Červencové putování napříč Thajskem s kachničkou Jarynem 🐥💛

Savat dý 🙏

Thajsko láká všechny cestovatele.. barevné chrámy, zelená džungle, písečné pláže.. jak to, že jsem tam ještě nebyl? 🤔🐤

Sice jde o klasickou zimní destinaci.. u nás je zima, pojeďme se ohřát do Asie! ☀️🌴 Málokdo ale ví, že tato země není pouze sezónní záležitostí. Monzunové období v jihovýchodní Asii neznamená, že venku neustále non-stop leje. Je krásné slunečné počasí, jen čas od času přijde přívalový deštík.. silný nebo slabší, kratší nebo delší, to záleží 🌧️ Kvůli vysoké vzdušné vlhkosti, všudy přítomnému horku (mimo klimatizací vychlazené letiště, autobusy a obchody 7-Eleven) a pálivému jídlu je člověk stejně furt zbrocený potem 🥵, takže déšť může být dokonce osvěžující.. záleží, kde a v čem se zrovna nacházíte 😊😉

O letošních letních prázdninách jsem dostal menší volno, které jsem měl v plánu strávit poznáváním nových krajin. Otázka, kam zamířím, ve vzduchu moc dlouho nevisela.. o zemích jihovýchodní Asie jsem uvažoval už od svého předcovidového návratu z Malajsie, kde se mi tůůze líbilo 😍 Po zasedání mé věrné cestovatelské party padlo jasné rozhodnutí – Thajsko. I za cenu toho, že neseženeme žádné akční ceny.. jedinou podmínkou bylo vejít se s letenkami do 20 000 CZK. Termín byl stanoven na přelom července-srpna a k dispozici jsme měli více než 2 týdny, které jsme mohli strávit mimo ČR 👍

Já jsem připraven!

Celý výlet jsme pojali jako takové seznámení se s Thajskem pro začátečníky – cílem nebylo stihnout toho co nejvíce a za každou cenu navštívit vše, co popisují pestré knižní průvodce 📖 Přáli jsme si pohodu ve stínu kvetoucích stromů, klidné rozjímání v budhistických chrámech, dobré jídlo s asijskými usedlíky na místních tržnicích a bezstarostné projížďky rýžovými políčky.. takové Thajsko jsme si přáli ..a takové jsme i dostali! ❤️

Poznámka: Protože jsme se v různých zdrojích setkali s různým přepisem thajských názvů navštívených míst a památek, pro jednoduchost používám v tomto cestopisu verze, které uvádějí Google mapy.. to jen na úvod, abychom se v těch všech „wat“ chrámech neztratili 😊

Harmonogram 🔦

Pevným bodem našeho putování byl Bangkok, sem jsme přilétali a odsud jsme se po 2 týdnech i vraceli.. ale co dál? Thajsko je tak veliké..

Po pročtení pár cestopisů jsme si udělali celkem jasný obrázek – chceme okusit zelený sever a vykoupat se na běloskvoucích plážích na jihu, tedy klasickou kombinaci, kterou volí většina cestovatelů, jak jsme zjistili i na místě.. jen se liší směr, ve kterém ji absolvují 😊

Záchytné body našeho putování

Původní itinerář obsahoval i několik dní v Bangkoku, odkud jsme se chtěli zajet vlakem podívat na ikonická místa typu Ayutthaya a Kanchanaburi, ale když nám cca 14 dnů před odletem aerolinka zrušila zpáteční let, byli jsme nuceni si celou dovolenou o 3 dny zkrátit – a přišli jsme právě o tyto výletní dny v okolí Bangkoku. Protože jsme tou dobu už měli sestavený kompletní harmonogram a koupené letenky na všechny vnitrostátní přelety, interpretovali jsme si tuto „boží vůli“ jako znamení, že se do Thajska musíme určitě vrátit a tyto výlety odložili na příště 🤷

Přípravy, plány a rozpočet 💰

Při hledání cenově nejvýhodnějších letenek jsme nejprve zvažovali přímé lety Frankfurt – Bangkok za 16 000 CZK.. nicméně frankfurtské letiště není naše nejoblíbenější, jednak vzdáleností od Prahy, jednak předchozími (ne vždy pozitivními) zkušenostmi ✈️ Těsně před jejich zakoupením jsme ale úplnou náhodou objevili nové prázdninové spoje Praha – Muscat – Bangkok letecké společnosti Salam Air za necelých 18 000 CZK – bez odbaveného zavazadla, batoh stačí 😝

Tři trička, dvoje kraťasy, nový slamáček a jedém!

Přestože je Thajsko levnou destinací a taxík z bodu A do bodu B stojí pár korun, nechtěli jsme ani tady zbytečně rozhazovat a rozmazlovat se nějakým komfortem.. kde to šlo, tak pěkně s místními! Bydlení, transport, jídlo.. a za hubičku! 😘

Ubytování jsme měli vytipované a zabookované dopředu podle míst, která jsme měli v plánu navštívit.. zároveň jsme se snažili zůstat, co nejvíce variabilní, takže ideálně zdarma storno rezervace pár dní před check-inem.. co kdyby se nám zrovna tady nelíbilo?!

Nic takového jsme ale využít nemuseli 😉 Všude jsme si našli to své a odevšad jsme odjížděli téměř se steskem – zejména z ubytování, kde se o nás domácí starali jako o vlastní.. což jsme samozřejmě preferovali 😊 Na Booking.com jsme si jen vybrali potřebnou lokaci, zadali preferovanou cenu (v našem případě ideálně do 100 CZK/os. za noc) a úroveň ubytování (žádné breberky!) a podle recenzí ostatních uživatelů si vybírali, kde se nám bude nejvíce líbit.

Nejlevnější ubytování? Venkovní stan v Chiang Mai za 30 CZK na noc 🏕️ Nejstylovější pokoj? Bambusový domeček s bazénem v Phuketu za 121 CZK 🏖️ Nejpřátelštější paní domácí? Paní Da Da v Chiang Rai za 86 CZK 👵 S nejkrásnějším výhledem? Pod skalnatým masivem v Ao Nang za 230 CZK ⛰️🌺

Samostatnou kapitolou bylo zdejší jídlo.. super levné, super chutné! 🥘 Pod podmínkou, že jíte tam, kde místní.. na první pohled vypadají takové restaurace jako vývařovny, které by hygiena u nás už dávno zavřela. Pokud tam ale s chutí baští místňáci, vyplatí se podnik navštívit. Ceny se pohybují mezi 40 a 80 THB za talíř smažených nudlí s kuřetem nebo hovězím 🤩 Větší kotlík pikantní thajské polévky s mořským plody (typu Tom Yum) přijde standardně na 150 THB. Ranní porce lepkavé rýže s mangem a kokosovým mlékem (tzv. sticky rice) na ranním trhu za 40 THB. Denní rozpočet na jídlo 200 – 300 THB a máte teplé jídlo 3x denně.. rýže – nudle – rýže, příp. rýže – rýže – nudle, příp. pro fajnšmekry nudle – nudle – nudle 😋 Thajci totiž ráno, v poledne i večer jedí v podstatě totéž, žádné kontinentální snídaně tady nečekejte 😊

Já jsem nejvíce ujížděl na ovocných svačinkách! Dračí ovoce, hadí ovoce, mango, ananasy, banány, papája, kokosy, mangostan, litchi.. to všechno jsem ochutnal! 🍌🍉 Cena za kilo ovoce se pohybovala různě – jednak podle lokace (na ranních trzích mimo turistická centra stálo zlomek ceny oproti supermarketu nebo ovocnému baru na pláži) a dále podle toho, zda bylo oloupané a nakrájené v pytlíčku, nebo v celku ještě ve slupce. V průměru jsme kupovali kilo za 30 – 50 THB.

Jedno mango.. dvě manga.. tři manga..

Významnou položkou v rozpočtu je také vstupné do chrámů a na další místa, kam se vybírá poplatek za vstup – např. přírodní parky a rezervace, vodopády atd. 🎫 Zpravidla je na místě dvojí ceník (nenechte se zmást špatným sloupečkem) – pro místní a pro cizince. Zatímco Thajci mají vstupné většinou zdarma, příp. za pár bahtů, zahraniční turisté musí občas pořádně sáhnout do kapsy 🤑 Většina velkých populárních míst (zejména v Bangkoku) vybírá za vstup 100 nebo 200 THB, ale najde se velké množství takových, co jsou zdarma. Nejdražší výjimkou je Královský palác, který si vyšponoval cenu na 500 THB, a přesto se tam dveře netrhnou.

Předem jsme počítali také s výdaji na skupinové výlety a jiné organizované zážitky, které jsme nutně museli vyzkoušet – návštěva sloní rezervace v Chiang Mai za 1 500 THB 🐘, lekce vaření thajské kuchyně za 1 000 THB 🍜, výlet lodí se šnorchlováním na Koh Phi Phi za 1 400 THB 🤿 Celkem něco kolem 2,5 tisíce našich korun.. ani jedné z těchto investic v budgetu ale nelitujeme! Máme z nich nezapomenutelné zážitky 🥰

Provozní informace 🔌

Celé cestování výrazně usnadnil internet v mobilu – vyzkoušeli jsme hned dvě různé varianty: (1) virtuální e-simkarta Airalo, kterou jsme si zakoupili a nainstalovali už doma v den odletu, (2) klasická simkarta zakoupená v obchodě 7-Eleven po příletu v centru Bangkoku (levnější než ze stánku na letišti). Obě fungovaly bezvadně a nabízely 5G připojení a neomezené čerpání dat 📱

TrueMove SIM karta ze 7-Eleven za 350 bahtů

Airalo stálo 19,95 USD na 15 dní, TrueMove simka 350 THB na 30 dní – tzn. o polovinu méně než Airalo, ale je to klasická simka, co potřebuje mít v mobilu prázdný slot (ideálně mít mobil s dual SIM). E-simku stačí nainstalovat, ale tuto technologii zase podporují jen novější mobily vyšší třídy.

