Cesta Panamou aneb první výlet mimo Evropu.

Vždycky jsem chtěl vycestovat někam mimo Evropu, ale nikdy jsem si nemyslel, že Panama bude první destinace. S přítelkyní (M.) jsme to vybrali tak nějak “náhodně” na levných letenkách, odkleplo se to a už se vše zjišťovalo, hledalo a najednou přišel den D a my byli na letišti v Berlíně směr Frankfurt a pak 11h let do Panama City a pro člověka co nerad lítá ne úplně nejlepší vyhlídka, ale nakonec to krásně uteklo a najednou jsme byli tam.

1.Den - Ciudad de Panamá

Hned na letišti byl menší chaos kam jít, kde máme auto, no klasika. U kontroly dokladů jsem hned procvičil svoji bídnou španělštinu s celníkem, který nás docela prověřil a hned nám řekl, že máme ubytko v jedné z nejnebezpečnějšich čtvrtí, super zpráva takhle po přiletu. Ale dobrý, nenecháme se rozhodit, odevzdáme vyplněný dotazník jestli něco pašujem, vezeme nebo tak a jdeme si pro auto, docela fajn kára. Poprvé jsem měl takhle půjčené auto a měl jsem z toho docela strach, jestli nás natáhnou, jaký bude provoz apod. Jako první nás venku překvapí vlhkost vzduchu, ale po 5 minutách si člověk zvykne, nic jinýho taky nezbývá. V autě řešíme kde teda budeme spát, jedeme se podívat na to naše nebezpečný ubytování kousek od letiště a po 10 minutové projíždce usuzujeme, že to fakt nebude nejlepší nápad tam zůstat, vypadalo to tam jak v GTA kde někdo vytáhne zbraň. Takže jedem blíž do centra najít něco jiného a v autě poznáváme místní provoz a cesty, díky tomu, že bylo už kolem 19h večer, nebyl tak velký provoz. Po 20 minutách konečně přes booking máme ubytování, hezkej malej pokoj s koupelnou, v dobré lokaci. Jdeme si koupit nějaké jídlo a pití do místního supermarketu, kde byla mega zima jak tam jedou ty klimatizace naplno, zkoumáme co a jak, nové potraviny a kupujeme klasicky tuňáka, tortillu a vracíme se zpět, pustíme si díl Masterchefa a hotovo.

První pohled z letladla

Provoz v Panama City.

2.Den - Cesta do El Valle

Ráno vstávačka docela brzo, v Panama City provoz jak v Praze po magistrálev 9h a nás čeka prvni nemilé překvapení v podobě toho, že jsem večer zaparkoval v jednosměrce opačným směrem, protože pani na recepci řikala “todo bien” neboli to je v pohodě takhle, když jsem se ptal jestli tak můžu stát. Takže si hned vyslechnu pár troubení, nějakej týpek mi hned nadával, že takhle stát nemůžu a něco s policií, tak radši rychlem startujem a ve stylu Vin Diesela mizíme. Provoz masakr, tady se jezdí bez blinkrů a pořád se troubí. Čeká nás dlouhá cesta do El Valle, ale nejdřív se stavíme na první koupačku v moři. Jakmile vyjedeme z Panama City, silnice jdou o třídu níž a já se vyhýbám dírám jak nejlíp můžu. Playa Santa Clara je naše první mezizastávka, kde zjišťujeme jak je teplé moře, lidí mají pohodu a Česko znají i tady, když nám místní frajer řekne “Ahoj, Dobrý den”. No po pár hodinách vyrážíme dál směr El Valle, cesta samej kopec, samá díra, pes kam se podíváš. Jsme tady, konečně, auto jede krásně, klima taky, aux našteští taky a my jsme u našeho prvního hostitele, malý domeček. Vedle v pokoji bydlí nějaká rodinka, my máme malej pokojíček s hezky udělaným oknem ve zdi, postel byla trochu menší, jelikož jsem docela vysokej, tak mi nohy trčely pomalu ke dveřím. Na nic nečekáme a vyrážíme se porozhlédnout co a jak. Je to horské městečko a my jakožto horalové hned bereme první “výšlap” krásnou cestičkou nahoru směr vodopády, kde je teda mega vlhkost, ale nádhera. Jinak je to krásná vesnice/město, kdyby bylo víc času, určitě by se tam dalo prozkoumat daleko víc. Cestou zpět kupujeme jídlo a pití, klasicky tortilla a tuňák a jde se spát, ikdyž mi to moc nešlo.

Santa Clara

První výšlap v El Valle

Jeden z mnoha vodopádů

První ubytko a naše “Ferrari” vlevo

Klasický obrázek v Panamě.

