Budapešť - to není jen guláš a podivný jazyk...

Jak už stojí v úvodu, nebýt covidové pandemie tak by jste zde četli pravděpodobně úplně jiný cestopis - loni v zimě jsem se totiž rozhodoval mezi Ukrajinou a Bosnou, přičemž volba padla na stále poněkud neznámou zemi na Balkáně. Ovšem dále to všichni známe - přišlo jaro a s ním celá ta situace s epidemií, která znamenala vážnou trhlinu v cestovatelských plánech nás všech. Loňské léto jsem ještě celé odpískal, ovšem letos jsem byl již plně rozhodnutý konečně někam vyrazit, ovšem otázkou zůstávalo kam. Vzhledem k nejisté situaci v uvedených zemích v době, kdy jsem trip plánoval, jsem musel zvolit jinou alternativu, a po krátkém přemýšlení padla volba právě na maďarskou metropoli Budapešť, především díky velice snadné cestě sem a příznivé situaci na místě. A hned první den zde jsem věděl, že jsem se rozhodl správně...

1. den

I když se levné letenky do Budapešti objevují v nabídce různých společností vcelku pravidelně, tak vzhledem k relativně malé vzdálenosti jsem tentokrát zvolil cestu vlakem z Brna a to především proto, že jsem měl být i s cestou sem na místě za zhruba 4 hodiny, což pro mě vycházelo pořád rychleji než se dopravit na letiště a zde nějakou dobu čekat. Musím podotknout, že mě kvalita vlakové dopravy vcelku příjemně překvapila, a po celkem pohodlné cestě přes Břeclav, Bratislavu, Nové Zámky a Visegrád jsem skutečně za 4 hodiny vystupoval na budapešťském nádraží Nyugati, nedaleko centra města.

První věc, kterou bylo třeba zařídit, byl nákup jízdenky na MHD. Vzhledem k tomu, že jsem měl v plánu zůstat ve městě 4 dny, pak se přesunout k Balatonu a znovu se sem kvůli zpáteční cestě vrátit, padla volba na týdenní jízdenku za 4950 forintů, čili zhruba 355 Kč, při nákupu jsem velice ocenil možnost přepnout si výdejní automat do slovenštiny :) Po vyřízení této záležitosti bylo načase přemístit se do místa ubytování, což byl v mém případě apartmán ve starém pavlačovém domě jen tři zastávky od nádraží, a pár set metrů od historického centra města, takže opravdu výhodná poloha. Věci jsem si vybalil během chvilky a pak už jsem popadl batoh a GoPro kameru vyrazil do ulic objevovat krásy tohoto města.

Zastavil jsem se ještě v supermarketu a zásobil se tradičně vodou, energetickým nápojem a třemi plechovkami místního piva, a k mému příjemnému překvapení jsem zjistil, že je zde o něco málo levněji než u nás, takže hned na úvod velice pozitivní zjištění. Protože jak jsem psal, tak jsem bydlel v dosahu historického centra města, tak netrvalo dlouho a přede mnou se tyčila první významná památka, a to Velká synagoga na ulici Dohány. I když se to zvenku možná nezdá, tak se jedná o jednu z největších synagog v Evropě, a podle některých zdrojů dokonce na světě. Na chvíli jsem se zde zastavil, pořídil několik záběrů na kameru, a vyrazil se toulat dál.

Moje kroky směřovaly k nábřeží Dunaje, ale protože jsem nešel podle mapy, ale pouze podle vlastního instinktu, tak jsem ještě předtím dorazil do parku, ve kterém se nachází takzvané Budapest Eye, což je velké ruské kolo, v noci krásně osvětlené. Zde jsem chvíli poseděl a poté vyrazil směrem k nábřeží, a potom dále podél řeky severním směrem.

Velká synagoga

Budapest Eye

Po cestě jsem narazil nejdříve na památník s příznačným názvem Boty na břehu Dunaje – název je v tomto případě všeříkající, jedná se totiž skutečně o několik desítek kovových bot, které slouží jako upomínka na masakr Židů, který se přesně na tomto místě odehrál na konci 2. světové války, přičemž každý pár bot symbolizuje jednoho konkrétního zavražděného Žida, a byl vymodelovaný přesně podle jeho skutečných bot, které zde po masakru zůstaly.

