Barcelona - 3 dny ve městě Gaudího a Messiho

Všechno to začalo  zhruba někdy v červenci, kdy jsem úplnou náhodou narazil na facebooku na stránku jisté cestovní kanceláře, která nabízí zájezdy na různé fotbalové a jiné zápasy napříč celou Evropou. A protože jsem velkým fanouškem slavného katalánského velkoklubu, začal jsem si pohrávat s myšlenkou využít nabídku na jeden ze zájezdů do Barcelony a vychutnat si tak zápas přímo na domácím stadionu. Z tohoto nakonec sešlo poté, co jsem si jen tak zběžně spočítal celkové náklady za zájezd, ovšem samotná myšlenka na cestu mě jen tak neopustila a začal jsem přemýšlet, zda by tato sranda nešla uskutečnit za trochu lepší cenu, pokud bych se sem vydal na vlastní pěst. Zavítal jsem tedy na oficiální klubové stránky, zběžně prolétl rozpis zápasů a cenu vstupenek a rázem jsem již odesílal platbu za lístek na zápas proti Valencii konaný 14. září. Potom už to šlo rychle, sehnat letenky, ubytování (díkybohu že jsem se zrovna touto dobou dozvěděl o tak skvělé věci jako je Airbnb :D ). Ani jsem se nanadál a najednou tu byl čtvrtek 12. září, čili den odjezdu. 

0. den - přesun do Prahy a první komplikace

První menší potíže nepřišly hned po začátku cesty, ale ještě před ním - jednalo se o to, že lístky na zápas mi měly dorazit právě tento den, ale nic tomu zatím nenasvědčovalo. Když jsem ještě ve 3 hodiny odpoledne již poněkolikáté kontroloval mailovou schránku a lístky pořád nikde, začínal jsem být už mírně nervózní. Rozhodl jsem se tedy že na cestu vyrazím i tak s tím, že pokud se nějakým nedopatřením k lístkům nedostanu, tak aspoň tyto 3 dny využiji k prohlídce Barcelony jako takové a trip si užiju tak jako tak. Naštěstí mě vzápětí napadlo podívat se ještě do spamu, a samozřejmě se zde nacházely lístky, a dokonce s dnešním datem. O.K., jeden problém by jsme měli vyřešený, a tak hurá na cestu do Jihlavy, kde jsem měl nasednout na autobus směr Praha. Tady nastaly další komplikace, tentokrát naštěstí celkem úsměvné - šlo o to, že podle informací co jsem obdržel, měl můj autobus odjíždět z nástupiště 31, žádné takové se ovšem na nádraží ani v jeho blízkosti evidentně nenacházelo. Místo odjezdu bylo samozřejmě špatně označené, ale i po jeho nalezení nebylo ještě vyhráno - ze slušného zástupu cestujících nacházejících se na nástupišti sice polovina čekala na můj autobus, ale ta druhá měla jet do Brna, čili úplně opačným směrem. Když navíc ani po půl hodine nedorazil ani jeden z očekávaných autobusů, začali jsme si z této situace už dělat legraci, ale nakonec jsme se přece jen dočkali - nejdříve odjela brněnská skupina, a za nějakou minutku i ta naše. Dál už vše probíhalo jak má, na D1 až překvapivě žádné zdržení, a tak jsem za zhruba dvě hodiny již vybaloval věci v penzionu, abych mohl hned ráno odletět. 

