Albánie, krásná cesta do minulosti

Albánie byla již delší čas v hledáčku, ale stále vítězily vzdálenější destinace. Až nyní, kdy byl seznam "letních" zemí již dost vyčerpán, jsme si řekli, že to dáme. A když přišly levné letenky a přečetli jsme si pár pěkných cestopisů, šli jsme do toho.

Když jsme se pak vrátili domů, přemýšlel jsem, jaká Albánie vlastně je. Krásná, to určitě. Ale hlavně je to mix, který je v Evropě asi ojedinělý. Staletí střetávání se kultur, jejich prolínání a války mezi nimi, to vše se vtisklo snad nesmazatelně do krajiny i do duší lidí. A když k tomu přidáte ruku Stvořitele, který si na zdejší zemi ponechal dostatek invence, pak máte jedinečný mix, který láká k poznávání.

Cestopisů z Albánie je již poměrně dost, takže tento pojmu spíše jako praktický a aktuální informační přehled. K tomu přidám pár tipů a poznatků, tož třeba se někomu bude hodit.

Itinerář:

1.den - Krujë - hrad; Rozafa - zřícenina hradu; Ura e Mesit - most z 18. století; příjezd do Thethu

2.den - Theth - pěší cesta přes vodopády k Blue Eye a zpět (19 km )

3.den - Komani Lake - projížďka po jezeře z Koman do Fierzë a zpět

4.den - Berat - hrad a město; Tepelenë - město a most Aliho paši ve městě

5.den - Benjë - termální prameny; Kosinë - kostel Kisha e Shën Mërisë; Peshtan - most Ura e Bathisthes

6.den - Ksamil - koupání a relax

7.den - Syri I Kalter (Blue Eye) - koupání a most; Hadrianopolis - pozůstatky antického divadla; Libohovë - trosky hradu; Labovë - kostel Labova e Kryqit; Gjirokastra - hrad, město a most Aliho paši

8.den - Ksamil - koupání a relax

9.den - Butrint - antické město

10. den - Ksamil - koupání a relax

11. den - Hory a kaňony nad Tepelenë (pozn. tento bod měl být samozřejmě logicky v den, kdy jsme v Tepelenë spali, ale to jsem ještě o krásách tohoto místa nevěděl. Ale dvě hodiny v autě navíc za to stály.

12.den - Brataj - most; Appolonia - antické město; odlet

Co mě překvapilo

Albánie na jednu stranu není vůbec tak zaostalá, jak jsi mnoho lidí myslí (včetně mě, přiznávám). Ve srovnání např. s Gruzií je to moderní země, neviděli jsme zde žádná špinavá sídliště či chudáky žebrající houfně u silnic či památek. Stejně tak na silnicích nejezdí vyloženě žádné vraky. Silniční předpisy se zde dodržují. Prostě země, která je plně evropská. Největší rozdíl poznáte na tom, že i na poměrně velkých silnicích vás zabrzdí stádo ovcí či koz vedené pasáčkem. Ostatně slyšet zvony na krku zvířat v horách je úžasné.

Na druhou stranu to byl zejména mentálně výlet do devadesátých let munilého století - kdo je nezažil, má zde tak trochu šanci. Na silnici spousta mercedesů různého stáří, platba kartou je "mission inpossible", třídění odpadu neexistuje, ceny ve většině obchodů nejsou; o heslo k Wi-Fi si musíte říci, nikdy jsme neviděli např. v restauraci, aby ho měli někde pověšení, nebo např. součástí jídelního lístku. Pokud vás nezajímají ceny, pak jste tu správně, v obchodech je naleznete jen ojediněle. Stýská se vám po kouření v restauracích a kavárnách - zde si klidně zapalte, ostatně číšník to často dělá také. Toužíte být sraženi autem - není problém, na přechodu vás pustí jeden Albánec z padesáti (to abych nekřivdil). Noa vadí vám různé zábrany a zábradlí ve výškách či na jinak rizikových místech - nebojte, v Albánii se s nimi nesetkáte.

