Den v Černobylu
Cestopis je z roku 2018, seriál Černobyl natočili v roce 2019.
Cestopis z roku 2018 napsala IvanaBl
Tenhle cestopis nebude ani vtipný, ani praktický, ani super. Tohle místo nebylo nikdy mým cestovatelským snem. Seběhlo se to ale podobně jako vždy. Jednou přišel Luky domů z práce, usmívá se a říká mi svoji oblíbenou hlášku z Pelíšků: „Znáš Kyjev? To ti je nádherný město! Všechno nový, krásný...“ Našel totiž levné víkendové letenky do Kyjeva a na Ukrajině jsme ještě nebyli. A když jsem souhlasila s Kyjevem, začal s Černobylem. Nevěděla jsem ani, že se tam může. Ale pamatuji si, když vybuchl. Respektive - když nám pár dní po výbuchu přiznali, že vybuchl. Bylo mi 15 let. Nikdo nic nevěděl a všichni měli strach.
Černobyl - duben 1986
26.4.1986 v 01:23:43 moskevského času odhodila mohutná parní expanze víko reaktoru č.4 v černobylské jaderné elektrárně a vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Okolí reaktoru bylo kontaminováno radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí.
Cesium 137 s poločasem rozpadu 30 let se uvolnilo do ovzduší, vznikl radioaktivní mrak, který následně zamořil značnou část Evropy a Asie. Následky zamoření jsou u nás prokazatelné i dnes.
Černobyl - duben 2018 (32 let poté)
V Kyjevě na nás čeká dodávka místní "cestovky", která nás odveze do Černobylu. Před cestou dostáváme jednoduché instrukce (dlouhé oblečení, na nic nesahat, nic nejíst, nepít) a taky nám půjčují dozimetr, abychom si mohli v průběhu dne kdekoliv sami změřit sílu radioaktivního záření. I 32 let po tragédii smí do oblasti Černobylu pouze zaměstnanci a exkurze.
Po 2,5 hodinách jízdy, jedné krátké zastávce a několika policejních a vojenských kontrolách mezi zónami přijíždíme přímo k reaktoru č.4 jaderné elektrárny Černobyl. Právě zde došlo v noci 26.4.1986 během technické zkoušky k masivnímu výbuchu. Příčinou havárie byla kombinace lidských chyb a nestability reaktoru. Po explozi byla 500000x překročena horní norma radiace. Nyní je nad reaktorem postaven 110 metrů vysoký ochranný železobetonový sarkofág vážící 36000 tun. Stál 2 miliardy dolarů a životnost má 100 let.
Co se děje pod sarkofágem? Mix více než 100 tun uranu, 1 tuny plutonia a dalších vysoce radioaktivních látek mezi sebou stále reagují a nikdo vlastně pořádně neví jak. Stejně tak se neví, v jakém jsou látky skupenství.
Vstup do černobylské zóny
Černobyl, zóna 1
Železobetonem přikrytý reaktor č. 4
Reaktor 4 - sarkofág
Další zastávka. Dříve supertajný vojenský radar DUGA (140m x 500m), též nazýván “Oko Moskvy”. V době studené války byl namířen na západ a sloužil pro špionáž a detekci balistických střel vypuštěných na Sovětský Svaz. Sověti do monstrózní stavby investovali 7 miliard rublů, tedy dvojnásobek toho, co stála samotná černobylská elektrárna. Signály z radaru byly zdrojem mnoha spekulací. Některé vedly až k teoriím, že Sovětský Svaz experimentuje s přístroji na ovládání mysli nebo k řízení počasí.
