Chile-skvělý zážitek
Můj první sólo trip v 50 letech a hned do Jižní Ameriky.
Cestopis z roku 2020 napsal Kafíno
Nikdy není pozdě si začít plnit svoje sny!
Na úvod se asi sluší říct něco o sobě. Jsem tzv. Husákovo dítě, ve škole ruština a dál než do Krkonoš jsem se niky nepodíval. Po euforii ze sametové revoluce rostla moje touha podívat se ven, tam za kopečky. Nezapomenu jak jsme se ženou valili oči, když jsme jeli poprvé do Německa na nákupy. Všechno nám připadalo hezčí, barevnější, svobodnější a tak nějak úplně jiné a lepší než u nás. Začali jsme tak každý rok jezdit k moři. Někdy s cestovkou, někdy autem do Chorvatska. To byl vrchol moji odvahy, pořád jsem měl někde vzadu v hlavě blok a obával jsem se neznalosti cizých jazyků, technologií a spousty dalších nejistot. Prostě se na mě pořád podepisovalo těch 21 let v komunismu! Někdy před pěti lety jsem se s kamarádem z Czech Sport Travelu vydali do Ameriky. A New York mě doslova uchvátil! Tehdy jsem si řekl, to chci zkusit tak nějak sám a ten sen se mi pořád více a více usazoval v hlavě.
Když se naskytla možnost přidat se ke kamarádovi Jardovi, který pracovně létal do Chile a slíbil, že mi pomůže a provede mě okolím Santiaga a co nepůjde v rámci jeho práce mi poradí. Tak jsem neváhal. Těšil jsem se den ode dne víc a víc a když mi jednoho dne Jarda oznámil , že pracovní cesta se ruší, tak už jsem věděl, že mě nic neodradí a letím SÁM.
✌️🌏Den první: Je 1.ledna 2020 a stojím na letišti v Praze. Den předtím jsem si poprvé v životě checknul letenku a spolu se mnou ve frontě na odbavení jsou jen Italové po silvestrovské pařbě v Praze vracející se do Říma. Naštěstí mě nikdo nepozvracel a už vystupuju v z letadla a hledám přípoj do Santiaga. Stoupám si do fronty, jsem v pořadí asi dvěstěpadesátý a když se dostanu na řadu je mi naznačeno, že tudy to nepůjde. Běžím hledat správný gate, protože čas se krátí. V letadle mám naštěstí všechny čtyři sedačky pro sebe a celkem slušně větší část letu prospím. Ráno si chci dát kafe, asi za hodinu přistáváme. Aby to nebylo tak jednoduchý , tak mi steward část jeho obsahu vylije do klína.. Po italsku se mi omlouvá a chystá se mi okolí mého poklopce důkladně očistit. Což odmítám a začnu drhnout mokrými kapesníky postižené místo sám. Nemůžu přeci vystoupit v Santiagu takto znetvořen. Povede se mi to do přijatelné podoby a spolu s již asi o 10 cm vytahanějším tričkem , usoudím, že takto můžu z letadla.
✌️🌏 Den druhý: Jsem zde! Já Jirka Kafka z Neratovic to dokázal! Neuvěřitelné se stalo skutkem! Ihned mě uhodil do nosu úplně jiný vzduch, pižmo všude kolem a také mlžný opar , viděl jsem jen trochu Kordillery a část velkoměsta. Po ubytování blízko centra , rychlá sprcha a rychle do akce. Na úvod okolo prezidentského paláce do brazilské čtvrti. Když už jsem tady , rovnou se nechám ostříhat dohola, stejně už tam toho moc nemám. Byl jsem toho všeho plný, nadšení ze mě pryštělo a když jsem po 25 km chůze v oblasti asi jako Strašnice, ulehl na hotýlku unaven v posteli , bylo mi něco divný. Aha, já nemám na pokoji okno.
