BALI za KAČKU
Bali, ostrov bohů a chrámů, kopců, hor, vulkanicky činných sopek, rýžových teras, skalnatých útesů, písečných pláží, ale také řada usměvavých tváří ..
Cestopis z roku 2018 napsala CESTUJI za KAČKU
LETENKY..
Běžná cena letenek na Bali je s odletem z Prahy okolo 15 tisíc. V akcích i okolo 12 tisíc. Moje cesta však nebyla pouze cestou na Bali, ale kombinací dvou destinací - Bali a Thajska. V tomto případě se povedl prima nákup letenek u Fly Dubai v den, kde v den "akce" měli na některé lety slevy až 70 %. Díky tomu a rychlému nákupu se podařilo ulovit letenku Praha - Bangkok - Praha za 7 400,- Kč. K tomu pak zpáteční letenka Bangkok - Bali - Bangkok za 6 000,- Kč tak, aby všechny letenky/lety nejen navazovaly, ale také skvěle sedly do nachystaného itineráře.
Celkové náklady na všechny letenky a osobu tak byly za dvě destinace a půldenní stop v Dubaii za 13 400,- Kč.
VÍZA..
Pro cestu na Bali je nutné mít pas platný ještě minimálně 6 měsíců po odletu ze země. Pokud na Bali hodláte pobývat méně než 30 dní, pak si nemusíte zařizovat žádná víza. Po příletu dostanete do pasu razítko a je to. Tato víza nejdou prodloužit a po 30 kalendářních dnech musíte Bali opustit, jinak vám za každý další započatý den nabíhá pokuta.
OČKOVÁNÍ..
Na Bali nepotřebujete žádné povinné očkování, je však dobré mít na paměti, že jedete do země, kde hygienické návyky nejsou jako u nás.. Minimálně očkování proti všem typům žloutenky se rozhodně vyplatí, stejně tak jako očkování proti břišnímu tyfu. Tetanus je, doufám, pro všechny samozřejmost.
CENY..
Jedním zdůvodů popularity Bali je fakt, že je tam levně. Měnou je indonéská rupie, aktuální směnný kurz je zhruba 530 rupií / 1 KČ. Zde je pár příkladů balijských cen: večeře v místním warungu: do 50 000 rupií (90 Kč), ubytování pro dva lze pořídit od zhruba 100 000 rupií (180 Kč)/noc – hostel nebo od 240 000 rupií (450 Kč)/noc – hotel, litr benzinu: 7 000 rupií (13 Korun)..
CO S SEBOU ZABALIT NA 2 - 3 TÝDNY..
Na mé téměř měsíční cestování po Bali a Thajsku mi stačil příruční batoh (tedy batoh do 7 kg). Díky teplému počasí si stačí sbalit pár triček, tílek, kraťasy, plavky, šátek, žabky. Na cestu mikinu, tenisky a softshellové kalhoty, které pak využijete na horské treky.. Z kosmetiky stačí minimum, protože vše seženete všude na světě, Bali ani Thajsko nejsou výjimka. Dokonce zde seženete i opalovací krém s faktorem 110 :) Na Bali navíc vše - kosmetika, ale třeba i obyčejné žabky - vyjdou několikanásobně levněji než u nás. Ve většině ubytování vám dají k dispozici mýdlo, wc papír a ručník. Oblečení si můžete nechat kdekoli vyprat, a to buď přímo v ubytování nebo v některé z pouličních prádelen (za Kačku).
Zbytečné tahat s sebou do Indonesie naše opalovací krémy, které nepřekročí faktor 50... :)
ITINERÁŘ CESTY...
Denpasar – Sanur – Lembongan – Nusa Ceningan - Nusa Penida – Lembongan – Sanur – Candidasa – Taman Ujung – Batur – Jatiluwith – Pemuteran – Banyuwedang - Menjangan Island – JÁVA A SOPKA IJEN- Ulawatu – Sanur – Lembongan – Nusa Caningan – Sanur - Denpasar
UBYTOVÁNÍ NA BALI..
Bydlení si zde hravě najdete pomocí portálu http://www.booking.com . Jednoduše si hotel zabookujte na noc nebo víc. Zvláště mimo sezonu nabídka převyšuje poptávku a ceny jsou na evropské poměry opravdu úsměvné. V průměru se na Bali na osobu ubytujete od 100,- do 200,- Kč za noc. Takové ubytování je s hodnocením na bookingu nad 8, funkční wifi, moskytierou, snídaní, bazénem, ručníkem a kosmetickým minimem (wc papír, ubrousky a sprchový gel).
Ubytování na ostově Nusa Ceninan
Ubytování na ostově Nusa Ceninan
Ubytování na ostově Nusa Ceninan
Ubytování v přístav Sanur
Ubytování v přístav Sanur
DOPRAVA NA BALI...
Na Bali se jezdí vlevo a doprava je pro evropana s hotovou autoškolou mírně řečeno chaotická. Obzvláště ve velkých městech na jihu ostrova. Městská hromadná doprava zde prakticky nefunguje a taxíky jsou předražené. Lze si na zde pronajmout auto nebo rovnou auto s řidičem. Na obě možnosti se vztahuje denní tarif. Nemám osobní zkušenost.
Nejrozšířenějším a také nejefektivnějším dopravním prostředkem je na Bali motorka/skútr. Lze si ji zapůjčit na každém rohu. Vždy byste měli dostat také helmu, která je na Bali povinná. V běžné výbavě je i "pláštěnka" na motorku, což je v podstatě velký igelit. Rozhodně ji však oceníte! Motorka je dokonalý prostředek hlavně při projíždění větších měst jako Kuta nebo Ubud, kde vám při projíždění dopravních zácp ušetří spoustu času. Každopádně se s ní dá nejlacinějším možným způsobem procestovat Bali křížem krážem.
Benzín je zde několikanásobně levnější než v Česku, "čerpací stanice" (v podstatě stojany se stočeným benzínem v PET) jsou po ostrově rozšířené. Benzín lze koupit jak u mnoha pouličních stánků, tak i na benzínkách, které však rozšířené moc nejsou.
Benzínka..
Benzínka..
Benzínka..
Benzínka..
...bezpečnost především
Cestování na skútru je kapitola sama pro sebe. Půjčit si skútr na jeden den při dobrém smlouvání lze za 50 000 Rupee, což je zhruba 80,- Kč. Nádrž benzínu, resp. místní plastová láhev naplněná benzínem, stojí v přepočtu necelých 30 Kč. My na první nádrž, která byla v ceně zapůjčení skútru, jezdili tři dny. Doprava na skútru je tedy opravdu levná, dostupná pro všechny. Jezdí na něm všichni místní lidé. Jezdí na nich děti, stáří lidé! Na jednom skútru jezdí často celé rodiny.
Zapůjčení není administrativně nijak složité - ofotí si váš pas a dají vám na sebe telefonní číslo - asi pro případ, kdyby se vám stroj někde rozpadl pod nohama. Při přejezdu na jiný ostrov pomocí trajektu (v našem případě třeba Jáva) je nutné mít u sebe mezinárodní řidičský průkaz (vystaví vám v ČR na nejbližším okresním úřadě na počkání - nutné foto + poplatek 50,- Kč) a také doklady od motorky - při zapůjčení motorky se poptejte, kde se nachází, neboť je balijci umístňují tak zručně, že najít je je téměř detektivní práce.
Ukázka skútrů
Ukázka skútrů
Ukázka skútrů
..plná polní
...plná polní II.
Místní infrastruktura je také na román. Cesty jsou hrbolaté a rozbité, zejména k různým útesům a vyhlídkám, takže jet na své motorce, asi hodně zvážíme, zda tuto cestu vůbec podstoupit. Na půjčené motorce brzy podlehnete pocitu "nesmrtelnosti" stroje pod vámi. I tak ale každý kilometr v místní dopravě držíme scvaklé zadky, aby se nám motorka nerozpadla přímo pod nimi.. Na konci každé cesty, pokud tedy člověk a jeho zadek vydrží, jsou však tak nádherné scenérie, že utrpení z jízdy zcela vyváží. A obvykle jsou tato místa i bez turistů, protože ti se sem právě přes tyto cesty jen tak nevypráví.
KUCHYNĚ..
Místní jídlo je výborné. Nechybí ryby, nepřeberné množství ovoce a samozřejmě koření. Na Bali se dá bez problému najíst od 40,- Kč. Ceny v samoobsluhách jsou nižší než u nás, výjimkou jsou ostrůvky, kde je cena i trojnásobná než ve vnitrozemí Bali. Drahý je zde pouze alkohol (až čtyřnásobně než v ČR).
Omáčka z arašídů a sóji
Vajíčko téměř u žádného jídla nechybí
Množství ryb
Dezert
První jídlo v přístavu Sanur - krevety a česnekové máslo
První jídlo v přístavu Sanur - krevety a česnekové máslo
OVOCE..
Mangostan a je to naprosto boží!! Rozloupne se to na půl a jí se to bílé uvnitř. Prý je to lékárnička na vše, minimum kalorií. Ale hlavně to skvěle chutná. Něco mezi jahodou a přezrálým mangem.
Dragon fruit - dračáci zas trošku nevýrazná chuť...dost kontrast s jejich vzhledem.
Červené hrozny z oblasti Pulaki - hrozny jsou trpké a mají veliké pecky.
CESTOPIS
DEN Č. 1 - PŘÍLET, PŘÍSTAV SANUR
PŘELET
Po šesti dnech horkého Thajska se přesunujeme na Bali. Čeká nás 4,5 hodin letu. Taky další hodina časového posunu navíc (už +7 hodin oproti ČR). V pravé balijské poledne přistáváme na mezinárodním letišti ostrova Bali..
V Thajsku jsme se snažili o low cost, takže denně naťapkány desítky kilometrů, ubytka do 150,- Kč na osobu, což někdy znamená nocleh ve stodole v padesáti stupních bez klimy, a jídlo hlavně s místními, což pro někoho, kdo zná význam slova HACCAP, znamená opravdu velké sebezapření a asertivitu. V podstatě jediná podmínka stran jídla zatím byla, jíst jen to, co už se nehýbe. Ve tři ráno se v Bangkoku přesunujeme na letiště a chystáme se k přeletu. V tu chvíli, dvě hodiny před naším přeletem na Bali, zjišťujeme, že dopředu zakoupené zpáteční letenky s nízkonákladovou asijskou společnosti LION AIR jsou k ničemu. Let místní asijské nízkonákladovky byl totiž zrušen. Nejen ten náš, ale všechny jejich lety na/z Bali. Bez upozornění, e-mailu, čehokoli. Nikdo se se mnou u okénka letecké společnosti nehodlá vybavovat, vysvětlovat nebo snad se mnou řešit reklamaci propadnutého letu. Už vůbec ne mi jakkoli pomoci s jiným letem. Asi je trochu irituje i moje němčina a já zjišťuji, že stojím uprostřed Bangkoku bez letenky k další části svého "itíku", taky bez peněz za neplatnou letenku a nevím, co zde budu bez ANJ a plánů dál dělat... Zoufalství, bezmoc, horko.. .
„Ne nadarmo se říká, že ty největší kopance a pády vydolují v každém z nás nejvíc sil.“
Takže krok jedna - peníze za letenku jen tak Lion Air nenechám. U přepážky v sobě najdu tak rozsáhlou anglickou slovní zásobu, že by i rodilý angličan koukal! Když se mě snaží ignorovat, použiji metodu zlý polda a mluvím už jen německy. Hlasitě! Během pár minut děvčata za přepážkou kopírují pasy, kontrolují moji platební kartu a vypisují formulář k návratu peněz. Sice mají na vrácení peněz za neplatnou letenku 45 dní, což je mi v tuhle chvíli celkem k ničemu, ale propadnout ty peníze bez boje nenechám. Mimochodem po asi padesáti dnech a s pomocí mého dobrého přítele s ještě lepší angličtinou - peníze opravdu v plné výši vrátili na můj účet ("...děkuji, Davide!") :)
Krok dva - otvírám vyhledávač letenek (jak jinak - http://www.cestujlevne.com) a najdu nejlevnější let Bangkok - Bali - Bangkok ve stejných termínech, jako byly letenky původní. Najdu ho u Air Asia. Hledám jejich přepážku, kontroluji dostupnosti letů a novou cenu, daleko vyšší než u prvního pokusu. Akceptuji ji. Co taky jiného. Proběhnutí asi čtyřmi kontrolami, check-in a místo v původních 5.50 hodin sedíme nakonec v novém letadle v 6.00. Slušný výkon :)
„Stálo to pár peněz navíc, holt je srazíme jinde!! Třeba už začneme jíst i to, co se hýbe! Řeklo se low cost, ale tohle jsou chvíle, kdy si člověk buď posere vše zpět i vpřed, nebo mávne rukou a soustředí se na drobné úspěchy a dobré věci. Třeba na to, že nesedím zhroucená vprostřed Bangkoku a nevím, co tu budu další dny do odletu domů dělat! Zvládla jsem to. Bez angličtiny, bez většího stresu, bez ztráty nálady! Sedím v letadle s úsměvem na tváři a těším se, co mi další dny na Bali přinesou.“
Přílet na letiště Denpasar.
Následuje zakoupení datové SIM karty - nutnost! Další krok je proměnění peněz. Teď se podržte – JSEM MILIONÁŘKA!! Dnes nejen na zážitky! Po proměnění mám v peněžence neuvěřitelných osm milionů Rupee a přemýšlím, zda si na ně nekoupím samostatný batoh… Nekoupím. Zaplatím taxikáři 100 000 šupáků, první ubytko za 180 000 a nebo jen vodu v krámu za 7 tisíc a je mi jasné, že stejně nečekaně, jak jsem k milionům přišla, tak je tu i rychle rozutrácím. Nicméně i tak je to mazec!
Z letiště se do přístavu Sanur, kde strávíme první den a noc na Bali, přepravíme taxikem. Mám na internetu dopředu vygooglovanou cenu a nad tu nejdu.. Taxikáři smlouvají, nadávají, nechají nás jít a zase nás dobíhají a prosí. Neuhnu s cenou ani o korunu. Během deseti minut sedíme v taxiku a za necelou stokorunu jedeme až k vchodovým dveřím prvního ubytování v přístavním městě Sanur (cca 40 minut jízdy z letiště).
