48 hodin v Erbílu
Nečekaně bezpečná a přátelská tvář iráckého Kurdistánu
Cestopis z roku 2025 napsal Ivan
Letíme? Letíme!
Když se v říjnu loňského roku objevily akční letenky s Pegasus Airlines z Bratislavy do Erbílu za neuvěřitelných 3700 Kč, přemýšleli jsme s kamarádem Mírou jen chvíli, protože představa tohohle netradičního výletu byla hodně lákavá. Zběžný googlení navíc neukazovalo, že by oblast měla být nějak zvlášť nebezpečná. Rozhodnuto, kupujeme a poletíme! Manželkám jsme prozatím nic neřekli. Informaci o tom, že živitel rodiny se rozhodl zaletět si s kamarádem do Iráku, je potřeba nadávkovat později v nějakou vhodnou chvíli.
Zdravotní pojištění
Asi měsíc před termínem cesty mě trklo, že z důvodu nepříliš utěšené bezpečnostní situace v zemi bude mít řada cestovních pojišťoven Irák nejspíš ve výlukách. Web MZV před cestami do Iráku důrazně varuje s tím, že za dodržení elementárních pravidel bezpečnosti lze ale bez problémů cestovat do provincie irácký Kurdistán. Koresponduju si tedy s klientskými centry jednotlivých pojišťoven, odpovědi jsou jako přes kopírák - MZV před cestami varuje, tím se my řídíme, Irák je pro nás prostě Irák, Kurdistán - Nekurdistán, takže nepojistíme. Nakonec se ozvala Pojišťovna Komerční banky a Česká podnikatelská pojišťovna, že je u nich možné pojistku uzavřít. Obě ale mají omezení, že by neplnily v případě událostí spojených s terorismem, tzn. kryté budou jen běžné zdravotní problémy. Takže infarkt jo, kulku v břiše ne. Tak fajn, budeme se prostě vyhýbat přestřelkám.
Vízum, doprava z letiště a ubytko
Takže zpátky k příletu - když nás v pondělí kolem třetí hodiny ranní vyklopil Pegasus v Erbílu, dostali jsme se velmi rychle k okénku kde se udělují víza on arrival za přibližně 1800 Kč. Nepotřebujete žádnou fotku, jen předložíte pas a zaplatíte. Vízum platí pouze pro oblast iráckého Kurdistánu, ne pro zbytek Iráku. Tady ovšem nastalo první ouha - moje platba kartou od UniCredit neprošla a když jsem se pokusil o platbu Twistem, appka v telefonu mi rovnou zahlásila, že v této zemi platby nepodporuje. Musel pomoct Míra, jehož platba kartou České spořitelny před tím prošla bez problémů. Hned na letišti byly bankomaty dvou bank, ze kterých jsme se rozhodli vytáhnout irácké dináry, ovšem tady se situace obrátila - zatímco s mojí kartou od UCB výběr proběhl bez problémů, s Mírovou kartou bankomaty kooperovat odmítly. Ještě dodám, že simky jsme neřešili, oba máme esim a operátor zakoupený přes Airalo fungoval spolehlivě. Žádná městská doprava tady neexistuje, takže zbývá jen speciální letištní taxi - a do města to stojí 33 dolarů, což je sakra dost. Jízda trvá asi 20 minut a vede přes moderní čtvrť s výškovými budovami, takže na chvíli zapochybujete, jestli jste náhodou omylem nepřistáli někde v Hongkongu.
Čtyřhvězdičkový Erbil View Hotel jsme klasicky vybrali na Bookingu. Leží asi kilometr od centra, což jde, přímo v samotném centru více méně hotely nejsou. Hotel je od pohledu komfortní a čistý, ochotný recepční nás informuje, že nám sami od sebe udělali upgrade z dvoulůžáku na suite. Takže paráda, každý máme svou ložnici, kde si můžeme chrápat a prdět podle libosti! Rozhodli jsme se, že programově zaspíme snídani, zapadli jsme do postelí a hurá dospat deficit z cesty.