Kordilléry
Chile
Prodejci
✌️🌏 Den třetí: Jdu snídat. Buenos días. Postarší dáma se mě ptá co si dám, rukama, nohama se domluvíme. Asi to budou míchaný vajíčka. Za chvíli je s úsměvem nese. Dvě... No, to to pěkně začíná, jelikož už tam prakticky nic jiného není , naleju do sebe tři kafe a jdu hledat autobus do Valparaisa. Vybaven informacemi jsem z Lonely planet a od Jardy. Všechno klapne a už sedím v autobuse. Překvapením je opravdu pěkný, pohodlný a ačkoliv v Čechách jimi nejezdím a nemám přehled, tak v Chile bych je vůbec nečekal. Valparaiso je nádherné barevné město na kopcích a s velkým přístavem. Chodím, nasávám atmosféru, fotím a jsem strašně rád , že jsem to dokázal a trajdám si takhle po Chile. Na náměstí je bazar a když objevím časopis Gól s Pelém na titulce, dám se do smlouvání a za chvíli je můj. Je odpoledne, vracím se do Santiaga vyhledat slavný fotbalový stadion, kde jsme ještě jako Čechoslováci hráli finále MS 1962 s Brazílií. Je to kruhový, betonový monument. Kudy se dostanu dovnitř? Každých 50 m je klasická kovová branka, zkouším brát za kliky a nic. Když už jdu druhý kolo , mám štěstí. Údržbář nechal pootevřeno a já využil šanci. Stadion za ty roky kromě nového tartanu a sedaček neprošel žádnou výraznější změnou, ale mě to nevadilo a byl jsem hrdý na svoje předky, kteří tady váleli.⚽️
Valparaiso
V přístavu
Finále MS 1962
Pelé
✌️🌏 Den čtvrtý: Prvořadým cílem bylo výrazně lépe se nasnídat. Buenos días se s paní kuchařkou zdravíme a já ještě pomocí překladače a narychlo naučených několika slovíček jí přesvědčuju o nutnosti větší porce. To se povedlo a bylo tomu, tak až do konce pobytu i když počet kafí zůstal. Opět luxusní autobusem vyrážím do Vińa del Mar k Pacifiku do města , kde před 58 lety borci jako Masopust, Pluskal, Popluhár a další odehráli úspěšně základní skupinu fotbalového MS. Po dvou chodeckých představeních je tentokrát mým cílem pláž a relax na ní. Ta je obrovská, takhle nějak to vypadá v amerických filmech, říkám si. Hledám po očku silikonová děvčata a nalézám spoustu sportovišť plně obsazených fotbalisty, ragbisty, beach volejbalisty, fittnes borcema a borkyněma. Chvíli se podivuji proč nikdo není v moři a jdu ho vyzkoušet. Že to byla ledárna bych asi přežil. Jenže vlny jsou tak velký, že dál než s vodou do pasu nejsem schopný dojít a už se válím pod vodou a nevím kde je dno a jestli přežiju. Tak teď už to chápu.
Viňa del Mar
To nejsem já.
S ragbistama
všude se sportuje
Pláž
Kolonáda
✌️🌏 Den pátý: Je neděle a dnes jsem se rozhodl zůstat a prozkoumat Santiago, dojít na kopec(Cerro San Cristobal) odkud je výhled na město . Procházím čínskou čtvrtí a jsem v šoku. Všude je zavřeno. Jsem už tady totiž zvyklý na prodej úplně všeho a všude v nepřeberném množství a to mě hodně baví. Moje strava kromě čtyř vajíček k snídani se skládá z ochutnávání různých placek(espanades) plněných sýrem, masem, špenátem a nevím čím ještě , ale moc mi to chutná. Dostávám se do území bordelů a klubů, je zavřeno. Jen tu a tam se někdo vypotácí unaven, ale nikdo mě nikam nezve a ani mi to nevadí. Na kopec jede lanovka což přivítám. Mám už v nohách asi 10 km a musím se taky nějak vrátit. Město obrovský , ale jelikož je tu pořád opar, tak to není úplně fotogenický. Mimochodem to slunce je tu velice zrádný. Má velkou sílu, což už od druhého dne pocítila moje holá hlava, kterou každý večer léčím panthenolem i když se jí přes den snažím mazat krémem. Sejdu z vrcholu, popojedu metrem, které je tu velice kvalitní navzdory mým předsudkům a očekáváním. Jsem v centru, dám si fantastickou zmrzlinu a objevím hospodu s třiceti druhy piva, zkusím nějaký místní a dobře udělám , když ho přikryju ještě jedním plzeňským. Příjemně unaven usínám a těším se na další krásný den.
