Dva hobitci v Rakousku

Termín: 1.7-8.7.2021

Kolik nás to celé stálo?

Původně jsme plánovali jen prodloužený víkend. Max do 10 tisíc. Je to naše letos už třetí dovolená a chtěli jsme tedy už trochu škudlit, jelikož nemáme zrovna manažerské platy. Kdyby se to náhodou dostalo do rukou našich šéfů - svou práci milujeme a na platy si nestěžujeme :D! Jeli jsme ve čtyřech, takže některé náklady se naštěstí dělily. Částky jsem tedy už počítala na osobu. A jako vždy - částky nejsou počítaný do koruny - na to já prostě nejsem :)

Nafta: 850 Kč
Lanovky a vstupy: 5.000 Kč
Jídlo a dárky domů (takže taky jídlo): 8.000 Kč
Ubytování: 5.500 Kč
Dálniční známka na 10 dní + parking + místní tax., nákup před dovolenou: 1000Kč
Celkem na osobu tedy "pouhých" 21 tisíc (zaokrouhleně - něco jsem určitě zapomněla)

No...tak levný si to uděláme třeba někdy příště :D. Ale Rakousko je prostě drahý i když relativně škudlíte. Zase jsme si to tam jeli hlavně užít. Když už někam jedu, chci vidět, ochutnávat a prožívat. Když na to nemám, zůstanu radši doma!

Covid a nutnosti kolem něj

Měli jsme asi neuvěřitelný štěstí. Spíš to byla náhoda. Jeli jsme do Rakouska v době kovidové, ale vychytali jsme zrovna ten týden (možná to bylo 9 dní?) kdy nebylo potřeba jít na testy ani před odjezdem a ani po návratu. Jsem ale děvče prozíravé a pro jistotu jsme si na antigenní test zašli. Chtěla jsem PCR, ale až tak prozíravá nejsem a nechala jsem to klasicky na poslední chvíli. A zapomněla, že začínají prázdniny. Tudíž všichni někam zrovna jeli a PCR zdarma bylo prostě nemožné 2 dny před odjezdem sehnat. Nebo teda aspoň v našem okolí. Jet někam dál mi přišlo zbytečný. Navíc, když všude hlásali, že test do Rakouska od 1.7 není potřeba. No...tak určitě :D! Ve všech restauracích po nás chtěli potvrzení o negativním testu, nebo certifikát o očkování. Naštěstí to byla většinou jen formalitka, jelikož kontrolovali jen to jediné slůvko - NEGATIVE. Jen jednou se nám stalo, že chtěli vidět i datum a pak nás do restaurace nepustili.

Výhoda v Rakousku oproti ČR je, že nemusíte mít respirátor, stačí rouška. To byla fakt příjemná změna. A samozřejmě jen ve vnitřních prostorech. Jinak nevím o tom, že by byly nějaké extra specialitky oproti normálu. Nebo už jsem to možná přestala vnímat.

Den 1.: Někdy i cesta je cíl...

No tak to nebyl náš případ. S dvěma pauzičkami jsme to dali z Prahy cca za 6 hodin. To, že jsme překročili hranice, nám oznámila jen navigace. Žádný kontroly ani na Německých ani na Rakouských hranicích. Jak za starých časů - to bylo fajn! Chtěli jsme ještě první den něco málo vidět a nemít ten den jen cestu. Vyráželi jsme chvilku po obědě. A už tak kolem sedmé jsme se procházeli po Salzburgu. Neměli jsme žádný cíl, prostě jen se projít a kde se nám bude líbit, tam půjdem. Jídlo jsme (protože to jsme ještě mysleli, že budeme škudlit) měli z domovů. To jsme ještě mysleli, že jsme na levné dovolené a nebudeme utrácet. Haha!

Mirabellská zahrada

Den 2.: Wolfgangsee & Sch(l)afberg

Kousek od baráku máme supermarket, kde ráno kupujeme snídani a nějaké to ovoce a sváču na dnešní den. Na pořádné jídlo máme v plánu jít až večer až se vrátíme. Vyrážíme k Wolfgangsee - asi hodinku od Salzburku. Naším hlavním cílem dne je vyjet zubačkou na Schafberg. My jsme si horu nechtíc přejmenovali na Schlafberg. Všem, kdo se ptal na plán cesty jsem ochotně říkala, jak jedeme na "spící horu". Že je to Schafberg a ne Schlafberg jsem zjistila až pár dní před odjezdem :D.

