#Corona Mallorca, aneb šílená dovolená s pěti holkami

Myslím, že nejsem jediný, kdo měl v posledních měsících nutkání sbalit batoh a vypadnout. Z jedné strany karanténa, z druhé roušky. Neustálý kolotoč omezení, které přímo dusí Vaše cestovatelské touhy a ruší již naplánované cesty.

Poslední týden v srpnu jsem si řekl “A dost!” Rozhodl jsem se koupit letenky na Mallorcu a prostě v září odletět i za cenu, že budu muset do karantény, nebo zaplatit test na covid a riskovat. Využil jsem cestovatelskou seznamku na Facebooku, kdy na inzerát, ve kterém byly uvedeny jednoznačné podmínky: „Hledáme dobrodružné frajery nebo frajerky s kladným vztahem k alkoholu, po kterém nás napadnou samé dobré (špatné) nápady“ zareagovalo mnoho lidí. Překvapivě rychle se ale ozvalo 5 neznámých holek, které do toho šly spolu se mnou a mým kamarádem, aniž by nás předtím viděly.

Letenky koupené, hamaky zabalené, tak se uvidíme v Praze! Geniální nápad poznat se den před odletem se proměnil v moji největší kocovinu za celou dovolenou. Plán dát si pár drinků před spaním se vymkl kontrole a my jsme po nonstop večeru plném rumu, šipek a stolního fotbálku jeli na letiště. Tam jsme naše setkání slavnostně zapili šampaňským a odletěli.

Na Mallorce jsme měli v plánu spát na plážích v hamakách a projet celý ostrov autem. Právě v autě začaly první komplikace s našimi princeznami. Věřím, že většina mužů, co teď čtou tento článek si říká „dva kluci na pět holek? To je sen každého chlapa!“ To jsem si říkal taky kámo, ale pak to začalo…

Vím, jak je těžké cestovat se ženou, ale co když jich máte rovnou pět? Jedna slečna chce zapnout klimatizaci, druhá ji chce naopak vypnout. Třetí by byla nejraději, kdybychom měli pouze otevřená okénka. Čtvrtá by ráda zpívala české hity, takže chtěla zesílit hudbu, ale pátá mi křičela do ucha, že ji z toho bolí hlava a rádio zeslabovala. Takhle to bylo pořád dokola! Nebylo jiné záchrany než kubánský rum, který byl nejlepším lékem na všechny estrapády. Sice to žádný problém nevyřešilo, ale propil jsem se do bodu, kdy mi bylo všechno jedno.

Aby toho nebylo málo, některým z naší výpravy se podařilo zabloudit, dokonce i dvakrát za jeden den. Je jedno, že se jednou kouknete a jdou 10 metrů za vámi. Za 5 minut je vše jinak a vy v 1 hodinu ráno běháte po útesech a hledáte ztracené princezny v džungli. Právě u této džungle byla nejkrásnější pláž, kterou jsme navštívili: Platja des Coll Baix. Úžasná zátoka, ve které jsme se omámeni vínem koupali nazí v moři, které se třpytilo měsíční září, jako by nám někdo nahoře chtěl svítit. Tento téměř dokonalý moment měl pouze jeden háček. Nejsme úplně žáby rosničky a po pár hodinách nás zastihla neuvěřitelná průtrž mračen. Nejdříve jsme leželi se slovy „to zaspíme“, ale nakonec jsme se vydali na 30 minutovou cestu zpátky k autu. Cestu, ne příliš bezpečným terénem, místy po útesu v dešti a ve tmě pouze s čelovkou na hlavě zvládly holky na výbornou a bez úrazu, čímž mě opravdu překvapily.

