Co je dobrého v Íránu?
aneb láska k cestování prochází žaludkem
Cestopis z roku 2019 napsala Monika _6
Cestopisů o Íránu je na internetu spousta, řeknou vám, které místa a památky navštívit, dozvíte se jejich historii a významu, a případně jak se k nim dostat. Ale co více praktičtější otázka, kam zajít v Íránu na dobré jídlo? A co si vlastně dát? A přivést s sebou? Jak říká Anthony Bourdain: “Your body is not a temple, it’s an amusement park. Enjoy the ride.”
Tak se pojďme podívat na to, co dobrého si můžete užít.
Tradiční jídla
Je jich opravdu nespočet a často budou vypadat a chutnat lehce jinak (je to něco jako s naším gulášem – váš guláš bude jistě chutnat jinak než ten od mého dědy). Všechny úžasně voní a ještě lépe chutnají. Takže s čím se můžete nejčastěji setkat?
(pokud chcete konkrétní tipy, kam jít na jídlo, tak scrolujte níže)
- Kebab. Dostanete ho na každém rohu (a je to i nejčastější street food) a ve většině restaurací. Nejčastěji skopové, jehněčí, kuřecí nebo hovězí, může být z mletého masa nebo celých kousků i s kostmi a kůží. A taky z různých vnitřností. Pokud chcete vědět, jak se všechny typy kebabu jmenují, mrkněte sem: http://realiran.org/iranian-kaba...ete-guide/
kebab z kuřecích křídel, kuřecích prs a mletého jehněčího
- Fesenjan. Jedeno z ikonických dušených jídel, které kombinuje šťavnaté kuřecí prsa v omáčce z pasty granátového jablka a vlašských ořechů. S každou lžičkou tohoto jídla máte dojem, že je na světě všechno v pořádku, slunce, duha, jednorožci… Prostě dobrota, kterou podle archeologů vařili už v Persepolis v roce 515 b.c.
- Dizi (Abgoosht). Vývar ze skopového v omáčce ze zeleniny (rajčatový základ s cizrnou) a ve spoustě restaurací vám donesou jeho DIY verzi – tedy v několika miskách a s hmoždířem, kdy nejprve rozdrtíte zeleninu a bylinky na pastu a poté zalijete vývarem. Po téhle proceduře to nevypadá nijak vábně, ale chutná to výborně.
- Khoresht. Stejně jako kebab, i tohle jídlo má nespočet variant. Jde o dušené maso v omáčce ze zeleniny (někdy na základě z rajčat, jindy třeba z hrášku).
- Koofteh Tabrizi. Plněné masové koule (opravdu koule, nečekejte žádné kuličky z ikei).
- Kashk-e Bademjan. Nejlepší jídlo pro vegetariány. Teplá pasta z lilku a cibulí, zalitá syrovátkovým sýrem Kashk. Jíte ji dohromady s chlebem.
Kashk-e Bademjan a Mast-o-khiar v restauraci Kalhor Cafe
- Zereshk Polo. Funguje jako příloha, ale takhle rýže je tak dobrá, že ji můžete jíst samotnou. Je totiž doplněná o barberries (něco jako kyselé brusinky) a zalitá máslem a šafránem. Nejčastěji si ji dávají ke kuřeti. Upgradovanou verzí je Jeweled rice, která obsahuje oříšky a sušené ovoce.
Zereshk polo s kuřetem.
- Baghali polo. Další z tradičních příloh, rýže s fava fazolemi a koprem, ideální k jehněčímu.
- Tahdig. O tuhle rýži se lidi perou. Jde totiž o křupavou vrstvu rýže, který vzniká dlouhým vařením na dně/stěnách hrnce. Nejčastěji ji dostanete u někoho doma, restauracích ji snad schovávají pro své oblíbence (zkuste se poptat po cold rice, někdy používají i tenhle název). Můžete ji najít na „rýžovém dortu“ Tachin, což je mix rýže, jogurtu, šafránu, másla, který vytvoří křupavou vrstvu. A navíc se to posype pistáciemi a barberries.
