DEVONEM PO SVÝCH A SAMA 7- Jako v ráji
Jak jsem se zbláznila a vydala se pěšky a sama s batohem na zádech na pochod po South West Coast Path - červenec 2024
Cestopis z roku 2024 napsala VeronikaJehane
MORTEHOE
Cesta od Rockham bay přes Orewood cove a Whiting cove až k Morte point vede po úbočí skalnatých útesů. Tohle místo se zapichuje do moře jako špička ostrého nože. Skály po různu trčí z mořské hladiny, která se bouřlivě vzdouvá nahoru, dolů, skoro se zdá, jako by spolu moře a skály tančily. A když se pozorně zadíváte, zjistíte, že úzké zátočiny s klidnější vodou jsou poseté oválnými šedými balvánky. Ne ne, zrak vás neklame, ty balvánky opravdu mají ploutve a čumáky a zvědavá očka jako korálky. Já jich napočítala něco kolem deseti, ale okolo mě se ozývají i tipy kolem dvaceti až třiceti kusů. Zdejší vody jsou rájem tuleňů. Připlouvají další a další, z některých jsou vidět jen trojúhelníkové hlavy vystrkující zvědavý čumák těsně nad vlny, další se vyhřívají na kamenech v poledním slunci, jiní se nechávají líně kolébat na hladině průzračného moře. Atmosféru přímořského ráje dokresluje křik racků, všudypřítomné bečení ovcí a plachetnice na obzoru.
Tuleni
Tuleni
Mortehoe point
Morte bay
Protože jsme ale blízko přímořského letoviska Woolacombe, stává se brzy z uzounké pěšiny na útesech pořádná dálnice D1! I tak ale doporučuji zastavit se na samé špičce Mortehoe point a kochat se vlnami, které se o výběžek divoce rozbíjejí na miliony kapiček vodní tříště. Anebo pokud netrpíte mořskou nemocí, je možné vyrazit na výletním člunu prohlédnout si pobřeží z opačné strany, zkusit si zazávodit s tuleni a schválně, kdo bude rychlejší. Na to, jak neohrabaně vypadají, jsou to docela mrštní tvorové a vodou proklouzávají jako lesklé stříbrné šípy!
WOOLACOMBE
Jak se blížíme po D1 k městečku Woolacombe, davy houstnou. Za krásného počasí všichni výletníci vyrážejí na zdravotní procházku k útesům, a ti, co nemají rádi divoké vody, se můžou procházet naboso po téměř 4km dlouhé pláži s čistým zlatým pískem. Je to zároveň i ráj surfařů, dlouhé pláže, vysoké vlny, tohle místo může směle konkurovat vyhlášenému Newquay, které leží dále na jih na stejném pobřeží. Skvělé místo pro letní dovolenou!
Morte bay a Woolacombe
Morte bay
Hortenzie ve Woolacombe
Abych ale pravdu řekla, nás batůžkáře pohled na 4km dlouhou písčitou pláž trochu děsí. Zvlášť pokud naše trasa vede jejím směrem a čeká nás vidina nekonečného náročného pochodu, nohy se boří do písku, jako byste se brodili sirupem, slunce žhne, není se kam schovat a těžký batoh vás stahuje níž a níž, vlastně taková poušť na břehu moře... Děsivá představa, co? Ale u Woolacombe byli tvůrci SWCP milosrdní! Stezka sice vede pískem, ale ne přímo po pláži, stáčí se kousek vedle k písečným dunám, které mají přece jen o poznání pevnější podloží. Takže se tudy dá projít celkem pohodlně.
