Albánie - Roadtrip z Tirany na jih

Starobylá města, krásné pláže, hory a neskutečná příroda. V neposlední řadě i dobré jídlo a milí lidé. Nejen to můžete zažít v Albánii.

Možnost cesty do Albánie jsme sledovali už v předchozích letech. Průběžně jsme vyhlíželi situaci okolo Covidu i cen letenek. Nakonec ani ne měsíc před cestou se rozhodujeme do toho jít. Do karet nám hraje celkem nová linka Wizzairu do Tirany, příjemné náklady i možnost neokoukané destinace. Máme přibližný plán již dopředu a tak naše první balkánská dovolená může začít.

Říkal jsem si, jestli se vracet k cestě z r.2021, ale Albánie je poslední dobou v kurzu a třeba moje postřehy někomu pomůžou.

Na konci tradičně naleznete náklady i rady a tipy na cestu.

Termín cesty: Září 2021

1. Den: ČR - Vídeň - Tirana - Berat

Začínáme ranní cestou do Vídně, auto klasicky k Pandě a míříme na letiště. Máme v podobných případech odbavená zavazadla, tak si jdeme vystát frontu. Ta se dost táhne, ale vše nakonec v pohodě stíháme. Odlet byl opožděný asi o hodinu, přílet potom samo také.

Po přistání se setkává více letadel najednou a tak vzniká docela dlouhá fronta a chaos na imigračním. Rychlost průchodu není největší, ale nakonec jsme v hale. Míříme ke stánku Vodafonu pro sim kartu a najít pána z autopůjčovny. U auta po nastartování sice svítí "check engine", ale prý je to ok:). Nakonec bylo. Po sepsání smlouvy a zaplacení (oboje proběhlo na kapotě auta, včetně platby kartou) mizíme směr Berat. Cesta nám trvá asi 2 hodiny a tak přijíždíme až k večeru. V dopravě ale žádná divočina, vše na pohodu. Ubytování máme na promenádě u řeky, centrum je kousek a je tu i malé parkoviště. White City hotel máme na dvě noci a jsme zde spokojeni.

Večer jdeme na malý průzkum, vyměnit peníze a na první večeři. Zapluli jsme do malé rodinné „restaurace“. Malé menu, ale super první zkušenost s místní kuchyní. Jídlo je za super cenu a po krátké procházce míříme spát.

Cesta směr Berat

White city hotel

Bulvár Republika - hlavní pěší promenáda

První večeře

1. Den: Berat

Naše první kroky dnes směřují nahoru na hrad. Když říkám nahoru, myslím OPRAVDU nahoru. Je to kus cesty a do prudkého kopce. Nožičky dostávají pěkně zabrat. Dá se to i autem, ale nahoře není moc místa kde parkovat a bez auta se potom dá jít kamkoliv a není potřeba nic řešit. Nikam to navíc není vyloženě daleko. Samotný komplex hradu je dost velký a dá se tu toulat celý den. Před vstupem se občas pohybuje několik místních, kteří doufají v možný přivýdělek jako průvodci. Nejsou ale nijak agresivní ani vlezlí. I k nám se jeden na chvíli připojuje, ale nemáme moc zájem. Míříme jen na základní místa, což zabírá cca 2 hodiny. Postupně procházíme:

- Pozůstatky červené a bíle mešity

- Cisterna, ne nepodobná té v Istanbulu, jen poněkud menší. Zapomeňte na chodníčky uvnitř, zde se musíte protáhnout otvorem pod střechou k výhledu, vyloženě k hladině se nedostanete.

- Hlavní vyhlídka, odkud je super výhled na nové město a čtvrť Gorica.

- Kostel nejsvětější trojice, postavený ve 13. století, který patří mezi nejznámější místa hradu, ale bohužel v době návštěvy nebyl vstup dovnitř možný.

- Kostel Sv. Marie, který patří mezi nejstarší v Beratu. Z venku nevypadá moc jako typický kostel, ale uvnitř je určitě zajímavý.

Částečně se i jen tak touláme hradními uličkami. Naopak vynecháváme Ikonografické muzeum. Nejde o to, že nechceme dát 200Lek, ale prostě máme pocit, že vidíme i tak dost.

