Apulie autem
Cestopis z roku 2024 napsal Míra&Jitka
O cestě na jih Itálie rozhodly levné letenky Praha- Bari na konec dubna. Odlétáme tedy 30. dubna 2024, let trvá necelé dvě hodiny. Za krásného počasí vidíme maďarský Balaton, bosenské hory, pobřeží Jadranu přelétáme přímo nad novým mostem na chorvatský Pelješac. Nad italským pobřežím se pomalu točíme a před přistáním zahlédneme i nádherný Castel del Monte.
Letiště Karola Wojtyly v Bari je nevelké, v hale snadno nacházíme okénko půjčovny Drivalia, kde máme rezervované auto. Jak už to bývá, objednané malé auto není k dispozici, dostáváme tedy zánovní Fiat Tipo kombi, je ale za stejnou cenu a tak můžeme hned vyrazit.
Staré město je blízko přístavu. Podaří se nám tu najít místo k zaparkování nedaleko staré pevnosti. Máme hlad, úzkými uličkami dojdeme ke katedrále, v malé osterii dojde na opožděný oběd.
Dlouho se tu ale nezdržujeme, Bari si necháme nakonec.
Jedeme na jih po pobřežní silnici E55, která vede napříč Evropou ze Švédska do Brindisi a dál trajektem do Řecka. My ale absolvujeme jen kousek, necelých čtyřicet kilometrů do městečka Polignano a Mare. Máme tady zajištěné první ubytování, malý apartmán Casa vacanze Sabin, stranou většího ruchu, ale blízko do centra.
Pevnost Castello Svevo di Bari
Katedrála Sv.Sabina
Polignano a Mare
Ubytujeme se a jdeme si město prohlédnout. Staré domy jsou vystavěné na skalách přímo nad mořem. Nad průrvou vedoucí k moři vede promenáda na vysokém kamenném mostě. Neodoláme a sejdeme dolů k vodě. Jadran je krásně čistý a teď v dubnu i dost studený. Večer zakončíme u vína v malém baru na terase nad mořem.
Druhý den po snídani přejedeme pár kilometrů do Castellana Grote, je tu nejrozsáhlejší jeskynní komplex v Itálii. Dvouhodinová prohlídka nás zavede do fantastického podzemního království. Jeskyně byly objeveny až v roce 1938 a je v nich celoročně jen 15 stupňů. Sjedeme poté ještě do pobřežního města Monopoli. Starý přístav má podmanivou středomořskou atmosféru.
Vzdálenosti tu nejsou velké, přes kopec leži apulijský klenot Alberobello, kde máme zajištěné další ubytování v malém hotelu Airone na okraji města.
Polignano a Mare
Polignano a Mare
Poligano a Mare
Polignano a Mare
Polignano a Mare
Castellana Grote
Alberobello
Alberobello je metropolí trulli, malých bílých domečků s kuželovitou střechou, vyskládanou z plochých vápencových kamenů. Jsou roztroušeny po celé Apulii, ale tady jsou jich stovky pohromadě. Začínáme v uličkách čtvrti Aia Piccola, kde se v původních staveních dodnes běžně bydlí a také tu není tolik turistů. Zajdeme do jednoho z nich kde majitel nabízí prohlídku a ochutnávku vína za dobrovolné vstupné. Největší aglomerace trulli je pak ve čtvrti Monti, je to ale trochu turistická past, ve většině domků jsou prodejny suvenýrů nebo restaurace.
Zastihne nás tu prudká bouřka, tak jsme rádi, že na náměstí můžeme zaběhnout do kryté předzahrádky jedné z nich. U večeře a vína tu přečkáme nejhorší průtrž, náměstí se okamžitě vylidní a valí se po něm proudy vody. Když se trochu vyčasí, vracíme se prázdným městem na hotel.
Po snídani přejedeme do malebného Locorotonda, nahlédneme do kostela Sv. Jiří, starým městem projdeme na vyhlídku nad údolím Valle d‘Itria, odkud je pěkný rozhled do okolní zemědělské krajny poseté trulli.
Další zastávkou je Ostuni, z dálky viditelné bílé město na kopci kolem gotické katedrály Duomo. Její žlutá kupole kontrastuje s okolními bílými domy. Ze hradeb je výhled až na pobřeží Jadranu.
