ČAD perla v srdci Sahary

„Čad je náročná destinace, cestování po něm je stále dost "adventure". Ještě nedávno tu cestování (mluvíme o poušti a sahelu) byla opravdovou expedicí s přesným přídělem vody na den, hygiena probíhala velmi sporadicky, jídlo bylo strohé a jednotvárné z toho co se v poušti sehnalo a mělo nějakou trvanlivost, kdy se účastníci mohli spoléhat jen na sebe a zbytek party. To teprve byly výpravy..."

Ti kdo nás znají ví, že země severní Afriky tam někde na Sahaře, jsou našimi oblíbenými destinacemi. Súdán je nyní mimo hru, a nejspíš se stav v nejbližší době nezmění, bylo třeba si najít náhradu... Kam tak moc lidé nejezdí? Kde to bude stát za to? A hlavně to musí mít krásnou poušť. Vybráno - Čad /Chad/Tchad.

Cestu sem jsme zvažovali již dříve, ale Súdán byl pořád dostupný a nám toho ještě hodně chybělo (s jedním z nádherných míst jsem Vás seznámila minule - Bir Nurayet). Od roku 2018 se to v zemi třelo, v loňském roce se začali nepokoje stupňovat až letos vyvrcholili bouřlivými přestřelkami nejen v Chartúmu. Nevypadá to, že by byla další cesta v dohlednu. Situace ve světě se neustále mění, tam kam se dalo jezdit dříve jsou dnes dveře zavřené (vidíme to zrovna u Izraele - cítíme s obyvateli a přejeme jim, aby se situace v lepší obrátila). Ale zase jsou místa, která neočekávaně otevírají dveře svých komnat a zvou zvědavce k jejich probádání. Otevřené brány například Saudské Arábie asi zmerčil každý. Pak se ty krásné nepoznané země ještě dělí na ty, kde si jezdíte dle své libosti a na ty, které můžete poznat jen za přítomnosti místních průvodců. Nu což, ne vše jde zadara nebo lowcost a když po něčem srdce touží, tak proč mu to nesplnit.

Do Čadu se nejezdí jen tak se courat po zemi, ono to není až tak možné, a když už tak jen z N´Djamena dostupných lokalit. Má-li člověk dostatek trpělivosti a k tomu výbornou francoužštinu, může se vydat na vlastní triko si zajistit potřebná povolení a registraci, zapotí se u toho :-). My protože jsme tam jeli poprvé a tam kam máme namířeno se dá jet pouze s místními průvodci v pronajatých autech s místními řidiči, volíme jednodušší cestu a to nechat tu úmornou byrokracii na místní agentuře.

Rozhodnuto, v únoru letíme. Tak a teď plán co vidět...

O tom co je v zemi k vidění se člověk nic moc nedočte, ale pořád je toho více, než když jsme se poprvé vydali do Súdánu (tenkrát strejda google znal jen nepokoje a genocidu v Dárfúru, to že jsou v zemi pyramidy, hrobky, kostely a další krásy, stovky etnických skupin a zajímavých zákoutí, nikdo neměl ani páru). Projíždíme stránky nějakých italských a španělských cestovek. Italských a španělských turistů je v zemi asi nejvíce. Po nich tipuju Němci (ty jsou přeci všude :-D) . Sepisujeme si co bychom asi chtěli vidět, ale při pohledu na mapu je jasné, že těch 25 dnů, co jsme si vyčlenili z našeho vytíženého času, je určitě velmi málo... tak Čad se svou rozlohou 1,28mil pohltí více než 16 Českých republik a už tady u nás je přejetí země na dlouho (když vyrazíte z Prahy po D1). V Čadu jsou cesty zaváté pískem a nebo nezpevněné pisty. Nad jedinou mapou, která byla na trhu dostupná, sedíme a dle ní ze seznamu vyškrtáváme, co necháme nejspíš na příště. Bude to Tibesti (škoda, vypadá to na fantastickou destinaci, ale jen cesta tam a zpět trvá 4 dny :-( ). Když už jsem se zmínila o mapě a knižním průvodci, tak to byl také oříšek. Bradt prostě Chad nemá, o Lonely Planet ani nemluvím, a v angličtině jsme našli jen vydaný v roce 2020 a u prodejce za velkou louží. Inu objednáváme zaoceánskou zásilku. Něco přeci se tam dozvíme a člověk si udělá představu, trochu se připraví, ale spoléhat se na to nedá, né u destinací, kde se situace mění téměř z hodiny na hodinu. Kniha dorazila, mapa také. Dolaďujeme plán a posíláme naše přání našemu průvodci. Ten nám sestavil plán na 17dnů.