1. den - přílet, La Sagrada Família, Barri Gotic

Hned ráno jsem se přesunul z penzionu na letiště odkud jsem měl za nějakou tu hodinku odletět. Vzhledem k tomu, že jsem naposled letěl letadlem zhruba před 10 lety, navíc ještě v doprovodu rodičů a přes cestovku, tak jsem hlavně doufal, že se mi nepovede nasednout na špatný let a nedoletím místo do Barcelony třeba do Uzbekistánu nebo tam někam. Naštěstí odbavení proběhlo bez problému (no...až u odbavovací přepážky jsem se dozvěděl, že powerbanka nesmí být v zavazadlovém prostoru, ale pouze v příručním zavazadle, tak jsem byl nucen za zvědavého pohledu procházejících asijských turistů  svůj fólií pracně zamotaný kufr opět pěkně rozdělat, řádně se v něm přehrabat a nalezenou powerbanku přesunout do patřičného zavazadla. No zkrátka to bych snad ani nebyl já, kdyby se mi nestalo něco podobného :D). Po tomto zdržení již proběhlo vše skutečně bez problému, a když jsem se usadil do letadla tak jsem si říkal, že teď už se vážně nic stát nemůže. Stalo se jen to, že kvůli počasí v Barceloně musel být odlet minimálně o hodinu posunut. Přibližně za hodinu jsme již konečně odstartovali a zanedlouho již letadlo dosedalo na barcelonském letišti El Prat.  Po chvilce bloudění a hledání místa, kde bych si mohl koupit nezbytnou jízdenku T-10 jsem vyrazil na cestu do domluveného ubytování, ale bohužel mi můj autobus asi tak o 5 minut ujel. Vzhledem ke zpoždění v letadle bylo už více než jasné, že v dohodnutý čas nestihnu na byt dorazit, naštěstí moje hostitelka měla pochopení, a kolem čtvrté odpoledne jsem už vystupoval na barcelonském předměstí L´Hospital de Llobregat, které se mělo na následující tři dny stát mým domovem.  Adresu kde jsem měl být ubytovaný jsem našel bez větších problémů, po příchodu jsem se ještě několikrát omluvil za nasbírané zpoždění, milá slečna hostitelka mi ještě ukázala ,kde najdu v bytě vše potřebné, a protože už musela odejít do práce, tak jsem si vybalil svých pět švestek, a vyrazil jsem obhlédnout nejbližší okolí. Po krátké obchůzce jsem našel nejbližší zastávky MHD a obchody s potravinami, kde jsem doplnil zásoby vody, zlatavého moku a energetických nápojů, a vydal se teď už do samotného srdce Barcelony, abych se alespoň zběžně seznámil s jejími nejvýznamnějšími památkami.

Předměstí L´Hospital de Llobragat

Už i tady znají našeho pana prezidenta :)

Metro - nelepší volba pro dopravu po městě

První zastávkou nebylo nic menšího než slavný chrám La Sagrada Família, stále ještě nedostavěný to symbol celé Barcelony.  Několikrát jsem chrám obešel, pořídil pár nezbytných fotek a zvažoval zda si nezakoupit ještě vstupenku dovnitř, ale dav turistů čekající před vstupem mě přesvědčil, že to nebude nejlepší nápad, a proto jsem místo prohlídky interiéru zamířil k blízké pekárně, povečeřel zde výbornou bagetku s místní sušenou šunkou, a vyrazil dál objevovat krásy katalánské metropole.

Další v pořadí byla gotická čtvrť, čili Barri Gotic představující historické centrum města. Vystoupil jsem z metra poblíž náměstí Plaça Saint Jaume, a vydal se společně s ostatími přítomnými vstříc křivolakým kamenným uličkám. Tato čtvrť rozhodně stojí za návštěvu, kromě mnoha historických památek se zde nachází také množství obchodů, restaurací, barů a podobných podniků. Protože se mezitím již setmělo, tak to na nějaké velké objevování nebylo, proto jsem se jen potuloval všemožnými zákoutími a uličkami a nasával atmosféru čtvrti jako takové. Zde jsem se také poprvé setkal s jednou věcí pro centrum Barcelony typickou, a sice s prodejci převážně tmavší pleti, nabízející přímo na ulici za poměrně příznivé ceny chlazenou vodu a třetinky místního piva Estrella. Co si budeme povídat, jejich služeb jsem milerád využil :) . Na byt jsem dorazil něco po 11 hodině večerní a následně ulehl do postele, abych načerpal síly na následující den, kdy mě kromě dalšího toulání čekal také fotbalový zápas, kvůli kterému jsem sem původně zamířil. 

Chrám La Sagrada Família

Placa Reial v Gotické čtvrti

Krásy nejen gotické čtvrti :)

2. den -  La Rambla, Mirador de Colom, pláž Barceloneta, zápas na Camp Nou

Probudil jsem se něco kolem 8. hodiny ranní, posnídal sušenou šunku s jakýmsi místním pečivem (taková hranatá placka podobná italské ciabattě, akorát mnohem slanější – ke španělským uzeninám podle mě ideální), trochu se zkulturnil, v blízkých potravinách doplnil zásoby a opět vyrazil objevovat krásy města.

