Camino z Porta do Santiago de Compostela

Camino mi připomnělo, jak je méně někdy více a jak jednoduchost může vést k hlubšímu ocenění životních maličkostí.

Svatojakubskou cestu neboli Camino de Santiago mám na svém bucket listu už takových 5 let. Konečně nadešel ten správný čas si svojí spirituální cestu vyplnit. Každý, kdo se na tuto cestu vydal má úplně jinou zkušenost. Já bych vám chtěla popsat tu svojí a sdílet s vámi pár svých příběhů, které se mi po cestě přihodily. Během cesty jsem potkala spoustu zajímavých lidí ze všech světových stran. Navázala jsem nová přátelství a vytvořila si s nimi společné příběhy, až to přerostlo v boží Camino rodinku <3 Klasicky jsem se na tuto cestu vydala sama, ale ke katedrále v Santiagu jsem sama nedorazila :)

Credencial - průkaz každého poutníka

Buen Camino/Bom Caminho

Určitě není nikdo, kdo by o této cestě do Santiaga de Compostela neslyšel. Ano je to celkem profláklá cesta, ale stejnak je to zážitek na který se nikdy nezapomíná. Alespoň já na tuto cestu nikdy nezapomenu. Cest do Santiaga je několik. Stránku ve které jsem popsány všechny trasy jsem během cesty používala tuto - https://www.gronze.com/ - na každé trase máte seznam ubytování, kde můžete složit hlavu. Já většinou nakonec vybírala ubytka podle toho, co mi kdo doporučil nebo, co mi cvrnklo po cestě do nosu. Ale převážně jsem spala v Albergue Municipial (veřejných ubytování pro poutníky).

Každý správný poutník (pilgrim, pelegrino) se potřebuje nějakým způsobem po cestě identifikovat. K tomu slouží Credencial, což je malá knížečka, kam se dostávají po cestě razítka. V Santiagu se musí poutník touto knížečkou prokázat, aby měl nárok na dokument zvaný Compostela. Samozřejmě je to po dokončení cesty krásný upomínkový předmět, kde se zpětně můžete podívat v jaké restauraci jste jedli nebo na jakém ubytováním jste přespali. Po cestě se tímto průkazem prokazujete také na Albergue (tyto ubytovny jsou výhradně pro poutníky). Průkaz tedy zajišťuje váš nárok se ubytovat. Po cestě musíte mít minimálně ve vašem Credencialu 2 razítka denně. Razítko dostanete na ubytování, v kostele, v restauraci nebo v kavárně. Já jsem dokonce svoje razítko dostala i od španělské policie. Credencial lze koupit už předem v ČR, jako jsem to udělala já - https://www.pod7kilo.cz/p/creden...ltreia-cz/ - jelikož jsem nevěděla, jak to ještě vše funguje, tak jsem se nechtěla v Portu před cestou zbytečně stresovat. Jinak tedy přímo v Portu ho seženete za 2 EUR v Cathedral Sé.

Zpátky do minulosti. Proč se chodí do Santiaga? Jakožto muslimská tradice vyžaduje, aby všichni věřící alespoň jednou za život vykonali pouť jako podnikl Mohamed z Mekky do Medíny, tak i křesťané v prvním tisíciletí považovali za posvátné tři cesty. První vedla k hrobu svatého Petra v Římě. Jejich symbol byl kříž. Druhá cesta vedla k Božímu hrobu Kristovu v Jeruzalémě. Jejich symbol byl palmová ratolest, kterým byl Ježíš přivítán, když vstoupil do města. A existovala třetí cesta, která vedla k ostatkům apoštola San Tiago - v češtině svatého Jakuba. Tyhle cestovatelé se nazývali poutníci a jejich znak byla lastura. Během 14 století procházelo, každý rok cestou do Santiaga více než milion poutníků z každého koutu Evropy. Také ve 20 století začalo Španělsko těžit z legendy o San Tiago, když země bojovala proti Maurům. Proto podél cesty do Santiaga bylo založeno několik militantních náboženských řádů a apoštolův popel se stal mocným symbolem v boji proti muslimům. Dnes se už spíše Camino považuje za spirituální cestu a každoročně jí absolvuje statisíce poutníků z celého světa, což z ní dělá jednu z nejoblíbenějších cest na světě.