Písečné duny u Woolacombe lákají k dlouhým procházkám. Za druhé světové války byly sice vážně poničené, ale postupně se vzpamatovaly a dneska jsou domovem spousty travin a květin a celkově je to vlastně pěkná divočina! Odevšad slyšíte zpěv ptáků, výskání dětí na pláži, šumění vln, jen to moře bohužel není vidět, přestože je na dosah. Je totiž skryté za vysokým náspem. Samozřejmě není nic jednoduššího, než jej přelézt, posadit se na vrcholku a kochat se nekonečnými výhledy. Jen dávejte pozor, ať nesednete na hada nebo podobné potvůrky. Já potkala pěkně drzého slepýše, rozvaloval se přes celou pěšinu a chytal bronz. A rozhodně nehodlal uhnout. Tak mi nezbylo nic jiného, než jej chytit za ocas, podrbkat za ušima (mají slepýši uši???) a šoupnout ke kraji cesty, ať ho někdo nezašlápne. Ono je celkem snadné si ho splést s klackem nebo kořeny.
Výhled na moře přes duny
Slepýš
Výhled na moře přes duny
Nad Woolacombem
GEORGEHAM
A tady už se moje cesta s pěšinami SWCP rozděluje. Odbočuji přes kopec k vesničce Georgeham, kde dneska nocuju, zatímco Stezka se stáčí k výběžku Baggy point směrem na Croyde. Moje trasa, jak už to tady bývá dobrým zvykem, vede přímo kolmo do kopce, takže si k večeru cestou do kempu ještě pěkně máknu. Ale za ten výhled to rozhodně stojí.
Georgeham je drobná malebná vesnička typicky anglického typu, roztomilé domečky, potok s kamenným mostkem, tradiční hospůdky a v centru všeho dění kostel s vysokou čtvercovou věží. Kemp Incledon farm leží kousek za vesnicí. Na kopečku, jak jinak. Zázemí je skromné, ale čisté, za živým plotem bučí stádo pasoucího se cheddaru, sluníčko svítí (dokud nezapadne do moře), ve sprchách teče horká voda, co víc si přát. Snad jen to, aby ráno nepršelo.
Kostel sv. Jiří v Georgehamu
Vyšívaná mapa okolí Georgehamu
Georgeham
Výhled ze stanu na Incledon farm - nad babiččiny pletené ponožky nic není
A CO BYLO DÁL?
Ráno samozřejmě leje. Obloha je už zase olověná a můj nos i krk si začínají žít vlastním životem. Nějak už nemám dost psychických sil na to, abych se opět celý den trmáčela ve větru, dešti, bahně, dešti.... Čekalo by mě dnes asi 12km přes Croyde do Sauntonu, kde už se Stezka stáčí po pobřeží k dunám. Tam už jsem ale nemohla pokračovat, protože se dnes musím dostat do Barnstaple, kde moje putování končí. Nakonec se s těžkým srdcem rozhoduji celou trasu odpískat a sednout na autobus už v Georgehamu, protože moje protidešťová výbava není v nejlepší kondici, boty za celou dobu ještě pořádně neuschly a mokrý batoh může smrdět jako mokrý pes. A to není pro následné cestování tak úplně vhodné. Výhledy bych na této trase měla podobné jako včera na Mortehoe point, navíc tentokrát v dešti, mlze a se zamlženýma brýlema. A chodit jen proto, abych chodila.... pro to člověk potřebuje pořádnou dávku nadšení. A to mi už dnes tak nějak schází. Takže si ten výlet po pobřeží realizuji aspoň v autobuse. Výhled je to krásný, ale to deštěm neustále svlažované okno trochu kazí dojem. Ještě že jsem se nevyhecovala a nevydala se na pochod. V teple a suchu je dneska přece jen trochu veseleji. A tak moje putování končí poněkud neslavně na sedadle autobusu. V městečku Barnstaple se odměňuji opulentním obědem a vydávám se složit své pozemské statky do hotelu Yeo Dale. Mám radost, že jsem se dostala do cíle živá a zdravá, ale zároveň pociťuji smutek, že ta úchvatná a obohacující cesta tak rychle skončila. V hotelovém pokoji se ale chechtám jak vyšinutá - teplo, sucho, postel, koberec... Jak málo si vážíme všeho, co máme, poznáme, když to ztratíme. Anebo když to znovu nalezneme ;)
Díky všem mým věrným čtenářům, že jste se mnou došli až sem!!! Snad se vám moje cesta líbila a třeba vás i inspirovala k návštěvě Anglie nebo sólo výpravám. Tak nashledanou zase za rok (rozuměj v létě 2025 ;)
Nepopsatelná radost - v hotelu Yeo Dale!!!