Dále mě překvapily ceny - v Albánii není draho, ale ani nijak zvlášť levno - viz samostatná kapitola. Prostě myslet si, že je to cenově něco jako Barma či Indie - to opravdu není. Ano, nevykrvácíte, ale s počtem turistů prostě ceny rostou. Neviditelná ruka trhu v praxi.

Doporučuji k vidění

Krásný je Berat. Úžasné procházky v horách, ať už v Thethu, či např na most Ura e Bathisthes. Moc hezká byla zřícenina Rozafa. Fantastický je kostel v Labovë, stejně jako most Aliho paši v Gjirokästeru. Úžasné jsou hory nad Tepelenë a překrásné koupání v Brataji pod kamenným mostem.

Ale obecně vše bylo pěkné, až na dvě výjimky, které mě nenadchly - koupání v Ksamilu, který je přeplněný turisty (četli jsme to, ale co kdyby - no byla to pravda), ale hlavně všude slunečníky a lehátka - prakticky nemáte šanci koupat se na volné pláži. Trochu místa jsme našli na Paradise Beach a pak na okraji Ksamilu. No a druhé místo byl hrad Krujë - všude o něm básní, ale opravdu není zajímavý.

Platby kartou a měna obecně

Co se týče místní měny, zákonným platidlem Albánie je albánský lek (All) - cca 1,- Kč = 4 ALL, ovšem ve skutečnosti zde existuje zcela paralelně Euro jako naprosto běžné platidlo (něco podobného jsem zažil jen na Bahamách s dolarem). Kurz je jednoduchý 100 LEK = 1 Euro. Platit se dá oběma měnami paralelně, často vám vrátí na lek euro a obráceně. Nenašli jsme místo, kde by to byl problém.

Platby kartou se dají popsat krátce - skoro nikde. Benzínky - nic. Ubytování - skoro nic. Obchody - skoro nic. Prostě minimálně 80 % plateb jsme realizovali v hotovosti.

Naštěstí bankomatů je tu hodně. Pokud máte výběr z bankomatu v zahraničí zdarma, pak vás to bude stát jen cca 500 - 800 LEK za výběr jakékoliv částky. Pozor ovšem na nabídky konverze, ale snad je tato zlodějina již dostatečně provařená.

Ceny

Jak jsem již psal, ceny jsou příjemné, ale rozhodně nečekejte žádnou superlevnou destinaci. Samozřejmě platí, že čím více je destinace turistická, tím vyšší ceny jsou, ale nejedná se o obrovské rozdíly, snad s výjimkou Ksamilu. Zde několik příkladů (samozřejmě ceny jsou v průměru a mohou se drobně lišit):

Benzín: 170-190 All za litr

Chléb: 120 All (půlka 60 All)

Pivo plech: 150-200 All

Coca-cola: v obchodě 180 All 1,5 L; v restauraci 150-200 All 0,3 L

Káva: machciato - 100 - 150 All; cappuccino - 200 - 300 All

Pizza: 500-900 All

Ferges (místní lečo se sýrem): 300-350 All

Místní jídlo v restauraci: 500-2000 All (většinou se z dražšího nají dva lidi)

Hranolky: 300 All

Kuřecí steak: 600- 700 All

Zmrzlina: 100 All kopeček

Víno: 300-3 000 All (zde jsou velké rozdíly dle místa nákupu)

Med: v obchodě 300 - 600 All, u silnice 800 All

Meloun: 20-40 All za kilo

Půjčení auta a cestování autem po Albánii

I v tomto ohledu je Albánie již běžnou evropskou zemí. Půjčení auta proběhlo bez problémů ve 3:30 ráno, převzetí trvalo cca 10 minut, nic složitého. My jsme použili oblíbené http://www.economycarrentals.com.

Cestování po zemi je snadné, hustota provozu není vysoká a silnice jsou vesměs v naprosto dostačujícím stavu, byť většinou pouze dvouproudové. Čím více do vnitrozemí zajíždíte, tím jsou cesty horší a hlavně užší, ale Albánci jsou celkem ohleduplní řidiči, takže se bez problémů různě vyhnete.

