Do Grónska v červenci
Po třech dlouhých dnech čekání.
Cestopis z roku 2023 napsal Daniel Valchovník
Po třech dlouhých dnech čekání, strávených mezi hotely a letištěm v islandském Reykjavíku, kdy nebe bylo pokryto olověnými mraky a vítr hučel jako rozzuřený bůh Thor, konečně přišel čas na odlet. Díky počasí se mi nedařilo odletět, ale nevzdával jsem to. Právě jsem se vydal vstříc mému dalšímu dobrodružství – z africké Rovníkové Guiney a Gabonu s krátkou zastávkou v Praze, rovnou na výlet k Severnímu polárnímu kruhu mezi grónské ledovce.
Představte si situaci: je léto, doma teploty přesahují 30 stupňů Celsia . Všichni kolem se namáčejí v bazénech, koupou v přehradách, opalují se a já? Mám na sobě svetr, bundu a dlouhé kalhoty. Popravdě – je to tak trochu proti zdravému rozumu, ale pro tyto oblasti je to nejlepší období k cestě. Koneckonců, co by bylo dobrodružství bez trochy šílenosti, že? Jakmile jsem se přiblížil pobřeží Nuuku, mé výchozí destinace, měl jsem pocit, že se ocitám v jiném rozměru. Počasí v tomto městě je totiž něco, co by vás mohlo zaskočit více než jeho název, který je nemožné vyslovit bez mírného koktání. Jeden den se ocitnete v husté mlze, která by mohla konkurovat Londýnskému oparu, teplotou kolem 8 C, a druhý den vás přivítá nejjasnější a nejčistší modrá obloha, s pouhými 12 stupni Celsia.
Nuuk
Grónsko je jako divoký teenager , který se neustále mění. Nikdy nevíte, co přijde další. Jednoho dne je to klidný a tichý mladík, který poslouchá klasickou hudbu, a další den je to neposedný rebel, který hraje na kytaru a tančí v dešti. Ale co to všechno znamená pro lidi, kteří tam žijí? Musí být připraveni na vše. V Grónsku není nic jako "průměrný den". Každý den je novým dobrodružstvím. A to je to, co dělá život v Grónsku vzrušujícím. Když se probudíte, nikdy nevíte, jaký den vás čeká. A právě na polární den D, který má v letních měsících skoro 24hodin jsem čekal. Den, kdy se mraky rozplynuly a otevřely cestu k mým zasněným ledovcům. Když se to stalo, nemohl jsem jinak, než na místě vyskočit radostí. Sakra, snad jsem dokonce i trochu tancoval . Nicméně taneční pohyby v zimním oblečení jsou omezené.
Pak jsme se konečně lodí s australským a americkým párem vydali na cestu. V srdci s neskutečnou radostí a v hlavě s obavami, protože slovo "ledovec"má něco do sebe, co vás nutí respektovat ho. A s tímto pocitem respektu a úžasu jsem se vydal na cestu mezi tyto majestátní ledové kolosy. Z prvního dne na lodi si pamatuji, jak nám kapitán vysvětloval o ledovcích, jak se tvoří, proč jsou některé zabarvené do modra, jiné jsou zcela průzračné, kolik procent ledovce je nad a kolik % pod hladinou a jak se postupně odtrhávají od mateřského ledovce. Bylo fascinující poslouchat ho, jak s vášní a odborností mluví o těchto ledových obrazech, které jsou výsledkem tisíců let přírodního dění. Po pár hodinách a doplutí do stanoviště sem se konečně usadil ve svém glampingovém stanu (ano, to je takový ten luxusní stan s opravdovou postelí, elektrickými kamny a “kadibudkou“), obloha se stala mým vlastním soukromým planetáriem. Hluboká tma byla protnuta tisíci světélkujícími hvězdami. Takto jsem strávil jednu nezapomenutelnou noc, plný zážitků, které se mi vryly do paměti.
Druhý den naše plavba pokračovala mezi ledovými horami, které se zdály tak blízko, že bych se mohl dotknout. Bylo to nádherné a zároveň strašidelné. Dokonce jsme i kus ledovce starého několik tisíc let ochutnali. Já osobně, v rámci svého nekonečného honu za neobvyklými a jedinečnými zážitky. Tenhle ledovcový kus jsme vylovili, nadrtili a pak ho dali do whisky . Proč dáváme led starý několik tisíc let do alkoholu? Důvod je jednoduchý – pro zážitek, pro ten nezapomenutelný okamžik, kdy si můžete užít svůj oblíbený nápoj, obohacený o ledovou krystalickou strukturu, která se tvořila po tisíciletí. Náš grónský průvodce s úsměvem na tváři přistaví naši loď ke zbytku ledovce a začne vybírat kusy ledu. Když se třpytivý kus ledu ocitne v mých rukou, cítím, jak je těžký a studený. Fiske mě ujistí, že to, co držím v rukou, je starší než všechno, co jsem kdy viděl. Je to kus historie, kus zemské minulosti, kus ledu, který byl svědkem dob, kdy jsme my, lidé, ještě nebyli. Pak přichází nejdůležitější část. Fiske kus ledu nadrtí a pak ho dal do whisky . Představte si tu chvíli – chladný, jiskřivý led, který je starší než jakákoliv civilizace, se pomalu rozpouští ve vašem nápoji a vás naplňuje tisíciletou historií. Whisky s ledem z grónského ledovce je něco, co jsem musel vyzkoušet. Je to zážitek, který si budu pamatovat po zbytek života.