A jdeme nahoru

Vyhlídka na čtvrť Gorica

Cisterna

Okolí Bílé mešity

Kostel Nejsvětější Trojice

Po prohlídce mizíme na oběd do jedné z hospod nahoře u hradu a už se kutálíme dolů. Ve starém městě jsou všude tradiční bílé domy s dřevěnými střechami a se spoustou úzkých oken. Je to tu protkáno úzkými uličkami (nebo spíš jen chodníčky). Některé z budov již slouží jako ubytování pro turisty. Míříme dál k mostu Gorica - kamenný most z 18. století spojuje obě poloviny města a je z něj pěkný výhled na okolí. Poslední bod prohlídky je na nedalekém náměstí u místní ortodoxní katedrály a mešity. Večer zakončujeme v restauraci u Bulváru Republika. Dostáváme super jídlo i víno. Po krátké noční procházce toho máme ale dost a končíme, zítra jsme celý den na cestách.

Staré město

Úzké uličky starého města

Most Gorica

Večeře

3. Den: Apollonia - Zvarnec - Himara

Hned po snídani mizíme směrem na jih. Naše první zastávka je v historickém městě Apollonia. Apollonia je staré řecké osídlení založené kolem roku 600 před n.l., cesta sem je velice jednoduchá. Z Beratu i z Tirany je to pohodová cesta, částečně i po dálnici, odbočka se pak nedá přehlédnout. Před vstupem je dost velké parkoviště (v době návštěvy bezplatné). Centrem komplexu je starý klášter s kostelem a pěkné malé muzeum, které je uvnitř okolních budov. Zbytek areálu není moc značený (prakticky vůbec) a profil je kopcovitý, což nás dost demotivuje od dalšího pátrání. Tím spíš když to absolvujete v poledním vedru. Po krátké obhlídce těch blízkých míst tak prohlídku končíme.

Apollonia

Muzeum

Archeologický park

Frčíme dál do městečka Zvarnec, kde je k vidění zajímavý objekt. Uprostřed rozsáhlé laguny je malý ostrov, na kterém se nachází byzantský kostel a klášter ze 13. Století zasvěcený panně Marii. Ostrůvek je spojený s pevninou dřevěným chodníkem dlouhým asi 400m. Místa k parkování tu teda moc není, ale je vidět že je po sezóně, takže se vejdeme.

Po návratu k autu obědváme v jedné z okolních restaurací. Jazyková bariéra nás nezastavila, najíst jsme dostali:) a můžeme pokračovat dál. Toto byla jediná zkušenost z celého výletu, kdy jsme nepochodili s němčinou ani angličtinou. Pokračujeme podél pobřeží, za Vlorou začíná cesta pomalu stoupat a zbytek cesty trávíme pomalou rychlostí v koloně aut. Silnice vede horskou silnicí s mnoha vracečkami a serpentinami. Výhled je v druhé polovině cesty opravdu pěkný. Je tu i pár odpočívadel, ale s předjížděním je to na pytel. Do Himary přijíždíme proti plánu až pozdě odpoledne. Pan domácí z našeho ubytování už na nás čeká před domem.

Jdeme odpo na chvíli na pláž si odpočinout po dlouhé cestě. Počasí nám vyloženě přeje. Pláž je v malé zátoce, směs kamínků a písku. V září už není okupovaná místními restauracemi a tak to máme bez poplatku. Za kopcem na jihu je potom druhá pláž, poblíž které se aktuálně mohutně staví. Ve městě je i řecké bistro, kam míříme později na večeři. Jet někam čistě za relaxem u moře, tak Himara a i vedlejší Livadi nebo Dhermi jsou skvělá volba, kde najdete veškeré zázemí, krásné moře a typickou dovolenkovou atmosféru.

Most ke klášteru

Klášter

Himara pláž

Večer v řeckém bistru

4. Den: Himara – Ksamil

Ráno po opulentní snídaní (majitelé mají i domácí marmeládu) jedeme do naší hlavní dovolenkové destinace – na poloostrov Ksamil na úplném jihu země. Cestou se krátce zastavujeme u ponorkové základny nedaleko Porto Palermo. Nejsme tu za urbexem, ale na párové dovolené, tak do areálu nejdeme a po krátké pauze a fotkách jedeme dál. Odpoledne konečně přijíždíme do Ksamilu a nacházíme i naše ubytování. Je trochu stranou od hlavního mumraje, tak snad bude aspoň večer klid. Po zabydlení jdeme směr pláž, na druhý pokus si dáváme oběd a zbytek dne se už jen válíme u moře. Počasí se zatím drží slušné a po dlouhé cestě si odpočinek zasloužíme.