3.Den - Santa Catalina

Budíček byl nastaven asi na 8h ráno, hodná paní domácí nám dělá snídani a my vyrážíme zase dál, směr Santa Catalina, čeká nás dlouhá cesta. Hned co vyjedeme, říkam si jak super cesty u nás máme a jak už nikdy nebudu nadávat. Spousta pejsků, všechny bychom vzali domů kdyby to šlo. Poprvé tankujeme, funguje to tak, že přijedu na benzínku, přijde zamnou obsluha a zeptá se co natankovat a jestli plnou, ukážu mu pas a vše je hned hotovo, uf. Platit se dá kartou, takže dobrý. Najíždíme konečně na místní “D1” a upalujeme, v Panamě je hodně policistů a speciálně na té dálnici, kde měří rychlost. Naštěstí se nám to vyhlo, týpci vypadají přísně. Po 2h odbočujem z hlavní silnice, navigace ukazuje asi hodinku do cíle, ale ukáže se, že to nejhorší nás teprve čeká. Takovou cestu jsem ještě nezažil, to nebyly díry, ale propasti, rychlost asi 10km/h a taková menší etapa Rallye Dakar, místní jezdí jenom SUV, takže jsem tam byl takovej šnek lehce. Ale fajn, překonáváme to a dostáváme se do Santa Cataliny, krásná vesnice s přístupem na pláž, kde se hlavně surfuje. Máme krásné ubytování v chatce s výhledem na moře, přivítá nás sympatická paní, po chvilce zjišťujeme, že je to Němka, která se tam odstěhovala. Ten den zrovna vypadla elektřina, což je tam úplně normální. Dostáváme nabídku na lekci surfu, který učí manžel Jackson co vypadá jak borec co u nás vyhrál Robinsonův ostrov. M to jde krásně, je to talent, já se na tom brutálně vysekal asi milionkrát, ale jako zážitek super. Úplně vyčerpaní z taháni obrovského surfu tam a zpátky, se převlečem a vyrážime na drinky, mojito, margarita, daiquiri, hezky to lejeme, nejsme alkoholici, v žádném případě. Cestou zpátky potkáváme pejska co jako by z oka vypadl tomu našemu, hezky nás doprovodil až do chatky, kde po 10 minutách oba odpadneme do mrtva.

Tankování

Kamarád

Santa Catalina

4.Den - Tour na Isla de Coiba

Konečně nikam nemusíme jezdit ráno autem a hlavně nás čeká Tour na Isla de Coiba. Pěšky do centra nám to trvá asi 10 minut, dáme snídani, jdeme na sraz, kde jsme jako první, uvítá nás sympaťák, řekne co a jak a čekáme na zbytek. Holandsko, Francie, Německo a další země už si nevzpomínám co tam s náma byli. Dostaneme vybavení, ploutve a brýle, jdeme na lodičku a jedeme. Chudák jedna holka to hned vzdala, protože cesta lodí je asi hodinu a půl a není to zrovna pro slabé žaludky, letíme jak blázni a skáčeme po moři jak v nějakém závodě. Po hodince nás zastaví uprostřed ničeho vojenská hlídka, docela drsný, ale hned nás pustí a jedem. Přijíždíme k prvnímu místu, kde budeme šnorchlovat a nemůžeme věřit vlastním očím, tolik krásných barev, korálů a hlavně ryb, žralok, manta, na co si vzpomeneme a do toho úžasný průvodce Antonio, kterej plave jako by se ve vodě narodil, zatímco já se plácám hezky nahoře s kamerou jako správny potapěč z Účastníku zájezdu. Po chvíli na dalším spotu vidíme nádhernou želvu, obrovskou. Dostáváme se na ostrov, kde je krásný výhled, dostaneme oběd v podobě těstovin s tuňákem a jedem na další ostrov, kde je krásný krokodýl, v tu chvíli začne strašně pršet což bylo paradoxně super, protože jsme vlezli do teplého moře a tam se schovali a čekali, než přestane. Nepřestalo. Vyjiždíme tak zpět, rychlostí světla proti tomu dešti, docela nás to bolelo, ale po pár minutách přestalo. Cestou zpátky, už všeci docela unavení, potkáváme delfíny, kteří nás chvilku doprovází, nádhera. Po nějaké té hodince a půl jsme zpět v Santa Catalině. Úžasný den a celkově tour se vším všudy, doporučuju! (Tours snorkeling y diving en Isla Coiba y avistamiento de ballenas (tourscoiba.com) Teď ale sebrat síly, sednout do auta a cesta do Boquete je před náma, nějakých 5 hodin, trochu jsem se bál, i místní si klepali na čelo, že je to šílenost, ale nic nás neodradilo. Cesta ze Santa Cataliny, to už nekomentuju, do toho ještě pršelo, takže kapitán Šnek. Do toho M nebylo úplně nejlíp, ale už nebylo cesty zpět. Auto dostalo zabrat stejně tak jako moje nervy a řidičské schopnosti. Ale konečně po 5h cesty, pár přestávek, poslouchání podcastu o zločinech a vraždách v autě byl cíl nadohled. No, nebylo to tak jednoduché. Nejprve jsem myslel, že jsem urval auto, protože takovej skok jsem s autem ještě neudělal, byl tam nějaký skokánek a nešel vůbec vidět. A dostávám se k nejhoršímá, přišla temná chvilka navigace. Jelikož jsme celou dobu jeli bez internetu, nechtělo se nám kupovat místní SIM s datama, jeli jsme na offline mapy a já si dal asi špatnou adresu. Ubytování pořad nikde a my jeli do kopce tak prudkého, že bych ho nikdy nevyšel, totální tma, cesta samej kámen a nikde nic, začínal jsem lehce panikařit, byli jsme někde v lese, úplně mimo vše a po poslouchání toho podcastu to nebylo úplně příjemný. Museli jsme zapnout naše data, zavolat hostitelce, ta to vůbec nechápala, nějak nás navedla, já si pak přečetl instrukce v airbnb a zjistil, že jsem totalní Lojza. Ale nakonec to mělo dobrý konec, ubytoval nás manžel od paní, Američan s typickým přízvukem a krásným velkým psem, ubytovalo se a šlo se hned spát.