Co si s sebou zabalit. Upřímně zas tak na lehko jsem nešla. Měla jsem nějakých cca 10 kg, když započítám i svůj 2 litrový vak na vodu, co jsem měla v batohu. Což je mega vychytávka a určitě doporučuji! Nemusíte se pak zbytečně zdržovat neustálím sundaváním batohu a vyndaváním vody po cestě. Jen samotný batoh mi váží 1,5 kg + spacák, který je během cesty nutností, jestliže chcete spát ve veřejných Albergue. Tam vám totiž dají jen povlečení na jedno použití. Takže byste se neměli čím přikrýt. Nějaký to oblečení, kde nejdůležitější položkou byla nepromokavá bunda, jedna teplejší mikina, rychleschnoucí ručník a kšiltovka. Nejtěžší položky, které jsem měla byly drogistické. Určitě doporučuji sprcháč a šampón v mýdlové verzi. Ten šampón v mýdlové verzi používám i doma, je to rozhodně lepší než nějaké tekuté. Samozřejmostí musí být lékárnička s náplastmi, tejpy, vitamíny (hlavně hořčík), nějaký ten ibalgin, voltaren gel (díky babičce, která mi ho den před odletem poslala po dědovi a mazala jsem se s nim pravidelně každý den :D) + maminečka mi přibalila krém s kostivalem, který byl taky top na chodidla. Naštěstí těch náplastí jsem moc nepotřebovala, jelikož se mi udělal jen jeden puchýř na patě, ale tejpy jsem od třetího dne využívala nonstop. Nesmím taky zapomenout na taťkovo turistické hůlky, které jsem si sebou vzala kdyby náhodou a nakonec jsem je využívala skoro každý den. Myslím si, že mi i celkem zachránily kolena. Popravdě vše co jsem si s sebou nesla, tak jsem i využila. Akorát jsem po cestě nechala na Albergue 2 teplejší trička, protože nebyly potřeba a nechtěla jsem se s nimi zbytečně tahat + jsem s sebou měla 5 ponožek a z toho jsem využívala jen 3. Jednoduše čím míň si toho vezmete tím líp :)

Camino Portugués Central z Porta do Santiago de Compostela

06.05. Praha - Porto: Do Porta jsem si letenku koupila z Prahy už během ledna za 4.300 CZK. Letos konečně začaly být letenky Praha - Porto za normální cenu, tak proč toho nevyužít. Připlatila jsem si jen za větší zavazadlo do letadla, protože se nerada zdržuji s jeho odbavením. Trochu jsem se bála, aby mi prošly turistické hůlky, ale nakonec prošly bez problému. Do Porta jsem přiletěla kolem 10 hodiny večer, takže jsem si raději s předstihem bookla hostel v centru už asi měsíc dopředu - Nice Way Porto Hostel za 23 EUR na noc. Jinak jsem si žádné jiné ubytování předem nebookovala. Na hostel jsem se dostala, kvůli oslavám v centru, až kolem 1 hodiny ranní, tak jsem si řekla, že Camino odložím až na 8.5. To je výhoda toho, když člověk má dost času, neplánuje a nikam se nežene :) Proto jsem si koupila zpáteční letenku až na 20.05.

07.05. Porto: Na hostelu jsem si bookla druhý den ještě jednu noc. Tentokrát za 28 EUR. Hostel byl extrémně čistý, tichý a přímo v centru. Cca 8 minut od Cathedral Sé, kde mělo druhý den začít moje Camino. Naposled jsem v Portu byla v roce 2019, kdy jsme s mojí kamarádkou Domčou z Polska zajely na výlet ze Špáňa, kde jsme byly na půlročním studijním Erasmus+ pobytu v městě Granada. Porto mi vrátilo takový ten Erasmus vibe a říkala jsem si, že tohle město by bylo taky ideálním místem, kde strávit svůj studijní pobyt. Ty uličky, bary, západy slunce v Jardim do Morro.. TOP! Hlavně to jejich Portký víno, že jo. A samozřejmě kdo neochutnal tradiční Franceshinu, jako by v Portu ani nebyl. Prošla jsem si tedy Porto opět křížem krážem a když jsem měla už cca 20 km v nohách říkala jsem si, že mám alespoň hezkou rozcvičku před mojí cestou do Santiaga.

Moje neoblíbenější historická budova v Portu - Kostel Saint Ildefonso

Franceshina - typický pokrm pro Porto

Cathedral Sé - vystavěná na nejvyšším bodě

Výhled na Ponte Luís I. - Jeden z nejslavnějších mostů v Evropě vytvořený spolupracovníkem Gustava Eiffela v roce 1886

08.05. Porto - Vilarinho 30 km: První den na Caminu mě čekalo 30 km. Takže jsem si hezky vstala v 7 ráno a dala si v klídku snídani na hostelu za 3 EUR. Před odchodem jsem se dala do řeči s jednou slečnou z Koree, která šla 6 dní Camino de Frances a hned okomentovala moje barevné ponožky stylem, že jsou cute. Neměla bych mít nějaký sportovnější? V hlavě mi hned proběhlo ,,No super takže klasicky jsem se nepřipravila pořádně. Určitě budu mít nohy plný puchýřů, protože jsem vůbec do tý doby netušila, že existují nějaký speciální sportovní ponožky?!". Ehm nakonec jsem, ale měla za celou dobu jen jeden puchýřek, který mi byl celkem i sympatický a přišla jsem si sním, jak pravej Pilgrim. Dedoles ponožky approved!