Domácí Tachin.
Domácí Tachin.
- Ash Reshte. Vynikající polévka ze špenátu, cizrny, fazolí a nudlí, opět zalitá sýrem Kashk.
Domácí Ash Reshte.
- Baghali Pokhteh. Nejtypičtější street food, hory fava fazolí s octem, posypané pepřem a majoránkou, případně jiným kořením.
- Torshi. Nakládaná zelenina (okurky, řepa, květák, mrkev i něco jako jablíčka), podává se jako příloha.
- Mast-o-khiar. Jogurt s okurkou, mátou a česnekem. Případně oříšky a dalším kořením.
- Zeytun parvarde. Olivy v pastě z granátového jablka a vlašáků. Člověk by řekl k vínu ideál, jenže to v Íránu jenom doma prosím.
- Kalleh Pache. Velmi oblíbená specialita, která není pro každého. Jde totiž doslova o hlavu a nohu. Takže na talíři čekejte vařený skopový mozeček, líčka, žaludek a celou nožičku (i s kopýtkem). Mňamka, co? Je pravděpodobné, že vás na tuhle dobrotu někdo místní pozve, jde o způsob projevení úcty a setkáte se s tím i v okolních zemích. Ale nebojte, líčka jsou fajn i ta omáčka jde.
Okýnko na ulici s Kalleh Pache.
Zrovna koukáte na mozeček, nožičku, líčka a žaludek.
- Lavash, Sangak, Taftun, Tanur, Qandi. Všechno to jsou druhy chleba a žádné jídlo se bez něj neobejde. Prostě jako francouzi a bageta. Taky vás může někdy zachránit, třeba v případě Kalleh Pache. Výhoda je, že pekárnu chleba cítíte na metry daleko a tak se můžete vždy stavit pro ten čerstvý a křupavý - jeden stojí 10 000 IRR (2Kč).
Pekárna chleba v Yazdu.
Pekárna chleba v Yazdu.
Sladkosti
- Bastani e zaferani. Šafránová zmrzlina. Můj nejoblíbenější dezert, najdete ji v každém městě, a navíc jsou v ní kousky zmrzlé smetany. Porce vás vyjde kolem 7 korun. Oblíbenou verzí je také mrkvový džus se šafránovou zmrzlinou (Aab Havij Bantani).
Šafránová zmrzlina s baklavou a šafránový čaj .
Šafránová zmrzlina to go.
Faloodeh.
Gaz.
- Faloodeh. Další forma zmrzliny – respektive zmrzlé nudle zalité růžovým sirupem. Většinou vám donesou i limetku, která se hodí (a nebojte se říct o více limetek, jelikož sladkost tohoto dezertu je ultimátní).
- Gaz. Jde o bílý nugát, který je typický pro oblast Esfahanu (respektive pochází z městečka Gaz). Seženete ho ve spoustě variant, moje oblíbená značka byla Newsha.
- Sohan. Jen si to představte, cukr, máslo, šafrán, kardamon a pistácie. To všechno v křupavém „brittle“, který se vám pak bude lepit na zuby. A pak budete muset schovat tu plechovou krabičku, abyste to nesnědli na posezení.
- Lavashak. Jde o pláty sušeného ovoce ve spoustě příchutí, často jsou opravdu kyselé. Nebo je můžete najít i naložené ve šťávě.
Lavashak v nálevu v Darband.
- Shirini Nargili. Výborné kokosové sušenky, seženete je snad ve všech obchodech se sladkostmi. Stejně jako hromadu dalších variant sušenek.
- Halva a baklava. Tyhle dezerty jsou obecně známé a najdete je i Iránu, jenom chutnají lehce jinak než třeba ty turecké.
A co k pití?
- Čaj. Írán je země čaje a najdete ho v každé domácnosti, kde na sporáku permanentně hřeje samovar, který má nahoře keramickou konvičku s koncentrovaným čajem. Prakticky to funguje tak, že si nalejete porci do hrníčku a pak to naředíte horkou vodou ze samovaru. Často k němu dostanete krystalizovaný cukr se šafránem na špejli (rock candy) nebo cukr s lístky růži a oříšky.
