6 dní vlakem po střední Evropě + nejvyšší hora Maďarska
Vlakem za trocha dobrodružstvím. Batohy na záda, spacák pod širák a vyrazilo se plnit naše cíle. Trojmezí, Kékés a moře.
Cestopis z roku 2022 napsal Palin
Letošní letní dovolenou jsem se jako už tradičně rozhodl strávit v pohybu a bez válení na jedno místě . Přibral jsem k sobě svého bratrance který se mnou už delší dobu chtěl někam vyrazit, určili jsme si tak nějak přibližně body trasy, sbalili batohy a šli na vlak. Nebydlíme od sebe daleko takže jsme každý vyrazili pěšky na železniční nádraží u nás na vesnici na severu Čech. Přes hlavní nádraží v Praze jsme s přestupem v Ostravě ještě první den navečer dorazili do Návsí (Nawsie). Je to nejbližší železniční stanice při cestě na nejvýchodnější bod České republiky což byl náš cíl pro první den. Nebyl to však cíl pro první noc. Tu jsme se rozhodli strávit na nedalekém trojmezí Česka Slovenska a Polska kam už jsme bez problémů došli pěšky. Již při příchodu bylo na první pohled jasné že na trojmezí probíhá rekonstrukce. Slovenská strana byla rozestavěná nejvíce. V českém přístřešku byl bohužel nepořádek a uprostřed vypálené ohniště. Pro nocování nám tedy přišel nejvhodnější polský altánek. Ten měl dokonce kryté stěny, od země asi do výšky pasu, což bylo pro naši první noc ideální.
Cílová stanice pro první den
Večer poblíž nejvýchodnějšího bodu ČR
Ubytování pro první noc
Druhý den ráno nás ze spacáku vytáhla zima ale i ostré sluníčko. A protože postavit náš tábor znamenalo natáhnout plachtu a rozvinou spacák tak nás ani ráno nečekalo žádné velké balení. Snídaně, batoh na záda a pěšky směr Slovensko. Druhý den jsme měli v plánu po železnici přejete Slovensko dolů na jih a nejlépe se dostat až přes hranice s Maďarskem. Naše malá ranní tura končila v Čierne pri Čadci kde jsme nasedli na první slovenský osobák směr Žilina. Tam už jsme přestoupili na trochu rychlejší vlak a přes Banskou Bystrici jsme dojeli až do Zvolenu. Ve Zvolenu jsme trochu ubrali tempo a trochu si prošli město. No město. Prošli jsme hlavně nákupák a náměstí směrem k nádraží před kterým se nachází železniční památka - Historický odběrný vlak Hurban. Z nádraží jsme vyrazili opět o trochu pomalejším vlakem směr Lučenec a Filakovo. Cestou už bylo znát že jsme na východě a celé to začínalo vypadat trochu dobrodružnější. Ve městě Filakovo jsme přestoupili na bus, který nás dovezl až na poslední zastávku nejblíže k hranicím s Maďarskem, do vesnice Šiatorské Bukviny. Čekalo nás druhé překročení hranic a opět pěšky. Naším cílem bylo první železniční nádraží v Maďarsku a to vesnice Somoskőújfalu. Ty maďarské názvy to bylo teda něco 😃 ale naopak doprava tady fungovala výborně. Osobákem jsme vyrazili směr Hatvan kde jsme v místním Lidlu doplnili zásoby a vyrazili vyhledat spoj do města Gyöngyös, kde jsme měli v plánu strávit druhou noc. Do Gyöngyösu jsme dojeli autobusem a už nám zbývalo jen najít dobré místo na přespání, což se nakonec ukázalo jako docela oříšek. Dvě vhodná místa které jsme na mapách vybrali už cestou, bohužel už před námi obsadili rybáři, nebo jako v druhém případě pytle s odpadky. Cestou zpátky blíž k centru města nás to cvrnklo přes nos. Palety s dlažbou vyskládané do kruhu před místním OBI. Natáhli jsme plachtu, rozvinuli spacáky a už nás hnala security. Napůl anglicky půl maďarsky nám bylo vysvětleno že tady ne. Bylo už kolem jedenácté večer a síly nám začaly docházet. Místo pro dnešní noc jsme si teda přestali vybírat a vzali jsme první vhodné čímž byla širší polní mez za autoservisem nedaleko onoho OBI. Obojí na kraji města. Nikde nikdo, ticho a tma. Roztáhnout plachtu, spacáky, a až ráno teprve uvidíme kde že to vlastně nocujeme.