Cestou k autu nás zaujme úzký nárožní dům v jedné z ulic. Sjedeme dolů na pobřeží, je krásně, tak si na pěkné písčité pláži namočíme alespoň nohy.
Aia Picollla
Trulli
Monti
Trulli
Trulli
Trulli
Lecce
Odpoledne dojíždíme do Lecce, staré město ohromuje honosnými fasádami ze zlatého pískovce.
Projdeme městem přes rozlehlé Piazza Duomo ke Castellu z poloviny 16. století a unaveni posedíme v parku Giardini Pubblicci. Cestou zpátky ještě shlédneme římský amfiteátr z doby císaře Hadriána blízko Piazza Sant Oronzo. Na náměstí se tyčí bronzová socha patrona města na morovém sloupu. Nakonec ještě nahlédneme do slavné barokní Basiliky di Santa Croce a rádi z města zmizíme. U auta nás čeká nepříjemné překvapení, je otevřené, někdo se nám hrabal v zavazadlech! Naštěstí to odnesla jen powerbanka, cestujeme nalehko a batohy s pár kousky oblečení asi nestály chmatákovi za to.
Přesouváme se do malého městečka Martano, kde nás čeká další ubytování, Dimora Assuntina, starý kamenný dům ve slepé uličce. Malý dlážděný dvorek za kovanou mříží a na terase naše dnešní útočiště. Velmi příjemné a tiché místo. Ráno nám domácí prostře dole v patiu dobrou snídani a my vyrážíme prozkoumat samotnou špici podpatku Itálie.
Amfiteátr v Lecce
Morový sloup
Porta Rudiae
Piazza San Oronzo
Dóm a zvonice Piazza Duomo
Otranto
Prvním dnešním cílem je Otranto, město, které dalo jméno průlivu oddělujícímu Itálii od Albánie.
Dominantou je monumentální Castello Aragonese z poloviny 16. století. Mnohem starší je však katedrála Zvěstování Panny Marie s mozaikovou podlahou z 11. století. Město nabízí spoustu pohledů z hradeb a také starý přístav s tyrkysovou vodou. Dole v přístavu je památník migrace, vrak člunu Katëj Radës, vytažený z vody a obložený skleněnými deskami.
Kousek za městem je další místní pamětihodnost, hluboké jezírko po těžbě bauxitu, které odráží červené barvy břehů. Nedaleko pak stojí pozůstatky strážní věže Torre del Serpe. Stavba známá jako Věž hada pochází původně z římských dob, kdy sloužila jako maják. Je odtud vidět až na pobřeží Albánie. V dobách Fridricha II. celý řetěz těchto věží kontroloval přilehlé vody. Věž je dokonce zobrazena ve znaku města Otranta.
Pokračujeme dál po pobřeží Jadranu a míjíme ještě několik podobných věží. Cestou krátce zastavíme ve vyhlášených lázních Santa Cesarea Terme, není tu ale kde zaparkovat, tak jedeme dál na mys Capo Santa Maria di Leuca, nejjižnější bod naší cesty. Dole u parkoviště stojí osamocený římský sloup. Monumentální schodiště nás dovede na plošinu na vrcholu útesu, kde na základech římského chrámu bohyně Minervy stojí kostel Santa Maria de Finibus Terrae. Vedle se tyčí monumentální maják, oddělujicí Jaderské a Jónské moře. Výhled je tu velkolepý.
Cestou na jih
Schodiště k majáku
Torre del Serpe
Katedrála Otranto
Věž Hada
Bauxitové jezírko
Gallipoli
Točíme se k severu a dojíždíme do Gallipoli. Město založili Řekové někdy ve třetím století před naším letopočtem. Zaparkujeme kousek před mostem na ostrůvku, kde se rozkládá staré město. Vlevo od mostu je rozlehlá aragonská pevnost, která ovládala přístup na ostrov i přístav. Projdeme si staré město, nakoukneme do několika kostelů, líbí se nám i městská pláž a na tržnici si necháme upéct rybu. V klidu se vracíme k autu.
