DEVONEM PO SVÝCH A SAMA 6- Z bláta do louže

ILFRACOMBE

Po třech krásných dnech se hlásí opět období dešťů. Vzhledem k tomu, že letos v Anglii prší prakticky pořád, považuji tři relativně suché dny za učiněný zázrak! Náhradní pláštěnku za tu, kterou jsem hned první den roztrhala, jsem předešlého dne sehnala. Je to ale jenom takový kus igelitu, trochu se obávám, že na požadovanou funkci bude stačit jen tak tak. A tak pro jistotu zkracuji 17km trasu napolovic a první část cesty, která stejně vede podél hlavní silnice, absolvuji autobusem. Nebe vypadá hrozivě už od rána. Dvě hodiny pohybu na čerstvém vzduchu, dešti a větru mi musí stačit. A třeba ani pršet nebude.... Co... ?

Combe Martin po ránu

Ilfracombe by mohlo být zajímavé městečko. Je tady krásný přístav s pláží a majákem, spousta kavárniček, malebné kostelíky v tom pravém anglickém stylu a promenáda podél pobřeží. Co mě moc nezaujalo, je místní divadlo, vypadá jako výjev, který se před vámi otevírá, když přijíždíte vlakem do Dětmarovic. Já si užila hlavně místní pohostinnost. Sotva jsem vystoupila z autobusu, začalo krápat. Inu, když v Anglii hlásí déšť, tak se na to člověk může stoprocentně spolehnout. Takže jsem elegantně zaplula do prvního podniku, který mi mohl nabídnout kompletní anglickou snídani a zbytek dopoledne jsem strávila tam a sbírala sílu k dnešnímu pochodu.

Swiss Cottage Cafe v Ilfracombe

Opulentní brunch

V Ilfracombe začíná pršet

Dětmarovice? Nikoliv - Ilfracombe :)

Původně jsem měla v plánu alespoň trochu se po Ilfracombe projít, ale rozfoukalo se a začalo nepříjemně mžít, takzvaný drizzle v celé své kráse. Takže mě město ani trochu neláká. Vyrážím tedy opět do divočiny. I přes nepřízeň počasí potkávám docela dost lidí, kteří se vydali na vycházku stejně jako já, ale vlastně proč ne! Nakonec jak praví norské přísloví - není špatné počasí, jen špatně oblečený člověk. A tak se v pláštěnce brodím mokrou trávou, výhled vesměs žádný, jednak že se mi mlží brýle a taky padla mlha všude okolo. Dost se to podobá prvnímu dni na trase. Takže vlastně ani moc netuším, kudy jdu. Dohlédnu sotva k prvním vlnám pod útesy, dokonce i racci sedí někde pod převisem a jsou zticha. Když čvachtám skrz vesnici Lee, už mám zase chuť to zabalit. Mokro v botách, mokro pod pláštěnkou, tuším, že bude mokro i v batohu. Lije slušně. To je život. To je Anglie.

Kdesi mezi Ilfracombe a Lee

V Lee lejeeee

Když kolem 15 hodiny v rekordním čase (to asi že jsem nic nefotila), zato komplet mokrá přicházím do kempu Damage Barton, pořád ještě leje. Rozdělávat si v tomhle počasí stan je prakticky nemožné, pokud nechci posléze likvidovat jezero na podlaze. Divím se, že na mně ještě nerostou houby, podmínky by měly dokonalé! Základnu rozbíjím v předsíni místních umýváren, je tady relativně sucho a teplo. Kolemjdoucí se občas zastaví na kus řeči, prohodí pár soucitných slov, nabídnou pomoc, jsou tady prostě moc fajn lidé :)

Damage Barton campsite, pořád leje

Přes noc se mi podařilo jakž tak uschnout (s výjimkou bot, beznadějné). Ráno jako bych se probudila do jiného světa, stan se mi leskne slunečními paprsky, jen pár mraků nad obzorem připomíná, že kdysi pršelo. Ale to už je zapomenuto a prominuto. Protože dneska se vydávám kolem tří monolitů směrem k majáku Bull Point. Monolity mě trošku zklamaly. Přestože jsou zaznačeny i na mapách.cz na spojnici mezi kempem Damage Barton a pobřežím, ve skutečnosti jsem je nikde nezahlédla, i když jsem procházela (prý) těsně okolo nich. Asi to byly jen nějaké malé šutýrky schované v trávě. Jakmile se ale napojuji na stezku, jsem zase zpátky ve svém světě plném útesů, racků, vlnícího se moře a slaného vzduchu. Včerejší déšť je minulost.

Damage Barton ráno - jiný svět

Damage Barton

Damage cliffs

MORTEHOE

Pěšina se klikatí podél rozeklaného pobřeží. Je to jak na houpačce, do kopce, z kopce. Výhled se dlouhou dobu nemění. Ale to mi nevadí. Je tady krásně. Sotva obejdu útesy Damage Cliffs, pod kopcem na mě vykoukne maják Bull Point. Je to skoro až kýčovité, jak sem krásně zapadá. Není kdovíjak veliký, ale je posazený na vysokých útesech, takže to určitě stačí. Dneska už se dá také pronajmout jako bydlení na prázdniny. Pořád ale uvažuju, proč se v názvech okolních prvků pořád opakuje slovíčko damage ...

Jestli ono to nebude kvůli místnímu pobřeží, které je poseté skalisky. Když teď procházím kolem, většina jich trčí z pláží, ale předpokládám, že za přílivu jsou pěkně schovaná pod vodou a zákeřně číhají na nic netušící námořníky. Například v zátoce Rockham bay můžete - pokud máte štěstí a dobré oko - zahlédnout zbytečky vraku lodi SS Collier, která tady nedobrovolně zakotvila v lednu roku 1914. Mně se ji najít nepodařilo. Ale věřím, že budete mít větší štěstí!!!