Asi nejhorší byly dvě cesty - do hor do Thethu, kam je silnice sice dobrá, ale je to typická úzká horská cesta plná serpentin, takže počítejte s rychlostí kolem 30 km za hodinu max. No a vítězem se stává cesta do Komanu - zprvu běžná cesta se na několik desítek kilometrů změnila ve válečnou silnici po opravdu hustém bombardování. S opatrností se dá projet i běžným autem, ale opatrnost musí být opravdu velká. Tím pádem je i časová náročnost na cestu extrémní.

Občas vás na menších silnicích překvapí stádo ovcí na silnici, ale pasáček je nažene ke kraji, což většinou ovce rychle zvládnou.

Stádo ovcí na silnic

Dopravní předpisy jsou obecně dodržovány, snad až na povolenou rychlost, ale ta se většinou příliš překračovat nedá. Rozhodně jsem si Balkán na silnicích představoval jinak, takže řízení zde bylo asi tak tisíckrát lepší než třeba na Sicílii či nedej Bože v Saudské Arábii. To ovšem neplatí na jihu Albánie, možná je to tím, že jsou zde samí testosteronoví šílenci, nebo mají pocit, že auto značky "Medvěd" jim dává neomezenou moc, ale na jihu je to na silnici samý debil, blbeček ...

Co se týče vozového parku, převládají mercedesy od nejnovějších po muzeální kousky, a pak kupodivu Audi. I škodověnek je zde dosti. I zde se realita lišila od skutečnosti, čekal jsem silnice plné vraků sotva se pohybujících, ale není tomu tak, myslím, že se to dá směle srovnat s našimi silnicemi.

Asi nejhorší, co je na cestování autem, je cena benzínu, která se pohybuje přes 45,- Kč za litr. Naštěstí je Albánie malá, takže nároky na spotřebu nejsou nijak hrozné.

Jídlo a pití

Místní jídlo je velmi pestré - v restauraci dostanete snad všechny základní druhy masa, hodně zeleniny, různé druhy sýrů, rýži. Široká je nabídka ryb a mořských plodů, samozřejmě zejména na pobřeží. Výborné jsou také domácí hranolky, jen k nim nedostanete žádný dip či cokoliv jiného. Také nabídka piva je široká - místní piva, ale také italská, kosovská, nebo třeba český Budvar. Rovněž nealkoholických i alkoholických nápojů je dostatek - od vody přes různé "sody" až po tvrdý alkohol.

Příklad menu

Vynikající brambory se sýrem

Špagety s mušlemi

Rizoto

Domácí hranolky

Popis navštívených míst a praktické rady k nim

Krujë

Krujë bylo první místo, které jsme navštívili v Albánii. Prakticky zde nebylo co k vidění. Hrad je jen malinko zachovalý (asi nejhezčí je dřevěná věž), součástí ja jakási obskurní napodobenina hradního sálu, ve které je vystaveno pár kousků. Výhodou bylo, že se zde nic neplatilo, a také že to bylo prakticky při cestě. Asi vůbec největší zklamání z celé Albánie, naštěstí také prakticky jediné.

Trosky mešity

Hrad

Věž

Rozafa

Rozafa je rozsáhlá zřícenina hradu severně od Krujë. Přestože není tak známá, rozhodně je mnohem krásnější a je z ní také nádherný výhled na okolní krajinu a řeku. Na konci je malebná a ne drahá restaurace, kde se můžete občerstvit. Zaparkovat můžete pod hradem (pak vás čeká cca 10 minut chůze), nebo vyjet až ke vstupu, kdo je línější. Ačkoliv to nevypadá, zaparkovat se dá až přímo před pokladnou. Vstupné bylo 200 All. Opravdu krásné místo.

Jedna z bran

Hradby

Pohled z hradu

Trosky hradu

Ura e Mesit

Krásný most z 2. pol. 19. století leží na okraji městečka Mes. Krásně si jej vyfotíte z nového mostu, ale také se po něm můžete projít. Stojí to za to.

Ura e Mesit

Theth

Městečko Theth jako výchozí bod cest do hor je již proslulé. Cesta sem je již od asi roku 2021 bezproblémová, asfaltová silnice je v dobrém stavu, a tak jedinou komplikací je kombinace stoupání, místy velmi úzkého profilu a četných zatáček. Ale rozhodně to není nic, s čím by si trochu zkušený řidič neporadil.

