Azurová cesta
O jednom mikrostátu, který je na Azurovém pobřeží a druhém, který není.
Cestopis z roku 2018 napsal Jakub Vonšovský
Mikrotrhliny v plánu
Když má člověk v plánu navštívit aspoň jednou všechny státy Evropy, stojí ho to hodně času a peněz (což je na cestovatelském serveru asi jako říkat, že hovno smrdí). Navíc se musí potýkat s ryze evropskou zvláštností, kterou jsou státy o velikosti skály nebo náměstí. Do takové Andorry třeba ani nelétá letadlo nebo nejezdí vlak. Na druhou stranu, aspoň na ně nemusí shánět víza, jako v jiných částech světa. Zvláštní kategorií těžkostí jsou pak nenadálé události, jako že vám třeba zruší letadlo nebo se před vámi zřítí most, který vedl na letiště. Ale pěkně popořadě.
Že je Ryanair svérázná společnost je taky další zbytečné konstatování. Ale zrušení letu smskou ráno v den odletu, když člověk seděl v autobuse na letiště, zaskočilo i skutečného vandráka. Co může člověk dělat? Mám vybranou dovolenou na týden, rezervované hostely a na některé spoje koupené lístky. Tyhle škody nepokryje ani 600€ refundace. Bylo pondělí a nabídli mi náhradní let do Marseille v pátek. No neberte to. Podíval jsem se, co ten večer ještě letí na jih Evropy a bylo jasno (byl právě jeden). Ve dvě ráno jsem si ustlal spacák vedle mostu v Pise. Byla to noc plná komárů.
Náhoda tomu chtěla, že tou dobou mělo několik mých přátel evropský turnaj go v Pise. A měli jednu volnou postel. Náhoda? Nemyslím si. Vynoření se vždy v pravý moment na pravém místě občas vykouzlilo takové ty scény z filmů, kde postavám spadne brada, přičemž v ruce nevěřícně drží hrníček. Toho jsem si jako starý záškodník mohl užít dosyta. Dokonce jsem uvažoval, že se zjevím pouze jednomu člověku a pak zmizím. Budou ho jistě mít za naprosto příčetného.
S přeplánovanými cestami se to nakonec nějak dalo vzít opačně, než bylo původně plánováno. Jen místo roadtripu posloužila základna v Pise jako výchozí bod k denním výletům do vysněných míst. Když se vám něco nečekaného v životě stane, prostě vytěžte z alternativních možností co nejvíc!
Asi taky důlní činnosti, jako náš Sv. Petr z Alkantary.
Monako
Do Monaka se jede podél třpytícího se Azurového pobřeží. Někdy člověka dělí od moře asi metr vzdušnou čarou. Možná vůbec zatím nejhezčí vlaková trať, kterou jsem měl možnost projet. Aspoň se člověk mohl dívat z okna a nevybíjel si baterii na mobilu, ať je později čím fotit.
Monako je synonymem opulence. Představuje zhmotnění všech stereotypů o Americe z cestovatelského seriálu Dallas. V mikině a tričku jsem byl za šupáka. Proti tvorbě vražedných puchýřků vás chrání pouliční výtahy, které jezdí mezi jednotlivými úrovněmi skály, na nichž je celé město vybudované. Na večeři si místní dávají zlato, což jsem chytře vydedukoval podle místní skladby prodejen. Protože nejsem na takovou stravu jako nemonačan stavěný, skočil jsem si na potraviny do supermarketu ve Francii. Není to daleko, Monako je 2. nejmenší země světa. Hned po tom náměstí, kterému velí chlápek se špičatým kloboukem. Všechno je tak jenom pár metrů vzdálené. Občas jen trochu brzdí fakt, že se člověk může pohybovat pouze do 2 směrů, protože vlevo a vpravo jsou moře a skála (nebo naopak).
Nejbohatší skála světě
Vidlák dorazil do města
Večer se jela přehlídka. Lidé se sešli před kasíny a kolem nich se promenádovala auta, na které bych si vydělal pouze zneužitím EU dotací na stavbu ptačích příbytků. Bohatství je přítomné na každém kroku. Nízké daně sem lákají milionáře z celého světa. Jenže nedostatek prostoru je staví do nepříjemné pozice. Na 4 kilometrech čtverečních už není kde stavět a domy se musí buď bourat nebo věžáky postavit ještě vyšší. Nebo zaplatit ještě vyšší nájem a vykopnout tím chudšího milionáře zpátky do jeho chatrče. Docela by mi dávalo smysl, kdyby se místní složili a postavili si nějaké příbytky na moři. Ale hádám, že to by asi cenu jejich nemovitostí snížilo, což si nikdo nelajzne.
