Amed - oáza klidu na Bali
Kdepak Ubud... Místo největšího relaxu jsme našli pod hrozivým vulkánem Agung na východním pobřeží.
Cestopis z roku 2018 napsal Jiří
- 1. část: Na skok v Singapuru - https://www.cestujlevne.com/cest...gapuru-434
- 2. část: Za posledním sultánem do Yogyakarty - https://www.cestujlevne.com/cest...akarty-482
- 3. část: Jávské sopky a vodopády: https://www.cestujlevne.com/cest...dopady-571
- 4. část: Z pláží severního Bali do Ubudu a dál: https://www.cestujlevne.com/cest...-a-dal-572
- 5. část: Drncání po Nusa Penida a Nusa Lembongan: https://www.cestujlevne.com/cest...bongan-721
DEN 19: Ústup do pohodového Amedu
Ráno padá rozhodnutí, že se na poslední dny přesuneme do Amedu. Burcujeme hostitelku a prosíme o zajištění přesunu na Bali co nejdřív to půjde. Je úžasná a zajistí nám místo na lodi i dopravou do přístavu během pár minut. Před devátou už stojíme frontu na check-inu. Každý turista dostává nálepku, kam míří - Gili Trawangan, Nusa Penida, Lombok… My se držíme lidí se samolepkou Padangbai. Asi dvacet se nás naloďuje na malý motorový člun. I s bagáží je tady dost narváno a já už jsem se pomalu nevešel. Napůl stojím napůl sedím úplně na přídi. Snad takhle nepojedeme celou cestu! Po vyjetí z přístavu naštěstí přirážíme k plovoucímu překladišti pasažérů a přestupujeme na velkou loď, kde je místa dostatek.
Za půl hodiny vystupujeme v Padangbai a probíjíme se vlnami taxikářů. Stejně bych jim za jejich služby neměli co nabídnout, neboť za transport jsme dali poslední hotovost. U bankomatu potkáváme Australana, který byl při výběru úspěšný. Strkáme kartu, modlíme se a za okamžik jásáme, jak kdybychom vyhráli jackpot ve sportce. Vybíráme hned znovu a s peněženkou obtěžkanou pár milióny vesele vykračujeme vstříc dalšímu dobrodružství.
Přes GoJek přivoláme taxi, které nás za necelé dvě hodiny vysazuje u našeho malého homestaye (Mesari Homestay & Warung) kiláček před Amedem. Okolí je prostě úžasné. Jsme obklopeni políčky a kopečky, všude je vyprahlo a prašno. Aby taky ne, když už skoro každým dnem může vypuknout období dešťů. Krajina vypadá trochu jako ze seriálu MASH. Na západě jen pár kilometrů od nás se majestátně tyčí nejvyšší bod Bali - třítisícová sopka Agung.
Pouliční výzdoba v Padangbai
Konečně jsme v Amedu!
Tuhle rybu měli radši pustit zpátky do moře
Paní domácí nám naservíruje ukázku domácí kuchyně, konkrétně jednu z nejlepších nasi goreng, co jsem za celou dobu ochutnal (a že jich pár bylo). Nadšení bohužel poněkud vykompenzoval druhý hlavní chod, pečená ryba, kterou by co do chuti předčily i rybí prsty.
Půjčujeme skútr a projíždíme po hlavní silnici Amedu. Dočasně tu nefunguje internet ani telefony, takže ubytování na zítřek hledáme postaru. Zastavujeme u bungalovů v zadní části městečka, kde to vypadá slušně a je blízko k pláži. S majitelem a jeho synem musíme překonat jazykovou bariéru, ale nakonec se uzavíráme dohodu zatím na dvě noci. Pokojík docela pěkný, akorát jsme se trošku pousmáli nad koupelnou a záchodem. Místnost dlouhá čtyři metry, v nejvzdálenějším rohu u dveří je sprcha, kdežto odtokový kanálek je úplně na druhé straně hned přede dveřmi :-)
Cestou zpět naši pozornost chytá cedule Pohoda Czech Bar. Jedeme to prozkoumat. V podniku bohužel české pivo nemají a z barmana se nám ani nedaří dostat původ názvu. Říká jen něco o tom, že Češi umí pařit. Bar leží přímo na Lipah Beach, kde chvilku relaxujeme.