Za oknem nás čeká překvapení, vyměřená pokuta a složenka na zaplacení! Vždyť jsem zaplatil kartou v automatu na tři hodiny. Parkovací lístek máme ještě za oknem. Městský inspektor úřaduje jen o pár vozů dál, běžíme tam! Chvíle vzrušené konverzace, on nerozumí anglicky, my italsky, dojde na překladač. Nakonec nám vysvětlí, že parkovací lístek je neplatný, ano, na lístečku velikosti 5x2,5cm je dole malým písmem „biglietto non valido“. Automat vám klidně vydá neplatný parkovací lístek! Z karty peníze neodešly. Po chvíli dohadování je jasné, že pokutě neujdeme. Pokud zaplatíme do tří dnů pokuta je o 30% nižší. Parkování nás tedy stálo 29,40 Euro. Zkušenost pro příště.
Sklesle se vracíme na ubytování do Martana. Ráno po dobré snídani je vše zapomenuto, jedeme k moři, dál od lidí, kde se mezi městečky Santa Caterina a San Isidro rozprostírá přírodní park s dlouhým italským názvem. Jedná se o zalesněné divoké pobřeží s mnoha jeskyněmi a zbytky strážních věží. Strmé útesy nabízejí výhledy do Tarantského zálivu. Proti včerejšku je tu na lesních stezkách přeci jen klidněji.
Opoledne pak vyjíždíme dál, míjíme Nardó, kde je slavný testovací okruh firmy Porsche. Obrovský okruh o délce 12,6 km využívají k testování i jiné automobilky a závodní týmy. Ze střeženého areálu jsou ale vidět jen ochranné bariéry. Prý je dobře vidět z vesmíru, tak snad příště.
Blížíme se k Mandurii, kde máme na dnešní noc zajištěné ubytování. Projíždíme krajem vinic, aby také ne, pěstuje se tu nejlepší Primitivo, starobylá odrůda červeného, v celé Itálii. Kraj byl osídlen už v prehistorických dobách, dodnes viditelné jsou zbytky římských staveb ve městě i okolí. Město si večer projdeme a zapadneme do malého baru. Slečna vládne jen svojí mateřštinou, takže „ vino rosso per favore“.
Galipolli
Galipolli
Grotta
Galipolli
Matera
Brzy ráno odjíždíme přes Taranto dál na sever, dnes je hlavním cílem Matera v provincii Basilicata.
Okolí města bylo osídleno velmi dávno, nacházejí se zde neolitické jeskyně vydlabané v měkké tufové hornině. Město samotné bylo založeno Římany ve třetím století př.n.l. Sassi di Matera, staré město se rozkládá podél hlubokého údolí řeky Graviny a právem patří mezi památky UNESCO.
Tomu odpovídá i zájem turistů, najít tady parkování není úplně jednoduché. Naštěstí jsme tu dost brzy. Procházíme středověkým městem které vyrostlo nad jeskyněmi kolem katedrály. Pak už jen schody a schody, neuvěřitelný labyrint uliček dvorků a schodů v nejstarší části. Tady můžeme vidět stavby různě vrostlé do skály, některé jsou jen zazděné otvory do starých jeskyní. Bydlelo se tu donedávna, v šedesátých letech ale byli i nejchudší lidé přestěhování do důstojnějších obydlí. Teď už jsou tu hlavně turistické atrakce, suvenýry a občerstvení. Překvapivě se tu ale dá najít jídlo za přijatelnou cenu, za dvouchodový oběd pro dva jsme platili 24 Euro.
Jednou z nejvyhledávanějších pamětihodností jsou skalní kostely z desátého století n.l. Kostel San Nicola dei Greci je vytesán v masivu nad spodním Madonna delle Virtu.
Fascinující labyrint si zahrál v mnoha filmech a dnes ho navštěvuje půl milionu turistů ročně.
Přejedeme ještě na druhou stranu údolí, odkud je staré město jako na dlani.
Dnešní ubytování v Masserii Torre Spagnola je jen pár minut odtud.
Masserie bývaly opevněnými statky, tahle jim svým umístěním a kamennou věží dělá čest. Okolní pozemky patří k domu, mladí majitelé tu hospodaří. Nemalým přínosem masserie ale budou příjmy z pronájmu objektu na ubytování nebo na různé oslavy. Ubytování prvotřídní, snídaně opulentní, rozhodně stálo za to sem zajet.
