Deštivá Makedonie

Náročná cesta

Začínáme

Náš výlet začal jako vždy na letišti v 6.15 ráno. Posilnily jsme se kávou a vyrazily ke kontrole. Vše probíhalo hladce. Let do Bruselu byl velmi příjemný a klidný, před 10.00 jsme přistály v Bruselu. 

Měly jsme mezipřistání asi na 5 a půl hodiny. Na tomto letišti jsme už byly a je šílené. Neumím si představit tam celou dobu čekat nad předraženou kávou ze Starbucks.  Na návštěvu Bruselu však nebyl čas, tak jsme se rozhodly navštívit městečko Charleroi, které se nachází asi 20 minut jízdy autobusem od letiště. Četla jsem, že je to nejošklivější město Evropy a nechtělo se mi tomu věřit. Musela jsem si to prověřit. Jednosměrná jízdenka stala 6 euro na osobu. Po návštěvě tohoto města musím konstatovat, že autoři článku, kteří se vyjadřovali k ošklivosti tohoto města, nebyli zřejmě v Mostě. Jedná se o naprosto normální město. Jasné, na dovolenou tady bych to neviděla, ale ošklivé místo si tedy představuju úplně jinak. Ve městě jsme si daly oběd a Wizz air mě klasicky začalo upozorňovat na zpoždění letu.

Kolem půl druhé jsme se vydaly zpět na letiště. Tam jsme si daly ještě kávu a odebraly se ke kontrole. Jenže tam byla strašně dlouhá fronta. Po 15 minutách jsme konečně oskenovaly naši letenku a další půl hodinu strávily u kontroly. Když jsme si myslely, že to máme konečně za sebou, přišla další paráda - a to čekání na kontrolu dokladů. Zde jsme strávily další velmi příjemnou hodinu. Panovalo tam naprosté šílenství. Nikdo nestihal svůj let včetně nás. Odlet se totiž vrátil na původní čas. Let se však nakonec uskutečnil o hodinu později. V 16.30 jsme vzlétly a my věděly, že autobus ze Skopje nemůžeme stihnout. Navíc letadlo bylo plné uječených malých dětí. To nejhorší sedělo za mnou. Maminka byla ten typ, co si myslí "Já jsem matka, kdo je víc". Moje prosby o to, aby mi dítě nekopalo do sedačky, ignorovala. I to, že mě její dítě tahá za vlasy. Korunku tomu nasadil jeho otec, který si myslel, že vynucený pronikavý řev jeho děcka, které mi projíždělo hlavou jako vrtačka, je ta nejzábavnější věc na světě. 

Charleroi

Charleroi

Charleroi

Charleroi

Po necelých 2 hodinách jsme přistály ve Skopje. V 20.00 nám měl jet autobus z města, kam jsme se musely dostat z letiště. Nebyla žádná šance, že bychom ten autobus stihly. Byl to poslední autobus do Ohridu, záměrně jsem dala až poslední, abychom měly hodinu a půl rezervu. Ani ta však nestačila. Musely jsme tedy využít taxi službu. Řidič jel jak blázen, což nám velice pomohlo. Odvezl nás na autobusové nádraží, bylo 19:59. Měly jsme přesně minutu najít a doběhnout náš autobus. Moje máma se zastavila, už nemohla. Já byla sobecky naštvaná na ni, na sebe, na Wizz air i celý vesmír. Stal se však zázrak, Balkánci tolik časy odjezdu neřeší a my ten autobus stihly. Dokonce jsem zvládla koupit i vodu do autobusu. Čekala nás cesta tři hodiny v minibusu, ve kterém svítilo modré světlo a vzduch by se dal krájet. Bylo to hrozné. Každopádně jsme ale byly velice vděčné, že jsme na cestě.

Classic Company

Do Ohridu jsme dorazily v 23.00 a byly jsme absolutně grogy. Na zastávce nás vyzvednul tatínek majitelky a dovezl nás do asi 5 km vzdáleného ubytování. Náš apartmán neměl chybu. Byl tak čistý, že bychom mohly jíst z podlahy. Měl krásnou terasu a jelikož jsme byly na kopci, měly jsme Ohridské jezero jako na dlani. Byla to opravdu nádhera. V tu chvíli nás ale zajímala jen sprcha a postel. Ta nádhera v podobě výhledu na jezero nás ohromila až ráno po vytažení žaluzií.

Plavba lodí

Výhled z terasy

Druhý den na nás čekala plavba na lodi. Plavba začínala v 10.00, my už však v 8.00 byly připraveny na zážitky. Den jsme začaly snídaní u jezera. Městečko Ohrid je opravdu moc pěkné. Jediné, co mě velmi mrzelo, byl neposčet osamělých a vyhublých koček a pár psů. V průběhu pobytu jsme kupovaly konzervy a zvířata krmily.

Cesta do přístavu

Snídaně

Sveta Sofia po cestě

Cílem naší plavby byl St. Naum, čekala nás ale ještě zastávka v Zátoce kostí. Jedná se o repliku chatrčí ze 12.století před našim letopočtem. Na prohlídku jsme měly 30 minut, vstup stal 150 MKD a bylo to velmi zajímavé. Pod námi jezero s průzračnou vodou nabízelo krásné pohledy na ryby a dokonce  i vodního hada. 

