Bukit Lawang, do pralesa nejen za orangutany
Návštěva deštného pralesa na severu Sumatry. Úžasní orangutani, plaší giboni, otravní makaci či zvědaví hulmani. To vše jen pár „kroků“ od civilizace.
Cestopis z roku 2019 napsal Tomáš Brzek
Při mé třetí návštěvě Indonésie jsme nemohli vynechat vesničku s názvem Bukit Lawang, což ve volném překladu znamená brána do kopců, neboli do pralesa. Bukit Lawang se nachází asi 50 km od jednoho z největších měst Indonésie a největšího města na Sumatře, Medanu. Já jsem se sem vracel po dvou letech, kdy jsem trávil 2 týdny na blízkém souostroví (https://www.cestujlevne.com/cest...-na-zemi-1), a oblíbil jsem si ji natolik, že při rozhodování, zda sem zavítat znovu, jsem neváhal ani vteřinu.
Cesta do vesnice
Do Bukit Lawangu se dá dostal nejjednodušeji z Medanu, a to vícero způsoby. Linkovým autobusem, turistickým autobusem, sdíleným taxi, či soukromým. Doba jízdy je vždy víceméně stejná, mění se pouze pohodlí. I přes to, že v mnoha místech Indonésie jsou silnice ve velmi dobrém stavu, Severní Sumatra do této kategorie rozhodně nespadá. Takže jízda starým autobusem připomíná horskou dráhu, kde si užíváte 3 a půl hodiny v neklimatizované krabici pro 16 lidí, s dalšími 24 vesničany a počítáte kolikrát jste se ocitli ve vzduchu, protože tady se jezdí na čas, ne na díry! Autobus stojí okolo 40 000 IDR na osobu, sdílené taxi asi 200 000 IDR a soukromé 950 000 IDR za auto.
My jsme však nejeli z Medanu, ale od jezera Toba, odkud nejezdí přímý autobus, zarezervovali jsme si tedy sdílené taxi za 250 000 IDR na osobu. Cesta trvala něco přes 7 hodin a naštěstí auto nebylo plné, takže jsme měli dost místa a já mohl celou cestu komfortně pracovat.
Do vesnice jsme dorazili okolo šesté hodiny odpolední, odmítli jsme všechny tuktukáře a vyrazili se ubytovat.
Ubytování
Ubytování jsme hledali přes Booking a vybere si snad každý. My jsme se rozhodli pro téměř nejlevnější možnost, 43 000 IDR za noc v Rain Forest Guest House. Pokoje z fotek vypadaly slušně a hlavně jsme vybírali podle polohy, pamatoval jsem si totiž z minula, že se nachází hned u řeky v místě, kde se dá skvěle vykoupat.
Rain Forest Guest House
Za tu cenu to byl naprostý luxus. Pokud vám nevadí sdílená koupelna, absence klimatizace a skromný pokoj, doporučuji. Součástí bylo venkovní sezení u řeky, restaurace, plnohodnotné hřiště na badminton a příjemní lidé. Určitě bych šel znovu sem.
Život ve vesnici
Jedna z věcí, proč jsem si Bukit Lawang tak oblíbil, je mimo jiné to, jakým životem si žije. Vesnice je sice oblíbené turistické místo (které já moc nevyhledávám), ale jinak, než by se mohlo zdát. Bělochů je tu celkem málo (alespoň mimo sezónu) a většina turistů pochází z indonésie. Především o víkendu se tu sejde muslimská komunita a tráví zde celý den u řeky, koupáním, piknikovými hody, či pouze válením se u vody. Je to opravdu pěkný pohled!