O kousek dále se již nachází jedna z nejznámějších památek celé Budapešti, a to budova Parlamentu, nebo chcete-li maďarsky, Országház. Tato vskutku impozantní budova je co se rozlohy týče jednou z největších vládních budov na celém světě, a její vzhled je silně inspirován londýnským parlamentem. Přestože návštěvníky jistě ohromí i za bílého dne, tak pokud vás tlačí čas tak doporučuji si její návštěvu nechat až na dobu po setmění, v noci totiž bývá kompletně celá nasvícená, což posouvá celý vizuální zážitek ještě minimálně o jeden level výše.

Boty na břehu Dunaje

Parlament

Protože se již začalo připozdívat a po celém dni ve vlaku a následně na nohou se ozval hlad, tak jsem se rozhodl vyrazit směrem k ubyt ování, a po cestě se někde najíst. Nedaleko od mého nového domova jsem narazil na místo zvané Karaván, což je vlastně dvorek ne kterém se nachází několik stánků s různým rychlým občerstvením, a také dostatek stolů a laviček k posezení. Po krátké obhlídce stánků jsem se rozhodl, že budu ctít místí tradice, a zvolil jsem stánek s maďarskými langoši, a objednal si kousek potřený ovčím sýrem a sypaný grilovanou paprikou a sýrem strouhaným. Tady vás raději upozorním, že i když chuťově jsou místní langoše výborné, tak se mi zdály mnohem mastnější, než na jaké jsme zvyklí u nás, proto se mi jej ani dojíst nepodařilo, a i tak mi bylo po konzumaci vcelku těžko. Proto jsem se rozhodl dnešní objevování již ukončit, a vyrazil jsem si na byt odpočinout.

Maďarský lángos - s krémovým sýrem a grilovanou paprikou :)

Po krátkém spánku jsem se krátce rozmýšlel, co s načatým večerem, a rozhodl se vyrazit objevovat další místní specialitu, a to takzvané „ruina bary“ O co se vlastně jedná? Jsou to bary umístěné v budovách, které byly od konce války opuštěné a postupně chátraly, a po pádu komunismu se v nich jejich noví majitelé rozhodli udělat tyto podniky, ovšem přitom se snažili co nejvíce zachovat jejich zchátralý vzhled. Výsledkem jsou tak bary, jejichž interiér sice často připomíná spíše squat, ovšem jinak se vyznačují nejen skvělým servisem, ale také výbornou atmosférou a to především proto, že jsou hojně navštěvovány nejen zahraničními turisty, ale také místními. A protože ten nejznámější ruina bar, Szimpla Kert, se nacházel jen pár ulic od mého bydliště, bylo jasné, kam večer vyrazím. Přestože jsem zhruba věděl do čeho jdu, tak mě tento podnik i tak velice příjemně překvapil. Sice zde bylo poněkud plno, ale atmosféra byla prostě bezchybná, a po pár sklenicích piva (kupodivu zde netočili žádné místní, ale plzeňské!!) ,při kterých jsem se tak nějak dával do řeči s návštěvníky skutečně z celé Evropy, to začalo vypadat na solidní mejdan. A skutečně, ani jsem to téměř nepostřehl a byly 4 hodiny ráno a já stál opět před vstupem do apartmánu, a absolutně jsem netušil jak jsem se sem dostal :D Až nyní jsem tedy po dlouhém dni ulehl ke spánku, a bylo mi jasné, že zítřejší program se nejspíše o pár hodin posune.

Szimpla Kert - kvalita fotky snížena tmou, osvětlením a požitým alkoholem :D

2. den

A skutečně, vzbudil jsem se mnohem později, než jsem původně plánoval, ovšem byl jsem rozhodnutý původní program dodržet, tak jsem se zkulturnil a vyrazil směrem k zastávce metra, a odtud vstříc dalšímu objevování. Mojí první zastávkou byl Szabadság híd, čili Most svobody. Jedná se o velký ocelový most postavený v podobném stylu jako například Eiffelova věž v Paříži, a vede přes Dunaj přibližně od budovy Velké tržnice (o té se ještě zmíním) po Gellértovy lázně a stejnojmenný vrch. Vydal jsem se přes most právě tímto směrem, a poté co jsem se vyhnul několika cyklistům a elektrickým koloběžkám (oba dva tyto prostředky jsou v Budapešti velice často využívány) jsem stanul na úpatí Gellértova vrchu.