Bohužel veškerá naše výbava: spacáky, hamaky byly nasáklé vodou a my tak byli nuceni pronajmout si na další dny hotel (450 Kč/noc u pláže, s balkonem a výhledem na moře). Zde jsme opět „náhodou“ objevili vstup na střechu hotelu, která nabízela úchvatný noční výhled na osvícené město a pláže Porto Crista. Protože jsme si chtěli užít trošku adrenalinové zábavy, využili jsme služeb místního instruktora a vydali se na dobrodružnou plavbu na kajacích k utajeným jeskyním a plážím Mallorky. Za cenu 45 eur/osoba se toto dobrodružství, které trvalo tři hodiny včetně instruktáže vyplatilo do posledního centu. ♥

Kayky

Dalšími dvěma body z Mallorky, které nás uchvátily a přitom nejsou tak profláklé jsou: Puig den Galileu - vrchol v nadmořské výšce 1195m, který nabízí úžasné panoramata do širokého okolí a je součástí slavné GR221. Vede k němu poměrně dostupná trasa z městečka Lluc. (Trasa tam a zpět trvala cca 4 hodiny). Druhým bodem je nádherná skrytá vyhlídka Torre de Cala en Basset kousek od ostrova Sa Dragonera. I k této vyhlídce Vás čeká půlhodinová procházka lesem.

Puig den GAlileu - GR221

Nebudu psát, jak vše probíhalo hladce, bez komplikací a vše klapalo, jak švýcarské hodinky. Párkrát jsme se chytli, neshodli. Ono taky 5 holek, kdy každá ví, co chce, i když neví, co chce, spolu s mou občas výbušnou povahou ke vzájemné konfrontaci přímo vybízí. Na otázky typu „Jaký tam bude výhled na těch horách?“, nebo „Máme si brát plavky?” při plánu jít na pláž, mi zůstával rozum stát. Ale byla to jízda jako hrom! Každý večer jsme poseděli, popili, pokecali a něco zahráli. Jeden večer jsme se pohádali u hry Activity, druhý u karet a třetí koukali na La casa de papel, nebo si vyprávěli své první intimní chvilky a trapasy, jako v poradně Bravíčka. Spali jsme 5 hodin, denně chodili desítky tisíc kroků, stavěli na pláži bábovičky, většinu holek sice sežrali komáři, ale všichni jsme si to patřičně užili!

Cestování s lidmi, které jste nikdy předtím neviděli má spoustu výhod. Máte si o čem povídat, protože se poznáváte. Zároveň už toho člověka třeba nikdy neuvidíte, pokud si nesednete. Ale věřte, jen blázen by jel na blind s partou, co nikdy neviděl! A když se takových bláznů sejde rovnou sedm na jednom místě, je to jeden velký punkový úlet plný zážitků na celý život, kdy některé z nich nejsou ani publikovatelné. Po návratu do ČR jsme ve FN Motol absolvovali povinný test na Covid (pokud se vracíte ze země s povinností testu, nespoléhejte na odběrové místo na letišti, budete tam čekat celý den) s jednoznačným výsledkem pro celou výpravu – NEGATIVNÍ.

To je moje bábovička!

V současné době je cestování složitější. Mnoho lidí z okolí nás odrazovalo, že riskujeme, že se nakazíme Covidem, že na Mallorce odhánějí vrtulníkem turisty z pláží atd. Ale my už nechtěli čekat, už jsme se doma nechali strašit Covidem půl roku. Báli jsme se, ale podstoupili jsme to riziko a nepřipouštěli si ho. Chtěli jsme aspoň na chvilku cítit zase ten pocit svobody, možnosti dělat si, co se nám zrovna zlíbí. Roušky jsme nosili, dbali na odstup a drželi se dále od lidí. Žádné vyhánění z barů nebo pláží jsme nezažili. To se dočtete na webu od lidí, kteří jsou na Mallorce maximálně přes Google maps, nikoliv osobně. Měli jsme možnost zažít nezapomenutelnou Mallorcu bez lidí. Mallorca nám dala možnost zažít něco, co se většině už nepoštěstí. Potkali jsme lidi, kteří možná budou dále součástí našich životů. Ano, riskovali jsme, ale o tom život je, ne? Máte strach riskovat? Zkuste denní rutinu a stereotyp, ten pro Vás bude smrtící. Ne bláznivá dovolená s ještě bláznivějšími holkami na Mallorce…

Děkuji, že můžu♥

Bc. Petr Ceh