Brazílie 2014

Úvodem

Začátkem roku 2014 se obvyklí scénář s plánováním tripu jaksi přetočil. Tentokrát bylo jasné, kdo jede, ale nebylo jasné kam. Já měl v hlavě už pár let návštěvu Brazílie a dokonce už něco načteno a připraveno. Můj návrh u skupiny "Dovolená 2014" prošel. S tím, že musím všechny přípravy před cestou zařídit. To já rád. Vybral jsem duben, cca 10 dní, Rio a okolí, našel jsem pár akčních letenek a předhodil rozpočet. S pár připomínkami jsme se mohli pustit do práce. Následně jsem sestavil itinerář a společně jsme naplánovali začátkem března diskusní večer v berounském Black dogu. Potvrdili jsme si datumy, předběžné plány na navštívená místa a úkolem večera bylo vybrat hotel a doladit detaily. Do týdne jsme měli zaplacené zpáteční letenky Praha - Paříž - Rio a vybraný i rezervovaný 3*hotel u pláže Copacabana. Přesně měsíc před odletem byly hlavní body splněny a mohli jsme se začít těšit. Dnes, kdy píšu tyto řádky, je 14.4.2015 a přesně rok od odletu do Latinské Ameriky :-)

Den po dni

14.4.2014

Po tradičním předání shopu a zajištění běhu obchodu i bez mé přítomnosti, mě vyzvedává Janina v práci s kufrem před 17. hodinou. V půl 18 jsme na letišti a scházíme se celej tým - Já, Richard, Vilík a Richardova sestra Tereza. Kluci podnikají nezbytné přípravy před letem, totiž omámit smysly, jak to jen jde, a já s Terezou řešíme boarding pasy a odbavení. V 8 usedáme v letadle a do půl hodiny opouštíme pražskou půdu. První kraťoučký let končí v Paříži, kde máme hodinu na přestup. I s mým cigárem to stíháme v pohodě. Druhý, 10 ti hodinový, let už vyžaduje trochu trpělivosti. Naštěstí je noční a po jídle a pivku na jeho většinu usínáme.

15.4.2014

V půl 6 ráno brazilského času přistáváme v Rio de Janeiru. Ženeme se k imigrační kontrole, pak pro batohy a za chvíli už hledáme směnárnu. Většina měníme většinu dolarů na brazilské reály. Dohromady máme pěknej štůsek bankovek. Před letištní halou už je světlo, když zvažujeme způsob dopravy do centra, do hotelu. Na hromadnou dopravu se po ránu necítíme a tak bereme tágo, jež nás i s kuframa na hotel zaveze za 15 na osobu (150,- Kč). Hodinu jedeme městem v dopravní špičce, míjíme chudinské čtvrtě, tzv. slumy, občas sprchne. No nálada posádky zatím nic moc. Asi v 10 se loučíme s taxikářem a první naše kroky směřují do bufetu naproti našemu hotelu. Mají tu velkou nabídku fresh džusů, tousty, pizzu a wifi. Tu hodinu do checkinu v hotelu trávíme tady. V hotelu na recepci zjišťujeme, že naše základní angličtina je nám prd platná, prd platná je totiž i pokročilá angličtina Terezy. Ale nevadí, nějak se domlouváme a po 5ti minutách míříme výtahem do našeho nového týdenního domova s číslem 608. Apartmán má 2 pokoje, 2 balkony a sociálku se sprchou a záchodem. Ložnici s letištěm a skříní zabírá Ričrd s Vilem a pokoj s kuchyňkou obsazuju já s Terkou. Terka na rozkládací gauč a já si musím počkat na matraci. Prej je to zdravé spaní, nestěžuju si. Odpoledne jdeme na prohlídku okolí. Zkontrolujeme pláž, okolní uličky, pivo v jednom pubu a taky zásoby v supermarketu. Zpět na pokoj neseme tašky zásob na pár dní a něco chlastání na večer. Vybalujeme, Richard mi holí hlavu, Vil rozbíhá připojení k netu, Tereza kontroluje plány na další dny. Se setměním usedáme na balkoně, kecáme a kouříme až do dna litrové Cachacy (čti kačása nikoliv čakaka - jak tomu říkám já :-D). Po půlnoci odpadáváme do lůžek a přistýlek.