Muslimská komunita a víkendy u vody
Při procházení hlavní třídou ve vesnici jsou sice prodejci reklamního zboží, nejčastěji s oblečením s nápisy Bukit Lawang, nicméně i díky rozložení turistů na vás tolik nepokřikují a nechávají vás celkem bez povšimnutí. Narazili jsme tam však i na dvě skupinky skořápkářů, klasika, jeden hraje a má dvě až tři volavky, které sázej. Docela často jsem si k nim stoupal a pozoroval je. Jako dělat divadlo jim šlo hezky, ale ještě se mají co učit. Například jedné volavce došly peníze, tak si je prostě před lidmi vzala od hlavního a hrála dál. 😀
Procházka vesnicí
Výhled na vesnici
Hlavní most přes řeku Lau Bohorok
Průchod hlavní třídou
Abych to nějak shrnul, vesnička je opravdu kouzelná, zamiloval jsem si ji celkem rychle, lidi jsou milí a nevnucují se nad míru snesitelnosti. 🧡
Okolí
Pokud se chcete vydat do okolí, máte v podstatě dvě možnosti. Na východ od vesnice jsou široko daleko plantáže palmy olejné, na západ nádherná stezka podél řeky a džungle. Asi vás nepřekvapí, když budu mluvit o té druhé části. 🤷♂️
Celkem jsme strávili v Bukit Lawangu 6 dní, proto jsme měli dost času okolí projít i přes to, že jsme se dost flákali u vody, nebo hráli badminton.
Výlet první, k bráně samotné džungle
Jeden z prvních dnů jsme obětovali porozhlédnutím se po stezkách vedoucích do lesa a okolí. Prakticky okamžitě po opuštění zástavby nás začali obtěžovat makaci dlouhoocasí, to jsou takový ty malý šedý svině, co se shlukují ve skupinkách, kradou jídlo a prskají. Tahle skupinka se dokonce rozhodla, že cesta nepatří nám, ale jim, takže jsme museli použít klacek na udržení si dostatečné vzdálenosti. Ne snad, že bychom se jich báli, to ne - naopak! 😆
Makak dlouhoocasý (jávský)
Po tom, co jsme si vyříkali, kdo je v džungli pánem, zahodili jsme klacek a vydali se dál po stezce do lesa. Cestou jsme narazili na nádherný hulmany ebenový, kteří byli spíš pasivní a s mírným nezájmem nás tiše sledovali.
Hulman ebenový
Po zhruba čtvrt hodině jsme dorazili k oficiálnímu vstupu do národního parku Gunung Leuser. Vstup do tohoto parku je povolen pouze s průvodcem a porušení je trestním činem. Nebo to aspoň píšou, jestli to je pravda, nevím. Tento zákaz jsme porušit nechtěli, protože hádat se s místními je zbytečné, ale hlavně jsme jednodenní výlet s průvodcem měli už domluvený. K němu se ale dostanu později.
Les kaučukovníku
Po přečtení všech upozornění a podmínek jsme se obrátili a vzali to jinou stezkou zpět do vesnice. Cestou jsme prošli kaučukovým či skořicovým lesem a potkali pár dalších hulmanů, jinak jsme nic dalšího zajímavého nezpozorovali.
Výlet druhý, proti proudu až na konec světa
Jako další výlet jsme si vybrali stezku, která vedla proti proudu již zmíněné řeky Lau Bohorok. I přes to, že cesta skončila už asi po třech kilometrech, ztrávili jsme na výletě skoro celý den, protože okolí řeky je nádherné a bylo spoustu míst, kde jsme se zastavili na koupání, nebo jen tak na kochání se okolím.
Okolí řeky Lau Bohorok
Okolí řeky Lau Bohorok
Okolí řeky Lau Bohorok
Výlet třetí, nebojácně za orangutany a útěkem zpět
Konečně se dostávám k tomu hlavnímu, proč jsme vyrazili do této vesnice na sever Sumatry. Krom toho všeho zmíněného je to jedno z mála míst, odkud se dají pozorovat Orangutani sumaterští v jejich přirozeném prostředí. Indonésky znamená orang člověk a utan les. Orangutan je tedy výraz pro pána lesa. Bohužel jsou kriticky ohrožení a to jak z důvodu ztráty přirozeného prostředí, tak kvůli lovu. Odhaduje se, že v tomto lese jich žije okolo 7 tisíc a je to jediné místo na světě, kde se vyskytují.