Isla de Coiba

Manta

Žraloček

5.Den - Boquete

Spalo se nám hezky, ranní výhled na krásné Boquete stálo za to. Ráno byl plán takovej, že vstaneme a půjdeme pěšky na Volcán Barú, což je nejvyšší hora na Panamě, docela challenge to vyjít, už když jsme to plánovali, říkali jsme si, že tohle bude jedna z věcí, co budeme chtít podniknout, ale bohužel, realita byla jiná. M trápily střevní potíže, já je ani nepotřeboval a byl úplně vyřízenej a prostě to nešlo. Museli jsme to vzdát, chvilku rozdýchavali zklamaní čokoládou na pokoji, ale i tak jsme vymysleli náhradní plán, vzali taxi a vyrazili na Ztracené Vodopády. Vychytal jsem asi nejhoršího taxikáře a jeho totálně rozbité auto, které sotva jelo, ale úspěšně jsme dojeli a šlo se. Docela náročná, ale krásna cesta, skoro žádný lidi, potkáme akorát otce se synem, kdy tátovi bylo asi přes 60, velkej klobouček za to jak si to dával. Konečně se dostáváme k prvnímu vodopádu, cesty jsou hezky značené. Po chvilce se dostaneme k chatě, kde pán vybírá poplatek za vstup, koupíme si vodu a pokračujeme k dalším vodopádům. Nakonec objevíme všechny tři, zdoláme překážky, udělame nějaké umělecké fotky a vracíme se zpět. Musíme taxi, jelikož do centra je to docela kus, máme štěstí, že hned vidíme taxikáře, co si zrovna dopřával oběd, poprosí nás, jestli si to může dojíst a hned jedeme. Lehkej odpočinek na pokoji a zpět do centra, zarezerovat zipline po troše přemlouvání, ochutnat místní dobroty, nakoupit na večer, poznat skvělé lidi v obchodě s ovocem a zeleninou, kde dostáváme místní dobroty “free” a cenné rady. Do toho zase krásně prší, schováme se v kavárně, já tam pošlu čokoládu a je nám dobře. Den končíme klasicky v posteli, vyčerpaní, sledujeme Masterchefa a usíname za štěkání místních psů.

Výhled z pokoje za slunečna

Výhled za deštiva

Ztracené vodopády

Boquete

Cesta na ubytování

6.Den - Zipline Tour a přejezd do Bocas

Tak, ráno klasicky budíček docela brzo, žádné vyspávaní a jdeme rovnou na Zipline. Máme sraz asi 10 minut pěšky, velkou náhodou se tam potkaváme s našima Holandskýma kamarádama ze Santa Cataliny tak hned hodnotíme co a jak. Sedáme do velkého černého autobusu, který nás vyveze nahoru do hor, dostává pořádně zabrat cestou nahoru, protože to bylo fakt prudké. Ale jsme tam, krásná chata s restauraci a už nás tam čekají místní kluci ze Zipline Tour, kteří nám vysvětlují co a jak, dostáváme popruhy, helmu a jdeme nahoru pěšky na první bod odkud se pojede dolů. Začínam lehce panikařit, mám fakt strach a nejsem sám, naštěstí. Ale hned při prvním sjezdu dolů zjišťuju, že je to famózní a tohle si užiju. Je nás asi 8, na na každém bodu se sejdeme a pokračujeme až na konec. Totální bomba, doporučuju a dávám 10 z 10 jak za tu jízdu tak za kluky z tour. Canopy Zip Line Boquete Panama (boqueteoutdooradventures.com) Poté čekáme v restauraci, padne káva, vyzvedneme si fotky z jízdy a jedeme zase dolů, zpátky do centra. Tam nás čeka vyprané prádlo, lehce se zpožděním, ale přece. Jdeme si pro auto, natankujeme a v hustém provozu vyrážíme dál, směr Bocas del Toro. Cesta klasicky stejná, žádná pohádka, ale už jsme si zvykli. Ovšem to nejhorší teprve přišlo, silnice č. 11 a nekonečná jizda mezi horama, v mracích, za deště, v kamenech apod. Ale asi po 4h se dostáváme k cíli - Almirante. Městečko, kde necháme auto u nějakého týpka co má parkoviště, kterého nám doporučila naše hostitelka. Vše proběhne hladce a my jdeme s batohama hledat vodní taxi, co nás zaveze na Isla Bastimento. Odchytí nás hned týpci na kole ( je jich tam asi milion a nedá se jim vyhnout), koupíme si lístky, které jsou i zpáteční (nevyhodit) a čekáme na nalodění. Cesta asi na 15 minut v takové malé loďce kde nás bylo asi 20, takový místní vodní autobus. Dorazíme na hlavní ostrov Bocas del Toro odkud jedeme dalším vodním taxi, tentokrát menším na Isla Bastimento, kde vystoupíme, jdeme asi 10 minut a konečně nacházíme naše krásné ubytování u Cheryl, která nás hezky přivítá, poradí a řekne co a jak. Lehce odpočineme a vyrážíme na drink do místní restaurace, kde ale nabídka nebyla uplně velká, takže jeden drink a zpátky “domů”. Tam se podíváme na Oktagon, zpětně, jelikož byl večer a v Česku tedy bylo asi 3h ráno. Úplně mrtví, usínáme a chrápeme na celej ostrov.