Příjezd k radaru
Příjezd k radaru
Příjezd k radaru
Vojenský radar DUGA
Vojenský radar DUGA
Mechy a půda doposud ukazují vysoká čísla radiace
Pripjať - město duchů
Pripjať byla na svou dobu velmi moderní město ležící pouze 3 km od černobylské jaderné elektrárny. Byla budována od roku 1970 až do výbuchu právě pro její zaměstnance. Přezdívalo se jí "město mladých" pro nízký věkový průměr obyvatelstva. Po evakuaci město uzavřeli, obehnali jej ostnatým drátem a začali s dekontaminací. Dnes se Pripjati říká "město duchů". Nikdo už nedokáže spočítat, kolik lidí zemřelo na nemoci z ozáření (oficiálně se stále uvádí 31) na Ukrajině, v Rusku a především Bělorusku, kde radiace zasáhla nejvíce. Následky tragédie nesou obyvatelé a jejich potomci dodnes. Jen nemocí štítné žlázy trpí dnes v Bělorusku přes 40 tisíc dětí, na 100000 obyvatel je zde 6000 onkologických pacientů!
Pripjať byla založena v roce 1970
Noviny z roku 1970
V roce 1986 moderní sídliště Pripjať pro 50000 lidí
Jeden z domů na sídlišti
Magazin (obchod)
Normální hodnota je 0,12
50000 obyvatel města Pripjať strávilo slunečné sobotní odpoledne den po výbuchu venku, obklopeno radiací 400krát vyšší než je horní hranice normy. Město začali evakuovat až 36 hodin po výbuchu! Do té doby obyvatelé nic netušili a někteří se dokonce chodili dívat na most na hořící elektrárnu. Většina z těchto lidí zemřela do 5 let na následky ozáření, ostatní mají trvalé následky. Během 2 hodin si tehdy obyvatelé museli sbalit nejnutnější věci a byli 1000 autobusy odvezeni na několik míst SSSR. Při evakuaci všem řekli, že se do svých domovů vrátí za 3 dny, po opravě reaktoru. Nevrátili se už nikdy.
Pripjať - školka
Pripjať - vězení
Pripjať - školka
Opuštěná škola v Pripjati
Okolo černobylského reaktoru vznikla třicetikilometrová neobyvatelná zóna. Některé radioaktivní látky přestanou být aktivní v následujících dvou stoletích. Izotop plutonia, hlavní zdroj černobylského zamoření, ale přestane působit za 24 tisíc let!
V Pripjati bylo jedno, v jakém čísle bydlíte
Vchod
Obyvatelé domu
V jednom z narychlo opuštěných bytů
V jednom z narychlo opuštěných bytů
Těsně po havárii zde pracovalo až 160000 vojáků a hasičů bez ochranných pomůcek. Požár, který vypukl, likvidovali nejdřív hasiči bez jakékoli speciální ochrany. Stejně jako obsluha elektrárny, která se pokoušela obnovit čerpání vody do reaktoru. Enormní dávky radiace dostávaly v průběhu dalších dní, týdnů a měsíců tisíce lidí, kteří se podíleli na likvidaci následků katastrofy. O přesném počtu obětí jaderné havárie se dodnes vedou spory. „Neviditelná smrt“, jak černobylské zóně radiaci přezdívají, zabíjela i děti.
Zvířata byla po katastrofě pobita, lidé evakuováni, nebezpečné předměty a mrtvá těla zabetonovány do země.
Budovy se v Pripjati hroutí, vstup do řady z nich už je zakázaný i nemožný. Všechny budovy mají být během 10 let srovnány se zemí. Největší intenzitu záření jsme naměřili právě v Pripjati - místy až 18 µSv/h (normální hodnota je 0,12) .
Školka v Pripjati
Školka
Budovy se hroutí
Většina odborníků se shoduje v názoru, že neexistuje tak nízká úroveň záření, aby byla úplně bezpečná. Každé, i sebemenší zvýšení radioaktivity, je rizikem pro živé organismy.
Několik příkladů:
- konzumace jednoho banánu vás vystaví 0,1 mikroSv
- jeden rentgen paže znamená jednorázový 1 mikroSv
- během jednoho dne člověk obvykle absorbuje 10 mikroSv
- mamografické vyšetření prsu obnáší 400 mikroSv
- CT vyšetření hrudníku vás vystaví 7 000 mikroSv, tedy 7 mSv (milisievertů)
- nejnižší roční dávka radiace, která prokazatelně zvyšuje riziko rakoviny, je 100 mSv
- dávka radiace, která způsobí symptomy otravy z radiace, pokud je absorbována rychle, je 400 mSv
- smrtelná dávka radiace, kterou člověk nepřežije, je 8 Sv
- bezprostředně po explozi černobylského reaktoru člověk na místě za deset minut vstřebal 50 Sv
(Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/ved...domaci_top)
Policejní stanice
Cela v Pripjati. Poprvé ve skutečném vězení.