Překvapivý pocit bezpečí a pohostinnost místních
Vyspalí a odpočatí jsme se v pondělí před polednem vydali pěšky do centra. Na začátku jsme opravdu nevěděli, co nás z pohledu bezpečnosti čeká a říkali jsme si, že kdyby to bylo nějaké moc divoké, že ty dva dny na hotelu zkrátka nějak vydržíme. Atmosféra v ulicích nás ale ohromila. Cítili jsme se tu bezpečněji, než v jakémkoliv jiném městě, které jsme doposud navštívili. Lidé byli velmi přátelští a zdvořilí, nikoho ani nenapadlo nás ošidit, okrást nebo obtěžovat, naopak místní se k hostům chovají s respektem a úctou. Někde jsme vzbuzovali lehkou zvědavost, jednou se s námi chtěli vyfotit a jednou se nám dokonce stalo, že za nás někdo zaplatil čaj a šíšu – jen tak, z dobré vůle, aby uctil cizince. Po městě jsme se pohybovali pěšky i pozdě večer a nezažili jsme jediný nepříjemný moment. Nikde se nevyskytují nějací ozbrojenci s kalachy či skupiny individuí, které by nebylo radno potkat ani ve dne, natož za tmy. V centru jsou vidět policisté a sem tam vojenská hlídka. Nepůsobí nijak represivně, naopak, dodávají rušným místům pocit pořádku a bezpečí. Po městě pak jezdí spousta béžových taxíků – nemají taxametry a řidiči neumí ani slovo anglicky, a přesto v tom nebyl žádný zádrhel. Nebylo potřeba smlouvat dopředu, na konci cesty si jen řekli o přiměřenou částku a na větší bankovky poctivě vrátili. Ceny jsou příznivé, běžné jízdy po městě nás vyšly tak na 60–150 Kč. Město, kde se vás taxikáři nesnaží natáhnout, to je opravdu pro našince nezvyk. Jinak všude se platí hotově (kromě hotelu), s kartou neuspějete.
Dominantou města je citadela na kopci v centru. Místo, kde stojí, je považované za jedno z nejstarších trvale obydlených míst na světě, jehož nepřetržité osídlení sahá zpátky 8 tisíciletí až do neolitického období. Monumentální pevnost ale teď prochází rozsáhlou rekonstrukcí, takže jsme se nedostali dovnitř. Vchod zodpovědně hlídal chlapík, který dbal, aby dovnitř procházeli jen stavební dělníci, takže jsme se mohli jen pokochat pohledem na město od hlavního vstupu. Tohle místo pamatuje sumerskou civilizaci, Asyrskou říši, Alexandra Velikého, nadvládu Osmanů i Perskou říši. Tady, kde jsme stáli, skutečně kráčely dějiny lidstva!
Jídlo a ceny
Obchody s potravinami nabízejí hlavně zboží z Turecka a ceny jsou podobné těm naším. V centru města jsou potom stovky a stovky krámků se vším možným, od oblečení přes sladkosti, plody a koření až po elektroniku. Na rozdíl od jiných blízkovýchodních měst tady ale nikdo turisty neotravuje a netahá je za ruku do obchodů, aby jim vnucoval předražené šunty. Kdo zažil třeba atmosféru mediny v Marrakéši, ví, o čem mluvím. Co se týká jídla, klasické restaurace tu skoro nenajdete. Veškeré gastronomické dění v centru se odehrává venku na ulici u stánků s plastovými stolky a židličkami, jídlo je obvykle jednoduché, žádnou rafinovanou kuchyni nečekejte. Malý kuřecí kebab stál kolem 60 Kč, větší porce jehněčího špízu či mletého masa se pohybovala mezi 120–150 Kč. Měli jsme i grilované kuře a dokonce pečeného kapra. Ke všemu dostanete zeleninu, placky a lahvičku vody. Káva tu není příliš běžná, zato slazený čaj podávají prakticky všude. Když jsme kvůli neodolatelně levným letenkám naplánovali naši cestu na konec března, tak jsme se samozřejmě jako správní neználci neomylně trefili do ramadánu, což znamenalo, že přes den je nabídka jídla a pití omezená. Určitě by bylo praktičtější se tomuhle období vyhnout, ale i tak se to dalo zvládnout. Naštěstí některé ty občerstvovny mají na Alláha takový lifehack - před podnik pověsí plachtu a on už potom nevidí, že se za ní jí a pije. Alláh je sice všemohoucí, ale zjevně není zas tak těžké ho oblafnout. Ten pravý život ovšem začíná po setmění a po večerních modlitbách, kdy se centrum zaplní a místní muži posedávají s čajem u vodních dýmek. Ženy jsou v ulicích také, korzují a nakupují, ale tohle posedávání je v naprosté většině mužská záležitost. Přes den bylo počasí na tričko, na večerní posezení už to chtělo mikinu.