Do čaje si můžete přidat růže, pomerančovou kůru, kardamon a skořici.
I náš řidič v Yazdu byl připraven a v kufru vozil termosku čaje, kelímky i růžový cukr.
- Káva. Nejčastěji ji dostanete instantní. Ve velkých městech jsou i kavárny, kde kafe umí, mají na výběr z několika druhů kávových zrn a k ochlazení si třeba můžete dát i cold brew nebo espresso tonic.
- Pivo. Občas ho uvidíte na menu, ale nenechejte se nalákat. Jde spíš o pivovou limonádu (mnohdy nechutná ani jako nealko pivo, na které jsme zvyklí). Značka Mayday je fajn.
- Arak. A další pálenky. Nejčastěji to voní jako brambory, ale seženete i třeba datlovou nebo hroznovou. To vše samozřejmě doma a venku vás s tím nesmí chytit haram police.
Obecně Íránci si vaří doma a do restaurací tolik nechodí – pro spoustu z nich jsou jednoduše drahé. Pokud vás někdo pozve na domácí jídlo, máte vyhráno:-) Ale nebojte, i restaurací je v každém větším městě dostatek. Nejjednodušeji je můžete najít na mapách v Google, v aplikaci Tripadvisor a ve Foursquare, který se mi v Íránu osvědčil nejvíce. A asi nejklasičtější tip znáte – jděte tam, kde jsou místní. Dejte na svoji intuici, případně čich, ptejte se místních, kam zajít. A nebojte se.
Zde je odkaz na moji mapu se všemi restauracemi (i ty, co nejsou uvedeny níže), kavárnami i památkami: https://goo.gl/maps/9YSzsnYH2aaQK5Lq9
Pokud si chcete něco z těhle dobrot uvařit doma, tak se podívejte na stránky persianmama.com nebo si rovnou pořiďte nádhernou kuchařku od Yasmin Khan (Zaitoun nebo The Safforn Tales).
Teherán
Mě se podařilo jíst většinou domácí jídlo, takže pro vás nemám nespočet tipů, kam přesně zajít. Ale co stojí za návštěvu, je městečko Darband na severu Teheránu. Sem se chodí na VEČEŘI. Jde o vesnici plnou restaurací s nádhernými zahradami (v jedná mají i vodopád!), světly a tradičními jídly. Vyzkoušejte restauraci Koohpayeh, která funguje od roku 1923 a budou kolem vás běhat číšníci v obleku a vy se můžete kochat nádhernou zahradou. Jde spíše o zážitek, takže jídlo je zde dražší a jen průměrné. Večeře pro jednu osobu se pohybuje kolem 200-300Kč.
Restaurace Koopayeh.
Kashk-e Bademjan.
Zereshk Polo s kuřetem.
Pivo limonáda.
V jedné zahrad v Darbandu.
Tavazo. Pokud chcete nakoupit suvenýry domů, tak tady. Jde o řetězec prodejen s delikatesami, koupíte tady nespočet oříšků, sušeného ovoce, sladkostí, ale třeba i sušený kashk.
Z klasických památek určitě navštivte Golestan Palace, Old Bazaar, Azadi Tower, Tabiat Bridge a třeba Contemporary museum. Na starou americkou ambasádu nemá smysl jít, všechna graffitti jsou pryč a není tam nic moc k vidění.
Golestan Palace.
Jedno-
-velké-
-zrcadlo.
Azadi tower.
Azadi tower.
Esfahan
Tohle krásné město plné kachliček má i několik typických specialit. Určitě si zajděte na beryani, které je úplně jiné než to indické. Dostane ho v chlebu, který obsahuje dvě placky z mletého jehněčího – jedna je z ramínka a druhá z plic. Obě dvě jsou skvělé, jí se dohromady s bylinkami a nakládanou zeleninou. Já vyzkoušela to v Azam Beryani a bylo výborné, k tomu jsme měla i vývar vonící po skořici (za oběd jsem i s doogh a pickles zaplatila 430 000 IRR - 86Kč).