Ubytování v přepočtu za 140,- Kč na osobu je přenádherné, vprostřed krásné zahrady. Ticho, klid, úsměvy zaměstnanců a krom nás nikde ani noha. Po pekelném startu dne jsem zde našla ráj! Po zabydlení se a vykoupání v bazénu následuje procházka do přístavu, zjištění cen za přepravu na sousední ostrov Lembongan, také jízdních (plavebních) řádů a v neposlední řadě první večeře na Bali. Z ubytování je to do přístavu asi dvacet minut chůze. V přístavu ochutnám krevety na grilu a tuňáka. Ani jedno se nehýbe, naopak, práskla jsem se přes kapsu a utratila za večeři 100 tisic! Je to ve skutečnosti 156,- Kč, ale co do sumy za jedno jídlo zde na Bali (jak zjistím později) - osobák! Dražší jídlo jsme tu už nejedli. V ceně bylo i "dýžko", kus meditace na pobřeží, nový psí kamarád a neskutečná vyhlídka na širé moře.
„Mám plné bříško, srkám rádlera, pod nohama mi leží místní „Coffee“ (jméno mého psa), který snědl schránky od krevetek, čímž jsem se na chvíli stala jeho nejlepším balijským přítelem, a přemýšlím nad tím, jak neuvěřitelný den to dneska byl. V jeden den finanční “krach” a chvíli na to "milionářka"! V jednu chvíli peklo a za okamžik ráj. Ale o tom celý náš život je. O téhle sinusoidě krachů a zmrtvýchvstání, nezdarů a úspěchů, smutku a radosti, slz a úsměvů. Jediná jistota je, že jestli je dnes skvěle, bude hůř a až hůř bude, přijde zase lepší den. Hlavní je se z toho nepos…!.“
DEN Č. 2 - NUSA LEMBONGAN
Přesun z přístavu Sanur na sousední ostrov Lembongan.
Ten je vzdálený asi 0,5 hod. plavby od Bali, má na délku asi 4 kilometry, na šířku 3 km.V přístavu Sanur je nepřeberné množství lodí, které přepravu na ostrovy zabezpečují. Rozhodně nemusíte mít strach, že byste se nedostali na palubu některé z nich. Každopádně cenové rozpjetí je opravdu velké, tak si udělejte pěknou procházku z jedné strany přístavu na druhou a ceny porovnejte. Samozřejmě vyberte tu nejlevnější :)
Ihned po připlutí ke břehu ostrova Lembongan půjčujeme skútr. Na 3 dny za 200 000 rupií, tzn. za 300,- Kč. Pro dvě osoby a dva batohy bohatě stačí jeden skútr. Cena benzínu je zde 10 Kč za 1 l. Díky tomuto naprosto levnému dopravnímu prostředku můžeme vidět každičký kousíček ostrova! A že je co vidět! Nejen nádherné výhledy na moře, laguny, krásné chrámy, ale hlavně obyčejný život obyčejných lidí v odlehlejších částech ostrova.
Dívám se na to vše kolem sebe z motorky a ve chvíli, kdy úplně vypnu strachové senzory, přijde nehoda. Za jízdy mi v noze skončí asi deset ostnů z kaktusu... Bolest tak velká, že zvracím a omdlévám současně, s každým pohybem cítím, jak se mi ty trny zapichují do kosti..
Alespoň si zde odžiji i místní zdravotnickou péči.. Do místní nemocnice mě pohotově a okamžitě přepraví první řidič osobního auta, kterého potkáváme. Balijci jsou vážně zlatí! Úplně nechápu dotaz, zda chci do lepší nebo horší nemocnice, protože si myslím, že péče by měla být všude kvalitní, nicméně řeknu horší, protože tak trochu tuším, že lepší by mohla být nad moje finanční možnosti. V nemocnici mě usadí dva zdravotníci na vyšetřovací lůžko a pokračují dále ve svém předchozím rozhovoru, zcela ignorujíc bolest, ze které je mi na zvracení... Když hekám tak, že je to ruší, vysvětlí mi, že čekáme na doktora. Když to slyším, uleví se mi. Přijde lékař, bude dobře, uklidňuji se... Lékař opravdu do hodiny přišel. Jsem ráda, že jsem neměla otevřenou zlomeninu nebo tepenné krvácení...
Lékař sympaťák. Během chvilky se s asistentem pouští do vytahování ostnů. Jejich chirurgické nástroje jsou jistě z doby před Marií Terezií, takže není divu, že pinzetou z tohoto instrumentária opravdu ostny vytáhnout nelze. Začnou řešit řezání. Než stihnu říct A, už mi lékař píchá anestezii. Až když vpichne látku do mé nohy, hledím, jak jehlu zase opatrně schovává pod krytku a ukládá mezi nástroje... K opětovnému použití? Padám do mdlob. Bolest je na škále bolesti 1 - 10 na úrovní 24. Když už opravdu nemůžu, vydávám ze sebe ulevující "do prdele". Lékař, zdravotníci a během půlhodiny zákroku dalších asi deset lidí, co se přišli na "sál" z venku jen tak kouknout - všichni křičí se mnou "do prdele" a smějí se tomu jako nejlepšímu vtipu na světě. Po hodině utrpení za mou a lekci češtiny půlce místních obyvatel platím 400 000 rupií a v horším stavu než dovnitř, odcházím. V ruce mám lahvičku kokosového oleje, kterou mi "doktor" po hodinovém neúspěšném zákroku dává do ruky s lítostivým pohledem a slovy, že tohle určitě na ostny vražené až do morku mé holení kosti zabere…
Zdravotní péči si všude ve světě hradíte cash. Proto s sebou mějte vždy dost peněz. Nechte si - stejně jako já zde - vystavit doklad. Ten pak dáte svojí zdravotní pojišťovně, u které jste uzavřeli cestovní pojištění před cestou (to rozhodně nezapomeňte!!), podrobíte se kolečku administrativní byrokracie a peníze získáte zase zpět.
Ubytování máme na nejvyšším kopci ostrova Lembongan. Co do krásy rozhodně vede. Výhled na lagunu a moře máme přímo z bazénu.. Na skútru dojedeme do ubytování, noha jak z betonu, přes bolest a slzy nevidím. Základní hygiena a posezení na terásce. Natírám si krvácející rány kokosovým olejem, polykám česká trojdenní antibiotika a těším se na zázrak "přírodního léčitelství"...
Nusa Lembngan
Nusa Lembongan
Nusa Lembongan - přístav
DEN Č. 3 - NUSA CENINGAN
Na tento ostrov jsme se přesunuli suchou nohou, tedy přes žlutý most (Yellow Bridge), kterým je Lembongan a Nusa Ceningan spojen, na skútru. Ostrůvek je opravdu prťavý. Má asi 3 x 2 km. Ostrovem opět projíždíme na půjčeném skútru z Lembonganu. Ostrov tak vidíme ze všech jeho stran. Místním lidem se díváme přímo do kuchyní, do jejich příbytků, dá-li se tak těm jejich chýším vůbec říkat. Je to neuvěřitelné, v jaké bídě žijí. Přesto jsou spokojení. Když projíždíme podél pobřeží, vidíme i tu ne úplně pravou tvář Bali, tu určenou pro turisty. Úplně jiný svět. Všeho dost, stylové restaurace, surfařské oblasti, spousta aktivit pro turisty. I tohle je ale Bali, země mnoha tváří.
Nusa Ceningan
Nusa Ceningan
Nusa Ceningan - mangrovníkový háj
DEN Č. 4 - NUSA PENIDA
Jednodenní plavba na sousední ostrov Nusa Penida stála za to! Nejkrásnější z místních ostrůvků! Loďkou jsme se tam přepravili asi za půl hodinky, a i to samo byl zážitek. Moře neskutečně čisté, tyrkysové, plno rybek.
Co se týká jídla, je tu neuvěřitelně pestrá nabídka. Každý den zkusím něco jiného a pokaždé si řeknu, že lepší už to být nemůže. Druhý den to lepší je. Nejvíce ujíždím na místních smoothie. Hlavně na avokádu. Stran alkoholu je to horší. Nabídka tu sice je, ale alkohol je na Bali hodně drahý. U piva je nejrozšířenější značka Bintang. Je zde tak oblíbená, že přepravky od tohoto piva lemují každou silnici. A nejen to, tuto značku mají napsanou i na většině triček, vlastně veškerém oblečení. Tato značka má i výborného radlera.
Bitang kam se podíváš...
Avokádové smoothie
Na ostrově jsme si opět půjčili motorku, na celý den s plnou nádrží za stovku, a vydali jsme se dle googl map na nejkrásnější vyhlídku ostrova...
ATUH BEACH - přenádherná pláž na opačném cípu ostrova Nusa Penida, než kde jsme se vylodili. Místo je vzdálené asi 25 km od přístavu. Těch prvních dvacet po asfaltové silnici byla pohoda jazz, ale těch posledních pět kiláků, kdy jsem sem tam sesedala z motorky a sem tam jsme popostrkovali motorku po kamenech nohama, to byl mazec. Možná i proto jsme byli na této dech beroucí vyhlídce úplně sami a i na pláži bylo maximálně deset lidí. Pro mě jedno z nejkrásnějších míst Bali. Neskutečné útesy padající do moře... Pokud se sem někdo chystáte, doporučuji všemi deseti.
Atuh Beach
Atuh Beach
Atuh Beach
Atuh Beach
Atuh Beach
...cesta k pláži
DEN Č. 5 - NUSA CENINGAN
Poslední den na ostrovech sousedících s Bali... Zítra nás čeká přesun na pevninu, do přístavu Sanur, odkud začneme pouť napříč Bali, zejména vnitrozemím. To už nebude žádné plážování, relaxace, pohodička. Budou galeje, protože to hodláme absolvovat na motorce.
Na Nusa Caningan jsme si našli nádhernou pláž s názvem Secret beach... O žádné velké tajemství se ale nejedná. Ve chvíli, kdy jsme ji objevili, bylo moře pryč (odliv). Proto tam nebylo ani živáčka. S postupným návratem moře zpátky ke břehu začalo přibývat i turistů. To ale nevadilo, protože i tak jich zde nebylo moc a pláž, jednu z nejkrásnějších tady, jsme měli v podstatě jenom pro sebe.
Nusa Ceningan
Všechny tyto ostrůvky jsou si dost podobné. Liší se velikostí, ale jinak jsou jak přes kopírák. Doprava je na všech ostrovech ideální na skútrech. Silnice jsou buď normální asfaltky, sjízdné a na pohodu, nebo hrbolaté polňačky, kde si minimálně dotlučete zadek.. V lepším případě. Zejména tyto cesty, ty nejhorší, vedou ale k těm nejvíc zajímavým a krásným místům. Google mapy zde fungují skvěle. Nejednou jsme lezli dírou v plotě, jeli po cestě, která jakoby vůbec neexistovala (teda na google mapách zaznačená byla) a pochybovali jsme, zda je tohle ještě cesta a za ní náš cíl. Vždycky byl. Někdy stačilo odhrnout keř nebo přelézt plot... Právě tato místa byla ale nejkrásnější, a to nejen faktem, že opravdu jsou a že jste je našli, ale hlavně tím, že jste tam obvykle samotní...
…bez Japonců…
Japonci jsou zde totiž jako sarančata. Kudy chodí, tam plení a vždy v obrovských hejnech! Ze začátku jsem si jich tak nevšímala, ale s každým dalším dnem, s každým dalším ostrůvkem, je to čím dál víc markantní. Dokážou jako tlupa sarančat okupovat nejkrásnější místo na pláži nebo vyhlídku třeba celý den. Dokáží takto okupovat vlastně každé místo, a to i takové, kde se dá očekávat, že se budou turisté střídat, aby si toto místo zachytili navždy do svých vzpomínek, na své fotoaparáty. Pokud jsou zde jsou prvně Japonci, mají všichni ostatní smůlu. Ať už na vyhlídce, na pláži nebo na WC! I tam se můžete třeba počůrat, protože dokud se poslední z nich nezvedne k odchodu, smečkuje jich tam celé hejno a nepustí vás ani do kabinky, ve které nikdo není. Toto, ani ne tak turismus, ale japonský turismus, vnímám jako největší nevýhodu ostrovů.
Nusa Ceningan - Secret Beach
Nusa Ceningan
Další mínus všech ostrůvků sousedících s Bali je to, že je zde draho. Všechno, i obyčejná voda, zde stojí dvojnásobek, co na pevnině. Myšleno na Bali. Drahá je zde i strava v restauracích. Samozřejmě ne na naše poměry, dá se zde slušně najíst okolo 100 Kč na osobu, což když přihlédnu k faktu, že se jedná převážně o čerstvé ryby, je cena opravdu dobrá. Na ostrově Bali, jsou ale ceny podstatně nižší.
S tím souvisí i kurz ve směnárnách. Velice špatný kurz je na letišti. Pokud se rozhodnete rozměnit si peníze po příletu na Bali v letištní hale, protože asi nějaké ze začátku potřebovat budete, doporučuju proměnit jen nezbytně nutnou částku. Myslím si, že na přesun do nějakého dalšího místa, tedy na taxík a nějaké občerstvení postačí i deset euro na hlavu. Zbytek bych určitě nechala do vnitrozemí. Kurz na letišti je 16 300 Rupee za 1 €. Kurz v přístavu je 16 900 Rupee za 1 €. To je opravdu rozdíl. Pokud si nerozměníte dost peněz na pevnině a necháte směnu až na ostrovy, je kurz opravdu nevýhodný. Kurz na ostrůvcích za 1 € jen 15 000 Rupee. Na ostrůvcích je také vidět největší rozdíl mezi chudými Balijci a mezi místními podnikateli... Smutný.. A pro mě snad nejhorší je zde pohled na vyhublá bříška a hladové oči místních psů..
Nusa Ceningan - obyčejný život
Nusa Ceningan - obyčejný život
Nusa Ceningan - obyčejný život
Nusa Ceningan - obyčejný život
Nusa Ceningan - obyčejný život
Na kolik tedy ostrůvky u Bali vyjdou?
Cesta lodí z Bali na ostrůvky asi 150 tisíc Rupee, což je asi 220 Kč na osobu. Jedná se o jednu plavbu, tedy nutno násobit dvěmi, protože budete chtít jistě i zpátky na pevninu. Tedy do 500 Kč na osobu přesuny lodí.
Ubytování v dvoulůžkovém pokoji, s klimatizací, moskytiérou, wifi, někdy i lednicí, vlastní koupelnou se sprchou, obvykle velice čisto a prostorno, také z vlastní verandičkou, sedátky a stolečkem, a hlavně s bazénem v ubytování, se dá sehnat za 300 Kč pro dvě osoby a noc. Pokud se rozhodnete zůstat na ostrůvcích také 4 noci, jedná se o 600 Kč na osobu.
Doprava po ostrůvcích rozhodně na skútru. Půjčit si skútr lze na jeden den za 50 000 Rupee, tzn. za 85 Kč. V ceně byla plná nádrž paliva, která nám po celou dobu ubytování a našeho ježdění akorát stačila. Netankovali jsme, ale kdyby ano, pak vyjde plná nádrž na 30 Kč. Díky skútru jste opravdu mobilní a dostanete se úplně všude. Cena je za dvě osoby na jednom skútru, takže za 4 dny na osobu počítejte 200,- Kč.