Vlak ve Zvolenu
První nádraží v Maďarsku
Nocování číslo dva
Do třetího dne nás vzbudilo jak jinak než ostré sluníčko a jasné nebe. Na tom by nebylo nic špatného kdyby to nebylo už v 5:30 😃 Plán na třetí den bylo navštívit nejvyšší horu Maďarska a poté vyrazit směr Chorvatsko. Čekala nás dlouhá cesta a proto jsme už před sedmou hodinou seděli v autobusu který nás dovezl nadohled hory Kekés. Výstup nebylo nic náročného. Na vrcholu se nachází rozhledna a dvě restaurace. Bratranec vyrazil na rozhlednu a já do restaurace. Točený Heineken k snídani docela ušel. Chvíli jsme tam dělali křeny páru který se tam právě zasnoubil a pak už jsme zase vyrazili na autobus, který pro naše štěstí mířil až do Budapešti. Já chtěl v Budapešti běžet rovnou na nádrží ale můj parťák byl proti. Sluníčko jelo na plný pecky, Dunaj skoro vyschlá a my se táhnem přes město s batohem na zádech. To bylo na umření ale město jinak krásný. Z autobusu jsme vystoupili u nového fotbalového stadionu který jsme stihli zhlédnout jen zvenčí a běželi jsme na metro které nás dovezlo k Dunaji. Pěšky přes staré centrum na levném břehu, ostrov Margitsziget a hrad Buda jsme dorazili na nádraží Budapešť Déli. Vlak nic moc na to že šlo o spoj Budapešť - Záhřeb. Vagóny bez klimatizace se po přistoupení dalších pasažérů podél Balatonu ukázaly jako hodně špatná volba. V kupé s námi seděli tři španělské holky který sice neuměli ani pípnout anglicky ale to vedro snášeli o poznání lépe. Já umíral vedrem a ona si klidně vzala mikinu 😃. Kromě dlouhé hraniční kontroly kterou Chorvati pořád berou celkem vážně cesta probíhala bez problémů a do Záhřebu jsme nakonec dorazili bez většího zpoždění kolem 23h. V plánu byl přestup na noční autobus do Rijeky. Cestu z železničního nádraží v Záhřebu na to autobusové už jsem znal z předchozí návštěvy. Času jsme měli necelé 3 hodiny takže jsme v místním parku zkontrolovali naše kolegy cestovatele kteří tam nocovali taky jen na trávě ve spacáku😃 a potom jsme vyrazili směr autobusové nádraží kde jsme hodinku odpočívali na lavičkách. Autobus přijel na čas a místa se kupovali dopředu takže s dopravou nebyl problém. Krátkou noc jsme trávili v autobusu k moři. Do Rijeky jsme dorazili celkem rychle a už ve 4 ráno jsme vystupovali z autobusu. A protože spánek v autobus nestál za nic, běželi jsem na nejbližší pláž roztáhnout karimatky a spacáky. Usínali jsme za krásných zvuků nekonečného nakládání kontejnerů na dopravní lodě.