Navštěvujeme taky supermarket a fotíme se s místními potravinami: pětilitrovou kolou, nosorožčí limonádou, brambůrkami s příchutí mořských řas a podobnými “exotickými” výrobky. Po večeři v jednom z četných příjemných warungů se vracíme do ubytka. Celou cestu jedeme po silničce směrem k sopce krásně osvícené zapadajícím sluncem.
Rodinné balení
Nosorožčí limonáda
Pořád lepší než octové
DEN 20: Samota na Lipah Beach
Během dopoledne realizujeme logisticky poměrně náročný přesun do ubytování u Lipah Beach. Cena nabízeného taxi je nechutně nastřelená, Grab či GoJek se nám bohužel taky sehnat nedaří. Nakonec to vymyslíme tak, že mě Kája odveze půjčeným skútrem, vrátí se s někým z nového ubytování kvůli vrácení motorky a s ním na skútru odjede za mnou. Trochu to připomíná hádanku s vlkem, kozou a zelím :-) Nakonec se šťastně shledáváme a nestálo to ani korunu navíc. Z terásky nového domečku máme parádní výhled na pláž, kam vzápětí míříme. Lipah Beach oceňovanou pro své korály máme na sklonku sezóny téměř celou pro sebe. Využíváme toho a zabíráme si pro sebe lehátka u prázdného rezortu. Věnujeme se také šnorchlování. Rybky tu jsou opravdu společenské - dorážejí na nás a některé nás dokonce následují skoro až na mělčinu.
Během dne se neúspěšně snažíme kontaktovat někoho z ubytování. Ani večer po našem návratu není nikdo k nalezení. Ptáme se dole ve warungu, který k tomu patří, a paní nám sděluje, že tady nebydlíme! Chvíli se dohadujeme a pak se to konečně vyjasňuje - v areálu je několik stejných domečků, ale ten náš patří jinému majiteli a s tímhle warungem nemá nic společného :-) Jsme teda velmi zvědaví, jak to zítra bude se snídaní a půjčením skútru, protože vůbec nic nevíme a od rána jsme s nikým nemluvili.
Jdeme si obalit nervy jídlem. V pěší vzdálenosti je v téhle odlehlejší části Amedu pramálo možností. V prvním warungu nás posílají pryč, že už prý zavírají. V 19h… V dalším rovněž nejsou žádní hosté, ale daří se nám dovolat obsluhy. Věnuje se nám překvapený 15letý Balijec. Na jídlo čekáme pěkně dlouho, pravděpodobně nám to kluk i sám kuchtí. Původně jsme chtěli dát ještě dezert, ale nebudeme ho v jinak prázdném podniku trápit. Po temné silnici razíme pěšky domů a jsme zvědaví, co se ráno dozvíme.
DEN 21: Agung jako na dlani
V noci nám nějaká zvířátka přebíhala přes střechu. Vlastně to nebylo nic hrozného, ale když to přičtu k tomu, že jsme tu úplně sami, tak nás to trochu iritovalo.
Ráno hledám někoho, kdy by nám udělal snídani. Dole u silnice potkávám našeho hostitele a vyzývám ho k vaření. Po půl hodině se nakonec dočkáme dvou palačinek. Rychle než zase někam zmizí s ním vyřizuji pronájem skútru. A tak konečně můžeme vyrazit na na poslední výlet do okolí.
Necelých dvacet kilometrů od Amedu se nachází vodní palác Tirta Gangga. Od moře se vzdalujeme cestou mezi suchými poli a poté stoupáme lesem po rušné silnici. Tankujeme tentokrát u opravdové benzínky. Benzín tu mají všude za pakatel, tj. do 10 kč za litr. Před komplexem Tirta Gangga za parkování nikdo nic nechce a po osvěžujícím džusu vyrážíme dovnitř.