Hurá do příprav

Ze Sudánu máme velké zkušenosti a za ta léta víme co by bylo s sebou potřeba, když se jede na nějaký ten den nebo týden do pouště. Pakujeme se podle toho... do ruky nám ale přišel právě ten chytrý průvodce, který tedy neřekne moc o pokladech co země ukrývá, ale zase praktické rady jsou bohaté. A jedna z nich zní: "nech si zkontrolovat všechny zuby, v Čadu o zubaře nezavadíš", pak následovala výzva k dobře vybavené lékárničce bo Čad je mizerné zásoben a to co tam je může dobře být právě z těch falešných léků, kterými Afriku zasypává Asie. A dál? Hygienické potřeby a toaletní papír je také žádoucí, a do pouště něco na zub, kdybychom měli jednotvárné vegetariánské stravy dost. Krom všeho autor zřetelně poznamenal, že do této země se člověk rozhodl jet na vlastní riziko a protože ačkoliv je v zemi relativní klid, hraniční oblasti jsou žhavé a jezero Chad no go zone... No, že bych spala každý den jako mimino se říct nedá. Uklidňovala jsem se myšlenkou, že přeci by se průvodci nevydali do nebezpečných míst a zlikvidovali byznys únosem Evropanů. Uvidíme. ( I když - později v N´Djamena jsme se konečně potkali s expertem na Čad - Tommaso Rava, a ten nám vyprávěl o únosu jeho bratra a pár turistů právě v Tibesti, únosci chtěli prachy. A jedna z těch unesených turistek se do Čadu vrátila o rok později, prý že kvůli tomu únosu nestihla navštívit vše co měla v plánu :-D )

Oh víza, to je asi jako v každé podobné zemi... k žádosti je třeba zvací dopis od místní agentury, rezervace ubytování, cestovní pojištění a kopie pasu a hotovost 100eur na pas. Odeslali jsme kurýrem, abychom později zjistili, že Deutsche Post DHL zaměstnává trotly co asi neumí číst a nepřečtou obrovský nápis "Ambassade de la république du Tchad". Zásilku nedoručil a poslal zpět. No na to že jsme měli jen 3 týdny do odletu, tak to nepotěšilo. Nakonec pár telefonátů a diskuze s DHL a pas dorazil do správných rukou. Za týden bylo hotovo, ale zase ambasáda ztratila zpáteční obálku :-D Jejda, už jsem si myslela, že Čadiané fungují lépe než úředníci z okolních zemí, ale nezklamali :-) Víza v pase, batožina zabalená tak už jen úbytko a zajistit odvoz z letiště.

Víza na ambasádě v Berlíně - 100eur
Cestovní pojištění od Koopky za 2.045,-Kč
Letenka z Norimberka do N´Djamena přes Istanbul - 16.500Kč

Ubytovat se v N´Djamena nejspíš nebude tak jednoduché, všude se nabízejí jen drahé hotely, takže asi nejlépe počítat s cenou 100eur na osobu a noc. To je docela masakr... nu což, na dálku se v některých destinacích těžko hledají varianty. Dneska ale Couchsurfing funguje i tady, jenže pro nás tohle není. Smysl couchsurfingu byl na počátku trochu jiný, ale nabralo to jiný spád. Nic, každý máme jiný názor. Zvolila jsem airbnb, kde jsem za zlomek ceny standardního hotelu sehnali pěkný apartmán, hlavně ve čtvrti s hospůdkama na každém rohu :-) . Doprava na letiště naplánována, v N´Djameně transport z letiště zajištěn, víza v pase, letenky v kapse...(zařízeno na jedničku :-) ) můžeme vyrazit!

