1 měsíc a 3 "stány" - Kyrgyzstán, Kazachstán, Uzbekistán

Pátek 29.7 a sobota 30.7. Biškek

Na terminál 2 (odkud jsme shodou okolností letěli poprvé, protože levné letenky měly vždy přestup ještě v Evropě a nebo byly pro jistotu z jiného státu) jsem si to dovalila pěkně z práce a zbytek výpravy potkala až u gatu. Lety přes Istanbul až do Biškeku probíhaly hladce a my okolo 9 ráno přistáli. Na letišti na nás čekal odvoz na hotel (15 USD) a my si tam mohli na chvíli odpočinout. 

Odpočívali jsme opravdu jen chvíli a hned jsme vyrazili do víru velkoměsta. Na „pamětníky“ naší skupiny dýchnul Sovětský svaz, mladí účastníci obdivovali rozbořené baráky s bankami v přízemí a sochy s komunistickými hesly. 

Ve městě toho k vidění zase až tolik není, proto jsme stihli většinu „památek“ jako třeba Oš bazar nebo sochu Lenina projít. Nesměla chybět ani zastávka v supermarketu pro „čokoládu č.1 z Ruska“ nebo karty za 10 Kč. 

Navečer jsme už padli do postele vyčerpáni lety a chozením. 

Den druhý, neděle 31.7. Almaty

Ráno jsme si dali na hotelu snídani a recepční nám zavolala taxi na autobusové nádraží. První taxík měl půlku kufru plnou nádrže s plynem a tak se mu tam nevešli naše zavazadla. Proto jsme počkali na další, tentokrát už minivan za 140 KGS.  

Na blozích jsme se dočetli, že minibusy z nádraží už nejezdí a místo toho jezdí taxíky, ale i tak jsme si říkali, že zkusíme štěstí. Na „avtovakzale“ bylo milion autobusů, aut a minibusů, asi tak 10 různých kas, ale nikde nic do Almaty. Zato Rusko rozhodně patřilo k oblíbeným destinacím.

Naštěstí hned u autobusáku stály taxi do Almaty. Za 4 lidi a kufry chtěli 8000 KGS (proti minibusům cena poměrně vysoká, ale četli jsme, že někdo platil za jednu osobu i 5000). 

Za cca 30 min jsme dojeli k hranici, tam byla docela velká fronta aut, ale po cca 40 minutách čekání jsme se dostali na řadu. Kousek od závory, odkud postupně pouštěli auta dál jsme museli vystoupit a projít hranice pěšky. 

Nejdříve jsme dostali výstupní razítko na Kyrgyzské straně (i když Českou republiky hledal celník v systému marně a tak nám nejdřív nabízel nám Černou horu. Nakonec nás našel a my mohli dál), prošli jsme územím nikoho až na Kazašskou hranici. Tam už žádný problém nebyl. Vylezli jsme ven a asi za 2 minuty přijel náš taxík. Byli jsme trochu nervózní jestli dojede, neboť jsme museli platit předem :-).

Pak nás čekala asi 3 hodinová cesta do Almaty. Silnice se zrovna opravovala a tak se skoro ¼ cesty muselo jet prašnou cestou kolem zmíněné silnice. PTaxikář nám ochotně nabídnul, že nás sveze až k našemu ubytování, za malý příplatek. 

Ubytovali jsme se a vyrazili na kopec Tok Mok. Na kopec jsme vyjeli lanovkou (2000 KZT osoba). Na kopci byl kromě krásných výhledů i takový malý zábavní park. Nenechali jsme si ujít sjezd na bobové dráze- vozík pro dva stál asi 150 Kč. Pak jsme ještě zašli k soše Beatles a zooparku. 

Den 3., pondělí 1.8. Ile Alatau

Naším původním plánem na dnešní den byl výlet do hor Ile Alatau, ale protože hlásili špatné počasí, rozhodli jsme se pro zkrácenou verzi v jiné části.  

