Bulharsko - pohoří Rila v říjnu
Praktický průvodce Bulharksem - Musala a 7 rilských perel.
Cestopis z roku 2022 napsal Marťas a Káťa
Nápad odcestovat do Bulharska přišel dost spontánně. Rozhodli jsme se využít státní svátek a vyrazit někam mimo obydlená území, kde potkáme co nejméně lidí. Prošli jsme stránky leteckých společností a nejlépe nám, vzhledem k požadovanému termínu, vyšla cesta Bratislava - Sofie - Bratislava. Oba jsme milovníci přírody a Bulharsko nás lákalo na krásné hory, což se nám také potvrdilo a místní příroda dokonce předčila veškerá naše očekávání.
Tento cestopis, nebo spíše praktického průvodce, jsme se rozhodli napsat, protože při plánování cest jsme nenašli dostatečné a hlavně aktuální informace, a to ani v angličtině. Nebude to tedy úplně literární skvost, spíše se budu snažit obsáhnout co nejvíce užitečných informací.
Výlet byl původně naplánován na 27. - 31.10., Ryanair nám ale bohužel týden před odletem přeložil zpáteční let o den dříve, takže jsme měli na projití hor pouze dva celé dny. Pří plánování jsme se tedy rozhodli jeden den pokořit nejvyšší horu Balkánu - Musalu a druhý den poznat krásu sedmi rilských perel (ledovcová jezera) - obojí v pohoří Rila.
1. den - Praha - Bratislava - Sofie - Samokov
Na letiště do Sofie jsme přiletěli kolem 16 h a potřebovali jsme se dostat do Samokova, kde jsme byli ubytováni. Hned vedle letiště je vchod do metra, kterým se bez přestupu dostanete na stanici Joliot-Curie. Lístek stojí 1,6 BGN (lze platit i kartou) a není omezen časově, je to jeden vstup skrz turniket. Nečekejte nic moderního, ale účelu poslouží.
Ze stanice Joliot-Curie je to kousek na Jižní autobusovou stanici (Yug bus station), odkud jezdí autobusy do Samokova. Na internetu jsme dohledali info, že ve všední dny tam jezdí autobusy každou hodinu, teď zpětně o tom dost pochybuji. I další dny se nám totiž potvrdilo, že v Bulharsku nelze spoléhat na informace uvedené na internetu (platí i pro bulharské stránky). Pokud už někde najdete něco jako jízdní řád (a většinou nenajdete), připravte se na to, že bude pouze v azbuce, navíc se na tyto informace ani tak nedá zcela spolehnout. Pro jistotu jsme se šli zeptat na "informace", nebo spíše okýnko, které vám paní hodně neochotně otevře. Naivně jsme se zkusili zeptat anglicky, ale jak jsme později zjistili, NIKDO V BULHARSKU NEMLUVÍ ANGLICKY. A to ani pracovníci ve službách - restaurace, hotely, informace, prodejci lístků kamkoli. Naštěstí se oba domluvíme rusky, takže to pro nás nebyl takový problém, ale doporučuji se naučit alespoň azbuku, protože s latinkou vám tam moc nepomohou. Paní nám, ač se tvářila trochu otráveně, čas odjezdu sdělila. Autobus do Samokova stál 6 BGN za osobu (lze platit pouze hotově) a nebyla to úplně příjemná jízda. Na komfortu si nepotrpíme, ale nepěkný a trochu znečištěný interiér autobusu doprovázel silný zápach, teplo bez možnosti otevřít okénko a spolucestující, kteří by se dali přirovnat k pasažérům pozdní tramvaje jedoucí na Hloubětín. Po necelých dvou hodinách cesty (která měla trvat něco přes hodinu) jsme dorazili do Samokova, malého ošklivého města na úpatí rilských hor. Ubytování (hotel Grand) bylo v pořádku, za cenu cca 700 Kč / noc / 2 osoby myslím velice slušné, kousek od autobusové stanice, hned vedle Lidlu, jídlo v restauraci odpovídající cenové hladině. Ještě večer jsme se pokoušeli od pána na recepci získat nějaké info k odjezdu autobusů do Borovce, leč marně.