Přestože jsme celou dobu jedli autentické místní jídlo a nebáli se vyzkoušet ani stánky na ulici, nedostihli nás žádné zažívací potíže 🥴🧻 Samozřejmostí je jistá ostražitost, dbaní na čerstvost surovin a dodržování alespoň základních hygienických pravidel. Naše heslo znělo „jíst tam, kde je narváno“. Kam se totiž domácí jedinci opakovaně vrací, tam to nemůže být špatné.. ať to zvenku vypadá sebehůř.

Druhé zlaté pravidlo – nepít vodu z vodovodu. Buď balenou, nebo z pítek a doplňovacích automatů označených výrazným anglickým nápisem "drinking water". Na všech letištích (BKK, DMK, CNX, CEI, KBV, HKT), kudy jsme procházeli, pítka vždy měli a bez problémů jsme si tak natočili vodu do svých lahví. Vyzkoušeli jsme i veřejná pítka s pitnou vodou v parku Chatuchak (naproti tržnici) a v chrámu Wat Pho.. otestováno na vlastní žaludky a žádná nežádoucí reakce 👍💩

V chrámu Wat Arun je voda v ceně vstupenky

No a když by to na nás náhodou přišlo.. čisté toalety evropského typu jsou většinou zdarma dostupné v areálu chrámů a maličký záchůdek (různého typu a čistoty) mívají i ty nejmenší restaurace, kde se sedí na plastových židlích a mezi nohama pobíhají kočky 🐈 Zdarma se dají využít i toalety na benzinkách a na autobusových nádražích. Food markety měly toalety většinou zpoplatněné (3 až 10 THB), ale také dobře fungovaly 🚽👍

Nejen zouvání do chrámů je v Thajsku samozřejmost.. ale zouvat se je občas potřeba právě i na veřejných toaletách (zpravidla v těch u chrámů), kde jsou u vstupu připraveny gumové pantoflíčky na přezutí 👡

Přílet a vstupní opatření 💉

Pro vstup do Thajska není třeba cokoliv předem zařizovat – pro turistický pobyt do 45 dní jsme dostali po příletu na letišti zdarma razítko do pasu.. výměnou za naše biometrické údaje 😏 Nebylo potřeba cokoliv vyplňovat, vysvětlovat ani prokazovat, celní kontrola trvala všehovšudy 3 minuty.

Pohlídali jsme si pouze platnost našich cestovních pasů a doporučená očkování, která jsme měli platná ještě od minulých cest do těchto tropických oblastí.. žloutenky, tetanus, břišní tyfus 🌴🐒

Doprava 🚌

Salam Air pro nás byla novinkou.. relativně mladá lowcostová aerolinka se základnou v Ománu, která chce zejména nízkou cenou konkurovat velkým hráčům na Blízkém východě 🛬 Moderní flotila, přehledné webovky, odlet přímo z Prahy s jedním přestupem za slušnou cenu.. to pro nás bylo rozhodující. Recenze typu „poletíte dobytčákem“ jsme ignorovali, protože naše zkušenost s podobně cílícím Wizzem na lince Praha-Dubaj byla více než dobrá 👍 Jasně, v ceně není kromě sedačky, vůbec ale vůbec nic (žádné občerstvení, voda, polštář ani deka) ale na dvou ani ne šestihodinových přeletech se to dá se sendvičem ze supermarketu a lahví vody vydržet, příp. všechno se dá přiobjednat nebo zakoupit na palubě.

Váš Salam Air je přistaven!

Menší zádrhel nastal, když nám přišel email s oznámením o zrušeném zpátečním letu a v něm instrukce, pokud chceme letět jiným letem, tak ať si zavoláme na ománskou infolinku 😵 Žádné automatické přebookování, nic.. podobné praktiky ale mají při rušení letů třeba i americké aerolinky, takže jsme se ani ne tak moc překvapení jali volat do Ománu. Za 14minutový hovor 1 000 CZK v tahu 🤦😁 To nám tu „akční“ cenu letenek trošku prodražilo..

Druhé mínus od nás dostala jejich aplikace pro online odbavení – cestou tam nefungovala vůbec, cestou zpět nám vygenerovala boarding pasy pouze do Muscatu, nikoliv až do Prahy. V obou případech jsme tedy museli na letišti poslušně zamířit do frontičky na odbavovací přepážku, aby nám boarding pasy vytiskli 🎫

Jinak tuto volbu hodnotíme více než pozitivně, zejména na lince Praha – Muscat a zpět, kdy bylo letadlo sotva ze třetiny zaplněné a my se tak rozvalovali každý na své trojsedačce 😊 Kdo tohle má v ekonomické třídě s Emirates 😝

Bezpečnost především 😉

Abychom si dopravou na místě ušetřili čas a nekodrcali se od severu k jihu několikahodinovými přejezdy autobusem, předem jsme si zabookovali i vnitrostátní přelety.. k dispozici je hned několik leteckých společností – my pro porovnání vždy použili přehledný vyhledávač 12go.asia, ale samotné letenky zakoupili za stejnou cenu přímo na stránkách aerolinky 🛫 V našich termínech cenově vycházeli nejlépe letenky od AirAsia (průměrně 600 CZK za jednosměrnou letenku), plus jsme záměrně volili levnější odlety ze staršího bangkokského letiště Don Mueang (DMK) nikoliv Suvarnabhumi (BKK), kam jsme přilétali.

Pouze mezi Chiang Mai a Chiang Rai jsme díky jejich blízkosti volili večerní přejezd busem (cca 4 hod). Ani tady se ale žádný dobytčák nekonal 😆 Prostorný klimatizovaný autobus se svačinkou, nápojem a dostatkem místa za 230 CZK, balada!

Letadlo AirAsia

Rýžová políčka z výšky

Thajský král je všudypřítomný

Pro shrnutí.. letecky Bangkok (DMK) – Chiang Mai (CNX); autobusem Chiang Mai – Chiang Rai; letecky Chiang Rai (CEI) – Krabi (KBV) s přestupem v Bangkoku (DMK); trajektem Ao Nang – Koh Phi Phi; trajektem Koh Phi Phi – Phuket; letecky Phuket (HKT) – Bangkok (DMK).

Vyhledávač 12go.asia jsme využili i jako jízdní řády autobusů a trajektů, příp. jako odrazový můstek pro smlouvání o ceně jízdenky v místních cestovních agenturách, které jsou typické pro cestování na jihu. Usmlouvaná cena v nich vyšla vždy výhodněji než nákup přes internet 👍

V jednotlivých městech jsme pak volili chůzi po vlastních, městskou hromadnou dopravu, sdílenou jízdu na korbě dodávky (tzv. songthaew), taxi (Bolt), přívozy lodí a půjčení skútru – zejména dle vzdálenosti, denní doby a možností, které daná lokalita vůbec nabízela 🛵🗺️ Jenom všudypřítomný thajský tuk tuk jsme vynechali, protože buď nebyl žádný v dohledu, když bylo potřeba, anebo si filutové za odvoz řekli tak přemrštěnou cenu, že taxíkem bychom tam dojeli 2x 🤔

Půjčovna skútrů

Autobusové nádraží v Chiang Mai

Thajský tuk tuk

Taxi: Už před odjezdem jsme si nainstalovali aplikaci Bolt (levnější než Grab), kterou jsme využívali pro objednání taxi, zejména v nočních hodinách pro cestu na/z letiště, kdy nejezdí žádná veřejná doprava 🚌 Celkem jsme se svezli 4x, vždy jsme předem věděli přesnou cenu a vůz byl přistaven do 10 min. Důležité bylo v aplikaci zatrhnout platbu v hotovosti, protože platbu kartou přes aplikaci přijímá málokterý taxikář a čekání na taxi se pak může dost protáhnout 🚕

Skútr: Půjčoven skútrů je všude hafec a ceny mají všechny dost srovnatelné. Ideální varianta je, pokud půjčení nabízí nebo zprostředkovává přímo samotné ubytování – to bývá buď levnější, nebo aspoň tolik nenadělají se zálohou a pasem. Půjčovné na den (24 hod) se odvíjí od kategorie skútru – my volili vždy silnější variantu (150 ccm), aby snadno vyvezl našich 160 kg i do prudšího kopečka, takže cenově kolem 250 až 300 THB 🛵 Solidní půjčovny nám vždy daly na výběr, zda jim jako zálohu na vypůjčení skútru a helem ponecháme v zástavě pas řidiče, nebo raději zaplatíme hotovostní zálohu (2 000 – 3 000 THB) a přiložíme pouze kopii pasu. Jelikož je nejen internet ale i historky našich přátel plný nekalých praktik a handlování se o pas, vždy jsme ponechávali zálohu (deposit) 😎

Nevíte někdo, kde jsem zaparkoval?!