Jako první zastávku jsem zvolil světoznámý bulvár La Rambla. Bez nadsázky můžu říct, že kdo tuto ulici spojující náměstí Plaça de Catalunya s Kolumbovým památníkem nenavštíví, jako by v Barceloně ani nebyl – nachází se zde plno kaváren, restaurací, obchůdků i stánků, svá stanoviště tu mají také různí pouliční umělci, a od rána až do pozdních nočních hodin to tu prostě žije. Když půjdete směrem od Plaça de Catalunya, tak zhruba v polovině ulice se po pravé straně nachází velké tržiště, kam také vedly moje kroky. Jak jsem se tak proplétal mezi stánky s uzeninami, sýry, mořskými plody, ovocem a různými sladkostmi, nevěděl jsem co ochutnat dřív. Nakonec jsem se rozhodl pro smažené chobotnice a kornout se sušenou ostrou klobásou a slanými krekry, a to bylo pro moje chuťové buňky přesně to pravé. Takže má rada zní, pokud budete procházet po La Ramble a dostanete hlad, zajděte se podívat na tuto tržnici, je možné se zde najíst vážně kvalitně a když si dáte práci s hledáním, tak i poměrně levně

.  

Bulvár La Rambla, směrem od Plaça de Catalunya

Vstup na místní trh

Jeden z mnoha stánků

Po načerpání sil jsem pokračoval dál směrem k moři, cestou přispěl několika pouličním umělcům, a to už se přede mnou tyčila další významná památka, skoro 60 metrů vysoký památník postavený na počest Kryštofa Kolumba. Na jeho vrchu se nachází vyhlídková plošina a zajímavostí je, že pravou rukou neukazuje směrem k Novému světu, ale přesně opačně, údajně přesně na ostrov Mallorca.

Dolní část bulváru La Rambla

Jedna z mnoha živých soch

Mirador de Colom

Přestože jsem to původně neplánoval takto brzy, tak mě stále větší vedro donutilo přerušit na chvíli moje toulky a po doplnění zásob si to namířit podél pobřeží přímo na nejznámější místní pláž Platja de la Barceloneta, a následně se zchladit ve vlnách Středozemního moře. Trochu mě zklamala absence něčeho na způsob kabinek na převlečení, ono převlékat se na záchodech metr krát půl metru se zabahněnou podlahou není úplně v topu, ale jinak už můžu na adresu pláže říct jedině samá pozitiva. Jemný čistý písek, moře také celkem čisté, lidí tu bylo v tuto dobu tak akorát, no a ty zdejší slečny….vážně jsem jednu chvíli začal přemýšlet, že se naučím španělsky nebo katalánsky a přestěhuju se sem :D Také tady křižovali pláž prodejci s pivem a vodou, se kterými jsem se setkal již včera večer, zde měli navíc svoji nabídku rozšířenou o různé míchané nápoje. Nějakou dobu jsem zde pobyl, a protože se pomalu blížil večer, vydal se zpátky do města, ještě nakoupil nezbytné suvenýry a poté zamířil směrem na byt.