Zipline Tour

Water taxi

Kocábka

Ubytování

7.Den - Bocas del Toro

Ráno na Isla de Bastimento je nádherné, probudilo nás začínající vlhko a teplo, moře a volání přírody, které bylo někdy složité vzhledem k splachování. Na snídani jsme šli k místnímu frajerovi jménem Abdel nebo tak nějak, plešatej sympaťák co připomínal trochu zpěváka Pitbulla. Naservíroval nám "Panamský" langoše a k tomu nějakou pálivou omáčku, docela síla, pancakes s javorovým syrupem a kafe. K tomu výhled na moře, docela bych si na to zvykl. K tomu nám řekla Cheryl pár rad a tipů kam jít a nejít, seznámili jsme s Kanaďankou, co bydlela na mole vedle nás. S plným žaludkem se vracíme zpět, že vyzkoušíme paddleboarding. Hned jsem věděl, že to nebude uplně nejlepší. Měl jsem pravdu. M to šlo na výbornou, balanc, všechno, hned to chytla od začátku, zatímco já jsem se tam plácal a po 10 minutách to vzdal a díval se hezky z mola radši. Bohužel ale M nějakým záhadným způsobem ztratila sluneční brýle ve vodě při jednom pádu, takže jsem zákonitě přišel o brýle i já, jelikož jsem jí půjčil moje. Jedna z rad Cheryl byla, že se máme jet podívat na Red Frog Beach, takže jsem zavolali naší rychlé spojce, omlouvám se mu, ale zapomněl jsem bohužel jméno. (Už máme SIM, ale bez internetu, takže jenom voláme). Karel, jak mu budu říkat, má lodičku a dělá vlastně vodního taxikáře mezi ostrovy. Odvezl nás tedy nad Red Frog Beach, kde nás vysadil a zeptal se jak dlouho tam asi budem, že pak mám zavolat a přijede pro nás zase. Hned u vstupu nás čekalo nemilé překvapení, poplatek za vstup asi za 10 dolarů. Horší bylo, že jsme si vzali jenom 20 na drink, takže teď jsme měli jenom na jeden společnej, achjo. Po krátke cestě lesem, kde je udělaná hezká cestička přicházíme na krásnou, písčitou pláž, kde nikdo není. Velká nádhera, letím do moře jak malej kluk, skáču do vln a přijde mi to hrozně vtipný. Když už jsme se vydováděli, šli jsme si to tam projít, podívat se na místní bar a koupit si ten jeden drink a řekli si, že krásný, ale celej den by nás to nebavilo. Zavolal jsem Karlovi, ten lehce překvapen, že už chceme zpět, nás zavezl zpět. Na pokoji jsme lehce vytuhli, já teda hodně, byl jsem mrtvola. Zcela fit, jsme odpoledne vyrazili objevovat krásu hlavního ostrova Isla de Colón. Voláme Karlovi, ten nám dal slevu jednoho dolaru a jedeme. Hned je poznat, že to je hlavní ostrov, protože je tam daleko více lidí, plno turistů a obchodů. Jdeme si dát první drink, jídlo a ochutnat nové věci a drinky. Prozkoumáváme ostrov, koukáme na fotbal, vidíme psa co vypadá jak ten náš a pokračujeme v objevování. Najednou vidíme takové dva známe lidi, no zase Holandsko prostě. Super setkání, dáváme drink, vyprávíme si další zážitky a v tom začíná strašně pršet a vypadne elektřina na celém ostrově. Člověk by si řekl, že někdo začne lehce panikařit v 19h večer ve tmě, ale místní jenom zapnou baterky nebo zapálí svíčky a nalívají dál. Schováme se tak dovnitř, zkoušíme nové drinky, většina teda hrozné, ale za ty prachy, přece se to nevyhodí. Blíží se už 22h a za půl hodiny nám jede Karel zpět. Jdeme si ještě nakoupit pár věcí na pokoj a lehce se nestiháme, protože během doby co prší, se z ostrova stal trochu bazén a nedalo se tam vůbec chodit. Přiběhneme asi o 4 minuty později a vidíme Karla jak na nás mává a v jeho korábu asi 15 naštvaných lidí, nechápu proč. Vychytal jsem místo vedle nějakého opilce, tak jsem doufal, že nedostanu nějakej dárek od něj. No cesta v totální tmě, dešti a lehce opilí, byla velice zajímavá. Nechápu Karla, že něco v té tmě viděl, ale dokázal to a jsme na našem mole, vystupujeme, platíme šťastnému Kájovi a jdeme spát.