I když je hnusně, ty výhledy jsou prostě skvělý

Balkonky s kytkama a okenice. Nádhera!

Nastavili jsme tedy navigaci a vyrazili. Kam jsme však dojeli nás opravdu překvapilo. Nevím, jak se nám to povedlo, ale navigace nás navedla k domečku starého dědečka, který vypadal, že jestli tam ještě chvilku zůstaneme, vytáhne na nás flintu. Mělo nám to být podezřelý, když jsme odbočili z hlavní silnice a po chvilce se kotrcali po nezpevněné cestičce. No nic, otáčím to a po chvilce googlení jsme našli to správné místo. Naštěstí to bylo jen kousíček od toho dědečka, který jestli neumřel, žije si tam krásně v lukách a lesích dodnes. Pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. :)

Wolfgangsee

Zaparkovali jsme kousek od místa, kde má být ta slavná zubačka a jdeme koupit lístky. Ta zajížďka nás stála jen pár minut navíc. A přesně o těch pár minut nám zubačka ujela. Další jela až za hodinu a půl a tak jsme se prošli po malebné vesničce, která je u krásného Wolfgangsee. Udělali jsme tu pár krásných záběrů z dronu a pár kýčovitých fotek. Čas do odjezdu utekl jak nic a my vyrážíme natěšený na ty výhledy nahoře.

No...bylo trochu zataženo, ale malinko se rozjasňovalo a my doufali, že nahoře to bude dobrý. Celou cestu krásný výhledy na jezero a jeho okolí, na loukách krávy, prostě paráda. A těsně pod vrcholem jsme vjeli do mlhy. Dole bylo na tričko. Nahoře nám byla zima i ve svetru a bundě. Vidět bylo tak na 10 metrů, chvílema jen na 5 a výhledy tedy fakt nehrozily. Tak jsme si udělali krásnou fotku z vyhlídky, kde jsme v mlze tušili, že za námi bude jistě překrásný výhled. A po 20 minutách jsme zas běželi na zubačku, která jela dolů. Dohodli jsme se, že vystoupíme v mezizastávce, kde jsme předtím při cestě nahoru zastavovali a že si ty výhledy užijeme aspoň tak, že půjdeme pěšky tou idylkou mezi krávama dolů. Bohužel ale dveře od té zubačky byly zavřené z venku a k otevření jsme potřebovali otevřít od průvodčí, či co to dělá za práci, která nás tam předtím zavřela. Ježibaba však k našemu překvapení kroutí hlavou, že nám otevřít nemůže a po rychlém zastavení jedeme zase dál dolů. Nekonečných 20 minut s uřvanejma děckama ve vagónku. To jsme si tu cestu dolů tedy opravdu představovali jinak :D

Cestou necestou....

...polem nepolem...

...jedu za tebou...

To jsou panorámata!

Dole jsme si dali ještě sváču s výhledem na to krásné průzračnčné jezero a jeli jsme zpět do Salzburku. Těšili jsme se na dobré teplé jídlo a prohlídku města. Po návratu do města nás překvapilo sluníčko a docela vedro. Takže kdybychom šli nejdřív do města a Schafberg nechali na pozdější odpoledne, asi bychom ty výhledy i viděli :D. Ale nevadí, aspoň máme co vyprávět! Ve městě jsme si dali výbornou večeři a prošli se podél řeky, kde je pěkná náplavka. Byl pátek večer a tak to tam byla přehlídka teenagerů, kteří popíjeli a pokuřovali kde co a každých pár metrů pouštěli hlasitou hudbu. I když jsme všichni mlaďoši kolem třicítky, tak jsme tam absolutně nezapadali a tak jsme radši vyklidili pole. Doma jsme si dali pár drinků a těšili se na další den, kdy hlásili naprosto fantastické počasí.