Platja de la Barceloneta

Platja de la Barceloneta

Pozor, na tento mok se hodně rychle zvyká :D

Tam jsem si chvíli odpočinul, popadl klubovou šálu a už vyrazil na metro směrem ke svatostánku domácího týmu, na stadion Camp Nou. Cestou bylo naštěstí nemožné zabloudit, stačilo se vlastně jen držet skupinek fanoušků s domácími dresy, šálami a ostatním klubovým merchem.  Ke stadionu jsem dorazil s dostatečným časovým předstihem, měl jsem tedy dostatek času najít vstup do svého sektoru a v klidu počkat, až se brány otevřou. Mezitím se už prostor před turnikety začal slušně zaplňovat. O tom, že FC Barcelona je skutečně více než jen klub, jak praví klubové heslo, ale celosvětový fenomén, se šlo nejlépe přesvědčit pohledem mezi čekající návštěvníky – se mnou tu čekali otec se zhruba desetiletým synem z Ruska, skupinka šesti slečen z Emirátů s typickými šátky na hlavách, několik skupinek asijských fanoušků, a samozřejmě mnoho domácích příznivců. Zanedlouho se již brány stadionu konečně otevřely a po bezproblémové bezpečnostní prohlídce jsem zmizel v útrobách stadionu, zakoupil občerstvení a s pomocí klubového zaměstnance našel příslušný sektor, odkud jsem měl zápas sledovat. Taková poznámka k občerstvení, pivo se zde točí pouze nealkoholické a ceny jak jídla tak pití nejsou vzhledem k tomu, jaké má klub i stadion ve světě jméno nikterak vysoké. Jak se postupně stmívalo tak se stadion slušně zaplňoval, a v 9 hodin večer to konečně vypuklo. Domácí měli i bez zraněného argentinského kouzelníka Lionela Messiho od začátku herně navrch a po pouhých deseti minutách vedli již o dvě branky. I díky tomu vládla celý zápas výborná atmosféra, a když domácí kotel spustil svůj chorál „Un dia de partit“, který jsem se jako jediný zvládl před odletem pracně naučit, na nic jsem nečekal a z plných plic se přidal. Odměnou mi byly udivené výrazy kolem mě sedících fanoušků důchodového věku, kteří mě poctili pohledy, jako bych právě začal zpívat svahilsky nebo nějakým podobným jazykem. Já se však nenechal ničím rozhodit a zápas jsem si užil až do závěrečného hvizdu. Domácí nakonec zvítězili 5:2 a davy spokojených fanoušků mohlo vyrazit slavit do přilehlých podniků.

Před vstupem na Camp Nou

Fanoušci dorazili skutečně z celého světa

FC Barcelona x Valencia CF

Rozhodl jsem se, že se nechám vést slavícím davem, a najednou jsem stál opět jako předchozí večer kdesi v gotické čtvrti města. Jak jsem tak vychutnával atmosféru pulzujícího nočního velkoměsta a sem tam doplnil tekutiny od opět přítomných prodejců, začal jsem si pohrávat s myšlenkou zavítat na nějakou z mnoha místních diskoték, nebo barů. Pohled do peněženky mě však velmi rychle přesvědčil o tom, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad, a tak jsem ještě nějaký čas pobyl v rušných ulicích, usrkával z plechovky Estrelly, která mi den ode dne chutnala stále víc, zdvořile odmítl jednoho z turistů nebízejícího mi lehké drogy i o pár minut později nabídku jedné ze shromažďujících se slečen lehkých mravů, a posledním metrem vyrazil zase zpět k domovu.

3. den - Park Güell, Port Vell, Font Magica

Vzhledem k předchozímu nočnímu výletu jsem vstal tentokrát o něco později, a po probuzení se rozhodoval, jak poslední den v Barceloně nejlépe strávit. Bylo jasné, že i když mi toho zbývalo pořád ještě dost, tak obejít všechna místa bohužel nestihnu ani omylem. Bylo tedy nutné pečlivě vybírat.

Jako první padla volba na slavný park Güell, zvaný též podle svého tvůrce Gaudího park. Po cestě jsem sice trochu zabloudil, ale nakonec jsem úspěšně dorazil pod kopec, na kterém se park nachází. K parku sice vedou eskalátory, ale protože přece nejsem žádný důchodce, rozhodl jsem se pěkně postaru vyšlapat všechny schody. Sice jich nakonec bylo mnohem víc než jsem čekal, ale nic co by se nedalo zvládnout. Prošel jsem si nejdříve volně přístupnou část parku, ve které se nachází plno stromů, květin, sloupů, jeskyní a podobně, a posléze se vydal do placené části se všemi těmi barevnými lavičkami a mozaikami, které určitě znáte z fotek. A zde nastala zrada – protože jsem neměl lístek, byl jsem odkázán k jedinému prodejnímu místu, a sice k pokladně u vstupu.  Když jsem ale viděl frontu čekajících návštěvníků, která mohla být odhadem tak na hodinu a půl, a k tomu davy lidí čekajících už s lístkem (vstup do této části parku je stále limitovaný), spočítal jsem si že dovnitř bych se dostal až za hodně, hodně dlouho. Proto jsem od tohoto nakonec upustil, ještě trochu se porozhlédl v „obyčejné“ části parku, a vyrazil zpět do města s tím, že při příští návštěvě si lístky pořídím rozhodně dopředu.