Jak se ti cestopis líbil?
VeronikaJehane procestovala 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj, pročetla jsem si tvoje pěší putování, a klobouk dolů. Trochu jsi mě ale inspirovala to zkusit taky, ale především kvůli nedostatku dovolené ale taky málo zkušenostem s vícedeními přechody bych ráda zkusila tak 4 denní etapu. Chtěla bych letět do Bristolu, tak se chci zeptat, jestli bys neměla třeba v hlavě nějaké doporučení - kudy to vzít, abych prošla nějaký les, útesy, atd. Jde mi hlavně o hezkou přírodu a etapy s co nejméně asfaltem, poly a městy.
Kdyby tě něco napadlo, tak díky.
Ahoj, pročetla jsem si tvoje pěší putování, a klobouk dolů. Trochu jsi mě ale inspirovala to zkusit taky, ale především kvůli nedostatku dovolené ale taky málo zkušenostem s vícedeními přechody bych ráda zkusila tak 4 denní etapu. Chtěla bych letět do Bristolu, tak se chci zeptat, jestli bys neměla třeba v hlavě nějaké doporučení - kudy to vzít, abych prošla nějaký les, útesy, atd. Jde mi hlavně o hezkou přírodu a etapy s co nejméně asfaltem, poly a městy.
Kdyby tě něco napadlo, tak díky.
Ahoj, tak to je super, určitě jdi do toho!!! Já zatím šla jen 3 úseky - Z Mineheadu do Georgehamu, pak z Newquay k St. Just a ze Sennen Cove u Land´s End na Lizard.
Záleží jak se budeš dopravovat. Budeš využívat místní dopravu nebo auto? Autem je samozřejmě všechno rychlejší a dostupnější. Autobusy a vlaky mi to trvalo z Bristolu do Mineheadu asi 4-5 hodin, protože nějaký přímý spoj tam prostě neexistuje. Takže s tímhle je dobré počítat. Jezdí pak celkem přímé busy (Megabus, National Express) do větších měst, př. Exeter, Plymouth, Newquay, Penzance, tak ty se dají třeba využít jako výchozí body. Na východním pobřeží to ale zatím neznám, tak tam nemůžu poradit.
Mně se třeba moc líbil hned ten začátek - z Mineheadu do Combe Martin. Akorát počítej s tím, že prvních cca 25km je fakt pořád lesem a výhledy z útesů začínají až někde za majákem Foreland u Lyntonu. Trasa je dost kopcovitá, takže si tam člověk dost zamaká. V průvodcích se píše, že začátek trasy na západním pobřeží je nejnáročnější a východní pobřeží je zase víc na pohodu.
Další hezká trasa je z Newquay do Gwithian (u Hayle). Tam ale chvilku trvá, než se člověk vymotá z Newquay, tak bych doporučila začít třeba až v další vesničce Crantock nebo Holywell. Navíc okolo měst to vždycky bývá takové turisticky vytíženější. Po trase nejsou ale skoro žádné lesy, více méně jen útesy a zbytky starých dolů - Engine houses, př. Owla u St. Agnes. V zapadajícím slunci vypadají úžasně!!!! Je tady několik krásných dlouhých pláží.
Kousek dál je můj asi nejoblíbenější úsek - ze St. Ives do St. Just. Je to asi nejnáročnější úsek, co jsem zatím šla, ale jsou tam úchvatné útesy, krásné zátoky, je to ale hodně kopcovité a cesta vede i různě přes balvany, co se musí přelézat, no je to fakt makačka. Ale rozhodně stojí za to. Na trase je obrovská spousta dolů, nejznámější je Botallack, opravdový krasavec!!! K němu jsem bohužel nedošla, protože jsem si zvrtla kotník. Je tam fakt potřeba dávat pozor na těch šutrech.