Některé z ledovců byly tak monumentální, že jsem se cítil jako mravenec, který zírá na obrovský skalní masiv. Připomnělo mi to, jak je svět nesmírně velký a my, lidské bytosti, jsme jen malou součástí tohoto nádherného univerza. I když jsem se vrátil zpět do teplých dnů našeho letního tropického počasí, moje srdce zůstalo alespoň na chvilku mezi grónskými ledovci. Závěr, cesta na Island a do Grónska byla jako divoká ruleta s matkou přírodou, která nakonec předčila všechna moje očekávání.
Více fotek z mých posledních cest můžeš shlédnout na Instagramu: danvalchovnik
Jak se ti cestopis líbil?
Daniel Valchovník procestoval 172 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jako vždy úžasné dobrodružství a zážitky na odlehlém rozsáhlém ostrově. Počasí nakonec také skvěle vyšlo, což jste zdokumentoval mnoha zářivými fotkami. Věřím, že i ten doušek whisky přišel vhod ...
Zajímavě jste zvolil let z Islandu. Byl snad výhodnější než z domovského Dánska? Odtamtud tam totiž tuším v těchto dnech míří Kačka, jež zřejmě brzy začne publikovat další fotky a storýčka, jak už bývá zvykem.
Ovšem zpět k tomu přechodu z guinejských tropů do království ledu dalekého Severu. Asi byl drsnější. Můžeme se těšit i na nový cestopis či trip report z této měně navštěvované země jménem Rovníková Guinea? A prosím, kde, jak drahé a za jak dlouho jste pořídil nutné vízum?
Jako vždy úžasné dobrodružství a zážitky na odlehlém rozsáhlém ostrově. Počasí nakonec také skvěle vyšlo, což jste zdokumentoval mnoha zářivými fotkami. Věřím, že i ten doušek whisky přišel vhod ...
Zajímavě jste zvolil let z Islandu. Byl snad výhodnější než z domovského Dánska? Odtamtud tam totiž tuším v těchto dnech míří Kačka, jež zřejmě brzy začne publikovat další fotky a storýčka, jak už bývá zvykem.
Ovšem zpět k tomu přechodu z guinejských tropů do království ledu dalekého Severu. Asi byl drsnější. Můžeme se těšit i na nový cestopis či trip report z této měně navštěvované země jménem Rovníková Guinea? A prosím, kde, jak drahé a za jak dlouho jste pořídil nutné vízum?
Dobrý den, Jakube!
Někdy se mě lidé ptají, jak to dělám, jak se mi daří najít ty nejlevnější letenky, že tak cestuji. Ale pravda je taková, že nejlevnější letenky nevyhledávám. Možná to zní namyšleně, časem jsem zjistil, že chci dovolenou začít už na palubě letadla. Do cestování investuji, ne s cílem ušetřit, ale prožít vše naplno a s určitým komfortem i vzhledem k věku:), pokud je to možné. Na cestujlevne, když byl čas, jsem publikoval hlavně zajímavosti, ne ty nejlevnější. Hlavně z toho důvodu, abych cestovatelům ukázal právě i „jiné“ méně známě kouty, které na světě existují a o kterých se píše zřídka. Ne ty ohrané, stále se opakující. Jestli se mi to během šesti let tady podařilo, musí posoudit čtenáři. Grónskem to uzavírám.
Island jsem si zvolil především proto, že se mi tam splnil jeden z mých dalších snů – cestoval jsem se svou přítelkyní po této nádherné zemi, která byla poslední 47 zemí Evropy, která mi chyběla na mém cestovatelském seznamu. Až po cestě na Island, přišlo Grónsko.
Co se týče víz do Rovníkové Guiney, to mi zařizovala organizace Nejzcestovalejších lidí světa, kde jsem členem, a měl tu čest zastupovat na cestovatelském summitu Českou republiku. Byl to jedinečný zážitek, který mi umožnil nejen poznat nové kultury a lidi, ale také šířit jméno naší malé, ale hrdé země.