Mercada
Hotel?
Ježíš
Plaza de Armas
Santiago
✌️🌏 Den šestý: O San Antoniu, přístavním městu kam dorazím autobusem po 90 minutové jízdě jsem věděl , že by tam někde na pláži měli být lachtani. A tak je jdu hledat, ptám se místních a ti přikyvují, že někde tam vzadu budou. Míjím nákladní lodě a najednou v dálce vidím takový hnědý kameny nebo co. Jsou to lachtani , desítky jich jsou v moři , další se vyhřívají na břehu a okolo nich tisíce racků. Přiblížím se co nejblíže, líně se válejí a najednou rychlý pohyb a ke mě. Naštěstí jen tak pár metrů a tak pořád držím bezpečnou vzdálenost. Poprosím místní děti ať mě s nimi vyfotí a potom už se jen kochám tou nádherou. O kousek dál si dávám poprvé v životě ceviche(syrové ryby v nálevu). Je to vynikající! Koupím ještě uzené ryby a nad nima se rozplývám večer na pokoji. Jídlo v Chile je úžasný.
Mírumilovný
S kámošema
Ptáci
Hitchcock
✌️🌏 Den sedmý: Dopoledne vyrážím metrem na sever luxusní čtvrti a jdu směrem do centra. Je to úplně jiné Santiago a Chile než jak jsem doposud poznal. Velké bulváry, nikde žádní prodejci ani stánky. Výškové budovy, luxus a lidé v oblecích a kravatách. U mrakodrapu Costanera (nejvyšší budova Jižní Ameriky) se to najednou zlomí a nastává Santiago takové jak jsem ho doposud znal. Poobědvám a vyrážím ke stadionu slavného týmu Colo Colo Santiago. Už ráno , když jsem se ptal recepčního na cestu, tak mě varoval, že jedu údajně do nebezpečné čtvrti. Vystoupím z metra, před sebou obrovský obchodní centrum a za ním asi tak 2-3 km je vidět stadion. Projdu obchoďákem a přede mnou oplocené, takové skromné satelitní budovy a všichni ještě v oknech a někde i ve dveřích mříže. Že by měl recepční pravdu? Nicméně jdu dál a samozřejmě mě nikdo nepřepadl ani nezabil až už stojím před branami stadionu. Udělám pár fotek z venku a zkoumám kudy dovnitř. Srdce mi zajásá, když objevím takový nenápadný vchod pro zaměstnance. Jakoby nic procházím, když na mě aktivní hlídač volá ať se okamžitě vrátím a, že dovnitř mě určitě nepustí. Nejdřív ho zkouším přemluvit , následně uplatit, ale je to zjevně velice zásadový člověk a dovnitř mě prostě nepustí. Na rozloučenou mě aspoň vyfotí před branami stadionu a já se ještě přesunu do centra na cerro Svaté Lucie a další úžasný den je za mnou.