Ráno jsme vyrazili do autopůjčovny a potom už směr na Big Almaty Lake. Bohužel z důvodu oprav se nedalo dojet až blízko k němu a pěšky to bylo asi 12 km do kopce (navíc už začínalo pršet). Proto jsme se vrátili kousek zpátky k info centru. Odtud jsme vyrazili k vodopádu. Pak jsme ještě přejeli do jiné části, kde jsme šli nádhernou soutěskou plnou mostků a schodů. Dokonce tu byly zadarmo i horké prameny na koupání. 

Poté jsme sjeli zpět do Almaty k  Parku prvního prezidenta, který byl opravdu úchvatný. Trochu jsme se prošli a pokochali velkolepými fontánami. 

Cestou na ubytování jsme se zastavili v obchodě doplnit zásoby a od ubytování jsme vyrazili do Centrálního parku, který byl opět plný různých atrakcí. Cestou zpět jsme se vraceli kolem Centrální mešity, zavřeného Zeleného bazaru a nejznámějšího kostela v  Almaty – Nanebevzetí. 

Cestou na ubytování nám samozřejmě opět začalo šíleně pršet i když v Almaty hlásili celý den hezké počasí. 

Den 4., úterý 2.8 jezera Kolsai

Vyrazili jsme směr Saty a Kolsai lakes. Cesta trvala přes 5 hodin. Když jsme zastavili na velkém parkovišti nad prvním jezerem, vydali jsme se hledat naší jurtu. Aneb naše ubytování, které jsme měli domluvené přes whatsapp. V okolí parkoviště bylo těch jurt opravdu hodně a tak najít správnou část (i přes zaslaný návod) bylo poněkud náročné. Nakonec jsme našli tu správnou, nechali v ní kufry a vydali se zpět do Saty a k jezeru Kaindy.  

Přestože jsme měli auto s pohonem na 4 kola, rozhodli jsme, že se k jezeru necháme dovést za 15000 KZT lepším autem. Nebo hlavně odolnějším. K jezeru je to sice jen 12 km, ale cesta je nezpevněná a 2x se projíždí řekou. Od parkoviště jsme pak šli asi 40 minut k samotnému jezeru. To vzniklo v roce 1911 následkem pádu kamení. 

Pak už jsme se vrátili zpět do jurty a užívali si vymožeností jako zásuvka, lednička sdílená kadibouda.

Den 5., 3.8 Charyn kaňon

Když jsme se ráno probudili, venku šíleně foukalo a pršelo. Naším plánem bylo jít i k vrchním Kolsaiským jezerům. V tomhle počasí to, ale nemělo moc smysl. Zkrátili jsme tedy pobyt a došli se podívat alespoň k prvnímu jezeru. 

Naším dnešním cílem byl národní park Altyn Emel a vesnice Bashi. Cestou jsme si udělali zastávku u kaňonu Charyn. Ten nám opravdu hodně připomínal Grand Canyon. Silnice vedla kolem spousty vyhlídek, ale u kaňonu je udělané i zázemí s parkováním a toaletami, odkud se dá vyrazit o dolů do kaňonu.

Kromě toho jsme si udělali zastávku také v nemocnici ve městě Čundža (Chundza), protože člena naší výpravy den předem píchnul nějaký hmyz a opravdu hodně to oteklo. Jediný, kdo v nemocnici uměl rusky a psát latinkou byla paní doktorka, zbytek personálu ovládal pouze azbuku a kazachštinu. Přestože budova i vybavení se od rozpadu SSSR pravděpodobně neměnilo, dostalo se nám kvalitního ošetření a kapačky na zmírnění otoku.

V lékárně jsme si pak vyzvedli předepsaný lék a mohli jsme vyrazit až do Bashi, kde jsme měli opět domluvený hotel přes Whatsapp.

Den 6., 4.8. NP Alty Emel

Ráno jsme vyrazili koupit povolení k vjezdu do národního parku. Pak už jsme vyjeli  k barevným horám Atau a Katau, vzdálené asi 70 km od vesnice Bashi. Po ale nějakých 20 km končí asfaltová silnice a začíná prašná a kamenitá cesta. Právě kvůli tomuhle národnímu parku jsme si půjčovali auto s pohonem na 4 kola -Renault Duster. Cestou k barevným horám jsme ještě zastavili u 700 let starého stromů. 