2. den - Samokov - Borovec - Musala
Jediné info, které se nám podařilo dohledat k odjezdu autobusů ze Samokova do Borovce, bylo na stránkách Samokov-info. Autobus měl vyrážet každou půlhodinu (první v 7:30), což nám tak trochu potvrdil i pán na recepci, takže jsme nic moc neplánovali, v klidu se nasnídali, udělali menší nákup v Lidlu (ceny jsou téměř stejné jako u nás) a vyrazili na autobus s vírou, že na odjezd nebudeme muset dlouho čekat. Přišlo však veliké vystřízlivění, když jsme si šli pro jistotu ověřit informace o odjezdech naší lámanou ruštinou k paní v okénku. Tato velice nepříjemná paní nám neochotně sdělila, že jediný autobus do Borovce jede ve 14:20, takže jsme byli nuceni hledat alternativu. Naštěstí hned na autobusáku čekají taxikáři lačnící po vašich penězích. Nabídka odvozu za 15 BGN (10 km cesta) nám přišla férová, takže jsme kolem 10h dopolední vyrazili a za nějakých 20 minut byli ve vesnici, která je výchozím bodem pro výstup na Musalu. Borovec (při hledání dejte pozor, další Borovec je i kousek od Blagoevgradu) je lyžařské centrum podobné např. Peci pod Sněžkou. Jsou zde pouze hotely, restaurace a lanovky, které jezdí pouze v lyžařské sezoně. Nepočítejte tedy s tím, že si ulehčíte cestu, pokud nejsou hory pokryty sněhem.
Zahájili jsme tedy náš výstup na Musalu (nejvyšší hora Balkánu - 2 925 m n.m.) asi v 10:30 a neměli moc tušení, jak dlouho nám cesta zabere. Rozhodli jsme se pro cestu nahoru zvolit stezku po červené, kterou až k prvnímu jezeru lemuje potok. Zpátky jsme plánovali vrátit se po zelené. Mapy.cz (vřele doporučuji) ukazují délku cesty na vrchol 13 km s převýšením 1,6 km, což jsme si spočítali jako výstup na Sněžku krát dva. Tomu měla odpovídat i doba výstupu, kterou Mapy.cz odhadují na 4 a půl hodiny. My jsme to zvládli cca za 4 hoďky s jednou delší zastávkou u prvního jezera a mnoha kratšími pro fotodokumentaci. Cesta je od začátku do konce skvěle značená a je téměř nemožné někde špatně sejít. Počasí jsme měli objednané. Dle předpovědi bylo nebe bez mráčků, sluníčko příjemně hřálo, takže většinu cesty jsme šli v triku, přestože místy byla cesta namrzlá. Ohledně počasí jsme přečetli celkem dost článků. Některé výstup na podzim doporučovaly, jiné varovaly, že počasí bývá hodně nevyzpytatelné a mohou se přehnat nečekané bouře. My můžeme podzimní výstup jen doporučit. Příroda byla naprosto úchvatná a za celou cestu jsme nepotkali skoro žádné turisty, jen pár velice příjemných řeckých turistů, což byla oproti zakaboněným bulharům vítaná změna. Pro zhodnocení náročnosti výstupu je třeba říct, že jsme oba sportovci a průměrně zdatní turisté. Máme rádi hory a chození, ale moc dlouhých treků v nohách zatím nemáme. Velká část cesty (cca prvních 10 km k Musala hut) byla nenáročná po lesních, kamenitých cestách, občas trochu podmáčená. Odsud byl zbytek cesty k vrcholu o něco náročnější, často po větších balvanech, ale průměrně zdatný turista nebude mít problém. Výhledy, které vás v posledních pár stech metrech a na úplném vrcholku čekají, jsou naprosto dech beroucí, čemuž samozřejmě pomohla i úplně jasná obloha.
Sestup dolů už byl náročnější. Po prudkém nezpevněném terénu dostávají klouby docela zabrat a kvalitní turistické boty jsou opravdu nutnost. Trochu jsme se rozešli v názoru, jestli jsou lepší nízké boty, nebo pohory, takže volte spíše dle osobních preferencí a počasí. Cesta zpátky do Borovce nám zabrala přibližně tři hodiny. Hodinky ukazovaly našlapaných 35 km, nohy už pěkně tuhly a dostavovala se únava. Autobus do Samokova jsme ani nehledali, takto večer už mimo sezónu dost pravděpodobně nic jezdit nebude. Měli jsme číslo na taxikáře, který nás vezl dopoledne, ale rozhodli jsme se zkusit štěstí a stopovat. Po pár minutách se Kátě podařilo stopnout svozový autobus, který vezl lidi z práce a za 4 BGN (řidičovi do kapsy) nás hodil do Samokova. Jedna ze spolucestujících, která uměla anglicky nám řekla, že stopovat v Bulharsku není úplně nejbezpečnější.Dalších asi 5 km už bylo trochu náročnějších, ale přesto v pohodě zvládnutelných a hlavně je všude okolo tak překrásná příroda, že se nejde soustředit ani na nic jinýho. Poslední kilometr na vrchol Musaly byl asi nejnáročnější, překonává se na jednom kilometru dost velké výškové převýšení, ale výsledek za to opravdu stojí. Výhled se nedá vůbec popsat. Sestup dolů už tak příjemný nebyl. Sestupovat necelých 15km po tvrdém, prudkém občas nezpevněném terénu je dost nepříjemný. Zde především člověk ocení kvalitní turistické boty.