Ponorková základna

Hotel Luxury - naše ubytování

Pokoj...

... a výhled z terasy

5. a 6. Den: Ksamil

Na těchto dnech není moc co popisovat, prostě klasická válečka u moře. Většinou tak naše kroky směřují na dvě nejbližší pláže u hotelu – Lori a Panorama. Lori je v klidné zátoce a prakticky hned naproti ubytování. Obě jsou placené, ale stalo se nám, že ne vždy přišel někdo vymáhat výpalné. Na obou se dá dobře najíst. Lori se nám ale líbila víc a také jsme se vícekrát vraceli. Plán dne se skládá ze sekvence snídaně-pláž-oběd-pláž-večeře:). Hotel má sice i svoji pláž, ale je kus za městem směrem na Sarandu. Jelikož už není úplně top sezóna, tak služby jsou již dost zredukované a nemá smysl tam jezdit. Co je na ní ale zajímavé je, že z ní vidíte přímo na Korfu. Předchozí rok jsme ten samý pohled zažili z druhé strany. Počasí se během pobytu taky dost střídá a pro útěk před deštěm je lepší být poblíž hotelu.

Pláž Panorama

Pláž Lori

Pláž od hotelu, v dálce řecké Korfu

7. Den: Blue eye + Ksamil

Dost bylo válení se, jedeme na výlet. Pramen Blue eye (modré oko) se nachází půl hodiny cesty ze Sarandy. Cesta je jednoduchá a dobře značená. Jen poslední úsek k parkovišti si užíváme trochu offroad jízdy. Blue eye je krasový pramen, který vyvěrá z hlubiny hory a tvoří na povrchu malé jezírko, odkud voda pokračuje dál říčkou Bistrica. Svůj název má podle kruhového tvaru s barevným oddělením – uprostřed je sytě modrý, u okrajů je do zelena, podobně jako duhovka a zornice. Pokud plánujete např. nocovat v Gjirokasteru (nebo okolí), tak to máte pěkně po cestě a dá se to zvládnout v rámci jednoho dne. V jezírku se oficiálně nesmí koupat, nikdo to ale nekontroluje a zejména turisté z východu to ani náhodou nedodržují. Voda je každopádně i v létě totálně ledová a neskočil bych tam ani za nic. Bohatě mi stačí stoupnout si na kraj, dál nejdu ani náhodou. Odpo jsme již zpět na pláži v Ksamilu.

Blue eye

Ftelea Fishop and Grill, super místo na večeři

8. Den: Butrint + Ksamil

Jedeme na další památky. Butrint je prakticky jen přes kopec, ani ze Sarandy to není případně nijak daleko. Jak moc jsme na jihu poznáváme po kouknutí na mobil - operátor je většinu doby řecký a zároveň nám to mění i čas. V rámci areálu potom vidíme klasické zbytky řeckého města – divadlo, lázně, forum, obydlí, atd. Je tu k prohlédnutí i malé muzeum. Co stojí za zaznamenání je poměrně dost zachovalá budova Velké baziliky a baptisterium s krásnou mozaikou. To hlavní procházíme asi za 2,5 hodiny, část areálu je v kopci, ale to nás tentokrát nezastavuje. Na konci prohlídky se spouští pěkný lijavec, tak další místa v okolí rušíme a jedeme zpět.

Malé okénko do historie. Město se nachází na samém jihu Albánie u hranic s Řeckem. Díky své strategické poloze bylo město svědkem mnoha vojenských operací. Ve městě se postupně vystřídalo několik národů a jejich armád. Zahraniční návštěvy ukončila dlouhá turecká nadvláda, která trvala s malými přestávkami až do vyhlášení nezávislosti Albánie.

Odpo u moře přestává pršet, tak jsme zpět na pláži, jsme tu přece jen poslední den.

areál Butrint

Benátský hrad

Divadlo

Velká bazilika

9. Den: Ksamil – Gjirokaster – Tirana

Po snídani se loučíme s mořem a jedeme směr Gjirokaster. Toto staré město je jedním z taháků jižní Albánie. Celé je postavené v prudkém kopci, jeho stará část je celá z kamenných domů se střechami ze šedivého vápence. Nad městem se tyčí hrad z 12. století, kde je nyní muzeum. Pomyslným centrem starého města je starý bazar a přilehlá čtvrť Palorto. Procházíme tak právě jen to centrum. Táhlý kopec vedoucí na hrad a omezený čas nás odrazuje od dalšího šplhání, ale i po cestě potkáváme krásné výhledy na celé staré město. Osobně považuji za chybu tak krátkou návštěvu jakou nám čas dovoluje. Tady bych zůstal klidně ještě den. Kromě samotného města je možné prozkoumat i zajímavá místa v okolí. Zastávku zde zakončujeme pozdním obědem v Kujtim restaurant. Nalézá se ve středu města v malé zahradě. Jde o malý rodinný podnik a jídlo zde je opravdu výborné.