Zaplatili jsme si jednodenní výlet do džungle. Cena je pevně stanovená vládou, a to na 45 EUR. Platit se dá eurem, americkým dolarem nebo indonéskou rupií a zarezervovat se dá téměř na každém rohu. Doporučuji to udělat na recepci svého ubytování, máte to nejjednodušší. Tak jsme to udělali i my a platili v dolarech. Na jednoho tedy 50 USD. Na výběr jsou samozřejmě i půldenní nebo dvou či třídenní varianty. Osobně doporučuji variantu s přespáním alespoň jednu noc v lese, kterou jsem absolvoval před dvěma lety.
Sraz byl ráno v devět hodin na recepci. Tak jsme tedy vstali, dali si něco k snídani a asi deset minut po deváté jsme vyrazili. Minimální počet skupiny jsou tři lidi, aby se jim to vyplatilo, k nám se však nikoho nepodařilo najít, tak jsme šli ve dvou. Cesta do části lesa, kde se dají reálně spatřit orangutani trvala zhruba 40 minut. Po celou dobu se nám průvodce věnoval, popisoval rostliny a stromy a různě se snažil vytvářet dobrou náladu. 👍
Sameček gigantického mravence
Chvíli po tom, co jsme dorazili do džungle, se rovná příjemná cestička změnila na poměrně dost náročný kopcovitý terén často v bahně a chůze se velmi zpomalila. I okolní teplota a vlhkost nám moc nepomáhaly. V džungli jsme samozřejmě nebyli sami. Takže jsem jednou za čas potkali jinou skupinku turistů s jedním či dvěma průvodci.
Ovocná svačina
První 3 hodiny jsme neměli moc štěstí a nenarazili jsme na žádné větší zvíře, pokud teda nepočítáte gigantický mravence nebo pijavice, který se nechtějí za žádnou cenu pustit. Naštěstí přišla chvíle odpočinku a svačiny, která nám sice žádného orangutana nepřinesla, ale dodala sílu na další túru. Ke svačině jsme měli různé druhy ovoce jako jsou banán, ananas, mandarinka, dragon fruit nebo marakuju.
Po svačině jsme se vydali dál a netrvalo to ani deset minut a narazili jsme na skupinku 3 samic orangutanů. Sedli jsme si na cestu a dlouze a tiše jsme je pozorovali.
Po nějaké chvíli jsme se museli přesunout dál a hledat nějaké vhodné místo, kde bychom se v klidu naobědvali. Je totiž přísně zakázáno v jíst, nebo otevírat batohy v blízkosti orangutana. Cestou jsme dostali od jiné skupinky echo, že v blízkosti byla spatřena Mina, což je rehabilitovaná samice orangutana, která byla odchycena jako mládě a po zpřísnění zákonů byla odebrána majiteli a po vrácena zpět do džungle. To se sice podařilo, ale mnoho let věznění si vzalo svou daň. Z Miny se stal agresivní, na lidi útočící jedinec, kterého se bojí i místní průvodci. Každý průvodce má svou historku o tom, jak a kdy ho Mina napadla a těsně uvízl blížící se smrti. Jako důkaz má každý na svém těle minimálně jednu jizvu od Miny. 😆
Mládě orangutana
Po půl hodině jsme našli pěkné místo na oběd. Náš guide vyndal z batohu pečenou rýži, nakrájenou zeleninu a usmažené vajíčko, to vše nám naservíroval na banánový list. Ve chvíli, kdy jsem si užíval první sousto, přiběhla jiná skupinka s informací, že je pronásleduje Mina a nemá zrovna nejlepší náladu. No, tak jsme si rýži zabalili do listu a vydali rychlým krokem dál. Po pár minutách jsme zpomalili a vypadalo to, že se nás mina vzdala. Průvodce nám řekl, ať si sedneme a on se zatím půjde podívat, jestli je Mina pryč. Tak jsem si sedl, dal do pusy druhé sousto rýže. V tom přiběhl zpět, že je Mina kousek a rychle se blíží. Popadli jsme opět věci a začali utíkat dál po cestě. Cestou stihl průvodce odhodit pár kusů ovoce na cestu, pro odlákání pozornosti. Po pár minutách jsme se zastavili a ovocná léčka naštěstí zabrala. Konečně jsme mohli dojíst svou rýži, po které následoval ještě ananas. Na Minu jsme od té doby nenarazili.