V 8:00 jsem se vydala na cestu ke Cathedral Sé, kde by se v Portu mělo začínat směr Camino Portugués Central. Je ale také možnost se vydat po Camino Costal, které vede po pobřeží. Takže máte celou cestu krásné výhledy na oceán a žádné kopečky. Sice zpěv oceánu a ty výhledy na něj miluju, ale spíš mě lákala ta centrální cesta, která je tradičnější a více zelená. První den cesty do Vilarinho jdete převážně jen podél silnic, měst, průmyslových zón, ale mě to upřímně nevadilo. Asi jsem byla až moc natěšená na tu cestu, kdy si hodím batoh na záda a budu sledovat žluté šipky směr Santiago. Cestou jsem si teda dala špunty do uší, poslouchala podcasty o přechodu Kanárských ostrovů, o naší Stezce Českem.. Když jsem procházela nějakými těmi městečky sem tam mi i z okna někdo zamával a popřál šťastnou cestu. Takže jsem se celou cestu přehnaně usmívala a už si ani nepamatuji kolikrát jsem řekla Bom Caminho jen tak kolem přihlížejícím. Cestou jsem se zastavila i v jedné místní pekárně, kde jsem si skoro po 2 letech objednala v portugalštině, takže jsem si imaginárně zatleskala.

Moje první značka směr Santiago

Celé Camino je krásně značené a podle mě není možné, aby se člověk ztratil

I když začátek cesty nebyl nějak extra hezký, ale upřímně mi to vůbec nevadilo :)

Už během cesty začali být nějaké upoutávky na ubytování pro poutníky a objevila se tam i upoutávka na Casa da Laura za 15 EUR, kterou mi předtím po cestě doporučili. Do Casa da Laura jsem dorazila kolem půl 6 a před dveřmi jsem se potkala s dalším poutníkem. Před tím než nám přišel majitel otevřít jsme si klasicky stihli říct akorát svojí národnost. Když nás majitel přišel přivítat Mark a já jsme na něj začali mluvit v portugalštině. Pán byl mile překvapen a my jsme taky byli úplně u vytržení, protože, kdo by to byl čekal, že holka z Čech a Australan mluví portugalsky :D Hned nám ukázal náš první nocleh. Měl pro nás dokonce i ručníky, deky, v ledničce byl domácí džem a nějaké drobnosti, které byly perfektní na snídani. Hodila jsem si teda spršku, přeprala si v ruce oblečení, co jsem měla ten den na sobě, vyndala si z ledničky pívo za 1 EUR a sedla si s Markem hezky na sluníčko na zahradu. Po 2 hodinách a 2 pivech později přišly další Pilgrims. 2 sympaťandy z Brazílie a Dasha z Ruska. Pan majitel nám předtím doporučil restauračku Tasquinha De S. Bras, kde mají Pilgrimské meníčko za 13 EUR. Každé takové menu zahrnuje polívku, hlavní jídlo a karafu vína pro každého za pár korun.

Odměna za první vyšlapané kilometry

První véča v Tasquinha De S. Bras a první Pilgrim meníčko

Nejkrásnější věci jsou zadarmo

09.05. Porto - Barcelos 28 km: Druhý den jsem vyšla chvilku po 7 hodině. Po ránu lehce pršelo a všude po cestě byl klid a mír. Narazila jsem cestou i na lavičku pro poutníky, kde byla ošatka s jablíčky. Samozřejmě jsem si jedno vzala na cestu. Tyhle maličkosti dokáží zahřát u srdíčka, jak místňáci na poutníky hezky myslí :) Po pár kilometrech si mě odchytnul jeden starší Ital, který neuměl moc anglicky, ale přeci jen jsme si porozuměli. Tohle fakt obdivuji. Lidi, kteří neumí pípnout pomalu slovo v anglicky a i přesto vyjedou do světa. Pořád si říkám, že bez angličtiny je člověk ve světě nahraný a pak tady strejda z Itálie byl na treku bez ájiny, až v Kanadě. Tak jsme spolu kráčeli, až jsme došli k jedné kavárně, kde jsem se chtěla zastavit na kávě a Eugenii mě rovnou pozval na snídani. Samozřejmě jsem protestovala a říkala, že to je v pohodě, že si to zaplatím sama. On si mezitím začal psát, ale něco do překladače a pak podal telefon, kde bylo napsáno: ,,Možná se už po cestě neuvidíme, proto naše setkání pojďme oslavit kávou." No nedojalo by vás to?

Lavička pro poutníky a jablíčka

Cestou necestou . .

Klasický happy fotky s patníkama

Většina cest je veda skrz staré římské cesty. Proto se toto Portugalské Camino řadí mezi tradičnější cestu do Compostely

Mezitím nás doběhla Dasha, moje spolubydlící z minulého ubytování, tak jsem Eugenii hezky poděkovala a šla jsem dál už jen s Dashou. S Dashou jsme prokecaly celou cestu až do Barcelos, kde jsme si našly ubytko Albergue Amigos da Montnha za 8 EUR. Tam jsme se seznámili s Portugalcema z Algarve, s Mattiou z Itálie a s Frankou z Německa. Domluvili jsme se na společné pilgrimské večeři v Cantinho do Peregrino hned naproti našeho ubytka, kde bylo pilgrimský menu (polívka, hlavní jídlo + karafa vína) za 7 EUR. Ještě jsme se šli projít po městě a došla jsem si koupit nějaký ten snack na cestu, protože mě čekalo další den přes 30 km.