Nás ale tlačí čas a pokračujeme jízdou do hlavního města Tirana. Jak se blížíme k centru, doprava houstne víc a víc. Aby toho nebylo málo, dálnice před městem a obchvat jsou rozkopané a tak se cesta pěkně protahuje. Přitom počet pruhů na zemi zdaleka neodpovídá počtu aut vedle nás:). Přijíždíme k hotelu až pozdě večer, prakticky za tmy. Parkování u hotelu je takový albánský valet, kdy ve dvoře parkují i návštěvníci centra a okolních nočních klubů. Celé je to pak trochu chaoticky koordinované někým z "personálu". Vždycky se ale daří vyjet a vždy tu pro nás mají místo. Hotel je na hranici rezidentní čtvrti Blokku a centra v boční uličce. Poloha je tak naprosto ideál.

Máme toho po cestě dost a tak jdeme na večeři do restaurace vedle hotelu. I když o blok dál jede outdoor diskoška a mejdan fakt nejde přeslechnout, brzo usínáme. Naštěstí je noční zákaz vycházení a tak to nejede celou noc.

Výhled na starý Gjirokaster

Centrum

oběd v Kujtim

Tirana - Greenhouse hotel

pokoj v Greenhouse hotel

10. Den: Tirana

Celý den máme na to hlavní v centru, včetně muzea historie a tajné policie.
První zastávka je Tanner´s bridge – kamenný most z 18. století, který postupně pohltila metropole a nyní, těsně vedle velké křižovatky, působí docela nepatřičně.
Postupujeme dále do centra a míjíme hlavní mešitu v Tiraně a následně i luxusní obchoďák Toptani. Zastavujeme na náměstí Skanderbeg, kde je k vidění socha zmíněného albánského hrdiny známého taky jako Drak z Albánie. Součástí hlavního náměstí je taky mešita Et'hem Bej z 18. století.

Tanner´s bridge

hlavní mešita

náměstí Skanderbeg

mešita Et'hem Bej

Hlavní cíl dnešního dne je ale prohlídka muzea Bunk´Art 2, které se nachází nedaleko náměstí. Vstup má podobu jednoho ze symbolů Albánie – bunkru. Samotné muzeum popisuje celou moderní historii země od vyhlášení nezávislosti. Vše je prezentované z pohledu praktik tajné policie a vlády Envera Hoxhi. Můžete vidět např. tajné spisy, které policie měla o svých občanech, příklady odposlouchávacích zařízení nebo policejní vybavení. Kromě toho také vypráví o pronásledování (i jen domnělých) odpůrců režimu a celkové izolaci země i těžkém životě běžných lidí. Hlavní prohlídka zabere minimálně dvě hodiny. Všechny popisky jsou naštěstí i anglicky. Tohle místo je dost mrazivé, ale zároveň je podle mě "must see" z celé Tirany.

Po prohlídce procházíme zbytek centra, vidíme i hlavní katedrálu Matky Terezy. Odpoledne jdeme na krátké nákupy, jeden z cílů je i sehnat nějaké místní víno, které si můžeme odvézt domů. Obchod Class wines Albania, byl dobrou volbou – prima personál i výběr. Večer ještě neodoláme a dáváme si krátkou procházku nočním centrem. Vše poté zakončujeme v italské restauraci Artigiano nedaleko hotelu.

vstup do muzea Bunk´Art 2

muzeum Bunk´Art 2

11. Den: Tirana

Toto je formálně poslední den v Tiraně. Jedeme ráno prozkoumat druhé muzeum Bunk´Art. Jde o bývalé útočiště Albánské vlády pro případ (i jaderné) války. Obě části podle mě stojí za návštěvu, jelikož každá popisuje trochu něco jiného - zatímco dvojka je věnovaná Ministerstvu vnitra, tak jednička představuje obecněji vládu a zemi jako takovou. Nedaleko je pak stanice lanovky, která jede na horu Dajti. Odsud je krásný výhled na celé město, ale počítejte že i docela větrno. Po pozdním obědě už máme jen jediný cíl – vyspat se před noční cestou. Bohužel s outdoor diskoškou za okny se neusíná tak dobře, ale nakonec se alespoň částečně daří.