My jsme do Thethu přijeli až večer a vzhledem k odložení letu nám zbyl pouze jeden den, který jsme se rozhodli věnovat na pěší túru k Bleu Eye - jednomu ze dvou, které v ALbánii jsou ( o tom druhém níže). Nakonec jsme zvolili trasu přes vodopád Grunas - itinerář zde - https://mapy.cz/turisticka?plano...&z=12.

Cesta nám zabrala celý den - úmorné vedro (teplota atakoval 40 stupňů) a několik stoupání udělaly své. Odměnou však byl malebný vodopád Grunas, koupání v příjemné chladivé řece nad městečkem Ndërlysaj (opravdu doporučuji, je to skvělé), fantastické výhledy a nakonec úžasně fotogenické Modré oko. Pravda, na cestě bylo dost lidí, ale u samotného Oka to docela šlo a ve vodě nebyl prakticky nikdo. Důvodem bylo to, že voda je opravdu mrazivá. Já coby milovník Rudého moře v létě či spokojeně se chladící v Mrtvém moři jsem do ní na cca 30 vteřin vešel (výjimečně dávám foto jako důkaz mého nezlomného hrdinství), ale byl to hororový zážitek. Nicméně Oko bylo pokořeno.

Doporučuji vystoupat pár schodů do hospůdky, kde si můžete sednout přímo nad Oko, kochat se výhledy a dát si studený drink. Skvělý zážitek, rozhodně lepší než stoupání na konci cesty, které mě málem stálo život. Celkově ale nádherný výlet.

Pokud byste toho měli dost, tak si zpět můžete vzít místní "kyvadlovou dopravu" - v době našeho pobytu byla cena 500 All na osobu.

Kostel v Thethu

Z Thethu na Blue Eye

Vodopád Grunas

Most na cestě

Z Thethu na Blue Eye

Komani Lake

Další den nás čekalo brzké vstávání a více jak tříhodinový přejez z Thethu do Komanu, odkud vyplouvají lodě na Komani Lake. Čekala nás tedy cesta nejprve serpentinami dolů a pak válečnou cestou do Komanu - tato cesta je opravdu velmi pomalá a zejména poslední část velmi náročná na pozornost, ale trochu zkušený řidič to zvládne, není se zase potřeba ničeho bát.

Již z domova jsme měli zakoupené lístky na trajekt Berisha (https://komanilakeferry.com/), který vyplouvá v 9:00 z Komanu do Fierzë, kam dopluje po mnoha zastávkách a téměř třech hodinách jízdy - cestou nabírá lidi na břehu jako u nás v Litvínově "třináctka" autobus - je to prostě místní MHD. No pak se stačíte sotva najíst a ve 13:00 už zase plujete zpět. Samozřejmě můžete se nalodit i s autem a pak pokračovat v jízdě. Pokud tak ale nebudete činit, auto odstavte před tunelem, kterým pak projdete pěšky - je to tak 5 minut pěšky.

Cesta je plná čarokrásných výhledů, ale je také dosti úmorná, protože zdaleka ne všichni si sednou, takže to chce přijít včas. Navíc vedro opět dělá své a loď pluje opravdu pomalu.

Vyloženě smutný je asi 15 minut dlouhý úsek, kdy loď pluje hromadou odpadků ve vodě. Přeci jen je to země uvězněná někde v minulosti. Naštěstí je to jen krátký úsek ve srovnání s celou cestou, které byla opravdu fantastická.

Trajekt

Komani Lake

Berat

Berat je zejména krásný hrad. Je to trochu jiný hrad, protože uvnitř rozsáhlých trosek se nalézá staré město plný bílých domů a malebných uliček. Je třeba si na jeho prohlídku vyhradit několik hodin. Opravdu to stojí za to vidět toto místo. Naleznete zde mnoho pozoruhodných míst. Z těch hlavních můžeme jmenovat:

Kostel sv. Marie Blanchernae - krásný byzantský kostel s nádhernými freskami

Katedrála (muzeum) - uvnitř naleznete nejen skvostný ikonostas, ale také kazatelnu a mnoho ikon ze 16. až 19. stol. a dalších předmětů; ikonostas je fantastický a ikony nesmírně zajímavé - pokud si je budete prohlížet detailně, můžete najít spoustu zajímavostí - např. do pekla jsou vtahovány postavy v osmanském oblečení, vztahy mezi Marií a Ježíškem jsou pojímané velmi odlišně... Vstupné je 200 All, ale neváhejte ani vteřinu.