Pozor, pro řízení skútru v Thajsku nestačí náš evropský řidičák a už vůbec ne pouze kategorie B. Je potřeba mít nejen řidičák na motorku (tj. kategorie A), ale navíc vystavený mezinárodní řidičák (papírová knížečka s fotkou vydaná za 50 Kč na obecním úřadě) 📋 Thajsko akceptuje oba typy mezinárodního řidičáku – dle vídeňské i ženevské úmluvy o silničním provozu, nicméně liší se dobou platnosti, což je potřeba si pohlídat. Nám řidičské oprávnění nikdo nekontroloval (ani v půjčovně), ale např. v Chiang Mai jsme byli svědky několika policejních kontrol zahraničních turistů jedoucích na skútru i jejich následného pokutování 👮

A jak jsme tankovali? ⛽ Kde to šlo.. a kde nám zrovna došel benzín. Ve městě klasicky na benzince za 39 THB/l, na vesnici ze sudu za 45 THB/l, a uprostřed ničeho nám podnikavá thajská babka prodala podpultový litr benzínu v lahvi od rumu za 60 THB.. stačí se poptat po "gasoline" 💧

Plnou nádrž té červené limonády, prosím!

Už jsem zmínil, že v Thajsku se jezdí vlevo? 🤔 Je to zajímavý fakt, protože thajské území nikdy nebylo britskou kolonií, aby se tu jízda vlevo zaváděla.. přesto byl v minulosti vliv Velké Británie na thajské království tak silný, že se místní rozhodli levostranné řízení následovat. Doslechli jsme se i o historce, že vůbec první automobil v Thajsku byl darem Velké Británie thajskému králi, a tudíž logicky s volantem na pravé straně.. tak že by právě proto? 👑

1) Bangkok poprvé

Naše putování jsme zahájili časně z rána v osmimilionovém hlavním městě.. metrem jsme se přesunuli do samotného centra a rovnou si to namířili do čínské čtvrti (Chinatown) 🚇 Zdejší podzemka je vcelku moderní, přehledná a funguje na žetonky, které se zakoupí v automatu - stačí ho na dotykové obrazovce přepnout do angličtiny, vybrat cílovou stanici a zaplatit potřebnou částku (hotově) 💰 Jen pozor.. různé linky provozují různé společnosti a nedá se mezi nimi libovolně přestupovat, na linku jiné společnosti je třeba zakoupit nový žetonek 🤦

Čínská čtvrť

Žetonky na metro

7-Eleven.. nejpopulárnější thajský obchod

Po krátkém odpočinku a odložení batohů na hostelu, jsme vyrazili za památkami.. v pořadí Wat Arun, Wat Pho, Thanon Khao San, Kor Panit’s Sticky Rice 🏯 To poslední sice není žádná pamětihodnost, spíše zastávka pro nadšené foodblogery, ale i tak jsme stánek s údajně nejlepším thajským dezertem nesměli vynechat – tzv. Mango Sticky Rice 🥭🍚 (sladká lepkavá rýže s mangem zalitá kokosovým mlékem a posypaná opraženými křupinkami). Účtují si za to nesmyslných 125 THB, ale porce je slušná a rýže slaďoučká.. nicméně podobně jsme si pomlaskali i na verzi za 40 THB o kousek dál na severu.

První pořádná bašta

Kor Panit’s Sticky Rice

Bangkok, to je obrovská koncentrace chrámů na jednom místě.. vlastně celé Thajsko, velké či malé, pestrobarevné i jednobarevné, plné květinové výzdoby, náboženských symbolů a Buddhů – stojících, ležících, sedících, spokojeně se usmívajících 🗿😊 Údajně jich je v celé zemi více než samotných obyvatel.. tj. 71 milionů!

Buddha ležící..

..sedící..

..stojící

Není třeba obejít všechny.. velmi rychle totiž zjistíte, že jsou všechny stejné a „tour de wat“ docela rychle omrzí. Stačí si vybrat pár těch opravdu zajímavých.. někoho láká velikost, jiného barva, dalšího výzdoba, někdo se spokojí se vstupem zdarma 😉

Nám se v Bangkoku velmi líbil Wat Arun, jeho zdobené věžičky a výhledy na přilehlou řekou jsou monumentální a velmi fotogenické ⛩️ Cena 100 THB/os., v ceně jsme dostali i malou láhev vody. Populární zábavou je focení ve zdejších exteriérech v tradičním thajském oblečení z půjčovny, což u pohledných čínských turistek vypadalo velmi kouzelně.. nevím, nevím, co by tady řekli na žlutou kachnu v blyštivém oblečku ala sárí 🥻🤭

Wat Arun poprvé

Wat Arun podruhé

Wat Arun potřetí

Došli jsme sem pěšky (cca 10 min) od stanice metra Itsaraphap a pokračovali dál přívozem přes řeku za 5 THB/os. V areálu chrámu Wat Arun je několik přístavních mol, které objíždí různé lodní linky a turistické lodě – těm jsme se ale vyhnuli. Molo s přívozem na protější stranu je pár kroků severně od chrámu, navíc velmi dobře označeno nápisem Wat Pho, tzn. názvem chrámu na protější straně řeky, kam míří 99 % zdejších návštěvníků.. stejně tak i my 😊

Chrám Wat Pho jsme na itinerář zařadili kvůli obrovskému ležícími Buddhovi, který se skrývá v jeho útrobách.. 46 metrů na délku a palec u nohy větší než lidská hlava 😆 To už je opravdu pořádný Buddha.. ještěže si lehnul! Jen jeho chodidla jsou na délku více než 4 metry.. škoda, že je vtěsnaný v chrámu, který je jen o pár metrů na délku větší než on sám.

The Reclining (ležící) Buddha ve Wat Pho

Protože nás čekala ještě jedna zastávka v Bangkoku před naším návratem do domoviny, stačila nám tato jednodenní ochutnávka a na druhý den jsme se posunuli na mapě severněji – do Chiang Mai ✈️

2) Chiang Mai

Přestože se v průvodcích na internetu píše, že z letiště jezdí do města autobus MHD a před letištěm autobusová zastávka dokonce stojí.. žádný bus tu nejezdí, aspoň přes léto 🚍 Potvrdili nám to kolemjdoucí turisté i paní na letištních informacích.. zbývalo tedy taxi nebo sdílená cesta na korbě červené dodávky (songthaew) 🚚 Tu jsme si odchytli při výjezdu z letiště a zeptali se mladých kluků v kabině za volantem, zda nás nevezmou do centra.. na naše "city center" však v mobilu zuřivě hledali hotel takového jména, takže jsme jim za pomoci Google map museli přesně ukázat, co že si to pod pojmem "city center" vlastně představujeme.. když jsme si ujasnili kam, zbývalo za kolik.. klucí si drze řekli o 100 THB za osobu, na což jsme rezolutně zakroutili hlavou. Po chvilce veselého handrkování o ceně (opravdu to byla spíše oboustranná zábava než nějaké vyjednávání) jsme seděli na korbě a kluci měli v kapse 50 THB za každého z nás.. nevím, kolik by stalo taxi a jestli to nebylo i tak přemrštěné, ale my měli radost, že jsme cenu usmlouvali na polovinu, a kluci měli radost, že z nás něco káplo 😉 Takže spokojenost na obou stranách.. po cca 10 min jsme už vyskakovali přímo před trhem (Chiang Mai Gate Market), kde to v 6:30 ráno opravdu žilo!

Chiang Mai.. a jsme tu!

Čas na snídaňovou polévku

Sticky Rice s durianem

Víte, co je na Thajcích vůbec nejhorší? Jak jsou hodní, milí a přátelští.. to na ně člověk ani nemůže mít vztek! 🤦 Třeba já.. s hladovým bříškem jsem si v prvním stánku objednal thajskou polévku s kokosovým mlékem, mou oblíbenou, a servírku požádal o nepálivou variantu „not spicy“. Pečlivě si vše zapsala, za hrncem objednala a po chvíli nadšeně přinesla čerstvě uvařenou polévku se sdělením, že tahle várka je "not too much spicy", tudíž jen a jen pro mě 👌 Po pár lžících se se srdečností sobě vlastní ještě přišla utvrdit, že mi polévka chutná a stupeň "nepálivosti" mi vyhovuje.. se slzami v očích a všemi brky po těle zježenými jsem mile odvětil, že přesně takhle jsem si to přál, a ještě taktně zvedl palec nahoru.. že ze mě v tu chvíli nebyla žlutá, ale žhnoucí rudá kachna, co jí bude ráno hořet koudel u .. u kloaky.. si nadšením patrně ani nevšimla 🔥🐥 Už jen proto, abych této super-milé slečně vykouzlil úsměv na rtech, že mi zařídila opravdu nezapomenutelnou thajskou polévku, jsem ani necekl a mističku skoro celou vyzunkl!

To by slouplo i asfalt ze silnice..

Ono totiž anglickým výrazům „spicy“ (pálivý) a „not spicy“ (nepálivý) tady rozumí i ten nejstarší domorodec, co se ve škole učil psát ještě husím brkem.. problém je, že Thajci mají posunutou hranici pálivosti jídla – půl lžičky chilli = nepálivé, lžička chilli = jemně pálivé, polévková lžíce = začíná to mít nějaké grády 🌶️😅 Aneb jak nám vysvětlila instruktorka na kurzu vaření.. pokud to nepálí, tak to není thajské jídlo!

Hej Bun-Bo, je tu jedna kachna, co chce nepálivou tomku!