16.4.2014

Ráno v 8 snídáme freshe před hotelem a pak se vydáváme podél Copacabany vpravo až k útesům před Ipanema beach. Na útesech máme štěstí na mladé ucho z Čech, jenž si vykračuje s brazilskou puberťačkou. Takovej zajímavej páreček, ale přírodní zákony přitažlivosti fungujou na všech úrovních. Pája nás fotí a pokračujeme ve svých cestách. Je určitě přes 25°C, ale je pod mrakem tak koupání ještě odkládáme a jdeme pěšky do botanické zahrady. Celou si ji projdeme a i s ochutnávkou brazilské kávy a lehčího občerstvení odcházíme po poledni směrem zpět k hotelu. Tentokrát kolem městské přírodní laguny, kde nás vyleká jak hromada běžců a cyklistů, tak místní fauna. Ptáci ještě v pohodě, ale když přes cestu přeběhne velkej chlupatej bobr, jenž se šplouchnutím mizí v křoví u břehu, nechápavě na sebe koukáme. Jdeme blíž a zjišťujeme, že to se tu probíhá kapybara. Jdeme dál. Dáváme zastávku na pivo a pak na Salgados (smažené těsto plněné dle libosti za 3 reály), procházíme městem a shoping zónou až k našemu hotelu. Na pokoji jsme v 5 večer s nachozenými pětadvaceti kilometry. Výživný den zakončujeme na večerní margaritě u promenády na Copě a pak u střešního hotelového bazénu.

17.4.2014

??? Tenhle den nějak nedokážu dohledat ani v paměti ani ve fotkách. Možná to byl ten den, kdy nám prodavačka v "našem" supermarketu při nákupu 3 lahví říkala, ať nepijeme tolik té Cachasy, že je to sice levný alkohol, ale ve větší míře to vypatlává a navíc to samotné, bez ostatních přísad do margarity, ani není moc pitelné :-D

18.4.2014

Ze včerejšího dne máme na dnešek domluvenou tour k soše Ježíše Vykupitele. V 8 čekáme před hotelem na transfér. Půl hodiny se nic neděje. Na recepci hotelu žádáme o telefonát na místní CK, vysvětlení situace a přebookování na následující den. Nevím jestli si přesně rozumíme, ale kývání chápu jako, že ano. Měníme program a vydáváme se podél pláže tentokrát vlevo. Asi 3 kilometry vzdušnou čarou vidíme Cukrovou homoli, jeden z cílů našeho pobytu a tak si vykračujeme směrem k ní. Po 2 kilometrech nás zastaví military zone a zjišťujeme, že tudy cesta nevede. Hoši jsou netrpěliví a "kopec" je ani moc nezajímá, tak se rozdělujeme. Oni jdou zpět k plážím a my s Terezou hlouběji do centra města. Motáme se uličkami, než nejdeme hlavní třídu a na ní infokancelář. Tady bereme mapu a a ptáme se na HMD jež nás dopraví, kam potřebujeme. Tak složité to nebylo, ale od hotelu to snáz rozhodně vypadalo. Před 11 vystupujeme kousek od parku, z nějž vede lanovka s mezi zastávkou na Urce (menší kopec) až na Sugar Loaf. Slunce praží, dnes už je typický brazilský letní den. Kupujeme lístky na lanovku a absolvujeme první úsek. Na Urce čůráme, fotíme a čekáme frontu na lanovku č.2. Čekání nám krátí setkání s "lvíčkatými" opičkami. Jsou legrační a celý zástup lidí se jim snaží co nejvíce přiblížit. Skáčou sem a tam. I opičky, i turisti. Před nástupem do lanovky mě zaujme dost chatrně působící dřevěná konstrukce, ale byla by velká náhoda, kdyby to spadlo zrovna s námi, tak nalejzáme a užíváme si vyhlídkovou jízdu nad městem. S Cukrové homole se výhled posunuje ještě o pár levelů výše. Na záliv, na město, na Crista - vše je jako na dlani. Absolvujeme kratší procházku porostem na homoli a po 1 odpolední lanovkou míříme zpět na zem. Ze zastávky poblíž odjíždíme autobusem někam k hotelu, tam vyzvedáváme plavky a jdeme najít zevláky :-) Ve 3 jsme kompletní. Kluci jsou v plavkách, u surfařskýho staniviště, nohy v písku, drinky v ruce. Zbytek dne je free a většinou účastníků vymodlené flákání po plážích Ipanema a Copacabana. Cestou na Ipanemu dáváme pozdní oběd "na váhu". Naložíš na talíř, co chceš z obrovského bufetu a platíš dle navážených gramů. I s desertem a pitím jsme cca za 20 reálů. U pláže zkoušíme posilavací koutky, shyby, benč atp. Pak uleháme na pláži. Tereza se připojuje ke skupině mladých lidí, mixu všech národností. S ní se uvidíme až později na hotelu. Teď se poflakujeme sami. Do večera se osvěžujeme v oceánu, řádíme mezi vlnami a popíjíme kokosové mléko nebo margaritu. K večeru pojídáme mořské příšery na špejly. Noc trávíme u bazénu s nákupem od surfaře, kterého splašili přes den kluci.

