Barneyho (ú)lety: Cesta kolem světa za 24dní

ÚVOD:

Jak celý tento nápad vznikl? Už vlastně v útlém věku. Někteří chlapi jsou prostě dobrodruzi a objevitelé. Hledáme před Vánoci dárky ve skříni, lezeme už jako děti na skrytá místa na půdách a chceme vědět, co je za lesem za stodolou. Stejně tak v dospělosti, objevujeme neprobádané oblasti a lezeme na stále vyšší hory i přes hrozící vrcholovou horečku.

Ano, někdo je lovec, někdo průzkumník a někdo hlídá jeskyni...

V předešlých dvou letech jsem 2x navštívil Tichomoří a vždy jsem měl nutkání vrátit se "druhou stranou". To je asi tak vše, co mě k tomu vedlo.

PŘÍPRAVY:

Přípravy byly kupodivu delší, než kdykoliv předtím. Měli jsme pár míst, která chceme navštívit a zároveň i pomyslný cíl naší cesty, odkud se vydáme "druhou stranou" domů. Byl to malý, pohádkový ostrůvek, v jižním Pacifiku, Aitutaki. Trasa se během plánování několikrát změnila a to včetně pomyslného cíle. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné...

Willy Fog to zvládl za 80 dní. Svět se trochu posunul a my dnes můžeme závodit pouze s Čočíkem, frontami na letišti a vrtochami Wizzu. Nás omezovala pouze délka dovolené a rozpočet.

Nebudu Vám sem zdlouhavě psát, jak jsem kupoval letenky, proč jsem volil danou trasu, nebo proč zrovna ta, či oná aerolinie. Vše mělo své důvody a mezi nákupem první a poslední letenky, uběhlo dlouhých 11 měsíců.

DEN O: pátek 5.4. 2024

Je těsně před východem slunce. Čekáme na Flixbus u Hlavního nádraží. Tento autobus ještě není náš. Vyprovázím svého kamaráda, účastníka naší výpravy, který nás bude doprovázet pouze část expedice.

Mě čeká ještě celý den v práci. Hasím poslední průšvihy, nastavuji automatickou odpověď do mailu, přesměrovávám telefon a dávám v kanclu, v odpoledních hodinách, nohy na stůl. Přemýšlím o tom, jak celá tato sranda může dopadnout. Malé 20l batohy máme již zabalené. Můžeme vyrazit!

DEN 1: sobota 6.4. PRAHA- ABU DHABÍ

Je krátce po půlnoci. Koukám na spojení MHD na Hlavní nádraží. Nic kloudného z Hrdlořez v tuto nekřesťanskou hodinu nejede. Objednáváme Bolta a poprvé náš rozpočet trpí. Ano, ještě jsme ani neopustili byt a jsme o 280,- chudší.

Je 3:00 ráno. Čekáme na autobus a on samozřejmě nikde. Napadne mě se podívat do appky Flixbusu a s překvapením vidím toho srandistu někde u Drážďan.

Značně nervózní, nevyspalí a hladoví směřujem k Mc Donalď s na Václavské náměstí. Pustíme opět žilou a vychutnáváme si lahodné meníčko. Po hodině zevlení opět kontroluji aplikaci a zjištuji, že si řidič pravděpodobně dopřává povinnou pauzu u OMV v Holešovičkách. Začíná nám to vesele.

Praha ve 3:00

Ten ještě není náš...

Brno...

Rakousko

Po cca 1,5hod. zpoždění, autobus příjíždí. Místo panoramy za doplatek, máme krásný výhled na clonítko řidiče. Někde na 50km D1 upadáme do kómatu a mé instinkty mě probouzí, pouze na okamžik, v Brně. Cesta se neskutečně vleče a s cca hodinovým zpožděním přijíždíme na letiště Schwechat.

Spásou je nám Sky Lounge. Konečné snídám tradiční gin-tonic.

Snídaně šampiónů

Po snídani

Etihad 787-9 VIE-ABU

Boeing 787-9 Etihad

Teď už bude vše dle plánu. Naš Boeing 787-9 přijíždí ke stojánce na čas. První segment expedice poletíme se společností Etihad. Let, za úsměvných 2500,- do Abu Dhabí, si naprosto užíváme. Dvě milé, české letušky nám nosí jeden drink za druhým a nám cesta ubíhá opravdu rychle.

Boeing 787-9 Etihad

Bratislava

Jídlo bylo hodně pikantní

Letiště Abu- Dhabí

V Abu Dhabí je příjemných 28°C. Při rozhodování, kdy cestu kolem světa uskutečnit, byl tento měsíc jasná volba. Vystačíme si s pár tričky, nebudeme potřebovat na všech zastávkách teplé oblečení, nebo nás pravděpodobně nezastihne nesnesitelné horko.

Hotel v Abu Dhabí vybírám na poslední chvíli. Chci Adélce udělat malé překvapení. Pár dní před odletem nacházím na Booking opravdový skvost. Znáte Capital Gate? Je to nejšikmější stavba světa, a právě zde budeme bydlet! Hotel Andaz je opravdu luxusní, navíc cena je více než příjemná.

Andaz

Ve večerních hodinách před hotelem potkáváme Marka, který se po ulicích, hlavního města, potuluje již od včera. Dáme rychlou večeři a naložíme se do vany... Zítra nás čeká druhá etapa!

DEN 2: neděle 7.4. ABU DHABÍ - MALE

Marek nám ulétl na Maledivy brzy ráno. Má zpáteční letenky od Etihad a zde měl dvoudenní stop-over s hotelem grátis. My se musíme spokojit s Wizzem za 2050,- kupovaným v květnu minulého roku.

Na letiště si objednáváme taxi. Zjištujeme, že je úplně jedno, kterou službu využijeme. UBER byl dle aplikace dokonce o malinko dražší. Platíme 55AED (340,-).

Mešita

Letiště Abu- Dhabí

Snídaně v TGI

ABU-MLE Wizz a321 NEO

Nový terminál je opravdový architektonický skvost. Odbaveni jsme za pár minut. Šetříme volné vstupy do salónků a snídáme v TGI Fridays.

Dnes letíme s Wizz. Jsem naprosto klidný, i přes jejich nelichotivou pověst. Tento spoj létá zpravidla na čas. Gate je prostorný a velmi pohodlný. Nastupujeme do Airbusu a321NEO rukávem a opodál sleduji české koupáky, jak vystupují z Boeingu českého národního dopravce (Smartwings).

Čeká nás 4,5hod. dlouhý let. Krátce po vzletu točíme směr Indie a překonáváme první milník naší trasy. Na hranicích s Ománem "překračujeme" obratník raka. Wizz na této lince má celkem netradiční trasu. Kopírujeme indiánské pobřeží až ke Kočínu. Odsud si to již pilot "lajzne" a točíme směr Maledivy.

Odlet směr Male

Lowcost

Čas strávený na cestě

Přistání

Opravdu příjemný let kazí pouze hloupí a neukáznění cestující. Letušky jsou značně nasra*é. Škoda slov se nad tím rozepisovat. Snažíme se je ignorovat a těsně před přistáním pozorujeme kouzelné ostrůvky při západu slunce.

Letiště v Male je opravdu zajímavé. V polootevřeném prostoru je terminál, který slouží nejen pro obyčejná letadla, ale také pro lodě a hydroplány. Ubytovaní jsme v hotelu h78. Bohužel jsme pouze na Maledivách nemohli použít naší globální eSIM (používám Airalo). Naštěstí jsme se do hotelu dovolali z místních informací pevnou linkou. Odvoz do hotelu byl zdarma, takže jet autobusem by byla hloupost. Pokud poletíte někdy na Maledivy, tak určitě navštivte letištní KFC. Budete opravdu překvapeni!

Maledivy

Letiště MLE

DEN 3: pondělí 8.4. DHIGURAH

Ještě než Adélka stihla obdivovat hranatou mísu naší toalety, našli jsme Marka v uličkách Hulhumale. Dnes už jsme opět kompletní.

Speedboat odjíždí v 11:00. Po snídani sledujeme společně hydroplány, které přistávají těsně nad našimi hlavami. Hulhumale není zrovna místo, kam byste chtěli jet na dovolenou. Je tu celkem bordel a pláže nejsou jak ty vystřižené z katalogu. My jsme ale už natěšení na Dhigurah.

h78

Večeře za 110,-

Hulhumale

Ostrov Dhigurah jsme vybrali z více důvodů. Nachází se na jižním Ari atolu (vzdálenost necelých 2hod. lodí). Je tu krásný sandbank, plocha ostrova je daleko větší, je tu krásný korálový útes a nachází se zde sharkpoint s výskytem žraloka obrovského. Samozřejmě, že na lokálních ostrovech si alkohol nezakoupíte, památek tu moc není, s traily v horách také moc nepochodíte, takže zde lze dělat jen pár věcí. My měli na pokoji navíc ještě Marka, takže se ty možné aktivity dost omezily.