Park Güell, volně přístupná část

Park Güell

Park Güell

Protože se blížilo poledne a já dostal hlad, rozhodl jsem se že před dalšími toulkami doplním energii a ochutnat pro Španělsko typickou paellu. Usadil jsem se do hospůdky pár desítek metrů od hlavního bulváru La Rambla a zvolil variantu se směsí kuřecího masa a mořských plodů. Musím říct, že pokrm byl vážně výborný a určitě jej musíte nejen v Barceloně, ale obecně při návštěvě Španělska vyzkoušet.

Dále moje kroky vedly do přístavu Port Vell. V něm se nachází rozsáhlé akvárium, údajně jedno z největších v Evropě, jehož součástí je téměř osmdesátimetrový tunel, kde vám nad hlavou proplouvají žraloci a ostatní mořské ryby. Protože si toto místo dobře pamatuji ze své první návštěvy Barcelony před několika lety, tak jsem uvnitř tentokrát nebyl, a jen se toulal po molech mezi kotvícími loděmi všech typů a velikostí. Ačkoliv se to nezdá, i sama tato aktivita zabere poměrně dost času.

Přístav Port Vell

Přístav Port Vell

Rozhodně nezapomeňte ochutnat paellu

Poté jsem zamířil opět na pláž Barceloneta, kde jsem v pauze mezi plaváním v dnes poměrně vysokých vlnách zjišťoval, zda bude tento den v provozu další typická barcelonská atrakce, takzvaná Magická fontána pod kopcem Montjuïc, čili Font Mágica. A měl jsem štěstí, od června do září býva fontána v provozu od středy až do neděle, takže bylo jasné kam se večer vydám.

Po příchodu na byt jsem ještě dobil baterku od mobilu a pomalu vyrazil směrem ke slavné fontáně. Protože je vstup k této atrakci zcela zdarma, tak doporučuji vyrazit stejně jako já s dostatečným předstihem a zabrat si co možná nejlepší místa. Na místo jsem dorazil ještě před setměním, stihl jsem si tedy koupit ještě nějaké jídlo a posadil se pár desítek metrů nad fontánou. To už se začalo místo plnit davy lidí a po setmění již začalo představení. A je skutečně na co se dívat, tryskající proudy vody jsou zesynchronizovány tak, aby připomínaly jakýsi tanec, přitom jsou nasvíceny měnícími se barvami a to vše za hudebního doprovodu – střídá se přitom klasika s hudbou z filmů, a samozřejmě nechybí ani slavná píseň Barcelona v podání Freddieho Mercuryho a zpěvačky Monserrat Caballé. Celé představení trvalo asi 15 minut, po jeho skončení jsem se vydal ještě naposledy užít atmosféru nočního města a poté už načerpat síly na zítřejší odlet.

Font Mágica

Font Mágica, v pozadí Museu National d'Art de Catalunya

Museu National d'Art de Catalunya

4. den - odlet

Ráno jsem si akorát sbalil věci, rozloučil se s hostitelkou, předal klíče a vyrazil směr letiště El Prat, odkud jsem odlétal zpět do Prahy. Taková menší rada, pro cestu na letiště metrem bohužel nelze využít jízdenku T-10, která je jinak nejlepší volbou pro cestování po městě, ale je nutné si koupit obyčejnou jednorázovou jízdenku. Na letiště jsem dorazil včas, odbavení proběhlo bez problému, stejně jako let, a v odpoledních hodinách jsem již vystupoval na pražském letišti. Dál jsem měl pokračovat vlakem, ale protože naše železniční doprava je taková jaká je, tak jsem se domů dostal až po 11. hodině večerní, a to se pak vstává ráno v 5 do práce :D.

Co dodat, celý výlet se podle mého názoru vydařil, a do Barcelony se ještě aspoň jednou rád vrátím. Musím přece obejít všechna ta místa co jsem letos nestihl (a že jich bylo celkem dost), a snad taky uvidím konečně v akci toho Messiho :)