Cesta zpět a letištní kontroly
Odlet ve středu v 5.20 h znamená nekomfortní budíček a noční cestu z hotelu na letiště. Ovšem tady jsme narazili na několik nečekaných komplikací. Až teď jsme pochopili, že béžový městský taxík nesmí až na letiště (tam smí jen ty drahé letištní) a doveze vás jen na takový vzdálený první terminál, kde jen zkontrolují letenku a pas a pak musíte počkat na shuttle bus, který odveze cestující cca 2 km tentokrát skutečně až na letiště. Navíc na silnici před tímhle "předterminálem" je checkpoint, kde důkladně (a přiměřeně pomalu) pyrotechnici se psy prohledávají přijíždějící auta i lidi. Na samotném letišti pak čekají další dvě bezpečnostní prohlídky a pomalá fronta na pasové kontrole. Ačkoliv jsme si mysleli, že máme více než dostatečnou časovou rezervu, nakonec jsme se ke gate dostali jen deset minut před uzavřením. Ufff, ale stihli jsme to a náš A321 Pegasusu startuje na čas směr Istanbul, což znamená, že tam v pohodě přestupujeme na navazující let do Bratislavy!
A dojmy?
Pokud chceš navštívit místo, kam masový turismus ještě nedorazil, kde nejsi pro místní chodící peněženka a cítíš se vítán, Erbíl je skvělou volbou. Vlídní a zdvořilí lidé, bezpečnost a autentická atmosféra města, to všechno nás fakt oslovilo. Jestli chceš zažít něco jiného než profláknuté turistické pasti, hlavní město iráckého Kurdistánu tě určitě nadchne.
Jak se ti cestopis líbil?
Ivan procestoval 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 10 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Viac fotiek, prosím 🙂
Viac fotiek, prosím 🙂
Zítra něco nahraju 🙂
Zítra něco nahraju 🙂
Pozoruhodny cestopis o moc neproflakle casti Blizskeho Vychodu.
Zajimalo by me, jestli je mozne i v okoli Erbilu neco podivuhodneho v Kurdistanu navstivit. Nebo se pri vyjezdu z mesta daji cekat nejake opletacky, checkpointy atd.?
Rekl bych, zde jste tuto destinaci zvolili hlavne ze zvedavosti a snad i jakesi unikatnosti, exoticnosti. Osobne bych mel problem s cenou viza 1900 Kc jen na 2 dny pobytu. Proto se ani po navsteve treba vizove Saudske Arabie ani moc nedivam.
Pozoruhodny cestopis o moc neproflakle casti Blizskeho Vychodu.
Zajimalo by me, jestli je mozne i v okoli Erbilu neco podivuhodneho v Kurdistanu navstivit. Nebo se pri vyjezdu z mesta daji cekat nejake opletacky, checkpointy atd.?