Moderní Santiago
Colo Colo
✌️🌏 Den osmý: Vybaven informaci z Lonely planet nalézám na okraji Santiaga zastávku z které jezdí autobusy do hor, Kordillery se tyčí hned za branami města, ale já chci jet dál. Někam k hranicím s Argentinou. Přijíždí autobus a je to přesně ten typ na, který už osm dní čekám. Stará hajtra, narváno, babka se slepicí na klíně a vyrážíme . Sice jsem si koupil lístek někam do Caňonu del Maipa, ale za jízdy jsem situaci přehodnotil, s tím , že vystoupím až s posledním spolucestujícím. Už jsme hodně v horách a přichází ta chvíle. Poslední maník vystupuje a já s ním. Tak kudy? Nemám mapu ani data, tak třeba asi směrem k Argentině. Asi po kilometru nějaký celníci , ale nevšímají si mě a já pokračuju po silnici mezi horama. Je to nádhera, nikde nikdo. Asi po třech hodinách to otáčím, s tím, že by mohl jet bus zpět a já bych naskočil. To se však neděje a mě už se zase hlásí všudypřítomné puchýře a jdu stále pomaleji a pomaleji. Dojdu ke kempu, objednám si kafe a poptám rukama, nohama na autobus. Prý by něco mělo jet, ale nikdo neví přesně kdy. Naštěstí mě ten smrťák co jsem vypil postavil trochu na nohy. Vyrážím, pajdám si to, už ani nevím jak dlouho a najednou brzdí u mě auto a v něm holka okolo třicítky s nabídkou svezení. Dozvídám se, že do vesnice odkud jede bus je to asi 10km a já jsem vděčný, že mě vzala. Objevím klasickou vesnickou hospůdku, nacpu se plackama a najdu zastávku, kde se už srocují lidé a to mě uklidňuje, že se taky dokážu vrátit do mého dočasného domova. Pokojíku bez okna.
Kordilléry
Sopka
K Argentině
Espanades
✌️🌏 Den devátý : Poslední den v Chile. Kurva, to to uteklo! Ještě jsem se chtěl rozloučit se Santiagem , pokochat se místama , kde se mi líbilo. Přesuny metrem z místa na místo. Les Condes, Costanera, Plaza de Armas, vlakové nádraží, mercado, obchodní centrum. Koupím ještě nějaké drobnosti domů na památku a pro sebe boxerky. Neznám moc lidí, kteří si vezou domů z cest spodní prádlo, ale přišlo mi to zajímavý a užitečný. Večer přesun na letiště, poslední placka na rozloučenou a hurá směr domov.
Barevné Santiago
✌️🌏Den desátý: Přistávám v Praze, přijíždím domů a vítám se s rodinou a jsem šťastný, že jsem si splnil sen a i ve svém věku jsem dokázal změnit svůj život , svoje uvažování a začal tak svoje aktivní cestování a poznávání nových lidí, měst, zemí a kultur a můj život je zase o něco bohatší!
Také na Facebooku ✌️🌏 Krasne cestovani htpps://http://www.facebook.com/Krasne-c...172399871/
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 60 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil8 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Klobouk domů před tebou. V padesáti vyrazit sám do Jižní Ameriky po zkušenostech jenom s Chorvatskem, to je na velký klobouček. Velká většina místních znalců by do toho nešla. Náplň cesty nebudu komentovat, jelikož se dá pochopit, že jsi se nepouštěl do žádných velkých akcí a nakonec stadiony jsou hlavně v Santiagu 😅. Jen mi trošku chybí nějaké praktické informace, jako kde jsi bydlel, jak jsi byl spokojený, odkud odjíždí autobusy, ceny atd. To je pro čtenáře nejdůležitější. Jinak pokud si chceš ušetřit problémy, tak se příště Alitalii vyhni velkým obloukem a nejen kvůli tomu kafi🤣🤣. Teda pokud to byla Alitalia.
Klobouk domů před tebou. V padesáti vyrazit sám do Jižní Ameriky po zkušenostech jenom s Chorvatskem, to je na velký klobouček. Velká většina místních znalců by do toho nešla. Náplň cesty nebudu komentovat, jelikož se dá pochopit, že jsi se nepouštěl do žádných velkých akcí a nakonec stadiony jsou hlavně v Santiagu 😅. Jen mi trošku chybí nějaké praktické informace, jako kde jsi bydlel, jak jsi byl spokojený, odkud odjíždí autobusy, ceny atd. To je pro čtenáře nejdůležitější. Jinak pokud si chceš ušetřit problémy, tak se příště Alitalii vyhni velkým obloukem a nejen kvůli tomu kafi🤣🤣. Teda pokud to byla Alitalia.