V Chiang Mai jsme se usídlili poblíž řeky v levném ubytování ve stanech na bambusových podstavcích, strategicky poblíž večerního tržiště (Night Bazaar). Trochu jsme se obávali komárů kvůli blízkosti vody, ale žádné bzučivé krveprolití se nekonalo.. na těch pár otravných kousků u večerního posezení postačil repelent a noc jsme strávili klidnou pod moskytiérou 🦟

Kromě prohlídky starého města za polorozbořenými hradbami ve tvaru čtverce, jsme měli v plánu udělat si výlet na skútru po širším okolí a pár dnů předem jsme tu už měli zamluvenou návštěvu sloní rezervace a kurz vaření thajské kuchyně.. obojí by šlo domluvit až na místě v místních cestovních agenturách (za stejnou cenu), ale my jsme si místečka raději pojistili předem. Prohlídka po starém městě může zabrat hodinku i celý den.. záleží, jak jste důkladní. My jsme za jedno odpoledne stihli obejít tři chrámy a zbytek dne se procházeli podél hradeb, které přidávají celému městu opravdu stylovou atmosféru. Procházku jsme zakončili parádní masáží unavených nohou za 200 THB/hod 🦶

Chrám Wat Chedi Luang (vstupné 50 THB/os.) leží v samém srdci starého města, má krásnou polorozbořenou stúpu a atmosféru prastarého chrámu. Součástí komplexu je i pilíř z 15. století, který údajně ochraňuje celé město. Menší sousední chrám Wat Phantao (zdarma) je méně navštěvovaný turisty, ale obrovské kouzlo mu dodává nespočet třepotajících se vlaječek. Wat Chiang Man (zdarma) je obklopen rozkvetlými zahradami – tady jsme strávili nejvíce času, odpočinkem a obdivováním krásných zákoutí.

Stúpa Wat Chedi Luang

Lotosová poupata

Stylová pagoda

Zlatý Wat Phantao

Mince v bronzových mističkách mají zajistit štěstí

Zahrada u Wat Chiang Man

Kamenná stúpa

Nádherná květinová zákoutí

Skútr jsme si vypůjčili rovnou na celé 2 dny a poznávačku zahájili ranním 30minutovým přejezdem k chrámu Wat Phra That Doi Suthep, hezky do kopečka s panoramatickými výhledy na město. Středobodem chrámu je nádherná zlatá stúpa, ke které se musí dojít po draky zdobeném dlouhatánském schodišti.. opravdu stylové 🐉 Symbolické vstupné pro cizince 30 THB/os., nicméně sem míří spousta lidí, proto je lepší si přivstat.

Wat Phra That Doi Suthep

Dobrý den, pane Buddho

A jak dělá thajský kohout?

Od chrámu jsme pokračovali dále do kopce až do vesničky Doi Pui, nicméně samotná cesta tam byla zajímavější než celá víska.. tvořili jí stánky s klasickými tretkami pro turisty, nijak zvlášť zajímavá zahrada a vyschlý vodopád. Za vjezd se platí 10 THB/os. ale opravdu není moc o co stát 🏞️ Ve vesnici žijí potomci barmských přistěhovalců, kteří stále vyznávají tradiční kmenové zvyky a dávají nahlížet do své kultury zejména prodejem ručně vyráběných doplňků.. spíše jen další tržiště, žádný skanzen.

Kousek severněji od Chiang Mai leží vodní nádrž Huai Tueng Thao. Za vjezd do celého areálu se platí 50 THB/os., ale zaručujeme, že se tu dá strávit klidně celý den 🌅 Nejprve rozhledna Golden Tower, pak zastávka na břehu nádrže u pitoreskních bambusových domečků sloužících jako místo, kde si v sedě na zemi u malinkého stolečku zbaštíte oběd z přilehlé restaurace. Dále park se sochami zvířátek v nadživotní velikosti (Huai Tueng Thao Sculpture Park) a zakončené procházkou džunglí k osvěžujícímu vodopádu (Huai Tueng Thao Waterfall) 🌊

Vodní nádrž Huai Tueng Thao

Bambusové domečky na vodě

Máme čas na piknik?

Zvířátka ze slámy v Huai Tueng Thao

Značení cesty pomocí modrých stužek

Huai Tueng Thao Waterfall

Pěší cesta k vodopádu trvala necelou hodinku, převážně do kopce po vyšlapané značené stezce, nic náročného, pokud máte dobrou obuv a dostatek vody.. a plavky rovnou na sobě, protože do průzračného vodopádu skočíte po hlavě!

Koupat se dá i v nedaleké kaskádě vodopádu Mae Sa Waterfall (vstupné 100 THB/os., 20 THB/skútr), ale voda v něm je bahnitě hnědá a k cachtání tolik neláká (což místním dětem vůbec nevadí). Procházka podél celé kaskády po betonovém chodníčku a výhledy na tekoucí vodní živel jsou ale vyhledávaným zpestřením mezi návštěvou chrámů a.. a dalších chrámů. Navíc je zde stín a příjemné klima 🌤️

Průvodce po Mae Sa Waterfall

Vodopádová kaskáda s koupacím bazénkem

Cca 100 km vzdálený nejvyšší vrchol Thajska Doi Inthanon (1 850 m.n.m.) a přilehlý chrámový komplex, který jako „must see“ inzerovala většina místních agentur, jsme vynechali.. na skútru bychom se tam vlekli přes 2 hodiny jedním směrem, což je až moc velká štreka, pokud nemáte na zadku mozol. A místo celodenního výletu minibusem jsme upřednostnili poznávačku skútrem po vlastní ose..

Nasedat a jedéém!

Do programu v Chiang Mai jsme zařadili i sloní rezervaci Kanta Elephant Sanctuary 🐘 Důkladně jsme podle webových recenzí vybírali z několika variant, které jsou v okolí dostupné tak, abychom podpořili dobrou věc a nepřispívali pochybným podnikům, kde stojí sloni celý den připoutaní na jednom místě. Soudě podle obrovských spokojeností se třepetajících ušisek a dlouhých mávajících ocásků, které na nás v rezervaci čekali, jsme vybrali dobře 👍

Stylové oblečky a stylové slamáčky

Celý „sloní“ den začal vyzvednutím na ubytování a cca 40minutovou cestou minibusem z města. Na místě jsme se skupinově (cca 20 lidí) převlékli do barevných stylových oblečků, nafasovali slamáčky a tašky s dobrotami pro slony (banány, melouny, cukrovou třtinu). S přívalem informací nejen o slonech, ale i celé rezervaci a jejím fungování od našeho průvodce, jsme vyrazili k výběhu, kde už nás netrpělivě vyhlíželo sloní stádečko 🐘🍌

Rezervace Kanta Elephant Sanctuary

To je ale boban!

Je libo podrbat za uchem? Nebo raději pohladit po chobotu?

Moje nová kámoška..

..slonice Lilly..

..a její sloní banda

Kromě několika krmení, přípravy jídla a povídání si o slonech, byla na programu i chladivá koupel v blátivé říčce a drhnutí slonů připravenými rejžáky 💧🧽 Nezapomínalo se ani na nás – v mezičase byly připraveny ovocné svačinky, káva a sušenky. A po celém dni stráveném i po pás ve vodě jsme mohli vydrhnout i sami sebe (rejžáky jsme tentokrát odložili) v přilehlých umývárkách 🚿 Za celý den jsme zažili neuvěřitelné množství zábavy a bylo vidět, že sloni si naši přítomnost užívají zrovna tak.

Čí je ta sexy prdelka?'

Vždyť se v tý vodě válej jako kachny!

Protože jsme do Thajska přijeli ochutnávat místní kuchyni, nemohli jsme si odpustit návštěvu místní kulinářské lekce.. z široké nabídky dostupných škol a lekcí, jsme si vybrali odpolední vaření na nedaleké farmě Thai Farm Cooking School spojené s komentovanou návštěvou místního trhu a povídáním o typických surovinách, které dělají thajské jídlo tak výtečným 🍜 Na farmě jsme si pak ve skupince asi 12 lidí pod dohledem zkušené šéfkuchařky uvařili čtyřchodové menu dle našeho výběru – polévka, nudlový pokrm, kari, sladký dezert, a vzájemně si ochutnávali naše kuchařské úspěchy. Vše bylo naprosto delikátní!

Sami jsme nasbírali suroviny

Sami všechno uvařili

Sami to pak zbaštili

Nebylo to jenom jídlo, které jsme si v kurzu sami uvařili, ale téměř vše, co jsme v Chiang Mai ochutnali, po čem jsme se rozplývali.. na zdejším večerním trhu Night Bazaar to každou noc doslova vřelo a z podávaných laskomin (včetně smaženého hmyzu) oči přecházeli 🤩

Night Bazaar v Chiang Mai

Fuj, fuj! Vyplivni mě!

Smažené potvůrky všeho druhu

V Chiang Mai jsme zůstali několik dní a musíme přiznat, že je to jedno z míst, které nás opravdu okouzlilo ✨

3) Chiang Rai

Další naše kroky vedly do 180 km vzdáleného Chiang Rai. Asi 4hodinový přejezd busem jsme si naplánovali na poslední večerní spoj, abychom si zbytečně neukrojili čas z denního světla (slunce zapadalo kolem 19h). Jízdenku jsme kupovali den předem online přes 12go.asia a k dispozici byl v daný čas už jen VIP bus.. cenový rozdíl oproti klasickému busu zanedbatelných 35 CZK/os. Tak jsme nic neřešili a VIP si koupili 🤔

Pod pojmem VIP v Thajsku jsme rozhodně nečekali nic víc, že na palubě bude tak maximálně toaleta a fungující, na plný výkon běžící klimatizace. Velká chyba 😊 Prostornější autobus jsem v životě neviděl! Před nohama jsem měl ještě tak metr a půl místa! Někteří jedinci z naší výpravy (ti 2,00 m vysocí) odmítali vystoupit, že takhle jedeme až do Prahy 😂 Za 380 TBH/os. (230 CZK) palec nahoru!

VIP vůz společnosti GreenBus

Naše ubytování v Chiang Rai bylo velmi autentické, už z dáli nás vítala veselá, svérázná paní domácí.. paní Da Da. Neuvěřitelně milá Thajka, která velkou část svého domu a zahrady pronajímá jako pokoje turistům a se vší láskou se o ně stará.. Nemáš co na sebe? Da Da vypere.. Máš hlad? Da Da uvaří.. Letí ti letadlo? Da Da odveze..