Pilgrimský menu - polévka, hlavní + karafa vína

Společná Pilgrimská večeře v Cantinho do Peregrino

Albergue Amigos da Montanha

10.05. Barcelos - Ponte de Lima 35 km: Než jsem vyjela na Camino, říkala jsem si, že pro mě určitě bude 3tí den nejkritičtější. Here we go. Vždy třetí den je tím krizovým a během mého Camina tomu nebylo jinak. Ráno si tedy klasicky zabalím spacák, sroluji oblečení, přehodím batoh na záda a hurá vstříc dalším kilometrů do Ponte de Lima. Po pár metrech mě začalo bolet levé chodidlo. Usadila jsem se na zídku s výhledem na řeku a začala hledat manuál na YouTube, jak si zatejpovat chodidlo. Za 10 minut jsem měla tejp na chodidle a šla dál. Akorát, že to vůbec nepomohlo. Po pár metrech jsem se opět zastavila a sedla na lavičku v parku. Vytáhla zase tejpovací pásku a ještě jednou jsem si to obvázala. Po pár kilometrech cesty jsem si uvědomila, že jsem už dlouho neviděla žádnou značku, která by mi ukazovala jestli jdu správným směrem po Caminu.

Po dalším kilometru už naštvaná, že nevidím žádný značení (den předtím jsem chválila značení, až do nebes, jak to mají perfektně vyznačené a že se snad tady nikdo nemůže ztratit haha). Sedla jsem si protestně na první lavičku, kterou jsem potkala cestou, před nějakým domkem a začala jsem si říkat, že dneska těch 35 km nemůžu stihnout ujít. Už jsem měla na krajíčku, když v tom z okna vykoukla paní a okamžitě se mě začala vyptávat jestli jsem v pohodě a nepotřebuji pomoct. Začala jsem jí tedy ujišťovat, že jsem v pořádku nic se neděje a jestli jdu dobře do Santiaga. Ona na mě mávla ať jdu blíž, podala mi z okna ruku, představila se mi a ještě jednou se mě zeptala jestli vážně nic nepotřebuji. Asi jsem fakt musela vypadat bídně. Potom co mi popřála Bom Caminho a ujistila mě, že jdu správným směrem v tu ránu mi prolítlo hlavou ,,Žituš ty to prostě dáš! Kam dojdeš tak tam prostě dojdeš. Je to tvoje Camino." Neskutečný kolik energie vám dá člověk, který se zeptá jestli jste v pořádku a popřeje vám šťastnou cestu :)

Asi třetí zastávka během hodiny a další snaha o to si zatejpovat chodidlo

Řekni kde ty kytky jsou . .

Hůlka to po cestě, taky už chtěla vzdát. Díky bože za ty tejpy!

Veď mě dál, cesto má . .

Během cesty jsem potkala tatíky z Bruselu, kteří mi vyprávěli, jak se poznali na vejšce na právech a jejich děti teď jsou na stejné škole a také jsou z nich nejlepší kamarádi. Pak jsem se zapojila do konverzace s dvěmi staršími dámami. Jedna pocházela ze Skotska a druhá z Austrálie. Čupr babči kolem 64 let mi pověděly, jak se staly kamarádkami díky tomu, že ta z Austrálie si vzala nejlepšího kamaráda té ze Skotska a od té doby takhle společně cestují. Od 20tého kilometru jsem šla úplně sama. Když jsem měla 25 kilometrů v nohách upřímně jsem tomu nemohla uvěřit. Ta cesta byla jednoduše překrásná. Člověk úplně zapomene, že ho něco bolí. Všude vinné révy, rozkvetlé růže a nebeské ticho. Po cestě jsem si pustila nějakou tu písničku do uší, zazpívala, sem tam jsem hejbla bokem. Když jsem byla u 29 km, užívala stále slunečních paprsků a říkala si, že bych se už někde měla asi ubytovat. V tom najednou okolo prošel chlapík s britských přízvukem a zeptal se mě ,,Jdeš do Limy?" a já ,,Měla jsem to v plánu, ale nevím jestli mi to nohy dovolí" a on bez mrknutí oka jen dodal ,,Vždyť je to jen 6 km. To jsi tam za chvíli". Vážně mi po skoro 29 km řekne jen 6 km? Ale měl pravdu :)

S Dashou a Frankou na zaslouženém víně :) Taberna Porta Vermelha

Miluju a maluju . .