19.4.2014

Sobotního rána si asi dosedá změna časového pásma a brzké usínání z předchozího dne. Jsme vzhůru v 6 ráno! Ze střechy od hotelového bazénu pozorujeme rozjasňování oblohy. No heeej, proč nejsme na pláži? Sbíháme přes pokoj hotelem a běžíme až k vlnám. Famózní východ slunce a hrátky s foťákem. V 8 jsme zpět v pokoji a čekáme na transfer za Ježíšem. Opět zbytečně. Odcházíme tedy osobně na blízkou pobočku Tour kanceláře a domlouváme teď už snad 100% odjezd na odpoledne a přikupujeme denní výlet na pondělí na ostrovy. Hodinu zabíjíme ve vodě a pak fotbálkem na pláži. Po obědě se loudáme uličkami. Zastavujeme se na výborné Acai a chvíli pozorujeme brazilský beach nohejbalový turnaj. Vysoká úroveň, co kluci předvádí, popsat nejde. Snad najdu a přidám video. Ke kanceláři, kde máme na dnešek - už snad - domluvený odjezd na Corcovado dorážíme přesně ve 14:30 a následně minibusem opravdu odjíždíme. Dole pod Corcovádem, pod vrcholkem hory se sochou Ježíše, se díky Velikonocím, právě probíhajícímu jednomu z největších křesťanských svátků, utvořila obrovské fronta čekatelů na výjezd k podstavci. Zhruba 2 hodiny se posouváme krokem ke stanovišti k odjezdu. Zase opice, tentokrát větší, zpříjemňují tuto dobu. Jedna zlodějka dokonce seskakuje ze stromu a zbrkle mezi davem užírá poházené chipsy kolem odpadkového koše. Funny. K turniketům pod schody k Vykupitelovi se protlačíme těsně před západem slunce. Nahoře je mraky lidí a každej se snaží zaujmout tradiční pózu k focení. Zatím se rozhlížíme z vyhlídkových ploch, než se místo trochu uvolní. Taky se fotíme. Já dole, kluci na vyvýšené ploše. 30 minut uběhne a musíme zpět. Za tmy si vystojíme frontu k odvozu zpět. Máme zastávku u Maracané a u nasvícené moderní katedrály v Lapě. Po příjezdu "domů" už jen procházíme improvizované stánky na pláži. Čumíme na dresy, šátky, tetování a jdeme si zdřímnout.

20.4.2014

Zahajujeme pravidelnými nedělními trhy na Hippie Fair. Nakupujeme suvenýry, smlouváme ceny, zachraňujeme Jamajčana, aby mu neshořel stánek s dýmkami a podobné blbosti. Obědváme v přilehlé venkovní restauraci. Já polívku z piraní, zbytek dle chuti. Teď se rozdělujeme a se srazem ve 4 na hotelu se vydáváme 3 skupiny různými směry. Kluci jdou asi na oběd, piraně se jim nezdáli, Tereza jde za partou na Ipanemu a já si projdu ulici s BJJ gymami a pak si odpočinout k bazénu a vyřídit nějaké internety. Sraz se s menším zpožděním uskutečnil. Tereza se k Richardově nelibosti připravuje na večírek s tou partou cizinců a my se chystáme na fotbal! Po cestě na metro se osvěžujeme výborným Acaí a černým pivem Brahma. Kombinace k nezaplacení vyvolává potřebu (naštěstí jen malou) a nám nezbývá, než ji vykonat jako chuligáni za rohem v metru. Před 8 přijíždíme před největší fotbalový stadion na světě, ale něco není v pořádku. Ticho a liduprázdno. Na webu jsme si nepřečetli, že dnešní zápas domácího Flamenga se kvůli rekonstrukci Maracané před MS 2014 hraje v 500km vzdáleném Sao Paulu. Trochu zklamaní odjíždíme zpět do města. Kluci večeří jídlo na váhu a já tradiční pokrm Feijoada. My v noci už spíme, když dorazí z pařby z centra i Tereza.