Most svobody

Most svobody, pohled od Gellértova vrchu

Na úpatí tohoto vrchu se nachází park s množstvím cestiček, a také plno vyhlídkových ploch, odkud je krásný výhled na část města na protilehlém břehu. Moje kroky vedly až téměř na vrchol kopce k památníku svatého Gellérta, podle kterého se celý vrch jmenuje, a odkud je prý jeden z nejkrásnějších výhledů na celou Budapešť. K mojí smůle zde ovšem zrovna probíhala rekonstrukce, takže celý památník byl zatarasený a nedalo se k němu tedy dojít. Proto jsem se vydal zpět dolů a podél řeky se vypravil dál.

Dalším cílem byl Budínský hrad, bývalé to sídlo uherských králů. Přestože zde původně stál již od 13. století, tak byl během válek s Tureckem postupně kompletně zničen, takže současná budova je tak již poměrně nová, a to zhruba ze století osmnáctého a devatenáctého, a dnes v něm sídlí Národní galerie a Muzeum historie. Pokud se chcete vypravit k hradu, tak máte dvě možnosti – buďto klasicky po schodech, nebo sem ještě vede lanovka. Cesta po schodech sice není nejspíš nikterak náročná, ale protože jsem zatoužil po pěkných záběrech v kameře, koupil jsem si lístek na lanovku a za pár minut jsem již vystupoval nahoře. Z nádvoří je opět velice pěkný pohled na město, proto jsem se zde chvíli kochal výhledem, ve fontáně doplnil zásoby vody, a poté již pěšky vyrazil směrem dolů a zase dál.

Protože bylo již dávno po poledni, rozhodl jsem se na chvíli objevování přerušit, zasedl do jedné z mnoha hospůdek a objednal si tolik typický maďarský guláš. Jak jste již nejspíš slyšeli, tak zdejší guláš se podobá spíše naší gulášové polévce, ale jinak mě chuťově vcelku potěšil – sice nebyl příliš ostrý jak jsem předpokládal, ale protože mi k jídlu naservírovali rovněž feferonkovou pastu k dochucení, přišel jsem si i já jakožto příznivec pikantních pokrmů na své, navíc kombinace masa, brambor a kořenové zeleniny výborně zasytila.

Pravý, nefalšovaný maďarský guláš :)

Moje další kroky vedly bez nadsázky na jedno z nejznámějších a nejkrásnějších míst v celé Budapešti, kterým je bezesporu Rybářská bašta, maďarsky Halászbástya. Přestože vpadá starobyle, tak byla vybudována teprve koncem 19. století jako vyhlídka při příležitosti oslav k tisíci letům od založení země, a říká se, že právě zde pořídíte ty nejlepší fotky. Sice nejsem žádná instagramová travel ani fashion bloggerka, a ve focení se tedy příliš nevyznám, tak musím uznat že na tomto tvrzení asi přece jenom něco bude J Jak jsem již říkal, samotná bašta je vlastně jedna velká vyhlídková plocha, ze které je opět velice pěkný výhled na město, navíc její starobylý vzhled dodává tomuto místu neopakovatelnou atmosféru. Celé místo je volně přístupné, vstup se platí pouze do nejvyšší věže, ale i z těch nižších je výhled naprosto dostačující. Zde je opět na místě varování, a to že pokud zatoužíte po fotce na sociální sítě z tohoto místa, tak se vám může tato záležitost docela protáhnout, protože se zde téměř celý den nachází velké množství turistů, z nichž většina má úplně ten stejný nápad jako vy :D A ono se není vlastně čemu divit, podle mě je toto skutečně jedno z nejhezčích míst v celém městě. Opět jsem zde chvíli pobyl, dostatečně se pokochal skvostným výhledem, rovněž pořídil nezbytné fotky jako většina ostatních zde, natočil pár záběrů na kameru, a před odchodem se ještě prošel po nádvoří, kde se nachází také Matyášův chrám a socha svatého Štěpána, které rovněž stojí za vidění, a vypravil se zase dál.