Zátoka kostí

Dorazily jsme do cíle. Plavba i s prohlídkou zátoky kostí trvala 2 hodiny. Zde jsme měly čas 3 hodiny. Do kláštera jsme se podívat nešly, prohlédly jsme si ho pouze zvenku. Okolí zdobilo několik pávů. 

Poté jsme vyrazily na oběd. Zde jsme udělaly chybu, nechaly jsme se zlákat na nádherné posezení na pláži, díky čemuž nelituji návštěvy této restaurace. Místo a výhled to byl opravdu skvostný. Jídlo se však bohužel nevyvedlo.    Poté jsme se procházely a poslední hodinku strávily nad skleničkou vína v jedné zahradní restauraci, která byla i útočištěm pro želvy. Člověk musel dávat velký pozor, kam šlape. 

St. Naum

St. Naum

Posezení v restauraci

Ve tři odpoledne nás čekala plavba zpět do města a také nás potkal první slejvák, který se nás držel až do dalšího rána. Po návratu do města jsme se vydaly na večeři a poté ještě do centra nakoupit. 

Večeře

Courání městem

Ráno jsme vyrazily na kostel sv. Jovan Kaneo, která je v Ohridu asi nejznámější a vyjede vám snad na každém obrázku po zadání Ohridu do vyhledávače. Je tam opravdu moc hezky, jezero mate jako na dlani. 

Poté jsme šly na molo nad jezerem, které na obrázcích vypadá krásně, ale ve skutečnosti spíše zklamání. Čekala jsem více. Po mole přesun na snídani, která byla výborná. 

Po snídani jsme se couraly uličkami města, kde je nespočet obchůdků, takže jsme kupovaly suvenýry a oblečení, které je levnější než u nás. V centru jsme strávily asi 2 hodiny. Je zde i mešita a poměrně dost malých arabských žebrajících dětí. Hotovost jsme u sebe neměly, takže jsme jednoho chlapce obdarovaly alespoň jídlem, co jsme u sebe měly. 

Poté jsme zamířily do antického divadla, kde jsme na chvíli poseděly na schodech a po nějaké době se vrátily na pokoj si odpočinout. 

V 19.00 nám měla začínat plavba při západu slunce na stejné lodi jako včera. Bohužel však pršelo a nahoře se nedalo sedět. V podpalubí se nám být nechtělo. Okna byla moc vysoká a nebylo tak moc vidět ven. Plavbu jsme tedy nechaly být a vydaly se do přilehlé restaurace s živou hudbou a večer strávily nad vínem, s kočičkou pod stolem za poslechu krásné hudby. 

Skopje

Další den nás již čekalo rozloučení s Ohridem a přesun na autobusovou zastávku. Byla před námi cesta do Skopje. Jely jsme stejnou společnosti jako sem, tentokrát však přijel klasicky velký autobus a byl příšerně špinavý. Byly jsme ale rády, že přijel, podle recenzi hodněkrát vůbec nedorazil. 

Již cestou sem jsem si všímala více a více opuštěných psů. Krajina kolem však byla úchvatná, bohužel to kazilo velké množství pohozených odpadků a bylo mi z toho celkem smutno.

V půl jedné jsme dorazily do Skopje a následoval přesun do ubytování, kam jsme se nechaly svézt taxíkem za 100 MKD. Měly jsme pronajatý byt v mrakodrapu. Náš byt se nacházel v 15.podlaží a byl opravdu nádherný. Svůj poslední den v Makedonii jsme ale nechtěly trávit v bytě a vydaly se tedy do města. 

Upřímně mně Skopje tolik nenadchla. Protékající řeka Vardar je velmi špinavá. Na Kamenném mostě je velké množství žebrajících dětí kolem 4 let, dále ženy, jedna z nich měla své mimino v krabici. Nebylo to hezké. Starý bazar mně také nijak neoslovil. Ve městě jsme byly asi 3 hodiny a poté se rozhodly jít zpět do ubytování. Čekalo nás velmi brzké vstávání. 

Cestou zpět jsme potkaly odpočívajícího psa, chtěly jsme mu nalít vodu a pod stromy našly dřevěnou boudu s matrací a miskami na žrádlo a vodu. Velmi nás to dojalo. Osud tohoto psa nebyl obyvatelům domu, před kterým ležel, lhostejný. 

Zastavily jsme se ještě v moc hezkém a zajímavém kostele. Jeho vnitřek zdobily opravdu krásné malby. Večer jsme už balily batohy a loučily se s městem výhledem z okna, 

Skopje

Skopje

Skopje

Skopje

Skopje

Bratislava

Musely jsme vstávat ve 3.30, abychom vše zvládly. Taxikář, kterého jsme si objednaly předem přes Booking, dorazil ve 4.20 a odvezl nás na letiště. Zde vše probíhalo poměrně hladce, uječené několika měsíční dítě mi "krášlilo" ráno. Samozřejmě si tato paní nesedla v letadle nikam jinam, než vedle mě. Dítě mělo hysterák, kopalo nožičkama a vážně jsem už byla rozčílená. Ať si o mně každý myslí, co chce, ale já na to v 6.30 opravdu neměla náladu. Paní to z mého výrazu asi pochopila a sedla si jinam, kde bylo volno. Letadlo vzlétlo a v 8:10 jsme přistály v Bratislavě.

Na Bratislavu jsme měly asi 3 hodiny, tak jsme si ji prošly a poté se vrátily na nádraží a nechaly se odvézt domů.