3 týdny napříč Vietnamem

Naše první dovolená v Asii padla na Vietnam. Letenky jsme měli již od června, takže čekání do dne odletu 25. září bylo dlouhé. Před cestou jsme si zabookovali nějaký transfery a přelety, vybavili lékárničku, naočkovali cestovatelský základ (žloutenka A,B a tyfus), české koruny v peněžence vyměnili za dolary, pojistili se a požádali o zvací dopis kvůli vízu. Pak jsme mohli vyrazit. Cesta neutíkala tak rychle, jak jsme si přáli, ale po 12 hodinách jsme z Berlína doletěli do Singapuru a po dvou hodinách letu jsem přiletěli do Ho Chi Min City, kde naše dobrodružství začíná. Hned na začátku přihodíme pár praktických informací: skútr na den stál max. 150 dongů, peníze jsme si měnili hned na letišti, kde jsme si koupili i SIM kartu. Poté se dají peníze měnit v cestovních kancelářích, z bankomatu šlo vybrat max. 3.000.000 dongů, největší bankovka je 500.00 dongů a nikde nebyl problém s velikou hodnotou a vždy měli na vrácení. V hotelech ani v restauracích se nedá platit kartou, a když ano, účtují si 3 % z částky jako poplatek. Dolarů jsme měli málo, takže jsme každé 3 dny navštěvovali bankomat, což nebylo levné kvůli poplatkům české banky.
Během prvního dne jsme koupili repelent a navštívili pár památek. Využíváme Sygic Travel Premium, který funguje i offline. Při procházení města jsme si objednali na další den u Vietnam Adventure Tours organizovaný jednodenní výlet do Delty Mekong. 

Notre-Dame

Druhý den jsem tedy strávili na vlnách řeky Mekong, kde si budete připadat jako důchodce na prodejní akci, ale jinak to stojí za to. Průvodce byl skvělý, organizace taktéž, vyzvednou vás i přímo na recepci hotelu. Jako bonus, při konci období dešťů, nás večer zastihla hodinová průtrž mračen, takže jsme byli rádi za včasný úkryt.

Delta Mekong

Další den jsme se vydali na cestu, všechny transfery jsme řešili přes Baolau.com nebo přímo na místě v kanceláři Hanh Cafe. Po 5 hodinách ve Sleeper buse, kde to bude mít vysoký člověk za trest, jsem uviděli moře, náš cíl bylo Mui Ne - provincie, která je největší světový dodavetel Dragon fruit a rybí omáčky. Nálety taxikářů na mopedech jsou už i zde na denním pořádku. Poobědvali jsme ve stánku maso s rýží za 25 korun, možná chytli žloutenku, a po ubytování jsme se vydali do písečných dun - Red Sand Dunes. Potom kopuačka v moři, které nebylo ani vlastně špinavé. Je tu velmi větrno, přes 200 dní v roce fouká, tak jsme se s místními vyblbli ve vlnách a šli načerpat síly na další cestu.

Red Sand Dunes

Čtvrtý den jsme se opět 5 hodin autobusem přesunuli do horského střediska Da Lat. V hotelu jsme si půjčili skútr a vyrazili na obhlídku vodopádů. Po cestě jsme viděli obří skleníky plné květin a pole s kávou. Po 30km jsme dorazili k Sloním vodopádům, přečkali deštík a vyrazili k vodopádům Pongour, ke kterým jsme ale nedorazili. Stalo se, že Google Maps občas nepoznal stav nebo třídu silnice. Silnice první třídy byla polní cesta, a jelikož ještě doznívalo období dešťů, tak jsme se lapili do pasti moderní technologie a uvízli v blátě. My to nezvládli, kdežto místní obří louže plné bláta projížděli, jako by se nic nedělo. Když jsme vyprostili skútr i ztracenou žabku z bláta a vrátili se zpět na normální asfaltovou silnici, našli jsme benzínku a motorku, která měla dokonalé bahenní maskování, umyli. Jenže to jsme nevěděli, že o 10 minut později začne pořádná monzunová přeháňka. Pláštěnka moc nepomohla, bylo to jak když na vás chrstnou kýbl vody, nedalo se ani koukat na cestu jak to bolelo, a když jsme po 2 minutách deště zastavili v kavárně, z kecek jsem vylila vodu, dali výbornou kávu (jako vždy) a počkali, až déšť přejde. Díky vlhku, které tam je, jsem ty boty sušila 3 dny. Večer jsme vyrazili na vyhlášený Night market, kterých je po Vietnamu nespočet. V horách bylo asi jenom 25°C, místní měli na sobě péřovky, kulichy a stánky na trhu nabízely zimní oblečení.