Jídlo? Pokud budete vybírat i trošku s pohledem do jídelní karty, pak se najíte za 50 tisíc rupií. Mě takové jídlo stačí jedno za den, k tomu voda a dva radlery (ty to sakra prodraží✌), aspoň jedno smoothie, zmrzka a nějaké ovoce... počítejte v takovém případě 300,- Kč na den a osobu.
Když to sečtu:
✔ 4 noci v pěkném ubytování
✔ transfer lodí na /z ostrůvků
✔ nespočet najetých kilometrů za všemi krásami ostrůvků, ale i do sámošky
✔ jídlo, pití, cokoli dalšího
….můžete, jako já, fungovat 5 dní/4 noci na ostrůvcích u Bali za 2 800,- Kč na osobu se vším všudy...
„…myslím, že na Mácháči by to o moc míň nebylo..“
DEN Č. 6 - SANUR, CANDIDASA, TAMAN UJUNG
Dnes proběhlo přemístění z ostrůvku zpět na Bali. Nejprve do přístavu na ostrůvcích, potom lodí zpátky na Bali (opět přístav Sanur). Zde zapůjčení motorky na plánovanou Tour de Bali, rozměnění peněz, snídaně v podobě vychlazeného radlera Bitang a hurá směr vnitrozemí.
Půjčili jsme si motorku na 11 dní za 50 000 Rupee na den. Jedná se tedy, podotýkám že na dobu 11 dnů, o částku celkem 860 Kč pro dva. K tomu máme plnou nádrž paliva. Plná nádrž vyjde asi na 30 Kč. Nám plná nádrž paliva při plánovaných asi 100 kilometrech denně akorát na jeden den vystačí. Tedy náklady na palivo za 11 dní budou 330 Kč. Když tedy sečtu kompletní náklady na motorku a palivo, tedy kompletní náklady na dopravu pro dvě osoby napříč Bali, jedná se o částku 1 200,- Kč..
Cesty na skútru
Ubytování v Candidasa
Provoz je zde sice neuvěřitelně levný, za to opravdu masakr. Ale správně platí i to, že jde jen o to překonat vlastní strach. Během chvilky si zde člověk na všechno zvykne, i na jízdu vlevo. Ze začátku docela nechápeme, jen se řídíme základním pravidlem přežití, a to jet vždy s davem. Na červenou se tu opravdu nehraje! Jednou svítí červená a všichni stojí, jindy svítí červená a všichni jedou. Do teď nechápeme smysl semaforu..! Každopádně nějaký bude, protože ostatní účastníci silničního provozu vypadají celkem synchronizovaně. Hlavní princip fungování na silnicích na Bali je nikdy nezastavit. Pořád jet vpřed. Plynulost provozu zde funguje na jedna! A jen díky ní je na Bali asi nejmenší počet dopravních nehod. Sama to nechápu, protože jezdit tak to u nás, je denně několik stovek mrtvých. Tady řídí motorky i děti. Nejednou jsme viděli, jak ve škole zazvoní poslední zvonek, děti vyběhnu ze školy a ty větší, odhaduji okolo 10 až 12 let, sedají na skútr a fičí domů.. A nehodu jsme za celou Bali tour neviděli ani jedinou.
Dnes jsme najeli asi 80 kilometrů. Projeli jsme městem Candidasa, které je podle cestopisů hodně zajímavé, nám to ale nepřišlo. Hezké jezero, dá se určitě podívat k moři, ale jinak nic, co by stálo za zmínku.
Moře v Candidasa
Jezero v Candidasa
Jezero v Candidasa
Moře v Candidasa
Další zastávkou byla Charlyeho továrna na čokoládu (Charly’s Chocolate Factory). Tu jsem si zde i dala, ale čokoláda doma je rozhodně lepší. Nicméně místo je zajímavé, vypadá to jako malý hobitov. Stojí na břehu moře a stojí za návštěvu. Zejména pokud cestujete s dětmi jako jsem já.
Charlyeho továrna na čokoládu
Charlyeho továrna na čokoládu
Charlyeho továrna na čokoládu
Poslední cíl naší cesty je vodní palác Taman Ujung.
„Na Bali jsou stovky chrámů. V každé malé vesničce jich je hned několik. Označují se slovem pura, a jedná se o shluk krásných staveb, které jsou neuvěřitelně zdobené. Pro cizince možná až kýčovité. Nicméně čím více jezdíme po městech a vesnicích, čím více těchto chrámu vidíme, tím méně to vnímáme jako kýč. Tohle je prostě Bali. Ze začátku mi výzdoba chrámu, ale vlastně všeho, co kolem vidíme, přišla přehnaná, chaotická, takový trošku "bordýlek" a přeplácanost. Spousta sošek, zdobení, barev, páté přes deváté. Stačí ale pár dní, a vy vidíte v té neuvěřitelné kombinaci barev a materiálů opravdovou krásu. Teplo.“
Vodní palác Taman Ujung je jedním z nejkrásnějších chrámu, jaké jsme na Bali viděli. Nevěřím, že bychom mohli vidět ještě krásnější. Už kdysi, když jsem byla ve Versail, říkala jsem, že vyhlášené Versaillské zahrady nesahají Lednicko-valtickému areálu po kotníky. Teď musím s pokorou říct, že Lednicko-valtický areál nesahá ani po kotníky tomuto vodnímu paláci. Neskutečná zahrada, za kterou stojí ohromné množství práce. A nejenom práce! Je vidět, že tady se o to lidé starají opravdu s láskou. Všechny květy, keře a stromy jsou neuvěřitelně precizně vysázeny, opečovávány a dohromady tvoří dokonalý celek. Všechno je nejen nádherně rozkvetlé, ale také dokonale upravené. Nikde neleží ani stéblo trávy navíc. Všechno nádherně kvete, nikde žádné suché plody ani květy. Dokonalost sama a uprostřed této nádhery vodní plocha, uprostřed které stojí hlavní palác. Uvnitř paláce jsou fotografie siamských královských rodin. Je zde také krásná lesklá dlažba, která příjemně ochladí horké bosé nohy. Tím, co určitě podtrhne celkovou atmosféru tohoto místa, je fakt, že ani zde nejsou turisté. Nevím, čím to je, ale na všech místech, kde zastavíme, turisty takřka nepotkáme. Po ostrůvcích a nájezdech Japonců je to naprostá oáza pro oči. A taky naprostý klid.
Taman Ujung
Taman Ujung
Taman Ujung
Taman Ujung
Taman Ujung
Taman Ujung
DEN Č. 7 - LEMPUYANG, BATUR
Ráno jsme se přesunuli asi tříhodinovou jízdou na motorce do oblasti Kintamani, tedy do hor, do oblasti okolo sopky a jezera Batur. Cesta byla z počátku normální, jakmile jsme ale začali stoupat do hornatého terénu, byl to opět masakr. Neskutečná masáž zadku, neustále jediná myšlenka v hlavě "snad to ta motorka vydrží"... Sem by člověk opravdu se svou motorkou nikdy v životě nejel. Chvílemi jsme měli pocit, že stoupáme úplně svisle hore! Byly s tím ale spojené i neskutečné výhledy.
Jezero Batur
Jezero Batur
Jezero Batur
Jezero Batur
Jezero Batur
Jezero Batur
„Jak jsme stoupali do hor, začala se zvedat hustá mlha. Všude okolo nás deštné pralesy, nad námi se tyčila hora Batur, okolo mlha jak u Rákosníčkova rybníku, pod námi slunečná rokle a výhled až k moři. Dech beroucí podívaná!“
Po cestě jsme si dali jednu zastávku, a to chrám Lempuyang. Tento horský chrámový komplex se nachází na východě Bali a má název “schody do nebe”. Skládá se ze 7 samostatných posvátných chrámů a k jeho vrcholu je třeba zdolat 1700 schodů. Už z první etapy je ale nádherný výhled na nejvyšší sopku ostrova Bali, sopku Agung. Ta dosahuje výšky více než 3000 m. V nedávné době došlo k lehké aktivitě této sopky a Bali bylo dočasně evakuováno. Nyní je sopka nečinná, v klidu, a my doufáme, že tak to ještě nějakou dobu vydrží.. :)
Chrám Lempuyang
Chrám Lempuyang
Chrám Lempuyang
Chrám Lempuyang
Chrám Lempuyang
Chrám Lempuyang
Jakmile jsme vystoupali hory, nastalo klesání k jezeru Batur. Zde jsme měli zamluvené ubytování. Z dálky to nevypadalo moc lákavě, ale pak jsme se přesvědčili, že ne nadarmo se říká, že by člověk neměl dát na první pohled. Překročili jsme práh ubytka a vstoupili jsme do ráje. Nádherná zahrada, bazének, stylové pokoje, ... ale to nejkrásnější bylo otočit se o 360° a dívat se nahoru. Všude okolo zelené svahy. A uprostřed této nádhery my. Vyrazili jsme do terénu objet jezero a podívat se na sopku z výšky. Naším cílem byl další chrám Ulun Danu Batur. Ten se nám ale moc nelíbil, neměl punc historie. Dělníci stavěli chrám přímo před našima očima, brousili kameny, malovali sochy. Bylo vidět, že tento chrám je už zcela překopaný, dělaný v posledních letech. Všudypřítomný hluk a prach z řezání kamenů na místě chrámu také kazil celkový dojem. Tento chrám lze určitě minut. Nicméně výhledy z míst, kde se tento chrám nachází, na sopku Batur a jezero, jsou nezapomenutelné. Už kvůli nim sem stojí za to přijet.
Ulun Danu Batur
Ulun Danu Batur
Ulun Danu Batur
Ulun Danu Batur
Ulun Danu Batur
Ulun Danu Batur
„No a na závěr ponaučení z tohoto dne: Ne všude na Bali je ideální klima na žabky, tílko a kraťásky.. Byli jsme ze začátku zaskočeni, že náš pokoj u jezera Batur nemá klimatizaci, dokonce ani větrák.. Tuto absenci “základní Bali - ubytovací výbavy” jsme pochopili po setmění se zápůjčkou dvou dek navíc ..“
ubytování u jezera Batur
ubytování u jezera Batur
DEN Č. 8 - TARO ELEPHANT, MONKEY FOREST, UBUD
První zastávka po odjezdu od hory Batur – TARO ELEPHANT.
Cesta na skútru okolo třičtvrtě hodiny, v parku jsme byli jako první. Batohy jsme si mohli odložit u pokladen, zaplatili jsme "nehorázné vstupné", a park patřil nám.
Taro Elephant
Taro Elephant
Taro Elephant
Taro Elephant
Taro Elephant
Co znamená nehorázné vstupné? Nehorázné vstupné je 300 000 Rupee za osobu. Jedná se tedy o zhruba 500 Kč za osobu. Když vezmu v potaz cenu vstupů do ostatních památek, je to opravdu balík. Park je navíc poměrně malý, slonů tam není žádné velké množství. Samotné vstupné není hlavní bussines. Ten nastane ve chvíli, kdy turista vstoupí dovnitř parku a je mu nabízena řada atrakcí za příplatek... Třeba se svézt na slonovi, to přijde na dalšího půl milionu Rupee. Nedejbože slona vykoupat, resp. při této koupačce asistovat. To je další 1 000 000 ke vstupnému. 1 000 000 Rupee je skoro 1600 Kč, pro pořádek. Když k tomu připočtu cenu vstupného, nedejbože projížďku na sloním hřbetě, jsou to skoro 3000 Kč. To je opravdu darda. Pro mě byl strop zaplatit vstupné. Nekodrcali jsme se ale třičtvrtě hodiny do Safari parku, nejela jsem 11 000 kilometrů od domu, abych neviděla sloníky! Když už jsme tady, dovnitř jdeme. Znám se a vím, že jakákkoliv částka vynaložená na možnost vidět sloníky, nebude dost vysoká.
I zde po chvilce konstatuji, že téměř 500,- Kč je sice balík, ale slonů je zde okolo 15 a jak už ze Srí Lanky vím, každý sežere 80 kg žrádla, každý potřebuje veterinární péči, a v případě těchto vycvičených slonů, čtyřiadvacetihodinovou drezuru a výcvik od narození. Jenom samotný chod parku musí být opravdu nákladný. Je to také v celém parku znát na každém kroku. Nikde nenajdete jediný papírek, jediný odpadek, jedinou suchou větvičku nebo spadený okvětní list. Jakmile něco takového na zemi leží, okamžitě k tomu běží místní zaměstnanec a uklízí. Všímám si, jak zaměstnanci parku opravdu vypichují z trávníků jednotlivé drobné napadané kvítečka, sbírají opravdu mikroskopický nepořádek. Totéž platí okolo slonů. Slon se ještě nevys… a zaměstnanec parku už jeho trus odváží na kolečkách pryč.
Taro Elephant
Taro Elephant
Celý park je strašně dokonalý, upravený, bez jediné optické chybičky. Sloni jsou neskutečně vycvičení a na pokyn svých strážců dělají naprosto neuvěřitelné věci. Nejen v průběhu sloní show, kdy sloni sedí na zadku jako školáci, kopou do míče a střílí na basketbalový koš, ... Sloni stříkají na povel vodu z chobotu na místě, kde je připravený fotograf parku, sloni pózují s turisty, sloni vlastně dělají první poslední. Celé je to strašně nepřirozené, ale člověk v tom krásném prostředí, když si uvědomí, že sloni jsou v Asii určení na velmi těžkou práci, nemůže vlastně nic namítnout.
Odjíždíme o zhruba 30 kilometrů dále, přibližujeme se k městu Ubud. Zde leží opičí prales, Monkey Forest. Vstupné mile překvapilo - pouze 50 000 Rupee na osobu, což je asi 80 Kč. I zde si můžeme batohy odložit u pokladen a projít tak opičím pralesem bez zatěžkání krosnou. Uděláme pár kroků za bránu vstupu a okamžitě jsme mezi davem opic.
Opičí prales rozhodně stojí za návštěvu! Nejen, že se jedná o rozlehlé a hezké prostranství, je zde i opravdu obrovské množství opic. Opice jsou v důstojném prostředí, o jejich bezpečí se starají strážci. Oni se o sebe starají i ty opice. Pro turisty zde platí přísná pravidla, se kterými je nutné seznámit se před vstupem. V prvé řadě to je věc, že do opičího pralesa není vhodné nosit jakékoliv jídlo v batohu. Opice to totiž ihned vycítí a kradou. Před námi rozepnuli batoh, vyndali tyčinku a utekli. To je ten lepší případ. Taky jsme viděli, jak ukradli pet láhev, zdatně i rozšroubovali. Co teprve video a audio technika! :) Pak jsou další dvě hodně důležité zásady. Nedívat se opici nikdy do očí a na žádnou opici nesahat. Jakmile jedno z toho porušíte, z krásné roztomilé opičky se stává predátor! Útočí na vás.
