Filipíny v čase tajfunu

Cesta do Thajska v roce 2016 pro nás znamenala první střet s Asií. Tento kulturní šok na pozadí tropů spolu s nízkými cenami a krásným mořem se nám hodně zalíbil, a tak o rok později padla volba na Filipíny. 

Na Filipíny jsme se vydali v prosinci, kdy už mělo teoreticky být po období dešťů. Strávili jsme zde cca 3 týdny (8. 12. odlet tam, 31. 12. odlet zpět, vše 2017).

Nejtěžším úkolem bylo plánování trasy – chtěli jsme předem zabookovat alespoň vnitrostátní přelety mezi ostrovy, takže orientační trasa musela být daná. Jenže Filipíny mají přes 7.000 ostrovů!!!

Po dlouhém vybírání vznikl následující plán: Panglao – Bohol – Palawan (Port Barton, El Nido) – Coron. Což znamená, že jsme zavrhli rýžové terasy v Banaue (hlavně kvůli dlouhé cestě po zemi), Boracay (nevyhledáváme párty ostrovy), žraloky v Oslobu (na nás už velká masovka, ze stejného důvodu jsme si odpustili i podzemní řeku v Sabangu) a sardinky v Moalboal na ostrově Cebu (z časových důvodů). Další obecně oblíbené ostrovy jsou Bantayan, Camiguin nebo Siquijor s blízkým Apo islandem (pozorování želv).

Ubytování jsme měli rezervované předem tak z necelé poloviny, nicméně nebylo to nutné. Ostatně když jsem na místě viděla aktuální ceny vnitrostátních přeletů, taky to nebylo nic až tak hrozného - dalo by se až na místě. Nicméně AirAsia mívá často slevy, takže jsme včasnou rezervací něco ušetřili (např. 600,-Kč za přelet Cebu - Puerto Princessa už je fakt slušné, na místě by to bylo za min. dvojnásobek).

Panglao

Náš první vnitrostátní přelet vedl z Manily do Tagbilaranu, což vycházelo rychleji a ekonomičtěji než přelet do Cebu a následný trajekt. Již tady jsme však ztratili nějakých 20 hodin, neboť kvůli poruše letadla AirAsia jsme namísto odpoledne odlétali z Manily až další den ráno a užili jsme si x hodin zmatků na letišti.

Na Panglau jsme bydleli v úžasné Bohol Coco farm, která měla hrozně fajn atmosféru a bezkonkurenční ceny (i se snídaní). Jediná nevýhoda je vzdálenost od pláže. První noc jsme měli zamluvenou předem, další dvě jsme přidali na místě. Farma zde není jen v názvu, ale opravdu tu pěstují všemožné plodiny, chovají kuřata a všechno si můžete zblízka prohlédnout. Ubytování bylo čisté a bez problémů, byť v hodně jednoduchém bungalovu. Večer jsme tu posedávali nad levným filipínským rumem a dovezenou slivovicí a povídali si, jak se tu kdo ocitl. 

První odpoledne jsme strávili relaxem na Dumaluan beach, která byla na internetu velmi chválená, avšak v reálu zde byla asi 500 m voda po kolena, spousta plovoucích rostlinek, u břehu kameny a docela zvířený písek. Nevím, teoreticky to mohlo být způsobeno nějakým dřívějším deštěm nebo něčím podobným, ale kdybych se ubytovala v některém z přilehlých luxusních resortů, byla bych docela rozladěná.

Další den jsme si půjčili na farmě skútr a udělali si okruh po ostrově a dál až do Tagbilaranu. Neviděli jsme asi nic, z čeho bychom si sedli na zadek, ale celý výlet se nesl v poklidném duchu, nikde nebylo přeturizováno, naopak vše docela autentické. Líbil se nám kostel v sousedství školy, našli jsme muzeum mušlí (opravdu slušné úlovky) a muzeum místní historie a přírody v Tagbilaranu. Velmi vtipný nám přišel karavan s nápisem "Justice on wheels" - pojízdný soud! Když pak Honza doplňoval naše zásoby v jedné zapadlé pekárně, majitel mu spolu s koláčky nabídl taky svoji dceru - ono provdat holku do Evropy je tu ultimátní úspěch. Já jsem jim to ale překazila.