Ráno na Bastimento

Náš Karel

Red Frog Beach

Maracuja

Red Frog Beach

Bastimento

8. Den - Bocas del Toro

Kocovina. Ranní téma číslo jedna, já jsem na tom dobře, ale M trochu horší, chudák. Proto jdeme zase na snídani kde nám chutnalo, ale nemáme úplně tolik času, protože v 9 už nás bude čekat César s kterým jedeme na Tour. Začínáme nejdřív na Colón, kde máme ještě hodinu čas, koupíme si tak nějaké pití a jídlo na celý den, dáme káves a zjišťujeme kdo dnes pojede s náma. No, nebylo to úplně nejlepší, rodinka 6 členů, babička lehce víc uřvaná, ale co se dá dělat. Jízda daleko pomalejší než jsme zvyklí, po pár minutách zastavujeme uprostřed ničeho a najednou kolem nás delfíni. Cílem je ostrov Zapatilla, jeden z nejkrásnějších ostrovů, který ale bohužel trpí tím, že je tam hrozně moc lidí z čehož jsme byli lehce zklamaní, protože se tam nedalo nic moc dělat a hlavně tam bylo přelidněno a někteří lidé nemají hranice slušného chování. Uděláme tak umělecké fotky, já už jenom v tričku abych se nespálil, M se opaluje a čekáme na návrat. Největší zážitek byl vlastně to, jak paní z naší lodičky lezla do lodi, protože se ji to dlouho nedařilo. Přijde cesta zpět, ještě jedna možnost k šnorchlování, kterou rád vynechám a potom návrat na Bastimento. Nechápu jak, ale oba jsme spálení na popel. Jdeme na jídlo do restaurce The Spitfire, který vlastní Američan, dostaneme jídlo, které lehce pálilo, ráno jsem to hodně pocítil. Dokonce jsme měli soukromý koncert od místního Marka Ztracenýho. Po jídle ještě vyrážíme prozkoumat druhou stranu ostrova, trochu nadávám, jelikož nemáme uplně super obuv a nevypadalo to tam nejlíp. No a přijde pád M, kdy se lehce vysekala, naštěstí nic vážného, tak se škodolibě zasměju a jdeme zpět. Na pokoji už tam pošleme všechno co nám zbylo z toho sladkého, sprcha, Souboj na Talíři a spánek.

Trip na Zapatilla Idland

Model

Hlučná rodinka

Molo Cheryl

Pejstu všude

Bastimento

9.Den - Santiago a cesta zpět

Vlastně klasické ráno na Bastimento se snídaní a ranním výhledem na moře, rozloučíme se s Cheryl, popřejeme si štěstí a vyrážíme s Karlem na naši poslední jízdu s ním. Odveze nás na Colón, kde hledáme přepravní společnost do Almirante, kde máme zpáteční lístek. Vše proběhlo v pohodě, cesta zpátky byla rychlá a my šli zpět k našemu autu, které stálo tam kde jsem ho nechal, zaplatil jsem parkování, odmetl listí a jelo se směr Santiago, cesta asi na 4h. Začátek byl těžkej, ale jakmile se najelo na dálnici, šlo to líp. Santiago je vlastně taková přespávací stanice, protože se nám nechtělo jet asi 8h do Panamy. Ubytujeme se a jdeme se aspoň najíst, zjistíme jak nám chutnají empanadas se sýrem nebo šunkou. Víc se nám ani nechtělo, nebylo tam co dělat a hlavně byla tma a my už unavení, takže plán byl jasnej, Masterchef a spát.

10. Den - Ciudad de Panamá

Vyrážíme směr hlavní město, cesta asi na 4h, hned v Santiagu ještě vjíždím do jednosměrky (díky Google Mapy, žádná značka tam nebyla, ale podle zaparkovaných aut jsem věděl, že je něco špatně) a co čert nechtěl, policajt. Zastavuje nás, vidí auto z půjčovny a už si říká co to je za blba. No dělal jsem úplnýho blba, omlouval se a svedl to na navigaci, ukázal mu řidičák z kterýho prd poznal, něco řekl a pak nás naštěstí pustil bez nějaké pokuty. Snídáme v McDonaldu, kde je to trochu jiné než u nás, naposledy tankujeme a blížíme se víc a víc hlavnímu městu, je to poznat na provozu a hustotě dopravy. Jedeme na letiště, kde budeme vracet auto, konečně z nás opadne ten strach, že se něco stane. Ještě předtím dotankujeme, umyjeme v myčce, která byla nějaka rozbitá, ale dobrý, na letišti úspešně vracíme, pán si auto pořádně prohlídne a my nervózní co s ním bude a co tam najde, protože oni umí najít i to co tam není kolikrát. Máme štěstí, doplácíme 5 dolarů za koberečky, že tam bylo moc písku, haha. Jdeme najít autobus kterým můžeme zpět do centra, najít naše ubytování. V autobuse po nás chce řidič jakousi kartu, my na něj koukáme, on kouká na nás a po chvilce nás radši pustí než aby něco řešil asi. Vystupujeme na menším autobusovém nádraží, kde hledáme spoj, lehce nás tam podělá pán, co tam pracuje, takovej ten s tou vestou co radí lidem co a jak jede, prodal nám tu kartu, že si koupí novou, samozřejmě nás lehce podělal, ale nebylo to tak hrozný ještě. Ale jsme v autobuse, díváme se konečně na město a teď nás čeká po výstupu asi 25 minut cesta pěšky k našemu mrakodrapu. Bydlíme asi v 30 patře u milé hodné paní, kde je krásný výhled. Kousek od nás je restaurace, kde se jdeme najíst, výborné jídlo. Pokračujeme do obchodu, nakoupit věci na San Blas. Kupuju si fantastickou zmrzlinu jenom proto abych hned po 2 minutách ji celou hodil na zem, RIP. Vracíme se zpět, balíme se na San Blas a jdeme spát.