Monkey Forest
Monkey Forest
Monkey Forest
DEN Č. 9, 10 - JATILUWITH
Jatiluwith, to je synonymum pro rýžové terasy, rýžová políčka, neskutečné záhony zelené barvy. Tak, jak jsem na ostrůvcích viděla padesát odstínů tyrkysova, tak na rýžových políčcích v této oblasti vidím všechny odstíny zelené. Od temné lahvové až po pistáciovou.
„Je to nádhera, relaxace a klid, uklidnění pro oči, pro duši. Je to přesně ten moment, kdy se podíváte na modré nebe nad hlavou a zakřičíte “Díky za každý takový den!”“
Jatiluwith
Do tohoto vnitrozemí, magicky zelené hlubiny ostrova Bali, jsme se přemístili z oblasti Batur, tedy z hor. Je neskutečné, jak se na tak malém prostoru, na tak malém ostrově, kterým Bali je, mění ráz krajiny. Stačí ujet 100 kilometrů a jste z neskutečných hornatých terénů a zimy v neuvěřitelně nádherné zelené nížině s tropickou teplotou. Najednou je všechno jiné. Zmizela zima, zmizela mlha, zmizel šílený terén, kdy žducháte motorku téměř svisle nahoru a pak naopak, brzdíte zlověstné příkré srázy, šíleně prudké kopce dolů. Najednou jste v nížině, projíždíte rovinky, kličkujete mezi rýžovými políčky a jediný kopec, který musíte zdolat, jsou právě jednotlivé rýžové terasy. Najednou jsou opět zpátky tropy, na motorce jezdíte pouze v plavkách, a ještě pořád je vám neskutečné teplo.
„Myslím že tahle oblast, Jatiluwith, jsou srdce a hlavně plíce celého ostrova Bali. Jenom díky rýžovým terasám a tomuto krásnému zelenému vnitrozemí, vnímám ostrov Bali jako zelený ráj. Je to to nejkrásnější, co jsem zatím na Bali viděla. Ani nejkrásnější pláž na nejkrásnějším ostrůvku se tomuto nevyrovná. Projíždíte přímo v rýžových polích, kolem vás je naprosté ticho a klid, ani jediný turista, žádné auto, vůbec, vůbec, vůbec nic. Jenom vy a nekonečné rýžové pole. Nad vším tím se mezi neuvěřitelně modrou oblohou a touto zelenou krásou tyčí sopka Agung. Z jejího vrcholku pořád lehce stoupá dým, a vy si uvědomujete, jak blízko k této sopce ze všech míst tohoto ostrova máte. Jak malinkatý ostrov Bali vlastně je. Jak malincí jsem my, lidé..“
Jatiluwith
Věřím, že Bali je opravdu perlou Indonésie, nicméně má i své stinné stránky..
Tou pro mě nejhorší je místní ekologie.
Všude, kde projíždíte, pálí místní lidé odpadky. Tedy plasty, PET láhve. Všude cítíte smrad hořících plastů, petlahví. To ale není všechno. Bali je ostrov v pohybu, téměř nikdo zde nechodí pěšky. Ani děti. Všichni jezdí na skútrech, v autech, v ledasčem. To, co cítíte v ovzduší hned vedle pálící se umělé hmoty, jsou neuvěřitelná kvanta výfukových plynů. V té nejhorší kvalitě.. První den dva jedete na motorce možná necelých 100 kilometrů, ale máte pocit, jako by jste zdolali ultramaraton. Jako byste pokořili nejvyšší horu světa, tak jste unavení a vyždímaní. Kyslíkový dluh, který snad už nikdy nedoženete. Není to ale náročností jízdy, ani neskutečným vedrem, ani místní vlhkostí. Až po pár dnech vám dojde, že to, co vám bere nejvíc sil a způsobuje tyhle stavy, tuhle únavu, je právě místní klima, místní ovzduší. Najednou si uvědomujete, proč všichni ti místní lidé, děti, dospělí, ale i staří, všichni, kteří jezdí na skútrech, mají přes svá ústa roušky. Není to nějaký nový módní výstřelek, který sem přišel od japonských turistů. Je to nezbytnost k přežití..
Jatiluwith
Jatiluwith
Jatiluwith
Jatiluwith
Jatiluwith
Jatiluwith
„Po dnech na Bali dostali moje plíce zabrat úplně stejně, jako plíce horníka v dolech. Nebo jako plíce padesátiletého chronického kuřáka. Nebo jako kombinace obojího. Myslím, že moje plíce ztěžkly o půl kila. Je jasné, že oblast rýžových polí, přenádherná Jatilowith, plíce ostrova, nemají šanci celý tento ostrov zachránit. Pokud se tady brzo něco nezmění, bude to konec ráje. Myslím, že místní lidé vůbec netuší, co tady způsobují. Nedá se to popsat, to se musí opravdu zažít..“
Jatiluwith ubytování - koupelna
O to je krásnější, pro mne opravdu jeden z nejhezčích zážitků, je projíždět se mezi tou neskutečně krásnou, dech beroucí zelení, mezi rýžovými poličky. Konečně dýcháte normální vzduch. Vidíte děti, jak jdou s čerstvě ulovenými pstruhy napíchnutými na klacku, a sakra!!! Oni fakt jdou!! Nejedou na motorce! Vidíte kolem sebe najednou i velké množství zvířat, které při projíždění městy a vesnicemi nevidíte. Vidíte balijský venkov, přenádherné místo pro život..
DEN Č. 11 - PEMUTERAN
Přesun z rýžových teras na severovýchod Bali, do nejzazšího koutu na Bali, přímo v protilehlém cípu ostrova, kde jsme přistáli. Je to současně místo, odkud se lze přepravit z Bali na sousední ostrov Jáva.
Cesta z vnitrozemí byla opravdu dlouhá. Ujeli jsme více jak 120 kilometrů. Ujet tuto vzdálenost na českých silnicích není kdovíco. Ujet tuto vzdálenost zde na Bali = nadlidský výkon. Poslední část cesty jsme jeli v prudkých kopcích, kde nás zastihl první místní déšť. Dojeli jsme totálně mokří, a to nejen my, ale také všechny naše věci. Zjistili jsme, jak může být balijské počasí proměnlivé. Pořád slunečno, neuvěřitelné vedro, žabky se vám rozpouští na nohou... Ve vteřině je ale všechno jinak, plavou silnice, plavou cesty, plavete vy. I desetiminutová přeháňka přinese takové množství vody, že po silnici není možné projet.
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
A jak to tady vypadá? Nemít stanovené cíle, není zde vůbec nic zajímavého k vidění. Ani moře není kdoví jaké, o plážích ani nemluvě. Ráz krajiny se opět velice změnil. Už to nejsou tropy, žádná rýžová políčka, žádná velká exotika. Zato nepořádek, pošmourno a obrovská chudoba.
No a co byl důvod cesty na severozápad? Důvody/cíle byly 3…
1/ První bylo poznat celé Bali, nevynechat jediné místo, a k tomu i tento cíp země patří.
2/ Další cíl byla národní rezervace zařazena na seznamu dědictví Unesco - JELENÍ ostrov, Menjangan Island.
3/ Poslední cíl byl pokus o zdolání sopky IJEN, která leží na sousedním ostrově Jáva a její vrchol je ve výšce 2799 m n.m. Tento cíl je ale spíše záložním plánem, protože se mi k tomuto dobrodružství nepodařilo vygooglovat potřebné informace, a to málo, co jsem zjistila, neznělo moc jednoduše. Cesta na Jávu zní jako velká neznámá. Ale to je právě ta nejlepší výzva! Zkusíme! Žádné troškaření! Když Bali, tak se vším všudy!
Pemuteran
Tak, jak jsme neviděli skoro vůbec turisty po dobu našeho putování vnitrozemím Bali, tady na severu jsme opravdu jediní. Asi i to samo o sobě svědčí o popularitě této destinace... Ani Menjangan Island není dostatečné lákadlo proto, aby se sem turisté hrnuli z opačného cípu Bali. Nám toto samozřejmě vůbec nevadí, naopak, považuji to za jednu z předností této lokality. S tím souvisí i přístup místních lidí. Oni si vás tu opravdu váží. V ubytku, které je opravdu levné, cena pokoje se snídani, klimatizací, Wifi, veškerým servisem, je 200 Kč za noc a pokoj, kolem vás domácí lítá a dělá vše, co vám na očích vidí. V ubytcích, které mají vždy několik pokojů nebo samostatných domečků, jsme v podstatě po celou dobu vždy samotní. Je to sice perfektní pro nás, ale pak na vás dolehne vše, co zde vidíte, a je mi líto domácích. Já si klid užívám, ale těmto chudým lidem bych přála, aby jim pokoje praskaly ve švech. Zasloužili by si to. Když jedete po silnici, všichni se tu za vámi ohlížejí.
„Nejvíce to vnímáme u dětí. Ty jsou z nás úplně vydřené. Všichni se dívají, všichni si šeptají, všichni na vás ukazují, ale hlavně – všichni se na vás usmívají. Děti už z dálky mávají, zdraví “hello” a chtějí si s vámi povídat. A když odpovíte a zastavíte se s nimi, je to pro ně opravdu obrovský svátek. Nefotíte si vy je, ale oni vás...!“
Jediná věc, která mi zde na severu malinko vadí, není změna rázu krajiny a to, že i počasí se zde dost pokazilo, a vypadá to, že tady opravdu slunečných dnů není tolik jako na ostrůvcích a na východě Bali, ale přibylo zde i jiných věcí…
Jsou to zejména mešity, které nyní lemují silnice. Zmizely přenádherné hinduistické chrámy, všechno to krásné zdobení, mašličky, kytičky, vonné tyčinky, nádherné ženy oblečené v pestrobarevných šatech, ženy krásné, namalované, upravené, usmívající se. Místo toho silnice lemují ženy muslimské. Zahalené od hlavy až k patě, s nedůvěřivým pohledem. Úsměv, i kdyby byl, nevidíte. Zato vidíte muže povalující se na lehátkách a jiných odpočívadlech, vedle nich bordel, rozpadlé chýše a zmíněné mešity. Všude jsou slyšet muslimské modlitby, to jejich několikadenní svolávání se a helekání. Nejhorší je to před 5. hodinou ranní.. A taky jim vadí plavky.. Neřeknou ani popel, ale za živa mě tu očima napichují na pletací vidlice...
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
Pemuteran
DEN Č. 12 - JÁVA - SOPKA IJEN
Na sopku Ijen jsou dvě různé cesty. Jedna je ta, že si domluvíte výlet all inclusive s průvodcem, druhá na vlastní pěst.
U první varianty máte na straně Bali jednoho průvodce, který vás vyzvedne v ubytování a dopraví k trajektu na Jávu, na druhé straně moře, tedy na Jávě, čeká další průvodce, který vás přiveze až k sopce a tam ji s vámi vyjde. Zní to jednoduše a asi to i jednoduché je. Je to obdoba fakultativního výletu, za který i královsky zaplatíte! Nic pro mě! Pokud se na sopku jde dostat s průvodcem, půjde to i bez něj. Ještě večer pročítám internet a hledám nějaké informace. Opravdu jich moc není, a co je, spíš od cesty a celého treku odrazuje.
Jáva
Jáva
Nicméně nacházím cestopis lidí, kteří jeli na motorce, a udali místo, kde je možné motorku na cestě k sopce zanechat. Už jen to, že je možné přejet na Jávu na motorce z Bali je pro mě výborná informace. Z místa odložení motorky pak samozřejmě k sopce pěšky. Rozhodnuté je i to, že to nebudeme zbytečně hrotit a nepůjdeme noční výšlap. Vidět tyrkysové jezero v noci musí být zážitek, ale přece jenom se chci ze sopky živá vrátit. Kdo by za mě doma splácel hypotéku! Bez průvodce si po tmě jít do kráteru netroufnu.. I tak chci ale vyrazit hodně brzo, první část cesty (motorkou do přístavu) tedy budeme muset absolvovat po tmě. Důvod je ten, že z našeho ubytování na Bali až k sopce Google mapy napočítaly skoro 4 hodiny. Něco zabere i doba na sopce a cesta zpátky. Budík natahuji na 2 hod. ráno, nakonec vyjíždíme ve 3, protože ve dvě dost intenzivně pršelo. Jedeme asi 45 min. na motorce do přístavu Gilimanuk. V absolutní tmě.. Ruská ruleta, no.. :)
Trajekt na Jávu
Výstup k okraji kráteru je opravdu masakr. První kilometr mi přišel jako kilometrů 10. Strmé stoupání vzhůru. Pak už necítíte nohy, takže druhou obdobnou část už nějak zvládnete. Poslední úsek už je víceméně rovinka. Výstup je opravdu náročný. Ale pro ty, co vidět sopku chtějí a nevyjdou...jezdí tam místní kluci s vozíčky a helekají Taxi taxi.. Co to stojí netuším.
Kavan Ijen
Kavan Ijen
V základním táboře nám nabízejí k zapůjčení kyslíkové masky. Jelikož mám informace z internetu, že to je snaha vytáhnout z turistů peníze, tvrdohlavě odmítám. Byla to největší chyba téhle cesty... Pokud někdy někdo tuhle tůru půjdete, kyslíkovou masku si určitě půjčte!
Všichni, kteří byli tento den na sopce, chodí kolem nás dolů. Všichni s maskou.. Většina lidí opravdu chodí na sopku v noci. Já si ráno ale nemůžu vynachválit, protože v momentě, kdy se konečně doplazíme na vrchol sopky, jsme tam úplně sami. Jenom my a dělníci. Opět se nás ptají, kde máme kyslíkové masky. Pořád mávám odmítavě rukou… Míříme dolů do kráteru. Jestli cesta na vrchol sopky byla masakr, cesta do nitra kráteru je totální vražda. Cesta v prvé řadě není cesta! Plazíte se po čtyřech po kamenech, chvílemi stojíte na kraj útesu, vůbec nevíte, kam jdete. Jediné, čeho se držíte, jsou místní dělníci. Nosiči síry. Jsou jak nadrolený perníček od perníkové chaloupky.. Je jich plný kráter, od jezera na dně kráteru až po vrchol.