Večer nás ostatní přemluvili k výletu s mladou Filipínkou Monicou z farmy, a tak následující den naše skupinka asi 10 lidí vyrazila na blízký ostrov Pamilacan. Zde jsme strávili den pěkným šnorchlováním, popíjením ovocných shaků, povídáním a dlouhou procházkou po ostrově. Prostředí tu bylo nesmírně idylické - travnaté kopečky, pasoucí se krávy, žádná auta ani motorky, domorodci vracející se s rybími úlovky... Dokonce i tady se našel kostelík (Filipíny jsou převážně křesťanské). Celkově za pár stovek super výlet. 

Pamilacan - dnešní úlovek

Kostel na Panglau

Desatero u kostela

Pamilacan

Bohol

Na Bohol jsme dorazili za vydatného deště tuk-tukem, kterému se úspěšně podařilo naložit můj velký kufr i Honzovu cestovní tašku, a ubytovali jsme se ve Stefanie Grace Paradise Inn poblíž Lobocu (zabookováno den předem). S nadšením jsme otestovali bazén a kochali se výhledem na řeku Loboc. Všichni zaměstnanci byli strašně milí, ochotní, dali nám mapu, tipy a na požádání domluvili kde co.

Zde jsme také začali zjišťovat, že za nastalým deštěm vězí příchod tajfunu (neboli hurikánu, tropické cyklóny). Tajfun se sice nacházel o mnoho kilometrů severněji, jenže spolu s ním dorazila spousta dešťových mraků. Celý další den se tak nesl ve znamení častých přeháněk a mrholení.

Ráno jsme si půjčili skútr a vyrazili na průzkum. V zásadě se tu nemáte kde ztratit, směrem k čokoládovým kopcům vede pouze jedna hlavní silnice, podél které jsou i další zajímavé zastávky. Samozřejmě se ale musíte vydat na správnou stranu - ne jako my. 

Cestou uvidíte spoustu zeleně, rýžových polí nebo třeba mahagonový les. Prošli jsme se také po zavěšeném mostě přes řeku, prohlédli si nejmenší opičky na světě (tzv. nártouny) a postupně jsme dojeli k tzv. Chocolate hills v oblasti Carmen. Tyhle čokoládové kopečky jsou strašně zvláštní věc - koukali jsme na ně v nechápavém údivu. Je jich tak obrovské množství rozprostírající  se na všechny strany!! Škoda, že jsme se nemohli vydat přímo mezi ně, protože bychom utopili skútr v bahně. Byla tu sice možnost pronájmu čtyřkolek, ale čínští turisté nasadili docela vysoké ceny.

Z apartmánů milé Stefanie jsme se přesunuli do Nuts Huts. K této návštěvě nás inspiroval krásný cestopis na stránkách Večerníčků: http://www.vecernicci.cz/zivot-n...-bohol-i/. Při srovnání fotek můžete vidět, jaký neskutečný rozdíl udělají sluneční paprsky (a samozřejmě šikovnější fotograf :D). Do Nuts Huts lze dojet autobusem a z hlavní silnice dojít pěšky (cca 30 min) nebo jet s taxi-motorkou (tuk - tuk kopec nevyjede). Na konci vás pak čeká ještě spousta schodů dolů. 

Nuts Huts je místo s atmosférou - jde o bydlení v jednoduchých dřevěných bungalovech na samém břehu řeky Loboc v nitru tropů. Bonusem je super jídlo za rozumné ceny. Budete se tu cítit velmi odříznutí od civilizace, zvlášť za zvuků nočního pralesa. Jediným kýčem jsou tu občasné lodě s čínskými turisty vyřvávající hlasitou hudbu.

V okolí Nuts Huts se můžete projet na kajaku nebo kánoi po řece (což nám šlo kvůli aktuálně silnému proudu celkem těžko), vydat se na některou značenou turistickou stezku nebo relaxovat v božském klidu na terase jídelny. Přestože jsme plánovali pěších výletů víc, nakonec jsme kvůli dešti a kluzkému bahnu v kopcích zvládli jen cestu podél řeky do Lobocu (tedy tu stejnou jako Večerníčci). Cesta to byla moc hezká, začala převozem na druhou stranu řeky, pokračovala rýžovými poli, kolem domků místních (docela zvědavě si nás prohlíželi a dávali se s námi do řeči) a viděli jsme i vodního buvola - pro místní nudnější než kráva, pro mě těžká exotika. V Lobocu jsme si dali pozdní oběd, stopli jsme autobus a dopravili se zpět k odbočce na Nuts Huts. V Lobocu nám dva pánové vykládali, že by bylo super, kdyby přímo do Lobocu jezdilo více turistů, protože to je pro ně výrazný zdroj příjmů. Celkově si s námi místní lidé rádi povídali, i když jsme je aktivně neoslovovali. Anglicky tu umí téměř každý, je to i jejich úřední jazyk.