Rybářská bašta

Nádvoří Rybářské bašty

Výhled z Bašty na protější břeh

Matyášův chrám

Protože se už blížil večer, tak jsem se ještě prošel po nábřeží na této straně řeky, a opět přes Most svobody se vypravil zpět k domovu, abych nabral síly na večerní vycházku k Dunaji. Zatoužil jsem totiž vidět nasvícenou budovu parlamentu pěkně zblízka, a jak jsem už psal výše, tento pohled si rozhodně nenechte ujít. Navíc z nábřeží jsou dobře vidět podobně nasvětlené památky také na druhém břehu, a to jak Rybářská bašta a Budínský hrad, tak také Gellértův vrch a většina budapešťských mostů. Když jsem se dostatečně pokochal, vyrazil jsem ještě nočním velkoměstem směrem k ruskému kolu Budapest Eye, které je v noci rovněž nasvíceno, a v jehož okolí to v tuto denní dobu podobně jako na nábřeží rovněž žije. Proto jsem zde rovněž chvíli pobyl, ochutnal tentokrát již místní točené pivo, a poté se již vydal zpět na byt.

3. den

Další den jsem pojal trochu volněji, v plánu totiž bylo především navštívit některé z mnoha místních termálních lázní, a po předchozích vcelku hektických dnech si spíše odpočinout. Proto jsem na rozdíl od předchozích dní nevstával ráno nikterak brzo, ale podařilo se mi vzbudit až hodně pozdě dopoledne, proto jsem se ze všeho nejdříve rozhodl vyrazit někam na oběd. Již dříve mi bylo doporučeno vyzkoušet podnik Drum Café nacházející se poblíž Velké Synagogy a to především proto, že jsou zde k dostání za přijatelné ceny pokrmy maďarské kuchyně. Já tentokrát zvolil paprikás csírke, čili kuřecí paprikáš. Přirovnal bych toto jídlo k naší slepici na paprice, s tím rozdílem, že zde bylo použito samozřejmě více papriky, přílohu tvořily bramborové noky a celkově mi tato maďarská verze chutnala více než ta naše. S jídlem jsem byl tedy velice spokojený, a poté co jsem uspokojil své chuťové buňky, jsem konečně vyrazil zase objevovat krásy Budapešti.

Paprikás csírke - v podstatě něco jako naše kuře na paprice

Protože jsem se po krátkém rozmýšlení rozhodl navštívit Szechényiho lázně, vyrazil jsem tedy nejdříve na Andrássyho třídu, kde jsem vyhledal zastávku metra č. 1. Na vysvětlenou, tato linka, značená žlutou barvou, je nejstarší linkou metra na celém Evropském kontinentu, a proto je totmuto faktu přizpůsoben také její vzhled – jezdí zde tradiční žluté soupravy, a zůstala zachována také historická podoba stanic, kdy má člověk pocit, jako by se vrátil o nějakých sto let zpátky v čase. Rozhodně doporučuji každému návštěvníkovi Budapešti se touto linkou alespoň krousek svézt.

Historická linka M1

Vystoupil jsem poblíž Náměstí hrdinů (Hösök tere), které patří rovněž k hlavním turistickým cílům, a opět zde pořídil několik snímků a záběrů. Hlavní dominantou náměstí je velký památník, kde se uprostřed nachází jezdecké sochy knížete Arpáda a šesti dalších jezdců, nad kterými ze sloupu dohlíží archanděl Gabriel, a kolem nich je z každé strany sedm soch slavných Maďarů, jako například Matyáš Korvín, Lájos Kossuth, Bethlen Gábor, a dalších. Toto místo mají také údajně v oblibě různí místní nacionalisté, neonacisté a jiné podobné existence, kteří se zde scházejí při svých demonstracích, na žádného z nich jsem však naštěstí nenarazil, mohlo se tedy pokračovat dále.