Beryani - ta menší hromádka masa nahoře jsou jehněčí plíce.
Vývar s chlebem, vonící po skořici.
Doogh a sweets v Azadegan Teahouse.
Další specialitu najdete v restauraci Azadegan Teahouse, která je v bazaru. Jde o dost populární místo, plné turistů i místních. A co si tu dát? Doogh and sweets. U téhle zvláštní kombinace si nejprve říkáte „proč jsem si to proboha objednala?“, ale v půlce talířku bude zvažovat ještě jednu porci. A navíc se můžete bavit mimickými reakcemi turistů, kteří pijí doogh poprvé. Jedna porce vás vyjde na 120 000 IRR (24 Kč).
Sharbat Khaneh Firuz. Zde najdete typické vody se sirupem, širokou nabídku čajů, ale i výborné jídlo. A skvělou obsluhu. Jeden sherbet a konvička čaje mě stála 350 000 IRR (70 Kč). Po cestě sem se můžete zastavit na výbornou šafránovou zmrzlinu za 30 000 IRR (7 Kč, hned za mostem, místo uloženo v mapě, vedle něj je i výborná restaurace s bufetem) nebo si projít malé Jolfa square, které je v noci plné lidí.
Restaurace Sharbat Khaneh Firuz.
Šafránový čaj.
Sirup s růží a musk willow (to jsou ty nazlátlé zrníčka).
Gaz.
Šafránová zmrzlina kousek za mostem Si-o-se-pol
Určitě navštivte památky během dne, ale i v noci – například most Si-o-se-pol nebo náměstí Naqsh-e-Jahan jsou nádherně nasvícené. Za návštěvu samozřejmě stojí mešity, bazar, ale i menší mosty (jedem má dokonce v pilíři schovanou kavárnu). Já v Esfahanu zůstavala v hostelu Saraye Safir hostel, který měl ty nejpohodlnější postele a byl super čistý.
Pánové před Seyed mešitou.
Vstupní portál do Seyed mešity.
Imam Ali Square (těsně před deštěm).
Jameh mešita.
Jameh mešita.
Jameh mešita.
Yazd
V tomhle pouštním městě určitě vyzkoušejte sladkosti od Haj Khalifeh Ali Rahbar & Shoraka (najdete je na hlavním náměstí a mají otevřeno i v pátek). Výborný oběd jsem měla v Kalhor Cafe, které může navštívit po cestě k mešitě. Tahle schovaná restaurace má jen několik míst a skvělé domácí jídlo (měla jsem Kashk-e-bademjan, Mast-o-khiar a šafránový sirup). Mě se tady tak líbilo, že jsem se rozhodla zůstat i na čaj, vodní dýmku a dezert. Všehno tohle jídlo a pití mě stálo 1 200 000 IRR (240 Kč).
Pokud chcete nakoupit suvenýry, tak tady – produkty v bazaru tady vycházeli nejlevněji v porovnání s Esfahanem, Shirazem i Teheránem. A taky se jděte ztratit do starého centra města, které je labyrintem hliněných uliček (pohlídejte si, aby se vám nevybila baterka telefonu, jako mě, dostat se správným směrem z této spleti uliček není jen tak). Zůstávala jsem v hostelu Badgir, který byl fajn. Bohužel postele byly docela vyležené, ale vynahradila to výborná snídaně a hlavně mluvící pták loskuták (uměl několik slov a melodií). Pak se můžete bavit třeba tím, že budete sledovat úsilí pěti zaměstnanců hostelu pobíhajících kolem a snažících se chytit tohoto živého chytráka, kterému se do klece vážně nechce. Taky nabízí fajn výlet do Kharanaku, Chak-Chak a Meybodu za 30 USD/auto (4 místa) na celý den a projedete okruh 230km. Yazd je také centrem Zoroastrismu a najde zde spoustu jejich památek.