Plavba na Dhigurah

Místo měly Maledivy v itineráři hlavně z důvodu, že je chceme určitě vidět. Na samostatnou dovolenou to není zrovna destinace pro nás, takže 5 dní v rámci této cesty úplně ideální. Na booking.com jsme našli krásný hotýlek za super cenu. V Seaside Dhigurah jsme zaplatili za 4 noci s polopenzí necelých 13600,- (dopláceli jsme za plnohodnotnou přistýlku pro třetí osobu 40usd na noc). Ubytování určitě doporučuji! Samozřejmě musíte počítat i s dopravou. Speedboat 70usd/osoba/jeden směr, případně jsou i varianty letadla na vedlejší ostrov (175usd), nebo hydroplán (250usd).

Dhigurah

Seaside Dhigurah

Ubytování nás opravdu nadchlo. V odpoledních hodinách jsme navštívili místní 3km dlouhou pohádkovou pláž. Počasí po celou dobu pobytu bylo kolem 30°C a moře mělo podobnou teplotu.

Cesta na pláž

Bikini beach

DEN 4: úterý 9.4. DHIGURAH

Na tento den jsme měli domluvený výlet na žraloky obrovské (cena v ubytování 90usd/osoba). Opravdu nejsem přítel těchto skupinových akcí. Nahánění žraloka trvalo celé dopoledne. Mraky lodí doprovázely drony a i přes sofistikované nástroje moderní doby, se nám žraloka nepodařilo najít. Ano jedna z mála velkých chyb naší výpravy.

Na žraloka!

Co bylo na tomto výletu pozitivní, že jsme si zašnorchlovali na opravdu krásném korálovém útesu, viděli želvy, několik žraloků útesových a dokonce poprvé v mém životě žraloka bílého! Výlet jsme samozřejmě reklamovali a dostali slevu 20usd na osobu.

Na ostrově se nachází několik místních restaurací. My si brzy oblíbili Beach View Cafe, kde krom výborného jídla za super ceny (nižší než v ČR), byla velmi příjemná obsluha z JV Asie.

Odpoledne jsme si udělali výlet na kolech na místní sandbank. Kola, která byla zdarma k zapůjčení v našem ubytování, byla v katastrofálním stavu. Takže výlet byl vtipný. Několikrát nám spadl řetěz, vznikaly opravdu zábavné momenty. Ale náramně jsme si to užili.

Oběd za 10usd

Cyklovýlet

Dhigurah

Sandbank je dechberoucí. Cachtání jsme si tu užívali až do západu slunce.

Těsně před setměním se sem sjíždějí obyvatelé vzdáleného resortu a blízko kotvících lodí. Pořádají se zde velké párty a pšššt ... alkohol zde teče proudem...

Sandbank

Západ slunce

Polopenze v hotelu

Západ slunce

DEN 5: středa 10.4. DHIGURAH

Moji spolucestovatelé jsou spálení a červení jak papriky. Opalovák s UV faktorem 50+ je tu opravdu skoro zbytečný. Trochu mi závidí odstín mulata (trochu jsem podváděl a mám za sebou 12 návštěv solária).

Na 30°C UV faktor 30 nestačí

Bikini beach

Většinu dne trávíme relaxem ve stínu stromů na bikini pláži, objevujeme skrytá zákoutí ostrova, pilujeme itinerář naší cesty kolem světa a šnorchlujeme. Máme s sebou kompletní vybavení. Marek má odbavené zavazadlo, což se nám opravdu hodilo do "krámu". Adélka se poprvé trochu nudí, takže si hned přihřívám polívčičku na téma "cesta kolem světa bude příliš krátká a hektická".

DEN 6: čtvrtek 11.4. DHIGURAH

Jsme konečně sami. Náš spolucestující vyráží na dopolední výlet na manty. My se konečně pořádně vyspíme a po pozdní, vydatné snídani, míříme ve dvou opět na sandbank.

Sandbank

Jsme tu krom 2 párů úplně sami. Počasí nám přeje. V mělké vodě naháníme malé žraloky a vznikají opravdu, až kýčovité, fotky.

Odpoledne opět trávíme na šnorchlu. Tato aktivita málokoho omrzí. Zjišťujeme, že nám ostrov asi bude chybět. Teda 100% Markovi, který nás zítra opouští a za 2dny bude opět hákovovat někde v kolbence.

DEN 7: pátek 12.4. MALE- SINGAPUR

Čeká nás posledních pár hodin na ostrově. Mám s sebou dva instagramové maniaky, využíváme dopoledne k nafocení posledních snímků a na dlouho posledního koupání. Pozor spoiler: vykoupeme se nedobrovolně už v Bangkoku. Ale o tom později...

Bikini beach

Ferry do Male

Male

Loď odjíždí až v 13:30. Personál nás nechává na pokoji až do 11:00 a můžeme samozřejmě plně využívat služeb ubytování až do času odjezdu (sprcha, restaurace, úschovna zavazadel a společné prostory). Plavba lodí nám rychle utekla. Odlet do Singapuru máme až v 23:30 a Marek odlétá do Abu Dhabí až druhý den ráno. Odpoledne trávíme prohlídkou hlavního města Male. Město samotné stojí za krátkou návštěvu. Dopravíte se sem buď dloubledeckerem, nebo lodí z letiště za pár drobných (jednotná cena taxi je 10usd a nezkoušeli jsme smlouvat). Navštívili jsme Lonuziyaaraiy Park, King Salman Mosque, Sultan park a Masjid Al-Sultan. Prohlídku města jsme zakončili při západu slunce nedaleko Tsunami monumentu.

Lonuziyaaraiy Park

King Salman Mosque

Male

Opustili jsme Marka, ukápla slza a vyslali ho samotného směr Blízký východ a Dubaj. Náš spolucestující měl cestu domů ještě hodně veselou, ale o tom později...

DEN 8: sobota 13.4. SINGAPUR- BANGKOK

Pro další etapu naší expedice jsme zvolili Singapurské aerolinie. O kvalitě této společnosti není potřeba nic sepisovat. Samotný let byl opravdu příjemný a cena 6800,- za jednosměrnou letenku Male-Singapur-Bangkok byla akceptovatelná. V letadle Airbus a350-900 jsme si užívali 100% servisu, a navíc byla super volba "dvojsedačka" 70 B/C (je plně polohovatelná, máte spoustu místa, díky chybějícímu místu u okna a navíc neomezujete při sklopení nikoho za sebou, nebo když chcete trajdat po letadle). Nepříjemné byly pouze velké turbulence, což kompenzovala velká spotřeba alkoholického koktejlu Singapore-sling.

a350-900 MLE-SIN

a350-900 Singapore

70 B/C

Cataring Singapore

Je 7:00, vyrážíme do víru velkoměsta! Vyplňujeme na letištních tabletech příjezdovou kartu (lze i on-line), necháváme batohy v úschovně zavazadel a nakupujeme celodení jízdenky na MHD za 12SGD.

První singapurská zastávka, v rámci naší cesty, se nese zejména v poznávání místní architektury. Míříme metrem modré linky do stanice Bayfront. První wow-efekt se dostavuje hned za dveřmi nákupního centra, kde se nachází ;. Obdivujeme mrakodrapy a procházíme se promenádou směrem k Art Science Museum a Helix Bridge. Dokonalou atmosféru města, dokresluje příjemná hudba, linoucí se ze skrytých reproduktorů Bose z okolních kvetoucích keřů.

Singapore Skyline View

ArtScience Museum

Helix bride

Fullerton

Singáč je opravdu trochu jiný svět a velmi rychle předčí naše očekávání. Máme spoustu času, takže v poklidu snídáme v obchodním domě u Waterfront promenade, nedaleko Singapore Flyer a městkého okruhu Formule 1.

Míjíme Národní galerii, nákupní centrum Clarke Quay a pomalu se noříme do staré čínské čtvrti. Než ale stihneme navštívit místní památky, tak obdivujeme moderní stavbu hotelu Parkroyal. Je to jedna z nejimpozantnějších staveb tohoto města. Snažil jsem se zachytit tuto stavbu na fotkách níže:

Národní galerie

Old Police Station

Clarke Quay

Parkroyal

Dalšími zastávkami byly chrámy Sri Mariamman Temple a Budha Tooth Relic Temple, kde je vstup zdarma, čehož jsme využili.

Parkroyal

Sri Mariamman Temple

Budha Tooth Relic Temple

Čas v Singapuru utíká velmi rychle a my se museli vrátit na letiště. Naše letadlo odlétalo v 17:30. Krátký let v Boeingu 787-10 má opět dokonalý servis. Jsme opravdu natěšeni na město, které nikdy nespí. Bangkok milujeme a v itineráři nesmí chybět.

Přistáváme v podvečer a na sousední stojánce parkuje a380 Emirates. Musíme se dostat z letadla co nejdříve. V poloběhu míříme k celní kontrole, což se opravdu vyplatilo. Během pár minut se za našimi zády tvoří nekonečný "had" cestujících z arabského poloostrova. Během pár chvil jsme už v prostoru Airport Air link, který se nachází v nejnižším patře letiště. Vyměnujeme eura za bathy (směnárny v blízkosti stanice mají vždy nejlepší kurz) a míříme do centra města hříchů.