Den 3. Dachstein

Tak díky bohu předpověď počasí nelhala a my se probouzíme do krásného slunečného dne. Po rychlé snídani tedy vyrážíme na Dachstein. Věděli jste, že na Dachstein se dá dostat více způsoby? V zimě vás navigace směřuje do lyžařského areálu. A v létě na obr lanovku na vrchol Dachsteinu. Kam myslíte, že jsme nejdřív jeli my :D? Jasně, že do lyžařského areálu! Zjistili jsme to zhruba v půli cesty. Původně jsme měli ze Salzburgu jet krásně po dálnici skoro až na místo. Místo toho jsme značný kus cesty jeli zase "šoustkama". Což jsem samozřejmě jako řidič ocenila! :-). Už cesta byla úžasná a nabízela krásné výhledy. Dokonce i z dálnice bylo na co koukat. A tyhle výhledy na vrcholky hor se prostě neokoukají.

Kýč jak blázen. Člověk by tam seděl celej den!

Dorazili jsme na parkoviště pod lanovkou, která nás měla vyvézt až těsně pod vrchol. Dole na parkovišti krásných 25 stupňů, nahoře krásných 6 stupňů :). Takže přišel čas se převléknout ze sandálků a kraťasů do "zimního". Aha...hobitci nechali na hotelu bundy. Takže jsme sice měli kalhoty a "pořádný" boty. Ale bundy ležely na pokoji nachystané na skříni. Já byla v tričku a svetru, ten druhej hobitek (kterej měl ty bundy na starost) byl jen v tričku. Naštěstí mě zachránil jeden z Gandalfů (mimochodem Gandalfové jsou ti dva protože jsou pomalu dvakrát tak velký jak my Hobitci) a půjčil mi svou bundu. Že má teplou mikinu (občas mu pak ale určitě byla zima). A můj Hobitek si koupil hnusnou předraženou mikinu, kterou jednou snad využije maximálně tak při práci na zahradě. Ale zase zahřála a svůj účel splnila, to joo :)!

S výhledem na Dachstein

Dám vám takovej tip...nezapomenout bundu. A mimo to doporučuji přijet až po 13:00. To se totiž cena výjezdu nahoru rapidně snižuje. My zaplatili 50 € za lanovku nahoru i dolů, za visutý most, ledový palác a "schody nikam" :D no v angličtině to zní přece jen asi o malinko líp (stairway to nothingness). Na Německej název se prosím neptejte :D. A taky je super mít pořádný boty. Nahoře se dá pak ještě vyšplhat na několik vrcholků. Ale i v červenci tam byl sníh a já bohužel boty pořádný do sněhu neměla. Kluci se tedy vydali na výšlap a já si krátila dlouhou chvíli natáčením okolí a hlavně opalováním. Další tip - namazat se opalovacím krémem. Nahoře to totiž hodně pálí. Následující dny jsem si na tuhle opalovačku párkrát vzpomněla. A díky slunečním brýlím, které jsem měla na očích jsem taky pár dnů vypadala navíc jako mýval.

Opalovačkaaaaa

Krom výšlapů a opalování se toho tam dá dělat spousta. My byli na vysutém mostě - celkem zážitek být takhle vysoko na mostě, skrz který vidíte pod sebe. Do toho se to malinko houpe. Takže celkem zážitek. Což je teprve příprava na "schody nikam". Na ty si nejspíš vystojíte frontu. Vyfotit se tam chce samozřejmě skoro každý. Bez toho to ale nejde. Jsou z toho fantastický fotky. Jen ty schody fakt nikam nevedou, jsou průhledný, stejně tak jako plošina, kde pak stojíte. Navíc se to celý celkem nepříjemně houpe. Není to tedy pro každýho. Škoda tý fronty, zážitek to byl bombastickej a nebýt tolik lidí za námi, asi bych si to užila víc. Když jsem tam pak koukala asi o 2 hodiny později, bylo tam o hodně míň lidí. Třeba to byla zrovna náhoda, ale v těch půl druhý nebo v kolik to bylo tam byl fakt nával. No a po procházce po mostě, schodech a po okolí, vejdete do ledového paláce. Tam je teprv zima! Ale zas to krásně klouže a můžete se palácem v podstatě probruslit. Celkem hezký, celkem zajímavý, ale klidně bych se bez toho obešla. Spousta lidí to jen prolítla, protože jim tam byla zima. My si to prošli poctivě a všechno si prohlédli, ale stejně to bylo max na 15 minut. Most a schody byl dle mého větší zážitek.

Schody "nikam"

Lístek na lanovku nahoru i dolů si kupujete na přesný čas. Nahoře můžete být jak dlouho chcete (dle toho, jak si koupíte lístky). Myslím, že i kdybyste propásli svůj čas, nahoře vás nenechají :-). My tedy pro jistotu jedeme dolů na čas, který jsme si koupili. Tedy asi po 3 hodinách. Pokud si chcete vyšlápnout víc jak jednu horu, budete potřebovat samozřejmě víc času. S tou jednou horou a s tím, že vše zvládnete projít, prohlídnout, se sváčou a odpočinkem po túře, stíháte vše za ty tři hodinky krásně.

Cestou zpět do hotelu ještě párkrát stavíme a kocháme se výhledy a natáčíme krásný záběry. Musíme ale spěchat, jelikož jeden z naší party děsně spěchá na fotbal. Myslím, že hráli Češi s Dánama a prohráli. Nevím, nekoukala jsem se, nejsem zrovna fotbalový fanda :)

Můj hobitek miluje steaky. Můžete ho poslat do obchodu pro cokoli, často to nemůže najít. Ale steaky najde bezpodmínečně vždy a všude. Nebo si oni nějak najdou jeho? No každopádně tady vypadaly vážně báječně. Taky aby ne, když tu mají tak šťastný krávy na loukách všude kam se podíváte :). K večeři tedy udělal naprosto fantastický steaky s americkejma bramborama, fazolkama se slaninou, to celý zalitý pepřovou omáčkou. Všichni jsme si čvachtali! Ten můj hobitek je totiž ten nejlepší kuchař co znám. Spoustu jídel už mi v restauraci kolikrát ani nechutná, jak to on má perfektně dochucený a vymazlený :). S nacpanejma břuchama se kutálíme do postelí. Před námi je poslední noc v Salzburku a další den nás čekal přesun do Insbrucku.

Den 4: Salzburg

Ráno jsme se zabalili a vyrazili autem do centra. Nechtěli jsme se pak zdržovat cestou zpět k ubytování, jelikož z centra to bylo půl hodiny pěšky. Dnes jsme měli v plánu navštívit místa, která jsme do teď nestihli. Hned u řeky byl celkem pěkný trh, kde člověk mohl najít od všeho trochu. Trocha jídla, trocha umění, trocha blbostí. Tak jsem si na památku koupila krásné ručně dělané květinové náušnice. Vyrábí je Češka, žijící již 30 let v Německu. Její manžel (Polák) i ona často do ČR jezdí a umí pořád dobře česky a byli moc milí. Pak jsme odbočili k domu kde se narodil Mozart, celkově i ta ulička byla pěkná. Plná krámků, které ale bohužel byly z velké části v neděli zavřené. Kousek je pak nejužší dům Salzburku. Ten je tak úzký, že i když jsme k němu šli cíleně, nejdřív jsme ho úplně minuli. Po procházce městem jsme zašli na údajně nejlepší kafe v Salzburku do 220 Grad. Kafe miluju, ale nejsem kdovíjaký znalec. Kafe maj dobrý a praží si ho tam sami. A i když byla kavárna plná jak uvnitř, tak na zahrádce, byla obsluha fantastická. Další zastávkou byl hrad, kam jsme si to pěkně vyšlápli, abychom se pokochali výhledem na město. Bohužel těsně před branami jsme zjistili, že je nutno si zaplatit vstupné. Nešlo se podívat ani na nádvoří. A na prohlídku v němčině nebo angličtině jsme nebyli moc zvědaví. Takže jsme to otočili a chtěli jít zase dolů. Naštěstí jsme narazili na další cestu, která nás zavedla na jiné vyhlídky. Jako město moc hezký. Ale v Rakousku dávám přednost přírodě - ta nás vždycky dostala všechny :).

220 Grad

Salzburg

Uťapaný dáváme rychlej oběd. Hledali jsme nějakou místní restauraci, ale jediná, která byla cenově přijatelná a byla v době pozdního oběda otevřená, měla striktnější pravidla. Poprvé a naštěstí naposledy se nám tu stalo, že při kontrole negativního testu chtěli i datum. Tak jsme si zašli do Asijské restaurace. Já si dala sushi a takhle dobré sushi za tak lacino jsem asi nikdy neměla :).

Po obědě vyrážíme směr Innsbruck. Po cestě začlo šíleně pršet a tak jsme jeli rovnou do ubytování, které bylo kousek za městem. Pršet ten den už nepřestalo. Zašli jsme si tedy na jídlo do místní hospůdky, kde vařili místní klasiku a bylo to báječný. Hospůdka i celý hotel ze dřeva, obsluha v krojích...moc hezké! Dneska jsme vyjímečně nepopíjeli do včera a šli celkem brzo spát. Další den bude náročný. A já si ten den zase posunu své hranice o kousek dál :-)

Den 5.: Innsbruck & Canyoning

Dnes jsme si měli trochu přispat, ale jelikož jsme včera nestihli ten Innsbruck, vstáváme stejně jako ostatní dny, tedy v 8 ráno a po snídani u Sparu vyrážíme do "velkoměsta". Mimochodem snídaně probíhala tak, že jsme stáli před vchodem, tam jsme si položili snídani na zíďku a během těch 20 minut každý kdo kolem nás prošel nás buďto pozdravil, nebo popřál dobrou chuť. To bylo tak vřelé, milé a hlavně upřímné! U nás bychom byli v lepším případě za bezďáky (vypadali jsme už po pár dnech trochu 'jetě") a v horším případě by nás ochranka vyvedla v zubech :D.

Jediný co mi na Insbrucku přišlo fakt pěkný a všude marky..to chceš

Innsbruck je maličké městečko obklopeno horami. Všemi směry kam se podíváte, uvidíte v dáli hory. To je prostě bomba. Centrum města jsme prošli za dvě hodinky a pak si zašli na oběd. Posilnit se na to, co nás čeká. A já mám žaludek pěkně na vodě, jelikož mi ten můj úža-hobitek ukázal videa jak ten Canyoning vypadá. V očích mám smrt :D. Většina z nás měla zažít tento zážitek poprvé, já o tom slyšela prvně týden před dovolenou a nevím proč, ale furt jsem si myslela, že je to nějakej rafting spojenej se skluzavkama. Než jsem teda viděla to video :D

Na canyoning jedeme do Tyrolské vesničky Sautens. Po příjezdu dostáváme neopreny. Ten mám na sobě taky poprvé v životě. A vzhledem k tomu, že do štíhlé linie mám hodně daleko, tak v tom vypadám jak přežranej tuleň a je mi vedro jak v pekle! Můj hobitek naštěstí ale taky vypadá jak ten tuleň a tak jsme tam už dva tuleni a už mi to přijde jenom vtipný. Neoprenový máme i ponožky a boty o číslo větší, aby se nám do nich ta noha i s tlustejma neoprenovejma ponožkama vešla. Takže pak do auta jdu jak zápasník sumo, nepohodlí stoupá :D. Autem jsme jeli dál nahoru do hor asi 20 minut. Po výstupu dostáváme základní informace jak lézt, jak skákat z těch vodopádů a tak všechno. Zatím se tomu všemu směju a přijde mi to jako super bžunda :D. A záhy většinu z toho samozřejmě zapomínám.

Ten pocit, když se chceš usmát na fotce, ale strach ti to nedovolí

Hobitek si to užíval hned od začátku :)

Hobitci, Gandalfové a "ti druzí"

Začínáme tím, že se slaňujeme z mostu (asi 40 metrů) rovnou do ledové vody. Všichni to zvládli naprosto v pohodě. Já jsem nikdy v životě nelezla. Všechno to je jednou poprvé. A představa, že přelezu zábradlí a skočím dolů na tenoučkym laně a budu věřit týpkovi, co mě pouští dolů, mi nedělal zrovna dobře na duši. Křečovitě se tedy držím zábradlí a Peter (ten týpek co nás kaňonem provede) mi dokola musí chudák vysvětlovat, že mě fakt nepustí a že je to jeho práce atd atd. No ještě že jsem šla poslední, byla to fakt komedie :D. Voda dole je ledová jak prase a mám jí okamžitě absolutně všude. V botech to pěkně čvachtá a my vyrážíme kaňonem vstříc tomu dobrodružství. Nejnáročnější je právě ta chůze...řikali. Jo..jako klouže to, chvilku máte vodu po kotníky a chvilku po pas, takže je docela sranda v tom jít. Občas ten proud vody je i celkem silnej. Ale já jsem si vyloženě "užila" spíš až pak všechno to slaňování. Jak jsem to nikdy nezažila (jelikož nelezu po skalách ani jinde), byl i tohle celkem adrenalin. Nedůvěra v lano i Petera neutichá po celou dobu výpravy. Na fotkách se sice culím, ale srdce mi bušilo jak o život. Po několika slanění nás čeká první seskok. Je to asi 6 metrů a já jdu první. Kouknu a vidim, že tohle jako první fakt nedám a čekám co ostatní. Moji kluci to všichni skočili v pohodě. Německá rodinka co byla s námi se rozhodla, že tohle je moc a skákat nebudou. Jdeme tedy o metr níže a tam to jdu teda zkusit i já. Když to srovnám se seskokem z letadla, tohle bylo horší :D. Z letadla skočíte s někým a ten někdo v podstatě skočí za vás a vy pak "jen" letíte. Tady ten krok musíte udělat sami. Tak jsem si to musela odpočítat. Počítala jsem do tří..celkem 5x. Ostatní už si asi mysleli, že neskočím, ale já prostě musela, přece nejsem Béčko. A tak jsem s jekotem a zavřenejma očima skočila. A bylo to šílený a boží a euforie jak blázen. Miluju adrenalin a tímhle jsem si své hranice zase malinko posunula. Další takový skok byl hned za rohem, ale to už bylo asi jen ze 4 metrů, ale stejně jsem zas musela počítat :D. Někomu to může přijít trapný. Já se prostě tohodle bojím. Bojím se skočit i ze dvou metrového skokánku v bazénu, tady jsem se překonala. Dál nás pak čekala skluzavka. Na tu jsem se fakt těšila. Tobogány jsou něco pro mě (čím horší, tím lepší) a tohle vypadalo ještě líp. Ale ten proud je tak silnej, že si sotva sednete a rovnou jedete. Skluzavka má par metrů, vyplivne vás to do vody a tam se párkrát otočíte, takže nevíte kde je nahoře a kde je dole. Maliniko jsem si nalokala, ale byla to sranda.

Pak už to byla větší "pohoda"

Počítat do tří díky tomuhle skoku umím bravurně :D

Když je v neoprenu vedro, skoč si do vody, která má 6 stupňů :)

V kaňonu jsme strávili tak 2,5 hodiny a všichni jsme si to maximálně užili. Pokud jedete do Rakouska a Canyoning jste ještě nezkoušeli, tak fakt moc doporučuju. Ti, co už to zkoušeli mi dají jistě zapravdu :). My si to příště dáme zas, ale zas nějakou obtížnější úroveň. Musíme své hranice přece posouvat pořád dál a dál :). Peter chudák musí běžet zas nahoru do kopce pro auto, zatímco my jdeme pomaličku k silnici a vstřebáváme ty zážitky. Po zběsilé jízdě dolů, kdy Peter jede těma horskejma "šoustkama" chvílema i 100 km/h ze sebe dole serveme všechny neopreny, boty, helmy atd. Dáme si všichni panáka...nějaká třešňovice. Můžu i já, jelikož v Rakousku je povolené řídit s nějakým minimem v krvi a po super dlouhé příjemné spršce dostáváme diplomy a hlavně CD s fotkama co nám Peter v průběhu dělal. Sakra kdo dneska dává ještě cokoli na CD :D? Ještě že ségra, co nám doma hlídala králíčka měla s sebou notebook a jako správná herní pařmenka má i CD-ROM a tak jsme se pak doma mohli podívat na fotky.

Po sprše jdeme do restaurace, kterou nám Peter cestou doporučil a dáváme si zase místňácký bašty. No...nevím, jestli tam mají ostatní restaurace tak špatný, nebo jestli tady má Peter známý, ale jídlo i obsluha bylo hrozný :D. Byli jsme ale hrozně hladoví, takže jsme to samozřejmě snědli a po večeři odjeli rovnou domů. Dohodli jsme se, že si na hodinku lehneme a pak si sedneme v obýváku a pokecáme a dáme si nějaký drink. No ale po hodince zjišťuju, že v žádném případě teď vstávačku nedáva a že stejně to mají díky bohu i ostatní. Takže jsme se všichni poprvé za dovolenou fakt pořádně vyspali. Možná až moc, jelikož jsme spali 12 hodin. Ale my Hobitci jsme to ocenili, jelikož si přispíme rádi a celou dovolenou jsme fakt vstávali na budíka a co to je za dovolenou, když se nemůžete aspoň jednou pořádně vyspat? :-)

Den 6.: Highline 179 & Plansee

Znovu opouštíme bydlení a naposledy se přesouváme do jiného ubytování. Tentokrát jen na jednu noc. Zato budeme konečně bydlet v takovém tom typickém kýčovitém hotelu s balkónky a květinami na nich. Typicky alpský hotel s výhledem na hory a na krávy, to chceš :).

Ubytujeme se ale až odpoledne cestou chystáme ještě zastávku na Highline 179. Což byl ještě do nedávna nejdelší lanový most na světě. Teď je nejdelší snad v Portugalsku myslím. Nahoru můžete vyjet od parkoviště lanovkou a nebo to vyjít pěšky. Lanovka vás stejně nezaveze až úplně nahoru, my jsme tedy šli pěšky. Další tip. Kupte si lístky na vstup na most už dole u lanovky. My to neudělali a čekalo nás velmi nemilé překvapení. Nahoře u mostu si lístek můžete koupit pouze, pokud máte hotovost. Je tam automat, ale s kartou tam nepořídíte. Na most jsem se strašně těšila a tak jsem si nahoře celkem zanadávala. Měli jsme za sebou slušnej krpál a na most se nakonec nedostanem jo? No šťastná jsem nebyla :D. Nakonec to ale dobře dopadlo. Gandalfíky napadlo, že by se možná daly lístky pořídit u horní zastávky lanovky. A taky že jo...po chvilce se vrátili s lístkama v ruce a hurá na most :). Ten most se solidně houpe! Tohle vám nikdo neřekne. Zní to asi logicky, ale houpe se tak, že i když nefouká, tak pokud se nebudete přidržovat, rovně prostě nepůjdete. Takže pro ty, co se bojí výšek a tohle nemusí, moc nedoporučuju. Most je dělaný tak, že krásně vidíte vše co je pod vámi. I nám se chvílemi houpal žaludek a to výšky, ani houpání nikomu z nás běžně nevadí :). V kombinaci je to ale už celkem sranda. Můj Hobitek to celý povýšil na vyšší level, když z prostředku mostu udělal několik nádherných záběrů s dronem. Odletět a udělat záběry je ještě relativně snadný. Ale přistaň s tím do ruky, když ta ruka se ti hýbe, všechno se hýbe a dron ne a ne přistát :D. Ale záběry z toho jsou super, posuďte sami. Video je hned nahoře na začátku :). Nad mostem je ještě zřícenina hradu, moc hezkej, trochu ho prošmejdíme a běžíme zase dolů. Dole u lanovky jsme si dali super pozdní oběd a jedeme do městečka Reutte, kde chceme zjistit, kde se dají půjčit kola. Chceme s nimi jet kolem jezera Plansee.

Highline 179

Zjistíme co potřebujem a jedem rychle hodit věci do hotýlku kousek odtud, abychom nenechávali pak všechny své věci v zaparkovaném autě bůh ví kde. Po rychlém ubytování a prohlídce pokoje vyrážíme směr Plansee. Bohužel už je docela dost hodin a my si už kola půjčit nestíháme. Zajeli jsme si tedy aspoň k jezeru na koupačku. Gandalfové jsou srábotky a do ledové vody jeden nejde vůbec a druhej jen po kotníky. Já a můj hobitek ale vodu milujeme a i když je ledová, těšíme se, jak se vykoupeme v ledovém Alpském jezeře. No...ledový je to solidně. Navíc nás překvapilo, že tam není ve vodě písek, ale jakési bahno...vypadá to hezky, ale furt je to bahno..fuj :D. Zkoušíme si trochu zaplavat. Ale čím dál od břehu jste, tím je to logicky studenější a po chvilce skoro necítím ruce, štípe to jak blázen, tak se radši vracíme a zůstáváme ve vodě jen po pás, kde je to ještě celkem příjemný. Na sluníčku se osušíme a jedem do Sparu pro věci na snídani a nakoupit jedlé dárky domů.