Starobylá vesnička Kharanaq.
Výhled z chrámu v Chak-Chak.
Hrad Nerin v městě Meybod.
Holubí věž ve městě Meybod.
Hliněné uličky v Yazdu.
Sad granátových jablek Dowlat Abad.
Shiraz
Dobrých restaurací tady najdete opravdu spoustu, stejně jako prodejen sladkostí (například pro Shiraz typický Faloodeh najdete všude). Určitě za návštěvu stojí Haft Khan restaurace. Mají dvě patra a zajděte do té tradiční verze, která je v přízemí. Jde o jednu z lepších restaurací, ale jídlo za to stojí. My si objednali kuřecí Fesenjan a šafránovou rýži, Kashk-e-Bademjan (jo, bylo to moje oblíbené jídlo), Dizi, Zeytun parvarde, doogh – všechno tohle jídlo vyšlo na jednoho 1 000 000 IRR (200 Kč a ještě jsme zdarma dostali sýrovou pomazánku). A když už tady budete, tak můžete všechno to jídlo vycvičit a zajít si ke Qaran Gate (nebo udělat výšlap nad něj), odkud je výhled na celé město a západ slunce.
Můžete si vybrat mezi tradičním sezením nebo klasickým stolem s židličkami.
Kashk-e Bademjan a olivy Zeytun parvarde.
Kuřecí Fesenjan a rýže.
Dizi, aneb DIY jídlo.
Pokud chcete vyzkoušet Faloodeh, tak se projděte bazarem, zabočte k Valkil mosque a vyjdete na malém náměstí, kde je Joulep Cafe. Všechny dezerty, co mají, jsou výborné, stejně tak i káva. Faloodeh a sherbet vás vyjde na 210 000 IRR (42 Kč).
Většina lidí navštěvuje Shiraz kvůli růžové mešitě Nasir-ol Mulk (a stojí za to, jenom tam musíte přijít opravdu brzy, mezi 7 a 7:30 ráno). Ale můžete navštívit i růžové solné jezero Maharloo. Samozřejmostí je bazar (zkuste se dostat na jeho střechu, je to prima výhled), Shah Cheragh, Valkil mosque a Eram garden. Výlet do Persepolis vás vyjde na 5 USD/osobu (a vstupné 200 000 IRR - 40 Kč, vyplatí se připlatit za brýle s virtuální realitou 600 000 IRR - 120 Kč, stačí vám jedny na skupinku).
Já do restaurací v Shiraz tolik nechodila, jelikož mě furt něčím krmili v hostelu Taha Traditional Hotel – v ceně máte výbornou snídani, ale často dostanete i oběd. Navíc během celého dne máte k dispozici čaj, ovoce, sušenky.
Růžová mešita Nasir-ol Mulk.
Růžová mešita Nasir-ol Mulk.
Růžová proto, že ji zdobí kachličky s růžemi.
A do zdí přidávali dřevo, aby mešita při zemětřesení přežila.
Eram zahrada.
Posezení u Qaran gate, ideální ke sledování západu slunce.
A co si s sebou přivést?
Když se projdete bazarem a obchody, budete litovat, že jste si nepřivezli větší batoh/kufr. Většina věcí vypadá velmi lákavě a navíc ceny jsou zde nízké. Já vsadila na malé a skladné věci, které jsou u nás nedostupné nebo výrazně dražší, ale například další cestovatel z hostelu si domů nechal posílat koberec (a přišel v pořádku). Pokud chcete něco konkrétního, tak se poptejte místních, projděte více obchodů a srovnejte ceny. A samozřejmě smlouvejte (ale slušně a s respektem :-)). Zde mých top 5 tipů, co si s sebou přivést:
Sušené květy, růžový cukr, šafrán, šafránový cukr na špejli a želé z barberries.
