Fantazie na cestách

Zřícenina Žumberk

Víkend za dveřmi, v práci celý týden makačka, chce to vyčistit si hlavu.

Večer strávený plánováním a ráno se vyráží. Vyjímečně stíháme vlak a za pár stanic vystupujeme v té naší-Horka u Chrudimi. Mapu nemáme, trasa je naplánována a nelze jít jinudy...Tedy pokud se předtím nezapomenete podívat doma do mapy, kterým směrem se máte na zříceninu vydat... Když v půlce cesty zjistíme skutečnost že jdeme opačným směrem, bez jadrných slov se to neobejde, ale otáčíme se a nabíráme správný směr.

Kaple Sv. Anny v obci Horka

Míříme tedy po silnici do vesnice Silnice a odtamtud po zelené do vesnice Smrček až na rozcestí k Hájovně a pak opět po silnici kousek do Žumberka .Ještě jeden menší trapas, kdy se nedaří na první pokus najit zříceninu, ale navigace pomůže a za pár minut už se procházíme po nádvoří kdysi krásného hradu.

Přírodní boží muka

Jezírko v lesích

Přírodní ledopád

Kostel Všech Svatých Žumberk

Znak

Vstupní brána hradu Žumberk

Trocha té historie

Popis hradu

Po prohlídce najdeme ještě místo kde si dáme jídlo z vlastních zásob, kávu a čaj a po stejné cestě se vracíme nazpět, až k rozcestníku Žumberk hájovna, kde si vybereme modrou značku a ta nás dovede okolo rybníků Velká a Malá Straka až na vlakovou zastávku Zaječice, odkud se polní cestou vydáme do další blízké zastávky Chrast u Chrudimi kde počkáme na zpáteční vlak. Celkem jsme zvládli kolem 15 km což je vzhledem k tomu po jaké době to byl výlet naprosto super:)

„Nad řekou Holetínkou se po staletí tyčí dnes již pobořené zdi hradu Žumberk. Řeka si tiše zpívá o slávě kdysi mohutného hradu. Stromy šumí a v jejich větvích si ptáci vyprávějí o časech kdy se na hradě tancovalo, podepisovali se různé dohody a slavnostní síně byli vyzdobeny loveckými trofejemi… Kdysi dávno před mnoha staletími jakýsi rytíř zabloudil do kraje u řeky Holetínky a že se mu do práce moc nechtělo, rozhodl se živit loupežnictvím.. V rozvalinách hradu Žumberk zřídil si svůj pelech a pocestné na jejich cestách přepadával.. Nikdo si před ním nebyl jistý, najednou se objevil jako by ze země vyrostl a než se pocestný stačil vzpamatovat byl loupežník pryč i s penězi a lupem udiveného pocestného. Jednou na podzim, když se vystrojený za zámožného vydal do vesnice, aby zásoby na zimu nakoupil, potkal u brány děvče jak jde ke studni pro vodu. Na první pohled se mu zalíbila a tak se jí začal dvořit, ba i pomoc nabídl ,a protože i dívce se líbil slovo dalo slovo a každý večer začali se scházet u říčky Holetínky. Za úplňkových nocích sedávali na jejím břehu a loupeživý rytíř své milé zpíval písně zamilované, v objetí poslouchali tiché šplouchání vln, nebo se jen tak ruku v ruce procházeli po břehu za měsíčního svitu.. Jednoho večera však jeho milá přišla celá uplakaná, že jí otec ženicha vybral a na její nářky nic nedbal.. Marně jí rytíř těšil ,že všechno dobře dopadne jen aby mu lásku slíbila a v srdci ho věrně chovala.. Na druhý den vypravil se do města a hned do prvního domku na rynku za radním . A již přednáší loupeživý rytíř radnímu svojí prosbu, o ruku jeho dcery ho žádá, že jí miluje vroucně a vždy jí bude dobrým manželem. Radní se na něho však osopí co si to troufá, že on dobře ví, kdo na panství lidi přepadá a jestli se hned neztratí biřice na něho zavolá.. Rytíř to ještě zkouší, slibuje, zlaťáky cinká ,ale s radním není řeč. Jen co ale rytíř dvorek opustí, už se na druhé straně města biřici šikují a vede je radní sám.. “To tak dceru dát lapkovi, ale ty jeho zlaťáky, to by byla věčná škoda mu je nechat“ mumlá si pro sebe.. Tak se stalo že jen co rytíř do lesa vjel ,radní zapískal a než se kdo nadál rytíř leží opodál a na bílé košili mu temně rudá skvrna se zvětšuje.. Les i ptáci ve větvích utichli, vlnky v řece si přestali hrát.. Zato ve městě je velká sláva už není se na cestách koho bát, radní hrdinou je teď zván. Jeho dcera nevěřícně hledí, jak se otec vraždou chlubí. Poté vytratí se z davu, tajnou cestou běží k hradu, jen co však vnoří se do lesa u prvního stromu najde svého milého a vidí jeho rudou skvrnu na košili.. Marně ho zapřísahá ať se probudí, marný je její pláč, život jejího milého už dávno zhas. Večer se blíží a radní dceru hledá, však marně jí k večeři matka volá. Biřici ji hledají po městě až pak kohosi napadne zajít k řece a hle.. Ve vlnách řeky se objímají dvě těla, je to loupeživý rytíř a radního dcera, ta jež slib svůj neporušila a raději svého milého ve smrti následovala. Za jasných úplňkových nocích, v měsíčním svitu je možno spatřit pod hradbami párek netopýrů.. v měsíčním svitu tiše sedí vedle sebe a hledí do vln říčky…tak jako kdysi oba milenci..

0 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.