Ahoj, děkuji ti za reakci. Potěšilo mě to!😁 Samozrejmě, že to má spoustu chyb a pokud ještě něco napíšu , tak tam ty praktické informace zapasuju. Sám jsem ,taky čerpal i z jiných cestopisů a každá taková rada mi pomohla. Možná,že z ubytování vyplývalo,že ubytovat se tam není pro každěho 😇.👍🌍
Ahoj, děkuji ti za reakci. Potěšilo mě to!😁 Samozrejmě, že to má spoustu chyb a pokud ještě něco napíšu , tak tam ty praktické informace zapasuju. Sám jsem ,taky čerpal i z jiných cestopisů a každá taková rada mi pomohla. Možná,že z ubytování vyplývalo,že ubytovat se tam není pro každěho 😇.👍🌍
Tak tedy čile po Chile a navíc začátkem roku 2020. Taks to ještě stihl, zanedlouho už by byl příjezd obtížnější (dokonce i letos byla požadována několikadenní karanténa po příletu do Chile).
Začetl jsem se hledajíc tipy, co provést během jednodenního přestupu v Santiagu cestou do São Paula někdy na podzim. Zaujala mě ta brazilská čtvrť i ten nejnejvyšší mrakodrap Costanera. Obě tato místa budou tedy v hledáčku.
V Chile jsme byli totiž už strašně dávno, v roce 2001, a sice po zemi. Příjezd busem přes Mendozu přímo do přístavního výtahového mírně zlotřilého Valparaísa. I do poněkud upravenějšího města Viña del Mar jsme zavítali. Ze samotného Santiaga si částečně vybavuju pouze centrum (Casa de la Moneda, etc.). Pak jsme vzali noční bus na jih, alespoň na začátek Patagonie do města Puerto Montt. Po jednom chilském týdnu jsme opět po zemi přejeli do argentinského San Carlos de Bariloche, do tzv. argentinského Švýcarska. Moc pěkné, i když následných 22 hodin v autobuse zpět do Buenos Aires byl celkem nářez.
Možná jsi také letěl do Santiaga s Alitalií přes Řím, jako my tenkrát do Buenos Aires. Dnes už by to nešlo, teď se rozlétává ITA.
Je prima, žes cestu podnikl novým způsobem cestování. Nadšení z profi fotbalu i příchuť čerstvě pražené kávy jistě nesmí chybět! Jako další štaci bych doporučil Brazílii, tam najdeš obojí ...
Tak tedy čile po Chile a navíc začátkem roku 2020. Taks to ještě stihl, zanedlouho už by byl příjezd obtížnější (dokonce i letos byla požadována několikadenní karanténa po příletu do Chile).
Začetl jsem se hledajíc tipy, co provést během jednodenního přestupu v Santiagu cestou do São Paula někdy na podzim. Zaujala mě ta brazilská čtvrť i ten nejnejvyšší mrakodrap Costanera. Obě tato místa budou tedy v hledáčku.
V Chile jsme byli totiž už strašně dávno, v roce 2001, a sice po zemi. Příjezd busem přes Mendozu přímo do přístavního výtahového mírně zlotřilého Valparaísa. I do poněkud upravenějšího města Viña del Mar jsme zavítali. Ze samotného Santiaga si částečně vybavuju pouze centrum (Casa de la Moneda, etc.). Pak jsme vzali noční bus na jih, alespoň na začátek Patagonie do města Puerto Montt. Po jednom chilském týdnu jsme opět po zemi přejeli do argentinského San Carlos de Bariloche, do tzv. argentinského Švýcarska. Moc pěkné, i když následných 22 hodin v autobuse zpět do Buenos Aires byl celkem nářez.