Nejvyšší hora Maďarska
Budapešť
Budapešť
Nekonečné čekání na hranicích
Přístav Rijeka
Třetí nocování
Probuzení do čtvrtého dne za zvuku racků a lodních kontejnerů 😃 Tato noc u moře znamenala splnění našeho posledního cíle. Teď už jsme mohli naši cestu směřovat na sever. Zpáteční cestu jsme se však rozhodli odložit. Po krátké prohlídce místního železniční nádraží jsme zamířili zpět na to autobusové vyrazili jsme podél pobřeží do města Crikvenica. Zde totiž trávil dovolenou u moře náš společný kamarád na my se rozhodli s ním strávit jeden den. Válení moře nám dlouho nevydrželo a navečer jsme vyrazili na pěší výlet proti proudu řeky. Proud tam bohužel žádný nebyl takže z toho nakonec byla osmikilometrová procházka podél vyschlého koryta. A Chorvatsko dvě ulice směrem od pobřeží dál taky nic moc. Neuvěřitelný bordel. A to jak se například dostaly igelitové odpadky na stromy tři metry nad zemí jsme neodhalili. Jako podívaná stačilo a šli jsme zpět na pláž kde jsme dali pár piv než se naše cesty rozdělily. Čekala nás nejlepší noc celého výletu. Už od brzkého večera bylo v dálce vidět pár blesků a předpověd o noční bouřce za začínala naplňovat. Dvě hodiny hledání dobrého místa na přespání v dešti však nepřinesly úspěch a tak jsem skončili opět na pláži. Ta už však byla vylidněná a v tom bratranec spatřil příležitost zalézt si nepozorovaně pod plážovou trampolínu. Na krajích bylo dosta místa kde bylo krytí z hora i z boku. Bouřka přišla, ale to už jsme byli zachumlaný ve spacákách pod trampolínou.
Řeka Dubračina - vyschlé koryto
Kolo na pláži
Hotel pár metrů od moře
Pátý den ráno už bouřka byla pryč. Zanechala za sebou však dva mokré spacáky a jeden batoh. Tuhle noc se opravdu moc energie nenabralo a tak bylo jasné že dnes už opravdu vyrážíme na cestu domů. Tak jako každý den jsme vstávali brzo takže jsme už v 7:00 seděli v prvním autobusu zpátky do Rijeky. Zde jsme se chystali přesednout zpátky na železnici a už před polednem naskočit do vlaku Rijeka - Ljubljana. Před odjezdem jsme ještě stihli zkouknout příjezd žlutého vlaku RegioJet do Rijeky a pak už nás čekalo jen nekonečné přestupování na cestě domů. Po 3 hodinové cestě jsme vystupovali na nádraží v Ljubljani. Krátká prohlídka nádraží a nákup lístků do vlaku Ljubljana - Vídeň proběhl bez komunikačních problémů. Problémy však nastaly ihned po nástupu do vlaku. Ukázalo se že v našem voze jako v jediném z celého vlaku nefunguje klimatizace. Jako by jsme si toho vedra ve vlaku neužili už dost při cestě z Maďarska. Teď nás čekala krásná, sedm hodin dlouhá cesta do Vídně. K těm se ještě přidalo nějaké zpoždění a hodinu před půlnocí jsme dorazili do Vídeň. Z Vídně už jsme žádný vlak nenašli takže naše jediná možnost byl noční autobus RegioJetu Vídeň - Brno - Olomouc.
Ráno po bouřce
RegioJet v Rijice
Nádraží Vídeň
Vlak Rijeka - Ljubljana
Nádraží Ljubljana
Vlak Ljubljana Vídeň na nádraží v Ljubljani
Šestý a poslední den nezačínal probuzením ale pokračujícím čekáním na první spoj z Vídně do ČR. Na žlutý autobusu který mířil z vídeňského letiště přes Brno, Olomouc a Ostravu tuším dál do Polska jsme čekali na zastávce u vídeňského nádraží. Cesta to nebyla dlouhá takže jsem toho moc nenaspal a k tomu jsme ještě v Brně museli přesedat. Sice to bala jen změna sedadla ale museli. V Olomouci jsme vystupovali před třetí ráno hned před nádražím. Po chvilce koukání do telefonu jsme zjistili že bychom za hodinu mohli pokračovat opět RegioJetem ale už po železnici. Byl to ale noční lůžkový vlak ze Slovenska a navíc vyprodaný. V plánu bylo se nějak do vlaku dostat a dojet to do Prahy klidně na zemi v uličce. RegioJet měl ale takové zpoždění že dřív na Prahu vyjížděl nějaký polocourák. Jeho cesta sice trvala tři hodiny ale to nám vůbec nevadilo. Jen co jsme nasedli do vlaku oba jsme zavřeli oči a probrali se až v Praze. Bylo kolem 8 hodiny ráno a nám už jen stačilo na Hlavním nádraží hodinu počkat na Arrivu která už nás dovezla až domů.