Moje další kroky vedly do parku Városliget, na jehož začátku stojí další pamětihodnost, a to hrad Vajdahunyad. Pokud jste někdo navštívil rumunskou Transylvánii, tak vám možná tento hrad bude připomínat hrad ve městě Hunedoara, a nebudete vůbec daleko od pravdy. Podobně jako například Rybářská bašta, tak také tento hrad byl zde vybudován až v 19. století při mileniárních oslavách a to skutečně s cílem imitovat zmíněný hrad z Hunedoary. Jako zajímavost můžu uvést to, že původně se jednalo v podstatě o dřevěnou kulisu, a do své současné podoby byl přestavěn až později.

Od tohoto hradu jsem zamířil již ke svému původnímu cíli, a to k lázním Szechényi. Jedná se o největší lázně ve městě, a dost možná i o nejhezčí – jsou tvořeny impozatní neobarokní budovou, která zaujme hned při příchodu do areálu, a na jejímž dvoře se nacházejí tři hlavní venkovní bazény. Přestože byla neděle a byl jsem upozorňován na to, že zde bývá opravu hodně návštěvníků, tak fronta nebyla vůbec velká, a cena zhruba 450 Kč za celodenní vstup, do které byla zahrnuta i skříňka na úschovu věcí také není nijak závratná – když si uvědomím, že se jedná prakticky o nejvyhlášenější lázně v Budapešti, a srovnám cenu s tím, kolik často chtějí u nás za vstupné obyčejná koupaliště, tak toto srovnání nevychází pro Szechényiho lázně vůbec špatně. Do lázní si určitě přibalte žabky nebo pantofle, a také si raději nezapomeňte hlídat čas, pokud chcete stihnout ještě něco dalšího, člověk tu totiž bez problému vydrží relaxovat klidně celý den a to i tehdy, pokud je jako já, který neustále potřebuje někde pobíhat a něco dalšího objevovat :)

Náměstí Hrdinů

Hrad Vajdahunyad

Szechényiho lázně

V lázních jsem skutečně strávil celý zbytek odpoledne, a pak se vydal rovnou na byt, abych se najedl a dobil baterku v kameře, a pak jsem se už vydal tramvají k Markétinu ostrovu, kde se nachází známá hudební fontána. Jak lze vytušit z názvu, tak u této fontány probíhá během hlavní sezony několikrát denně představení, kde jsou jednotlivé tryskové prameny sesynchronizovány do hudby tak, že vytváří dojem jakéhosi tance, a po setmění je toto vše navíc doplněno o světelnou show. Hudební doprovod je přitom opravdu pestrý, od klasiky přes swing, pop až po rock. Ostatně celé představení mi velice připomínalo možná věhlasnější zpívající fontánu v Barceloně, s tím rozdílem, že zde během produkce z reproduktorů nezpíval Freddie Mercury onu ikonickou skladbu „Barcelona“. Toto místo rovněž patří mezi ty, které rozhodně stojí za to navštívit, a za sebe bych doporučil právě ono představení až po setmění.

Hudební fontána na Markétině ostrově

4. den

Na poslední den jsem už plánoval jenom drobné pochůzky a především nákup nezbytných suvenýrů. Proto jsem nejdříve vyrazil na proslulou Velkou tržnici (Nagy Vásárcsarnok). O co se jedná – je to vlastně velká budova v neogotickém stylu, nacházející se na nábřeží Dunaje poblíž Mostu svobody, a ve které jsou ve dvou patrech umístěny nejrůznější stánky, především s místními uzeninami a kořením, ale také například se zeleninou, vínem nebo suvenýry. Ceny jsou zde vcelku příznivé, proto je dobrou volbou pro nákup suvenýrů, a především pak typických místních klobás, které jsem zde ostatně nakoupil i já. Otevřeno je zde každý den od 6:00 do 18:00 s výjimkou neděle, kdy je tržnice zavřená.