3. den - Samokov - Dupnica - Sapareva Banya - 7 Rilských perel
Další den nás čekala cesta na 7 rilských perel. Jedná se o ledovcová jezera vysoko v horách (kolem 2 700 m n.m.) a nejnavštěvovanější přírodní památku Bulharska. Výchozí bod cesty je lázeňské městečko Sapareva Banya. Tam, jak jsme zjistili, přímé autobusy o víkendu nejezdí a přes týden to pravděpodobně také nebude žádná sláva. Takže naše cesta vedla přes Dupnicu, do které jeli v sobotu dva autobusy - v 10h a v 16h. Přes týden tam budou spoje určitě častější. Cesta trvala 40 minut a jízdenka stála 7 BGN. Na autobusové stanici v Dupnici už byla i tabule s odjezdy autobusů, ale i tak jsme se šli pro jistotu zeptat na informace (jak jinak než rusky). Ve zkratce se informace z obou zdrojů trochu rozcházeli, ale autobusy do Saparevy jezdí i o víkendu skoro každou hodinu a to samé i zpátky. Náš spoj dorazil ve 12h, jízdenka stála 1,6 BGN a trvala asi půl hoďky.
Ze Saparevy je potřeba dostat se asi 15 km serpentinami k lanovce, která vás dopraví téměř až k prvnímu jezeru. Tam by měl jezdit shuttle bus, ale jedná se spíše o taxi dodávku, která pojme až 8 lidí a hodí vás k lanovce za 30 BGN. My jsme měli štěstí, že jsme potkali dva turisty, kteří také mířili nahoru, takže se cena dělila mezi čtyři lidi. Dodávka nás dovezla až k lanové dráze, která překonává převýšení cca 2 km a doveze vás až k prvnímu z jezer. Cena lanovky je 25 BGN pro cestu tam a zpět, případně 15 BGN za jednu cestu, poslední jízda je v 16:30, pak už musíte po svých.
Protože jsme byli v časovém presu (potřebovali jsme stihnout lanovku dolů), museli jsme zvolit kratší okruh, který nám zabral asi 3 hodiny. Výstup je nenáročný, hravě ho zvládne rodina s dětmi. Jelikož se jedná pravděpodobně o nejkrásnější místo Bulharska, potkáte tu i mimo sezonu spoustu lidí. Dokážu si představit, že v létě se budete tlačit v davech. To, že se jedná o naprosto úchvatnou podívanou se nám ale potvrdilo a výlet předčil naše očekávání. Nejsem takový poeta, abych to dokázal popsat slovy, takže přikládám pár fotografií.Lanovku zpět dolů jsme stihli a jelikož se nám nechtělo utrácet za taxi zpět dolů, opět jsme zkusili stopovat, opět neúspěšně. Měli jsme ale to štěstí, že se zrovna chystal k odjezdu autobus nějaké cestovky. Jak se říká, za zeptání nic nedáte, tak jsme zkusili štěstí a zeptali se, zda by nás nehodili dolů do Saparevy. A jelikož to byli řečtí turisté, kteří jsou vždy pozitivně naladění, bylo jim potěšení nás kousek svézt. Do Dupnici opět autobusem a zde na vlak do Sofie. Zde jsme přespali a ráno se vydali na letiště, směr Bratislava.
Celkové shrnutí za nás velice pozitivní, co se hor a přírody týče a velice negativní, co se týče obydlených oblastí a lidí. Do Bulharska se chceme rozhodně co nejdříve vrátit, tentokrát se stanem a projít si celou Rilu a pohoří Pirin.
Jak se ti cestopis líbil?
Marťas a Káťa procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Minuly rok sme boli na Titovom vrchu v Macedonsku (nadhera), tento sa chystame do Rily, takze vdaka za spisanie praktickeho pruvodce, urcite sa hodi :)
Minuly rok sme boli na Titovom vrchu v Macedonsku (nadhera), tento sa chystame do Rily, takze vdaka za spisanie praktickeho pruvodce, urcite sa hodi :)