PROČ ČAD? POCITY A BEZPEČNOST

Co říct? Čad, stejně jako jiné tyhle "pochybně" vzhlížející země mě přitahovali a přitahují asi nejvíc, jen je složité je do našeho zaneprázdněného života nasunout. Na Čad jsem na mapě pohlížela už nějakou dobu nazpět, ale v kurzu byl stále Súdán a tam je toho mooooc co poznávat. Nestačí mi zajet jednou na 14dnů, já musím tu zemi poznat jak nejvíc to jde, proto také třeba v Súdánu máme za sebou kolem rok a půl a procestován obrovský kus země. Na rok 2022 jsme už naplánovali cestu do Dárfúru a sjednali všechna povolení a doprovod na Jebel Mara. Bohužel situace cestování nepřeje, zatím cesta leží v šuplíku a čeká na vhodnější čas. Čad je sousední země, leží ve stejném pásmu a nejspíš to tam bude obdobné, to jsme si mysleli před cestou. Také má všechna tři S, které k Africe patří - sahara, sahel a savana. Poušť milujeme pro její rozmanitost, malebnost, osobitost ale i drsnost a neústupnost. Dodává nám pocit svobody a klidu. Čad v sobě ukrývá mnoho magických zákoutí, při pohledu na ně jednomu spadne čelist. Kulturně a etnicky je také velmi bohatý. Státy severní Afriky mají své osobité kouzlo a výrazně se liší od zemí subsaharské Afriky.

Strach? Asi každého provází obavy, když jede do destinací méně oblíbených, o to víc když jde o zemi s válečnou či obdobnou pověstí. I taková cesta napříč Afrikou nebyla jednoduchá, vjezd do Libye, první vjezd do Sudánu, Zimbabwe po pádu na dno atd. Nevíte co Vás čeká, lidé tam moc nejezdí a vám navíc řeknou, že jste blázni, když tam pojedete. Vždycky si najdu někoho kdo tam byl nebo je a sleduji zda aktualizuje příspěvky nebo zda se vrátil domu a také zprávy ze světa, o průšvihu spáchaném na turistech se určitě všude napíše. Mnohdy za špatnými zprávami je i část příběhu, která uvede věc na pravou míru. Nyní do Čadu to před odletem bylo jiné, zprávy o aktivitách Boko Haram, neustálé nepokoje, únos v Tibesti a politické a etnické problémy v sousedních zemích a varování před cestami do pohraničí, udělají své. Neustále se někde vynořovali negativní zprávy, až jsme pochybovali, jestli to bylo dobré rozhodnutí. Nenašla jsem žádné zprávy o zamordovaných turistech, a tak když se vrátili jiní, vrátíme se i my. Prostě uvidíme :-)

Naše křižování Súdánem (malé cestičky a pisty jsme nezakreslili, jinak by mapa byla nečitelná 😉)

Súdánská nevěsta

Pyramidy Gebel Barkal

Kempování v poušti

Písečná bouře, na něco se ty roušky hodily

JSME NA MÍSTĚ - N´DJAMENA VÍTÁ

Přilítáme jsme v noci. Na letišti mumraj, mraky lidí a fronty na imigrační a na bezpečnostní kontrolu. Nejprve se shlukneme do fronty na kontrolu očkovacího certifikátu a očkovacího průkazu (očkování žlutá zimnice je vyžadováno a v únoru chtěli i očkování proti covidu), pak si vystát frontu na imigračním, kde po nás zůstává krásný úsměv do kamery a otisknuté všechny prsty. Poslední a o to úmornější je samotná bezpečnostní prohlídka a scan zavazadel. Je dost striktní a důkladná prohlídka. Mají nějaké výhrady k elektronice, ale nakonec nás pouští (na dron musí být povolení od Úřadu pro civilní letectví).

Welcome to Chad! I v noci je venku vedro jako v troubě. Přiletěli jsme z minus 10 do plus 40, masakr. Úbytko super, čisté, vybavené a v centru "restauračního" dění. Dva dny trávíme v hlavním městě, musí se vyřídit povolení k cestování a registrace. Bereme to na pohodu, je nechutné vedro, spousty toho je zavřeného, a navíc jsme utahaní s předcestovního maratonu a letu, ale chlazené pivko a místní pub bodne.