Elefant waterfall

Cesta na Pongour vodopády

Další ráno jsme vyrazili opět na cestu k moři. Pátý den nás čekalo město Nha Trang, které Rusové obsadili již před lety svými hotely. Odpovídaly tomu i ceny v restauracích, které byly několikanásobně vyšší, než jsme si za těch pár dní zvykli. Anglicky moc Vietnamci neumí, buď se ukazuje na prstech nebo bankovky, které po vás chtějí. Ovšem tady uměli rusky číslice, takže uměli i skoro česky, haha. Navštívili jsme market, chrámový komplex Čamů Po Nagar a poté jsem se nechali odvést na městkou, 7 km dlouhou, pláž. Bohužel tady v moři plavalo spoustu odpadků, někteří lidé se koupali, ale bylo to fakt nechutné. Po celoodpoledním válení na pláži jsme nočním vlakem odjeli do města Da Nang. Cesta ani nebyla tak nepohodlná, jak jsme čekali. Batohy jsme si ráno na nádraží uložili, nikde jsme nenašli skříňky, tak jsme oslovili ty, kteří prodávali lístky a batohy nám pohlídali oni. 

Po Nagar

Šestý den ráno jsem si na hotelu v Da Nangu půjčili motorku, dali vyprat oblečení, přebalili se z dvou batohů do jednoho a vyrazili jsme na dvoudenní výlet do středu Vietnamu. Naše cesty vedly hned do zábavného parku Sun World v BaNa Hills, (SunWorld má několik parků po celém Vietnamu). Vstup byl trochu dražší a nebýt skoro neprostupné mlhy, tak by to za ty peníze rozhodně stálo. 5km dlouhou lanovkou jsme vyjeli do hor, kde jsme strávili skoro celý den. Odpoledne jsme se přesunuli do nejkrásnějšího města, a to do Hoi An. Po cestě při pauze na pláži jsme ochutnali kokosový koblížek, nejlepší, co jsem kdy jedla! Celé Staré město, které je  na seznamu UNESCO, večer barevně svítilo, všude byly lampióny, Night market byl obří, plný suvenýru, jídla a krejčovství, kde vám za 150 dolarů ušijí oblek na míru za den.

Golden Bridge v BaNa Hills

večer v Hoi An

Sedmý den jsem brzo ráno vyrazili do nejvýznamnějšího komplexu čamských památek My Son. Jelikož bylo ošklivo, pláštěnky jsme měli pro jistotu připravený v úschovném prostoru pod sedadlem skútru, kde jsem už i po celou dovolenou nechala kecky, které tady konečně uschly. V žabkách voda proteče rychleji. Při této cestě přišla na řadu první, a díky bohu jediná, oprava skútru, když sedátko nešlo otevřít a nemohli jsme se dostat do toho mini kufru pro pláštěnky. Jako bonus se to celé zjištění odehrávalo samozřejmě v dešti. Naštěstí je motoopravářů ve Vietnamu přibližně stejně jako Vietnamců, takže jsme po 100 metrech jednu našli a oprava nás stála krásných 40 Kč . Odpoledne jsme po cestě zpátky do Da Nangu navštívili i Mramorové hory, taková Ha Long Bay na pevnině.  Kdybychom měli více času, určitě bych zůstala v Hoi An třeba o jednu noc navíc a jela ještě šnorchlovat na ostrov Lao Cham.

