Florencie, Lucca, Pisa a na skok do Cinque terre za necelé 4 dny
Rychlá ochutnávka Toskánska a jeden vyčerpávající trek v Cinque terre 25. - 28. ledna 2020
Cestopis z roku 2020 napsala Petra Vašáková
Nový rok jsem začala touto krátkou cestou, která pro mě znamenala úžasné dobrodružství, hodně nachozených kilometrů a neustálý obdiv nad krásami monumentálních památek a malebných zákoutí toskánských měst. Také splnění jednoho dávného snu v podobě jednodenního treku v okouzlující přírodě národního parku Cinque terre.
Letenky jsem koupila bez váhání, hned jakmile se objevilo na podzim upozornění na lednovou akci do Pisy . V hlavě mi nabíhaly tipy na itinerář, co by se dalo stihnout za tak krátkou chvíli. Určitě Florencie, to je jasné. Studuji různé průvodce a recenze a s nadšením připisuji do itineráře další místa.
25. 1.
V půl sedmé večer vystupuji z letadla na docela malém letišti v Pise a rozhoduji se, zda se pěšky vydat na vlakové nádraží nebo se na informacích pídit po nějakém spoji. Docela mám chuť se projít. Podle mapky v průvodci to nemá být dál než půl hodinka rychlou chůzí. Cestou si ještě nakupuji v supermarketu pár italských dobrot na večeři a pak se asi dvakrát zeptám na cestu kolemjdoucích a jsem na nádraží.
19:32 ze 7. nástupiště mi jede vlak směr Florencie! Koupím si jízdenku a na poslední chvíli si vzpomenu, že v Itálii, ji musím před nástupem do vlaku označit v označovači, jinak by byla neplatná. Ve vlaku si trochu odpočinu při dopisování deníku a za hodinu a čtvrt už vystupuji na rušném nádraží v metropoli italského Toskánska - Florencii. Než opustím halu, zjistím si všechny spoje na následující dny a vyrážím do večerních ulic. Atmosféra je úžasná! Bary, restaurace a obchůdky jedou naplno jako kdyby bylo letní odpoledne. Zastavím se u prosklené výrobny domácích těstovin. Paní zrovna válí těsto na novou várku nudlí, ale k sezení je tu pár stolků s lavicemi a všechny jsou plné, zkusím to tedy zítra. Jsem už dost unavená, ale ještě chci vidět osvětlené nábřeží a mosty přes řeku Arno, dojdu tedy až sem a pak se z centra opět vracím zpět kolem nádraží. Podle mapy hledám ubytování, které má být nedaleko. V deset večer už si dávám pohodu v levnějším, ale moc pěkně zařízeném a útulném hostelu. Paní domácí (trochu mi připomíná Penelope Cruz) je moc příjemná, po předání klíčů mi vysvětluje automat na kávu, který mohu ráno použít.
26. 1.
Ráno natěšeně vyrážím do víru velkoměsta. Památky tu opravdu lze najít na každém rohu. Určitě by popsání všech těch krás vystačilo na celou diplomovou práci. Já mám ovšem pouhý den a tak si naplánuji kolečko skrz ty největší pecky. Začínám v kostele Santa Maria di Novella , kde se chvíli zdržím a aspoň z dálky shlédnu vnitřek kostela, který je zrovna uzavřen kvůli probíhající mši. Dále pokračuji k Dómu, Santa Maria del Fiore. Po shlédnutí téměř dvou serií: Medicejové: Vládci Florencie se nemůžu dočkat, jak tato katedrála vypadá ve skutečnosti. Už při prvním pohledu jsem zůstala stát s otevřenou pusou a nestačila se divit. Jedním slovem nádhera! Kochám se a obcházím katedrálu několikrát. Vstupné na dnešní den je beznadějně vyprodané, ale to mi dvakrát nevadí. Počasí je velmi příjemné, na Sluníčku je to na triko a tak se mi uvnitř památek ani schovávat nechce. V uličce nedaleko si dávám velký kopec zmrzliny a vychutnávám si čilý ruch města. V poledne se už vyhřívám na mnohem poklidnějším místě - Piazza della Signoria. Dopřávám si krátký odpočinek a poté si projdu Palazzo Vecchio. Odsud už je to kousek k řece Arno a proslulému mostu Ponte Vecchio. Jeho zajímavostí jsou zlatnické krámky pocházející už z 16. století. Zhruba uprostřed je ideální místo k focení obou břehů řeky. Samozřejmě se to neobejde bez trochu trpělivosti a čekání. Davy turistů proudí v obou směrech a člověk se jich zbaví až na méně proslulém místě. V jedné takové zapadlejší uličce objevuji příjemnou italskou jídelnu, dávám si houbové lasagne se sklenkou suchého červeného vína a pozoruji stůl opodál s temperamentní skupinou Italů, kteří se nadšeně překřikují a smějí. Dopisuji deník a vyrážím na odpolední tůru přes Palazzo Pitti a Giardino delle Rose až na úžasnou vyhlídku na celé město, vlastně jsem o ní vůbec nevěděla a chtěla sejít ze zahrad zase dolů, ale protože davy turistů se hnaly strmě po vydlážděné cestě stále nahoru, šla jsem také. Slunce už skoro zapadalo a do této úžasné podvečerní atmosféry se otevřelo město v celé své kráse. Snad všichni ti co ještě odpoledne obdivovali některé ze stovek památek v centru jsou nyní tady a obdivují západ Slunce spolu s neskutečným výhledem na řeku Arno a celým městem. Tuto jedinečnou atmosféru skvěle doplňuje hrou na kytaru a zpěvem zřejmě místní umělkyně trochu nostalgickými rockovými baladami.Trochu na posledních chvíli běžím na nádraží, takže jsem se hned nezorientovala, z jaké koleje mi to jede.. naštěstí vše dopadlo dobře a v 18:10 už sedím ve vlaku do Luccy a užívám zaslouženého odpočinku a 19:30 už vystupuju v Lucce. Jdu směrem, kde by měl být hostel, ale adresu nemůžu najít, bloudím asi půl hodinky a naštěstí vidím pána, který zavírá svůj obchod a hned se zeptám, jestli mi může pomoct. Chudák, spěchal domů za rodinou a já ho takhle zdržím:). Cca za 10 min pomalé jízdy autem a hledání adres na plotech jedné ulice, jsme byli úspěšní. Děkovala jsem ještě, když jsme přes kód obdržený v smsce otvírala dveře domku, kde jsme měla zaplacené ubytování. Trochu strašidelné, ale já se těšila na sprchu a postel.