Na cestě z Nuts Huts do Lobocu

Bledí lidé jsou v Asii prostě celebrity

Hanging bridge

Mahogany forest

Chocolate hills

Na cestě z Nuts Huts do Lobocu

Intermezzo: komplikace při přesunu na sever

Další den ráno jsme vyrazili autobusem do Tagbilaranu, což byl zážitek sám o sobě - autobus s vysklenými okny se divoce klátil v zatáčkách za doprovodu reggae a štěbetání místních a drůbeže. V plánu jsme měli přesun trajektem do Cebu a odtud přelet do Puerto Princessy a pokračování dál do Port Bartonu. Naše plány nám ovšem překazil tajfun, kvůli kterému nejezdily celý den žádné trajekty. Bylo jasné, že let nestihneme a zůstaneme trčet v Tagbilaranu minimálně do dalšího dne. Odpoledne jsme strávili poflakováním po městě, na radu tuk-tukáře jsme si u pobřežní stráže nechali potvrdit výpadek trajektové dopravy v důsledku počasí (prý to AirAsia zohledňuje) a přemýšleli jsme, co dál. Různé pochybné společnosti v přístavu nabízely dopravu soukromou lodí do Cebu za těžké peníze, ale usoudili jsme, že zrovna netoužíme po smrti v mořských vlnách. Ještě ten den nám ale z AirAsia napsali, že let se posouvá na později a že pokud nám to nevyhovuje, můžeme letět jindy, což se nám hodilo do krámu.

Další den už trajekty naštěstí jezdily, takže jsme hned ráno koupili lístky a po dvou hodinách jsme dorazili do Cebu. Na letišti jsme však rozmrzele zjistili, že dřív než večer nás do letadla neposadí, takže opět téměř celý den zpoždění. No, alespoň jsme nemuseli nic doplácet. 

V Puerto Princessa jsme přenocovali, další den jsme hned ráno domluvili dodávku do Port Bartonu (na cenu už si nevzpomenu) a k večeru jsme byli na místě. Poslední úsek cesty před Port Bartonem je opravdu divočina, zvlášť po vydatných deštích (ano, déšť nás čekal i tady na Palawanu).

Port Barton

Port Barton je klidná rybářská vesnička přímo u moře. Přestože je to destinace celkem známá, nabídka ubytování rozhodně převyšuje poptávku a celkově jsme si zde nepřipadali nijak moc turisticky.  Navíc jsme vypozorovali, že v okolí je spousta neprofláknutých ubytování mimo civilizaci na soukromých plážích, kam se často dostanete jen lodí. Tahle místa na bookingu často nenajdete a určitě doporučuji je prozkoumat. Jedním z nich je např. Thelma and Toby's beach camp - komunikovali jsme s nimi prostřednictvím e-mailu, ale k mé velké lítosti jsme k nim nedorazili, neboť vzhledem k počasí a k jejich vyšším cenám to prostě nedávalo smysl. Dalším mým tipem je Modessa island resort (rozmýšleli jsme se právě mezi tímto a T + T beach campem), který doporučovali i místní a můžete ho zabookovat online.

Bydleli jsme nakonec v Nellie's Tourist Inn, což byla super volba.  Nellie a její rodina pronajímají svůj rodinný domek turistům a sami bydlí naproti přes dvorek. Její péče o nás byla vzorná. Dokonce jsme se zúčastnili rodinné večeře, a to s tetou - místní učitelkou, sestřenicí a jejím manželem - bohatým Němcem v důchodu, dalšími dvěma členy rodiny Nellie a spolubydlícím Angličanem. 

Jakmile zase jednou vyšlo slunce, nadšeně jsme vyrazili na lodní výlet po okolních ostrovech. Výlet stál nějakých 800 pesos na osobu (na koruny musíte vydělit dvěma - čili 400,-Kč), domluvili jsme jej přes Nellie a s nadšením jsme zjistili, že kromě nás je další účastnicí pouze jedna starší Italka, takže jsme si mohli diktovat trasu podle potřeby. Názvy konkrétních ostrovů si už nepamatuji, ale stihli jsme šnorchlování, pěkné pláže, dokonce i želvu jsme zahlédli. Pozitivem také bylo, že všechny ostrovy byly velmi blízko Port Bartonu i sobě navzájem. Celkově hodnotím velmi pozitivně.