Cisterna - není to jako v Itanbulu, ale i tak je zajímavá a můžete sejít po schodech teoreticky až k hladině.

Výhled na město - ten je opravdu velkolepý z mnoha míst.

Trosky hradu - také velmi zajímavé

Bílé domy - hrad je koncipován jinak než u nás, uvnitř hradu naleznete celé město, jehož uličky stojí za to projít.

Brána do hradu

Trosky

Kostel Panny Marie Blanchearnae

Katedrála

Fresky v kostele

Cituplná ikona

Cisterna

Hradby a Modrá mešita

Kostel Svaté Trojice

Tepelenë

Tepelenë je městečko, ve kterém naleznete nepříliš zajímavou pevnost, kterou nechal postavit Ali paša Tepelenský, malebným centrem a také zajímavým dlouhým visutým mostem, který nese samozřejmě jméno Aliho paši.

Most v Tepelenë

Kosinë

Ve vesnice Kosinë stojí krásný byzantský kostel Kisha e Shën Mërisë. I když jsme se dovnitř nedostali, tak pohled na malebný kostelík krásně položený v krajině stál za to.

Kostel Kisha e Shën Mërisë

Benjë

Benjë je proslulé svými termálními prameny v místní řece. Cesta k nim není nijako obtížná, tedy až na samotný finiš. Nám hodně pomohla místní babička, kterou jsme cestou vzali stopem a která nám ukázala cestou necestou, že můžeme zajet cca 50 metrů od pramene, což se ve vedru hodilo.

Samotné místo je moc hezké, navíc jeho atmosféru dokresluje kamenný most přes řeku. Ačkoliv je to termální voda, její teplota je, odborně řečeno, vlažná, resp. tak akorát. Ostatně jako teplá by byla asi už nesnesitelná.

Turistů zde nebylo mnoho, více však místních lidí, kteří prameny také využívají hojně. Místo nebylo přeplněné, ale ani prázdné, prostě něco mezi. Počet lidí omezíte časným vstáváním a brzkým příjezdem.

Most v Benjë

Největší bazének

Menší bazének

Peshtan

O existenci mostu Ura e Bathisthes jsem neměl ani tušení, ale díky tomu, že jsem se v Këlcyrë stavili na oběd v restauraci Sofra Zagorite, kde jsme si nejen dali skvělé místní speciality za výbornou cenu, ale ještě si prohlédli knihu o místních krásných místech, kde byl právě i tento most, který je nedaleko od Këlcyrë. Učaroval nás hned, a tak nám trvalo pár vteřin rozhodnout se podniknout k němu cestu.

To obnášelo vyjet do vesnice Peshtan a pak jít cca 45 minut většinou z kopce v krásném, ale poměrně náročném terénu. Cesta byla značena bíločervenou značkou na kamenech, takže jsme pouze dvakrát krátce zakufrovali, no a pak jsme ve čtyřicetistupňovém vedru došli ke krátkému, ale úchvatnému mostu. Když jsem jej přecházel, připadal jsem si jako Indiana Jones v nejlepších letech. Mohlo za to houpání mostu, dosti pofidérní podlaha i absence jakéhokoliv zábradlí. Bylo to úžasné. Pravda, výstup zpět k autu již méně, ale dali jsme i to.

Místní speciality v Sofra Zagorite

Cestou k mostu

Most

Pohled z mostu

Syri I Kalter (Blue Eye)

Druhé modré oko leží asi 50 minut cesty autem od Ksamilu, což z něj činí častý cíl turistů. Zde poprvé (a asi jedinkrát) jsem si připadal jako někde v Českém ráji - plně vyvinutá turistická infrastruktura včetně vláčku, který Vás doveze od místa, kde koupíte vstupenku (pozor, není to u parkoviště, tam zaplatíte pouze parkovné) k samotnému prameni.