Matera
Masseria
Skalní kostel
Torre Spagnola
Matera
Matera
Castel del Monte
Ráno odjíždíme přes Altamuru pahorkatinou Horní Murgie k tak zvané „Koruně Apulie“, jak se také říká slavnému hradu Castel del Monte. Nechal jej postavit císař a král Fridrich II. Štaufský v polovině 13.století. Proč a k čemu byl postaven není dodnes jasné. Půdorys má tvar pravidelného osmiúhelníku, hrad má osm osmiúhelníkových věží vysokých 24 metrů, symbolika čísla osm se zde objevuje ještě několikrát. Hrad stojí na na vyvýšenině 540 m.n.m. a je zdaleka viditelný. Ze spodního parkoviště nás nahoru doveze pendl, který se točí každých pár minut. Zblízka je stavba opravdu impozantní, uvnitř toho ale k vidění moc není, osm síní v horním patře je prázdných. Za zmínku stojí snad jen pečlivé zpracování pískovcových bloků.
Sjíždíme pak dolů na pobřeží, které je odtud dobře viditelné.
Castel del Monte
Castel del Monte
Trani
Předposlední zastávkou naší cesty je Trani, starobylý přístav z 9. století.
Největší rozvoj ale zažilo město o dvě století později, kdy sloužilo jako výchozí bod křížových výprav do Svaté země.
Posadíme se na oběd v malé restauraci v přístavu a užíváme si poklidnou středomořskou atmosféru.
Na dohled je 60 metrů vysoká kampanila katedrály San Nicola Pellegrino z 12. století. Ve městě byla také velká židovská komunita, synagoga je přeměněna v muzeum. Další významnou památkou je Castello Svevo, normanská pevnost z 12. století. Podle tradice se tu potkal císař Fridrich II. se svatým Františkem z Assisi, poslal prý mu do do pokoje kurtizánu a byl ohromen jeho mravními zásadami, když ji František odmítl. Příběh není doložen, ale je považován za uvěřitelný.
Vracíme se do Bari, znovu se noříme do spleti křivolakých uliček. Za starou pevností v jedné z uliček vyrábějí ženy těstoviny orecchiette, tradiční regionální specialitu, jsou to malé mističky tvarované palcem a prodávají se v různých barvách. Chceme přivézt nějaké suvenýry a do batohů se nám toho mnoho nevejde, tohle bude ono. Pak už jen bloudíme starým městem, nahlédneme do katedrály a koupíme pizzu na večer. Cestou na ubytování je ještě třeba natankovat, většina pump je samoobslužných, je to vítaná příležitost pro migranty, kteří se vám snaží natankovat a čekají na pár drobných. Je to svého druhu žebrota, které se nedá vyhnout.
Trani
San Nicola Pellegrino
Castello Svevo
Želvy v parku
orecchiette
Dojedeme na ubytování do apartmánového domu blízko u letiště. Ráno pak už jen zaparkujeme auto, klíčky vhodíme do samoobslužného boxu. Letiště Bari není nijak velké, něco na zub se tu ale samozřejmě sežene a tak čekání rychle uteče. Zpáteční let je velmi rychlý, za necelé dvě hodiny jsme doma.
Apulie je krásná, patří ale k nejchudším regionům Itálie. Při běžné opatrnosti jsme se cítili bezpečně, domluva je tu obtížná, místní nemluví jinak než italsky. Ubytování přes Booking fungovalo bezvadně, není většinou třeba nic dalšího řešit. Často přijde jen kód na otevření dveří a s domácími se ani nepotkáte. V tuto roční dobu není ani drahé. Autem jsme najezdili asi 650 km, provoz tu není nijak silný a silnice jsou v dobrém stavu. Placeným dálnicím se lze bez problému vyhnout. Parkování je možné platit kartou, stojí většinou 0,6 -1 Eur/hod. Cena benzínu byla o málo vyšší než u nás.
Jak se ti cestopis líbil?
Míra&Jitka procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 1 měsícem a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Chtěl jsem si cestopis přečíst, protože jsem ne tak dávno absolvoval dost podobnou trasu. Jenže font co jste použili mi rve oči a text je pro mě díky tomu nepřehledný. Tak jsem čtení po chvíli vzdal.
Chtěl jsem si cestopis přečíst, protože jsem ne tak dávno absolvoval dost podobnou trasu. Jenže font co jste použili mi rve oči a text je pro mě díky tomu nepřehledný. Tak jsem čtení po chvíli vzdal.