My Son

Mramorové hory

Po noci v Da Nangu jsme se ráno vlakem přesunuli do Hue, kde jsme měli celý den na prohlídku města. Při jízdě vlakem se vám naskytne nejlepší výhled na světě, vlak jede po úpatí hory po pobřeží. Hlavně si sedněte na pravou stranu vagonu, zleva to nebylo úplně ideální. V Hue jsme náhodou, ale díky za to, navštívili restauraci zmíněnou snad ve všech průvodcích, a to Lac Thien, Lac Thanh a Lac Thuan, jedná se o tři sesterské restaurace. V jedné jsme se najedli cestou do císařského města, v druhé po cestě zpět na nádraží. Měli jsem před s sebou 14 hodin v nočním vlaku do hlavního města.

Císařské město v Hue

Devátý den v Hanoi jsme prošli pár památek, a v hotelu si na další den objednali dvoudenní cruise do Ha Long Bay, zátoka, kterou můžete znát z filmu King Kong: Ostrov Lebek. 

Želví věž v Hanoi

Na začátku výletu jsme navštívili rybářskou vesnici, kterou jsme mohli projet na kajaku, a perlovou farmu, pak nás čekalo zakotvení a nocování v Bai Tu Long Bay, kam oproti Ha Long Bay jezdí o stovky lodí méně. Spoustu turistů je i prý na ostrově Cat Ba, takže ten nás taky nelákal. Druhý den jsme se přesunuli k jeskyni, kterou jsme si prohlédli a relaxovali jsme na pláži. Při cestě do přístavu jsme měli i kurz přípravy závitků. Po návratu z výletu jsme se jako správní batůžkáři ubytovali v hostelu, v pokoji pro 14 lidí. Ten hostel byl skvělý! Domluvili jsme si na další den ráno půjčení skútru, uložili si v hostelu zase jeden batoh a vyrazili jsme na 4 denní výlet po severu.

Návštěva rybářské vesnice

Západ slunce v Bai Tu Long Bay

Dvanáctý den ráno jsme sedli na skútr a vyrazili do prvního cíle naší cesty po severu, a to Voňavá pagoda. Asi radši doporučuji organizovaný výlet, protože nás tam pěkně vypekli. Zaplatili jsme balík nějaké paní v plechový loďce, co nás odvezla na okraj pralesa a čau, projděte se. Asi po 3 hodinách hledání obří voňavé pagody jsme se vrátili zpět, viděli jsme 2 vyzdobené jeskyně a propotili triko. Pak nás tedy vzali ještě na jednu pagodu, a výlet byl u konce. Ale něco zlé je k něčemu dobré, a tak jsme aspoň stihli dojet do Ninh Binh. Určitě ochutnejte jejich specialitu, a tou je koza. 

Ráno, třináctý den, jsme vyrazili do krásné přírody této provincie. Nejprve jsme navštívili Trang An, kde vás na lodičce svezou mezi horami, pagodami a proplouvá se i  jeskyněmi. A hlavně, natáčel se tady King Kong. Poté jsme přejeli do Hang Mua, odkud byl po vyšlápnutí několika(set) schodů krásný výhled na hory i rýžová políčka. Na závěr dne jsme přijeli k největší pagodě v Jihovýchodní Asii Bai Dinh Pagoda. Večer jsme navštívili dle Trip Advisoru skvělou rodinnou restauraci Bao Anh, kde jsme při čekání na jídlo dělali anglické učitele dcerce majitelů, která se anglicky začíná učit ve škole.

Trang An

Hang Mua

Bai Dinh Pagoda

Čtrnáctý den jsme vyrazili z Ninh Binh na cestu do národního parku Pu Luong v provincii Mai Chau, kde nebylo po turistickém ruchu ani památky, a to byl ten důvod, proč jsme toto místo vyměnili za SAPU. Ty výhledy byly skvělé. První polovinu cesty v parku jsme jeli pouze do kopce, tedy jenom Tom jel, já musela jít pěšky, protože převýšení 18 % náš skútr dohnalo na pokraj kolapsu. Děti ve vesničkách na nás mávaly, jako kdyby viděly turistu poprvé v životě. Přespali jsme v méně známém městečku Hoa Bing, kde jsme opět dělali lektory angličtiny dcerce majitelů hotelu. Dostali jsme za to i pivo a čerstvě pražené arašídy.