Po obědě, jsme narazili už jen na jednoho samce, nicméně se na nás usmálo štěstí a viděli jsme hned dva druhy gibonů, kteří jsou dost plaší a celkem vzácní na pozorování.
Gibon Lar (White-handed gibbon)
Gibon malý (Kloss's gibon)
Zpět na hotel jsme dorazili asi kolem páté hodiny, což bylo asi o dvě hodiny déle, než jsme předpokládali, částečně to bylo dáno i tím, že jsme museli změnit cestu kvůli Mině, která nám naši původní trasu zkřížila. Ihned po návratu jsme se šli vykoupat do řeky a zbytek dne jsme už jenom odpočívali a přehrávali dojmy z džungle.
Makak vepří
Gibon Lar
Orangutan sumaterský
Orangutan sumaterský
Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili na místní autobus a za 40 000 IDR se nechali odvést do Medanu, odkud nám letělo letadlo na Jávu do Jogdžakarty.
Závěr
Pokud máte rádi přírodu, zvířata, nebo si chcete dát pohov od velkoměst a turisticky přeplněných destinací anebo jste poblíž v KL či Singapuru a nevíte co s pár dny, neváhejte a jeďte se do vesnice Bukit Lawang podívat, určitě to stojí za to.
Jak se ti cestopis líbil?
Tomáš Brzek procestoval 42 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil8 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
jeden z nej treku do dzungle,jak narocnosti,mnozstvim zvirat a rostlin zajimavych co sem videl....nadhera a pak tech piv na gestiku:))
jeden z nej treku do dzungle,jak narocnosti,mnozstvim zvirat a rostlin zajimavych co sem videl....nadhera a pak tech piv na gestiku:))
Moc děkuji za cestopis z Bukit Lawang. Byla jsem tam před 20 lety :-) Dodnes vzpomínám na setkání s orangutany v džungli. Byl to velký zážitek. Ráda jsem si prohlédla v cestopisu fotky z vesnice, místní tam tehdy ještě nepiknikovali a vesnička byla taková malinká. Byli jste také v záchranné stanici pro orangutany, nebo tam už není? Nám tehdy promítali film o tom, jak se k nim orangutani dostávají ze zajetí a jak se je snaží naučit žít v divočině, pak jsme se moli jít podívat na jejich krmení v džungli.
Moc děkuji za cestopis z Bukit Lawang. Byla jsem tam před 20 lety :-) Dodnes vzpomínám na setkání s orangutany v džungli. Byl to velký zážitek. Ráda jsem si prohlédla v cestopisu fotky z vesnice, místní tam tehdy ještě nepiknikovali a vesnička byla taková malinká. Byli jste také v záchranné stanici pro orangutany, nebo tam už není? Nám tehdy promítali film o tom, jak se k nim orangutani dostávají ze zajetí a jak se je snaží naučit žít v divočině, pak jsme se moli jít podívat na jejich krmení v džungli.
Záchranná stanice byla zničená při tsunami 2004 a následně uzavřena, pokud mě paměť neklame.
Záchranná stanice byla zničená při tsunami 2004 a následně uzavřena, pokud mě paměť neklame.
Tsunami bylo na západním pobřeží, odkud je to daleko přes hory. Ani povodeň stanici neukončila. Ta přišla až po uzavření záchranné stanice v roce 2002. Mnoho let pak ještě bývalé chovance krmili na jednom místě na kraji lesa, ale v roce 2017 už krmení neprobíhalo. Myslím, že to zakázali, ale už před tím tam chodilo orangutanů čím dál méně. Wikipedie píše:
The Bukit Lawang rehabilitation centre for orangutans was founded in 1973. Its main purpose was to preserve the decreasing number of orangutan population due to hunting, trading and deforestation. The centre closed in 2002 as the place was getting too touristy and unsuitable for animal rehabilitation.