Možná jsi také letěl do Santiaga s Alitalií přes Řím, jako my tenkrát do Buenos Aires. Dnes už by to nešlo, teď se rozlétává ITA.
Je prima, žes cestu podnikl novým způsobem cestování. Nadšení z profi fotbalu i příchuť čerstvě pražené kávy jistě nesmí chybět! Jako další štaci bych doporučil Brazílii, tam najdeš obojí ...
Ahoj Kubo, děkuji. Tak nějak předpokládám, ze ti v roce 2001 nebylo třeba 16 let, ale o trochu víc a zjišťuji, ze jsi velmi zkušeným cestovatelem. To mě inspiruje a fandím ti. Já byl z Chile. úplně unešenej a je to pro mě životní zážitek. S tou Brazílii si to docela trefil. Už jsem trochu voraženější a tak jsem na únor 23 vymyslel trip Iguazzu- Buenos Aires- Montevideo.. Taky mě zaujali letenky do Gambie, myslíš že bych ti mohl napsat o radu? Děkuji!
Ahoj Kubo, děkuji. Tak nějak předpokládám, ze ti v roce 2001 nebylo třeba 16 let, ale o trochu víc a zjišťuji, ze jsi velmi zkušeným cestovatelem. To mě inspiruje a fandím ti. Já byl z Chile. úplně unešenej a je to pro mě životní zážitek. S tou Brazílii si to docela trefil. Už jsem trochu voraženější a tak jsem na únor 23 vymyslel trip Iguazzu- Buenos Aires- Montevideo.. Taky mě zaujali letenky do Gambie, myslíš že bych ti mohl napsat o radu? Děkuji!
Nerad se vměšuji:-). Gambii sice neznám, ale určitě bych raději vyrazil do Argentiny. Montevideo i Argentina mají rozhodně co nabídnout, ať už se jedná o památky, gastronomii v podobě kvalitního hovězího, či dechberoucí přírodu (delta řeky Paraná v Tigre a vodopády Iguazú z obou stran). Nemluvě třeba o autobusovém přejezdu Mendoza - Santiago de Chile.
https://www.cestujlevne.com/cest...1-2014-196
Nerad se vměšuji:-). Gambii sice neznám, ale určitě bych raději vyrazil do Argentiny. Montevideo i Argentina mají rozhodně co nabídnout, ať už se jedná o památky, gastronomii v podobě kvalitního hovězího, či dechberoucí přírodu (delta řeky Paraná v Tigre a vodopády Iguazú z obou stran). Nemluvě třeba o autobusovém přejezdu Mendoza - Santiago de Chile.
https://www.cestujlevne.com/cest...1-2014-196
Super Ziggy1, diky! 👍Mrknu na to! Tigre určitě, to už jsem někde viděl v TV a chci to zažít na vlastní kůži. Vodopady miluju, teď za par dni letim na Niagarský, tak to můzu potom s Iguazu porovnat.✌️🌏
Super Ziggy1, diky! 👍Mrknu na to! Tigre určitě, to už jsem někde viděl v TV a chci to zažít na vlastní kůži. Vodopady miluju, teď za par dni letim na Niagarský, tak to můzu potom s Iguazu porovnat.✌️🌏
Nazdar Kafíno, rovněž díky za slovní ocenění. Tenkrát mi bylo dokonce i nějaký rok přes 20, a zrovna v té době (10 let po revoluci), ještě existovala kancelář GTS pro držitele karet ISIC, ITIC, atd. Možná si na to ještě někdo vzpomene, ale dvakrát ročně (na Valentýna a na Velvet) byla letenková akce za 50% ceny. Třeba do Středomoří za 5.000 Kč, do Exotiky za 10.000 Kč, což byly ceny na tu dobu nevídané, velmi levné. Zřejmě to tenkrát přes internet koupit nešlo, takže jen osobně. No a právě při jedné teto akci (fronty študáků před kancelářemi GTS) jsme úspěšně zakoupili letenky do/z Buenos Aires na 3 týdny. Po poznávání hlavního města a sousedního města La Plata vlakem jsme se vydali autobusem k vodopádům Iguazú/Iguaçu a pak na pár dní do Chile. Vyčerpávající.