V Port Bartonu jsme stihli také návštěvu White Beach (platí se tu symbolický poplatek), kde jsme byli úplně sami. Pláž je nádherná, avšak opět zřejmě kvůli dešti nebyla voda úplně azurová. Dojdete sem do půl hodiny pěšky, a to buď po hlavní cestě, nebo po pěšince zkratkou z hlavní pláže. 

Samotná pláž v Port Bartonu nebyla nic moc, jednak byla voda kalná a jednak tu kotví spousta lodí (ostatně je to rybářská vesnice). 

Hlavní pláž

Zkratka na White beach

White beach

Lodní výlet u Port Bartonu

El Nido

Do El Nida jsme dorazili opět minivanem, lístky nám zprostředkovala Nellie. Hned bylo poznat, že jsme dorazili do hlavního centra turistického ruchu, pořád to ale bylo pro nás snesitelné. Zde jsme měli ubytování objednané předem a dobře jsme udělali, protože byly Vánoce, takže všechno se hodně zaplnilo. Bydleli jsme v Ricgem place - pěkně zařízené pokoje, klid, dobrá lokalita v centru. Objednali jsme si u nich i výlet.

Hned další den jsme tedy vyrazili na tour A. Ráno v přístavu (resp. na hlavní pláži) nám připadalo jako apokalypsa - stovky turistů se hnaly do stovky lodí.... No, nakonec se ukázalo, že v tom mají docela dobrý systém, protože jednotlivé lodě se na zastávkách postupně střídaly, takže nikde nebylo až tak natřískáno. 

Hodně se nám líbila small lagoon, určitě doporučuji půjčit si kajak. Voda zde byla úplně průzračná, přesně jak to znáte z obrázků. Na jiném ostrově bylo zase moc hezké šnorchlování vč. větších ryb (a to jsme dost rozmlsaní z Thajska). I big lagoon byla pěkná, ale voda byla trochu rozvířená s vlnami. Celkově se nám výlet ale líbil a byli jsme rádi, že se nenaplnily naše chmurné vyhlídky z rána ohledně turistického náporu.

Další den jsme chtěli vyrazit na tour C, ale kvůli počasí byla tato tour zrušena (moc velké vlny na otevřeném moři). Půjčili jsme si tedy skútr a vyrazili ve směru k Nacpan beach. Cestou jsme se zastavili i na hezké procházce k vodopádu. 

Nacpan beach jsme si velice užili, a to hlavně kvůli vlnám - mou oblíbenou zábavou je sjíždět  vlny na maličkém (asi jen polystyrenovém?) surfu, na který si lehnete břichem a naskočíte v momentě, kdy se vlna začne lámat. Pláž je obrovská, takže i velké množství lidí se tu pěkně rozprostřelo. Škoda, že uzavřeli cestičku k vyhlídce nad oběma plážemi "vykousnutými" do výběžku. 

Začali jsme také v přístavu shánět lístky na trajekt do Coronu, ale opět kvůli počasí nastal výpadek lodní dopravy, takže jsme měli navíc celý další den v El Nidu, který jsme strávili na surfařské Duli beach (kromě nás skoro ani noha), takže to znamenalo spoustu kvalitního času s mým surfíkem. Tour C stále nebyla k dispozici. Otestovali jsme i jednu pláž přímo poblíž El Nida, ale nebylo to nic extra (možná zase kvůli zvířené vodě z dešťů). Na název už si bohužel nevzpomenu. 

Večer jsme zašli i do místního obchoďáku, kde byly příznivé ceny (oblečení, hračky, aj.) a navzájem jsme si koupili něco málo pod stromeček.

Tour A

Tour A

Tour A

Tour A

Nacpan beach

Duli beach

Coron

Na Coron jsme dorazili trajektem kolem oběda. Bohužel si už nepamatuju, kolik stály lístky nebo jak dlouho se jelo (tipuju tak půl dne).

O Coronu je důležité vědět, že přímo u města se  nenachází žádná pláž. Jedna je cca půl hodiny jízdy na skútru, ale v době našeho příjezdu byly úplně všechny skútry rozpůjčované. Museli jsme tedy za odvoz zaplatit tuktukáři, který s námi čekal a pak nás zavezl zpět. Nutno podotknout, že pláž za moc nestála, ale byli jsme nadšení pražícím sluncem.