Burger

Už nevím

Večerní výhled

Výhled za dne

Batožnice

11.Den - San Blas

Budíček v 5 ráno zvonil hodně hlasitě, nebylo to úplně příjemný, ale 5:30 už nás čekal netrpělivý řidič v SUV, vyzvedneme další 4 lidi a vyjíždíme z Panamy. Poslední zastávka na benzince, kde je možnost si koupit vodu a jídlo a pak směr San Blas. Jestli jsem předtím psal, že horší cestu jsem neviděl, tak tohle to překonalo, naprosto chápu to 4x4 SUV, protože normální auto by to nikdy nezvládlo. Tolik obrovských děr, cesta nahoru a dolů a asi 2h takhle. Konečně přijíždíme k "celnici" kde zaplatíme poplatek, projdeme kontrolou pasů a pokračujeme. Konečně se dostáváme na místo, kde už si nás bere človíček, naskládá nás do lodi a jedeme směr náš ostrov. Cestou vidíme spoustu malinkatých ostrůvků a nakonec přijíždíme na ten náš. Pohled nádhernej, uprostřed ničeho, nás vítá "Robinson Crusoe" jak si sám říká a ubytuje nás do chatek a dává první informace, jak funguje jídlo, co dělat a kde si co koupit a obstarat. Dostáváme "klíč" od naší krásne chatičky, kde je jenom postel a nic jiného, na ostrově není vubec elektřina, wifi nebo něco takového, super! Namažeme se opalovákem a jdeme zkusit moře, vypadá to tam jak v ráji. Ve 12h nás čeká první oběd, ryba s rýží a čočkou. Následuje první Tour s dalšíma lidma, kdy začínáme v "mořském bazénu" kde se dá normálně chodit, voda je asi po břicho a naprosto průzračná, moc hezký. Pokračujeme na nějaký miniaturní ostrůvek, kde nás vysadí náš kapitán a jde si zdřímnout. Naštěstí tam nejsme dlouho a jedeme na Pelicano Island, kde se natáčel Papírový dům. Krásný ostrov, kde se seznamujeme víc s Američankou a borcama z Kanady, předáme si zážitky, zahrajeme si volejbal a po nějaké hodince jedeme zpět na náš ostrov. Tam už nás čeká večere, překvapivě ryba, ale moc dobrá. Lehneme si na pláž a užíváme si pohody a chvilky klidu, než tam začne "párty", která se nás ale uplně netýkala, protože tam bylo až moc uřvaných lidí na nás a my se šli dívat na Harryho Pottera radši. Jediná nevýhoda chatky byla, že byla přikrytá pláštěm z kterého pak bylo hrozné vedro v noci a nešlo uplně spát.

Vlajka San Blas

Normální auto v Panamě

Naše ubytování

Mořský bazének

Ostrov co měl být náš, ale nebyl

Mořský bazének

12.Den - San Blas

Ráno nás probudil divný smrad a brutální vedro, smrad jak kdyby tam místní pálili mrtvolu. Snídaně vajíčka s chlebem a langošem, dobrá volba. Robinson dává pokyny kdo a kam jede, lehce zmatený nevěděl kdo co má, ale nakonec s naší Americkou kamarádkou odjíždíme na Tour do pralesa. Nejdřív ale prohlídka místní vesnice, kde to je vážně "chudší", lidi se na nás dívají lehce jak na potravu, ale dobrý, zajímavý. No a potom už cesta s naším zabijáckým kapitánem a jeho kolegou do pralesa, kde začínáme hned v totálním bahně, pomalu se brodíme, vidíme 2 hřbitovy, atmosféra na nás hned dolehla a nebylo to úplně příjemný. Jdeme dál a dál, takovej trek lesem, sem tam zakopnutí v sandálech a najednou se dostaneme ke krásnýmu jezírku, kdy z ničeho nic náš průvodce/kapitán si sundá tričko a z takových 4 metrů skočí do toho jezírka. M samozřejmě chtěla taky a po chvilce skáče za ním, super, teď budu muset taky a se svojím strachem z výšek tam stojím asi 10 minut. Stal se ale zázrak, já skočil, neumřel a užil si pak tu osvěžující vodu a kousající rybičky. Po koupačce vyrážíme zpět k lodi, vidíme krásnou červenou žabičku, M dostane čerstvý kokos od kapitána a my jsme na konci ostrova, kde nás ale nikdo nečeká, loď je pryč. Voláme aby pro nás někdo přijel a mezitím vidíme jedovatého hada, mrtvé krabíky a M si hraje s pískem. Konečně přijela lodička, jedeme zpět rovnou na oběd na rybu s rýží a jdeme hodit chrupec neboli zahnípat. Odpoledne trochu šnorchlování, koupání a opalování a pokec s naší kamaradkou z Emeriky, konečně zjištujeme jméno, Ty. Pořádně se seznamujeme, dáváme si mojito na pláži a užíváme si tu pohodu. Přijedou noví členové našeho ostrovu a poprvé potkáváme krajany z naší malé země, pár z Liberce, prohodíme pár slov a jdeme pokračovat v Harrym. Klasicky vedro že bych umřel.