Od nádherných hor jsme se vrátili zpět do vesnice, nabrali benzín na pumpě za vesnicí a vydali se k písečné duně, která je asi 50 km od Bashi. Sice jsme za celý den ujeli asi jen nějakých 250 km, ale v autě jsme byli skoro celý den. Cesty jsou ponechané tak, aby nenarušovali krajinu parku a tak dostat se z místa na místo trvá opravdu dlouho.

Den 7., 5.8. Almaty

Dnes nás čekal poslední delší přejezd autem - cesta zpět do Almaty. Jako by včera špatných cest nebylo dost – silnice do Almaty se opravovala a tak jsme zase nadskakovali. 

V Almaty jsme se ubytovali, vrátili auto a šli se ještě projít po městě a navštívit Zelený Bazar (Kok Bazar), který jsme tentokráte stihli ještě otevřený. 

Den 8., 6.8. Almaty

Konečně nám vyšlo počasí a v horách nad Almaty hlásili pěkné počasí. Vyjeli jsme tedy autobusem č. 12 na Medeu a odtud se vydali k slavné houpačce na úpatí hory Furmanov peak (Furmanovka). Cesta byla hezky značená a od zastávky autobusu nám i s přestávkou na jídlo zabrala do 3 hodin. Bohužel než jsme vylezli k houpačce, tak se zatáhlo a tak jsme neměli tak hezké fotky v jaké jsme doufali.  

Od houpačky jsme sešli zpátky k zastávce autobusu a ještě trochu níž a vyjeli jsme lanovkou (jedna jízda 3000 KZT) na Šimbulak. Tam jsme se porozhlédli a začali jsme scházet zpět k Medee. Cestou dolů jsme měli parádní výhled na slavný bruslařský stadion.

Den 9., 7.8. Taškent

Ráno jsme zabalili kufry a před 7 již nastupovali do taxíku ( nechtělo se nám jet 2 autobusy celkem za 1200 KZT) a proto jsme zvolili variantu taxi za 3000 KZT. Objednal mám ho majitel ubytování- nám bohužel místní aplikace yandex (go) nešla stáhnout. 

A za chvíli jsme byli na letišti. Letěli jsme s Air Astana, novým letadlem, s televizkami a dokonce i příjemným občerstvením. A za necelé 2 hodiny už jsme přistávali na letišti v Taškentu.  

Odtud jsme se vydali pěšky na autobus, bohužel mapa ukazovala, že je možné podejít koleje ale nakonec jsme museli kolem velké silnice přes zmíněné koleje. Nakonec jsme dolezli na zastávku a za nedlouho jel autobus. V Uzbekistánu se platí až při výstupu a cena byla asi 1500 UZS za osobu. 

Nádraží v Uzbekistánu fungují a vypadají docela podobně jako v Číně. Nejdřív jsme si došli vyměnit naše online jízdenky za normální (ale jak jsme později viděli, není to nutné.) Pak prošli kontrolou pasů, jízdenek a zavazadel až na nádraží. Tam jsme si v úschově nechali bagáž a hurá zpět do města.  

Ve městě jsme se rozhodli podívat do centra na náměstí Amira Timura, k hotelu Uzbekistan a do okolí. Taky na obchodní ulici zvanou Brodway. Cestou zpět na nádraží jsme potom nakoupili jídlo na cestu a hurá na noční vlak do Khivy. 

Z nádraží většinou odjíždí v jednu chvíli jen 1 vlak (výjimkou je snad Taškentské hlavní nádraží ale mi jeli z jižního) a většinou tam i jediný vlak stojí, takže to není těžké najít. Každý vagon má se svého průvodčího a tak 2-3 lidi na bůh ví co. Vagony jsou opravdu vysoké, ale vždy nám i ostatním průvodčí pomohl dolů či nahoru se zavazadly. Kupé je stísněné, ale mile nás překvapilo čisté povlečení a ručníček. V kupé bylo nejdříve nedýchatelno, ale jak se vlak rozjel, už se to dalo přečkat. 

Vlaky sice stojí v sumech deseti až statisíce, ale v přepočtu to vychází cenově opravdu výhodně a je to nejlepší volba po přepravu po Uzbekistánu. Lístky se dají koupit online, vždy cca 6 týdnů předem.

