Dánské antihygge

Kamarád mi v červnu vyprávěl o jeho zkušenosti s dobrovolnictvím  v Německu. Postupně se mi tato idea rozležela  v hlavě a rozhodl jsem se ji uskutečnit. Koupení vlaku do Prahy. Koupení autobusu do Kodaně, protože s velkou slevou to byl lepší kauf než od Horsta. Navíc dražší letadlo mělo v ceně jen příruční zavazadlo, na rozdíl od 20kg ve Flixbusu. Všemu předcházelo nalezení vhodných hostitelů na webu helpx.com. Nakonec jsem si zaplatil členství tady, protože je to na 2 roky na rozdíl od workaway,...Důvody tedy čistě ekonomické.

Vedle si sedl cca dvacetiletý Vietnamec. Při jízdě zařezával jako dřevo. Jeho noha byla nevyzpytatelná. Po třetím kopnutí mi došla trpělivost a šťournul jsem ho do žeber. Stále nic. Po Drážďanech ho nahradil Němec, kterému bychom pracovně mohli říkat Smraďoch. Voněl hůř než tři tabákové fabriky, a když zrovna tabák nekouřil, alespoň ho žvýkal. Na trajektu jsem se vzdal ideje relaxace v autobusu na dobro.  Na místo toho jsem si užíval vlahý severní vichr.

"Kola všude!" byla moje první myšlenka v Kodani. Možná je to kvůli drahému benzínu, každopádně to sem skvěle sedí. Místa troubení aut slyšíte libozvučný jekot cyklistů, ať se klidíte z cesty. Nic naplat, koupit rychle předražené jízdenky do Faxe Ladeplads. Tam už na mě čekají dvě učitelky z Itálie a jejich dodávka aka kraksna 50 let za zenitem. Stihneme se ještě dvakrát ztratit. V tu ránu spatřím DRH Lindersvold. Školu, kde budu dva týdny pomáhat. Hned po příjezdu se seznamuji se zbytkem osazenstva ze všech koutů planety. Súdán, Maroko, Švédsko,...Divím se až snad kde jsou lidi z Jižní Osetie, Banánistánu  či Moravalandu.  Jediný další dobrovolník je Benjamin z Hamburku, jenž za mě stihl udělat skoro všechno. Ptám se ho na uprchlickou krizi. S divným úsměvem mi pustí video z morbidních protestů v Hamburku. Možná bych měl jít spát.

Za chvíli to bude už jen: "chčije a chčije"

Práce jsou hlavně okolo zahrady. Pálení plevelu, stříhání jabloní, sečení trávy. Nakouknu i do kuchyně a pomůžu s krájením cukety. Mělo by se pracovat 5-6 hodin denně, ale je tady tak málo věcí co dělat, že to nakonec vychází na 2-3 denně.  Po obědě si vždy půjčuji kolo a vyrážím za sedmero horami. Bicykl je bohužel dětský, tudíž zadnice trpí a kolena taky tak.  Nic se ale nevyrovná vychlazenému pivu a prázdným plážímv okolí. Voda je osvěžující, což znamená, že až vám začnou modrat rty je na čase vylézt ven. 

Chill

Loď z betonu jako bývalá restaurace

Zvládnu tak prozkoumat rozsáhlé oblasti nedaleko Praesto fjordu. Ještě před obědem k nám jednoho dne přijede vysokoškolský učitel z Chile jménem Gonzalez. Hned všechny zatáhne do hovoru a pozve nás k němu domů na menší oslavu. Zamířím jen já s Benjaminem, ostatní mají práci. Má rodinný domek ve Faxe. Jako dárek mu dám zpola vypitého Jagermeistera  z Čech. Přijímá to s úsměvem a donáší Carlsbergy. Muzika hraje, lidi se baví.  Benjamin chrchlí hlášky typu:"Alkohol macht frei!" Když se Gonzalo začne motat nejen v rytmu hudby, dojde mi, že pro dnešek už bylo  zábavy dost. Pobereme kola a vyrazíme do centra města. Hraje tady mně neznámá kapela. Veřejné záchody jsou snad horší než v Praze. Zato dánské holky jsou snad ty nejhezčí na světě. Dáváme se tady s jednou partou do řeči. 

Po notné chvíli a o pár pivek dál  se zjevím u další party s přenosným reprákem. Hudba není nejhorší, zatím mi uši nekrvácí. Alkohol mezi mladistvými teče proudem. Malý Dán se mě zeptá odkud jsem. Česko zná, v Praze se prý ožral. Výborně. Dneska mu to vrátím. Dánské techno už omrzelo. Běžíme s  Benjaminem vyzkoušet dumpster diving. Kromě čehosi hnědého rozpatlaného na spodku víka z kontejneru nacházíme jen prošlé mléko a igelitový pytlík se svíjejícími se červy a masem. Šlapeme na kole za svitu mobilu do školy.

Relax

Gonzalez je pohodář.

Haribo továrna

Dnes se v Kodani pořádá protest pod záštitou organizace Extinction Rebellion. Někteří lidé z Lindersvoldu se účastní, tak se svezu s nimi. Blokují most se zdviženými transparenty. Postávání není moje oblíbená kratochvíle, projdu si raději část Kodaně. Mám u sebe i hodně PETek na vrácení. Utržené peníze padnou za německé pivo a mířím k fortu Kastellet. Posvačím v trávě a snažím se užívat si přítomný okamžik, když si pes začne nedaleko vykonávat potřebu. Nastal čas projít ještě pár zajímavých památek jako malá mořská víla , Gefionova kašna, GMO mořská víla atd... Ale to už tady beztak popisovalo hodně Kryštofů Kolumbů přede mnou. Jinak velice doporučuji webovku atlasobscura.com na netradiční místa. 

Bylo u ní narváno.

Celkově jsem si pobyt velice užil a neutratil jsem skoro nic. Ve škole byly i snídaně ve formě švédských (čti dánských) stolů, dále plnohodnotné obědy a večeře. Trochu času jsem taky strávil sledováním seriálů na promítačce ve společenské místnosti. Btw hlavní orientace školy je na výcvik dobrovolníků, kteří jezdí do Indie, Mosambiku atd. pomáhat dětem se vzděláním. Poznal jsem také hodně zajímavých lidí a dokonce navštívil i část Kodaně jménem Christiania proslulou marihuanou a squatem.  Po cestě zpátky mi tedy spánek přerušili už jen bujaří fanoušci fotbalu nastupující v Roztoku.