Albergue de Peregrinos

Ještě po cestě před Ponta de Lima se z místního kostela linula překrásná hudba, která se rozléhala po celém okolí. Do toho svítily poslední sluneční paprsky toho dne a já jsem ucítila nepopsatelný vnitřní klid. Do Limy jsem dorazila a zažila ten nejprocítěnější západ slunce jaký jsem kdy viděla. Kolem 8 hodiny jsem se došourala do Albergue de Peregrinos. Předpokládala jsem, že pro mě už nebude místo. Slečna na recepci mě, ale vyvedla z omylu a dokonce jsem byla na pokoji se 14ti postelemi úplně sama! Já se na ní začala usmívat jak praštěná a děkovala jsem jí na stotisíckrát. Vůbec jsem nečekala ,že by tam pro mě měli ještě místo, když jsem přišla tak pozdě večer. A cena? 5 EUR za noc? Kdybych nebyla po cestě tak smradlavá asi bych jí i obejmula :D Pak jsem se potkala opět s Dashou s Francou a zašli jsme do blízké restauračky na vínko a pořádnou baštu! Taberna Porta Vermelha určitě doporučuji. Příjemný místňácký prostředí a úžasný jídlo <3

11.05. Ponte de Lima - Rubiães 18 km: Další den nás všechny čekalo sice jen 18 km, ale na tomto úseku byl nejvyšší bod tohoto Camina. Už jsem si říkala, jaký to bude odpočinkový den, ale splést se může každý. Takže klasicky vstávačka před 8 ráno. Zatejpovat nohu, hodit do sebe nějaký sladký muffin, který jsem dostala včera ke kávě a jde se. Po ránu mi dělala společnost Franka a po cestě jsme se zakecaly se starším párem z Jihoafrické republiky. Což bylo velice zajímavé. Bavili jsme se o tom, jak je v jejich zemi ,,obrácený rasismus" a spousta uprchlíků z okolních států. Samozřejmě jsem se dostali k tématu politika Turecka a co teda ta Ukrajina s Ruskem. Tyhle rozmluvy mám moc ráda, protože si pak uvědomím, jak v Čechách máme krásně a i přesto si tady pořád někdo stěžuje. Život. Stihli jsme se ještě před kopcem zastavit na pořádné snídani a po snídani jsme si šli každý sám svým tempem. Tohle mám na poutnících ráda, jak se každý respektuje a chápe, že člověk chce být na cestě sám se sebou.

První ranní kilometry s Frankou :)

Cesta na ten strašlivý kopec

Piglrim menu v Bom Retiro Restaurante

Casa São Sebastiãos s bazénem

Z toho strašného kopce se nakonec stal klasickej kopeček, nic hrozného a pod kopcem jsem se opět setkala s Dashou a s Markem z Austrálie a seznámila jsem se s Marcem z Itálie. Tak jsme se domluvili na společném bydlení v Rubiães v Casa São Sebastião s bazénem za 13 EUR. Což bylo perfektní na unavené nožky. Společně jsme se všichni vyvalili u bazénu a večer jsme šli na výborný Pilgrim menu za 11 EUR do Bom Retiro Restaurante. Ještě se k nám přidala Kate se svým 70ti letým tatínkem z Arizony.

12.05. Rubiães - Tui 20km: Následující den mě čekala poslední etapa skrz Portugalsko a měla jsem přejít přes most, který vedl do Španělska. Během cesty na 30 minut zapršelo. Jinak musím dodat, že počasí každý den bylo skvělé a teploty ideální pro celodenní procházku. Cesta vedla lesem a pak skrz pár měst. Nic extra na rozepisování. Největším zážitkem byl pro mě samozřejmě přechod z Portugalska do Španělska, kde jsem se ubytovala s ostatními v Hostel Jacob's za 14 EUR. Večer jsme šli společně na procházku městem a druhý den jsem měla v plánu jít něco přes 30 km až do Redondela. Nakonec jsem se rozhodla jít jen do O Porriňo, což je jen polovina cesty do Redondela. Z jediného důvodu, protože tam mířila větší část naší Camino skupinky a jak mi řekla Dasha ,,Když už jednou najdeš svojí Camino rodinu, je těžké jí opustit" :) A já jednoduše tak úžasný lidi nechtěla ztratit.

30 minutový déšť. A pak že v tý Galicii pořád jenom prší

Tou cestou, tím směrem . .

Přechod z Portugalska do Španělska

Hola Galicia!

13.05. Tui - O Porriňo 18 km: Ten pocit, když se ráno probudíte a řeknete si ,,Dneska jenom 18 km". Jednoduše to už berete jako takovou delší hezkou procházku. Tohle byl můj první den na cestě po Španělsku a moje první návštěva Galicie. Asi 3 km před O Porriňo mě odchytl jeden místní strejček a začal mi vyprávět o svých zkušenostech na Caminu. Portugalskou cestu šel 20 krát a bylo to jeho úplně první Camino v 10 letech, kdy ještě nebyli Albergue pro poutníky. Vždy proto s rodinkou zaklepali někde na kostel a přespali tam nebo někde v přírodě. Letos prý má v plánu jít Camino de Inglés, které se vychází z Ferrolu. Už šel jak Camino de Norte tak i Camino de Francés, které je nejpopulárnější a taky nejvíce frekventované. Šel dokonce Camino, které vede přes Andalusií, která se nachází na jihu Španělska. Tak jsem mu tedy říkala, že tohle je moje úplně první Camino a on jen bez jakéhokoliv přemýšlení dodal ,,Určitě to není, ale poslední" <3