Hlavním tahákem je ale kasino (sorry MotoGP). Neměl jsem v plánu tam jít, ale místní mají, zdá se, svoje způsoby. V suvenýrech prý už známky neprodávají. Ty jsou prý jenom v dárkových předmětech uvnitř kasina, těsně před vchodem do hrací místnosti. Tam mi ale nechtěli vzít kartu. Žádný problém. Přímo v herně je prý bankomat. Nebylo zbytí. Doběhnu k prvnímu a zase vypadnu. Ten byl mimo provoz. Pomocník kasina mě ale informuje, že funkční je přímo uprostřed tohoto celého molochu. No jasně, jenom projdu kolem asi 100 automatů a her nejrůznějších druhů a témat, abych měl asi 1000 možností se na nějaký přilepit. Obchod je obchod a přesvědčovací schopnosti Derrena Browna oproti Monaku hadra.
San Marino
Na bohatství si nijak nepotrpím. Mým snem je zemřít sám a v chudobě, takže San Marino mi k srdci přirostlo mnohem více. Spousta přírody, klasičtější architektury a stoupání výš a výš, jak se člověk pomalu blíží do jeho hlavního města. Tentokrát to není pouze jedno město, ale asi 9 okresů. Na seznamu nejmenších států světa se pyšní číslovkou 5. Dojet se dá pohodlně přes Janov a dále autobusem ze slavného Rimini, kde jsem se mohl na chvíli smočit v teplé vodě. Po tom, co jsem schoval oblečení v křoví, protože moře je sice papírově zdarma, ale skříňky nebo lehátko jsou za patřičný mastný poplatek. A místní jsou v jejich vnucování profesionálně neodbytní.
Většina okresů je jenom stoupání. Směrem k centru jedete pořád výš a výš. Jenže jako by toho stoupání nebylo dost, v Borgo Maggiore se najednou vztyčí ohromná skála, kterou nejde prostě vyjít nebo vylézt. Člověk se musí pořádně zaklonit, aby viděl "Zámek v oblacích". Aby viděl hlavní město - San Marino. Aristokracie se tady mohla od svých poddaných oprostit dokonale. Nahoru to beru lanovkou. Tohle zní jako dobrý důvod, proč se tuhle část nikdy nepovedlo anektovat Itálií.
Ulice jsou úzké, různě stoupají nebo se točí. V dávných dobách, nezničených turismem, kdy místo klenotnictví a obchodů s oblečením bývaly pekárny a řeznictví, to muselo být vskutku krásné místo k žití. Dnes je to alespoň krásný skanzen, kde si můžete posedět a představovat si u toho, jak jako stará aristokracie flušete po svých poddaných dole v Borgo Maggiore.
San Marino z Borgo Maggiore
Kdesi v ulicích San Marina
Město chrání 3 věže.
Padá most, něco si přej
Bologna byla místo mého odletu a měl jsem tam strávit můj poslední den v Itálii. Při mém příjezdu jsem ve zprávách zaregistroval incident, kdy chemická cisterna narazila do auta, které prý začalo hořet. Kdykoliv jsem znovu otevřel zprávy, tak to gradovalo. Hořelo více aut. Pak ta auta začala vybuchovat. Pak začaly vybuchovat okolní domy kvůli plynovým bombám. Vzápětí některé blízké obchody. K naprostému neuvěření byla cisterna držák. Prostě jen hořela. Než po hodině vybuchla taky a rozmetala úplně všechno. Včetně mostu. Mé letiště bylo za ním.
Autobusové spoje na něj přestaly jezdit. Šel jsem na něj pěšky, ale cestu poněkud komplikovalo několik faktů. Třeba policejní zátarasy před mostem, který už nebyl. Africké prostitutky v temných uličkách, když jsem z něj konečně sestoupil. Díky, na HIV jsem ten den už nějak neměl náladu. Dal jsem se do klusu, což bohatě stačilo na jejich očividně nezdravý životní styl, ústící v neštíhlá těla. Doběhl jsem k nějakým zdravotníkům. Měli docela dost práce s nakládáním černých pytlů. Za nimi se tyčily pilíře bez mostu.