KOUSEK SAHELU

Vše je připraveno a v pondělí ráno vyrážíme na okruh prvně směrem na východ, pak na sever a nakonec zpět do hlavního města. Jsme zvědaví co nás čeká... Země je obrovská, zůstáváme v sahelském pásmu a na Sahaře. Po hlavní tepně, nepředstavujte si hladkou asfaltku, ani tankodrom D1. Hlavní tepna jsou přerušované fáze asfaltu střídající se s vymetenými lochnami velikosti zahradního jezírka. Kus za Djamenou máme první problém s autem. Čekáme na výměnu. No jo no stane se. T.I.A. jak říkáme my, co Afriku znají a mají respekt, že v Africe se o věci starají po africku (ne každý to chápe, ale jednu radu vám dám, stát se může cokoliv i na autě rok starém, kor v Africe na extrémních cestách v extrémních podmínkách, když se z toho hned nepo.... ušetří vám to nervy a vaše dovča bude na pohodu. K dobrodružství v Africe to patří :-) )

Ráz krajiny i flora a fauna napovídá, že projíždíme sahelským pásmem. Cesta je dlouhá, musíme z N´Djamena přejet na druhý konec do Abeche, kde se plán cesty stáčí na sever do pouště. Abeche je posledním na čadské poměry, velmi civilizovaným městem, kde si případně můžeme nakoupit co bychom chtěli na zub nebo dostatek vody.

... BRÁNA DO SAHARY

Projíždíme Biltine, Arada a Kalait a před námi se rozprostírá nedozírný oceán oranžového písku potřísněn tu a tam nějakou akácií či jinou trnitou buší, z jehož hlubin vystupují pískovcoví obři různých tvarů a velikostí. Vítá nás Ennedi plateau.

... nu, rozepsat bych se tu mohla ale je mi jasné, že to nebude čtení na pár minut. Co si takhle skočit na virtuální výlet prostřednictvím fotek a videa? ;-)

Nebojte, něco k tomu napíšu, a nebo můžeme rozpoutat diskuze pod článkem.

SKALNÍ KRESBY

V poušti a nejen tam, prakticky po celé Africe je nespočet skalních převisů, jeskyň a útočišť, kde můžeme nahlédnout do života dávných civilizací. Obrazy vypráví příběhy zdejší krajiny a původních obyvatel a my se z nich dozvídáme, jak Sahara vůbec vypadala několik tisíc let nazpět. Jednotlivé scény promítají život, který lidé v těchto oblastech vedli. Zebry, žirafy, sloni, gepardi, pštrosi a mnoho dalšího, dobytek, ale i velbloudi. Je tu krásně vidět, že to co je dnes nedozírný oceán horkého písku, kamení a skal, bylo kdysi úrodné a zelené. V Čadu jsou dvě velká naleziště v pohoří Tibesti a v Ennedi plateau. Některá z nich se datují 8000let nazpět. Ennedi je spravován jihoafrickými parky a ti se snaží o ochranu a zachování cenných památek.

SKALNÍ RYTINY "NIOLA DOA"

Niola Doa ( v místní řeči Toubou znamená "Pilíř tři mladých dívek") je naleziště skalních rytin situované na severní hranici Ennedi na Guirchi Enneri. Na skalách jsou obrovské postavy v nadživotní velikosti, nejspíše ženy, jsou bohatě zdobené. Původ se datuje do období tzv."bovidian" éra.

Cesta je k nim nepříjemná, zdlouhavá a náročná, ale stojí za to. Jedeme do končin kousek od hranice se Súdánem, oblasti kde desetiletí operují islamisté Janjaweed, kteří se s lidmi v Dárfúru moc nemažou. V poslední obci Diona nabíráme naftu a jedeme dál. Najednou se za námi řítí Toyota pick up s bazukami, nasazeným samopalem a vojáky na korbě... zastavují nás a vysokým tónem něco řeší s lídrem. Mluví řečí Toubou, tak nerozumíme nikdo nic, ani jeden z řidičů. Vracíme se pro povolení... stálo 150tis středoafrických franků! Ups, to je ranec! Pokračujeme... mezi kamením se válejí zbytky patron občas i nějaká raketa z bazooky. Je ticho, nikde ani živáčka. Mám ztísněný a nepohodlný pocit. Kempujeme v údolí, kde kolem nás procházejí jen kozy a velbloudi, ale je tu závětří, což po tolika větrných dnech je super...

VODA NA POUŠTI

Až neuvěřitelné je kolik vody se v čadské poušti najde. Několik míst sladkovodních a mnoho solných jezer. Guelta d´Archei je kaňon, kde z podskal vyvěrá čerstvá voda. Místní sem vodí napojit svá stáda. Bezpočet studen, sahajících do hloubky i přes 100m, jsou skvělým zdrojem vody pro místní nomády. No a nakonec obrovské společenství jezer Ounianga na samotném severovýchodě země. 18 jezer rozdělených do dvou skupin o různých velikostech, hloubce, barvě i chemickém složení. Ounianga serir a Ounianga Kebir. Jedno z menších jezer je dokonce vhodné ke koupání.