Další den jsme opět sedli na skútr, a vydali se zpět do Hanoi. Z klidných hor kde nebyl provoz byl návrat do hlavního města rychlým probuzením, miliony motorek se mačkaly na čtyřproudé silnici, všude byl slyšet hluk a vznášel se prach. Po vrácení skútru jsme prošli zbytek památek, ale strýčka Ho Chi Mina jsme neviděli. Mezi zářím a říjnem bývá na omlazovací kůře v Rusku. Štěstí jsme měli ale v legendární Hanoi Train Street, kde zrovna projížděl vlak. 

Hanoi train street

Mauzoleum

Poslední dny jsme věnovali velkému relaxu na ostrově Phu Quoc. A tak jsme si šestnáctý den objednali transfer na letiště a odletěli v nejvyšší čas, protože celé ráno v Hanoii pršelo a bylo opravdu chladno. Na tropickém ostrově jsme si půjčili motorku pro lepší přepravu. Ubytování jsme měli na kraji džungle, pěšky od centra to bylo daleko,  a celé odpoledne strávili na pláži, na závěr s krásným západem slunka. Večer jsme navštívili night market, kde mimo sezónu bylo opravdu málo lidí. Večeřeli jsme v takovém typu restaurace, že si v akváriu ukážete na to, co se vám nejvíce líbí, a oni vám to ugrilují.

Night market

Celý den jsme měli na prozkoumání ostrova. Ráno jsme se jeli podívat na útes, kde je postavená pagoda, potom naše cesty vedli do fabriky na rybí omáčku. Tento ostrov je světový distributor tohoto "voňavého" dochucovadla. Navštívili jsme i pepřovou farmu a jeli se osvěžit do Suoi tranh vodopádu. V průvodci jsme se dozvěděli, že je zde krásná bílá pláž s tyrkysovou vodou, což byl další cíl naší cesty, ovšem jsme se nestačili divit. Sao beach byla ta nejšpinavější pláž, kterou jsme potkali, a to asi kvůli tomu, že nebyla sezóna a nikdo se o úklid nestaral. Před večeří jsme si zařídili na další den celodenní výlet na korálové útesy. Večeřeli jsme v Crab house, jediná restaurace, která měla všechny čtyři stěny, opravdu, jediná za celou tu dobu. Jedli jsme poprvé humra, měli jsme bryndák, nůžky, louskáček, kleště a bylo to skvělý. 

Fabrika na rybí omáčku

Pepřová farma

Suoi tranh vodopád

Crab house

Ráno nás odvezli do přístavu, a jeli jsme na 3 krásné, tropické ostrovy, kde jsme celý den šnorchlovali. Večer jsme si konečně k večeři objednali rýžové víno. No jenže to není víno jako víno, je to 40% pálenka, která nemá s vínem nic společného. Víc si toho z večera nepamatujeme. 

Brzo ráno posledního dne jsme odletěli zpět do Ho Chi Min City, kde jsme si zařídili odpolední výlet do Cu Chi Tunelů, které připomínají válku mezi Vietnamem a USA. Vybrali jsme stejnou cestovní agenturu jako první den, průvodce byl opět skvělý, povídal nám o životě ve své zemi. 

Cu Chi Tunel

Poslední dvacátý den ráno jsme odletěli do upršeného Singapuru. Záměrně jsme si nechali na transfer 16 hodin a vyrazili poznat i tento stát. V letištní hale jsme vyplnili naše údaje a čísla letů na vízum, vyčkali jsme ve frontě, dostali razítko a mohli jsme vyrazit na palubu SMRT. Nechali jsme se odvést na jih, kde je zábavný park a také ostrov, který je označen cedulí, že se nacházíte na nejjižnějším bodě kontinentální Asie. V centru, už naštěstí bez deště, jsme prošli památky a na závěr jsme navštívili Garden Bay a jejich světelnou show (denně 18,45 a 19,45), která byla skvělá. A půlnoci jsme už seděli v letadle směr Berlín. 

Nejjižnější bod

Garden Bay