Den 10., 8.8. Khiva

Okolo 10 jsme dorazili do Khivy. Od nádraží vedl do města skoro bulvár s novými domy v klasickém "uzbeckém" stylu. U vchodu do vnitřního města jsme ukázali, že tam máme hotel a nemuseli jsme nic platit. Byli jsme ubytování v rodinném "guest house" v centru města. Hned jsme se dočkali čaje, melounu a sladkostí. A také doporučení kam se vydat.

Právě na doporučení jsme se vydali do „paláce“ kousek za centrem města. A potom zpátky do centra, které jsme si celé obešli. V Khivě se dá koupit jeden lístek, který umožňuje vstup do všech atrakcí. Nám to, ale na tak krátkou dobu přišlo zbytečné, protože bychom vše stejně nestihli 

Na večeři jsme si zašli do skvělé Terrassa restaurant s výhledem na město. 

Den 11., 9.8. Khiva

Ráno jsme po dobré snídani vyrazili nakoupit zásoby a ještě se projít městem. Vlak nám jel až chvíli po 12. Opět jsme jeli lůžkovým kupé a do Buchary jsme dorazili až okolo 21. Samotné nádraží není v Buchaře, ale ve městě Kogon. Protože jsme měli pozdní příjezd a brzký odjezd, chtěli jsme ubytování právě tam. 

Den 12., 10.8. Buchara

Ráno jsme si popojeli do města autobusem a vydali se po památkách. Autobusy tu fungují docela zajímavě a nám naštěstí vše ukázala paní z hotelu. Kolem silnice do Buchary nejsou žádné úplně označené zastávky a tak se stojí, kde je třeba. V Buchaře jsou pak už většinou klasické zastávky. V autobuse se platí při východu - respektive pokud je zde hodně lidí, peníze se pošlou dopředu řidiči a ten vám vrátí - musíte jen věřit, že vám bankovky zase lidi podají nazpět. Cena po městě je 1500 UZS/osoba a mimo město (tedy až do Kogonu) 2000 UZS.

Velmi se nám líbila pevnost, kterou jsme si prošli a všemožné madrasy. Doporučujeme navštívit i Chor minor - schovanou v malý uličkách na kraji centra.  Oběd jsme si dali v restauraci Mavrigri, která je schovaná na dvoru jednoho z domů. Nejen, že je pěkně vyzdobená, ale vaří dobře a za dobré ceny.

Co jsme si jinak všimli a načetli, ve všech restauracích byl započtený cca 5-10% kuvert a tak dýško není nutné.

Den 13., 11.8 Samarkand

Ráno nás dovezl syn majitele hotelu na nádraží (které je asi 2,5 km od hotelu, ale komu by se chtělo tahat kufry ve 4 ráno že jo) a my už vesele nasedali do vlaku "Shark" směr Samarkand. Tam jsme se asi v 9 ráno ubytovali a vyrazili do centra. Na prozkoumání Samarkandu jsme měli 2 dny a tak jsme nemuseli nikam spěchat. Dnes nás čekala mauzolea a hlavně Registran… 

Pozdní oběd jsme si dali v restauraci hned vedle (tedy opět s výhledem) na mešitu Bibi-Khanym.

Den 14., 12.8. Šachrizabz

Ráno nás vyzvedl řidič a vyrazili jsme do Šachrizabzu (60 dolarů). Šavhrizabzje vzdálen asi 80 km a cesta je scénická, plná výhledů, kde nám řidič ochotně zastavoval (kolikrát jsme ani neměli na výběr :-) ). A je to rodiště známého vojevůdce Amira Timura.

Po návratu zpět jsme si dali rychlou večeři a vydali se do centra města k Registranu, který byl nádherně nasvícen.

Den 15., 13.8  Samarkand

Dneska nás čekala prohlídka zbytku města - hlavně observatoř Ulugbeg a Shah- i -Zinda (pohřebiště)… Já jsem kvůli "cestovatelským zažívacím obtížím" zůstala na ubytování.