VÁLKA

Čad si prošel mnoha náročnými obdobími, několikaletými válkami ať už je to dlouholetá občanská válka z konce 60tých do počátku 80tých let nebo libyjsko-čadské od druhé poloviny 70tých do druhé poloviny 80tých let. Nebo občanská válka z let 21stol a další a další a další. Po těžkých bojích v nehostinných podmínkách pouště tu zbyla obrovská pohřebiště vojenské techniky. Osmirglovaná pískem, vyleštěná do lesku a stále ve velmi dobrém stavu, zde tiše v poušti odpočívá jako svědek bojů o moc a území.

Že pohraniční oblasti nejsou úplně na pohodu, že země je stále v pohotovostním režimu a že tancuje na tenkém ledu, tomu nasvědčují všechny bohatě ozbrojené pickupy, nesmrtelné Toyoty neustále kroužící po okolí s vojáky na korbě zahalených do černých a hnědých turbanů...

KEMP A BIVAKY - JAK VYPADÁ TAKOVÝ "DAY OUT" NA EXPEDICI V POUŠTI?

Kdekoliv v Africe jsme, vstáváme ráno brzy. Pokud to okolí (rozuměj lvi, hyeny a podobná havěť) dovolí, vstáváme za tmy abychom s prvními paprsky už byli na cestě a užili si relativně krátký africký den co nejvíc, také milujeme ty nej hodiny pro fotografa tzv. Golden hours. Tak tady se také snažíme vstávat brzy, ale trochu se to míjí účinkem, stejně z kempu vyjíždíme až kolem 7:30-8h. :-( Ráno pobalíme věci, proběhne nějaká ranní hygiena a snídaně, máme s sebou i kuchaře, takže není žádný stres kdo a co se bude vařit. Tedy tady by stres stejně nebyl, když tu toho moc není. Trojka čadského doprovodu bylí auta a vyrážíme dál dle plánu. Kolem 12:30-14h je pauza na oběd (za mě tedy zbytečně dlouhý a celkem i zbytečný oběd, ale chápu náročnost trasy a teplota není pro řidiče úplně jednoduchá, odpočinek potřebují). Po obědě další kus plánu, zastavujeme na fotky na kukačku prostě si ta místa prohlédnout a užít. Je vedro! Kolem 17h se hleá pěkné místo na kempování. Zakempuje se, postaví stany a je čas na větší denní hygienu. Každý má na celý den pouze 3litry užitkové vody na mytí a cokoliv co potřebuje. To je ještě dobré množství :-) . Každý si pak dělá co chce, náš bivouac je většinou na krásném fotogenickém místě, často nás kuchař musí volat ke stolu :-). Následuje večeře, večerní čajík, volná zábava většinou jako diskuze o celém dni a příprava na den další. A za tichého dutí větru uleháme ke spánku v tom nejluxusnějším hotelu světa - milionstar hotel uprostřed úchvatné Sahary. V poušti jsou miliony nádherných míst přímo lákajících na kempování. Říká se "cheš-li poznat Afriku, zapomeň na lodže a postav stan".

Takhle to vypadá jako pohoda, ale skutečně je to jedna z nejnáročnějších cest, které jsme kdy podnikli. Nejeli jsme si to sami, to už bylo náročné, musíme se podřizovat průvodci, který není flexibilní ani ke změně plánu a je zvyklý na skupinky "povrchních turistů", tzv japonských turistů, kteří vyskočí z auta cvaknou pět fotek a frčí dál. Pak je to oblast kam jedete (země s drsnou minulostí a křehkou přítomností), odlehlá krajina bez známek civilizace na několik set kilometrů, nedostatek vody, minimální hygiena, ve dne horko v noci zima, zavření v autě 17 dnů s jednou skupinou lidí. A tam je kámen úrazu, když si špatně vyberete parťáka do nepohody, tak můžete mít otrávenou dovču (nám se to bohužel stalo!!! :-( )

NĚCO NA ZUB A DO ŽALUDKU

Očekávali jsme něco podobného jako v Sudánu, jídelny a vývařovny na každém rohu, a kávové lady zdobí veškeré ulice a strategická místa. Že kafíčko nebo čaj dostaneme kdekoliv v motorestu na dálnici mezi dunami, že fazole budou vařit i v malé osadě v poušti. Ne bohužel nic takového tu naní. Zato alkoholu hlavně v N´Djamena je na každém rohu dost. Kávu vám uvaří instantní. Jídelny a občas i dáma s plnými hrnci na rohu ulice se najdou tak akorát ve větších městech, alespoň tedy tady v sahelu a poušti. A to bych řekla že je hlavně proto, že je tam obrovský mix národností a kultur. Kávovou lady nebo čerstvé džusy tu fakt nenajdete. Možná směrem na jih země to může být jiné. To mohu potvrdit až příští rok v prosinci (kdy se do Čadu vracíme).