1. šafrán
Říká se, že je něčeho jako šafránu. Aby taky ne, tohle nejdražší koření na světě je ručně sbírané a na jedné květině najdete jen 3 pestíky. V Íránu se pěstuje 90% světové produkce a opravdu se ho tady vyplatí koupit. Cena za 4,5g se pohybuje kolem 600 000 IRR (120 Kč). Nekupujte ty, co jsou nasypané v pytlech koření - tohle opravdu není šafrán. Ten pravý koupíte zabalený po pár gramech, jeho barva je tmavě červeno-oranžová a pestíky jsou poměrně robustní (na fotce výše je uprostřed).
2. růže, růžová voda a růžový olej
Sušené růže jsou všude a ve výborné kvalitě, stejně tak všechno plave v růžové vodě a voní po růžovém oleji. Jsou ideálním dárkem pro dámskou část rodiny a přátel - sušené růže si můžete dát do čaje a vodu s olejem na pleť. Na internetu najdete spoustu blahodárných účinků. Stejně jako růže, tak můžete najít několik dalších druhů olejů a vod, výběr je jen na vás. Ceny se pohybují následovně - 100 000 - 400 000 IRR (20 -80 Kč) za 5-10ml růžového oleje (podle kvality a čistoty oleje), 200 000 IRR (40Kč) za litr růžové vody a 100 000IRR (20 Kč) za balení sušených růží.
Různé druhy květinových vod v obchodě na letišti, ceny jsou pořád ok.
Tohle balení mi prošlo přes bezpečností kontrolu v Teheránu. Dámy se prostě koukaly jinam a bylo jim jedno, že mám v batohu otevřenou litrovku vody.
3. látky, šátky a koberce
Je jich nepřeberné množství v různé kvalitě a ve spoustě barev a vzorů. Často záleží i na destinaci, kde nakupujete - např. pro Yazd je typický Termeh, ručně tkaná hedvábná látka s vlákny zlata. Je fajn se naučit poznávat hedvábí po hmatu, ať máte jistotu o tom, co kupujete(prostě si zajděte i tady v ČR do obchodu s látkami a ošahávejte). Můžete koupit prakticky všechno od samotné látky, přes polštářky, ubrusy, šátky koberce až po kabelky a boty. Já koupila hedvábný šátek za 1 000 000 IRR (200 Kč), ručně malovaný šátek (mix bavlny a hedvábí) za 1 500 000 IRR (300 Kč) a ručně šité boty za 900 000 IRR (180 Kč).
4. sladkosti a slanosti, prostě jídlo
Tahle kategorie je hodně široká. Prostě vemte s sebou co vám chutnalo, ať už je to gaz, sohan nebo sušený kashk. Pro zajímavost jsou fajn i čerstvé pistácie (vydrží vám zhruba týden, sáček za 160 000 IRR -32Kč ). Vděčné jsou také sladkosti z Yazdu (v dárkové plechovce za 350 000 IRR - 70Kč) nebo šafránový cukr na špejli (5ks za 20 000 IRR - 4 Kč). Sušené barberries vás vyjdou kolem 100 000 IRR (20 Kč) a willow musk za 90 000 IRR (18 Kč) - bohužel si nepamatuji množství, přibližně jedna velká naběračka. Další možností jsou různého druhy čaje nebo vyhlášený Íránský kaviár.
Lavashk, Willow Musk, sladkosti z Yazdu, Sohan a sušené barberries.
Různé druhy koření na trhu.
Čerstvé pistácie.
5. Minakari, Khâtamkâri a Ghalamzani
Jedná se o různé řemeslné výrobky, na které můžete narazit - modře zdobenou keramiku (Minakari, typická pro Esfahan), zdobené nádobky dřevem a kovy (Khâtamkâri ) nebo různé zdobené a tepané kovové nádobí a předměty (Ghalamzani). Krásná je také keramika nebo šperky, ať už zlaté nebo třeba zdobené tyrkysem.
Minakari.
Takhle se vyrábí Khâtamkâri.
Nádobí zdobené tyrkysem.
Vyřezávané kovové náušnice.