Bydleli jsme v Coron Guapos Guesthouse, kde se nám moc nelíbilo (stěny mezi pokoji jsou jen ratanové, večer tu celkově bylo dost hluku), ale zase jsme využili slevu z bookingu a stálo to opravdu pakatel.

Postupně jsme se vydali na 3 lodní výlety: v rámci prvních dvou si pamatuju názvy Kayagan lake,  Barracuda lake, coral garden a dále nějaké názvy obsahující slovo laguna. Každopádně oba výlety byly nádherné, to jsou přesně ta místa, která jste si přáli vidět. Pokud jste větší parta nebo máte dost peněz, domluvte si soukromou loď. My jsme si výlety zamlouvali přes naše ubytování a přestože někde bylo lidí více (např. Kayagan lake), pořád se to dalo. Šnorchlování mě tu trochu zklamalo, sem tam rybka, určitě vám to dech nevyrazí, ale krajina nádherná. 

Třetí výlet vedl po ostrovech Bulog, Banana a Malcapuya a přestože tyto ostrovy jsou hezké, jsou daleko, takže na každý z nich vám průvodce dovolí třeba jen půl hodiny až hodinu. Za nás je tohle tempo strašně zběsilé a strávíte zbytečně spoustu času na lodi. Dovedu si klidně představit celý den jen na Bulog island třeba s kajakem.

V Coronu jsme si prohlídli město a vyšplhali jsme na vyhlídku (nachází se u velkého bílého nápisu na kopci). Najdete tu také moderní podniky - bary, téměř evropskou kavárnu, apod. 

Vyhlídka v Coron town

Koupání v Kayagan lake - nádherná voda

Příchod ke Kayagan lake

Manila

Protože letenky z Coronu jsou drahé, naše cesta do Manily vedla trajektem do San Jose na vedlejším ostrově Mindoro a odtud nízkonákladovkou přelet do Manily. Trajekt ale zabere skoro celý den, takže pokud jste v časovém presu, raději sáhněte hlouběji do kapsy a kupte letenku přímo z Coronu.

Pro Manilu samotnou jsme žádné plány neměli, já jsem chtěla akorát kouknout po obchodech - to jsem si splnila v Mall of Asia (levnější ceny tu ale nehledejte) a pak také v nějaké nákupní tržnici, kde byla tuna padělků za směšné ceny (doporučili nám to tady recepční z ubytování). Prošli jsme si také Intramuros - historickou část města, která nám přišla docela zajímavá. Manila je strašně obrovská a doprava po zemi dost pomalá.

Další den už jsme vyrazili směr letiště. Jak jsme procházeli zapadlou uličkou od apartmánu, pronásledovaly nás posmutnělé pohledy místních, ze kterých jsme vycítili určitou závist - vracíme se přece do vysněné bohaté EVROPY!!

Intramuros

MHD Manila

Co se líbilo, shrnutí

Tentokrát je pro mě velmi těžké zhodnotit, co byly nejhezčí zážitky. V zásadě z každého místa kde jsme byli, jsme si odvezli zážitky jiného druhu - budu vzpomínat na tropy kolem Nuts Huts, povídání v Coco Farm, večeři u Nellie, vlny v El Nidu a nádhernou krajinu v Coronu. El Nido a Coron prostě jsou turističtější, ale to nic neubírá na krásách krajiny kolem - v těchto dvou místech najdete ty krásné vápencové útesy s neuvěřitelně modrou vodou, které znáte z obrázku. Naopak Bohol a Port Barton byli autentičtější. 

Kdybych dělala itinerář znovu, asi bych vyměnila Panglao za Moalboal a jeho sardinky. Panglao mi celkově přišlo prostě slabší. Případně bych zvážila, zda nevynechat i Bohol a nezůstat jen na severu - v takovém případě můžete ušetřené peníze investovat např. do nějaké výpravy kolem Coronu, organizují se tu např. vícedenní expedice. Určitě bych také pobyla na nějakém tom soukromém ostrově, což jsme v plánu měli, ale bohužel to nevyšlo. Kdybych musela volit mezi sever a jihem - volím Palawan. Kdybych musela volit mezi Coronem a El Nidem, tak nevím - opravdu. Jednoho dne bych ještě ráda viděla rýžové terasy v Batadu/Banaue.

U Filipín mějte taky na paměti, že většina těch nejhezčích míst se nachází na jiných ostrovech, než na kterých jste ubytovaní - to znamená, že si sem musíte zaplatit výlet, a tedy vynaložit další výdaje.