Co nenakoupíte v hlavním nebo větších městech, na to zapomeňte. Kromě coca coly a těhle soft drinků, kterých mají všude více jak vody. V poušti mají zásoby tak zoufale omezené, že byste se těžko najedli a tak čím dál jste od civilizace, tím více je strava monotónní a ještě ke všemu vegetariánská. Většinou poslední čerstvé maso jíte někde na začátku Ennedi a další dostanete až ve Faya na cestě zpět do sahelu.

Nemá cenu se nad tím čertit, nebo kuchaři nadávat, on s tím nic neudělá a věřte mi, že se snaží obohatit fádnost alespoň tuňákem nebo párky z konzervy. I chleba tedy spíše francouzská bageta má několik podob od čerstvé voňavé, přes gumový obušek až do konzistence knackebrotu nebo keksů :-) I to se dá , dámy a pánové. Ale když jste šikovní nebo máte šikovného kuchaře, v poušti se dá upéct fantastický chleba nebo housky (také si na jihu Afriky pečeme houstičky třeba plněné sýrem a jsou bomba!).

KOHO POTKÁVÁME A JAK VYPADAJÍ OSADY NA CESTĚ POUŠTÍ?

Čad je země tří S -Sahara, Sahel a Savana - je to křižovatka mezi arabským severem a černošskou subsaharskou Afrikou. Kulturně a etnicky je velmi rozmanitou zemí. Vzhledem k minulosti a neustálým konfliktům i etnickým, a také k donedávna žádnému turismu a tak nějak řečeno odříznutí Čadu od světa, místní lidé nejsou zvyklý na cizince. Mnoho etnik je ani nevítají rádi. Když projíždíme místy, kde se cizinci spíše neukazují nebo jen sporadicky formou právě těch "povrchních turistů", místní nás moc nevítají, mnohdy i chtějí, abychom odjeli pryč. Pak záleží na tom, jaký zaujmete postoj a jestli se spokojíte s tím, že místo fotky na facebůček budete mít raději v paměti příjemné chvíle trávené s pár místními. Pár úsměvů a gest ledy dokáže prolomit, ale fotoaparát je zase dokáže rychle naštvat. Samozřejmě v místech kam jezdí všechny agentury a kde jsou místní lidé více v kontaktu s cizinci je situace lepší. Nejlepší cesta je vždy přes děti. Děti milují cizince, strašně rádi pózují a ještě raději se na sebe koukají na display. To malé množství fotek lidiček je naším pokladem.

ZPÁTKY DO N´DJAMENA A OKOLÍ

Po návratu do hlavního města se vracíme do apartmánu, přebalíme věci, skáčeme do města na kus masa a nakoupit hooooodně ovoce k naším oblíbeným prodejcům, kteří už nás z dálky vítají (tak moc bělochů tu nenajdete a ještě méně těch co prolézají lokální trhy a puby). Melouny, kokosy, avokáda a čerstvá houska nám moooc chyběla. Zajdeme do jídelny na fazole a restovaná játra, tam také dělají super dooper džusíky z manga, guavy, pomeranče dokonce i avokáda (jej už se těším až se tam vrátím). Jeden je až podezřívá, že to jsou uprchlíci ze Sudánu.

Další den odjíždíme do okolí osady původní civilizace Gaui a na pár nocí na sever ke Sloní skále a do Dougia, kde si užíváme příjemného chládku pod mangovníky u břehů řeky Chari. Máme nové spojence a kamarády, sbíhají se snad všechny děti z okolí. Čas vždycky rychle utíká když trávíte příjemné chvíle v příjemné společnosti a to ty děti jsou. Všechno jednou končí a tak se vracíme zpět do N´Djamena. Poslední noc jdeme do lepší restaurace, kam asi občas cizinec zabloudí, odpovídá tomu jazyk meníčka a i ty ceny. Ale jídlo je výborné a skvěle hrajou. Uzavíráme to pivkem, na terase s výhledem po okolí docvakneme slivovičku na rozloučenou. Nechce se nám, ale musíme zpět...