Kouzelná paní, která svou roztomilost ještě podtrhovala svou nedokonalou angličtinou a faktem, že o sobě mluvila ve třetí osobě 👵 Avšak jakmile jsme se jí dostali do hledáčku, nebylo úniku.. Da Da nosila jídlo, nosila pití, nosila dobroty, a hlavně se u toho neustále smála a ujišťovala se, že jsme spokojení a že se nám u ní líbí.

Jaryn ❤️ Da Da!

Chiang Rai je oproti Mai ospalé klidné město.. spíše průmyslové než turistické, v centru se nachází noční trh (Night Bazaar) a jakási hlavní ulice s kavárničkami a obchůdky, vše ale chodí brzy spát a noční život tu moc nefrčí. O to víc ale vynahrazují okolní přírodní i architektonická lákadla vzdálené do hodiny jízdy na skútru 🛵

Vítejte v Chiang Rai

Stánek s pořádnou flákotou na nočním trhu

Hlavní třída, skútry a zlaté hodiny

Na hlavní třídě v centru města je nezbytná fotka s nazdobenými zlatými hodinami. Dále v docházkové vzdálenosti z centra, příp. pár minut jízdy tuk tukem, je úžasně fotogenický Modrý chrám (Blue Temple, Wat Rong Suea Ten) a za návštěvu jednoznačně stojí i Chrám smaragdového Buddhy (Temple of the Emerald Buddha, Wat Phra Kaew).

Tady bydlí šmoulí taťka Buddha

Modrý chrám

Zdejší smaragdově zelený Buddha je pouze replikou toho originálního v Bangkoku, je 66 cm malý a spíše než ze smaragdu je ve skutečnosti vysochán z nefritu 💚 Právě tady ale byl podle legendy smaragdový Buddha v roce 1434 nalezen.. do chrámu údajně udeřil blesk a způsobil, že soška Buddhy do té doby ukrytá v sádrovém obalu (jako ochrana před odcizením), spadla na zem a prasklá sádra odhalila, co se v ní skrývá za poklad. Poté co jim ho laoští lumpové v 16. století ukradli a o spoustu let později thajští nájezdníci ukořistili zpět, zůstal Buddha vystaven v hlavním městě jako národní ikona a talisman. Sem se v roce 1990 vrátila alespoň jeho kopie (městu jej věnoval čínský dárce). I přesto jak je tento Buddha malý, tak vypadá úchvatně a na rozdíl od královského paláce v Bangkoku je zde k vidění bez přehnaných davů a se vstupem zdarma 👍

Smaragdový Buddha

Přímo v centru (kousek od smaragdového Buddhy) je centrální tržiště, kde se dá nakoupit především levné oblečení, ale dá se tu i vcelku dobře najíst s místními (nudlová polévka s kuřecím stehnem 40 THB). Pro zahnání většího hladu ale doporučujeme večerní trh 🍲 (Chiang Rai Night Bazaar) hned vedle autobusového nádraží (Bus Terminal 1) se spoustou dobrot, otevřené každý večer.. cenami srovnatelné s Chiang Mai, ale podstatně klidnější. Podle délky fronty jsou tu nejpopulárnější tzv. Hot Pot – horké kotlíky polévky s talířem různých syrových přísad, které si vyberete dle svého gusta (houby, zelenina, maso) a sami na dlouhých napichovácích v polévce povaříte 🍽️

Nudlová.. tu já rád!

Modrý krab 🦀

Cca 15 min skútrem od města jsme dojeli k Bílému chrámu (White Temple, Wat Rong Khun).. jedním slovem nádhera! Bílá fasáda a lesknoucí se zrcátka vytvářejí se svěží zelení a blankytně modrou oblohou úchvatnou kombinaci 🤩 Také se na ní jezdí dívat nejvíce turistů v širokém okolí (hlavně těch čínských). Za vstup chtějí 100 THB/os. a dalších 50 THB/os. pokud se chcete jít podívat do Cave of Art – uměle vybudované jeskyně plné všelijakých zvířecích motivů, náboženských výjevů a komiksových či hororových hrdinů.. vše uplácané z betonu, ale krásně nasvícené a doplněné o příjemnou hudební kulisu. Za nás jednoznačně nejpůsobivější chrám, který jsme v celém Thajsku navštívili 💎

Bílý chrám

Sekne mi to?

Zdejší bílá je opravdu bílá

Od Bílého chrámu pokračuje silnice ke Khun Korn Waterfall (necelých 20 km) – dalšímu koupacímu vodopádu, který má podle Google recenzí velmi dobré ohlasy a osvěžující vodu ke koupání. Po cestě k němu nás cca 3 km před cílem zastavila uzavírka silnice a upozornění, že vodopád je v letní sezóně (od června do září 2023) veřejnosti nepřístupný 🛑 V tomto případě ale cesta byla cíl, doslova.. co jsme opustili rušnou hlavní silnici a nechali všechny turisty za sebou v chrámu, užívali jsme si krásnou silnici linoucí se podél řeky Mae Kon, odkud nám mávali místní stánkaři a zvali nás na jídlo. Venkovská atmosféra těchto podniků a vřelost místních nás přinutila zastavit a dát si oběd na bambusových terasách vystavěných na břehu řeky.

Skvělý oběd za lidovou cenu a osvěžující řeka chladící naše nohy, místo vodopádu príma alternativa 🙏 Třešničku na dortu (doslova!) tomu přidala ještě návštěva nedaleké kavárny The Hamon Coffee.. nádherné prostředí, příjemná obsluha, vynikající.. všechno! Připadali jsme si jako v ráji (na thajské poměry sice dražší, ale na ty české stále pod cenou) 🍨

Kavárna The Hamon Coffee

Domácí avokádová zmrzlina 🥑

Zmrzlinový pohár

Návštěvu Velkého Buddhy (Wat Huay Pla Kang; říkají tomu sice Big Buddha, ale ve skutečnosti jde o sochu bohyně smilování) nám doporučila naše domácí paní Da Da. Skútrem jsme tam dojeli z centra města za 15 min a zejména po ránu, ještě bez lidí, je výška sochy 90 m opravdu majestátní 😮 Areál je přístupný zdarma a kromě Buddhy se dá navštívit i vedlejší pagoda ukrývající jiného obrovského Buddhu, tentokrát dřevěného.

Tak je to Buddha nebo Buddhyně?

Pagoda ukrývající dřevěného Buddhu

A tenhle je z porcelánu?

Od Buddhy jsme pokračovali dále na sever k čajové plantáži Choui Fong Tea – přestože je poblíž Chiang Rai spousta dalších zajímavých míst, co jsou na skútru dosažitelných za pár minut, my chtěli vidět zase trochu něco jiného než chrámy a vodopády 🏯🌊 ..proto jsme se vydali trochu dál. Necelou hodinu od centra po dálnici je schované kouzelné místečko plné voňavých čajových lístků.. zdejší plantáže se táhnou kam až oko dohlédne. Někomu stačí zastavit se na vyhlídce, my jsme si prošli plantáže a navštívili i zdejší kavárnu, abychom čaj okoštovali ☕

Čajové plantáže

Čajové občerstvení

Hmm.. zelený.. moje gusto!

Protože jsme měli ještě stále dost času, namasírovali jsme si ze skútru otlačené zadní partie, a pokračovali dále na sever až k hranicím s Barmou a Laosem – tzv. Golden Triangle. Zprvu se nám nápad zdál hloupý a jízda na skútru už byla opravdu nekonečná, nakonec jsme ale nelitovali.. proháněli jsme se po téměř prázdných silnicích vedoucích skrze rýžová políčka, kde pilně pracovali místní v typických rákosových kloboucích ..no, scenérie jak z katalogu! U hranic jsme zamávali sousedům do Barmy a Laosu a posilněni „not spicy“ obědem, co pálil tak, až nám lezly oči z důlků, jsme uháněli zpět do Chiang Rai 👋

Trojmezí Thajsko - Barma - Laos

Rýžová políčka

Thajský salát ze zelené papáji

Buddha nemá řitní rýhu?!

To bylo z Chiang Rai vše.. v samotném centru nic moc dalšího zajímavého není a vše, co jsme potřebovali vidět, jsme zvládli za necelé 3 dny, takže nastal čas zvednout kotvy a odletět na jih 😊 Jako správná kachna..

Letiště CEI je vzdáleno cca 20 min autem od centra města.. ale kde jsou všechny tuk tuky, když je člověk potřebuje? V Chiang Mai se stačilo podrbat za uchem a stáli u vás dva.. to v Chiang Rai nikde ani ťuk.. natož tuk 😆 Takže Boltem za 80 THB, nakoupit nějaké jídlo na dlouhý přelet a pořádnou večeři na letišti ve Food Courtu.

Přelet jsme zvolili s nočním přestupem v Bangkoku (DMK) – tedy posledním spojem z CEI do DMK a prvním ranním spojem z DMK do KBV. Pár hodin na letišti jsme bez problémů přečkali.. ve 4patrové letištní budově je spousta příležitostí, kam ulehnout 😴 Menší problém může být pořádně vyhulená klimatizace a zima jako v márnici, kterou citlivější jedinci (rozuměj teplomilné kachny) špatně snášejí.. ale i pro tyto případy jsou dlouhé 4místné lavičky (bez ručních opěrek) umístěny venku, a to přímo před východem z příletové haly. Na letišti je i obchod 7-Eleven pro doplnění brzkých ranních potravinových zásob 😋

4) Krabi/Ao Nang

Krabi jsme po našem putování severním Thajskem zařadili z důvodu dostupnosti z Bangkoku a možnosti vycestovat odtud k moři všemi směry 😊 Chtěli jsme se prostě vykoupat a užít si krásné skalisté scenérie, tolik typické pro tuto lokalitu. Oproti autentickému severu jsme se rázem dostali do jiného světa.. světa, kde pro místní nejsme pokorní turisté poznávající jejich zemi a kulturu, ale chodící nadité peněženky plné bahtů 💰 Trpce jsme to pocítili ihned, co se před námi otevřely automatické dveře příletové haly.. taxi, taxi, bus, bus, money, money, vítejte na Krabi!