Co vy na to? Jak se Vám v Íránu líbilo a co jste si dovezli? Nebo co byste chtěli mít doma?
PS. všechny fotky jsou moje, focené telefonem, ale na internetu najdete spoustu hezčích, hlavně co se jídla týká :-)
Jak se ti cestopis líbil?
Monika _6 procestovala 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pěkný cestopis o zemi, kam se asi nikdy nepodíval, minimálně tedy do doby, než se do Íránské vlajky nevrátí slunce a lev. To jídlo vypadá úžasně, stejně jako ty ceny. Škoda, že nejsou v Grenelle stejné, teda ty ceny za to jidlo😢.
Pěkný cestopis o zemi, kam se asi nikdy nepodíval, minimálně tedy do doby, než se do Íránské vlajky nevrátí slunce a lev. To jídlo vypadá úžasně, stejně jako ty ceny. Škoda, že nejsou v Grenelle stejné, teda ty ceny za to jidlo😢.
Pre mňa skvelé čítanie. A viacej podobných textov. Cestovná gastronómia je aj moja obľúbená činnosť. Na cestách kupujem vždy lokálne korenia, marmelády, limonády, zaváraniny...no proste magor. A doma potom aj používam. Barbaris/Berberitzen alebo CZ/drišťál, SK/ dráč - je môj objav tohoto roka.
Olivy v šťave z granátového jablka a orechov znejú luxusne!
Tak je jasné, že každý má to svoje, ale furt razím to klišé, že poznanie danej krajiny ide aj cez žalúdok.
Pre mňa skvelé čítanie. A viacej podobných textov. Cestovná gastronómia je aj moja obľúbená činnosť. Na cestách kupujem vždy lokálne korenia, marmelády, limonády, zaváraniny...no proste magor. A doma potom aj používam. Barbaris/Berberitzen alebo CZ/drišťál, SK/ dráč - je môj objav tohoto roka.
Olivy v šťave z granátového jablka a orechov znejú luxusne!
Tak je jasné, že každý má to svoje, ale furt razím to klišé, že poznanie danej krajiny ide aj cez žalúdok.
Dokonce bych si troufl tvrdit, že v řadě zemí je to jedna z posledních autentických věcí.
Dokonce bych si troufl tvrdit, že v řadě zemí je to jedna z posledních autentických věcí.
Tak ale o tom to proste vždy bolo a je. Gastronómiu nám nezoberú žiadne konflikty, rozbroje a dogmy .
Tak ale o tom to proste vždy bolo a je. Gastronómiu nám nezoberú žiadne konflikty, rozbroje a dogmy .
Slovákům gastronomii možná nikdo nesebral, ale Čechům ano. 😭
Slovákům gastronomii možná nikdo nesebral, ale Čechům ano. 😭
Luxusně popsané jídlo. :) Teď chci do Íránu o to víc. :D
Luxusně popsané jídlo. :) Teď chci do Íránu o to víc. :D
Přesně tak, nicméně je dobré ocenit i informace v tomto směru, zejména, když jde o ne zcela běžně navštěvovanou oblast.
Přesně tak, nicméně je dobré ocenit i informace v tomto směru, zejména, když jde o ne zcela běžně navštěvovanou oblast.
To máte tedy pocit veskrze správný, i když osobně tedy 80 % TR vůbec nečtu, protože mě odradí už jen sloh nebo gramatické chyby (i s vědomím, že sám mám v češtině značné rezervy).
Osobně mě jídlo "baví" a beru ho jako součást poznávání našeho světa, ostatně kvůli poznání také cestuji (nicméně respektuji, když se někde jede jenom bavit, pak se ovšem taky klidně může ožrat doma a nemusí nutně dělat ostudu jinde), čili podobné infromace sem, myslím, patří. O fotkách to až tak není, nkědo prostě fotit umí a jiný ne a někdo si holt ani nepřečte základy jako kompozice atd.