Den 16., 14.8 Taškent

Dnes nás čekala cesta do Taškentu, na zastávce dlouho nejel náš autobus a tak nás taxík svezl za necelých 5 dolarů na nádraží. S jedním kufrem a 3 lidmi na zadních sedačkách a 2 zavazadly koukajícími z otevřeného kufru taxíku. Na nádraží proběhli zmatky, neboť nejdříve ohlásili příjezd vlaku na nástupišti 2 a pak asi o 5 minut později na nástupišti 1. Opravdu jsme si ty schody užili :-) 

Cesta do Taškentu byla krátká a mi si z nádraží metrem popojeli k našemu ubytování. Po obědě jsme vyrazili do Botanické zahrady. Respektive do zoologické, která byla hned vedle, protože botanická byla zavřená.

Den 17, 15.8 Taškent

Dnešním hlavním cílem bylo projít zbytek města, který jsme ještě nestihli. Začali jsme u nové mešity Minor a poté jsme pokračovali do park s  vyhlídkovou/televizní věží. Kousek od parku se nachází obrovská jídelna, kde vaří plov - typické jídlo. V tomto Plov centru vaří ve velkém a můžete celý proces výroby sledovat. Po jídle jsme si ještě do prošli zbytek města.

Den 18, 16.8. Almaty

Dnes nás čekal přelet do Almaty. Vše proběhlo hladce, až na najití autobusu na letišti v Almaty, který byl kvůli rekonstrukci přesunut a zasunut na kraj parkoviště. Nakonec jsme ho ale našli. Navečer jsme šli ještě nakoupit. 

Den 19, 17.8. Almaty

Dnes jsme chtěli dohnat pár restů v Almaty – kok bazar po ránu, prodejnu čokoládovny PAXAT,… a odpoledne jsme ještě navštívili botanickou ve městě.

Den 20, 18.8. Biškek 

Se všemi zavazadly jsme došli na autobusové nádraží odkud nás vzal taxi na hranici s Kyrgyzstánem. Od hranic nás pak vzal místní taxík k našemu hotelu. Cena byla stejná jako směrem do Almaty. Odpoledne jsme si šli protáhnout nohy a ochutnat pití ze stánku - všude po Biškeku jsou malé stánky s barely s asi 4-5 druhy nápojů. My si dali všechny 3 - jeden z nich byl kvas (zbytek názvů si nepamatuji). Místní to pili ve velkém, ale nám nechutnal ani jeden nápoj.

Den 21, 19.8. NP u Biškeku

Ráno nám přivezl pán z půjčovny auto a my vyrazili směr soutěska Sokuluk a vodopád Belogorka. Odpoledne poté ještě k  jezeru Borulu a Tosh Bulak.

Den 22, 20.8. NP u Biškeku

Dnes jsme navštívili soutěsku Alamedin, která byla opravdu nádherná. Po výletu jsme se chtěli zastavit v avizovaných horský pramenech, ale ty bohužel byly zavřené (evidentně už nadobro). Cestou z hor na hotel jsme zastavili na nákup a u menšího parku/zábavní centra.

Den 23, 21.8. Burana

 Na cestě do města Karakol jsme si udělali zastávku u věže Burana a v kaňonu Konorčuk. Večer jsme pak dojeli až do Karakolu, kde jsme bydleli v guest housu. Akorát když jsme přijeli, tak tam nebyl nikdo kdo by nás (a ostatní ubytoval). Jeden z hostů se tedy dovolal majitelce, která přijela a vše se vyřešilo. Ale po dlouhé cestě autem jsme z toho takhle večer nadšení nebyli.

Den 24, 22.8 Karakol

Dnešní plán byl jasný trail v blízkosti Karakolu - měli jsme to na doporučení od majitelky. Trail začínal u skály "Seven bulls" a pokračoval soutěskou kolem řeky dál. Navečer jsme si dali prohlídku města, kde je se nachází známý dřevěný kostel.  

Den 24, 23.8. Issyk Kul 

Po cestě zpět do Biškeku jsme se zastavili ve městě Cholpon Ata, kde jsme navštívili venkovní muzeum petroglyfů a vykoupali se v jezeře Issyk Kul. Na malém poloostrůvku, který je ve městě je spousta pláží a resortů z dob/ve stylu SSSR. Není problém se na pláže dostat, všude se dá bez problému projít.