Sopka Ijen
Sopka Ijen - vrchol kráteru
Sopka Ijen
Sopka Ijen - jezero na dně kráteru
Sopka Ijen
Sopka Ijen
Celou cestu byla cítit síra. Není to příjemné, ale dá se to zvládnout bez masky. Ovšem jen do chvíle, kdy se otočí vítr, a celý sirný mrak foukne přímo nad vás. V ten moment končí veškerá legrace. Jste uvěznění jak v hrnci pod pokličkou. V papiňáku! Nic nevidíte, bílá tma. Nemůžete udělat krok, protože je to krok do neznáma. Nevidíte žádné obrysy, ale moc dobře víte, že cesty tam nejsou a jedno šlápnutí vedle může být ...poslední. Dým a mlha vás štípou úplně všude - v očích, v nose, v puse. Nejvíc na plicích! Začínám se dusit, kašlat. Okamžitě se instinktivně choulím k zemi, obličej tisknu do kamenů a ruce dávám přes hlavu.. Nic jiného mě nenapadá. Myslím na jedinou věc. Odsud se určitě nedostaneme!
Nejen z toho šíleného štiplavého dýmu, ale i z vnitřní paniky, bezvýchodnosti situace, nabírá dušnost víc a víc na otáčkách. Najednou není nikde žádný dělník. Jste tam jen vy, slyšíte jenom vaše bušení srdce a váš kašel. Ve chvíli, kdy už si myslíte, že je to konečná, otočí se vítr. Najednou se zase trošku můžete nadechnout, už vidíte obrysy kamenů kolem sebe. Můžete udělat první krok. Jakmile je jenom sebemenší viditelnost a vaše plíce to dovolí, nastává neskutečný sprint vzhůru k okraji kráteru. Cestou dolů jsem přemýšlela, jak náročné bude vyškrábat se zpátky nahoru... Vůbec nevím, že jsem to šla! Myslím, že rychleji by to nevysprintoval ani Usain Bold! Myšlenka na to, že může být sirný mrak ve vteřině zase zpátky, vás dožene k neuvěřitelným výkonům. Překonáte sebe samu a tento úsek, nekonečné a krkolomné stoupání, vyběhnete ve vteřině!
„Výstup na sopku Ijen byl asi jeden z nejsilnějších zážitků celého Bali💚 I když byl na Jávě..“
Nebylo to jenom extrémním strachem a dušením se na dně kráteru... Ten nejsilnější zážitek byl úplně jinde. Jsou jím místní lidé, nosiči síry. Lidé ze železa. Jinak si to neumím vysvětlit. Každému, kdo má někdy pocit, že má těžkou tvrdou práci, bych přála tohle vidět. Zažít! Tihle muži táhnou na svých bedrech koše plné síry. Je v nich 60 až 80 kg žlutého kamene. Tyhle koše táhnou ze dna kráteru až na jeho vrchol, cestu kterou jsme měli co dělat, abychom zvládli úplně naprázdno. Nemají kyslíkové masky, nemají ani pořádné boty, nemají na sobě skoro vůbec nic a koše táhnou mnohdy na holých ramenou. Hrozný pohled. Dívám se těm mužům do tváře a přemýšlím, kolik je jim let. Odhaduji tak na 60 a víc. Přitom jim nemůže být víc jak 30. Jsou strhání, předčasně zestárli. Dívám se na ně a vím, že těch 50 nebo 60 se ani jeden z nich nedožije. Všichni kašlou, úplně slyším, jak se jim trhají plíce za živa. Je to šílený pohled. Tahle práce je tak náročná, že ji mohou dělat jen 3 dny v týdnu. Jsou placení od kilogramů síry, který vynesou nahoru. Jejich celodenní plat za toto všechno jsou zhruba 4 $. Jsou proto neskutečně vděční za ...vás. Za to, když se někdo odváží a vstoupí dolů do kráteru. Turista. I když se jim pletete pod nohy, zavazíte, když smejkají těžkou síru k vrcholu, jsou vděční! Jste pro ně totiž jediná naděje, že si trochu přilepší. Dáte jim 5000 Rupee, za které si na Bali koupíte jednu vodu, a jsou vám neskutečně vděční! Usmívají se, děkují, líbají vám ruce a v jejich tváři vidíte sebe, když vám bylo šest a pod stromečkem byla mikina s Mickeyem..
Je mi z toho strašně smutno. Z bezvýchodnosti jejich situace. Opět si strašně silně uvědomuju, jak skvělý život si u nás doma žijeme! Jak úžasně se máme. I když pořád dokola nadáváme, stěžujeme si, ...žijeme si jako prasata.
„Tady vidím lidi, kteří snad ani sny nemají. Nemají totiž jedinou šanci, jak by si cokoliv mohli splnit. Nikdy se nepodívají dál než za hranice své vesnice. Nepoletí na druhý konec světa, nepohladí slona, neuvidí sníh, nekoupí si auto, nevystudují žádnou školu. Tihle lidi mají svůj osud dávno daný. A je neměnný.“
„Jsem strašně ráda, že jsem tohle vše viděla a zažila. Myslím, že mě to opravdu hodně dá. Možná ovlivní celý život. Protože až odjedu z Bali, určitě doma přijdou dny, kdy mi zase budou věci připadat jako neskutečný problém, katastrofa. Už teď vím, že si při pohledu na kousek žluté síry uvědomím, jak jsou všechny problémy a starosti malicherné, že i z pekla se dá zase vyjít vzhůru a že jsem to jenom já, kdo všechno může změnit. Stačí se jenom zhluboka nadechnout a udělat krok vpřed. Protože já, narozdíl od lidí zde, mám šanci všechno změnit.“
DEN Č. 13 - MENJANGAN ISLAND
Poslední den na severu, poslední cíl z mého itineráře. Jelení ostrov, Menjangan Island.
Ostrov Menjangan byl dalším cílem mého balijského tripu a současně to byl spolu s vulkánem Ijen v pozadí (který je na sousední Jávě) hlavní důvod cesty napříč celým Bali, tedy až na sever do oblasti Pemuteran. Do míst, kde turistu neuvidíte jak je týden dlouhej, kde na vás místní koukají jako na zjevení a děti jako na vánoční stromek, do míst, kde nádherné a zdobené balijské chrámy vystřídaly mešity a minarety. Menjangan je v indonéštině jelen a podle tohoto zvířete se tento ostrov jmenuje. Důvod není třeba tvar ostrova (jak bývá často zvykem), ale fakt, že na tomto ostrově stáda jelenů opravdu žijí. Jedná se o vzácného indonéského jelena (Sambar ostrovní), jehož stáda připlavou přes úžinu mezi tímto ostrovem a ostrovem Bali každé jaro a následně zde vegetují. Jsou natolik domestikovaní, že se k nim můžete nejen na krok přiblížit, ale také si je při troše štěstí pohladit (ne, vzteklinu nemají). Cože?? Dotknout se jelena? Tak to je věc, která v mém itineráři nesmí chybět. Ostrov Menjangan není znám jen díky svým jmenovcům, ale hlavně díky národnímu parku,kterého je ostrov součástí. Jsou zde nádherné bílé pláže, kolem pobřeží mangrovové porosty a na indonésii vůbec nezvyklá vegetace. Další zvláštností parku jsou potápějící se opice - makak jávský. Jedná se o jedinou opici na světě, která umí plavat a potápět se za potravou (loví například kraby a škeble). Tu jsem teda neviděla. Na pobřeží kolem celého ostrova je celá řada jeskyní a v nich netopýři. Tím ale vůbec nejvyhlášenějším je zdejší korálové podloží. Tohle místo je totiž absolutním rájem pro potápěče, kteří se zde mohou ponořit až do hloubky sto metrů. Ostrov Menjangan patří mezi nejkrásnější korálové útesy světa, proto je vyhledávaným místem pro potápění a šnorchlování. K vidění jsou zde strmé srázy, malé jeskyně, písečné sjezdovky a krásné modrozelené laguny. Lze zde také prozkoumat vrak obchodní lodě Kapal Budak, který na mořském dně leží již přes 200 let. V období dešťů je možno vidět žraloky, želvy a velké barakudy. Co k tomuto místu říct? Jedná se o rezervaci, která je pro svou unikátnost zapsána na seznamu Unesco. Naprosto oprávněně! Důvodem není jenom krásná a nedotčená příroda na ostrůvku, dokonce ani jeleni, ale především zmíněné korálové podloží a neuvěřitelný podmořský svět. A balijci to ví! Cena cesty na tento ostrov je (s ohledem na místní ceny) opravdu vysoká. Každopádně, když už jsem se trmácela až na sever Bali, kde krom tohoto ostrova opravdu nic zajímavého není, cena mě rozhodně neodradí. Navíc, když mluvím o vysoké ceně, mluvím o indonéských rupee. Na české koruny vyjde tento výlet na 900 Kč na osobu. Je to zážitek zhruba na půl dne, který zahrnuje privátní loď (která i pro jednoho člověka přijede a jede s ním na ostrov, tam počká a pak zpět), zahrnuje platbu na vstup na ostrov (jelikož se jedná o NP, platí se zde vstupné, a to i kdybyste si tam třeba doplavali). V ceně je kapitán lodi a váš průvodce, který s vámi absolvuje ponory (ano, 2 osoby na půl dne). V momentě, kdy se rozhodnete, že tento výlet absolvujete, jdete do jednoho z dvou přístavů, odkud se tam dá dostat lodí. Zaplatíte půl milionu a jedete. Samozřejmě Rupee. Vzdálenost na jelení ostrov je 7 kilometrů, přesto jedete skoro tři čtvrtě hodiny. Tak moc moře zkresluje. Už z dálky je ostrov nádherný. Počasí se mění jak na houpačce a možná, že právě díky tomuto ne úplně dokonalému počasí jsme na ostrově úplně sami. To je zážitek k nezaplacení. Loď kotví v přístavu a máme čas projít si ostrov. Jenom se vyškrábneme z lodi a uděláme 10 kroků, stojí před námi ONI. Jeleni!! Naprosto neuvěřitelný zážitek. Myslím, že tohle už nikdy nezažiju! No uznejte, komu se poštěstí stát jelenovi tváří tvář. Nejen jednomu jelenovi, ale několika jelenům! Chodí kolem vás, klidně přežvykují, jsou od vás na dotek. Díváte se jim do očí a okamžitě dostávají jméno. Všichni jsou to Větrníci. Jsem z tohoto setkání fakt paf a už teď pro mě jelení ostrov naprosto předčil veškerá očekávání. Vím, že cesta na Bali bude s tímto zážitkem navždy spojená. Ještě několik výhledů na moře z pevniny a šup do lodi na šnorchlování! Tenhle zážitek už znám, takže vím, že to bude krásné. Dokonalý tichý podvodní svět, kde slyšíte tlukot svého srdce a v hlavě máte úplně čisto, ať už do vody skočíte v jakékoli náladě či myšlenkách. Opět mimo!! Tohle šnorchlování nejde slovy popsat. Takové barvy korálů ani ryb jsem nikdy neviděla!! Rybička NEMO známá z animované pohádky je uprostřed vší té podmořské zahrady ta nejvíc obyčejná!! Plujeme v místě, kde se korálové dno láme z mělčiny na neuvěřitelnou temně modrou magickou hlubinu. Cítím, jak se mi nad tou hloubkou rozbuší srdce ještě rychleji. Vidím tolik prazvláštních ryb a korálů, že si připadám jak v románu Julese Vernea.. Úplně jiná dimenze šnorchlování!! Průvodce při každém ponoru ukáže ty nejkrásnější místa pro šnorchlování a současně ukazuje jednotlivé ryby, korály a kdejakou zajímavost. Co pro mě bylo úplně nejneuvěřitelnější a nejkrásnější a co mě opravdu dojalo, to byl pohled na tohoto místního kluka, který po celou dobu ponoru sbírá na dně oceánu veškeré odpadky a věci, které tam nepatří. Jen tak, bezmyšlenkovitě. Napichovátkem, které primárně slouží k ukazování na mořské druhy. Každej nepořádek si pak strčí za triko. Tohle sleduji opravdu s dojetím. Samozřejmě jsem uchvácena vším, co je pod hladinou, protože nic podobného jsem nikdy v životě neviděla. Nicméně přístup tohoto průvodce je pro mě opravdu silným zážitkem. Po prvním ponoru se vynořím a on má v ruce spousty drobností, papírků, stužek, prostě všeho, co na dně oceánu našel. Vysype to do loďky a na pevnině pak hodí do koše. S ohledem na obecně tristní asijský přístup k ekologii - fakt doják! Je úžasné vidět, jak se místní lidé o své poklady starají.. Pokud pojedete na Bali, tohle místo nesmíte minout!! Myslím, že uplyne hodně vody a já budu pořád ve snu uprostřed toho temného modra plout mezi vší tou nádherou..
Menjangan Island z lodi
Menjangan Island
Menjangan Island
„Dokonalý tichý podvodní svět, kde slyšíte tlukot svého srdce a v hlavě máte úplně čisto, ať už do vody skočíte v jakékoliv náladě či myšlenkách. Toto šnorchlování nejde slovy popsat. Takové barvy korálů ani ryb jsem zatím nikdy neviděla!! Rybička NEMO známá z animované pohádky je uprostřed vší té podmořské zahrady ta nejvíc obyčejná ryba!! Plujeme v místě, kde se korálové dno láme z mělčiny na neuvěřitelnou, temně modrou, magickou hlubinu. Cítím, jak se mi nad tou hloubkou rozbuší srdce ještě rychleji, vidím tolik prazvláštních ryb a korálů, že si připadám jak v románu Julese Vernea.. Úplně jiná dimenze šnorchlování!! “
Jo a na závěr dne jedna jobovka... Cestou z Jeleního ostrova mi průvodce Dan sděluje, že máme velké štěstí, že nás čeká Velký sváteční den na Bali..NEJPY... Nechápu o čem mluví…
...v ubytku si na to vzpomenu a poptám strýčka googla...
…a zjišťuji, že nás čeká balijský Nový rok :)
Jedná se o největší balijský svátek jejich kalendáře!! Jmenuje se NEJPY.
Jejich rok má 210 dní a vrcholí ...letos...17/3/2018. Tento den je současně Dnem ticha a týká se nejen všech balijců, ale i všech turistů. V tento den, přesně na 24 hodin, celé Bali utichne a ponoří se do tmy. Nesmí se vycházet na ulici, nesmí se mluvit!!!, svítit, prostě nic! Důvod? Balijci věří, že ten den letí nad Bali zlí démoni a když nikoho nevidí, nic neslyší, nezaznamenají na ostrově žádné světlo ani lidi, pomyslí si, že je ostrov prázdný a odletí pryč.
Je to neuvěřitelný!!! A nejen to, že tomu místní lidé tak věří, ale že opravdu na 24 hodin utichne celé Bali! Tenhle den je mimo provoz i mezinárodní letiště! Nefunguje žádný obchod, nesmíte prostě opustit zdi svého ubytování a navíc ani promluvit, rozsvítit...