A flash flood hit Bukit Lawang on 2 November 2003. The disaster destroyed the local tourist resorts and had a devastating impact to the local tourism industry in the area. Around 400 houses, 3 mosques, 8 bridges, 280 kiosks and food stalls, 35 hotels and guest houses were destroyed by the flood; 239 people including 5 tourists were killed, and around 1,400 locals lost their homes
Tsunami bylo na západním pobřeží, odkud je to daleko přes hory. Ani povodeň stanici neukončila. Ta přišla až po uzavření záchranné stanice v roce 2002. Mnoho let pak ještě bývalé chovance krmili na jednom místě na kraji lesa, ale v roce 2017 už krmení neprobíhalo. Myslím, že to zakázali, ale už před tím tam chodilo orangutanů čím dál méně. Wikipedie píše:
The Bukit Lawang rehabilitation centre for orangutans was founded in 1973. Its main purpose was to preserve the decreasing number of orangutan population due to hunting, trading and deforestation. The centre closed in 2002 as the place was getting too touristy and unsuitable for animal rehabilitation.
A flash flood hit Bukit Lawang on 2 November 2003. The disaster destroyed the local tourist resorts and had a devastating impact to the local tourism industry in the area. Around 400 houses, 3 mosques, 8 bridges, 280 kiosks and food stalls, 35 hotels and guest houses were destroyed by the flood; 239 people including 5 tourists were killed, and around 1,400 locals lost their homes
Jo tak jsem to poletl. Už mi pamět neslouží :-) Utkvělo mi v hlavě něco s vodou a přiřadil to k tsunami.
Jo tak jsem to poletl. Už mi pamět neslouží :-) Utkvělo mi v hlavě něco s vodou a přiřadil to k tsunami.
Pěkné. Když jste tam byli 6 dní, mohli jste dojít i do jeskyně, která stojí za návštěvu (průvodci jsou na místě a zahrnutí v ceně vstupného).
Ohledně počtu a míst výskytu orangutanů sumaterských píše wikipedie něco jiného:
"A survey published in March 2016 estimates a population of 14,613 Sumatran orangutans in the wild, doubling previous population estimates.[28] A survey in 2004 estimated that around 7,300 Sumatran orangutans still live in the wild. The same study estimates a 20,552 km2 occupied area for the Sumatran orangutans, of which only an approximate area range of 8,992 km2 harbors permanent populations.[17] Some of them are being protected in five areas in Gunung Leuser National Park; others live in unprotected areas: northwest and northeast Aceh block, West Batang Toru river, East Sarulla and Sidiangkat. A successful breeding program has been established in Bukit Tiga Puluh National Park in Jambi and Riau provinces."
Pěkné. Když jste tam byli 6 dní, mohli jste dojít i do jeskyně, která stojí za návštěvu (průvodci jsou na místě a zahrnutí v ceně vstupného).
Ohledně počtu a míst výskytu orangutanů sumaterských píše wikipedie něco jiného:
"A survey published in March 2016 estimates a population of 14,613 Sumatran orangutans in the wild, doubling previous population estimates.[28] A survey in 2004 estimated that around 7,300 Sumatran orangutans still live in the wild. The same study estimates a 20,552 km2 occupied area for the Sumatran orangutans, of which only an approximate area range of 8,992 km2 harbors permanent populations.[17] Some of them are being protected in five areas in Gunung Leuser National Park; others live in unprotected areas: northwest and northeast Aceh block, West Batang Toru river, East Sarulla and Sidiangkat. A successful breeding program has been established in Bukit Tiga Puluh National Park in Jambi and Riau provinces."
Jojo, o jeskyni jsme přemýšleli, nakonec jsme (asi z lenosti) se tam nevydali.
Ten počet jsem bral z doslechu od průvodce a nijak jsem si to neověřoval (nebo jsem to špatně pochopil). :-)
Jojo, o jeskyni jsme přemýšleli, nakonec jsme (asi z lenosti) se tam nevydali.
Ten počet jsem bral z doslechu od průvodce a nijak jsem si to neověřoval (nebo jsem to špatně pochopil). :-)
Diky za tip!
Ja jsem zrovna cely rok v KL, tak snad vyuziji. Pokud mas dalsi tipy, dej vedet:)
Diky za tip!
Ja jsem zrovna cely rok v KL, tak snad vyuziji. Pokud mas dalsi tipy, dej vedet:)