Maroko byl těžký turismus vždycky, Irán a Pákistán spíše jen tranzitní země pro hipís, co pokračovali do Indie. Ale i když se dnes Persie více otevírá, stále to nepovažuji za úplně běžnou destinaci. Když řeknu doma, že jedu do Iránu, tak mi žena podává žádost o rozvod a maže k advokátce :-))) A 99 % české populaci si myslí, že tam žerou nebo upalují lidi jako na běžícím pásu. (ano a samozřejmě nic o zemi, lidech, kultuře nebo prostě i jen o obecným přehledu neví a nemají)
Off topic: Překvapuje mě, že zde potkávám lidi, keré znám ještě z doby předglobalizační a před "proletarizací" internetu. Příjemné.
To máte tedy pocit veskrze správný, i když osobně tedy 80 % TR vůbec nečtu, protože mě odradí už jen sloh nebo gramatické chyby (i s vědomím, že sám mám v češtině značné rezervy).
Osobně mě jídlo "baví" a beru ho jako součást poznávání našeho světa, ostatně kvůli poznání také cestuji (nicméně respektuji, když se někde jede jenom bavit, pak se ovšem taky klidně může ožrat doma a nemusí nutně dělat ostudu jinde), čili podobné infromace sem, myslím, patří. O fotkách to až tak není, nkědo prostě fotit umí a jiný ne a někdo si holt ani nepřečte základy jako kompozice atd.
Maroko byl těžký turismus vždycky, Irán a Pákistán spíše jen tranzitní země pro hipís, co pokračovali do Indie. Ale i když se dnes Persie více otevírá, stále to nepovažuji za úplně běžnou destinaci. Když řeknu doma, že jedu do Iránu, tak mi žena podává žádost o rozvod a maže k advokátce :-))) A 99 % české populaci si myslí, že tam žerou nebo upalují lidi jako na běžícím pásu. (ano a samozřejmě nic o zemi, lidech, kultuře nebo prostě i jen o obecným přehledu neví a nemají)
Off topic: Překvapuje mě, že zde potkávám lidi, keré znám ještě z doby předglobalizační a před "proletarizací" internetu. Příjemné.
Ten alkohol a kraťasy, to je jenom vyjádření jejich hlouposti a extrémní neúcty k lidem a zemi, s jinou kulturou a zvyky.
Arabštinu určitě užijete. Na Saudskou Arábii jsem si udělal zatím jen přibližný náhled jak a co bych tam rád viděl, ale zatím na to nijak nepospíchám. Letenky na příští rok nemám zatím žádné, navíc s dětmi často beztak končím v autě...ono je to tak nějak po Evropě i pohodlnější a můžeme vymetat různý zapomenutý kouty. SA není rozhodně levná, ale nemyslím si, že by to byl až tak velký problém. Až přijde čas, tak si to rád odžiju a vychutnám, i když to nebude zrovna v "cestujlevně" stylu ;-).
Hezký večer do Jižních Čech přeji.
Ten alkohol a kraťasy, to je jenom vyjádření jejich hlouposti a extrémní neúcty k lidem a zemi, s jinou kulturou a zvyky.
Arabštinu určitě užijete. Na Saudskou Arábii jsem si udělal zatím jen přibližný náhled jak a co bych tam rád viděl, ale zatím na to nijak nepospíchám. Letenky na příští rok nemám zatím žádné, navíc s dětmi často beztak končím v autě...ono je to tak nějak po Evropě i pohodlnější a můžeme vymetat různý zapomenutý kouty. SA není rozhodně levná, ale nemyslím si, že by to byl až tak velký problém. Až přijde čas, tak si to rád odžiju a vychutnám, i když to nebude zrovna v "cestujlevně" stylu ;-).
Hezký večer do Jižních Čech přeji.
Parádička!
Parádička!
Ako uz niekto spomenul, ďalší dôvod preco ma Iran laka :-)
Monika, urobili ste chute, nielen cestovateľské. Pekny clanok.
Ako uz niekto spomenul, ďalší dôvod preco ma Iran laka :-)
Monika, urobili ste chute, nielen cestovateľské. Pekny clanok.