DEN Č. 14 - TANAH LOT, ULUWATU TEMPLE
Uluwatu Temple
Tanah Lot
Dnes nás tedy čekal nejdelší přesun, bezmála 200 kilometrů. Nejdelší trasa na jeden přejezd. Tachometr na naší motorce ukazuje téměř 1 000 ujetých kilometrů. Nejde však vůbec o kilometry, které tento stroj ujel, ale hlavně o motohodiny, tedy počet hodin v sedle v souvislosti s terénem, ve kterém se pohybujeme. Průměrnou rychlost odhaduji na 30 km/h. Vyjeli jsme neuvěřitelné kopce, projeli neuvěřitelnými kalužinami, dá-li se to vůbec ještě za kaluže označit, poskákali milion výmolů a děr v silnicích.. Motorka plula i létala vzduchem, denně ujela v místním terénu v průměru 100 kilometrů. Přesto pořád drží, žádná nehoda, žádná závada! Teda když pominu zabodnuté trny z kaktusu do nohy první den na ostrovech.. Přesto už toho má opravdu dost a dává nám to znát. Máme vybitou baterku, takže už nejde normálně startovat klíčem. Před každou jízdou, po každém zastavení a znovu rozjezdu, musíme startovat našlápnutím. Už počítáme poslední kilometry, než dokončíme naši pouť, a opravdu máme stažené zadky, aby nám motorka vydržela ještě zbylé kilometry a nerozsypala se nám pod rukama. S ohledem na to, čím vším si tady s námi prošla, bychom se vůbec nedivili! Přesně tak, jak jsem říkala u většiny příspěvků a popisu cest - do těchto míst by člověk na své motorce nikdy v životě nejel.
Přesun JE tedy z nejsevernějšího místa Bali na místo nejjižnější, na poloostrov Bukit. Je to úplně nejjižnější cíp Bali, ještě daleko za Kutou. Naším cílem byly chrámy Uluwatu Temple a Tanah Lot. Oba chrámy jsou na útesech. Nejde až tak o prohlídku chrámu, jako o výhledy z těchto útesu. A ty jsou jedním slovem nádherné! Vstupné do každého z chrámu je 60 000 Rupee na osobu, tedy okolo naší 100 Kč. Rozhodně to stojí za to! Oba mají něco do sebe, a to i přes fakt, že už je zde řada turistů. Kocháme se nádhernými výhledy, posloucháme burácení moře a naražení vln. Opravdu magické místo.
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Uluwatu Temple a Tanah Lot
Po prohlídce chrámů jedeme prozkoumat místní pláže, abychom se mohli rozhodnout, zda poslední tři dny odpočinku strávíme zde, nebo se přesuneme na naše první místo, ostrov Lembongan. Tam se nám z celé pouti po Bali líbilo nejvíc.
Objeli jsme tedy asi 3 pláže, ale vůbec nás nenadchly. Skoro jak v Bibione, navíc ještě k těmto plážím hrozný přítup. V podstatě příkře dolů z útesu.
Je rozhodnuto, poslední tři dny, z toho jeden státní svátek – nový rok na Bali – strávíme opět na ostrově Lembongan ✌
Kde jsme začali, tam naši pouti i skončíme..
DEN Č. 15, 16 a 17 - LEMBONGAN, NUSA CANINGAN
Poslední 3 dny téhle cesty byly ponechány náhodě. Žádné plány, žádný itinerář. Jen jeden jediný cíl. Najít během putování po Bali takové místo, kam by se člověk rád vrátil a kde by tuhle cestu s hezkým pocitem a trošku zaslouženým odpočinkem zakončil. Tím místem byl nakonec v podstatě začátek cesty. Ostrov Lembongan a ostrov Nusa Caningan. Opravdický ráj pár kilometrů od břehu Bali.
„Všechno jednou končí a končí i tahle cesta napříč zeleným ostrovem s tyrkysovým lemem uprostřed indického oceánu. Ostrovem omamných vůní i výparů benzínu, ostrovem nezaměnitelné chuti s příměsí chilli, ostrovem blýskajícím se leskem exotiky pro majetné turisty, ale současně hmatatelnou všudypřítomnou chudobou mimo turistické oblasti. Ostrovem, kde nic není nemožné, ani na 24 hod. všechno vypnout. Ostrovem - po včerejším Dnu ticha - uchráněným před zlými démony. Ostrovem plným zářivých barev, dobrosrdečných lidí, všudypřítomného úsměvu. Ostrovem, který každého donutí zamyslet se nad svým životem, svými sny a prioritami. Ostrovem, který každého ovlivní, změní a který se každému vryje navždy do paměti. Taky do srdce. To vše je Bali.“
NEJPY, nejvýznamnější svátek balijského kalendáře.
Nusa Ceningan, Lembongan
Nusa Ceningan, Lembongan
Nusa Ceningan, Lembongan
Nusa Ceningan, Lembongan
Nusa Ceningan, Lembongan
Nusa Ceningan, Lembongan
Předchází mu delší, asi měsíční, období plné ceremonií a tradic. Už od začátku své cesty vidím ve vesnicích a městech zvláštní sochy. Děsivé. Nevěděla jsem, co to znamená. Myslela jsem si, že je to nějaké místní umění. Až teď zjišťuji, že je to právě jedna z příprav na oslavu nového baliského roku. Tyto sochy jsou obrovské, v nadživotní velikosti. Jsou nádherně zdobené, oblečené, vyšívané, nádherně malované. Co mají všechny společné je to, že vypadají strašlivé. Hrůzostrašně! Místní lidé vyrábějí tyto sochy, aby je v den oslav, v den hlavního festivalu, mohli předvést a následně spálit. Tyto sochy znázorňují zlé démony, kterých se místní lidé obávají. Vrcholný obřad celých těchto svátku proběhl náš předposlední večer na Bali a my jsme byli u toho.
Nejpy
Nejpy
„Popsat to slovy úplně nejde. Jenom stojíte vprostřed šíleného davu, hledíte na všechno před sebou a kolem sebe, cítíte davové šílenství, vůni vonných tyčinek, všude spousta květin a obětinek, hudba a tanec, hromadná hysterie...a vy jenom žasnete. Nejenom nad tím, co vidíte, nad úplně jinou mentalitou, kulturou, zvyky, ale hlavně nad tím, jak moc pro balijce tento svátek znamená.“
Den ticha znamená, že po dobu 24 hod., od 6 ráno do 6 ráno dalšího dne, nesmí nikdo mluvit. Nejen mluvit, ale ani svítit světlem, nesmí vycházet z domu, jezdit na motorce. Všechny místní obchody jsou zavřené, také restaurace, prostě úplně všechno. To ale pořád není vše. Taky po celý den nejde internet, a to ani wifi ani zakoupená data. Můj balijský operátor mi poslal i upozorňující zprávu. Ani to ale není všechno. Co je ze všeho nejvíc mazec, je to, že po celém Bali nejde elektřina. Celoostrovní ponoření do ticha a tmy. Vypnutí kompletní elektrické energie. Úplně přesně nechápu, jak to mají vymyšlené, jak to funguje, ale od 6 ráno nejdou zásuvky, světla, nic. Už den dopředu jsme projížděli městem a zjistili jsme, že všechny mrazící pulty, které byly plné zmrzliny, jsou prázdné.. Vůbec nechápu a netuším, kam všechno to zboží z celého Bali na 24 hodin zmizí. Kde se to uschová. To vše, co znamená Den ticha, neplatí pouze pro místní obyvatele, ale pro všechny. Tedy i pro nás. Všichni turisté na Bali budou po 24 hod. uvězněni ve svých hotelích a ubytcích. Lze vyjít z pokoje na terasu hotelu, ale nelze vyjít na ulici. Žádná elektřina, žádné světlo. V tento den je vyřazen z provozu veškerý provoz, veškerá infrastruktura stojí. Dokonce i mezinárodní letiště nepřijímá žádné lety. A ani odsud nic neletí. Něco takového si v našem “normálním” světě nedovedu vůbec představit..
Ceremonie - Nejpy
Ceremonie - Nejpy
Ceremonie - Nejpy
Ceremonie - Nejpy
Ceremonie - Nejpy
Po celodenním zážitku tohoto rozměru si také myslím, že Den ticha je naprosto úžasná věc. Je neskutečný, že celá jedna země toto drží. Že to respektují. Že dokáží donutit i ostatní, turisty, aby to akceptovali. V dnešní době mi to přijde téměř neuvěřitelné. Něco, co může být opravdu jenom na Bali.
„Myslím, že i pro mě bude toto opravdu cenná zkušenost, výjimečný den. Den (ne)SVOBODY. Den jenom sama se sebou, se svými myšlenkami. Možná, že by tento den potřeboval opravdu každý stát, každý kontinent, prostě celý svět. Jeden den prostě všechno vypnout. Zhasnout. Nic neřešit. Nabrat energii a sílu, srovnat rovnováhu. A pak jít zase dál.“
Možná není pravda, že všechno, co se má stát, stane se. Vlastně určitě není. Svůj život máme všichni hlavně ve svých rukách a každé další ráno ho můžeme jakkoliv ovlivnit. Přesto věřím na něco mezi nebem a zemí, na to, že náhoda neexistuje a že vše, co se nám stane, má svůj význam, který nám často dojde až s odstupem času. A proto si myslím, že i to, že jsem na Bali zrovna v tento den, není náhoda..
Když Silvestr, tak se vší parádou :)
Chystání na Nejpy
Chystání na Nejpy
Chystání na Nejpy
Chystání na Nejpy
Chystání na Nejpy
Chystání na Nejpy
UBYTOVÁNÍ..
UBYTOVÁNÍ - NUSA CANINGAN, tři noci, pokoj a noc za 300,- Kč: https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Nusa Caningen - NEJPY
Nusa Caningen - NEJPY
UBYTOVÁNÍ - LEMBONGAN, jedna noc, pokoj a noc za 700,- Kč - naše nejdražší ubytování: https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
Lembongan - Bukit Ancak Lembongan
UBYTOVÁNÍ -SANUR, jedna noc, pokoj a noc za 267,- Kč:
https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Sanur - Griya Ayu Inn
Sanur - Griya Ayu Inn
Sanur - Griya Ayu Inn
Sanur - Griya Ayu Inn
Sanur - Griya Ayu Inn
UBYTOVÁNÍ - NUSA CANINGAN , tři noci, pokoj a noc za 330,- Kč:
https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Yellow Bridge Guest House
Yellow Bridge Guest House
Yellow Bridge Guest House
Yellow Bridge Guest House
Yellow Bridge Guest House
Yellow Bridge Guest House
UBYTOVÁNÍ - BATUR , jedna noc, pokoj a noc za 200,- Kč: https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Bunbulan Hill Hostel
Bunbulan Hill Hostel
Bunbulan Hill Hostel
UBYTOVÁNÍ - PEMUTERAN , tři noci, pokoj a noc za 230,- Kč:https://www.booking.com/hotel/id...f78a4739c2
Toke Menjangan penzion
Toke Menjangan penzion
Toke Menjangan penzion
Toke Menjangan penzion
Toke Menjangan penzion
Poslední den na Bali proběhl přesun z ostrůvku Lembongan na Bali, vrácení motorky v půjčovně (dvouminutovka) v přístavu Sanur a taxíkem za stovku na letiště…
Přístav a nalodění na Lembonganu směr Sanur
Indonésský Guines - jak jinak - v pozadí Agung
Odplouváme z ráje...
Přelet z Bali do Thajska – do Bangkoku. Přesun z letiště Don Muang k hlavnímu letišti, z kterého máme další ráno odlet do Prahy (opět se zastávkou v Dubai). Mimochodem, přesun mezi dvěmi bangkokskými letišti je grátis, stačí mít jen platnou letenku z druhého letiště!
Ubytování u letiště nádherné, za pár korun… Poslední procházka rušným Bangkokem a ochutnávka všelijakých dobrot "za Kačku"… Nezapomenutelné! Poslední noc v tropech a ráno odlet domů.
ROZPOČET BALI - 18 DNÍ/17 NOCÍ:
Indonésské rupie
- LETENKY: Praha - Bangkok - Bali - Bangkok - Praha: 13 400,- osoba (nyní v akci 10 990,- Praha - Bali - Praha!)
- UBYTOVÁNÍ - 17 nocí, průměr 330/pokoj, tedy: 2 800,- osoba/17 nocí
- DOPRAVA: přepravy lodí cca 1 000,- Kč/osoba, půjčení morky na den 75 Kč pro dva - na 17 dní (první den bez motorky) tedy: 1275,- Kč pro dvě osoby + denně nádrž benzínu po 30,- Kč - tedy 510,- Kč celkem = 1785,- Kč za dvě osoby nonstop v sedle, tedy 890,- Kč/ osoba. S lodní dopravou celkem za dopravu napříč Bali: 2 000,- Kč osoba.
- JÍDLO, PITÍ, KOSMETIKA, SUVENÝRY: cca 130,- Kč/ osoba a den, tedy 2 340,- osoba/pobyt
- VSTUPY DO PAMÁTEK, MASÁŽ, PEDIKŮRA, CHRÁMY: cca 140,- Kč/ osoba a den, tedy 2 520,- osoba/pobyt
CELKEM NA OSOBU: 13 400,- LETENKY + 9 960,- všechny ostatní kompletní náklady, tedy 23 060,- Kč/osoba.
+ THAJSKO: NÁKLADY NA 6 DNÍ/5 NOCÍ: ubytování, doprava, jídlo, vstupy, útrata: 3 600,- Kč/osoba
„Nejsem Jirka Kolbaba, ale doufám, že všichni, kdo jste se mnou po Bali putovali, jste nemarnili čas.. Že jste TO viděli stejnýma očima, jako já a že třeba zrovna vy tohle všechno zažijete v brzské době na vlastní kůži, vlastní moto-otlačeniny na zadku, spáleniny na krku, trny v noze, na vlastní dehtem zanesené plíce a na vlastní oči a pusu dokořán z jednoho dlouhého od srdce "wau"! Doufám, že třeba někdo z vás získal inspiraci, návod na to, jak si svůj "Bali sen" také splnit. A pokud ano, a budu moct jakkoliv pomoci, doplnit informace, pak kdykoliv a ráda.“
♥
Jak se ti cestopis líbil?
CESTUJI za KAČKU procestovala 59 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil22 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Cestopisy "za Kačku" se hezky čtou a jsou plné dobrých tipů, ale pochval už bylo dost a raději sepíšu jako varování pro ty, kteří by chtěli tento cestopis využít jako návod, zbytečně podstoupená rizika, která jsou někdy zmíněná a někdy ne.