Jako včely se na nás sesypali opravdu dotěrní, chvílemi až nepříjemní naháněči, a ať jsme dělali, co dělali, nemohli se jich zbavit.. v celém hejnu s námi přešli celou halu neustále nám strkajíc cedule s ceníkem před obličej a pokřikující svou neodolatelnou nabídku transportu z letiště 🤦 Měli jsme namířeno na oficiální příměstský shuttle bus, který dle dostupného itineráře měl svážet turisty z letiště za výhodnější cenu (80 – 150 THB), než vycházelo taxi nebo soukromý transfer (cca 600 THB). Naše trpělivost ale záhy vzala za své, a než abychom některého z naháněčů tou jejich cedulí „TAXI“ praštili, na autobus jsme rezignovali a vlezli do prvního minibusu, který se před námi objevil a sympatická paní nabídla svezení až do hotelu za 150 THB/os. společně s pár dalšími čekajícími turisty 😤

Ao Nang leží uprostřed všeho, avšak je i středobodem zájmu místních turistů – v centru podél pláže jsou hotelové rezorty a hlavní třída s promenádou, obchody s oblečením, suvenýry a předraženými bary jako v jakémkoliv jiném letovisku.. my jsme zvolili zastrčené ubytování opět u místních Thajců, avšak v docházkové vzdálenosti od pláže Ao Nang Beach (cca 20 min chůze), poblíž muslimské mešity a tržnice.. čím dále jsme byli od centra, tím prudčeji klesaly ceny.. nejen za ubytování ale i za jídlo ⬇️ Obědová porce v restauracích u pláže začínala na 180 THB, my jsme si dali skvělý Pad Thai u muslimské babičky za 50 THB jen o necelý kilák dále.

Místní Božíčci nejraději červenou Fantu s brčkem

Jak nám chutnalo v Chiang Mai/Rai, tak na jihu jsme na tak dobré jídlo pořádně nenarazili, přestože vařili podobné pokrmy i receptury – chuť je málo pestrá, až nevýrazná 😒 Nicméně rčení, že „na jihu je kari pálivější“ klidně můžeme podepsat, protože ze zdejších pálivých jídel nám doslova začalo hučet v uších 🥵👌

Nejlepší místo, kam si v Ao Nang zajít na jídlo a nakoupit ovoce je rozhodně Local Market hned naproti chrámu Mountain Buddha Temple. Zdejší ceny klesly na úroveň těch na severu – pro porovnání 1 kilo dračího ovoce stálo v Chiang Mai 30 až 35 THB, na trhu v centru Ao Nang jsme ho viděli za 140 THB, v supermarketu za 129 THB, ale na tomto místním trhu se nám podařilo koupit pár povadlých, ale stále vynikajících kousků za 25 THB/kg 🍊 Rozmanitost nabízeného sortimentu byla obrovská a my jsme doslova chodili od stánku ke stánku a ochutnávali, kde co nabízeli. Ještěže se západem sluníčka začali stánkaři vše balit, jinak bychom do chrámu vůbec nedošli 🌇

Mountain Buddha Temple za soumraku

Co jsme si museli i tady zopakovat byla thajská masáž.. opět krásná cena 200 THB za 1 hod, nicméně tentokrát jsme se odvážili na klasickou celotělovou (bez oleje, přes oblečení a zapůjčené šátky).. že to nebyl až tak dobrý nápad jsme zjistili okamžitě, kdy naše unavené svaly drsně přejely zkušené prsty thajských masérek a zabořily nám do zad své špičaté lokty 🙈 Hodinu jsme hekali, sténali, valili bulvy a hlavně se neustále snažili přijít na to, co tak úžasného na tom všichni mají.. ne že bychom byli na thajské masáži poprvé – v Praze je podobných „autentických“ salónů hromada, ale po skončení této masáže jsme si museli navzájem zkontrolovat záda, zda tam nemáme díry 🤣

Ti Thajci jsou pěkní sadisti! Huba mi hoří už týden v kuse a teď mám ještě záda vejpůj 🤭

Na jihu přišlo konečně na řadu i koupání. První vlnky jsme si užili hned na pláži Ao Nang Beach a další na pláži schované za skalním masivem, kam se dá dostat pěší trasou Monkey trail. Na co jsme se ale těšili nejvíce, byla proslulá Railay Beach.. obávajíc se i „proslulého“ množství turistů, kteří na ní denně zavítají, jsme vyrazili hned ráno první dřevěnou lodičkou (tzv. Longtail Boat), která z přístavu v Ao Nang tímto směrem vyplouvala 🚣‍♂️

V 8:00 jsme stáli u kasy, která zrovna otevírala a cca 20 min jsme čekali na dalších 6 natěšených turistů, abychom naplnili minimální počet 8 cestujících a mohli vyrazit. Jednosměrná jízdenka 100 THB/os., zpáteční 200 THB/os. Lehce před devátou hodinou už jsme vyskakovali z lodičky rovnou do průzračné vody na západní části pláže (West Railay Beach) – na této straně pláže není molo, na rozdíl od té východní, kterou je lepší volit, cestujete-li s kufry. Svěžího ranního vánku jsme využili k tomu, abychom se hned za čerstva vydrápali (ano, doslova vydrápali) na vyhlídku. Výšlap není nijak dlouhý, ale opravdu náročný.. žádné žabky, žádné letní sandálky.. většinu cesty se leze strmě vzhůru po skalách za pomoci natažených lan a všude kolem leží sytě červená hlína (po dešti rozbředlá), takže po cca hodině jsme se vrátili dolů mezi vyvoněné plážové turisty jako ztrhané, durch zpocené a červeně zablácené koule 😝 Výhled je to ovšem parádní! Bláto a pot smyje voda 😊

Samá skála, samý bláto..

Vyhlídka East Railay Viewpoint

Vzali jste mi plavky??

Sice je podél pláže i pár dalších takto „ukrytých“ míst, které vyžadují trochu námahy, abychom byli odměněni krásným výhledem (např. Bat Cave nebo Princess Cave), my jsme si ale po ranním výstupu už jen užívali pláž a koupání – Phra nang Cave Beach je top! 🏖️ Navíc každou minutou přicházelo stále více a více lidí a my neměli v plánu, tomu zbytek dne přihlížet.. v brzkých odpoledních hodinách jsme posilnění ovocným džusem a banánovou palačinkou zvedli kotvy.. zpátky na západní pláži si nás snadno odchytli kapitáni přistavených lodiček, odevzdali jsme zpáteční jízdenky a už jen čekali, než se opět naplní minimální počet cestujících ⛵ Protože jsme odjížděli brzy před „dopravní špičkou“, čekali jsme na odjezd cca 30 min.. což bylo ještě přijatelné, nicméně se určitě nevyplatí někam spěchat. Soudě podle netrpělivého přešlapování a otrávených obličejů našich spolucestujících, čekali oni na odvoz (tedy na min. počet 8 cestujících) mnohem déle než my. V okamžiku, kdy se objevili spolucestující číslo 6 a 7, a kapitán stále na prstech ukazoval, že nám do odjezdu zbývá ještě jeden člověk, vytáhnul ten nejvíce netrpělivý z nás stobahtovou bankovku a podal ji kapitánovi se slovy „Let’s go!“.

Longtail Boat - tradiční thajská lodička ze dřeva

Na Railay Beach se prodává potěšení všeho druhu, včetně travičky a kouzelných houbiček

Pláž Phra nang Cave Beach

Kdyby ten netrpělivý klučina věděl, co nás na moři čeká, možná by si raději ještě půl hodinky na pláži počkal.. už když jsme s lodí odráželi od břehu začalo nebe podezřele tmavnout.. mraky se zatáhly, slunce zmizelo, vlny se rozbouřily.. a čelit tomu všemu na maličké dřevěné lodičce? 🌊🌧️ Musím přiznat, že nebýt toho přívalu adrenalinu a vyšponovaným nervům, měl bych naděláno v gatích. Projíždět monzunovým slejvákem, houpat se na dvoumetrových vlnách, za hrozivého krupobití dostávat sprchu doslova ze všech stran a ještě přitom kormidlovat loď.. všechna čest našemu kapitánovi! Na pevninu jsme po 20 minutách adrenalinového dobrodružství vystupovali naprosto durch, ale živí a zdraví!

Kdo tu zhasnul?!

Vzhůru do vln..

Dneska už se nesprchuju

Protože jsme v Ao Nangu měli nejdražší ubytování z celé naší výpravy, nechtěli jsme se dlouho zdržovat a namísto původního plánu, že se zde na pár dní usadíme a budeme podnikat výlety lodí na okolní ostrovy, rozhodli jsme se přemístit na jeden z ostrovů rovnou.. a to na ten nejznámější a neprovařenější.. Koh Phi Phi 🏝️ Ať víme, co na tom všichni mají.