21.4.2014

Island day! Ráno, po freších, máme domluvený odvoz na tour, pro jistotu opět přímo od kanceláře. V půl 8 usedáme do autobusu už s celým osazenstvem zájezdu. Jedeme na jihozápad. Nikdo jsme nečekali, že takovou dobu. S přestávkou na pumpě, kde snídáme a potkáváme 2. Čecha, skoro 4 hodiny. Je to taky přes 250 km do přístavu z nějž poplujeme lodí. Po 11:00 zabíráme místo na zádi naší plachetnice a občerstvujeme se pivkama. Loď se postupně naplní asi 80 ti lidmi a po instruktáži od posádky můžeme odplouvat. Je nám nabídnuto šnorchlování s rybkami a s pořízením podvodní fotografie. Ukecáváme to pro 3 za 50 reálů (500,- Kč). Hodinu a půl plujeme a padnou další pivka. Kotvíme na širém moři asi 300metrů od malého souostroví, dostáváme ovocné občerstvení a hodně lidí skáče do vody. Já taky. Pod lodí i na lodi se dějí různé věci. Pivoooo. Po hodině odplouváme po průzračném moři o kus dál. Hodina mezi ostrůvky na přímém slunci na palubě a couváme k molu u písečného ostrova. Tady doplouváme prsama, kraulem nebo na čubu k pláži a užíváme ostrůvku a lehára. Troubení naznačuje, ať se postupně naloďujeme. Vycachtaní a zrelaxovaní, pokračujeme na další stanoviště. Další z ostrovů nás pohostí. Tentokrát už můžeme jít z lodi po suchu až velké terase s pulty plnými jídla. Pozdní oběd nebo možná brzká večeře, je výborná a výživná. Několikrát si jdeme přiložit. Nanuk na závěr a odplouváme zpět směrem do přístavu. Během zpáteční cesty jsme na přídi a válíme se v síti. Spolu s námi je tu chvilku i kapitán a dáváme s ním co? Pivo. Piv za celý den proběhlo tak 6-8 a tak není divu, že při rozdávání fotek ze šnorchlování se neúčastníme. Prostě jsme na to nějak zapomněli a tak si necháváme pade vrátit. Z plachetnice vystupujeme ve finální stanici a už je tma. Nalejzáme do autobusu a sedáme, tam kde je ještě místo. Mám to štěstí usednout k mladé hezké Brazilce. Během noční cesty usínáme. Budím se s Brazilky hlavou na rameni na benzínce před Riem. Po krátké pauze jedeme ještě další hodinu až do centra města. Před půlnocí jsme v hotelovém pokoji a vyčerpaní usínáme. Super velikonoční pondělí!

22.4.2014

Dnešek je bez plánu. Nikdo nikam nespěchá. Před obědem se s Richardem připojujme k velmi oblíbené činnosti zdejších. Dáváme si 5 ti kilometrový výklus podél pobřeží. V tomhle klimatu dá i těch 5 docela zabrat. Alespoň vypotíme ty pivka ze včera. Odpoledne se flákáme a večer usedáme ke stánku se salgados, ochutnáváme různé druhy jídel i pití a sledujeme ligu mistrů v TV. Televizí je tu v hospodách venku i ve vnitř nesčetně a jakmile v ní běží fotbal (což je skoro pořád) je plno a Cariocas fandí. Fandíme taky až do konce, načež se přesuneme pár bloků zpět do postele.