AU REVOIR, TCHAD! My se určitě vrátíme...

....Loučíme se se všemi co jsme potkali a frčíme na letiště. Tam nás čeká neuvěřitelná kontrola. Několi scanů několik prohlídek a dotazů. No sedáme do letadla co letí přes Niger, tak je možná lepší více než méně kontrol :-) Nakonec sedíme v klidu v letadle naší oblíbené letecké společnosti Turkish airline, ti nás domu dopraví.

"Au revoir Tchad, nous reviendrons ici!"

Čad nás překvapil, a je nám jasné, že se sem určitě budeme vracet. Na Gerewol to asi nebude, to jezdí každý, ale Zakouma národní park a další festivaly jsou přitažlivější a to se časově míjí...

Zaujal vás Čad? Příští rok 2024 na přelomu listopadu a prosince se do země vracíme a kromě všeho zajímavého přidáváme i národní park Zakouma a možná pivovar v jižním Čadu. Chcete být u toho? Láká vás podívat se kam se nejezdí? ... přibíráme účastníky expedice už nyní, tak neváhejte a spojte se s námi :-)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 10 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 10 x To chci taky zažít!

❤️ 17 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Andrea Kaucká

Cestopis byl naposledy aktualizován 31. 3. 2025

Andrea Kaucká procestovala 31 zemí světa světa, nejvíce Afriku a Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 lety a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

11 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

spreeuv

před rokem

Zdravím,

super cestopis. Zajímá mě, jak to funguje s vízem. Já myslel, že vždy musím na ambasádu osobně. Poprosím o detailnější informace jak postupovat.

Děkuji.

Andrea Kaucká

před rokem

Zdravím, osobně není třeba. Tedy já ještě nikdy nejela na jakoukoliv ambasádu osobně, vždy vše řeším přes kurýra nebo poštou pojištěné. A vždycky to bylo v pohodě, tedy kromě dopravní služby tuším intime a rakouské pošty - oba pohořeli a já musela do Brna do depa, aby nikomu neuletělo letadlo. V tomhle směru je osobní vyzvednutí určitě spolehlivější.

Jinak, je třeba formulář 2x (originál a kopie), 2x pasová fotografie, letenka, zvací dopis a rezervace ubytování, a buď 100eur cash, nebo šek nebo v případě bankovního převodu potvrzení o zaplacení a v případě dopravy kurýrem nebo poštou také přiložit ofrankovanou zpáteční obálku.

Na zvacím dopise se domluvíte s místní agenturou, která to vše vyřídí potom i v Čadu na policii a ministerstvu, kde je třeba provézt registrace a získat povolení k cestování a focení. Ubytování také zajistí agentura, nebo se pokouknout sám a rezervovat. Většinou chtějí platbu předem, jako sychrovku. S ambasádou se domluvit buď na doručení nebo osobní návštěvě a na formě uhrazení poplatku. (nejsem si jistá, ale myslím, že mluví i anglicky. Francouština je jasná.)

Na té ambasádě jsou fajn, s nimi se dá mluvit. Všechno tohle zmíněné jsme posílali do Berlína.

Proces jim trval týden, moc se nepřetrhli, ale když řekli týden, bylo to opravdu za týden.

spreeuv

před rokem

Díky za rychlou odpověď. A jak je to s vrácením pasu a všeho ostatního? To platí ambasáda, nebo jak to funguje?

Andrea Kaucká

před rokem

Ne ne, to neplatí ambasáda. Do obálky k pasu a žádosti se musí přiložit oznámkovaná obálka s adresou kam ambasáda pošle pasy zpět. My to měli přes DHL a Deutsche post, tak jsme objednávali obojí online a nalepili na obálky. Pokud tam pojedete dát pasy osobně a vyřízené si chcete nechat poslat zpět, tak jim ke všem těm lejstrům musíte dát tu oznámkovanou obálku také. A pak záleží kým pošlete, nejlepší je asi kurýr. My jsme kousek od hranic, takže mi využíváme německou poštu a necháváme si poslat na adresu do Německa, to je o dost levnější i včetně pojištění na vysokou částku v hodnotě nového express pasu a nových víz v případě ztráty.

https://www.ambatchadberlin.de/l...ices/visa/