Náš Titanic

Vesnice

Asi tolik bahna

Cesta k jezírku

Jezírko bez člověka

Jezírko s člověkem

13.Den - Ciudad de Panamá

Co si budeme povídat, ráno zase smrad, že museli spálit tak 4 mrtvoly, nechápu co to je, přímo u naší chatky ještě. Po chvilce přemýšlení a rozmýšlení jdeme za Robinsonem, že chceme odjet o den dřív, protože už nebyla žádná Tour a válet se celý den u moře není úplně pro nás. Naštěstí nebyl problém a tak se nasnídáme rychle, pobalíme a jedeme zpět na to místo, kde nás nabral malej človíček. Tam je lehce zmatek kdo s kým pojede, ale naštěstí se to rychle vyřešilo a my jedeme se stejným týpkem co nás vezl i tam. Cesta zase šílená, M bylo špatně asi po 10 minutách a já na tom nebyl taky uplně nejlíp. Ale zvládlo se to a normální cesta do Panamy už byla příjemnější, vysadíme nejdřív pár z Německa a pak nás řidič vysadí u McDonaldu, protože potřebujeme wifi (stále nemáme aktivní data), najíme se a zjišťujeme jak se dostaneme k našemu ubytování. Poprvé berem Uber a zjištujeme, že to je daleko levnější než MHD a hlavně rychlejší. Ubytování máme v Macedonia Towers, dva velké mrakodrapy vedle sebe. V pohodě se ubytujeme a vyrážíme se projít a prozkoumávat. Navštívíme větší obchodní dům, kde bylo tak mínus 7 skrz klimatizaci, chodíme křížem krážem a večer na pokoji se rozhodneme vyzkoušet tamní "Dáme Jídlo" neboli Domino, kdy si necháme dovézt pizzu, podíváme se na náš "guilty pleasure" pořad Love Island a jdeme spát.

Macedonia Towers

Churros

Mojito de Maracua

Výhled z Macedonia Towers

Ciudad de Panamá

Ještěrka v národním parku

14.Den - Předposlední den v Panamě

Krize, tak by se dalo nazvat ráno, protože se mi absolutně nic nechtělo už, byl jsem docela vyšťavenej zatímco M měla plno sil. Ale po chvilce přemlouvání jsme vyrazili na metro a směr národní park. Kráčíme si to městem, snídani si dáme v místní pekárně a pokračujeme směr park, když v jedné ulici nás zastaví paní v autě a upozorní, že tahle čtvrť není úplně bezpečná a radši ať se jí vyhneme. No, docela nás to vystrašilo, tak jsme našli nejbližší McDonald, M dala kafe a já měl Wifi a šanci objednat tak Uber, který nás pak zavezl rovnu k parku. Tam se zaplatí vstup, dostaneme info kam jít a jde se. Cesta stezkou nádherným lesem, spousta zvířat, rostlin a všeho co si už nevzpomenu. Z ničeho nic, se před námi v cestě objeví docela velký jelen, tak na sebe koukáme a čekáme co ten druhej udělá, asi se nás zalekl a utekl. Mravenci, kteří nám stáli v cestě a nádherný výhled na Ciudad de Panamá. Cestou zpět vidím svého bratra, lenochoda, jak hezky spí na stromě. Potřebujeme najít internet na Uber, vlezeme do benzinky s vidinou toho, že tam je wifi. Tam ta byla, ale nefunguje, takže jsem donucen si koupit na poslední dva dny data. Díky obsluze se nám to podařilo zprovoznit a tak už naplno využívám internetu a berem Ubera a letíme na rybí market, kde to teda brutálně smrdělo, ale jakože brutálně. Dáváme si oběd, hudba řve, že neslyšíme vlastního slova a vychutnáváme chobotnici a nějaky mořský potvory. Hned kousek vedle je krásnej výhled na moře, uděláme pár fotek a míříme na historickou část města, Casco Viejo. Krásná část města, kde je historie na každém rohu se nám moc líbila, zpříjemníme si to zmrzlinou, kávou a díváme se u toho na fotbal kde zrovna hrají naši se Španělskem. Přečkáme lehkou přeháňku, projdeme si to až na konec, kde jdeme do baru kde je asi -17, dáváme si mojito de maracuja (Maracuja se stala mojí závislostí na Panamě) a čekáme na Uber, který nás veze na ubytování, kde už se pomalu balíme a připravujeme na návrat domů. Hotovo, spánek, hniloba.