Den 25, 24.8. Ala Archa

Dnes nás čekal poslední výlet za Biškek a to do národního parku Ala Archa. Vybrali jsme si výšlap k vodopádům a poté ještě po okolí. Dopoledne jsme sotva na někoho narazili, ale v odpoledních hodinách se tam sjelo spousta rodin a bylo tam narváno. 

Den 26, 25.8. Biškek

Celý dnešní den byl ve znamení čekání na letadlo, které nám ale letělo až v noci (z hotelu jsme vyjížděli asi v 22.) Proto jsme den strávili couráním po širším centru města, posledními nákupy, návštěvou Národním historickým muzeem, nebo třeba v (zábavní) parku ala Prater - Panfilov. 

Den 27, 26.8.

Na letišti jsme sice byli včas, ale už při odbavení zavazel nám hlásili, že letadlo bude mít asi 2 hodiny zpoždění. To nás opravdu zamrzelo, hlavně protože jsme chtěli stihnout prohlídku města zajištěnou letištěm. Ta začínala v 8 a my nakonec vystoupili z letadla asi v 7:50. A tak nás čekal dlouhý den plný čekání na letišti. Letiště je sice zbrusu nové, ale wifi zdarma platí jen hodinu - ještě si musíte u kiosků oskenovat pas, aby vám vyjel kód na připojení.

A tak když jsme si šli koupit oběd, ani jsme nevěděli jaký je kurz lira - korun a doufali, že nás to nezrujnuje.

Zhodnocení

Tahle dovolená byla jedna z nejlepších, na kterých jsem byla. Každá ze zmíněných zemí je úplně jiná a úžasná. Před cestou se nás spousta lidí ptalo: "co tam?" ale v každé zemi bychom mohli strávit měsíc a stejně by tam ještě bylo co vidět. Myslím, že itinerář cesty byl pro nás ideální a kombinoval přírodu i města a památky dostatečně.

V Kyrgyzstánu a Kazachstánu jsme se všude domluvili rusky. Respektive v Almaty uměla spousta lidí anglicky a naopak mimo větší města lidi kolikrát uměli jen kazašsky. Rodiče využívali svých pasivních znalostí ruštiny z dob střední školy, já jsem ruštinu měla jako 3. jazyk na střední. Jediná ségra byla lehce ztracená, neboť si skoro nic nepřečetla a nerozuměla. V Uzbekistánu je vše psáno latinkou (někdy ve 20. století vše převedli, což se postupně děje i v Kazachstánu) a buď jsme se domluvili anglicky nebo rusky. Záleželo jak kde a jak s kým. 

Teď jen krátce k rozpočtu:

Letenky jsme kupovali až někdy přelom duben/květen za cca 11 000,-. V březnu/dubnu byli za cca 8 000,- ale z různých důvodů jsme je mohli koupit až takhle později. Dále jsme kupovali letenky Almaty-Taškent za cca 2 000,-. Půjčení aut bylo dražší průměrně okolo 70 dolarů/den. Na druhou stranu třeba v Kazachstánu stál litr benzínu asi 12 kč, v Kyrgystánu asi 25. Dál jsme ještě platili vlaky po Uzbekistánu, kde lístek na osobu stál 400-500,-. Taxi Biškek-Almaty pro 4 osoby byl za cca 2500 jedna cesta.

Ubytování jsme měli většinou přes Booking nebo na přímo či přes Airbnb. V Kazachstánu se nám osvědčilo hledat přes google mapy nebo na stránkách NP, protože ubytování bylo všude dost, jen to neměli inzerované na webech typu Booking. Jinak snažili jsme se mít ubytování okolo 1000-1500,- na noc za 4 osoby.

V Uzbekistánu jsme platili hodně vstupných, který bylo vždy pro turisty tak 10x-100x dražší než pro místní. Průměrně tak vycházelo na 100,- za osobu.

Jídlo bylo za podobné ceny jako v ČR a nebo levnější - záleží zda to byl produkt z Ruska nebo západu. Jídlo v restauracích bylo za podobné ceny jako v u nás a jídlo u stánků/v jídelnách bylo tak o 25-50% levnější než u nás.

Obecně se tedy nejedná o nějaké extrémně drahé destinace, ale jaké si to člověk udělá, takové to má...