Přestup na RegioJet
Konec našich sil
Olomouc nádraží
Záznam celé trasy
Jak se ti cestopis líbil?
Palin procestoval 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Oceňuji Michaela Palina z Great Railway Journeys, že se vydal objevovat také krásy Střední Evropy, a to nejen ty šotoušské. Možná se času již nedostávalo, ovšem k zastavení na trase bych ještě přidal města Banská Štiavnica, Eger, Varaždin, Graz a samozřejmě i železničními fandy oblíbený průsmyk Semmering za světla. Zdá se, že zpoždění se moc nenastřádalo a dobrodružství na kolejích bylo jistě skvělé. Kampak to bude příště?
Oceňuji Michaela Palina z Great Railway Journeys, že se vydal objevovat také krásy Střední Evropy, a to nejen ty šotoušské. Možná se času již nedostávalo, ovšem k zastavení na trase bych ještě přidal města Banská Štiavnica, Eger, Varaždin, Graz a samozřejmě i železničními fandy oblíbený průsmyk Semmering za světla. Zdá se, že zpoždění se moc nenastřádalo a dobrodružství na kolejích bylo jistě skvělé. Kampak to bude příště?
Tak to je jiný Palin 😃 přes Semmering jsme jeli bohužel v noci. Koukal jsem na fotky a přišli jsme o hodně. Zpozdění není problém protože vždy plánuju maximálně jeden spoj dopředu a dávám si velkou časovou rezeru. Je to přece dovolená není kam spěchat. Příště vyrazím vlakem na sever. Ale kudy a kam dojedu kdo ví 😃
Tak to je jiný Palin 😃 přes Semmering jsme jeli bohužel v noci. Koukal jsem na fotky a přišli jsme o hodně. Zpozdění není problém protože vždy plánuju maximálně jeden spoj dopředu a dávám si velkou časovou rezeru. Je to přece dovolená není kam spěchat. Příště vyrazím vlakem na sever. Ale kudy a kam dojedu kdo ví 😃
Název mě jelikož vlaky cestuji rád nalákal ,ale cestopis docela zklamání.
Až nějak moc autobusů .. V galerce bych čekal více fotek vlaků včetně interiéru. Po Maďarsku mám toho vlakem nacestováno celkem dost (hodně v první třídě) a celkově je tam železniční doprava spolehlivější než u nás. Vlakem jsem cestoval i z Lublaně přes Laško ,Maribor ,Graz a Linec do Českých Budějovic.
Název mě jelikož vlaky cestuji rád nalákal ,ale cestopis docela zklamání.
Až nějak moc autobusů .. V galerce bych čekal více fotek vlaků včetně interiéru. Po Maďarsku mám toho vlakem nacestováno celkem dost (hodně v první třídě) a celkově je tam železniční doprava spolehlivější než u nás. Vlakem jsem cestoval i z Lublaně přes Laško ,Maribor ,Graz a Linec do Českých Budějovic.
Vaše zklamání mě mrzí, ale to bude asi tím že máme úplně odlišný styl cestování. Že nejsem dobrý fotograf a ani psaní cestopisu nebude moje silná stránka jsem tak nějak tušil 😃 na to kolik toho mám projeto je tohle totiž můj první pokus o cestopis. Tak snad se to zlepší 👍
Vaše zklamání mě mrzí, ale to bude asi tím že máme úplně odlišný styl cestování. Že nejsem dobrý fotograf a ani psaní cestopisu nebude moje silná stránka jsem tak nějak tušil 😃 na to kolik toho mám projeto je tohle totiž můj první pokus o cestopis. Tak snad se to zlepší 👍