Bangkok má tentokrát vyjímečnou atmosféru. Ocitáme se uprostřed největšího svátku v roce Songkran a to v přímo v samém epicentru dění! Snažíme se co nejrychleji dostat na hotel. Vystupujeme ve stanici Asok a než doběhneme na hotel, tak Adélka schytá opravdu velku dávku vody. Je mokrá od hlavy k patě. Já jí nechávám napospas a se smíchem utíkám :-D . Moc dobře jsem si vědom, co Songkran obnáší a už teď vím, že krátká zastávka v Bangkoku bude stát za to.

Ubytovaní jsme v hotelu SQ Boutique, který má strategickou polohu. Hotel máme rádi a nejsme tu poprvé. Za 2 noci platíme 2800,-

Venku je 38°C což nám vůbec nevadí. Po luxusní snídani oblékáme plavky, lehká trika, oblékáme telefony do nepromokavého a jdeme nakoupit arsenál včetně munice (čti vodní pistole). Vydáváme se do ruchu velkoměsta velmi nalehko.

Využíváme všechny dopravní prostředky a přesouváme se postupně do čínské čtvrti. Po cestě uděláme delší vyhlídkovou trasu lodí. Doprava oranžovou linkou po řece Čao-Praja je vždy příjemným zážitkem. Navíc za cenu pouhých 16bht!

DEN 9: neděle 14.4. BANGKOK

Dopoledne se touláme čínskou čtvrtí a po více jak roce opět nasáváme atmosféru Bangkoku. Na tohle město se snadno vypěstuje závislost. Navštěvujeme místní chrámy, dopřáváme si skutečné delikatesy thajské kuchyně. Mám pro Adélku malé překvapení. Vídím, že jí pouliční hrátky s vodou opravdu baví. Míříme do stanice Si-Lom...

Ze stanice metra vystupujeme společne s davy lidí. Z venkovních prostor proniká do vestibulu metra dunivý hluk hlasité hudby. Slečna vedle mě vůbec netuší, co jí čeká a to mě neskutečně baví :)

Songkran

Celá ulice Silom je pro motorová vozidla uzavřena. Je tu postaveno několik pódií, mnoho stánků pro streetfood a ozbrojené složky regulují davy turistů s úžasnou, nepopsatelnou náladou. Schyluje se k největší vodní bitce na světě! Za zvuku hudby procházíme společně s davy lidí celou délku ulice a v zápalu boje ani nestíháme cokoliv fotit. Je to nepopsatelná atmosféra. Kdybychom měli spodní prádlo, tak už ho můžeme ždímat, což nám při teplotách kolem 40°C vůbec nevadí. Část davu lidí pouze tancuje v totálně promočeném oblečení, občas schytáme velkou dávku z kýble od thajských domorodců z okolních budov. Během hodiny máme adrenalinu na zbytek naší cesty a utíkame se skrýt do stanice Chong Nonsi. Naposledy z nadchodu kropíme lidi dole na ulici a utíkáme do nadzemky.

Máme namířeno do Hua Chang. Bohužel na místě zjišťujeme, že lodě na kanálu v období svátku nejezdí. Vracíme se tedy ke stanici zelené linky National Stadium.

Píšu cestopis a mám právě husí kůži z toho, co se během několika následujících desítek minut událo.

Vše se stalo velmi rychle. Během pár vteřin se ve mě mísily emoce strachu, zlosti, ale hlavně obavy o Adélku, zda bude v pořádku. Slyším zakopnutí, obracím se za sebe. Z Adélky kolene teče šíleně krve. Popravdě krev je všude kolem. Adélka je evidentně v šoku a narozdíl odemne vypadá naprosto v klidu. Já instinktivně hledám v batohu cokoliv, čím bych mohl zastavit vše, co teče všude okolo. Sbíhají se k nám první kolemjdoucí a nabízí vše, co mají při ruce. Někdo mi dává do ruky dezinfekci, někdo obvazy, někdo mezitím vytahuje mobil a komunikujeme s ním koktavě anglicky. V mezičase posadím Adélku na schody přímo do kaluže krve a kolemjdoucí nám oznamuje, že volá sanitku.

Bangkok story

Minuty se najednou natahují, Adélka začíná mít vtipnou náladu, chvilku brečí a chvilku zase říká, ať jí udělám pár fotek. Snažím se jí udržet dobrou náladu, takže mi pózuje a mezitím přijíždí sanitka. Siréna byla slyšet už z dálky.

Posádka sanitky k nám běží. Jeden lékař ošetřuje a fixuje nohu. Druhému sděluji název naší pojišťovny. Klepou se mi ruce a zmateně hledám v telefonu potřebné dokumenty. Máme tu verdikt. Prý musíme na šití a na rentgen s nimi do nemocnice. Noha se lékařům vůbec nelíbí a nikomu z nás tato informace opravdu nepřidala. Velkou rychlostí se prodíráme ulicemi Bangkoku. Jedeme prý do nemocnice, která je smluvní s naší pojišťovnou.

V nemocnici jsme ihned přijati, zařizuji papíry se sestrou a Adélku mi odvážejí. Více už není třeba psát. Je těžké popisovat, co se během 1,5hod. událo. Jsme na hotelu, máme plnou tašku léku, za sebou rentgeny, vyšetření nohy a 5 stehů v koleni. Thajské zdravotnictví je dokonalé a jsem vděčný všem, kteří nám pomohli.

Noc byla velmi dlouhá, koleno přišlo k sobě a použili jsme hromadu prášků. Nefungovala na pokoji klima, řešili jsme to s vedením hotelu a moc jsme se oba nevyspali. Byla to jedna z mých nejhorších nocí v životě.

DEN 10: pondělí 15.4. BANGKOK- SINGAPUR

V noci jsme několikrát přehodnocovali plány a já mezitím hledal letenky do Evropy, alespoň v premium economy, případně business class. Marek, který uvízl na letišti v Abu-Dhabí z důvodu útoku Iránu na Israel, nám alespoň trochu zvedal náladu svým černým humorem. "Kámo, tak ta na 100% dostane infekci a pojde". V zápětí dostávám od Marka výstřižek mé fotky, jak si zdravotník nad Adélkou blaženě rozepíná košili. Posuďte sami, není to dokonalý humor?... Brzo ráno padne rozhodnutí. Pokračujeme v cestě kolem světa!

Letadlo odlétá v 9:05. Na ulici před hotelem odchytávám taxi a míříme na letiště. Trochu se obávám, zda se nasoukáme s nohou, která nejde ohnout do sedaček lowcostu. Letenky Bangkok- Singapur- Sydney, jsme zakoupili za krásných 4000,- u společnosti SCOOT. Airbus a321-NEO voněl novotou. Můj spolucestující je tak trochu "hobit" a vejde se do sedačky i s obvázanou, narovnanou nohou. Odlétáme opět na čas.

Přistáváme v Singapuru. Samotné přistání je epesní. Naskýtají se nám dechberoucí pohledy na Marina Bay a Singapurský přístav. Zapomínáme na vše, co se stalo a pořizujeme mraky fotek.

Jsme opět v Singapuru. Opět stejné kolečko se zavazadly a lístky na singapurskou SMRT (Singaporian Mass Rapid Transit). Musíme značně upravit program a "zpomalit". Máme na Singapur celé odpoledne a večer.

Nemíříme hned do metra. Potřebujeme odpočinek a načerpat potřebnou energii. Singapurské letiště Changi je jedna z top atrakcí tohoto města. Sedáme pod nejvyšším vodopádem v interiéru na světě, nasáváme atmosféru a relaxujeme. Jewel je nepopsatelná. Čas tu ubíhá neskutečně rychle, což nám vůbec nevadí. Po poklidném obědě v McDonalď s, s výhledem na vodopád, se vydáváme velmi, velmi pomalu do velkoměsta.

Jewel

Marina Bay

Marina Bay Hotel

Marina Bay

Po cestě dostáváme informace od Marka, že se z Abu-Dhabí dostal do Vídně, ikdyž s malou obklikou přes Egypt.

Couráme se po Singapuru. Navštěvujeme před setměním známou sochu Marlion. Bloudíme v okolí hotelu Fullerton a obdivujeme singapurské mrakodrapy. Přesouváme se autobusem k ikonickému Marina Bay Sands.

Před západem slunce procházíme po lávce vestibulem hotelu Marina Bay Sands. Tohle není vestibul hotelu, tohle je chrám! Lehce se zdržíme na lávce a nechápavě koukáme pod a nad sebe. V této části města nestačí všechny smysly pobírat to, co máte kolem sebe.

Bloudíme po Gardens by the bay. Čím více se stmívá, tím více je zahrada impozatnější. Rozhodneme se navštívit Cloud Forest. Platíme 24SGD za osobu. Cloud forest je obrovský "skleník". Procházíte doslova pralesem mezi mraky. Je to nepopsatelné a musíte to zažít. Nevím, zda je to umocněné, tím, že venku je noc a světelné efekty dělají své.

Cloud Forest

Cestou zpět fotíme obrovské Supertree grove. V noci ukazují svou plnou krásu. Prohlídku Singapuru zakončujeme v Marině u zpívající fontány. Je to impozantní představení.