Platnost letenek si kontrolujte dříve než pár hodin před odletem, ať si nemusíte jako Kateřina kupovat dražší letenky na poslední chvíli. Lion Air všechny lety jistě nezrušil těsně před tímto letem. I časový posun je lepší zjistit dříve, i když obvykle o něm bývá člověk informován.
Bez zkušeností raději nejezděte na skútru na vícedenní výlety už z Kuty/Denpasaru, ale po přejezdu minibusem, autem s řidičem či taxíkem do měst s menším provozem si půjčte skútr až tam na 1-denní výlety bez batohu a cestou sledujte místní šílený provoz, ať si zvyknete. I tak je to poměrně velké riziko pro nezkušené třeba okolo Ubudu, ale jet dva s batohy z Denpasaru je mnohem horší. Pro málo zkušené s jízdou na skútru v JV Asii je bezpečnější jezdit autem s řidičem.
Zvažte i to, že pokud nemáte jako většina turistů řidičák aspoň na A1, pojišťovna vám nemusí proplatit léčení po nehodě. A nehody se na Bali samozřejmě stávají, i když je Kateřina neviděla. Mrtvých je tam v přepočtu na počet obyvatel o 120% víc než v ČR a o 30% víc než je průměr za Indonésii (ale v Thajsku je to 3x horší).
https://www.thejakartapost.com/n...gners.html
Když jedete na skútru, tak jeďte ve vlastním zájmu i v tropech v botách, v dlouhých kalhotech a oblečení s dlouhým rukávem a s brýlemi (pokud není hledí u přilby) kvůli hmyzu a samozřejmě se řádně upevněnou přilbou viz článek výše. (To jste fakt, Kateřino, jezdili v žabkách, tílku a kraťasech na skútru, když zmiňuješ v poučení dne, že to nestačilo na Baturu, kam jste na něm dojeli? Jinde píšeš, že dokonce v plavkách.)
Když jste zranění, nenechte se v Indonésii zavést do levné nemocnice, pokud je alternativa. Slyšel jsem hororové vyprávění od velmi vážně zraněného kluka v odlehlé části Indonésie o poměrech místní nemocnice. Toto byla ještě pohoda. Pokud máte pojištění a odpovídající řidičák (možná to projde i bez řidičáku), pojišťovna proplatí i dražší nemocnici, i když někdy je třeba souhlas pojišťovny předem. A není pravda, že je třeba mít vždy u sebe dost peněz na nemocnici. To jako že bych jel třeba na pláž a měl bych mít u sebe rupie za tisíce Kč pro případ nehody?
Na Ijen se chodí v noci ne kvůli jezeru (to není vidět), ale kvůli modrým plamenům, které nejsou vidět za světla. Od silnice nahoru průvodce nepotřebujete ani v noci, ale z vrcholu do kráteru je lepší jít jako s průvodcem s dělníkem, který tam jde pro síru (aspoň dáte chudákovi trochu vydělat). Výstup od silnice nahoru je snadná procházka po široké kvalitní stezce, nic extra prudkého. Neviděl jsem, že by se někdo nechal vézt. Ideální je jít v druhé části noci a nahoru z kráteru za svítání a pak se projít okolo hrany kráteru dál, kde je minimum lidí a hezké výhledy (zjistěte si, v kolik bude odjezd zpět a jestli na to bude čas). Není rozumné chodit do kráteru naopak přes den, protože se nadýcháte dýmu se sirnými plyny. V noci a brzo ráno jsem se nadýchal jen jednou (krátce než jsem si nasadil masku, jinak jsem ji měl jen v pohotovosti), když jsem byl těsně u plamenů a nakrátko se otočil vítr. V noci totiž vítr odnáší dým jinam na rozdíl od denních hodin.
Kateřina to nezmínila, ale musíte vyjíždět i prudce do kopce na začátek treku. Je podle mě hloupost se tam hnát na skútru, natož v noci. Já jsem jel před 2 lety z města Bondowoso (kvůli stavu silnice se jezdí autem 4x4), ale po příjezdu z Bali vychází lépe jet z Banyuwangi. Wikitravel.org píše: „The road from Bondowoso is in good shape, the road from Banyuwangi is not. It is steep and winding with many sections with loose gravel and poorly repaired holes (August 2017).“ Pokud si nechcete platit drahý výlet z Bali, přespěte v Banyuwangi do půlnoci (nebo čekejte venku) a pak jeďte s místní CK autem s dalšími turisty. Není to s průvodcem, jen doprava a případně zajímavé zastávky cestou zpět (na to je ještě lepší krásná trasa s výhledy na sopky do Bondowoso). Wikitravel píše: „A tour arranged from Banyuwangi costs around 270,000 to 350,000 IDR and typically includes transport to the Ijen entrance (leaving at midnight), entrance fee, guide, gas mask, torch (make sure this one's included!) and return transport to Banyuwangi. Some tours also include 2 waterfalls and/or a trip to a coffee plantation,in the same price, since they are along the way. (They show these while returning). Tours typically cost more on weekends.“
A ještě chci něco napsat k těm v cestopisech „za Kačku“ často zmiňovaným toulavým psům. Kdyby je místní v jižní a JV Asii krmili, bylo by jich tam ještě mnohem víc, takže litovat vyhublé psy je nesmysl. Jiná možnost je dávat je do útulků, na což v chudých zemích nejsou peníze, takže jediná reálná alternativa je zabíjet je. Psi můžou být rádi, že je v nemuslimských zemích a oblastech tolerují a vlastně si žijí docela dobře na rozdíl od psů zavřených v bytech čekajících celý den, než přijde páníček z práce. Nakonec vždy seženou dostatek jídla k přežití, jinak by už nežili. Já mám psy rád, ale v Asii teda ne. Až pojedeš, Kateřino, třeba do Indie, Nepálu či Barmy, možná se na ně budeš dívat jinak. Neustálý noční štěkot, někde velké riziko napadení v noci a z toho plynoucí vzteklina nebo i smrt (v Indii celkem běžné). Když jsem musel jít na autobus v Ladakhu před 5 h. ráno, málem mě napadli 3 zuřivě štěkající psi, ale měl jsem velký kámen a řval na ně, tak asi po půl minutě dali pokoj.
Cestopisy "za Kačku" se hezky čtou a jsou plné dobrých tipů, ale pochval už bylo dost a raději sepíšu jako varování pro ty, kteří by chtěli tento cestopis využít jako návod, zbytečně podstoupená rizika, která jsou někdy zmíněná a někdy ne.
Platnost letenek si kontrolujte dříve než pár hodin před odletem, ať si nemusíte jako Kateřina kupovat dražší letenky na poslední chvíli. Lion Air všechny lety jistě nezrušil těsně před tímto letem. I časový posun je lepší zjistit dříve, i když obvykle o něm bývá člověk informován.
Bez zkušeností raději nejezděte na skútru na vícedenní výlety už z Kuty/Denpasaru, ale po přejezdu minibusem, autem s řidičem či taxíkem do měst s menším provozem si půjčte skútr až tam na 1-denní výlety bez batohu a cestou sledujte místní šílený provoz, ať si zvyknete. I tak je to poměrně velké riziko pro nezkušené třeba okolo Ubudu, ale jet dva s batohy z Denpasaru je mnohem horší. Pro málo zkušené s jízdou na skútru v JV Asii je bezpečnější jezdit autem s řidičem.
Zvažte i to, že pokud nemáte jako většina turistů řidičák aspoň na A1, pojišťovna vám nemusí proplatit léčení po nehodě. A nehody se na Bali samozřejmě stávají, i když je Kateřina neviděla. Mrtvých je tam v přepočtu na počet obyvatel o 120% víc než v ČR a o 30% víc než je průměr za Indonésii (ale v Thajsku je to 3x horší).
https://www.thejakartapost.com/n...gners.html
Když jedete na skútru, tak jeďte ve vlastním zájmu i v tropech v botách, v dlouhých kalhotech a oblečení s dlouhým rukávem a s brýlemi (pokud není hledí u přilby) kvůli hmyzu a samozřejmě se řádně upevněnou přilbou viz článek výše. (To jste fakt, Kateřino, jezdili v žabkách, tílku a kraťasech na skútru, když zmiňuješ v poučení dne, že to nestačilo na Baturu, kam jste na něm dojeli? Jinde píšeš, že dokonce v plavkách.)
Když jste zranění, nenechte se v Indonésii zavést do levné nemocnice, pokud je alternativa. Slyšel jsem hororové vyprávění od velmi vážně zraněného kluka v odlehlé části Indonésie o poměrech místní nemocnice. Toto byla ještě pohoda. Pokud máte pojištění a odpovídající řidičák (možná to projde i bez řidičáku), pojišťovna proplatí i dražší nemocnici, i když někdy je třeba souhlas pojišťovny předem. A není pravda, že je třeba mít vždy u sebe dost peněz na nemocnici. To jako že bych jel třeba na pláž a měl bych mít u sebe rupie za tisíce Kč pro případ nehody?
Na Ijen se chodí v noci ne kvůli jezeru (to není vidět), ale kvůli modrým plamenům, které nejsou vidět za světla. Od silnice nahoru průvodce nepotřebujete ani v noci, ale z vrcholu do kráteru je lepší jít jako s průvodcem s dělníkem, který tam jde pro síru (aspoň dáte chudákovi trochu vydělat). Výstup od silnice nahoru je snadná procházka po široké kvalitní stezce, nic extra prudkého. Neviděl jsem, že by se někdo nechal vézt. Ideální je jít v druhé části noci a nahoru z kráteru za svítání a pak se projít okolo hrany kráteru dál, kde je minimum lidí a hezké výhledy (zjistěte si, v kolik bude odjezd zpět a jestli na to bude čas). Není rozumné chodit do kráteru naopak přes den, protože se nadýcháte dýmu se sirnými plyny. V noci a brzo ráno jsem se nadýchal jen jednou (krátce než jsem si nasadil masku, jinak jsem ji měl jen v pohotovosti), když jsem byl těsně u plamenů a nakrátko se otočil vítr. V noci totiž vítr odnáší dým jinam na rozdíl od denních hodin.
Kateřina to nezmínila, ale musíte vyjíždět i prudce do kopce na začátek treku. Je podle mě hloupost se tam hnát na skútru, natož v noci. Já jsem jel před 2 lety z města Bondowoso (kvůli stavu silnice se jezdí autem 4x4), ale po příjezdu z Bali vychází lépe jet z Banyuwangi. Wikitravel.org píše: „The road from Bondowoso is in good shape, the road from Banyuwangi is not. It is steep and winding with many sections with loose gravel and poorly repaired holes (August 2017).“ Pokud si nechcete platit drahý výlet z Bali, přespěte v Banyuwangi do půlnoci (nebo čekejte venku) a pak jeďte s místní CK autem s dalšími turisty. Není to s průvodcem, jen doprava a případně zajímavé zastávky cestou zpět (na to je ještě lepší krásná trasa s výhledy na sopky do Bondowoso). Wikitravel píše: „A tour arranged from Banyuwangi costs around 270,000 to 350,000 IDR and typically includes transport to the Ijen entrance (leaving at midnight), entrance fee, guide, gas mask, torch (make sure this one's included!) and return transport to Banyuwangi. Some tours also include 2 waterfalls and/or a trip to a coffee plantation,in the same price, since they are along the way. (They show these while returning). Tours typically cost more on weekends.“
A ještě chci něco napsat k těm v cestopisech „za Kačku“ často zmiňovaným toulavým psům. Kdyby je místní v jižní a JV Asii krmili, bylo by jich tam ještě mnohem víc, takže litovat vyhublé psy je nesmysl. Jiná možnost je dávat je do útulků, na což v chudých zemích nejsou peníze, takže jediná reálná alternativa je zabíjet je. Psi můžou být rádi, že je v nemuslimských zemích a oblastech tolerují a vlastně si žijí docela dobře na rozdíl od psů zavřených v bytech čekajících celý den, než přijde páníček z práce. Nakonec vždy seženou dostatek jídla k přežití, jinak by už nežili. Já mám psy rád, ale v Asii teda ne. Až pojedeš, Kateřino, třeba do Indie, Nepálu či Barmy, možná se na ně budeš dívat jinak. Neustálý noční štěkot, někde velké riziko napadení v noci a z toho plynoucí vzteklina nebo i smrt (v Indii celkem běžné). Když jsem musel jít na autobus v Ladakhu před 5 h. ráno, málem mě napadli 3 zuřivě štěkající psi, ale měl jsem velký kámen a řval na ně, tak asi po půl minutě dali pokoj.
No s těmi psi je to složité. Něktěří mohou být nebezpeční a já už viděl v Asii opravdu lecos, takže klidně bych si dal jeden výlet úplně bez nich. Posledních pár zážitků nebylo moc hezkých a není to jen v Indii a Nepálu. Prakticky na každé cestě mám pár nepříjemných až řekl bych hrůzných zážitků, takže přemýslím kam příště letět, aby tam byli co nejméně. Zatím mi to vychází na Malajsii :)
No s těmi psi je to složité. Něktěří mohou být nebezpeční a já už viděl v Asii opravdu lecos, takže klidně bych si dal jeden výlet úplně bez nich. Posledních pár zážitků nebylo moc hezkých a není to jen v Indii a Nepálu. Prakticky na každé cestě mám pár nepříjemných až řekl bych hrůzných zážitků, takže přemýslím kam příště letět, aby tam byli co nejméně. Zatím mi to vychází na Malajsii :)
Malajsie je v tomto v JV Asii nejlepší a v mnoha částech Indonésie jich taky moc není. Já se snažím s toulavými psy udržovat oční kontakt, říkám jim vlídně "pojď sem" a mlaskám na ně jako na české, které si chci pohladit, tak jsem ani přes dlouhou dobu strávenou v oblastech JV Asie s mnoha toulavými psy problémy neměl. I když občas si nějakého štěkavého místní raději přivolával. Nedávno v Chiang Rai v areálu jednoho méně navštěvovaného chrámu přišla blíže ke mně štěkavá smečka a místní je musela uklidňovat a něco takového se mi stalo v podobně málo navštěvovaném areálu chrámu v Barmě (asi to ti psi berou jako své území), kde ovšem nikdo nebyl a já se pakoval s předstihem. Před pár lety to bylo podobně nebezpečné a nepříjemné jako v Indii v horách Sečuánu (etnický Tibet), ale Číňani je tam naštěstí vystříleli.
A ještě jsem chtěl k těm rizikům zmínit opice v Monkey Forest u Ubudu, což je podobné jako toulaví psi. Kateřina na některá rizika upozorňuje, ale ne na riziko poškrábání a pokousání (možná vzteklina) a na riziko ukradení brýlí. Já teda fakt nechápu, proč tam lidi lezou. Makaků je všude v jižní a JV Asii plno a tam, kde je lidi krmí, se chovají nepřirozeně a agresivně. V Malajsii jich zabíjeli 100000 ročně jako přemnožené.