No a na posledním úseku se mi moc líbila trasa Land´s End - Mousehole. Pak dál už začíná aglomerace města Penzance, které je sice samo o sobě krásné letovisko s ostrovním hradem St. Michael´s mount, ale zase okupuje prakticky celý záliv, takže projít tím je dost únavné. Začátek trasy je zase dost kopcovitý, ale zato je tam úplné minimum vesniček, nicméně je tam i pár lesíků. Prostě zase jeden krásný kus země.
Letos se chystám na trasu Bude - Newquay, tak zas určitě přibudou další tipy ;)
Tak snad jsem aspoň trochu pomohla a něco z těch informací se bude hodit. Kdybys chtěla vědět víc nebo poradit nějaké další tipy, např. ohledně dopravy, kempů, atd, klidně napiš, ráda cokoliv zodpovím :)
Ahoj, tak to je super, určitě jdi do toho!!! Já zatím šla jen 3 úseky - Z Mineheadu do Georgehamu, pak z Newquay k St. Just a ze Sennen Cove u Land´s End na Lizard.
Záleží jak se budeš dopravovat. Budeš využívat místní dopravu nebo auto? Autem je samozřejmě všechno rychlejší a dostupnější. Autobusy a vlaky mi to trvalo z Bristolu do Mineheadu asi 4-5 hodin, protože nějaký přímý spoj tam prostě neexistuje. Takže s tímhle je dobré počítat. Jezdí pak celkem přímé busy (Megabus, National Express) do větších měst, př. Exeter, Plymouth, Newquay, Penzance, tak ty se dají třeba využít jako výchozí body. Na východním pobřeží to ale zatím neznám, tak tam nemůžu poradit.
Mně se třeba moc líbil hned ten začátek - z Mineheadu do Combe Martin. Akorát počítej s tím, že prvních cca 25km je fakt pořád lesem a výhledy z útesů začínají až někde za majákem Foreland u Lyntonu. Trasa je dost kopcovitá, takže si tam člověk dost zamaká. V průvodcích se píše, že začátek trasy na západním pobřeží je nejnáročnější a východní pobřeží je zase víc na pohodu.
Další hezká trasa je z Newquay do Gwithian (u Hayle). Tam ale chvilku trvá, než se člověk vymotá z Newquay, tak bych doporučila začít třeba až v další vesničce Crantock nebo Holywell. Navíc okolo měst to vždycky bývá takové turisticky vytíženější. Po trase nejsou ale skoro žádné lesy, více méně jen útesy a zbytky starých dolů - Engine houses, př. Owla u St. Agnes. V zapadajícím slunci vypadají úžasně!!!! Je tady několik krásných dlouhých pláží.
Kousek dál je můj asi nejoblíbenější úsek - ze St. Ives do St. Just. Je to asi nejnáročnější úsek, co jsem zatím šla, ale jsou tam úchvatné útesy, krásné zátoky, je to ale hodně kopcovité a cesta vede i různě přes balvany, co se musí přelézat, no je to fakt makačka. Ale rozhodně stojí za to. Na trase je obrovská spousta dolů, nejznámější je Botallack, opravdový krasavec!!! K němu jsem bohužel nedošla, protože jsem si zvrtla kotník. Je tam fakt potřeba dávat pozor na těch šutrech.
No a na posledním úseku se mi moc líbila trasa Land´s End - Mousehole. Pak dál už začíná aglomerace města Penzance, které je sice samo o sobě krásné letovisko s ostrovním hradem St. Michael´s mount, ale zase okupuje prakticky celý záliv, takže projít tím je dost únavné. Začátek trasy je zase dost kopcovitý, ale zato je tam úplné minimum vesniček, nicméně je tam i pár lesíků. Prostě zase jeden krásný kus země.
Letos se chystám na trasu Bude - Newquay, tak zas určitě přibudou další tipy ;)
Tak snad jsem aspoň trochu pomohla a něco z těch informací se bude hodit. Kdybys chtěla vědět víc nebo poradit nějaké další tipy, např. ohledně dopravy, kempů, atd, klidně napiš, ráda cokoliv zodpovím :)