Když to shrnu, tak v Chile jsem byl jednou, v Uruguayi taky jednou, v Argentině sice třikrát, ovšem z toho dvakrát pouze průjezd (prostě moc nezaujala), no a asi přes dvacet návštěv Brazílie jsem už přestal počítat. 😄 Zkrátka zaujala na VÝBORNOU! Relativně i Jih Brazílie celkem opomíjím, zato Jihovýchod, Severovýchod, Sever jsou úžasné, hotová cestovatelská Bonanza!! I na brazilském Středozápadě se najdou takové zapadákovy, že je rázem o nejrůznější dobrodružství postaráno. Rád ti dám do budoucna nějaké tipy.
Co se týče Gambie, tak klidně napiš. Ovšem má rada bude spíše obecnější, neboť jsem tam byl jen v letech 2015 a 2018. Oproti tomu další příspěvovatelé ke zdejším gambijským tématům tam byli nedávno, dokonce už i letos. A jistě budou znát různé novoty (včetně onoho dvojitého bezpečnostního poplatku). Tenkrát to pro mě jako nováčka byla první černá subsaharská Afrika, takže zážitek neopakovatelný ... 🌴🐊🌴
Nazdar Kafíno, rovněž díky za slovní ocenění. Tenkrát mi bylo dokonce i nějaký rok přes 20, a zrovna v té době (10 let po revoluci), ještě existovala kancelář GTS pro držitele karet ISIC, ITIC, atd. Možná si na to ještě někdo vzpomene, ale dvakrát ročně (na Valentýna a na Velvet) byla letenková akce za 50% ceny. Třeba do Středomoří za 5.000 Kč, do Exotiky za 10.000 Kč, což byly ceny na tu dobu nevídané, velmi levné. Zřejmě to tenkrát přes internet koupit nešlo, takže jen osobně. No a právě při jedné teto akci (fronty študáků před kancelářemi GTS) jsme úspěšně zakoupili letenky do/z Buenos Aires na 3 týdny. Po poznávání hlavního města a sousedního města La Plata vlakem jsme se vydali autobusem k vodopádům Iguazú/Iguaçu a pak na pár dní do Chile. Vyčerpávající.
Když to shrnu, tak v Chile jsem byl jednou, v Uruguayi taky jednou, v Argentině sice třikrát, ovšem z toho dvakrát pouze průjezd (prostě moc nezaujala), no a asi přes dvacet návštěv Brazílie jsem už přestal počítat. 😄 Zkrátka zaujala na VÝBORNOU! Relativně i Jih Brazílie celkem opomíjím, zato Jihovýchod, Severovýchod, Sever jsou úžasné, hotová cestovatelská Bonanza!! I na brazilském Středozápadě se najdou takové zapadákovy, že je rázem o nejrůznější dobrodružství postaráno. Rád ti dám do budoucna nějaké tipy.
Co se týče Gambie, tak klidně napiš. Ovšem má rada bude spíše obecnější, neboť jsem tam byl jen v letech 2015 a 2018. Oproti tomu další příspěvovatelé ke zdejším gambijským tématům tam byli nedávno, dokonce už i letos. A jistě budou znát různé novoty (včetně onoho dvojitého bezpečnostního poplatku). Tenkrát to pro mě jako nováčka byla první černá subsaharská Afrika, takže zážitek neopakovatelný ... 🌴🐊🌴
Kubo, tak to klobouček!!🎩🎩
Mě láká všechno a moc času už na to nemám (1969), ale až to bude aktuální tak tě poprosím o tipy, děkuju!
Kubo, tak to klobouček!!🎩🎩
Mě láká všechno a moc času už na to nemám (1969), ale až to bude aktuální tak tě poprosím o tipy, děkuju!