Camino legenda z O Porriňa

Naše skoro celá Camino Family

14.05. O Porriňo - Redondela 16 km: Opět tahle cesta byla bez jakýkoliv problémů, akorát když jsem scházela z jednoho kopce lehce jsem si vyvrkla kotník. Když jsem dorazila na Albergue Redondela za 7 EUR, kde na mě zbyla na palandě opět horní postel. Protestně jsem si sedla tedy na zem vedle postele, abych nohám trochu ulevila. Hlavně jsem měla nateklý levý kotník a když už třetí den musíte vylézat nahoru na palandu, úplně to není na nohy ideální. Marco z Itálie to hned zbystřil a začal, že okamžitě na to potřebuju led. Po pár minutách se vrátil s kostkou ledu a já si začala kotník ledovat. Mark mi mezitím vypral, šel na pívo a Lucas mi přinesl prádlo hezky usušené a složené ze sušičky. Sice jsou to takové maličkosti, ale o tom Camino je. Navzájem si pomáháte, respektujete, pijete, vyprávíte, inspirujete. Není to jen o tom, že jdete jen tak na nějakou delší ,,procházku". Je to, ale hlavně o užívání si té cesty, každého kroku na ní a hlavně vytvářet si nezapomenutelné zážitky s lidmi, které jste do nedávna neznali a nevěděli jste, že existují :)

Už jen 100 km!

Krásné historické centrum Redondela

V Redondele na Albergue, kdy si leduji svůj nateklí kotník a klucí mi zatím perou prádlo :)))

Po cestě můžete sem tam v lese potkat i nějaké food trucky a nebo tady paní s ovocíčkem :)

15.05. Redondela - Pontevedra 19,7 km: V této části Camina z Redondela se můžete rozhodnou, zda budete pokračovat přes Camino Central a nebo se napojíte na Espiritual. Espiritual je o 1 den delší než je cesta Central + na konci jedete ferry (přívozem). Sice cesta vypadá nádherně a spousta lidem se líbila, kdo jí šel, ale já jsem tentokrát chtěla jít jen po té tradiční Central. Něco si přeci musím nechat taky na příště :) Byla to další příjemná trasa, která byla krásně zelená, šlo se hezky lesem a žádné velké trable. Ubytovala jsem se v Albergue Virxen Peregina za 8 EUR. Toto Albergue bylo plně obsazeno, během hodiny , kde jsem si vystála 20 minutovou frontu na svojí postel. A i přesto, že tam byl pouze jeden dámský záchod a jedna sprcha, v pohodě jsme se všichni vystřídali. Dokonce mi paní na recepci řekla česky ,,Ahoj, jak se máš." :D Taková ta klasická fráze co se z našeho jazyka dokáží cizinci naučit + ,,Jedno pivo prosím" bez toho by v Čechách těžko přežili.

Dostaly jsme od kluků z krámku 3 pizza kousky zadarmo :D

Albergue Virxen Peregina - ta knihovna u těch postelí byla hrozně cool!

U Kate na Airbnb :)

V Pontevedra jsme s naší holčičí skupinkou vyrazili do centra. Dokonce jsem se šli podívat do věže v kostele Virgen Peregrina za 1 EUR (cena pro poutníky). Určitě doporučuji si Pontevedra projít, protože je to krásné historické městečko. Když jsme šli kolem jedné pizzerie, každá jsme si koupila na cestu jeden kousek pizzy (sice to nebyli Italové, ale ta pizza vypadala, jako pravá z Neapole) a klucí od pece byli takový miláčci, že nám ještě dali 3 kousky zadarmo <3 K večeru nás Kate s jejím tatínkem z Arizony pozvali na jejich Airbnb, kde na nás čekali boží sýry a víno. Poseděli jsme, popili jsme a pak jsme zamířili opět na naše Albergue. Ještě jsem zapomněla zmínit, že každé z Albergue zavírá v 10 večer a poté se už nedostanete dovnitř. Nefunguje to jako hostely kam si přijdete v kolik chcete a máte kartu od hlavního vchodu nebo zazvoníte na recepci, aby vám někdo otevřel. Na to si určitě dávejte pozor. Jestli se na Albergue nedostanete do 10 večer, tak se tam dostanete až druhý den ráno.

16.05. Pontevedra - Caldas de Reis 23 km: Cesta byla opět příjemná lesem a asi 5 km před koncem jsem narazila na Francu, která posedávala na autobusové zastávce. Přisedla jsem si k ní a ona mě poprosila jestli by moha jít těch posledních pár kilometrů se mnou. Začalo jí bolet koleno a myslela si, že to už nedojde. Samozřejmě jsem s tím neměla problém. Poprosila mě, abych jí něco vyprávěla, aby zapomněla na tu bolest. Nakonec jsme dorazily v pořádku do Caldas de Reis a Franca mi děkovala na stotisíckrát, že to díky mě došla. V tu chvíli jsem si vzpomněla na svůj 3tí kritický den, kdy jsem došla jenom díky ostatním, kteří si semnou po cestě povídali. Člověk v těch chvílích zapomíná, že ho něco bolí. Ty lidi vás tzv. táhnout takovým imaginárním lanem, což je během Camina neskutečná pomoc a někdy jste rádi, když někoho po cestě potkáte, abyste na ty svoje trable lehce zapomněli.