Ještě bez davů
Jsou to pořádní mackové
Dominantou je fontánka
Od tohoto místa jsme moc nečekali, takže ve výsledku jsme spíše příjemně překvapeni. V přední části komplexu se nachází nejfotogeničtější bazének. Procházíme se po chodníčku z ozdobných kamenných stupů. Kolem nohou nám přitom proplouvají stovky vypasených oranžových ryb. Vedle bazénku se tyčí dominantní desetipatrová kašna z jakéhosi černého nerostu.
Po této hlavní atrakci obcházíme i zbytek nevelkého areálu. Obdivujeme sochy rozličných zvířat a hinduistických figur, vodní chrliče a několik menších bazénků. Okolí je zdobené celou řadou okrasných rostlin a ta všechna zeleň působí pěkným relaxačním dojmem. Představujeme si, jak příjemně by se tady relaxovalo, kdyby to měl člověk jen pro sebe. S překvapením se dozvídáme, že místo bylo zbudováno teprve před 70 lety místním rádžou. Působí to tady mnohem starodávnějším dojmem. Při výbuchu sopky Agung o pár let později byl navíc celý komplex zničen a následně zrestaurován.
Z Tirta Gangga se vracíme kousek zpět a odbočujeme k horskému komplexu chrámů Pura Lempuyang, který platí za jedno z nábožensky nejvýznamnějších míst na Bali. Poslední část cesty je opravdu hodně do kopce a jsme moc rádi, že máme silnější skútr. Vloni na Ko Lanta jsem musel před každým strmějším kopcem sesednout a vybíhat ho po svých :-) Nahoře nám chlapci oblečení ve stejnokrojích pomáhají najít místo k parkování (zdarma). Jeden z nich nám poté vysvětluje, jak se zde (ne)chovat. Kromě obligátního sarongu je určitě nejzajímavější zákaz stěžování si cestou na vrchol.
„Kromě obligátního sarongu je určitě nejzajímavější zákaz stěžování si cestou na vrchol. Kdo si totiž stěžovat bude, ten se na vrchol nikdy nedostane.“
Jen kousek nad parkovištěm je první a největší chrám skládající se ze tří svatyní. Ka každé z nich vede mohutné schodiště střežené dračími hlavami. Na nádvoří před chrámem stojí typická rozdvojená kamenná brána, kterých je na Bali nepočítaně. Tahle je ale velmi speciální - skrze ni se nám naskytuje ohromující výhled na sopku Agung. Abyste si mohli pořídit osobní fotku v bráně s tímto panoramatem, musíme vystát minimálně hodinovou frontu. Pod dvěma přístřešky se tu před poledním žárem ukrývá nejmíň stovka čekajících, aby ulovili ten jedinečný příspěvek na instagram. Na to my fakt nemáme nervy (naštěstí ani potřebu).
Pokračujeme radši dále do kopce k chrámu číslo dva. Směrem k vrcholu hory je jich rozprostřených celkem sedm, přičemž naprostá většina lidí se zastaví jen u toho prvního. Ke druhému se ještě můžete nechat vyvézt na skútru, ale k těm dalším už musíte případně pokračovat džunglí za pozornosti opiček. My jsme na cestě mezi prvním a druhým chrámem potkali jen dva další turisty.
Slečna vlevo se pořád odhalovala a byla opakovaně napomenuta :-)
Most instagrammable spot v okolí
U druhého chrámu už jsme sami
Pouť vyráží
U druhého chrámu se místní hinduisté akorát připravují na obřad. Pár tuctů lidí všeho věku si nakládá na ramena košíky a balíčky s obětinami a za pár okamžiků se nám celý průvod ztrácí v džungli. Zůstáváme sami a s trochou zklamání shledáváme, že toho tady moc k vidění není. Cestou zpět Kája u jednoho stánku konečně ochutnává legendární durian - údajně nejsmradlavější ovoce na světě. Posléze konstatuje, že to v podstatě není zase taková hrůza.