Ne tak úplně hezká část

Ani tahle

Žluté taxi všude

Mrakodrapy

Mrakodrapy podruhé

15. den - Poslední den a odlet

Poprvé za celej pobyt si vyloženě přispíme, příjemná změna, podíváme se na dalšího Masterchefa a dobalíme si poslední věci. Máme štěstí, protože si můžeme nechat ještě věci na pokoji, ikdyž už je po check-outu a jedeme ještě dokoupit poslední věci do největšího nákupního centra ve městě. Tam koupíme nějaké ty suvenýry, památky a oblečení, najíme se a jedeme zpátky pro věci a následně už na letiště, kde je miliarda lidí, jak jinak. Projdeme docela rychle kontrolou zavazadel, nic nám nikdo nevyhodil, všechno jsme propašovali, haha. Pak už jenom čekáme a čekáme, procházíme si letiště, najíme se a koukáme kolem sebe, vidíme naše známe z Holandska v dálce a čekáme. Bohužel, náš let měl hodinu zpoždění, kdy jsme právě tu hodinu už seděli v letadle a čekali, kdy se odpíchneme. Let byl v noci, takže se dalo lépe spát, já vubec, M to prospala skoro celé. Návrat do Německa byl docela v pohodě, jenom trochu zima.

Pokud bych to měl zhodnotit, stálo to za to, bylo to skvělý. Určitě bychom se rádi vrátili v budoucnu a vyšlápli si hlavně ten Volcán Barů. Někde bylo hůř, někde líp, ale to je tak všude. Lidi jsou hrozně přátelští, snaží se vždycky pomoct pokud to jde. S angličtinou je to těžký, moc lidí neumí mluvit, určitě to chce nějakej základ ve španělštině, základní slovíčka. Kartou se moc platit nedá, v menších vesnicích vůbec. Nebuďte jako my a kupte si SIM s internetem hned, usnadníte si to. Taxíky jsou hrozně drahé, radši Uber. Mezinárodní řidičský průkaz je taky fajn mít, ne každý ho vyžaduje, ale je to lepší, než to pak dělat online za hrozný peníze. Super věc je takový ten průhledný obal na mobil do vody, nosili jsme tam potom i peníze a pasy, člověk to má pořád na krku. Ovoce tam chutná úplně jinak než u nás, to je prostě rozdíl. Silnice, to je kapitola sama o sobě, ve měste dobrý, hlavní dálnice ještě jo, ale ty vedlejší cesty, hrůza, takže opatrně pokud budete mít auto, maximální rychlost je tam 100 km/h. Jak Google mapy tak Waze se dá krásně používat, jenom je lepší mít ten internet. Ceny jsou podobné jako u nás, je to kolikrát i o štěstí na co narazíte.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 3 x Rozesmál jsi mě!

📖 4 x To chci taky zažít!

❤️ 7 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Toša

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-01-23T17:13:42+01:00

Toša procestoval 11 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

5 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Richie

před 4 měs

Zdravím,

moc se mi líbíl tvůj cestopis.

Chtěl bych se poprvé vydat na vlastní pěst mimo Evropu. Prozatím jsem stále cestoval v rámci Evropy (nejvíce jsem asi procestoval skrz naskrz Španělsko a Itálii), jelikož trpím na panické ataky a tak mám strach. Nicméně jsem si řekl, že je čas to konečně překonat a rozhoduji se mezi Panamou a Srí Lankou. Nejsem ale řidič a zjistil jsem, že na obě destinace je lepší auto. Dokážeš si nějakým způsobem představit procestovat takto Panamu pomocí dopravy veřejné (lodě,busy atp.) ? Moc děkuji za odpověď.

Libor_S

před 4 měs

Tak si najdi cestopis od někoho, kdo cestoval bez půjčeného auta. Na Srí Lance cestuje bez auta drtivá většina lidí (je to snadné) a když už autem, tak s místním řidičem. Půjčení auta lze v takových destinacích jako Srí Lanka doporučit jen zkušeným s takovým provozem a je s tím spojené větší riziko než ve vyspělých zemích.

petricekr

před rokem

Ahoj,

se zájmem jsem si přečetl Tvůj cestopis, jelikož do Panamy letíme v dubnu. Pojedeme dost podobnou trasu, akorát máme více času a pojedeme i do Kostariky na pár dní do národního parku Corcovado. Měl bych ale dotaz k San Blas, jelikož přes místní cestovky se mi to zdá dost drahé. Myslíš že je někde možné koupit jen dopravu autem z Panamy do přístavu Cartí a až tam na místě si domluvit dopravu a ubytování na místních ostrovech? Díky za informace. Roman

Toša

před rokem

Ahoj, to si nejsem jistý, nikde jsem takovou možnost neviděl a co vím, tak to muselo být vždy dopředu koupené komplet, v přístavu jenom přesedneš na lodičku od agentury co tě dovezla z Panamy a hotovo. A užij si Kostariku, hodně lidí nám říkalo, že tam bylo krásně :)

Michael Jonáš

před rokem

jezdit tam sám se nevyplatí, většinu z ceny stojí právě ta doprava, vstupy na území a pod, cestovky si nechávají drobné stokoruny. Vyjde tě to tedy skoro stejně (možná i více, když se necháš obalamutit a zaplatíš na místě třeba více za lodě), ale budeš s tím mít mnohem větší hustle...