prostory Envera Hoxhi

Volby po albánsku

výhled z hory Dajti

12. Den: Tirana - Vídeň - ČR

Vstávání ve 2 ráno je utrpení. I přes rozkopanou dálnici se dostáváme na letiště. Zde necháváme auto na parkovišti a jdeme odevzdat kufry. Check-in a všechny další procedury jdou bez problémů. V 6:10 je už odlet domů (tentokrát včas) a kolem 8 jsme ve Vídni na letišti. Chybí jen vyzvednutí auta u Pandy a hurá na cestu domů.

Zhodnocení dovolené:

Na začátku si člověk říkal, jaká asi bude zrovna tahle země. Ostatní se nás ptali, proč zrovna jedeme sem. Slyšíme i komentáře typu „vždyť vás tam zabijou, okradou a znásilní“. Albánie možná nemá nejlepší pověst, ale jsou to spíš předsudky. Od Vlory na jih nabízí krásné pláže, napříč celou zemí najdete spoustu pěkných míst k prohlédnutí, v Tiraně se dozvíte spoustu zajímavostí o historii země a na severu i východě máte pro změnu hory a přírodu. To celé je zabalené v příjemných cenách a dobré dostupnosti a bezpečnosti. Kromě jediné zkušenosti mimo turistickou oblast nebyl nikde problém se domluvit německy nebo anglicky.

Pro mě byla tato dovolená výborným zážitkem, možná jen škoda vybraného termínu. Později v září už může být počasí přece jen trochu nestabilní. I když bylo pořád teplo, hlavně na jihu toho slunce bylo trochu méně, než bychom plážovou dovolenou čekali. V Tiraně už přišla vhod mikina (hlavně večer).

Základní informace k cestě:

Letenky : Wizzair z Vídně, k tarifu přikoupené každému odbavené zavazadlo 20kg a sedadlo

Cesta na /z letiště: měli jsme auto po celou dobu. Řízení napříč zemí jednoduché a bezproblémové. Hlavní tahy jsou dobře značené a silnice v dobrém stavu.

Doprava: Jednoznačně má smysl použít auto. Využili jsme místní firmu – http://www.gorentalbania.al

Fiat 500L, na místní poměry v relativně dobrém stavu, oproti nabídkám na letišti za dobré peníze a jednoduché podmínky. Půjčení bylo bez depozitu nebo zálohy. I přes svítící "check engine" nás nikde nenechalo a fungovalo bez problému. Jelikož bylo vrácení ve 3h ráno, auto jsme nechali na parkovišti na letišti s klíčky a parkovací kartou v kastlíku. Platba na místě (rozuměno na parkovišti před letištěm), možno kartou i cash podle uvážení. Dohromady s výlety najeto přes 800km. Dopravy se není proč bát, neměli jsme jediný problém. Jestli zvládáte třeba Řecko, tak tohle půjde taky. Cena 25€/den + 15€ za vrácení mimo otevírací dobu.

Ubytování:

Berat: White city hotel. Super vybavení i lokace. Fajn malý hotel kousek od centra v boční uličce, má i svoje malé parkoviště. Jedinou nevýhodou je, že musíte po schodech. Jestli zůstáváte krátce, tak zvažte, jestli stojí za to brát pokoje ve vyšších patrech.

Himara: Vila Kosteli. Kousek od moře, pěkné místo, jen trochu malé parkování, ale vešli jsme se. Snídaně se podává v posledním patře, kde mají majitelé základnu.

Ksamil: hotel Luxury. Je to jeden z nově postavených hotelů, opravdu parádně vybavený, personál je pozorný a profesionální. Restaurace má podobné ceny jako ty ostatní ve městě, jen pití je bohužel výrazně dražší než jinde. Nabídka jsou hlavně ryby a spol. Cesta do centra trvá asi 10minut. V blízkém okolí bohužel není žádný obchod, za vším musíte absolvovat výše zmíněnou cestu. Plážový klub za městem v září už nevařil, dalo se koupit jen pití.