Pramen vypadá krásně, ale správně se zde nesmí koupat, prý se to porušuje, my jsme takoví prasátka nebyli (ostatně voda je opět ledová). Byli jsme tam brzy ráno, nikdo se nekoupal a naštěstí zde bylo ještě málo lidí, ale kolem deváté už najížděly davy. Takže brzké vstávání je pro dojem důležité.

A jak vás to vyjde cenově - 1 - 3 hodiny parkovné 300 All na vůz a vstupné symbolických 50 All. Kolik stojí jízda vláčkem, netuším. Můžete si zde také vzít kajak či projet loďkou, ale ceny samozřejmě nikde uvedeny nejsou a já jsem nijak nezjišťoval.

Řeka od pramene

Samotné Modré oko

Hadrianopolis

Při cestě z Modrého oka do Gjirokastëru se můžete stavit v pozůstatcích antického města Hadrianopolis. Zbyly z něj trosky lázní a divadla. Pozor, poslední úsek - cca 500 metrů je po nezpevněné a dosti hrbolaté silnici. Ruiny nejsou velké, ale zase jsou zcela opuštěné, no a kde se vám povede být smi v antickém divadle.

Vesnice v kopcích u Hadrianopolisu

Ruiny divadla

Libohovë

Jen pár kilometrů od divadla je vesnice Libohovë. V ní naleznete pevnost Aliho paši, tedy její ruiny, což je zejména opevnění, na které si můžete v jednom místě vystoupat.

Pevnost

Labovë

Pokud budete pokračovat ještě cca 15 km dále, dorazíte do vsi Labovë, kde naleznete nádherný kostel Labova e Kryqit. Údajně jej dal postavit samotný Justinián první v 6. století a dokonce se zde prý oženil a daroval kostelu třísku z Kristova kříže. Současný je možná z 10., možná ze 13. století, ale to vlastně není tak důležité. Jak exteriér, tak interiér jsou fantastické - nádherná stavba s překrásným ikonostasem stojí za vidění. Můžete si i vystoupat na emporu.

Drobný problém je, že kostel bývá zavřený. My měli štěstí, kdosi před námi zavolal paní, která nám otevřela. Pokud takové štěstí nebudete mít, ptejte se místních.

Západní průčelí

Východní strana se třemi apsidami

Nádherný exteriér

Ikonostas

Interiér kostela

Gjirokastër a most Aliho paši

Toto město patří mezi nejkrásnější v Albánii. Zejména podhradí - Old bazaar - je malebné. Pevnost nad městem je také pěkná, i když je dosti poničená a také zde bylo dostavěno vězení. Vstupné do pevnosti je 400 All, naleznete zde výstavu starých děl a také letou US Army, který zde přistál v 50. letech. Pilot byl vrácen do států, ale letadlo pak bylo vystavováno jako triumf albánské armády.

Pravý skvost města je ale skrytý 99 procentům návštěvníků - pokud vystoupáte či vyjedete 2 km do starého města (pozor, autem je to dosti krkolomné, uličky jsou extrémně úzké a stoupání velmi příkré), můžete pak po dalším cca 1 km narazit na nádherný most Aliho paši (člověk si říká, že dokud nepřišel Ali, skákali místní po stromech, což samozřejmě není pravda, ale Ali je tu na jihu prostě za vším).

Cesta k mostu, pokud jste již nahoře ve starém městě, není nijak náročná, ale pevná obuv je třeba.

Starý bazaar

Hrad z výšky

Hrad nad městem

Věž na hradě

Letadlo US Army

Most Aliho paši

Na mostě

Butrint

Butrint je národní park, jehož nejnavštěvovanější částí je vedle Ksamilu zejména archeologický park - antické město s prvky z pozdějších období, od ranný středověk až po éru osmanskou a benátskou. Park je proslavený a naleznete o něm mnoho informací. Rozhodně stojí za návštěvu. Jen je třeba vědět, že v zimním období se otevírá v 8:00, ale v letním až v 9:00. No a pak také to, že mozaiky v baptisteriu pravděpodobně neuvidíte, protože jsou po většinu času zasypány a odkryty jsou jen velmi zřídka. Vstupné je na místní poměry vysoké - 1 000 All.