Místňácký food trucky #cool

Snídaňo/oběd po cestě. Podél cesty vážně není nouze o nějaké restaurace či kavárny

King Size Bed! Něco co berete jako samozřejmost a po pár dnech, kdy spíte jen nahoře na palandě, tak taková postel je pro vás něco jako svatý grál! Ámen

German Holy Camino Bible potkáte s touto knihou definitivně to jsou Němci :D

Na ubytování jsem tentokrát dostala klasickou postel, ale ne jen ta ledajakou. King size bed! Jednoduše sen každého poutníka. Je úsměvné, jak si začnete vážit takových maličkostí jako je velká postel, kterou berete doma jako samozřejmost. Ubytovali jsme se na Albergue Timonel za 13 EUR, kde bylo dokonce i příjemné venkovní posezení a skvělá paní za barem, která nám přinesla velice bohatý tapas k pívu. Upřímně Caldas do Reis jakožto mini městečko bylo velice sympatické místo. To je další skvělá věc Camina, že navštívíte díky této cestě místa, kam byste se za normálních okolností nepodívali.

17.05. Caldas de Reis - Padrón 19 km: Ráno jsme se rozloučili s Francou a Lucasem jelikož je jejich Německá Camino Bible nasměrovala do Monastery v Herbón a my ostatní jsme měli namířeno do Padrón. Chvilku jsem přemýšlela, že bych šla s nimi. Přeci jen by to mohl být zajímavý zážitek přespat v klášteře s mnichy, povečeřet s nimi za menší příspěvek, ale nakonec jsem se rozhodla pro Padrón. Třeba příště. Se zbytkem jsem se tedy setkala v Padrónu, kde nám Marco zabookoval Albergue da Meiga za 15 EUR. Padrón je takovým mezipřistáním před Santiagem pro poutníky z Camina Central, Costal, ale i ze Espiritual, proto jsme si tentokrát ubytování zabookovali předem, aby bylo pro nás místo. Každopádně si to myslelo asi spousta dalších poutníků, protože druhý den nám jedna němka sdělila, že přespala klasicky v Albergue Municipial a skoro nikdo tam ubytovaný nebyl. Tyhle Albergue Municipial jsou nejlevnější variantou a proto není možné si je zamluvit předem. Je to tedy na bázi, kdo dřív přijde ten dřív mele. Takže příště bych se určitě nebála zkusit štěstí a dojít do Padrónu bez bookingu.

On my way

Kostel Santiago de Padrón a místo, kde byly ostatky Sv. Jakuba, než je dopravili do Santiago de Compostela

Young man!

Razítko od španělské policie :D

Město Padrón ne jen, že se nachází na několika trasách Svatojakubské cesty, ale je to také konec jedné z nejstarších cest ze Santiaga do Padrónu, zvané Route of A Pedronía. Od pradávna putovali po této trase poutníci, aby objevili místo, kam připlula loď přivážející ostatky apoštola Jakuba z Palestiny. Proto, když si zajdete do místního kostela Santiago de Padrón, necháte si dát razítko a pak dojdete do Albergue Municipal, tak vám tam vystaví certifikát Pedronía ,,Hic Fuit Corpus Beati Jacobi" . Není to nutnost, ale je to hezký upomínkový předmět, že jste navštívili místo, kde byly Jakubovo ostatky před tím uloženy než doputovaly do Santiago de Compostela.

Když putujete za svým cílem, všímejte si přitom cesty. Cesta nás učí, jak co nejlépe dorazit do cíle a obohacuje nás, když po ní kráčíme - Paulo Coelho

18.05. Padrón - Santiago de Compostela 26 km: Poslední cesta a poslední den na Caminu. Tenhle den jsem se rozhodla, že už od rána půjdu s klukama. Jednoduše jsem cítila, že nechci jít poslední den sama. Zpívali jsme si v angličtině, Mattia a Marco mě učili italské písničky a došlo i na Káju Gotta. Bylo to skvělý! S pár členy naší Camino rodinky jsme se domluvili, že na sebe v Santiagu počkáme a půjdeme ke katedrále společně. Někdo měl, ale pocit, že když tuto cestu začal sám, tak jí chce taky sám dokončit. Což samozřejmě respektuji a celkem jsem se nad tím cestou zamyslela. Je to přesně, jak s životní cestou. Člověk na začátku kráčí sám a během své cesty potkává skvělé, inspirující lidi. Pere se sám se sebou a se svými myšlenkami a vytváří si cestou nezapomenutelné příběhy. Ale je si třeba uvědomit, že každá životní cesta jednou skončí a proto by si měl člověk užívat každý krok a nelitovat žádného rozhodnutí, které na své cestě udělá. Jelikož jsem si na této své cestě vytvořila svojí novou úžasnou Camino rodinu, chtěla jsem i tu svojí cestu s nimi zakončit. Proto jsem s nimi kráčela ten den až do Santiaga ke katedrále. Ještě ke všemu před katedrálou na mě čekala moje kolegyňka Hanča, která šla Camino Costal + Espiritual. Hned, jak jsem jí uviděla jsem se k ní rozběhla a propukla v pláč.. Ono ani tak nezáleží na tom, že ujdete přes 250 km, ale hlavně o tu cestu, jak si ji člověk užije, jaké zajímavé lidi potká a zažije s nimi nezapomenutelné zážitky. Katedrála v Santiagu byla proto takovým signálem, že je tahle moje cesta u konce a je čas obrátit další list na mé životní pouti :)