5) Koh Phi Phi

Dostat se na ostrov je velmi snadné, jednou denně vyjíždí z přístavu Ao Nang (příp. z Krabi) trajekt a bere s sebou všechny, kteří touží se na ostrov za 500 THB/os. dostat 🛳️ V ceně jsme měli i vyzvednutí minibusem přímo v ubytování, které nám zařídila vedoucí hostelu. Řidič nám už v busíku na trička nalepil barevné poznávací samolepky a dovezl s pár dalšími lidmi do přístavu až na molo, odkud si nás podle barevných samolepek předávali místní koordinátoři. Na mole jsme si v informačním kiosku vyměnili jízdenku za „boarding pass“, který jsme odevzdali při vstupu na loď, a vyplnili nějaká lejstra o tom, jak se jmenujeme, odkud jsme a kde budeme na ostrově bydlet.

Přístav v Ao Nang

Boarding pass

Po cestě jsme měli jen jednu zastávku, a to u pláže Railay East, kde k nám na trajekt přestupovali přímo na moři z dřevěných lodiček desítky dalších pasažérů s obrovskými kufry, což jsme se zájmem a pobavením sledovali 😜 Klidná dvouhodinová plavba utekla velmi rychle a už jsme vystupovali na mole.. "Vítejte na Koh Phi Phi, otevřete peněženky!" ..přesně takový byl náš první dojem po pár krocích, kdy jsme opustili trajekt. Pod velkou uvítací tabulí „Welcome“ stáli výběrčí a každému rovnou účtovali 20 THB jako recyklační poplatek za používání ostrova. Zvláštní daň.. bordel na nás čekal hned za prvním rohem a určitě ho tam nepohodili západní turisté 🤔

Přestože o ostrově platí, že je tu nejdráž v celém Thajsku, ubytování jsme sehnali za fajn cenu a to dokonce s vlastní koupelnou. I najíst se tu dá za rozumné peníze.. vynikající nudlovou polévku s kuřetem jsme si dali v boční turisticky neexponované ulici u místňáků téměř v obýváku.. za 60 THB, super! 🤤 I v uličkách v centru stačilo zabočit někam, kde se mrouskají kočky a nesvítí neony – a hle, kopec nudlí za lidové ceny už se nese 😊 A co baští ostatní turisté? Plátek pizzy za 99 THB a cheeseburger z mekáče za 119 THB.. to jsou ceny horší než na Václaváku 🤭

Čí je ten pařátek?!

Symbolicky „když už, tak už“ jsme si zašli na drink do jednoho z hlučných barů na hlavní třídě.. koktejl Mai Tai za 180 THB, luxusnější verze (rozuměj s paraplíčkem) za 220 THB 🍹 My zůstali u jedné rundy a šli brzy spát, kdežto ostatní pokračovali až do časných ranních hodin.

Na druhý den ráno jsme si totiž rezervovali výlet na lodi, jeden z těch „ikonických“ a nejvíce žádoucích mezi zdejšími návštěvníky.. Maya Bay – Loh Samah Bay – Pi Leh Lagoon – Viking Cave – Monkey Beach – Bamboo Island – Nui Bay Beach – tzn. pláže, koupání, šnorchlování a tak dokola ☀️👙 V našem případě s tím rozdílem, že jsme si připlatili za „early bird“ verzi (pro ranní ptáčata) a v přístavu měli sraz už v 6:10 ráno. Za svítání jsme tak vyráželi s dalšími cca 30 pasažéry rychločlunem brázdit zdejší vody.

Phi-Phi-svítání

Já jsem kapitán ⚓

Celodenní varianta nás vyšla na 1 400 THB, obešli jsme snad 10 různých agentur a všude byla cena více méně stejná.. podařilo se nám usmlouvat alespoň slevu za to, že jsme si rovnou u stejné paní pořídili i jízdenky na trajekt směr Phuket (350 THB/os.) Celkem jsme si usmlouvali slevu 400 THB, což není moc, ale lepší než drátem do oka 😉

U Maya Bay jsme kotvili úderem 7:00 a byli jsme první větší lodí na ostrově (malou dřevěnou s pár lidmi na palubě nepočítám), takže jsme se mohli nerušeně procházet po alabastrově bílém písku a cákat se v tyrkysově modré vodě (pozor, nesmí se tu koupat) 😎 Nevím, čím je zrovna tato pláž tak jedinečná a uchvacující (na první pohled k nerozeznání od jiných – např. Railay Beach), ale musím uznat, že takto jemný píseček jsem pod nohama v životě necítil. Tato zastávka byla spíše pózovací, protože mimo vyfocení pár stylových fotek na Instagram tu nebylo pořádně co dělat.. kdyby nám ji místní cestovní agentury necpali všude pod nos, klidně bychom tuto zastávku vynechali. Citovaný „ráj na zemi“ si představuji jinak..

Vítejte!

Pláž Maya Bay

Šílenství kolem Maya Bay odstartoval film Pláž s Leonardem DiCapriem, který se tady začátkem milénia natáčel.. celkem průměrný film (podle ČSFD 67 %), žádný trhák, sám jsem ho snad ani nedokoukal, ale i 23 let poté z něj Thajci dokáží těžit a to tak, že denně sem v průměru přijede až 5 000 turistů ⛱️ Není divu, že nejčastější komentář na Google recenzích je „přelidněný“ 😏 Celý ostrov je dnes národním parkem (vstupné 400 THB, většinou v ceně výletu) a je pod přísným dohledem biologů, kteří se tu v letech 2018 až 2022, kdy byl ostrov veřejnosti uzavřen, snažili obnovit loděmi poničené korálové útesy a navrátit původní podmořskou faunu (zejména žraloky).. aspoň že tak!

Hned o zátoku vedle je místo určené pro koupání a potápění turistů – Pi Leh Bay, cca 30 metrů hluboká laguna s temně modrou vodou obklopená skalami. Stačí zadržet dech a z lodi skočit přímo do vody..

Zátoka Pi Leh Bay

Některé další zastávky jako u jeskyně Viking Cave nebo Monkey Beach jsou opravdu jen vatou, aby si turisté vyfotili díru do skály zpevněnou bambusovou konstrukcí nebo opičku pojídající zbytek ananasu ze svačiny.. něčím se ten celodenní program musí zaplnit 🐒

Co se nám na celém dni nejvíce líbilo bylo šnorchlování – nejprve ranní zastávka poblíž Pi Leh Lagoon a pak ještě lepší podmořské výhledy u pláže Nui Bay Beach 🤿🐠 Plus koupání na písečném ostrově Bamboo Island byl také moc fajn zážitek.. důležité, nezapomenout si opalovací krém!

Říkejte mi potápka Jaryn 🤿

Měl bys plavat, měl bys..

Počkám na břehu!

Kromě koupání a jiných vodních radovánek typu kajak a paddleboard se dá na ostrově vyšplhat hned na tři úchvatné vyhlídky – Viewpoint 1, 2 a 3 ⛰️ Stojí to sice trochu úsilí, zejména ve vedru nekonečné strmé schody vedoucí hned na tu první, výhledy ale rozhodně stojí za to.. i za těch pár bahtů, které si účtují (30 THB/os. za Viewpoint 1+2, 20 THB/os. za Viewpoint 3).

Tudy na vyhlídku..

Viewpoint 1

Viewpoint 2

Koupání na Viking Beach

Den, maximálně dva na ostrově stačí.. my se dále přesunuli trajektem směr Phuket.

6) Phuket

Trajekt na Phuket odjíždí z přístavu několikrát denně, cena je smluvní a pohybuje se od 350 do 450 THB/os. (záleží, jak prodávajícímu padnete do noty) 🛳️ Oproti trajektu z Ao Nangu byl tento výrazně méně obsazený, ale celý proces nástupu je velmi podobný – nejprve v přístavu vyměnit jízdenku za boarding pasy, dostat samolepku na triko, vyplnit potřebné kontaktní údaje a nalodit se na správnou loď (o to už se postarají všudypřítomní koordinátoři). Ještě před plavbou procházela mezi cestujícími stewardka a upozorňovala na neklidné moře, příp. podávala prášky proti nevolnosti.. já jsem si zobnul!

Hladina nebyla ten den pouze zčeřená, ale na lodi jsme opravdu nadskakovali při překonávání každé velké vlny. Slabší jedinci se uchýlili k toaletám už po 20 min plavby.. já jsem vytrval! Sice jsem měl zelenou blivnou barvu oproti své kukuřičně žluté, ale žádnou thajskou dobrotu ze snídaně jsem nevyhodil 😊 O to větší byla moje radost, když jsme po 2 hodinách zakotvili v přístavu 😊

Ze strategických důvodů jsme si našli ubytování přímo v Phuket Town nedaleko starého města, což bylo od přístavu necelých 40 min pěšky. Laskavě jsme tedy odmítli nabídku všech kolempostávajících taxikářů a vydali se do města po svých. Po odhození zátěže v hostelu jsme pokračovali prohlídkou směr centrum a centrální trh. Nebýt všudypřítomných aut a motorek, bylo by staré město s krásnými barevnými domečky Old Phuket Town mnohem příjemnějším místem pro brouzdání po obchůdkách a kavárnách.. takto jsme nevěděli, jestli se dříve vyhýbat masám lidí zabírající metr široký chodník, nebo se raději s motorkáři prodírat auty zacpanou hlavní ulicí 🚗

Phuket Town

Ten má odvahu..