Cloud Forest

Supertree grove

Marina Bay

Na letišti se pokoušíme o upgrade do Scoot plus . Akceptujeme cenu 7000,- za oba. Bohužel z důvodu proletěného prvního segmetu v economy na jedné letence, se upgrade nedaří. Máme smůlu a přemýšlím, jak dlouhý let do Sydney s nohou přežijeme. Jdeme do salónku u slunečnicové zahrady. Jsme sympatičtí obsluze u vstupu, takže jdeme pouze na jednu kartu. Alkohol je zde na příděl, ale dostáváme 2x více poúkazů pouze za Adélky úsměv. Salónek už má něco za sebou, ale jsme za něj vděční.

To co jsme zažili po nástupu do letadla, opravdu nechcete. Boeing 787-9 měl interiér ve stavu, jako by 5 let létal něgde mezi Rwandou a Jižním Sudánem. Sedadla v žalostném stavu, popraskané plasty, bordel. U své sedačky jsem našel na zemi kapesník od krve. To, že se z letadla odlupoval lak a křídla byla doplněna o vkusné lepící pásky, už ani nemluvím. Bohužel upgrade nebyl možný ani na palubě. Bizz plus byl již plný. Měli jsme ale štěstí. Velmi milý personál nám byl nápomocný, když viděl kulhající Adélku a dostali jsme 3 volná sedadla uprostřed letadla, kde si mohla lehnout.

Jewel

Scoot 787-9 SIN-SYD

Scoot 787-9

V limbu

Krátce po vzletu točíme směr Sumatra a dosahujeme dalšího milníku naší cesty. Je pod námi Rovník! Let utekl velmi rychle a nakonec byl celkem příjemný.

DEN 11: úterý 16.4. SINGAPUR- SYDNEY

Právě svítá. Probouzím se asi hodinu před příletem a Adélka je v hlubokém limbu. Zkoumám zalátaná křídla stříbrnou tejpou. Už jsme dávno přelétli obratník Kozoroha. V duchu konstatuji, že tohle už musí do Sydney doletět.

Dnes je významný den. Máme za sebou přibližně 20tis. km a jsme přesně v půlce cesty. Ubytovaní jsme ve čtvrti Mascot v apartmánovém hotelu Meriton Suites Mascot Central. Máme skvělou náladu. Celá čtvrť je opravdu příjemným místem. Bydlíme kousek od vlaku, pár stanic do centra. Má spolucestující konstatuje, že čtvrť Mascot je velmi podobná Karlínu. Je moderní, čistá, spousta obchůdků, kaváren a je nám tu velmi příjmně.

Od každé zastávky na naší cestě jsme měli nějaká očekávání. Někde větší, někde menší, ale co se týče Sydney, tak žádné. Tohle město nás nakonec velmi příjemně překvapí.

Odpoledne míříme poprvé do centra. Jedeme vlakem. Je to ten nejpříjemnější a nejrychlejší způsob, jak se po městě pohybovat. Stačí pouze platební karta, podobně jako v Londýně (přiložíte ji k turniketu vždy před a po výstupu z dopravního prostředku a je jedno zda je to tramvaj, loď, nebo vlak). Vystupujeme ve stanici Circular Quay. Je to vlastně velký terminál v centru města, z kterého se dostanete kamkoliv a čímkoliv, co se dá nazvat hromadnou dopravou.

Opera

Circular Qua

My jdeme nejdříve samozřejmě k Opeře. Opera nás moc nenadchne. Je malinká a rozhodně není bílá, jak jsem si ji představoval. Ale v době, kdy byla postavená, to musel být neskutečný architektonický ústřel. Sydney je nádherné město s příjemnou atmosférou. Je tu neskutečně čisto, i přes to, že jsme právě dorazili ze Singapuru. Obdivujeme Harbour Bridge. Je, narozdíl od Opery, daleko větší, než jsem si myslel.

Všude řešíme zubologii..

Circular Qua

Harbour bridge

City hall

Celé město je příjemný mix Stockholmu, San Francisca a Londýna v jednom. Architektura je okázalá, moderní, zároveň hodně industriální, ale i vkusná. Sledujeme čilý ruch lodní dopravy v zálivu a následně se přesouváme tramvají na George street a couráme se až k městské hale a do China town.

DEN 12: středa 17.4. SYDNEY

Měli jsme moderní, plně zařízený apartmán za příjemných 2400,-/noc. Využíváme plně komfortu ubytování. Poprvé pereme a vaříme si snídani. Moc se nám z bytu nechce, ale musíme. Venku je příjemné "podzimní" počasí.

Tentokrát vystupujeme až na Centrálním nádraží a přesouváme se tramvají do stanice Convention. Couráme po náplavce a obdivujeme vysoké, moderní budovy, které tvoří kulisu celého Darling Harbour.

Darling Harbour

Australské národní námořní museum

HMAS Vampire

Už z dálky působí Australské národní námořní museum velmi lákavě. Platíme 25AUD/osoba. Prolézáme všechny ty vojenské lodě, ale nejvíc nás zaujme ponorka HMAS Onslow a torpédoborec HMAS Vampire. Všechny prohlídky jsou komentované a lze využít úschovny batohů zdarma. Ano, tohle byly jedny z nejlépe utracených peněz na naší cestě. Strávíme tu cca 3 hodiny i s obědem.

HMAS Onslow

Australské národní námořní museum

Oběd za 28AUD

Využíváme trajektu. Je to podobné jako v Bangkoku. Zaplatíte pár kaček a dostanete nádhernou prohlídku města. Vyplouváme za nádherného počasí z Pyrmont Bay a po pár zastávkách podplouváme ikonický most s Operou v pozadí. Přístav Cyrcular quay je přetížený, takže několik minut čekáme na vplutí k molu a fotíme nádherná panorama města.

Harbour Bridge

Záliv

The Rocks

V pozdních, odpoledních hodinách, se touláme po čtvrti The Rocks. Sledujeme západ slunce na louce u Observatoře s úžasným výhledem na Harbour Bridge.

The Rocks

DEN 13: čtvrtek 18.4. SYDNEY- HONOLULU

Máme celé dopoledne. Letadlo do Honolulu odlétá až v 16:20. Tentokrát vystupujeme z vlaku už ve stanici Museum. Po návštěvě Anzac Memorial, procházíme celým Hyde parkem, až k St. Mary´s Cathedral. Míříme do botanické zahrady. Je to příjemné místo pro relax. Bonusem je, že všechny atrakce botanické zahrady jsou zdarma, včetně The Calyx (malý květinový "skleník" se spoustou zajímavostí). Uděláme si pár posledních fotek s Operou, pocouráme po centru a ze stanice Town Hall odjíždíme na letiště.

Hyda Park

Anzac Memorial

National Galery

Opera

Letíme s JetStar. Tato nízkonákladová společnost je světoznámá svou spolehlivostí (ano toto je ironie). Naše letadlo má zpoždění "pouze" něco málo přes hodinu. Takže hledáme místo u WC s přebalovacím pultem a přebaluji Adélce nohu. Já jsem Vám zapomněl napsat, že naše taštička plná medikamentů a tekutin, přesahujících 100ml, budila na každém letišti zájem personálu. Hlavně u rentgenu. Sydney nebylo výjimkou :)

Katedrála Sv. Mary

Jetstar 787-8

Odlet ze Sydney

Jetstar 787-8

Na linkách JetStaru je vše za příplatek. Tohle byl paradoxně náš nejdražší segment (cca 7800,-). Nejlepší kup byly sedačky 10H/J. Dostanete opravdu hodně místa na nohy, tichý, soukromý oddíl umístěný za business class. Jako bonus první vystupujete z letadla (ano BC až po vás). Byl to asi nejkomfortnější let.

DEN 14: čtvrtek 18.4. OAHU

Znáte "Probudím se včera"? Tak přesně to se nám stalo. Ano, nadpis této etapy není překlep. Svítá, je něco po 6hod. ráno, přistáváme v Honolulu a je opět 18.4.! Díky tomuto sofistikovanému "tavel-hacku" a překročení mezinárodní datové hranice, naše cesta potrvá o den déle!

Větší šok nás čekal až po přistání. Nekonalo se to, co můžete zažít na Tahiti. Žádné tancující Hula-Hula tanečnice za brnkání Ukulele, žádní příjemní celníci, kteří pouze pokynou, když vidí evropský pas. Pouze staré, betonové monstrum, kde vás na celní kontrole, někde v suterénu, dokážou pořádně "podusit". Chyběla pouze rektální prohlídka. Jinak si připravte odpovědi na otázky typu: kolik a kde vyděláváte, kolik si vezete peněz, odkud cestujete, kam máte namířeno, proč tak malá zavazadla, kde budete bydlet ... otázek bylo mnoho... Rodný list je málo.

Welcome to Hawaii

MHD Honolulu

Pearl Harbor

Check-in v ubytování byl až ve 14:00. Měli jsme spoustu času a tento čas jsme využili na prohlídku Pearl Harbor. Je to místo, které se na Oahu nesmí vynechat. Prohlídka včetně USS Arizona (nutné zabookovat dostatečně dopředu) byla poutavá, ale jednou stačilo. Měli jsme štěstí, že jsme dorazili těsně po otevření. Kolem 11hod. byl památník k prasknutí a já tyhle hromadné akce moc nemusím.

25usd?

Honolulu

Waikiki

Honolulu

Utekli jsme. V centru Honolulu nás místní Vietnamci oškubali o 70usd za 2 obědová meníčka. Jeden z hlavních problému Havaje je neskutečně velké množství turistů, které vyvolává větší poptávku, než je nabídka. Z toho plynou i neskutečné ceny ubytování a služeb (slušný hotelový pokoj na Waikiki vyjde na cca 7000,- , což je více než na Bora Bora). My sehnali krásnou garsonku přes AirBnB za cca 3200,-/noc. Vypnul jsem kalkulačku v hlavě a smířil jsem se s velkou dírou v rozpočtu. Udělali jsme si krásnou procházku po světoznámé pláži Waikiki, dali si úžasnou zmrzlinu za 8usd/kopeček a než jsme padli za vlast, tak si koupili úžasnou večeři z polotovaru ve Walmartu.

Waikiki

Honolulu

Streetfood

AiRBnB

DEN 15: pátek 19.4. OAHU

Jsem milovník amerických filmů. Oahu je jedno velké filmové studio. Tento den byl věnován převážně filmovým místům a na to jsme potřebovali auto. Jedno jsme měli objednané přes Voyage Rental Cars za 89usd/den. Velmi nepříjemná slečna nám neuznala vlastní autopojištění. Nechtěl jsem být ještě více nepříjemný, takže jsme se nechali stáhnout o dalších nekřesťanských 57usd za "ultimate protection" ( v této ceně bude jistě i vyproštění americkou námořní pěchotou a přeprava domů privatejetem). Jediná náplast na toto nasrání bylo přistavené auto. Místo malé Mazdy jsme dostali obrovského, velmi pohodlného Nissana.

Nissan

Chrám Byodo-In

Údolí Byodo-In

Chrám Byodo-In

První zastávka na naší okružní cestě kolem ostrova byl Chrám Byodo-In. Je to úžasné místo na úpatí dechberoucích hor. Atmosféru dokreslovaly těžké mraky a dešťové přeháňky. Vystřižené jak Jurského parku. Když už jsme u toho Jurského parku, tak na Oahu existuje údolí, kde se natáčelo velké množství kultovních filmů (např. Lost, Godzila, 50x a stále poprvé atd.). Kuala Ranch je takový Disneyland a fabrika na peníze. Pokud chcete navštívit TOP turistickou past, tak si zaplaťte jako my, tento úžasný balíček s filmovými místy. Ne teď vážně. Pokud jste milovník filmů, tak možná uvidíte zajímavá, autentická místa, pokud ne, tak utečte.

Jurský svět

Ostrov lebek

Stopa Godzily

50x a stále poprvé

Zapískaly gumy a vyrazili jsme na jih ostrova. Chtělo to trochu romantiky. Ano, já romantik jsem. Makapuu point byl ideální místo. Maják Makapuu na konci stejnojmenného trailu je přesně to místo, kam chcete vzít holku a dát jí tam pusu stejně jako Adam Sandler.

Adélku to rozvášnilo. I přes její hendikep mi navrhla, že vylezeme na Koko Crater. Přizvedl jsem obočí a utrousil "Why not". Tohle si nenechám ujít. Invalidu zralého na kripl vozík nahoře ještě neměli.

Makapuu

Koko Heat

Schody na Koko Crater jsou ve skutečnosti pražce a železnice z úpatí kráteru s přibývající výškou zvyšuje svůj sklon, který je strmý už na začátku výstupu. 300m převýšení na 600m vzdálenosti a celkem 1048 "schodů". Není to pro každého. Pokud nejste alespoň trochu zdatní, tak vyplivnete plíce. To se mi skoro povedlo. Adélka vyběhla kopec jak laň, tedy jak postřelená laň. Nahoře se nám za odměnu naskytnul úžasný výhled.

Lava tube

Oahu

Waikiki

8USD

DEN 16: sobota 20.4. OAHU- MAUI

Ranní odlet v 7:20 byl špatný nápad. Spojení MHD na letiště, brzo ráno, není dobré. Museli jsme použít appku UBER. Cena taxíku 40usd z Waikiki na letiště Mercedesem. Na místní poměry celkem friendly-price. Kirk z latinské Ameriky byl družný řidič a fajn společník.

Let na Maui trvá cca 40min. a pokud letíte s Hawaiian, tak poletíte pravděpodobně velmi unikátním strojem Boeing 717.

Ihned po vzletu se nám naskytly úžasné scenérie. Strmé stoupání Boeingu je opravdu znát. Cestovní hladina je 4200m.n.m. a než letušky stihly roznést nápoje, tak jsme opět klesali na letiště Kahului.

Oahu-Maui

Mustang

Hořící Maui

Maui

Po přistání jsme pár desítek minut naháněli chlápka z autopůjčovny Maui Budget cars. Ano, autopůjčovna je opravdu "budget" a cena odpovídá vrakům, které půjčují. Náš vrak nám ale brzo přirostl k srdíčku. Otlučený Ford Mustang Convertible byla ta pravá amerika, kterou zde chcete jezdit. Cena na den byla cca 2000,-

Na programu byl Waihee Ridge trail. Plný sil po meníčku v McDonalds za 20usd, jsme zdolávali výškové metry. V protisměru jsme potkávali desítky naprosto promočených turistů. Mraky se honily po vrcholcích hor, ale měli jsme štěstí. Trail je poměrně krátký a zdolat se dá za cca 1,5hod. Díky silným dešťům v předchozích hodinách jsme měli krásné výhledy na desítky vodopádů.

Waihee Ridge trail

Surfařská chata AirBnb

Ubytovaní jsme byli opět přes AirBnB ve Wailuku za nekřesťanských 4200,-/noc. Ale cítili jsme se zde doslova jako doma. Ubytování v tzv. Surfařské chatě bylo naprosto luxusní a mělo veškeré vybavení včetně kuchyně s plnou špajzkou a lednicí.

Večer jsme objevili ve městě Whole foods market. Adélka byla naprosto nadšená, že nabídka je bohatší jak v Globusu. Mě stačilo ke štěstí plzeňské pivo, český chléb a bavorské klobásy.

DEN 17: neděle 21.4. MAUI

Vstávačka! Je 3hod. ráno. Vyrážíme na východ slunce! Haleakala sunrise summit je aktivita, kterou by měl na Maui zažít každý. Krom vstupného do národního parku, potřebujete ještě rezervaci na vjezd na východ slunce za 1usd (velmi omezený počet vstupenek), více info najdete zde na webu. Za mě dostanete jednu radu: to že máte rezervaci na východ slunce, neznamená, že zde zaparkujete. Opravdu jeďte dříve.

Haleakala sunrise summit

Parkujeme na zebře na Pražáka a bereme tak poslední místo na parkovišti na vrcholu. Jelikož cestujeme kolem světa opravdu "na lehko", tak vyběhneme z auta opravdu jen na chvilku před rozbřezkem.

Nafotili jsme pár dechberoucích fotek. Romantika jak v jihoamerické telenovele. Bohužel je opravdu zima, takže se během pár desítek minut balíme a vyrážíme na snídani, po které padneme za vlast a probudíme se až po poledni.

Odpoledne máme v plánu další trail. Tentokrát jeden z těch "zakázaných". Jeden takový najdete v údolí Iao Valley. Stačí dojít od parkoviště až na vyhlídkový altánek, tam podlézt zábradlí a pokračovat po vyšlapané cestičce. Trail je opravdu krásny s úžasnými výhledy. Zabere asi 2hod. v každém směru. Měli jsme opět neskutečné štěstí na počasí a nezmokli jsme.Doporučuji!

Iao Valley

DEN 18: pondělí 22.4. MAUI

Road to Hana. Dnes máme v plánu pouze tuto legendární silnici. Vyrážíme brzo ráno, těsně po snídani. Máme namířeno až do Kipahulu. Cesta je opravdu malebná. Větší část trasy jedeme po okraji útesů, nebo hlubokých roklí. Prales se z druhé strany doslova plazí až na silnici. Sledujeme obrovské vodopády a nestíháme vše kolem nás vnímat. Příroda je zde doslova úchvatná. Jedu opravdu rychle a užívám si každou zatáčku. Adélka občas vyjekne (chápu, že z místa spolujezdce se může zdát, že se široký Mustang někam nevejde,...vejde). Spěcháme. Chci být včas u Pipiwai Trailu. Ráno není velký provoz. Jen nás občas za zatáčkou překvapí obrovské F150 nebo Toyota Tacoma. Silnice až do Hany má velmi kvalitní povrch. Z Hany už to tak růžové není a občas jedu krokem.

Road to Hana

Těsně před 10:00 přijíždíme k parkovišti návštěvnického centra Kipahulu. Mladá dívka v uniformě nám kontroluje lupeny do národního parku a pouští nás na velké parkoviště, které se behem pár minut začína plnit (po návratu z trailu nebylo volné jediné místo). Využíváme včasného příjezdu a vyrážíme ihned k vodopádům Waimoku.

Pipiwai Trail

Makahiku

Pipiwai Trail

Nenáročný trail je opravdu fotogenický. Po trase potkáváme několik velkých vodopádů, včetně mohutného Makahiku. Míjíme obrovský banyan a vstupujeme do hustého porostu bambusu. Co mě na Havaji vytáčí, jsou všudepřítomné zákazové a příkazové cedulky, s tím co se nesmí a co zde hrozí, případně kolik Vás návštěva danného místa bude stát (pokud zákaz porušíte). Cedulka těsně před cílem byla za 100usd, což mě za to stálo. Vyrazil přímo pod vodopád Waimoku. Zážitek za to stál. Díky tomu vznikly fotky, které přikládám. Btw: předpokládám, že časem, už na letišti, budou turisty po příletu obalovat bublinkovou fólií.

Pipiwai

Waimoku

Seven pools

Waimoku

Po návratu na parkoviště ještě navštěvujeme nedalekou atrakci Seven pools a přilehlou pláž. Vstup je zakázán.

Waimoku za kilčo

Seven pools

Cestou zpět se kocháme a občas uděláme zastávku u vodopádů, které lemují většinu trasy.

DEN 19: úterý 23.4. MAUI

Dnes je den zaslouženého odpočinku. Naposledy jsme se koupali na Maledivách (když nepočítám Bangkok v okolí Si-Lomu). Dlouho vybíráme vhodnou pláž. Nakonec padla volba na Kajekili beach. Je to celkem daleko, ale cesta nám rychle utíká. Na Maui se jezdí opravdu svižně. Nikdo zde nedodržuje rychlost. Když už mě auta nejen předjíždí, ale i podjíždí odstavným pruhem, tak se přizpůsobuji provozu. Prdím na maximum 45mph a dávám tempomat na 55. Mám sevřené půlky, Adélka řídit nemůže a já nemám mezinárodní řidičský průkaz (jedna z věcí, které jsme před odjezdem nestihl).

Přijíždíme na veřejné parkoviště u hotelu Westin, které je přímo u zmiňované pláže. Parkoviště je v dopoledních hodinách už skoro plné. To se nedá říct o pláži. Je tu liduprázdno. Pláž vypadá pohádkově. Jak vystřižená z katalogu. Vše je nádherné, než vlezete do té křištálové vody, která byla ještě křišťálovější než na ostrově Dhigurah. Je konec dubna a voda v moři je opravdu studená. Má odhadem 20-22°C. Možná víc, ale po 30°C teplé vody na Maledivách, si zde připadám opravdu malinký. Nakonec se zde cachtáme, na můj vkus, docela dlouho.

Kajekili beach

Maui

Odpoledne nás už svrbý paty a chceme vyrazit někam do přírody. Plán nemáme. Nakonec vyrážíme po Road to Hana udělat pár fotek duhového eukaliptového lesa. Nedaleko nacházíme i krátký, ale opravdu pěkný trail v bambusovém porostu podél posvátné řeky Papaaea. Nacházíme zde i krásný vodopád a po krátkém bloudění mezi bambusovým porostem se ocitáme na pastvině plné krav. Kocháme se západem slunce u rezervoáru a přemítáme o tom zda Maui bylo, nebo nebylo tak krásné, jak jsme si ho představovali...

Eukaliptový les

Bambus

Západ slunce na Maui

Road from Hana

DEN 20: středa 24.4. MAUI- NEW YORK

Ráno si dopřáváme dlouhého spánku. Vrácíme auto a necháváme se odvézt na letiště. Máme před sebou krátký let do Honolulu a potom hooodně dlouhý do Velkého jablka. Na letišti Kahului si uvědomíte, jak velký je zde přetlak turistů. Naše letadlo odlétá ve 12:55 a další cca v podobném intervalu jako linka 205 mezi Budějovickou a Zeleným pruhem.

Adélka se snaží na letišti v Honolulu nakoupit nějaké dárky. To mě nechává chladným. Mířím do Burger King a za židovských 25usd si dávám plnotučné meníčko.

717 Maui-Oahu

Odlet z Honolulu (a330)

Nejdelší vnitrostátní let

New York

Musím se posilnit. Let bude velmi dlouhý a o amerických aerolinkách nemám dobré předsudky (potvrdilo se, že Hawaiian není výjimkou). Doposud jsem nejdelší vnitrostátní let absolvoval z Paříže do Fort de France. Tento let bude ještě o 1000km delší. Do New Yorku poletíme více než 9hod. a 8 tis. km.

DEN 21: čtvrtek 25.4. NEW YORK

Jednosměrná letenka stála 6200,-. Nečekal jsem mnoho. Airbus a330-200 měl nejlepší léta za sebou a interiér tomu odpovídal. IFE moc nefungovalo, sedačky byly prosezelé a my byli rádi, že už jsme na letišti JFK.

Využíváme zelené linky Airtrain do stanice Howard beach. Odsud jedeme dále metrem linky A až na World trade center. Opět ke vstupu do MHD stačí pouze bezkontaktní platební karta (snem každého cestovatele, aby tohle fungovalo všude na světě).

Touláme se po dolním Manhattanu, v Battery parku krmíme veverky a kroutíme hlavami nad nekonečnými frontami na ferry k soše svobody. Snažíme se bez úspěchu na Brodway fotit bronzového býka. O chvilku později navštěvujeme Ground zero. Celý park s "bazény" má ponurou atmosféru, ale jsem rád, že tu jsem. Památník v podzemí necháme až na pozdější odpolední hodiny.

New York

Veverka

Ground Zero

Central Park

Chceme něco veselejšího, takže se přesouváme expresní linkou do Central parku a hledáme různá filmová místa ze Sám doma a mého oblíbeného filmu Všemocný.

Jsme utahaný jak koťata. Najivně se přesouváme k hotelu a prosíme o dřívější check-in. Obsluha je milá, ale 50usd navíc nehodláme akceptovat. Necháme si zde alespoň batohy a jdeme na prohlídku památníku. Je za rohem. Platíme každý 33usd. Cena je pro nás akceptovatelná (zanedlouho konstatujeme, že to za ty peníze opravdu stojí). Památník je rozsáhlý, atmosféra je těžko popsatelná a trávíme zde více jak 2 hodiny. Nebudu se zde více o tomto museu rozepisovat, musíte to navštívit a poznat sami...

Památník

Ubytovaní jsme v na 2 noci v hotelu MOXY NYC Downtown. Platím nejdražší hotel v historii mého cestování. Dvě noci se snídaní nás stojí šílených 13800,-.

DEN 22: pátek 26.4. NEW YORK

Po snídani nevalné chuti se vydáváme do víru velkoměsta.

Máme v plánu projít celou Brodway. Navštěvujeme Chinatown a fotíme Brooklin bridge. V New Yorku nejsme poprvé, takže "vyzobáváme" místa, která nás opravdu zajímají a která jsme doposud nenavštívili.

Náročnou procházku městem zakončujeme v Michelinské, české restauraci v Bohemian National Hall. Samozřejmě jsem si objednal točené plzeňské se smaženým sýrem a tatarkou. Adélka wienerschnitzel s bramborovým salátem! Je tu fajn česky mluvící obsluha a atmosféra je příjemná. Dáme si jako dezert palačinku se zmrzlinou a tvarohové knedlíky v pivní omáčce. Už jen se dopravit na hotel a zalehnout.

Brooklin bridge

China town

Bohemian National Hall

Dnešní noc byla peklo. Hlučná, špatně fungující klimatizace, hluk párty z hotelového baru a pořád někdo trajdal po chodbách. Nemohli jsme usnout a jako bonus ve 2 ráno postihl náš pokoj neuvěřitelný smrad marihuany linoucí se z ventilace. Už si ani nepamatuji, v kolik hodin jsem usnul, ale byl jsem pěkně nas*aný.

DEN 23: sobota 27.4. NEW YORK- LONDÝN

Po 10hod. jsme rádi opustili hotel. Moxy (řetězec Marriott) naposledy! Nenecháme si kazit náladu. New York je úchvatný. Právě je zde jaro v plném proudu. Vše kvete, vzduch je voňavý (teda krom okolí World trade centra, tam se hulí na každém kroku a ten odér je prostě všudepřítomný, koks je asi po světové krizi moc drahý) a na sluníčku je opravdu příjemně.

USS Intrepid

46th street

Metro NY

Let do Evropy máme naplánovaný až na 18:20. Máme spoustu času, takže se touláme po levém břehu Manhattanu. Navštěvujeme zajímavý Little island, procházíme po Highline (bývalá nadzemka, z které je dnes krásná pěší zóna s výhledy na okolní zástavbu) a procházku končíme u Vessel. Nakonec uděláme jěště pár kroků k letadlové lodi USS Intrepid a zamíříme k metru směr Central park. Na 46th street sledujeme zásah místní hasičské jednotky. Je mi blbé zde zírat a fotit, Adélka má zjevně ráda hasiče a velká auta, takže fotek máme mraky.

Little island

Highline

Vessel

Přesouváme se metrem na letiště. Máme neskutečný hlad. Mám už samozřejmě dávno v merku, kam si zajdeme na oběd. Navštívíme TWA terminál na JFK!

Pokud se někdy ocitnete na letišti JFK, tak navštívit toto místo, je naprostá nutnost! Větší fajnšmejkři se zde ubytují a vychutnají si bazén na střeše s jedinečným výhledem na plochu letiště. Hotel s odbavovací halou je opravdu autentický a dýchne na Vás ta pravá atmosféra zlaté éry letectví. Právě je zde svatba a obřad je přímo u venku stojící Lockheed Constellation. Neznám dokonalejší místo na světě pro takhle významný okamžik.

TWA Terminál

Catch me if You can!

Atmosféra místa dostává ještě daleko větší šmrnc. Pánové ve smokingu a dámy v krásných róbách. Opět něco co se špatně popisuje, ale dobře fotí...

TWA Terminál

Poslední přeskok přes oceán. Tentokrát potřetí a přes Atlantik. Letenky jsem koupil u společnosti Norse. Premium class za pouhých 6000,- byl ten nejlepší kup na naší cestě. Bez nadsázky mohu říct, že minimálně servis na palubě byl lepší než u United ve třídě Business Polaris (letěli jsme rok před tím podobnou trasu). Letušák si nás doslova rozmazloval celý let. Prosím létejte s nimi!

Norse 787-9

DEN 24: sobota 28.4. LONDÝN

Stejně jako Willy Fog, i my ukončujeme naši cestu kolem světa, symbolicky, v Londýně (ten přískok EasyJetem do Prahy bereme jako formalitu). Je to zároveň naše nejoblíbenější evropské město. Je tu sice klasické londýnské počasí, tzn. hnusně, ale to nám vůbec nevadí. Máme neskutečné a intenzivní zážitky, o kterých budeme vyprávět do konce života!

Londýn

ZAJÍMAVOSTI:Celkem jsme nacestovali cca: 44.890km.

Z toho: 236km pěšky, 502km autem, 16km na kole, 135km metrem, 96km vlakem, autobusem cca 548km, lodí: 286km, taxíkem: 121km a sanitkou: 15km!

Přeletěli jsme 3 oceány. Navštívili 9 zemí na 4 kontinentech.

Překonali jsme rovník, obratník raka i kozoroha a samozřejmě mezinárodní datovou hranici, kde jsme se posunuli v čase.

Je 13.6. 2024 a Adélku stále v některých polohách (kolene) bolí noha. Má nádhernou jizvu a říkám jí Frankensteine.

Cena letenek byla cca 36.500,-/osoba.

Ubytování: 31.600,-/osoba

Jídlo a pití: 16.100,-/osoba

No a jelikož, kolem světa, cestujeme maximálně 5x za život, tak Vám prozradím celkovou cenu: 119.536,-/ osoba

Letecká mapa na Flightradar: https://my.flightradar24.com/cestakolemsveta

"Dem, ať tmou noční či dnem,
cíl máme pouze ten projít zem za 24 dnů
ať vyplní se sen v němž zpátky domů chcem přes Singapur.
Svět je kulatý jak míč stačí najít si klíč
a jeho kouzlo pochopíš,
klíčem k přátelství je jen
sám máš ho v srdci svém,
klíč k přátelství je jen
sám máš ho v srdci svém." "Willy Fog" ( https://www.youtube.com/watch?v=yu_5T4t2XoM )

Instagram: @barneyho_u_lety

Pokud jste dočetli až jsem, tak Vám rád zodpovím jakékoliv dotazy. Váš Barney!

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 17 x Velmi praktické!

📷 11 x Krásné fotky!

😂 12 x Rozesmál jsi mě!

📖 13 x To chci taky zažít!

❤️ 29 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Barney Flyer

Cestopis byl naposledy aktualizován 24. 1. 2025

Barney Flyer procestoval 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

30 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

frixus

před 9 měs

Ahoj,

jak velke ste mali zavadlo (co vsetko ste v nom mali) a cim ste leteli s HNL-JFK za tak dobru cenu?

Barney Flyer

před 9 měs

Ahoj.

Měli jsme každý 20L batoh Levis. Ano, letěli jsme hodně na lehko a proto jsme vybrali na cestu duben (všude po cestě bylo příjemné počasí) a měli jsme po cestě 2 ubytování s pračkou a sušičkou (Sydney a Maui). Některé věci včetně těch na šnorchl nám přivezl na Maledivy Marek a zase je odvezl.

Měli jsme s sebou každý asi 6 triček, 2x kraťasy, 1x plavky, 1x tenký svetr, spodní prádlo, pláštěnku. Z el. powerbanku, adaptér na různé zásuvky, kabely a mobil. Z drogerie pouze kartáček, deodorant a pastu na zuby (opalovací krémy nám na Maledivy dovezl Marek a zase si je odvezl).
Plus na sobě jsme měli vždy do letadla jeany a mikinu. Plus samozřejmě pas, kreditku, debetku, řidičák, kapsičku s léky a asi 800 usd cash.
Většinou batoh ležel na ubytování, v autě a 3x v úschovně zavazadel, nebo v letadle nad hlavou, takže jsme ho moc na zádech neměli a proto jsme ani tentokrat nezvolili naše krosny z Decathlonu.

Ohledně letenek do NY. Někdo mi tady poradil, že nemám kupovat letenku z Honolulu do NY, ale přímo z menších ostrovů do NY (je to levnější). Takže jsme měli letenku Maui-Honolulu-New York s Hawaiian.

img-7967.png

Jakub Langer

před 10 měs

Takze jsi objel Svet za pouhych 24 dni, vsem znamy, s dobrodruznymi plany.
Dlouhou cestu jsi chystal, s povesti gentlemana, tvuj zivot to je zmena a dukaz hned jsi nam dal.
Marek byl tedy Barnabáš (neboli Passpartout neboli Rigodon), maly Chico Šampión se asi ani neobjevil.
Adelka jako mala Romy, vzdy puvabna a libezna.

Dobre a vystizne jsi nam popsal tento vlastni rekord pokorujici i 80-denni cestu britskeho sira Philease Fogga. Skvele, ze i s prilozenymi fotkami.

Na zacatku teto RTW se asi cas dle prazskeho staromestskeho orloje nebo videnskeho Stephansdomu spatne kontroloval, ale aspon, pokud jste jako Willy ukoncovali cestu v Londyne, zajeli jste z Gatwicku k londynskemu Big-Benu a provedli casovou kontrolu s kapesnimi retizkovymi hodinkami?

Take jsme se dozvedeli, ze za 24 dni lze navstivit az 7 destinaci (Maledivy, Singapur, Bangkok, Sydney, Havaj, New York, Londyn). To jsou pres 3 dny na jednu destinaci. I takhle to lze, cas na RTW v ramci dovolene je vzdy omezeny. A jeste snad zvedavost ohledne uvedenych 236km pesky. To by vychazelo okolo 10 km denne. Coz je samozrejme zdravi velmi prospesne, a take docela obdivuhodne, kdyz vam take volny cas ubiral spanek a x-hodin v letadlech a dalsich dopravnich prostredcich. K tomu poctu kilometru pesky jsi dosel diky nejake neustale zapnute aplikaci s krokomerem? Celkem by me to zajimalo, nebot neco takoveho nepouzivam.

Diky za globalni cestopis a hodne elanu a sil treba do dalsich pestrych RTWs!!

Barney Flyer

před 10 měs

Ahoj. Časovou kontrolu jsme prováděli pouze švýcarskými hodinkami TAG Heuer (pokrok nezastavíš). My se tentokrát pohybovali mezi Tower bridge a Blackfriars bridge (po obou stranách) díky počasí jsme konečně navštívili Tate Modern, nějakou místní kavárnu a užívali si liduprázdné ulice. Takže ten Londýn byl opravdu jen symbolicky. Ano lze navštívit tolik destinací, pokud to jsou převážně města, kde vybereš jen to TOP. Bylo celkem dost dní na Maledivy na relax a chození po Maui. Tam se nachodilo celkem hodně (kolem 20km denně). TKdyž zmiňuji ty km, ano v průměru cca 10km/den. Ono i v těch městech se nachodí opravdu hodně a my byli na nohou cca 8-10hod. každý den. Měříme to každý ve vestavěné aplikaci "zdraví" na iphone, bereme údaje z google maps, kde máme časovou osu a pak to průměrujeme (takže klidně to může být +- 15km, ale spíš více). Ohledně času, musíš brát také to, že 4 lety z 12 byly noční (MLE-SIN, SIN-SYD, SYD-HNL a HNL-JFK (zároveň ty nejdelší, takže jsme cestovali, polykali kilometry a spali v jednom)), což bylo poměrně náročné, ale člověk se před tím posilní v salónku na lounge key a pak prostě odpadne :D . Na tyto lety jsem vybíral lepší sedačky, plánoval přes seatmaps a občas něco doplatil. Ale krom jednoho (SIN-SYD (což byl podceněný průser viz cestopis)) to byly lety po vícedenní zastávce v destinaci. RTW jistě ještě bude. Ale teď bych dal pár let pauzu :-)

Jakub Langer

před 9 měs

Treba za par let date novou RTW jen v Biz tride nebo minimalne v Premium Economy.
A treba by stalo za uvahu zkusit trasu v opacnem smeru a zahrnout treba i Karibik/Stredni/Jizni Ameriku, Novy Zeland, Japonsko/Cinu/Indii, Afriku.

Barney Flyer

před 9 měs

Zatím nejsme tak nároční, aby to bylo v BIZ. Premium economy je fajn a když se naskytne super cena jako v Norse, tak proč ne :-).

Afrika zatím nepřipadá v úvahu (tam nás to ani jednoho netáhne). Dost možná se nabízí Střední amerika (ale spíše nějaký další nepoznaný ostrov malých Antil, dlouho mám na bucket listu Guadeloupe). Chci dlouho zkusit přímý let ze Santiaga do Sydney (plochozemci nevěří, že to létá :D, tak chci pro ně důkaz). Ale bude dost kostrbaté dostat se z Guadeloupe do Santiaga :-D Sydney nás učarovalo, takže se tam chci vrátit. Určitě chceme do Japonska. Takže takhle nějak třeba: Praha- Paříž- Guadeloupe-(někudy)- Santiago- Sydney- Tokyo- Thaipei- Praha. Sakra to je šílenost :-D Delší zastávka na Guadeloupe a pak něco mezi Thaipejí a Prahou (asi nějaký Thajský nepoznaný ostrov :-) )

restart

před 10 měs

Díky za sdílení cestopisu, skvěle se to celé četlo. Jsem rád, že i po tom trablu se zraněním jste mohli v cestě pokračovat. Beru si z toho spoustu inspirace i pro moje budoucí cesty.
P.S.: abych Ti to tady nespamoval, dovolil jsem si poslat ti SZ, kde by mne zajímal tvůj názor na moji plánovanou cestu. Měj se fajn a ještě jednou díky za sdílení cestopisu!

Barney Flyer

před 10 měs

Ahoj.

večer na to kouknu a určitě odepíšu ;)

a díky!

Petr Soukup

před 10 měs

Paráda. Tak nakonec vše klaplo a nějaký ten trabl se u cestování holt občas přihodí (taky jsem poznal thajské zdravotnictví, když jsem položil "fichtla" na Koh Tao). Cestopis je inspirativní a až bude dostatek času, třeba se také do něčeho podobného pustím. Plány i chuť by byla. Kdybys, Vojto, někdy narazil na slušné letenky na ty Cook Islands, dej mi vědět, prosím.

Díky za cestopis

Barney Flyer

před 10 měs

Ahoj.

budu po nich koukat. Třeba se objeví nějaká akční na NZ a pak ten přelet se dá celkem levně. Ale začínám mít myšlenku o přechodu Tahiti pěšky a celkové to udělat víc o trajlech a pak dát relax na Cook a Auitutaki

img-7448.png

img-7449.png

Libor_S

před 10 měs

Toto jsem si zařadil do plánu jít pěšky, až tam někdy budu, na základě tvé cesty autem po té silnici. Aktuálně takto začínám procházet méně navštěvované Azorské ostrovy (včera výstup na sopku Pico). To bys šel se stanem?

Barney Flyer

před 10 měs

Uprostřed je kemp s ubytováním v klasických pokojích (mají 2 “kategorie”), takže klasika Booking. Tam bych dal klidně 2 noci a kouknul po okolí. Co bych dal jako další etapu, tak Mt. Aorai až na vrchol s přespáním na jedné z chat. Stan bych nebral. Max nějakou karimatku a spacák, případně pro sichr celtu. Pak přesun trajektem na Moorea, ta by se dala přejít celá za 3 dny (cest je tam přes hory mraky).

img-7465.jpeg

Šárka Morávková

před 10 měs

Teda Vojto... dobrý! Tohle bych asi musela absolvovat sama, s manželem by to už nešlo :-). Taky jsem myslela, že dáš na pár dní Polynesii, ale tuším, že se tu si dáš samostatně a na dýl, co?

V každém případě díky moc za inspiraci a sdílení, třeba jednou jednu takovou podobnou cestu taky dám. Na starý nemocný kolena...

Měj se!

Barney Flyer

před 10 měs

Tak nějak se to stalo. Mělo to své důvody. A Havaj je také Polynésie ;)

A ano chci kombinovat Tahiti s Moorea s Cook islands ;)

Šárka Skrbková

před 10 měs

Super cesta, super cestopis, pěkně vtipné a hezké shrnutí na závěr. Palec hore;)

divan

před 10 měs

Se zájmem jsem si to přečetl!

Azul

před 10 měs

Hezký!Jsem ráda,že se vám to povedlo👍

Pavel Planespotter

před 10 měs

Musím se přidat k pochvale výletu. I přes trable jste to dotáhli do konce a to se cení. Palec nahoru!

FilipZeVsi

před 10 měs

Nádherní lidé, nádherné dobrodružství. Díky moc za sdílení téhle podařené cesty.

Sue Ellen Ewing

před 10 měs

Pěkně napsaný, je vidět, že jste si užili.

Já bych si vybírala destinace, kde jsem ještě nebyla, zejména když si s tím dáš tu práci a celé si to plánuješ sám.

Třeba místo NY, LA nebo SF, místo Londýna Madrid a místo Bangkoku Kuala Lumpur...

Jakub Langer

před 10 měs

Možná bych spíše zvolil mix již známých oblíbených destinací a zbrusu nových destinací.

V těch oblíbených může být výhodnou snadnější orientace, a v těch nových zase může jít o pozitivní wow-efekt nebo naopak o zklamání.

Také hraje roli cena letenek do různých destinací, a těch může být během měsíční cesty i přes jednu desítku.

Barney Flyer

před 10 měs

Přesně jak píše Jakub. Byl to mix. Vidět jsme chtěli Maledivy (ne na dovolenou), Havaj (jestli tam chceme na dovču), Singapur (ten byl jasný od začátku). Vypadla z toho v rámci okolnosti Dubaj, ale to nám nevadilo. Úplně náhodou vzniklo Sydney a to bylo nejlepší překvapení na cestě. Bangkok si vyžádala Adélka a tam mohu kdykoliv, stále je co dělat a stojí to za to. New York byl z 3 důvodu: 1) chtěli jsme ho poznat trochu víc, 2) Norse do Londýna za pecka cenu 3) bylo to místo kde jsme získali spoustu času na cestu tím přímým létě západ-východ z Honolulu a ukrojili spoustu km co nejkratším čase (i letenka byla za fajn cenu). No a pak samozřejmě hodně se stavělo na letenkach a např. když jsem hledal spojení na jižní polokouli, tak zrovna Bangkok-Singapur (stop 17hod.)- Sydney za 4000,- bezkonkurenční, zvlášť když víte, že do toho Bangkoku se z malediv dostanete také velmi dobře (měla to být původně air asia Male-Bangkok za 4200, ale chtěli jsme ten singac a rozdíl v ceně za Singapore Airways za to stál). Takže jak vidíš… vše mělo své důvody a dostat to maximum z 24dní není jednoduché. P.S. Londýn byl od začátku pomyslný cíl. Protože prostě tam se cesty kolem světa zakončují! ;)

melounek

před 10 měs

to je fest dobré, hlavně ta Havaj, jsem rád , že jsem si mohl opět připomenout výšlap na Koko Head, je to záhul i pro člověka v normálni kondici natož se zraněným kolenem.

Popelka

před 10 měs

Kdybych byla v kondici, vyběhla bych to pravou zadní, takhle to odnesla jen levá ❤️😀 ale děkuji za poklonu 😌

Libor_S

před 10 měs

Máš to pěkně sepsané. Cesta podle mého vkusu by to nebyla, ale pro mnohé ano, tak proč ne. Jste teda rádi, že jste na Havaj takto krátce nakoukli, když jsem vás tam při plánování přesměroval místo Tahiti? Jinak jako starousedlík u Zeleného pruhu hlásím, že linka 205 už téměř 8 let neexistuje (jezdí sem z Budějovické 124 a 134 a odjinud).

Barney Flyer

před 10 měs

Díky. Původně měli být Cook islands s Aitutaki, ale tam jsme přesvědčeni, že chceme jet na plnohodnotnou dovolenou a možná budeme kombinovat s Tahiti/Moorea, kam se chceme minimálně ještě 1x vrátit. Z Havaje mám stále rozporuplné pocity. Něco mě tam láká dát tomu ještě šanci, ale nedostavil se ten “wow efekt” a proste někdy nechápeš proč ti to ono místo nesedí, ale je to prostě tak. Čekal jsem kdo se té linky chytne a to číslo linky mě prostě jen random napadlo. P.S.: mám kancl na Budějovické v Tetrisu ;)

Karel

před 10 měs

Takze nakonec se tu cely cestopis objevil😉

Gratuluji k ceste a spouste vzpominek po zbytek zivota.

Ala

před 10 měs

Barney, diky za cestopis :-)

Barney Flyer

před 10 měs

Však jsem dlužník. Tyto stránky si to zaslouží ;)

Štěpán Frána

před 10 měs

Úžasný. Už nějakou dobu se chystám na něco podobného. Díky za inspiraci.