Zbytek dne trávíme zpět v Amedu, odpočíváme na pláži a navečer vyjíždíme na nedaleký sunset point. Prakticky celou půlku kopce natočenou na západ si tu přivlastnila restaurace. Za už tak předražené pití nám nakonec naúčtují ještě víc, takže odsud odcházíme se smíšenými pocity. Samotný západ sluníčka za sopku Agung to naštěstí vyvažuje. Kromě přírodní hry barev sledujeme dole pod námi skupinku lidí cvičících jógu na paddleboardech.
Poučeni včerejším večerem jedeme shánět jídlo radši do živější části Amedu, kde je možností podstatně víc. Většina warungů zeje prázdnotou a i ty plnější jsou spíše poloprázdné. Tahle ospalejší atmosféra nám naprosto vyhovuje a připomíná nám to Pemuteran. Zkouším rybí burger a rozhodně nejsem zklamán - ještě se sem musíme vrátit. Před spaním si po náročném výletu ještě dopřáváme masáž.
DEN 22: Arak Attack!
Dneska se naposledy stěhujeme. Na poslední dvě noci se mi podařilo zarezervovat mnohem hezčí ubytování v živější části Amedu zvané Narayana Homestay. Na recepci nás vítá moc milý kluk Komang. Nastává malý zmatek, protože kvůli chybce nejspíš na straně booking.com očekávali jen jednu osobu. Žádný problém - pro nás to naopak znamená nižší cenu :-) Než nám připraví pokoj, dostáváme čaj a dávám řeč s Komangem. Pracoval dřív v homestayi v centru Ubudu, kde se dobře naučil anglicky a byly tam i lepší peníze. Pak ale šéf začal pít a věnovat se hazardu a šlo to všechno pomalu do kytek. Přestěhoval se tedy sem, kde má sice menší plat, ale levnější živobytí než ve městě. Za měsíc práce v homestayi si prý přijde na cca 1,5 milionu (2300 kč). Dost masakr, to my tu roztočíme za pár dní.
Náš domeček je nádherný, všechno je stylově bílé, nábytek vkusný a inteligentně umístěný, prostě na závěr dovolené úžasné! K dispozici máme taky bazén s lehátky na slunění. Ten musí ale počkat - my vyrážíme na pláž!
Na Jemeluk Beach se nakonec necháme zviklat jednou paní nahánečkou a ukládáme se na lehátka k jejímu podniku. Nakonec je to celkem příjemné, ceny pití jsou solidní a je tady k dispozici i sprcha. Pláž je skvělá na šnorchlování i lenošení, nic nám tu nechybí. Obědváme v blízkém warungu, který je k mé radosti plný přítulných kočiček. Jedno roztomilé zrzavé koťátko má dokonce ustláno v košíku přímo u kuchyně... Pro jistotu si tu oba dáváme mou oblíbenou rybu v banánovém listu se salátkem a rýží :-)
Odpoledne pokračujeme v lenošení přesně tam, kde jsme před obědem skončili. Z pláže pak hop do bazénu. Zdravíme se s párem Čechů, kteří se tu za týden berou u nějakých vodopádů. Prý jim akorát zítra přilétá pár rodinných příslušníků. Říkáme si, kolik by nás sem na svatbu asi dorazilo svatebčanů. Naštěstí už to nemusíme řešit.
Večer si dáváme masáž nohou a Kája zkouší Arak Attack, nápoj umíchaný z křížovkářského rýžového nápoje na čtyři.
DEN 23: Poslední den na pláži
Ráno je zajímavé. Kája se mě ptá, jestli vím, co se v noci dělo. Prý cítila malé zemětřesení. Nejdříve to dávám na účet včerejšímu drinku. Podle googlu ale mezi Bali a Jávou skutečně došlo k menšímu otřesu. Já jsem ho úplně zaspal, podle Káji se pár vteřin trochu hýbala postel, cinkaly okenní tabulky a rozbouřená byla i voda v bazénu. Já mám po probuzení úplně jiný problém - po večerní masáži nohou se na jedno chodilo nemůžu pořádně opřít. Dá se reklamovat masáž? V botě je to naštěstí lepší a my vyrážíme na snídani. Zemětřesení nikdo z personálu vůbec nezmíní. Mnohem větší rozruch by tu patrně vyvolal deštíček. Jsme moc rádi, že žijeme kde žijeme. Žádná zemětřesení, sopky, tsunami, tornáda, obří požáry… Nejhoršími živelnými pohromami, které se v české kotlině mohou přihodit, jsou krupobití a povodně jednou za x let.