Ale i tak stojí divadlo, baptisterium, bazilika, benátská pevnost s muzeem na vrcholu i další památky za shlédnutí. U vchodu si můžete vzít velmi přehlednou mapu v mnoha jazykových mutacích včetně české. Ačkoliv je překlad strojový, i tak je průvodce užitečný.

Naproti parku je trojúhelníková pevnost, do které se dá vstoupit, jen musíte přejet jakýmsi podivným přívozem. Ale není to nezajímavé. No a konečně pro úplnost je na ostrůvku pevnost Aliho paši, kam vám budou nabízet výlety lodí. My jsme nevyužili, tak nemohu posloužit informacemi.

Informece o ceně a otevírací době

Plánek

Sloupy u vstupu

Antické divadlo

Mozaika v gymnasionu

Výhled na kanál Vivar

Jezerní brána

Výhled z benátské pevnosti

Benátská pevnost

Část malého muzea v pevnosti

Hory a kaňony nad Tepelenë

O krásách hor a kaňonů nad Tepelenë jsem se dočetl až ke konci naší cesty, ale po nastudování jsem se rozhodl, že si tam zajedeme. Byla to skvělá volba. Krajina je nesmírně fotogenická a budete koukat každých pár metrů, jak vypadá nad i pod vámi. Cesta není nijak náročná, jen ke konci byla poměrně úzká. Lze jet jak z Tepelenë, tak i směrem od riviéry, kde je nová silnice (Google mapy o ní ještě neví, ale Mapy.cz ano, a také je tam ukazatel.

Koncovou stanicí byla vesnice Nivicë, ale cestou jsme mnohokrát zastavovali. Krásný je akvadukt, jak jinak Ali paši. Také jsme chtěli zastavit u vodopádu Peshtura, ale ten byl bez vody. Nicméně káva u něj v kempu u silnice byla s fantastickým výhledem. Také jsme cestou narazili na obskurní komunistický památník s věncem nábojů v jeho půlce ve značně dezolátním stavu, jen hroby kolem byly evidentně opečovávané. V samotné Nivici jsou zbytky hradu a fantastické výhledy. Můžete sejít i do nivického kaňonu - ukazatel říkal, že to je 1 km - 1,5 hod cesty. Tak nevím, my jsme pro velké vedro nešli, ale může to být skvělý výlet.

Akvadukt Aliho paši

Cestou do Nivicë

Káva cestou

Nivický kaňon

Brataj

Další skvělé zážitky nás čekali v Brataji. Tímto děkuji milým neznámým, kteří nám o tomto místě řekli. Opravdu úžasné místo. Nejprve jsme zastavili asi 9 km před Bratají u úžasného visutého mostu, kde jsme si dali i na jakémsi "odpočívadle" kávu. Pak jsme přejeli do Brataje, kde jsme absolvovali cca desetiminutový nenáročný sestup k nádhernému kamennému mostu a skvělému koupání pod ním. Průzračná, ale kupodivu poměrně teplá voda (a já jsem na studenou vodu háklivý) a kousavé rybičky, které vám okusují kůži, úžasná relaxační kombinace.

Následně jsme zastavili v Lepenicë na skvělý oběd v místní restauraci - hodně doporučuji (najdete snadno - je kousíček od silnice, ukazují na něj tabule a hlavně jiná tam není). Ke skvělému obědu jsme dostali domácí chléb (celý a čerstvě pečený) a vodní meloun.

Hned na konci vesnice je pak další visutý most - parádně dlouhý a také parádně zanedbaný, takže každé cca páté prknu bylo různě shnilé či ho část chyběla. Přejít ho byl pro mě, milovníka takových zážitků, to bylo úžasné.

Poslední zastávkou na naší cestě pak byl archeologický park Apollonia - za vstupenku jsme dali 600 All. Není to špatné, ale jen proto, že jsme jeli kolem. Jet tam jen kvůli tomu, tak nejásám. Ale jak říkám, když pojedete kolem, určitě se stavte. A samozřejmě pro milovníky antiky je to povinnost :) .