23.4.2014

Po probuzení je jen polovina naší skupiny akce schopná. S Terezou přes internet najdeme a zabookujeme dopolední výlet do Floresta da Tijuca. Za půl hodiny už nasedáme na otevřenou korbu jeepu před hotelem za rohem. S mladou průvodkyní a řidičem je nás 7. Půl hodiny vyjíždíme serpentýnami kus za město a vystupujeme na vyhlídce s čínskou pagodou. Dál už pokračujeme téměř panenskou přírodou do nitra pralesa. Krátká procházka do informačního stanoviště s takovým minimuzeem. Pak opět pokračujeme lesní stezkou a průvodkyně nás seznamuje se zdejší flórou. Lijány, tabákovník, staré stromy, lesní orchideje a tak dál. Na poledne prales opouštíme a valíme se jeepem zpět k hotelu. Loučíme se a jdeme hledat kluky. Podle předpokladu jsou na pláži a tak se přidáváme. Až do večera se sluníme na lehátku, případně koupeme ve vysokých vlnách. Poslední den jsme se hodně sesmažili. Rudou kůži po setmění chladíme v bazénu a ještě před závěrečným večírkem míříme do města na večeři do Churrasco. Známe pražské brazilské ambiente a tohle je podobný styl. Zaplať 30 a sněz co chceš. Nakládáme a baštíme. Přežraní, po hodině restauraci opouštíme a kompletujeme partu na hotelovém pokoji. Vyrážíme na tah po promenádě u pláže. Co 200 metrů to stánek s posezením a margaritou. U jednoho s hudbou se zdržujeme dále a po chvilce se družíme s přísedícími. Do hudebních nástrojů je po několika drincích učím zpívat "Na strážným koši" od E!E. Je to veselé. Poslední peníze jsou utracené a po půlnoci to vzdáváme.

24.4.2014

Vstávám první prazvláštně už v 6 ráno. Abych nebudil, trávím 2 hodiny na terase a při té příležitosti stahuju fotky do notebooku. Po probuzení všech balíme, platíme ubytko a loučíme se s naší lokalitou tam, kde jsme se s ní i přivítali. Na freshi a na Acaí. Stejně jako když jsme přijeli, tak i když odjíždíme je podmrakem. První den nepršelo, ale dnes jo. Dnes nám to už ale tolik nevadí. Po 13 té hodině stopujeme taxi a přemlouváme řidiče, ať nás za stejnou sazbu na letiště ještě na 5 minut vysadí u schodů pana Selaróna. Přikyvuje. U této nové Unesco památky a životního díla svérázného umělce se prostřídáme s prohlídkou a fotografováním a po 5ti minutách opravdu pokračujeme až na letiště. Před halou si Richard nechá vyčistit polobotky a máme hodinu do odletu. Odbavujeme se, odlétáme. 10 ti hodinový let opět rozdýcháme, co nám taky zbývá, že? Mezipřistání v Paříži, cigáro a teď už 25.4. odpoledne dosedáme v Praze. Loučíme se u pásu s kufry. Mě vyzvedává Janina a cestou do práce k předání shopu nás zavalují kroupy. No to je uvítání! :-)

Závěrem

I nyní po roce hodnotím výpravu pro mě jako velmi přínosnou a výživnou. Nelituji výběru ani těch 35 tisíc Kč za komplet. Ostatně za ten samý program, podobné lety, a podobné bydlení bychom s cestovkou dali minimálně 50.000,- a to nepočítám kapesné. U ostatních účastníků zjišťuji, že oni až tak nadšení nejsou, ale předpokládám, že taky nelitujou a třeba ten zážitek ještě dojde a ocení trip až časem.

Brazilský způsob života, mentalita obyvatel a celkový dojem z prostředí mi vyhovoval a sednul. Hodně free kout světa a Rio jedno z nejkrásnějších měst. Většina lidí se kterými jsem se o Riu bavil, před odletem i po něm, mě upozorňovala na bezpečnost a to i třeba bez osobních zkušeností. Strach jsem si nepřipouštěl a potvrdilo se, že oprávněně. My neměli sebemenší problém a s nadsázkou říkávám, že spíš mohli mít strach oni z našeho chování než my z jejich. V den odletu nám ráno přišel messengerem odkaz se zprávou na novikach.cz "Copacabanu v Riu de Janieru v noci ovládly nepokoje, střelba a plameny v ulicích" (nebo tak nějak titulek zněl). My ten večer zrovna popíjeli v této oblasti a kolem půlnoci jsme ulicemi šli na hotel. Ničeho zvláštního, natož střelby a požárů bloků, jsme si nevšimli. Možná je ta bezpečnost v Brazílii a v Latinské Americe všeobecně jen nafouknutá bublina, a nebo dost za vlasy přitažená věc.

V mých očích Brazílie rozhodně za jedna. Každý den tam byl svým způsobem zajímavý a se zážitky do konce života budu usilovat ještě se na tento kontinent nebo do této země vrátit. Obrigádo za pozornost a po brazilsku PALEC NAHORU :-)

více cestopisů, fotek a videí zde