Cestování je pro mě víc než jen koníček. Je to vášeň, láska, způsob života. Je to cesta, na které se neustále učím a rostu. Ať už jsem v Grónsku, Rovníkové Guiney nebo v Mikronésii, vždy se snažím vychutnat si každou chvíli, každý zážitek. Protože konec konců, to je to, o co v cestování jde. V konečné fázi nejde o levné letenky nebo luxusní hotely, ale hlavně o zážitky, vzpomínky a pocit, že mohu být toho všeho součástí.
At´ se vám tady všem daří a hlavně cestujte!
Dobrý den, Jakube!
Někdy se mě lidé ptají, jak to dělám, jak se mi daří najít ty nejlevnější letenky, že tak cestuji. Ale pravda je taková, že nejlevnější letenky nevyhledávám. Možná to zní namyšleně, časem jsem zjistil, že chci dovolenou začít už na palubě letadla. Do cestování investuji, ne s cílem ušetřit, ale prožít vše naplno a s určitým komfortem i vzhledem k věku:), pokud je to možné. Na cestujlevne, když byl čas, jsem publikoval hlavně zajímavosti, ne ty nejlevnější. Hlavně z toho důvodu, abych cestovatelům ukázal právě i „jiné“ méně známě kouty, které na světě existují a o kterých se píše zřídka. Ne ty ohrané, stále se opakující. Jestli se mi to během šesti let tady podařilo, musí posoudit čtenáři. Grónskem to uzavírám.
Island jsem si zvolil především proto, že se mi tam splnil jeden z mých dalších snů – cestoval jsem se svou přítelkyní po této nádherné zemi, která byla poslední 47 zemí Evropy, která mi chyběla na mém cestovatelském seznamu. Až po cestě na Island, přišlo Grónsko.
Co se týče víz do Rovníkové Guiney, to mi zařizovala organizace Nejzcestovalejších lidí světa, kde jsem členem, a měl tu čest zastupovat na cestovatelském summitu Českou republiku. Byl to jedinečný zážitek, který mi umožnil nejen poznat nové kultury a lidi, ale také šířit jméno naší malé, ale hrdé země.
Cestování je pro mě víc než jen koníček. Je to vášeň, láska, způsob života. Je to cesta, na které se neustále učím a rostu. Ať už jsem v Grónsku, Rovníkové Guiney nebo v Mikronésii, vždy se snažím vychutnat si každou chvíli, každý zážitek. Protože konec konců, to je to, o co v cestování jde. V konečné fázi nejde o levné letenky nebo luxusní hotely, ale hlavně o zážitky, vzpomínky a pocit, že mohu být toho všeho součástí.
At´ se vám tady všem daří a hlavně cestujte!
Cestopis paráda, díky. Já v r. 2016 zvolil jen půlnoční plavbu mezi ledovce do fjordu z Ilulissat, bylo to tak na 3 hodiny a na ten zážitek to stačilo. Jinak dotaz na let z Islandu sice nemířil na mě, ale protože jsem ho taky absolvoval, tak se podělím o názor. Šlo tam hlavně o netradiční routing Keflavík - Nuuk - 3 hodiny 10 v malém DHC8-200 Air Greenland. Jasně je to masochismus, ale zase to navazovalo v kombinaci s Icelandairem z Bruselu. A potřeboval jsem přímo do Nuuku. Ono při těch cenách letenky do Grónska je jedno jestli platíte 24 nebo 29K CZK na osobu..
Cestopis paráda, díky. Já v r. 2016 zvolil jen půlnoční plavbu mezi ledovce do fjordu z Ilulissat, bylo to tak na 3 hodiny a na ten zážitek to stačilo. Jinak dotaz na let z Islandu sice nemířil na mě, ale protože jsem ho taky absolvoval, tak se podělím o názor. Šlo tam hlavně o netradiční routing Keflavík - Nuuk - 3 hodiny 10 v malém DHC8-200 Air Greenland. Jasně je to masochismus, ale zase to navazovalo v kombinaci s Icelandairem z Bruselu. A potřeboval jsem přímo do Nuuku. Ono při těch cenách letenky do Grónska je jedno jestli platíte 24 nebo 29K CZK na osobu..
Díky. Přesně, zážitek DHC-8-200 Air Iceland Connect. Kapacita 37 míst, obsazuje se 34. Nás bylo na palubě 18.
Díky. Přesně, zážitek DHC-8-200 Air Iceland Connect. Kapacita 37 míst, obsazuje se 34. Nás bylo na palubě 18.
Pěkný dobrodružství, chystám se, ale nevím, jakou formu zvolit...pochopila jsem dobře, že jste cestoval nějakou vícedenní plavbu lodí? nebo jen ze dne na den?
díky
Ivana
Pěkný dobrodružství, chystám se, ale nevím, jakou formu zvolit...pochopila jsem dobře, že jste cestoval nějakou vícedenní plavbu lodí? nebo jen ze dne na den?
díky
Ivana