Visutý most u Brataje

Z mostu u Brataje

Kamenný most v Brataji

Koupání pod mostem

Koryto říčky

Apollonia

Ksamil

O Ksamilu se můžete dočíst spoustu krásných věcí, ale pravdou je, že není moc o co stát. Ksamil je letovisko ne nepodobné těm v Itálii, Řecku nebo Chorvatsku. Možná by tu byly hezké pláže, kdybyste je pro les slunečníků viděli. Je obtížné se zde vykoupat, aniž byste zaplatili 15 - 25 Euro za dvě lehátka a slunečník. Kousek volné pláže je na Paradise Beach. My jsme nakonec chodili na Stone Coast - kousek od Ohana beach - zde bylo méně lidí, méně hluku a cena byla 15 Euro.

Také jsem četl něco o typických kavárničkách - tak to určitě ne. Ale různých restaurací a obchodů je zde dostatek. Ceny v nich jsou mírně vyšší než jinde, ale rozdíl není tak markantní. Provoz na hlavní ulici je večer zničující a otravný.

Prostě Ksamil jednou a dost.

Pulbardha beach

Stone coast

Ksamil

Závěr

Albánie je nádherná země - už to není ta země nepolíbená turisty, ale na spoustě míst stále můžete být sami či s minimem lidí. Je to země s kvalitním turistickým zázemím, bezpečná, ale přitom stále vlastně panenská a nerozvinutá. Rozhodně mohu návštěvu jen a jen doporučit.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 14 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 5 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Roman Ziegler

Cestopis byl naposledy aktualizován 23. 7. 2024

Roman Ziegler procestoval 76 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

7 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

aldadol

před 8 měs

Hezký cestopis, celkem mě to navnadilo a přidávám na seznam možných destinací do budoucna.

Roman Ziegler

před 8 měs

Díky

ChocolateLady

před 8 měs

Ahoj Romane, díky za sdílení moc pěkného cestopisu. Albánie je místo, kam se chci také brzy podívat a tvůj cestopis mě hodně navnadil. Kromě toho jsem se díky Tobě dozvěděla spoustu praktických informací. Možná jen škoda, že jsi v něm neuvedl, jak jste to měli s ubytováním. Určitě nebudu sama, která se v cestopisech nechává inspirovat i těmito zkušenostmi. Ale to je jen malý detail. Ráda si od Tebe v budoucnu zase něco nového přečtu:) Měj se fajn!

Roman Ziegler

před 8 měs

Ahoj Lady,

máš pravdu, já to moc nepíšu, protože zde je velká míra subjektivity, a to, co někdo pokládá za skvělé, jiný za hrozné, nebo drahé. My řešíme vždy přes Booking a díváme se zejména na hodnocení, pak hledáme kompromis mezi hodnocením a cenou. No a nakonec si pročtu komentáře. V Albánii nebyl problém zajistit ubytování, je ho tam dost za přijatelné ceny, jen tradičně Ksamil je problém, protože zde jsou ceny vyšponované.

Ale pokusím se v dalším cestopise polepšit :).

No a zde odpověď na Tvou otázku:

Theth: Shpella Guesthouse Theth

Komani: Kulla e Vjeter (Bar Restaurant, Guesthouse, Parking and Camping)

Tepelenë: Guesthouse Lord Byron

Ksamil: Guesthouse Noan&Yliona

Všude jsme byli spokojeni.

Azul

před 8 měs

Jen bych k peknemu, obsahlemu a informativnimu cestopisu doplnila, ze my jsme ubytovani kartou platili v pohode (2x Tirana, 1x Ksamil), Ksamil je sice tovarna na valecku u more (set slunecnik a 2x lehatko stoji klidne i 35 euro), ale i tak se da bydlet za kopcem v klidu, kde behaji slipky po silnici, cinkaji zvonci stadecka koz a mistni starici se schazeji na pokec v restauraci.

FilipZeVsi

před 8 měs

Moc se mi to líbilo, spousta zajímavých tipů pro další výlet do Albánie. Zírám, kolik jste toho stihli a ten výběr míst mi připadá vynikající.

Roman Ziegler

před 8 měs

Ahoj. díly za ocenění, potěší. Pravdou je, že mě překvapilo, kolik krás tam je, a o některých místech jsme se dozvěděli až v Albánii.