Konečně jsem našel alternativní cestu na letiště. Už byla docela přímočará, ale vedla kolem kasáren. Na jedné věži vidím helmu a hlaveň. Helma se otáčí. Snad ho nezasvrbí prst na spoušti. Jeden černý pytel navíc by se v téhle noci ztratil. Po další hodině jsem se mohl vyčerpaně svalit na letištní lavičku. Tahle hrůzostrašná noc byla konečně za mnou. Bohužel někteří lidé se přes tento den tak úspěšně nedostali.
Týden nato se zhroutil i most v Janově, přes který jsem projížděl do San Marina. Přátelé tvrdí, že to je mojí karmou. Ale já jsem racionálně myslící člověk. Po započítání statistické pravděpodobnosti a vyloučení všech možností je mi už jasné, že kamkoliv jedu, je mi v patách zákeřný skřítek, který všechno zapaluje, vyhazuje do vzduchu, staví mi do cesty závody aut nebo výslechy v ruských sklepeních. Ale o tom všem zase jindy...
Ulice krásné Bologni
Zase musím jinudy
V kopcovitém Janově se do spousty domů sestupuje vchodem dolů.
Jak se ti cestopis líbil?
Jakub Vonšovský procestoval 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Poněkud svérázná azurová cesta do San Marina?! Překvapila mě tam zmínka o refundanci 600€. Přece ani do Marseille by to za více než 250€ nebylo ... Rovněž netuším, jaké vybíraš hostely a dopravu (které by se do toho ani nevlezly ... a nakonec klidně spíš ve spacáku u mostu). Každopádně po Provence i severní Itálii šlo jet velmi levně třeba se společnostmi Flixbus, Ouibus (Blablabus). A v San Marinu stával z Rimini bus až přímo nahoru na skálu 5€. Tedy proč přes Borgo Maggiore?
Poněkud svérázná azurová cesta do San Marina?! Překvapila mě tam zmínka o refundanci 600€. Přece ani do Marseille by to za více než 250€ nebylo ... Rovněž netuším, jaké vybíraš hostely a dopravu (které by se do toho ani nevlezly ... a nakonec klidně spíš ve spacáku u mostu). Každopádně po Provence i severní Itálii šlo jet velmi levně třeba se společnostmi Flixbus, Ouibus (Blablabus). A v San Marinu stával z Rimini bus až přímo nahoru na skálu 5€. Tedy proč přes Borgo Maggiore?
Díky za komentář. Těch 600€ je nějaký evropský zákon o leteckých společnostech právě na tyhle situace. Svého času byl reklam na společnosti, které to člověku vyřídí za nějakou provizi plný Facebook. Počítá se právě i s těmito druhotnými náklady.
No ona nejvyšší cena je asi ta ušlá dovolená. Ty hostely a cesty byly nanejvýš za několik tisíc. Některé z nich byly právě s Ouibusem. Někomu jsem pak předával můj kupón na náhradní cestu s nimi.
San Marino šlo určitě dojet až do hlavního města, ale projít si ho sám od hranic až po hlavní chod bylo součástí dobrodružství :-) Takhle si to člověk lépe vychutnal.
Díky za komentář. Těch 600€ je nějaký evropský zákon o leteckých společnostech právě na tyhle situace. Svého času byl reklam na společnosti, které to člověku vyřídí za nějakou provizi plný Facebook. Počítá se právě i s těmito druhotnými náklady.
No ona nejvyšší cena je asi ta ušlá dovolená. Ty hostely a cesty byly nanejvýš za několik tisíc. Některé z nich byly právě s Ouibusem. Někomu jsem pak předával můj kupón na náhradní cestu s nimi.
San Marino šlo určitě dojet až do hlavního města, ale projít si ho sám od hranic až po hlavní chod bylo součástí dobrodružství :-) Takhle si to člověk lépe vychutnal.
Kuba Langer měl na mysli to, že těch 600 EUR se vztahuje pouze na lety v délce od 3500 km. V Evropě to bývá většinou max. 250 EUR. Viz třeba zde: https://www.vasenaroky.cz/tipy-a...zdeni-letu
Kuba Langer měl na mysli to, že těch 600 EUR se vztahuje pouze na lety v délce od 3500 km. V Evropě to bývá většinou max. 250 EUR. Viz třeba zde: https://www.vasenaroky.cz/tipy-a...zdeni-letu
Aha, dík za tip. No tak by se mi nevrátilo už vůbec :-D
Aha, dík za tip. No tak by se mi nevrátilo už vůbec :-D