Rekl bych, zde jste tuto destinaci zvolili hlavne ze zvedavosti a snad i jakesi unikatnosti, exoticnosti. Osobne bych mel problem s cenou viza 1900 Kc jen na 2 dny pobytu. Proto se ani po navsteve treba vizove Saudske Arabie ani moc nedivam.
My jsme založením městaři a obvykle se věnujeme hlavně průzkumu místních kaváren a restaurací. Tohle jsme skutečně pojali jako city trip na čisté dva dny na místě a informace o tom, jak je to s cestami dál po regionu, nemám. Ale určitě se dá něco zjistit, Kurdistán má dokonce ofiko turistické stránky https://visitkurdistan.krd/
My jsme založením městaři a obvykle se věnujeme hlavně průzkumu místních kaváren a restaurací. Tohle jsme skutečně pojali jako city trip na čisté dva dny na místě a informace o tom, jak je to s cestami dál po regionu, nemám. Ale určitě se dá něco zjistit, Kurdistán má dokonce ofiko turistické stránky https://visitkurdistan.krd/
Dá se jezdit po celé zemi, bez omezení. Blokposty jsou různě - někde na výjezdech z aglomerací, na důležitých křižovatkách, někde i nahodile, když je to místo nějak dopravně nebo bezpečnostně zajímavé.
Autobusy v evropském smyslu jezdí jen mezi největšími městy a málo, jinak "maršrutky" všude, často, stačí mávnout a domluvit cenu. Mimo civilizaci mi často samy silové složky zastavovali auta pro další přesun, i v noci.
Vízum za 75 USD ještě jde, federální, tedy celý Irák už je za cca 180 USD (ceny se liší podle toho z jaké země jste držitelem pasu, takže nejsou rozhodně stejná, ale EU-citizens to mají pěkně mastný, s přirážkou za povinné pojištění, ve kterém je jen nutná základní péče (a i tu bych raději nezkoušel). Na druhou stranu tato položka v celkových nákladech nehraje moc roli, protože všechno ostatní je velmi laciný.
Dá se jezdit po celé zemi, bez omezení. Blokposty jsou různě - někde na výjezdech z aglomerací, na důležitých křižovatkách, někde i nahodile, když je to místo nějak dopravně nebo bezpečnostně zajímavé.
Autobusy v evropském smyslu jezdí jen mezi největšími městy a málo, jinak "maršrutky" všude, často, stačí mávnout a domluvit cenu. Mimo civilizaci mi často samy silové složky zastavovali auta pro další přesun, i v noci.
Vízum za 75 USD ještě jde, federální, tedy celý Irák už je za cca 180 USD (ceny se liší podle toho z jaké země jste držitelem pasu, takže nejsou rozhodně stejná, ale EU-citizens to mají pěkně mastný, s přirážkou za povinné pojištění, ve kterém je jen nutná základní péče (a i tu bych raději nezkoušel). Na druhou stranu tato položka v celkových nákladech nehraje moc roli, protože všechno ostatní je velmi laciný.
Byl jsem loni na 3 dny a pecka, udělali jsme jednodenní výlet k vodopádům, kaňon a na nějakou hou s krásným výhledem, všude úžasná atmosféra. Přes průvodce jsme se dostali do té zavřené citadely, kde jsme byli my (3 dospělí+2děti) asi 10 kameníků co dláždili a 12 jednotek unprofor - Estonci :) Jinak neuvěřitelný, jak se tě nikdo nesnaží obrat u koupě džusu, nebo jídla. Turistů jsme teda potkali přesně 0 ks.
Byl jsem loni na 3 dny a pecka, udělali jsme jednodenní výlet k vodopádům, kaňon a na nějakou hou s krásným výhledem, všude úžasná atmosféra. Přes průvodce jsme se dostali do té zavřené citadely, kde jsme byli my (3 dospělí+2děti) asi 10 kameníků co dláždili a 12 jednotek unprofor - Estonci :) Jinak neuvěřitelný, jak se tě nikdo nesnaží obrat u koupě džusu, nebo jídla. Turistů jsme teda potkali přesně 0 ks.