Nemocnice Pripjať
Zapsal jsi se dobrovolníkem?
Auto v Pripjati
Učit se, učit se, učit se
Po 2 hodinách v Pripjati to na mě dolehlo. To už by vážně stačilo. Pro tento den i pro zbytek života. Sedla jsem si na radioaktivní lavičku. Přestala jsem fotit. Myslím, že jsme navštívili ještě zbořený bazén a stadion a snad i kino. Na podobném (mnohem menším) sídlišti jsem kdysi bydlela. Měli jsme i podobné prolézačky a dokonce i panenky s malým reprákem na břiše. Nevím, jestli bych se šla dívat na hořící jadernou elektrárnu, jako to udělaly stovky místních obyvatel. Měla jsem toho všeho plnou hlavu a hlavně už jsem chtěla pryč, zpátky do roku 2018 a domů!
Vidět seriál Černobyl o rok později pro mě bylo o to děsivější, že jsem na těchto místech skutečně byla.
Normální hodnota je 0,12
Autobus v Pripjati
Končím
Zóny zasažené Stronciem, Plutoniem a Cesiem 137 s poločasy rozpadu od 30 do 24000 let. Oznámení v československém Rudém právu několik dní po výbuchu.
Zasažené zóny
Rudé právo 1986
Opouštíme (konečně!) Černobyl. Kontrola radiace mezi zónou 1 a 2 a pak další mezi zónou 2 a 3. Za celý den jsme (prý) dostali tolik záření jako při běžném rentgenu.
Kontrola radiace mezi zónou 1 a 2
Kontrola radiace mezi zónou 2 a 3
Dnes žije v oblastech se zamořenou půdou 3,5 mil. lidí...
Jak se ti cestopis líbil?
IvanaBl procestovala 96 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 23 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
To je síla, ty fotky a tak všechno:-( Pamatuju, jak rodiče říkali, že tenkrát v 1986 u nás měli doktoři zakázáno předepisovat jod, aby se nešířila panika, protože se údajně nic moc nestalo (co je na tom pravdy, to netuším).
To je síla, ty fotky a tak všechno:-( Pamatuju, jak rodiče říkali, že tenkrát v 1986 u nás měli doktoři zakázáno předepisovat jod, aby se nešířila panika, protože se údajně nic moc nestalo (co je na tom pravdy, to netuším).
Komunisti u nás tehdy hlásili (když už nemohli úplně tutlat, že vybouchnul Černobyl), že se nic neděje a že u nás nikomu žádný ozáření nehrozí. Pár let poté jsem mluvila s paní, která dělala nějakou družinářku nebo vychovatelku a měla na starost děti z Černobylu, které dostaly nějaký ozdravný prázdninový pobyt v Čechách. Říkala, že to bylo hrozné vidět, jak ty děti i při úplně normálním nenáročném výletě (procházce) do lesa nebo na hrad byly unavené, zadýchávaly se a tekla jim krev z nosu.
Nevím jestli bych se někdy chtěla jet podívat do Černobylu, je to strašná deprese.
Komunisti u nás tehdy hlásili (když už nemohli úplně tutlat, že vybouchnul Černobyl), že se nic neděje a že u nás nikomu žádný ozáření nehrozí. Pár let poté jsem mluvila s paní, která dělala nějakou družinářku nebo vychovatelku a měla na starost děti z Černobylu, které dostaly nějaký ozdravný prázdninový pobyt v Čechách. Říkala, že to bylo hrozné vidět, jak ty děti i při úplně normálním nenáročném výletě (procházce) do lesa nebo na hrad byly unavené, zadýchávaly se a tekla jim krev z nosu.
Nevím jestli bych se někdy chtěla jet podívat do Černobylu, je to strašná deprese.