Malajsie je v tomto v JV Asii nejlepší a v mnoha částech Indonésie jich taky moc není. Já se snažím s toulavými psy udržovat oční kontakt, říkám jim vlídně "pojď sem" a mlaskám na ně jako na české, které si chci pohladit, tak jsem ani přes dlouhou dobu strávenou v oblastech JV Asie s mnoha toulavými psy problémy neměl. I když občas si nějakého štěkavého místní raději přivolával. Nedávno v Chiang Rai v areálu jednoho méně navštěvovaného chrámu přišla blíže ke mně štěkavá smečka a místní je musela uklidňovat a něco takového se mi stalo v podobně málo navštěvovaném areálu chrámu v Barmě (asi to ti psi berou jako své území), kde ovšem nikdo nebyl a já se pakoval s předstihem. Před pár lety to bylo podobně nebezpečné a nepříjemné jako v Indii v horách Sečuánu (etnický Tibet), ale Číňani je tam naštěstí vystříleli.
A ještě jsem chtěl k těm rizikům zmínit opice v Monkey Forest u Ubudu, což je podobné jako toulaví psi. Kateřina na některá rizika upozorňuje, ale ne na riziko poškrábání a pokousání (možná vzteklina) a na riziko ukradení brýlí. Já teda fakt nechápu, proč tam lidi lezou. Makaků je všude v jižní a JV Asii plno a tam, kde je lidi krmí, se chovají nepřirozeně a agresivně. V Malajsii jich zabíjeli 100000 ročně jako přemnožené.
V JV Asii to ještě se psy bývá sranda. Daleko horší zážitky mám ze Sofie při pěší noční 2km cestě z letiště. Prošel jsem si od fáze "ty vole, tady štěkají pořád psi", "hm, hlídací, ještě, že máš řetěz" až k "sakra, kde ho máte? Vy jste toulaví"...
V JV Asii to ještě se psy bývá sranda. Daleko horší zážitky mám ze Sofie při pěší noční 2km cestě z letiště. Prošel jsem si od fáze "ty vole, tady štěkají pořád psi", "hm, hlídací, ještě, že máš řetěz" až k "sakra, kde ho máte? Vy jste toulaví"...
Tak s tou Sofií naprostý souhlas!! :D
Tak s tou Sofií naprostý souhlas!! :D
Ahoj...zajímavé čtení. V březnu chystám návrat na Bali po 20 letech, tentokrát se svým 12 letym synem. Vůbec netuším jestli to sami zvládnem ..a jak se to tam změnilo...;)
Ahoj...zajímavé čtení. V březnu chystám návrat na Bali po 20 letech, tentokrát se svým 12 letym synem. Vůbec netuším jestli to sami zvládnem ..a jak se to tam změnilo...;)
Moniko, zvládnete!!! Na Bali není nic komplikovaného!! Malinké letišťátko, milí lidé, všechno na dosah, mimo oblast Kuty levno!
Užijte si to ✌️💛
Moniko, zvládnete!!! Na Bali není nic komplikovaného!! Malinké letišťátko, milí lidé, všechno na dosah, mimo oblast Kuty levno!
Užijte si to ✌️💛
Soprově napsané. Jen mi chybí odkdy dokdy to bylo
Soprově napsané. Jen mi chybí odkdy dokdy to bylo
Super připomínka! Byla to cesta Praha - Thajsko (zde 6 dní) a pak přelet na Bali, zde 18 dní)...
Start byl 22/2, od 1/3/2018 tedy Bali :)
Super připomínka! Byla to cesta Praha - Thajsko (zde 6 dní) a pak přelet na Bali, zde 18 dní)...
Start byl 22/2, od 1/3/2018 tedy Bali :)
Skvely cestopis, az se mi zacalo chtit na Bali :-)
Skvely cestopis, az se mi zacalo chtit na Bali :-)
😁😁
Děkuji!
A jeďte! Pláže nic moc, plíce si odvezete ve stavu jak dělník z uranového dolu,.... ale jinak ...nezapomenutelný svět 👌😊
😁😁
Děkuji!
A jeďte! Pláže nic moc, plíce si odvezete ve stavu jak dělník z uranového dolu,.... ale jinak ...nezapomenutelný svět 👌😊
Skvely cestopis, az se mi zacalo chtit na Bali :-)
Skvely cestopis, az se mi zacalo chtit na Bali :-)
Perfektni, dekuji za cestopis i inspiraci. Neco podobneho bych chtel take realizovat, byt kratsi termin.
V jakem presnem jste jeli?
Kdyz byl ten svatek ticha, byl doslovny zakaz vychazet ven? Jidlo behem dne tedy pouze z vlastnich zasob?
Ubytovani jste hledali az na miste nebo pres ten booking?
Diky :-)
Perfektni, dekuji za cestopis i inspiraci. Neco podobneho bych chtel take realizovat, byt kratsi termin.
V jakem presnem jste jeli?
Kdyz byl ten svatek ticha, byl doslovny zakaz vychazet ven? Jidlo behem dne tedy pouze z vlastnich zasob?
Ubytovani jste hledali az na miste nebo pres ten booking?
Diky :-)
Předně děkuji za pochvalu. Na Bali jsem byla letos konec února – polovina března.
Jídlo převážně na stáncích, nebo v restauracích, kde se stravují místní lidé. Tuto formu občerstvení najdeš téměř v každém druhém domě. Sami jsme nevařili nic! Na to tam ani nejsou suroviny! Navíc jídlo z místních prodejen/restaurací bylo opravdu za pár korun…
Ubytování před booking, ale nabídka převyšuje poptávku, tak není třeba rezervovat předem.
Den ticha jsem popsala podrobně v článku...před dům do nějaké tahrádky nebo v hotelu do hranice plotu ano, ale na normální cestu, silnici, pláž..absolutní zákaz.
Kdyby cokoli, ptej se a pojedeš-li na Bali, užij si to! Je co ✌️😊
Předně děkuji za pochvalu. Na Bali jsem byla letos konec února – polovina března.
Jídlo převážně na stáncích, nebo v restauracích, kde se stravují místní lidé. Tuto formu občerstvení najdeš téměř v každém druhém domě. Sami jsme nevařili nic! Na to tam ani nejsou suroviny! Navíc jídlo z místních prodejen/restaurací bylo opravdu za pár korun…
Ubytování před booking, ale nabídka převyšuje poptávku, tak není třeba rezervovat předem.
Den ticha jsem popsala podrobně v článku...před dům do nějaké tahrádky nebo v hotelu do hranice plotu ano, ale na normální cestu, silnici, pláž..absolutní zákaz.
Kdyby cokoli, ptej se a pojedeš-li na Bali, užij si to! Je co ✌️😊
Vlastne ted mi doslo, ze dotaz na termin byl hloupy, kdyz jsi zminovala presne datum toho svatku :-))
Mam rymicku, kasilek, potim se.. Tak mi to dnes pomaleji mysli ;-)
To jidlo pres den jsem myslel behem toho svatku. Zda pro vas stejne neco uvarili. Nebo meli neco dopredu pripravene.
Pristi rok uz mame z vetsi casti rozplanovany, ale unor 2020 bych si dokazal predstavit vyrazit Uz jsme se o tom doma bavili i drive..
Vlastne ted mi doslo, ze dotaz na termin byl hloupy, kdyz jsi zminovala presne datum toho svatku :-))
Mam rymicku, kasilek, potim se.. Tak mi to dnes pomaleji mysli ;-)
To jidlo pres den jsem myslel behem toho svatku. Zda pro vas stejne neco uvarili. Nebo meli neco dopredu pripravene.
Pristi rok uz mame z vetsi casti rozplanovany, ale unor 2020 bych si dokazal predstavit vyrazit Uz jsme se o tom doma bavili i drive..
Tak rýmička je naprosto pochopitelná!! 🙈😂 Ano, jídlo nám nabídli a uvařili v ubytování, s vděkem jsme přijali, a alkoholem jsme se na ten balijský Silvestr vybavili v místním coopu sami ✌️
Jinat ten svátek je pohyblivý, nyní bude skoro o 14 dní dříve a rok 2020 zase určitě jinak 😊
Tak rýmička je naprosto pochopitelná!! 🙈😂 Ano, jídlo nám nabídli a uvařili v ubytování, s vděkem jsme přijali, a alkoholem jsme se na ten balijský Silvestr vybavili v místním coopu sami ✌️
Jinat ten svátek je pohyblivý, nyní bude skoro o 14 dní dříve a rok 2020 zase určitě jinak 😊
Me to zajimalo jen jako zajimavost. Je mala pravdepodobnost ten svatek trefit :-) Ale jen o 14 dni? V clanku jsi zminovala ze je kazdych 210 dni.. :-) Ty pripravy a slavnost musi byt take super, ale radsi se mu vyhnu. Kdyz tam poletim, tak jen na par dni a nechtel bych stravit cely den jen v "hotelu" :-)
Jak jsem psal, podobnou dovolenou s kombinaci cestovani a slusnejsiho ubytovani si predstavuji, ze budeme take realizovat. Teda pokud presvedcim manzelku, ze vetsina veci ktere bezne vozi jsou opravdu zbytecne. Lodni kufr na skutru neni rozhodne dobrej napad :-D
Me to zajimalo jen jako zajimavost. Je mala pravdepodobnost ten svatek trefit :-) Ale jen o 14 dni? V clanku jsi zminovala ze je kazdych 210 dni.. :-) Ty pripravy a slavnost musi byt take super, ale radsi se mu vyhnu. Kdyz tam poletim, tak jen na par dni a nechtel bych stravit cely den jen v "hotelu" :-)
Jak jsem psal, podobnou dovolenou s kombinaci cestovani a slusnejsiho ubytovani si predstavuji, ze budeme take realizovat. Teda pokud presvedcim manzelku, ze vetsina veci ktere bezne vozi jsou opravdu zbytecne. Lodni kufr na skutru neni rozhodne dobrej napad :-D
🙈😂😂😂😂
Mám jeden argument, co by mohl zabrat... Tam s batůžkem, domů s loďákem ✌️👌😁
Tam si koupíte nejen vše potřebné a za kačku, ale i spoustu nepotřebného ✌️
🙈😂😂😂😂
Mám jeden argument, co by mohl zabrat... Tam s batůžkem, domů s loďákem ✌️👌😁
Tam si koupíte nejen vše potřebné a za kačku, ale i spoustu nepotřebného ✌️
Ahoj, děkuji za pěkně sepsaný příběh z cesty. Fakt jeden z nejlepších, co jsem poslední dobou četla. Jen by mě zajímalo jak to bylo s tím potápěním u Jeleního ostrova. Potápěli jste se s kyslíkem nebo jste šnorchlovali? Zmátla mě totiž ta fotka s kyslíkovými bombami. Předem děkuji za odpověď :)
Ahoj, děkuji za pěkně sepsaný příběh z cesty. Fakt jeden z nejlepších, co jsem poslední dobou četla. Jen by mě zajímalo jak to bylo s tím potápěním u Jeleního ostrova. Potápěli jste se s kyslíkem nebo jste šnorchlovali? Zmátla mě totiž ta fotka s kyslíkovými bombami. Předem děkuji za odpověď :)
Ahoj Kláro. V naší skupině se někteří potápěli s kyslíkem, já jen šnorchlovala.
Jinak moc děkuji za pochvalu. Vážím si jí!
Ahoj Kláro. V naší skupině se někteří potápěli s kyslíkem, já jen šnorchlovala.
Jinak moc děkuji za pochvalu. Vážím si jí!
Dobrý den, Katko, váš cestopis z Bali mě natolik zaujal, že jsem přesvědčila svého přítele, že Bali bude perfektní místo pro svatební cesutu :-) V srpnu vyrážíme! Rádi bychom navštívili i Ijen, akorát řešíme, zda se dá trajektem přepravit i se skutrem? Děkuji za odpověď a vaše cestopisy :-)
Dobrý den, Katko, váš cestopis z Bali mě natolik zaujal, že jsem přesvědčila svého přítele, že Bali bude perfektní místo pro svatební cesutu :-) V srpnu vyrážíme! Rádi bychom navštívili i Ijen, akorát řešíme, zda se dá trajektem přepravit i se skutrem? Děkuji za odpověď a vaše cestopisy :-)
Tak to jste mě dostala!!!! Jsem na měkko, jako fakt! No a přesně díky vaší zprávě vím, že rvát hodiny a hodiny do sepsisování cest má smysl. Takže děkuji já.
Ijen - jasan, je to myslím i v tom cestoise napsaný. Skůtr, který si půjčíte na Bali, bez problému nalodíte na trajekt - ani z něho neslezete :D Vyšel myslím na 20 - 40 kč za cestu, to už si přesně nepamatuji. CO si ale pamatuju je to, jak jsem právě z tohoto měla strach! Že jednu motorku někde na jedné straně vody odložíme a na druhé zase půjčovna... Nene, pojedete na své a za pakatel. Jen si v půjčovně omrkněte, kde jsou papíry k motorce a nezapomeňte - řidič!! - udělat si za 50,- Kč na OˇU mezinárodní řidičák. I když vám budou všude tvrdit, že k ničemu není a nám ani nikdy nebyl, právě na trajektu ho vyžadovali a kdo neměl, nemohl se nalodit...A taky chtěli vidět ty papíry k motorce. Kdyby jste cokoli potřebovali doupřesnit, pište. Najdete mě i na FB (messengeru). Užijte si Bali!!!
Tak to jste mě dostala!!!! Jsem na měkko, jako fakt! No a přesně díky vaší zprávě vím, že rvát hodiny a hodiny do sepsisování cest má smysl. Takže děkuji já.
Ijen - jasan, je to myslím i v tom cestoise napsaný. Skůtr, který si půjčíte na Bali, bez problému nalodíte na trajekt - ani z něho neslezete :D Vyšel myslím na 20 - 40 kč za cestu, to už si přesně nepamatuji. CO si ale pamatuju je to, jak jsem právě z tohoto měla strach! Že jednu motorku někde na jedné straně vody odložíme a na druhé zase půjčovna... Nene, pojedete na své a za pakatel. Jen si v půjčovně omrkněte, kde jsou papíry k motorce a nezapomeňte - řidič!! - udělat si za 50,- Kč na OˇU mezinárodní řidičák. I když vám budou všude tvrdit, že k ničemu není a nám ani nikdy nebyl, právě na trajektu ho vyžadovali a kdo neměl, nemohl se nalodit...A taky chtěli vidět ty papíry k motorce. Kdyby jste cokoli potřebovali doupřesnit, pište. Najdete mě i na FB (messengeru). Užijte si Bali!!!