Tirana: Greenhouse hotel. Hotel se nachází hned na pomezí prominentní čtvrti Blokku a centra v klidné boční uličce. Ty hlavní místa se tak dají zvládnout pěšky, stejně tak zábava i jídlo. Okolí je bezpečné a čisté. Parkoviště je přes ulici ve dvoře (albánský „valet“).

Jídlo a pití: Kromě různých místních specialit narazíte většinou na ryby a mořské plody, nejrůznější grilované masa, apod. Tedy věci známé z okolních balkánských zemí. Velmi rozšířená (a překvapivě dobrá) je také italská kuchyně. Dokonce i ve velkých supermarketech najdete často italské zboží. Za celý pobyt nebyl jediný problém s kvalitou, vždy vše chutné a slušné porce. Co se týká pití, tak mimo Tiranu pivo většinou lahvové. Místní značky jsou taková lehká desítka, ale v teple přišlo vhod. Nejrozšířenější místní značka je Korca a hned za ní Tirana, seženete je naprosto všude. Naopak kosovské Peja pokud možno ignorujte, to fakt jen v nejvyšší nouzi. Řemeslné jsme nepotkali (ale ani jsme vyloženě nehledali). Víno ochutnané většinou rozlévané 1l za 700-1000lek, vždy dobré. Ceny celkově pro nás ze "západu" velice příjemné.

Tip kam na jídlo a pití:

Berat: Traditional food and Grill - malý rodinný podnik, menu není moc rozsáhlé, ale jídla super, ceny kolem 500lek

Himara: Taverna To Steki - řecký gyros a víno v naprosto skvělé podobě. Krásné posezení venku.

Ksamil: Ftelea Fishop and Grill a Traditional grill&pizza Veliaj. První je vyhlášená rybí restaurace, večer čekejte plno a občas i čekačku na stůl. Rezervace není k zahození. Tohle místo za to ale stojí na 100%. Druhá je spíš balkánská klasika - velký výběr všeho grilovaného za přijatelné ceny a také dobré domácí víno i přátelský servis.

Tirana: Artigiano - pokud jste na italská jídla, tak tohle místo stojí určitě za návštěvu.

Rozpočet na 1 osobu:

Letenka: 2670Kč (v ceně sedadlo a odbavené zavazadlo 20kg)

Ubytování: 8990Kč / 11 nocí, ve všech případech se snídaní

Cestovní pojistka 444Kč (Axa)

Auto a benzín: 3800Kč auto + 900Kč benzín

Cena za „zájezd“ : 16800Kč za 12 dní / os

Ostatní náklady:

U roadtripů je těžké oddělit co je už „ostatní“, ale beru to tak, že do těch památek nemusíte:).

Památky a vstupy: Berat hrad 60Kč, Apollonia 125Kč, Bunk Art oba dohromady 210Kč, Butrint 150Kč, ostatní bez nákladů.

Jídlo a ostatní: cca 6500Kč

Cesta do Vídně, známka a parkování (Panda): 1600Kč

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 6 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Dovolenkář Honza

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-04-03T17:48:34+02:00

Dovolenkář Honza procestoval 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 14 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Jakub Langer

před rokem

Pekny kulinarsky roadtrip na jih mi dal vzpomenout na podobny okruh, ovsem mistnimi furgony. Albanie na jihu velmi prekvapila. Oproti Ksamilu nadchla velmi poklidna plazova atmosfera i stary hrad v Himare.

Souhlasim s tebou, ze mesto Gjirokaster si zasluhuje vice casu nez jen puldenni zastavku. Krome rozsahleho stareho mesta na svahu i dva domy, s vnitrni vyzdobou slouzici k prohlidkam. Samozrejme i mohutna pevnost s krasnymi vyhledy do okoli, muzeem, atd. Peknou prochazkou muze byt i ta do strzi nad mestem k mostu Aliho Pasi. Na odlehlejsim Gjirokasteru ocenuji to, ze je trochu mene turisticky vyhledavan nez Berat blize Tirane.

Dovolenkář Honza

před rokem

Díky za komentář. Souhlas s oběma body. Příště bych klidně zůstal u Himary a okolí, kde se nám taky moc líbilo. Pokud jde o Gjirokaster, doufali jsme že stihneme cestou trochu víc, ale jak se člověk cestou někde zasekne nebo neplánovaně zdrží, tak nezbyde nic než redukovat plány.

Pořád to pro nás byla hlavně dovolená s odpočinkem a s cílem vidět takové ty hlavní body. Máme aspoň důvod se vrátit. Škoda jen že není letiště víc na jihu.