níž se tyčí majestátní neobydlený ilhéu do Cal. Skupina kayakářů i se Silvií měla zrovna instruktáž a odplula podél pobřeží do jeskyní atd. Po dvou osvěžujících koupelích v přírodních bazénech u pláže jsem se na kole vrátil do vesnice Ponta a začalo stoupání a následně klesání do bodu nula, k tajemné kamenné pláži Zimbralinho. Opět jsem se tam s kayakáři náhodně potkal. Po chvíli odpluli a já se vrhl do vody. Byla klidná, téměř bez vln, velmi osvěžující.

Konečně následoval jeden ze superlativů ostrova, tzv. Miradouro das Flores, odkud se naskytl velkolepý pohled na ilhéu do Cal (nazývaný rovněž ilhéu do Baixo). Také dosti častá fotka na screensaver ... Cestou zpět jsem ještě mohl obdivovat zelenou plochu místního golf klubu, zajímavou varhanní skalní formaci po vrchem Ana Ferreira a malou kapli São Pedro e São Paulo. Konečně ještě rychloosvěžení mezi plážemi Ribeiro Cochino a Ribeiro Salgado a návrat na pousadu.

Porto de Abrigo

Praia

ilhéu do Cal

Praia do Zimbralinho

Canoagem no Zimbralinho

Formação rochosa da Ana Ferreira

Nastal poslední den pobytu na tomto klidném ostrově, a tudíž jsme si se Silvií vypůjčili elektrická kola (19€) od Gonçala a vyrazili objevovat další zákoutí ostrova. První zastávka byla u třech původních větrných mlýnů na místě zvaném Portela, následovala další na menší písečné pláži Porto dos Frades. Dále jsme to vzali přes vesničky Serra de Fora a Serra de Dentro až k východisku snad nej stezky ostrova. Zamkli jsme kola a vyrazili horskou pěšinou a serpentinami vzhůru. Stále se nám objevovaly nové výhledy na okolní hory i strmé útesy padající do oceánu. Po průchodu lesem jsme vystoupali na vrchol Pico Branco (450 m). Cestou jsme potkávali spoustu zvědavých ještěrek. Dále jsme se vydali po stezce zvané Terra Chã. Divotvorné skalní lávové formace, spousta lišejníků, čarokrásné výhledy. Samozřejmě i místo k rozjímání u sošky Nossa Senhora da Fátima. Byli jsme rozmanitou krásou přírody doslova unešeni.

Asi po třech hodinách putování jsme opět nasedli na elektrická kola a přes vesnici Camacha zajeli na místo Fonte da Areia s bílými pískovcovými formacemi. Pak jsme pokračovali za letištěm okolo písečných dun zpět do Vila Baleira, vrátit kola a naposledy se vykoupat v oceánu. Poté již poslední večeře ve fajn restauraci Mercado Velho (ryba Bodião, hovězí jako Espetada Madeirense), sladké rozloučení s místním nápojem Ponche. Tu noc se už Vila Baleira chystala na následující čtyřdenní Festival Colombo (aneb historický středověký festival Kryštofa Kolumba).

Vista parcial

Moinhos do vento

Pico Branco e Terra Chã

Pico da Juliana

Pico Branco e Terra Chã

Následující den s nostalgií (com muita saudade) jsem si to už štrádoval zpět na letiště a odlétl do města Porto a během dalších dnů navštívil hrdá města Guimarães a Braga, to už je ovšem jiný příběh ...

Zlatý ostrov Porto Santo tedy nezklamal, i ony čtyři dny na něm strávené byly tak akorát.