Poslední den v Amedu trávíme na našem místečku na Jemeluk Beach ve stejném duchu jako včerejšek. Před krutým návratem do sychravého středoevropského podzimu se do sebe snažíme dostat maximum sluníčka. Večer trávíme v oblíbeném warungu ve společnosti česko-slovenského páru cestovatelů, kteří právě dorazili. Závidíme, sdělujeme zkušenosti a zážitky, zejména ty týkající se bankomatů. Již s nimi stačili mít stejné problémy jako my, a všichni jsme rádi, že v tom aspoň nejsme sami.
Vymazlená rýže...
...pepes ikan...
...a samozřejmě milovaný mango juice.
DEN 24: Loučíme se s Indonésií
Dnes v noci se zem nepohnula :-) Ráno si naposledy balíme, jedeme na poslední mangový džus a potkáváme se ještě jednou našimi včerejšími českými spolucestovateli. Vracíme dotankovanou motorku a už na nás čeká řidič. Nakonec jsme před autobusem zvolili najmutí auta, jelikož nám nevycházel čas a cenový rozdíl taky nebyl kdejaký. Loučíme se s homestayem a majitelkou. Bylo to určitě jedno ze dvou nejlepších ubytování spolu s Pemuteranem. Cestou se nám v Semarapura konečně daří najít poštu, kde necháváme pohledy pro babičky.
Za necelé 4 hodiny už projíždíme Denpasarem a Bali nám vyjevuje i svou rušnou “velkoměstskou” tvář. Po vyřízení všech formalit si v jedné z letištních restaurací dáváme nejhnusnější smaženou rýži za celou dovolenou. Kája navíc omylem snědla malou zelenou papričku v domnění, že jde o fazolku, takže jsem to musel následně hasit vodou :-) Garuda Indonesia nás posadila k nouzovému východu s extra místem na nohy, takže se nám po gastrofiasku nálada trochu vylepšuje. Po celý let se navíc můžeme kochat fantastickými výhledy na vrcholy sopek majestátně se tyčící z hradby mraků.
Kdesi nad Jávou
Pěkné, ale my zase máme Říp...
V Praze je blaze :-)
V Jakartě všemi kontrolami opět procházíme bez ztráty kytičky a nikdo tu neřeší ani půllitrovku vody. Cesta mezi terminály není zrovna ideálně značená, naštěstí vždycky někdo poradí. Kilometr rovně, pak doleva přes most, výtahem o patro níž, nasednout na vlak, sejít po schodech dolů, vyjít na ulici a dát se doprava, vejít do terminálu, vyjet o patro výš a zahnout doleva a jsme tam :-) Na International Departures nás zklamala nabídka občerstvení - většina je na nám již nepřístupném Domestic. Takže čas do odletu trávíme ve Starbucks a za posledních pár tisíc rupií si v sámošce kupujeme limonádu s nosorožcem a sušenku.
Zatím náš vůbec nejdelší (bezmála 12 hodinový) let uběhne jako voda a kromě spánku stíháme i pár filmů ze slušně zásobeného zábavního portálu Turků.
DEN 25: Doma je doma...
Krátce po rozednění sledujeme povědomou malebnou krajinu. Roztroušené vesničky obklopené zlatými políčky a zelenými lesy… Vypadá to prostě nádherně. V Ruzyni dosedáme s malým předstihem a vítá nás osvěžující teplota kolem deseti stupňů, ale také sluníčko. Vytahujeme stále ještě trochu sírou nasmrádlé bundy a vyrážíme k domovu. Expedice končí a my už se těšíme na další!
Jak se ti cestopis líbil?
Jiří procestoval 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Dobrý, kromě vYklat:-)
Dobrý, kromě vYklat:-)