Protože jsem nakonec na tržnici pobyl déle, než jsem původně plánoval, a čas se mezitím přiblížil k poledni, rozhodl jsem se pokračovat v objevování krás místní kuchyně, a vyrazil na oběd. Po krátké procházce městem padla volba na jednu příjemnou hospůdku, bohužel jsem už zvládl zapomenout název, kde jsem se rozhodl ochutnat další pro Maďarsko typický pokrm, a to slavnou rybí polévku Halászle. A jako už několikrát, tak jsem s místním jídlem byl opět velice spokojen, myslím že bych si tu zvykl :)

Když jsem po obědě přemýšlel co s načatým odpolednem, tak jsem si vzpomněl, že na mnoha turistických fórech je doporučovaná plavba lodí po Dunaji. A protože mě dnes už čas nikterak netlačil, zdálo se mi toto jako dobrý nápad. Sice jsem původně plánoval využít klasickou lodní dopravu, která je zde součástí MHD, ovšem záhy jsem zjistil, že v pondělí, čili dnes, linkové lodě nejezdí, a jediná plavba je tak možná pouze speciální turistickou lodí jakožto okružní vyhlídková jízda. Koupil jsem si tedy lístek a zamířil k molu, kde mělo proběhnout nalodění. Při placení lístků mě vcelku pobavila čtyřčlenná rodinka Židů stojící přede mnou, kdy se její členové poté, co zjistili cenu lístků, začali vášnivě dohadovat s pokladní o její výši, a zuřivě přitom gestikulovat rukama. Že by tedy na těch židovských vtipech o Kohnovi bylo přece jenom něco pravdy? :D Ale zpátky k plavbě – vyhlídková jízda trvala v tomto případě něco kolem 50 minut, kdy loď nejprve zamířila k Markétinu ostrovu, a odtud na druhou stranu až daleko na Budapešťské předměstí a poté zase zpět k přístavu, během plavby bylo tedy dobře vidět na všechny významné památky kolem Dunaje, ať už Parlament, Rybářská bašta, Budínský hrad nebo Gellértův vrch.

Interiér Velké tržnice

Rybí polévka Halászle

Vyhlídková loď po Dunaji, v pozadí Parlament

Po skončení plavby, jak jinak než pečlivě dokumentované, mi zbylo ještě trochu místa v kameře, a proto jsem se po cestě na byt zastavil ještě v baru Szimpla Kert, abych si zde dal poslední budapešťské pivko a pořídil ještě pár záběrů tohoto jedinečného místa. I za bílého dne zde bylo poměrně dost lidí, toto místo má prostě nejen v noci svojí neopakovatelnou atmosféru, a rozhodně stojí za to jej navštívit, ať už je to v kteroukoli denní dobu. Pak už jsem se vrátil zpátky na byt, sbalil si své věci a ráno se vydal na nádraží Kelenföld a odtud dále do města Siófok u Balatonského jezera.

Zde ještě přidám několik svých postřehů – přestože jsem věděl, že Balaton je z jižní strany mělký, tak jsem byl i tak vcelku překvapený, když mi i po zhruba sto metrech od břehu byla voda pouze po kolena, a svažovat se začala až dále. Někoho může tato skutečnost zaskočit, ovšem pro rodiny s dětmi je toto místo naopak ideální. Dále ceny jsou zde o něco vyšší než v Budapešti, ale i tak velice příznivé, a vlakem trvá cesta necelou hodinku a půl.

Co napsat na závěr? Snad jen to, že když jsem před dvěma lety potřetí v životě navštívil Barcelonu, tak jsem byl přesvědčený, že toto musí být to „Paradise City, where the grass is green and the girls are pretty“, jak zpívají Guns’n’Roses, ovšem teď mohu s klidem říci, že Budapešť jí co do krásy velice zdatně konkuruje, a pokud bude někdy v budoucnu příležitost, velice rád se sem zase vrátím. :)

Výše odkaz na pořízené video, omluvte prosím případné nedostatky a nižší kvalitu, příště to snad bude lepší :D

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Šotek

Cestopis byl naposledy aktualizován 11. 8. 2021

Šotek procestoval 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Iveta _D

před 4 lety

Díky za super cestopis, Budapešť chystám na konec září o prodlouženém víkendu a tohle se mi při plánování bude určitě hodit :)

Šotek

před 4 lety

Díky za pozitivní hodnocení, kdyby jsi chtěla ještě něco vědět tak se určitě ozvi :)