Po příchodu do Santiaga jsem si šla vyzvednout svojí Compostelu :)

Poslední společná večeře :) Tapateria Milongas

Cathedral Santiago de Compostela

Girls Power z Německa, Ruska, Česka, Ameriky, Litvy

19. - 20.05. Santiago de Compostela: Konec dobrý, všechno dobré. Myslím si, že těch emočních situací jsem měla během Camina až až a jsem vděčná za ty lidi co jsem během mé cesty poznala a hlavně i za ty kteří mě během cesty podporovali, alespoň na dálku. Bylo to úžasný a z této cesty se stala nezapomenutelná záležitost. Hned další den na to jsme proto začali přemýšlet, že bychom šli společně na další Camino. Uvidíme, jak to vše dopadne :) Jinak dokument Compostela si můžete vyzvednout v Pilgrimské officině poblíž Katedrály. Registraci můžete provést zde: https://oficinadelperegrino.com/. Na místě dostanete pořadové číslo a poté cca během 10ti, 15ti minut dostanete svojí Compostelu. Ohledně ubytování v Santiagu. První noc jsem strávila na hostelu Dream Santiago přes booking za 13 EUR a poslední noc jsem v Albergue Santo Santiago za 14 EUR. 19.05 jsem měla příležitost si projít hezky město. Určitě doporučuji. Druhý den 20.05 jsem si koupila autobusovou jízdenku za 800 CZK od FlixBus přímo na letiště v Portu, odkud jsem měla svůj zpáteční let do Prahy. Když si vezmu, že přesně touhle cestou jsem šla 11 dní pěšky a najednou ze Santiaga jsem v Portu za 3 hodiny? Život.

:) Camino Family

Festival v Santiagu po našem příchodu. Náhoda? Nemyslím si.

Vyhlídka na Katedrálu

See yaa soon!

Jaké měsíce vyrazit? Za mě se určitě osvědčil květen, ale dalšími skvělými měsíci, kdy vyjet na Camino je duben, září a říjen. Myslím si, že i začátek června by nemusel být špatný :) Každopádně červenec a srpen jsou měsíce, kdy se na tuto cestu vydává nejvíce poutníků a je největší vedro. Proto je dobré si zjistit, zda nepotřebujete v některých městech ubytování booknout předem. S ubytováním po cestě jsem neměla nikdy žádný problém a vždy se něco našlo. Trasa je skvěle značená. Až na to, že jsem se ztratila třetí den v Barcelos. Jinak bylo vše bez problému. Za ubytování jsem zaplatila celkem 194 EUR. Jak jsem již zmínila o jídlo a pití také není po cestě nouze. Po cestě jsem si většinou sedla do nějaké kavárny na snídaňo/oběd. Chodila jsem vždy s ostatními na společné večeře. Sem tam jsem si sedli večer na ubytování se skleničkou vína nebo si dali někde v centrum pívo. Večeře se pohybovali od 7 EUR do 16 EUR. Poslední večer v Santiagu, když jsme si zašli na společnou večeři do Tapateria Milongas, kde jsme měli na výběr ze 2 meníček, jsem platila celkem 30 EUR i s pitím. Ten gastroporno zážitek vážně za to stál! A večer před odjezdem do Porta jsme se zbytkem zašli do Casa Manol, kde bylo ultra boží meníčko za 16 EUR. Doporučuji všemi deseti! Takže jsem se v jídle a pití neomezovala. Celkově jsem tedy za Camino utratila okolo 20 tisíc. Proč byste se na Camino měli vydat? Tahle cesta je skvělá k ujasnění svých životních priorit a otázek. Pročistíte si hlavu a zažijete během cesty opravdovou svobodu. Po cestě zjistíte, jak málo člověk k životu vlastně potřebuje a užijete si čas jen samy pro sebe :) To by tedy, k mojí první cestě do Santiaga, bylo vše. Doufám, že vás tenhle článek nějakým způsobem inspiroval a motivoval k tomu, abyste se také na to svoje Camino vydali. Protože plnění snů a překonávání sám sebe je na našich životních cestách tím nejdůležitějším. Vaše Žituš <3 https://www.instagram.com/durova_jitka/

La vida es un viaje disfruta el camino :)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 2 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 4 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Dury

Cestopis byl naposledy aktualizován 28. 6. 2023

Dury procestovala 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

0 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.