Šrumec jsme nechali za sebou a vydali se směr Monkey Hill (Opičí kopec), který je údajně téměř povinností navštívit, když jste na Phuketu.. no nevím! 🐵 Výhled nic moc a smečku zdejších zdivočelých opic, co na nás cenili zuby, bych si také odpustil. Na kopci jsou dokonce vyčleněná místa, kde je povolené opice krmit a cestou nahoru prodávají místní kromě obligátního kokosu pro turisty i žrádlo pro opice.. my jsme si tento adrenalinový zážitek odpustili, zdejší opice jsou pěkný svině a klidně se na vás vrhnou, když vidí, že si něco nesete v ruce – třeba i jen láhev s vodou. Všechno je potřeba schovat, třeba jen pod tričko 🙈

Opičky na Monkey Hill

Druhý den na Phuketu jsme rozšířili poznávací rádius o cca 20 km jižním směrem a na vypůjčeném skútru vyrazili dobýt nejjižnější bod ostrova 🛵 Po předchozích zkušenostech jsme opět volili silnější motorku, kterou nám nechal místní klučina na celý den za 300 THB. Jako deposit mu stačila naše občanka a 2 000 THB.

První zastávkou byl zdejší velký sedící Buddha – The Big Buddha (vstup zdarma), mramorový, 45 m vysoký, ztělesňující štěstí na vrcholu hory Nagakerd, s krásnými výhledy na Phuket, moře a okolní ostrovy.. teda, kdyby bylo něco vidět! Už od rána jsme měli zataženo, nízkou oblačnost a chvilkami poprchávalo, prostě typické „hnusné“ počasí 🌫️ Vyzbrojeni pláštěnkami a sandály, ze kterých všechno rychle vyteče, jsme prvnímu slejváku čelili schovaní pod Buddhovými mnohatunovými kejtami.. nutno dodat, že společně s několika dalšími stovkami místních – pod Buddhu se jich vejde vážně hodně 😅 Na ten den (1. srpna) totiž připadal jeden z buddhistických svátků, tzv. Asahna Bucha Day. A jak jinak oslavit Buddhu a jeho učení než tím, že vyrazíme za tím největším na ostrově! My a tisíce Thajců.. všichni jako mravenečci ve svátečním oblečení putovali se svíčkami a květinami v rukách uctít svou modlu. Co nás ale nejvíce zaráželo, byla slušnost a ohleduplnost celé té masy lidí.. i v té nejhustější koncentraci 4 lidí na 1 m2 nikdo do nikoho nenarážel, nikdo nebyl protivný, každý se usmíval! 😅

The Big Buddha, Phuket

Zamlžený výhled na Phuket Town

Za dalších asi 20 min už jsme stáli na mysu Phrom Thep Cape, obloha se sice pročistila, ale žádné ohromující výhledy nás tu nečekaly. Proto jsme se rozhodli popojet ještě o pár kilometrů dál k pláži Nui Beach a vyhlídce Black Rock Viewpoint. Poslední kilometr k vyhlídce vede po nezpevněné cestě s velkými výmoly (s opatrností se dá i na skútru projet), pak se musí pěšky. My se ale v půli cesty museli otočit.. nebe se zatáhlo a přišla obrovská bouřka.. konečně pořádné monzunové období, jak jsme si ho představovali! 🌧️ Že jsme byli mokří, to nevadilo, ale přes černé mraky a hustý déšť bychom z vyhlídky stejně nic neviděli.. popojedem!

Kdepak je Jaryn?

Phrom Thep Cape

Podobná atmosféra jako u velkého Buddhy panovala i v chrámu Wat Chaithararam.. rozsáhlý komplex byl plný veselých místních rodin, ve vzduchu čišela slavnostní nálada a voněla spousta stánků s jídlem 🍖 Asi jsme se tu více zdrželi právě ochutnáváním všelijakých laskomin na špejli než kocháním se výzdobou chrámu.. ale co, Buddha taky musel jíst!

Před návratem do hostelu jsme stihli ještě jednu zastávku severně od starého města, večerní trh Chillva Market. Na náš vkus vysoké ceny a zaměření primárně na turisty, ale dá se tu pořídit spousta hezkých suvenýrů a posedět s živou hudbou 🎶 A vzhůru na letiště..

Večerní trh Chillva Market

Mléčný shake s želatinovými kousky.. mňamka!

Čerstvé mořské plody

Z autobusového nádraží v centru města (Bus Terminal 1) odjíždí přes den každou hodinu oranžový Airport Bus – přímá linka na letiště HKT, cesta trvá něco přes hodinu, cena je 100 THB/os. – jízdenka se koupí u průvodčí přímo v autobusu. Za nás palec nahoru! 👍

Phuket Airport Bus

Jízdenku, prosím!

7) Bangkok podruhé

Noční návrat letadlem do Bangkoku byl rychlý a klidný.. doslovný opak naší následné cesty taxíkem na ubytování, kdy náš taxikář za neustálého „ajajajaaj“ bloudil ulicemi Bangkoku a hledal správnou cestu do hostelu 🤦 Když jsme po druhé hodině ráno skončili s taxíkem uvízlí v temné slepé uličce, jako vystřižené z klasických maminkovských pouček „kam v noci nechodit“ a taxikář trval na tom, že už to musíme sami dojít, únavou jsme ani neměli sílu protestovat a hostel našli ukrytý asi o 100 metrů vedle 😆

Čekal nás poslední den v Bangkoku, kdy jsme chtěli stihnout pár posledních bodů na programu, nakoupit suvenýry, pořádně se najíst a utratit poslední bahty za úžasnou thajskou masáž nohou 🦶

Všechno vyšlo na jedničku! Jen původně plánovaný Královský palác a Wat Phra Kaeo jsme ze seznamu vyškrtli, protože cena 500 THB/os. za vstup se nám zdála opravdu přemrštěná. Navíc smaragdového Buddhu (tedy jeho kopii) jsme už viděli v Chiang Rai – bez davů, v klídku a zdarma 💚

Co jsme naopak určitě potřebovali vidět a nestihli to při naší první zastávce v Bangkoku byl chrám známý jako Zlatá hora 💛 (The Golden Mountain, Wat Saket).. kouzelné místo, které dle svého jména sice leží na kopci, ale jen na takovém malinkém, 344 schodů vysokém. Vstupné činí 100 THB/os. a v ceně je voucher na nápoj, který jsme si po prohlídce chrámu vyzvedli dole v kiosku – na výběr byla voda, chlazený bylinný čaj nebo kokosová voda přímo z kokosu. Celý areál je příjemně zelený, zavlažovaný vodní párou pro „dýchatelné“ klima, plný různých sošek a jiných ozdobných serepetiček. A z vrchu věže jsme měli celé město jako na dlani 🏯

The Golden Mountain

Kokosová vzpruha v ceně vstupenky

Chrám je obklopen květinami

Až na vrcholu..

Melouny?!

Úžasný výhled na Bangkok

Na radu znalého místního Bangkokčana, se kterým jsme se dali do řeči během naší občerstvovací pauzy (tj. splaveni jsme vyzunkli 0,75 l studené coly na ex), jsme se po návštěvě Zlaté hory vydali metrem západním směrem z centra až za řeku k dalšímu Velkému Buddhovi (The Giant Buddha). Tentokrát zlatému, dozírající na Bangkok ze své téměř 70 m výšky 🗿 Ze zastávky metra Bang Phai je to úzkými uličkami k chrámu cca 10 min pěšky – socha je vidět už od metra. A opravdu jsme byli nadšení! Nejen majestátní socha usmívajícího se Buddhy, ale i vedlejší bílá pagoda Wat Paknam, která ve svém nitru ukrývá smaragdově zelenou skleněnou stúpu tyčící se ke zdobenému klenutému stropu.

The Giant Buddha

Smaragdová stúpa

Výhodou je právě vzdálenost od centra – ne každý sem ve svých toulkách zavítá, proto tu není až tolik rušno, a vstup do celého areálu je zdarma 👍

Abychom nevymetali jenom chrámy, zařadili jsme na večerní program návštěvu nejvyššího hotelu v Bangkoku (Baiyoke Sky Hotel), který má ve svém 84. patře unikátní točitou 360° vyhlídku – prostě vylezete na ochoz, stojíte a kocháte se kolem dokola Bangkoku, plošina udělá ostatní za vás. V ceně 400 THB je návštěva Sky Baru jen o patro níže, kde jsme si vybrali z celkem bohaté nabídky alkoholických i nealkoholických drinků (v ceně vstupenky) a přiťukli si ve výšce 250 metrů. Stylové zakončení našeho thajského putování 🥂

Noční Bangkok z Baiyoke Sky Hotel

Na zdraví!

V noci jsme už jenom naskočili na taxík (237 THB za jízdu z centra) a po dálnici (+25 THB dálniční mýtné) frčeli směr letiště BKK 🚖✈️ Taxikář se nás předem ptal, zda to chceme vzít po dálnici nebo mimo ni, a frčel si to po prázdné silnici jako král. Za 20 min jsme stáli ve frontě na odbavení, za dalších cca 8 hodin si dávali oběd na letišti v Muscatu a po necelých 24 hodinách stáli utahaní ale plní zážitků doma v Praze 🙂

Khob khun ka 🙏

A můj názor na Thajsko? Parádní.. sloní rezervace v Chiang Mai, Bílý chrám v Chiang Rai a vyhlídka na pláži Railay, to jsou TOP 3 zážitky z našeho putování 😍 Nemusíte být velký dobrodruh ani fanoušek plážového povalování a najdete si své 😊 Největší zásluhu na všech pozitivních dojmech mají zejména místní lidé, jejich úsměvy, vynikající kuchyně a neobyčejné kulturní a přírodní bohatství. Rád se tam zase brzy podívám.. už jako pokročilý thajský cestovatel!

Sledujte i moje další cestovatelská dobrodružství - tady: https://www.instagram.com/jaryn_...ling_duck/

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 4 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 3 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 6 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jaryn

Cestopis byl naposledy aktualizován 14. 8. 2023

Jaryn procestoval 39 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil