Eurovíkend v Helsinkách
Na cestu do Helsinek nás nalákala nízká cena letenek na těchto stránkách. Máme sever moc rádi a Finsko jsme doposud nenavštívili. Vyklubal se z toho náš dosud nejoblíbenější Eurovíkend.
Cestopis z roku 2017 napsal Danke
Když se v březnu 2017 objevily levné letenky od Norwegian Airlines, stačil krátký telefonát s druhou polovičkou a zanedlouho byly letenky v emailu. Cena 1800,- Kč za jednoho nám přišla více než slušná. Termín jsme si naplánovali na konec srpna, konkrétně 25. – 28. srpna. Víme, že severské destinace jsou drahé, a tak jsem také hned zarezervovala celkem, v té době, levný hotel Omena Yrjönkatu přímo v centru za 6700, - Kč za dvojlůžkový pokoj na tři noci. Po pár měsících už byla cena o 2 tisíce vyšší. Takže zaplaceno a zabookováno, teď už jen čekat 5 měsíců, než budeme moct vyrazit. Jelikož jsme mezitím měli ještě spoustu jiných dovolených, tak to celkem rychle uteklo.
Turistické informace jsem začala zjišťovat asi až týden předem. Taky jsme se snažili naučit pár finských slov, nakonec jsme byli schopní si zapamatovat pouze slova tři. Hyvää päivää – Dobrý den, Näkemiin – naslehadnou, Kiitos – děkuji. Uff.
V pátek 25. 8. letíme až v osm večer, takže jdeme ještě do práce. Letíme každý jen s batohem na zádech, na tři dny moc věcí nepotřebujeme. S Norwegian letíme poprvé a nemůžeme si je vynachválit. Přijde nám, že je tam více místa na nohy a hlavně nám celou cestu pouštějí animované filmy, což nám dvouhodinový let zpříjemňuje. Kvůli časovému posunu přistáváme až ve 23:15. Bez jakékoliv kontroly se ocitáme v příletové hale a rovnou si to směřujeme na vlakovou stanici. Propojení letiště s centrem Helsinek je luxusní. Vlak jezdí každých 10 min a cesta trvá půl hodiny. O tom si v Praze můžeme nechat zdát. Krátce po třičtvrtě na dvanáct už vylézáme na impozantním hlavním nádraží v centru Helsinek. Podle vzhledu lidí vyskytujících se v okolí nádraží usuzujeme, že někde právě skončil heavy metalový koncert. Druhá věc, která nás trochu zarazila, byla zima, která venku panovala. V Praze přes den 30 C, v Helsinkách o půlnoci tak 8 C. Hotel jsme měli jen 400 m od nádraží, a tak nám cesta netrvá dlouho. Omena Hotels se vyznačují tím, že tam není recepce, ale v den příjezdu přijde email a sms, kde je napsaný kód dveří, kterým si odemknete jak hlavní vchod, tak i pokoj. Kód opravdu přišel a fungoval, takže krátce po půlnoci jsme na pokoji. Ten nás překvapil svou velikostí. Kromě velké postele tam bylo i malé sezení se stolečkem. I televize byla mnohem větší než ta, kterou máme doma. Na pokoji byla i varná konvice, mikrovlnka a lednička. Za tu cenu to bylo opravdu luxusní bydlení.
Sobota 26.8.
Ráno si uděláme čaj z místí nabídky a sníme buchty, které jsme si přivezli. Žádné jiné jídlo tu ale nemáme, a tak den začínáme nákupem zásob, protože obchody zavírají v sobotu brzo. Bydlíme kousek od obchodního centra Stockmann, takže naše kroky vedou tam. V potravinách potom koukáme s otevřenou pusou na krásně vystavenou zeleninu a ovoce. Obrovské a čerstvé kusy, všechny. Zajímavostí také je, že pečivo se kupuje na váhu a ne na kusy.
Omena Hotels
Obchodní dům Stockmann
Kořist odneseme zpět na pokoj a až pak vyrážíme na prohlídku Helsinek. To už je 11. hod. Naštěstí centrum Helsinek je malé, takže jsme za pár minut na Esplanádě. V parku zrovna probíhá den Policie a jsou tu na odiv různé policejní složky. Odbočujeme doleva a za chvíli jsme na Senátním náměstí, Senaatintori, kde se nachází pro Helsinky ikonická katedrála Tuomiokirkko. Na náměstí se zrovna připravuje koncert ke 100. výročí založení Finské republiky, a tak je pohyb po náměstí omezen. Vylezeme schody ke katedrále, ale ta je bohužel zdůvodu konání svatby uzavřena. Pokračujeme do přístavu a na Obchodní náměstí, Kauppatori. Každý den se tu koná trh, kde lze nakoupit ovoce, suvenýry a další různé výrobky. U stánku si kupujeme lososí hamburger. Ve dvě nastupujeme na loď na ostrov Suomenlinna. Cesta tam trvá jen 15 min a zpáteční jízdenka stojí 5 €.,
Tuomiokirkko
Trhy na Kauppatori
Loď na Suomenlinnu
Helsinky
cestou na Suomenlinnu
Suomenlinna je pevnost, která byla námořní obrannou pevností, rozkládající se na ostrovech, které jsou mezi sebou propojeny mosty. Pevnost se začala stavět v roce 1748. Hlavní úlohou byla obrana východní části švédského impéria proti ruskému útoku. V současnosti je na seznamu památek UNESCO. Ve Finsku je vše psáno dvoujazyčně, finsky a švédsky, a vtipné je, že Suomenlinna znamená Finský hrad, a hned podtím je napsáno Sveaborg, což znamená Švédský hrad...:)
Po pevnosti se více méně pohybujeme podle navigace, která nás vodí po keškách. Jsou docela fyzicky náročné, a tak je to docela zpestření. Na pevnosti nakonec strávíme asi čtyři hodiny. Projdeme jí křížem krážem a navštívíme jedinou zbylou finskou ponorku z 2. světové války, Vesikko. Vstupné je 7€ a uvnitř trávíme asi 5 min, takže to sice bylo zajímavé vidět, ale za tu cenu to nestálo. Počasí se honí, chvílemi je polojasno a chvílemi nevlídno. Jednou nás zastihne i déšť. V létě je Suomenlinna příjemné místo na procházky a na pikniky.
Helsinky na dohled
Maják na Suomenlinně
ponorka Vesikko z 2. světové
Torpéda
Pevnost
Pevnost leží na několika ostrovech propojených několika mosty
Po návratu do centra Helsinek po šesté hodině se jdeme podívat ke katedrále Uspenski, která je druhou dominantou Helsinek. Je to největší pravoslavná katedrála na západ od Ruska. Je už zavřeno, ale vidíme dovnitř vstupovat lidi a tak jdeme nakouknout. Koná se tam zrovna bohoslužba a tak chvíli pozorujeme. Všechno je tam ve zlatě a všichni to strašně prožívají. Ačkoli jsme po celém dni už uťapkaní, rozhodujeme se, že se ještě dojdeme podívat na poloostrůvek Tervasaari. Nakonec se to ukázalo jako příjemná procházka kolem stovek zaparkovaných lodí. Podvečerní slunce celou scénu příjemně dokreslovalo. Z ostrůvku jsme šli skrz město, různými uličkami až k hotelu, kam jsme dorazili po desáté hodině. Nohy hodně bolely, ušly 25 km:)
tři helsinské dominanty
Katedrála Uspenski
Podvečerní procházka kolem přístavu
Neděle 27. 8.
V neděli nás čeká perný den, který v půl desáté zahajujeme procházkou po Helsinkách. Cestami, kterými jsme ještě nešli, dojdeme opět na Obchodní náměstí v přístavu, prohlédneme si tržnici, a pak směřujeme k obchodnímu centru Kamppi, odkud nám v 11:15 jede autobus do 50 km vzdáleného městečka Porvoo. Autobusové nádraží nás celkem překvapilo, nachází se v podzemí obchodního centra a vypadá to spíš jako nástupiště automatického metra. Celé nástupiště je zasklené a teprve, když přijede autobus, tak se otevřou nástupní skleněné dveře. Jízdenky máme koupené předem přes internet a jedeme společností Omnibus. Za zpáteční cestu pro dva jsme platili 16€.
Hned po odjezdu nás překvapil řidič, který nás přivítal anglicky a vysvětlil nám, jak bude cesta probíhat. Cestou jsme se chtěli kochat okolním, ale po chvíli se projevil nedostatek spánku a oba jsme usnuli. Po necelé hodince přijíždíme do Porvoo, musím říct, že přesně na čas. Po chvíli se orientujeme a z autobusového nádraží se pomalu vydáme do historického centra. Porvoo je druhým nejstarším městem Finska a je známé svými starými dřevěnými domky a přístavními sklady. Kromě návštěvy Tallinu je to nejdoporučovanější jednodenní výlet z Helsinek. Město bylo založeno v roce 1346 a místní katedrála je z roku 1414. Nutno říci, že celé městečko několikrát vyhořelo, současné domky jsou z 18. století.
Neztrať se
Dřevěné sklady
Porvoo
Náměstí s muzeem
Porvoo - uličky
hlavní třída
Předpovědi slibovali polojasné až jasné počasí, ale opět to neodpovídá skutečnosti. Je zataženo, tmavé mraky, ale občas jimi sluníčko alespoň vykoukne a nakonec to není tak zlé. Nejdříve přecházíme po mostě na druhý břeh a fotíme ikonické přístavní sklady na řece Porvoonjoki. Pak se vyškrábeme na vyhlídku, na které bohužel ve výhledu překážely vzrostlé stromy, a tak zklamaně lezeme dolů. Procházkou podél řeky dojdeme k dalšímu mostu, a pak už stoupáme k místní katedrále. Bohužel naposledy vyhořela v roce 2006 po útoku žháře. Přišla kompletně o střechu, zůstaly stát pouze obvodní zdi. Finové ji rychle zrekonstruovali, a tak již od roku 2008 tu stojí věrná kopie. Opravdu zvenku vypadá krásně. Že je nová lze asi poznat z vnitřní výmalby, kdy jsou vidět kusy původně vymalované kaple a zbytek stropů je bílý. Poté pokračujeme procházkou po městě podle plánku s doporučenou trasou, kterou jsem si vytiskla z internetu. Provádí nás klikatými a kouzelnými uličkami s klasickými dřevěnými domky. V tomto místě opravdu žijí lidé a nejsou tu lákadla pro turisty. Moc se nám tu líbí a bez mapky bychom to tu asi nenašli. Přemýšlíme nad tím, jak hezky by se nám tu asi bydlelo. Pocitu familiérnosti asi nahrává i fakt, že je tu před domkem zaparkovaná škodovka:)) Procházkou dojdeme na náměstí, kde si sedneme v kavárně a dáme si kafe a čaj a konečně chvilku odpočíváme. Nevím, čím to je, jestli tím, že je chladno nebo že je neděle, ale není tu ani nával turistů a celé městečko na nás dýchá svojí poklidnou a milou atmosférou.
Katedrála
v kavárně
finsko-švédské nápisy
Finsko
Autobus zpět do Helsinek nám jede v 16:10. Bylo to tu moc hezké, ale myslím, že 4 hodinky na prohlídku stačily. V pět už jsme zpět v Helsinkách a jdeme rovnou do hotelu, kde si vezmeme plavky a vydáváme se procházkou na další finskou „atrakci“, novou saunu Löyly. Našla jsem ji doporučenou jako nejlepší saunu v Helsinkách. Moderní dřevěná stavba vyrostla v roce 2016 na nábřeží ve čtvrti Hernesaari. Její největší lákadlo, kromě moderního zařízení a výhledu, je možnost zchladit se po saunování v Baltském moři. Sauna je od hotelu vzdálená 2 km a mám zjištěné autobusy, které jedou přímo až před saunu, ale máme chuť na procházku, takže jdeme pěšky. Procházíme kolem kostela Johanneksenkirkko, který vypadá jako pofinštěná verze pražské Sv. Ludmily, až do parku Kaivopuisto, ve kterém zrovna probíhá psí výstava. Cesta nám zabírá víc času, než jsme mysleli a tak pádíme podél pobřeží až k sauně, kam dorážíme pět minut po sedmé. Rezervaci jsme měli od sedmi do devíti. I přes pozdní hodinu je tu docela dost lidí, převážně turisti. Vstup na dvě hodiny stojí 19€. Není to úplně levná záležitost, ale v ceně je půjčení ručníků a podsedáků. V této sauně jsou plavky povinné, ale to nám vůbec nevadilo. Uvnitř jsou dvě sauny finská a parní. První je plná a tak nejdřív jdeme do té parní. V sauně je skoro úplná tma a neuvěřitelné vedro, jak už to v saunách bývá. Potíme ze sebe litry vody a zkoušíme do sebe bouchat metličkami, abychom rozproudili krev v těle. Nejsou tu nikde žádné hodiny, tak se těžko orientuje v době, po jakou dobu by měl člověk v sauně vytrvat. Po nějaké době vycházíme a začíná náš první sestup do Baltského moře. Ani to tak nebolí a je to zážitek. Je vtipné pozorovat, jak má pak každý v očích euforický výraz a je pyšný, že to dokázal:D Nakonec jsme tam vlezli asi pětkrát. Venkovní posezení s výhledem na moře bylo po sauně také příjemné, i když venku bylo asi 15C. Teplota vody byla 14C.
Oceňovaná stavba sauny Löyly
Venkovní posezení
Jsem v Baltu!
Pohoda v sauně
Pohodová atmosféra po sauně
Po osmé hodině ubyli lidé, a tak je v obou saunách místo. Střídáme je, jak se nám zlíbí. Krásně jsme se zregenerovali, byl to fajn zážitek a do dneška na to vzpomínáme. Po sauně se cítíme nabití energií, a tak na hotel jdeme pěšky a zase cestou, kterou jsme předtím ještě nešli. Nejdříve ke kostelu Mikael Agricolan kirkko, jehož mohutná, jehlicovitá kopule je dominantou města, pak k přístavišti na druhé straně města až k hotelu. Říkáme si, že když už jsme venku, tak se půjdeme podívat ještě na Senátní náměstí, abychom viděli nasvícený Tuomiokirkko. A to jsme dneska chtěli jít brzo spát! Na hotel se dostaneme asi v půl jedenácté, v nohách 25 km.
Tuomiokirkko v noci
Noční centrum
Noční centrum
Lost in Helsinki
Pondělí 28. 8.
Dnes nám to letí zpět do Prahy až v 18:10, a tak volného času využíváme k dalšímu prozkoumávání města. Pobalíme věci a v deset vyrážíme směr sever. Nejdřív navštívíme Kapli ticha na náměstí Kampii. Je to architektonicky oceňovaná moderní dřevěná oválná budova z roku 2012. Vstup je zdarma a tak jdeme dovnitř na chvíli to „ticho“ nasát. Celodřevěné obložení mi přijde zajímavé a možná opravdu trochu uklidňující.
Kaple ticha
Kaple ticha
V obchodním centru nedaleko konečně seženeme pohledy a hned je na místě napíšeme a pošleme. Pak už směřujeme k snad nejznámější helsinské památce, Temppeliaukio kirkko, kostel ve skále. Snad poprvé tu vidíme nějaké suvenýr shopy a než je prolezeme, tak nám to zabere hodinu. Poprvé tu taky narážíme na větší počet turistů, hlavně Japončíci z Costy. Temppeliaukio je neobvyklý moderní kostel, vytesaný ve skále ve čtvrti Töölö. Stavba byla dokončena v roce 1969. Vlastní chrámová místnost je vytesána v žulové skále, prostor je uzavřen kopulovitou měděnou střechou se 180 okny, které do kostela vpouštějí denní světlo. Je to jedno zmála míst v Helsinkách, kde se můžete setkat s frontou. Zaplatíme vstupné 3€ a jdeme nahlédnout. Moc dlouho se tu nezdržujeme, všechno vyfotíme a pokračujeme dál.
Kostel ve skále
Městská pláž - Hietaranta
Městská pláž - Hietaranta
Sibeliův památník
Sibeliův památník
Naše kroky nás vedou na městskou pláž Hietaranta. Když je vedro, jsou tu celé Helsinki. My jsme tu ve všední den dopoledne a vedro určitě není, takže jsme tu úplně sami. Dnes je ale nejpříjemnější počasí celého našeho pobytu, a tak příjemnou procházkou docházíme k dalšímu turistickému místu, Sibeliovu památníku. Je to velká skulptura z kovových trubek dlouhých až 8 m. Jean Sibelius je nejznámější finský skladatel. I zde autobusy chrlí spousty turistů ze záoceánských lodí. Dáme si ve stánku zmrzlinu a pokračujeme k olympijskému stadionu, který našim barvám přinesl tolik radosti. V roce 1952 tu Emil Zátopek vyhrál tři zlaté medaile a Dana Zátopková jednu zlatou. Bohužel celý stadion je momentálně v rekonstrukci a přes lešení ho skoro nevidíme. Ale je dobře, že ho rekonstruují, a že bude zase sloužit svému účelu. Stadionu vévodí vysoká věž, kde je normálně vyhlídková terasa, tentokrát pro nás tedy bohužel bez výhledu. Tady se naše kroky stočí k jezeru Tölöviken a po jeho břehu a stejnojmenném parku dojdeme až k hlavnímu nádraží, odkud nám jede vpůl čtvrté vlak na letiště. Nachozeno 14 km.
Olympijský stadion
Hlavní nádraží
Obři
Na letišti ještě utrácíme spoustu € v duty free shopu, rychle běžíme do Burger Kinga, abychom před cestou něco pojedli, a pak už hurá směr Praha. Přistáváme v půl osmé.
Helsinky na nás udělaly dojem klidného města, kde se nespěchá. Nejsou tam žádné vyloženě turistické atrakce nebo památky a tudíž ani davy turistů, a právě možná proto se nám tam tak moc líbilo.
Jak se ti cestopis líbil?
Danke procestoval(a) 23 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 10 lety a napsal(a) pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Nice :) Podobný víkend som absolvovala v máji 2017. Aj napriek sneženiu sme požičali bicykle a obehli ostrovy na západe mesta. V Porvoo sme aj prespali v jednom z typických drevených domčekov. A v Helsinkach sme mali ubytko v hoteli Katajanokka, bývalom väzení, to bol zaujímavý zážitok ;)
Nice :) Podobný víkend som absolvovala v máji 2017. Aj napriek sneženiu sme požičali bicykle a obehli ostrovy na západe mesta. V Porvoo sme aj prespali v jednom z typických drevených domčekov. A v Helsinkach sme mali ubytko v hoteli Katajanokka, bývalom väzení, to bol zaujímavý zážitok ;)
Safra, tolik věcí k vidění v Helsinkách? Neviděl jsem ani čtvrtinu! :)) Musím se sem vrátit. Díky za velmi inspirativní cestopis.
Safra, tolik věcí k vidění v Helsinkách? Neviděl jsem ani čtvrtinu! :)) Musím se sem vrátit. Díky za velmi inspirativní cestopis.
Jen doplním, že na trajekt k pevnosti Suomenlinna platí i celodenní jízdenka na MHD.
Jen doplním, že na trajekt k pevnosti Suomenlinna platí i celodenní jízdenka na MHD.