Koupačka v Plansee

Po návratu do hotelu si chceme dát nějaký drink a zjišťujeme, že jsme nechtíc vyhodili do koše všechno naše pití a nějaké to jídlo po úklidu v minulém ubytování. Tak se ještě vracíme do Sparu a kupujeme hromadu dobrot a pití na poslední večer v Rakousku. Hrajem pak hry, klábosíme a je to fajn poslední večer. Vše jak má být :)

Den 7.: Neuschwanstein a cesta domů

No...hotýlek krásný. Ale ty postele teda děs. Když jsme leželi na zádech, skoro jsme seděli, jak ty matrace byly proleželé :D. Strašně se těšíme domů na naše bezvadný kvalitní postele! Aby to dnes nebyla jen cesta domů, vyrážíme ještě cestou na zámek Neuschwanstein, který je poblíž místa, kde jsme byli ubytovaní. Jeden z Gandalfů už tady byl, ostatní jsou natěšení na to, co nás čeká. No...zámek je krásný, když máte drona a vidíte to celé z výšky. Jinak jsem byla teda celkem zklamaná. Chtěla jsem se sem podívat už spoustu let a tak byla asi moc velká očekávání. Výsledek je takový, že hezky celý ho vidíte z dálky už od parkoviště. Pak jdete lesem k zámku a nevidíte nic. A nakonec jste už přímo u zámku a vidíte ho tak z blízka, že nevynikne až tak ta jeho krása. Takže ještě že máme toho drona a záběry z něj jsou prostě boží. Drony v Německu i Rakousku asi až tak moc nelétají, takže všude kde létáme se kolem nás sběhnou chlapi a děcka a koukají mýmu hobitkovi přes rameno, aby viděli tu krásu taky :). Škoda, že neumíme moc německy. Děcka se furt na něco ptají, ale my jim moc nerozumíme. Chtěli jsme vyrazit i na prohlídku zámku. Bohužel se to ale asi musí zamluvit předem na internetu, kor v době kovidové, kdy jsou prohlídky omezené na malé skupinky. Na zámku jsme byli už v jedenáct a prohlídka nejdřív se dá koupit až na čtvrtou hodinu, kdy doufáme, že se budem blížit už k hranicím s ČR. Dole pod hradem jsme si chtěli dát malou sváču a vyrazit. Nikde ale zase neberou karty, takže vyrážíme rovnou na cestu domů. Pauzu dáváme jen 2x. Jednou na pozdní oběd u Mnichova a jednou na hranicích pro kafe.

Neuschwanstein

Dovolená to byla úžasná. Plná nádherných výhledů a silných zážitků. Nebyla levná, jak jsme si původně přáli, ale byla nezapomenutelná. Každý den jsme zažili něco úplně jiného a já jsem poprvé na dovolené nemyslela na práci a na to, zda je tam všechno v pohodě. Prostě jsem vypla a užila si to jak jen šlo a myslím, že takhle to měli snad i všichni ostatní. Bylo fajn vyrazit ve více lidech. Byla větší sranda a s Péťou, mým úžasným kamarádem jsem byla konečně na naší první společné dovolené. Opravdu dovolené, ne jen na prodlouženém víkendu :). A s mým hobitkem jsme měli taky další poprvé...poprvé na dovolené na horách a né u moře nebo v ČR. Díky moc a těším se zas někdy na naše další dobrodružství :)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 3 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal(a) Barča _2

Cestopis byl naposledy aktualizován 2021-07-22T12:10:59+02:00

Barča _2 procestoval(a) 18 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 3 lety a napsal(a) pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

andrejcakova.m

před 3 lety

Krásný vtipny popis,jako bych tam byla s vámi, skvělé fotky a nádherné video! Těším se na další cestopis

Barča _2

před 3 lety

Moc děkuji za krásné hodnocení :-)