Dóm
Řeka Arno
Pohled ze zahrad Giardino delle Rose
Vyhlídka na celé město
27.1.
Ranní Lucca mě vítá upršeným počasím. Ulice jsou poloprázdné. Centrum je obklíčeno vysokými hradbami. Prohlížím si uličky a jdu se podívat do kostela St.Michele. Když vyjdu, prší ještě víc, zalezu do malinkaté kavárničky na presso a croissant (Prší tak si říkám, že pojedu vlakem už v půl jedenácté. Chci ještě najít kostel Sv. Martina, ale pak se nemůžu vymotat, jak jsou všude ty vysoké hradby, je po desáté a já ten vlak snad nestihnu. Zase se dám do běhu a už vidím bránu, kterou rychle proběhnu a už pádím na nádraží. Dvě minuty před půl jedenáctou. To nedám! Ještě k tomu červená na přechodu. Letím další minutu. Rychle koupím lístek a běžím do podchodu. Naskočím do vlaku, který měl pět minut zpoždění a proto jsem ho stihla:). Nějaký černoch se mi smál. Projdu vlakem, najdu prázdné místo a převlíknu zpocené triko. Za dvacet minut jsem ve Viareggiu. Napadlo mě, že do Spezie pojedu až dalším vlakem a projdu si Viareggio a dám piknik u moře.
Ráno po italsku
Lucca
U moře
Viareggio
Odpoledne už mířím ze Spezie do oblasti Cinque Terre. Celodenní jízdenka do Cinque Terre stojí 13 Euro. Vystoupím v Monterosso al mare. Nejdřív se kochám chvíli u moře, protože svítí sluníčko a je celkem i teplo. Pak se vydám nahoru po červené, trochu do hor, ať vidím Cinque Terre seshora. Jenže už od začátku tuším, že jdu špatně:). Takže takhle bych do Vernazzy dorazila za týden. Počasí se kazí, fouká a zatahuje se. Přede mnou klikatá nekončící silnice, zkusím stopovat. Třeba se trochu posunu dál. Za chvíli mi zastaví mladý pár z Číny, který tu také cestuje. Jsem šťastná že mě kus svezou. Nechám se vyhodit nad Vernazzou u pěkného kostelíku s tím, že dolů to bude určitě v pohodě:). Pokochám se úchvatnými pohledy dolů na městečka zařezaná do skalisek a hledám stezku dolů. Samozřejmě to tak v pohodě nebylo. Nejdřív se ztrácím v olivovnících a když už konečně scházím dolů, stmívá se, stezka je mokrá a klouže to. Dole zjistím, že tato stezka je uzavřena, právě z důvodů uklouznutí. No naštěstí jsem to zvládla a ve Vernazze nacházím nádraží, odkud se vracím do Spezie, kde mám ubytování.
Stezka dolů nalezena
Pohled seshora na Vernazzu
Stezka uzavřena
Vernazza
28.
Spezii jsem si večer prošla dostatečně, zase jsem hledala ubytování:). Ráno tedy vyběhnu na jisto na nádraží, abych stihla vlak do Pisy. Kdyby Ital u přepážky zbytečně nemluvil, že vlak už nestíhám a podal mi tu jízdenku rychleji, v pohodě bych ho stihla. No nic, projdu si na hodinu ještě Spezii, zapálím svíčku v kostelíku nedaleko nádraží a poděkuji za tuto skvělou cestu, která mě pozvedla z běžného rutinního života a ukázala mi, co všechno sama zvládnu:). V Pise jsem před odletem ještě navštívila centrum a šikmou věž. A ještě v noci dorazila do Chebu. Docela dlouhý den to byl.
Tady vypadá ještě šikměji:)
řeka Arno, už o dost širší než ve Florencii
Domuuuuu
Jak se ti cestopis líbil?
Petra Vašáková procestovala 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
To Cinque Terre i na jejich oficiálním webu upozorňujou, že v zimě je hodně cest zavřených kvůli počasí a bezpečnosti, některé i v hlavní sezóně kvůli rekonstrukcím.
To Cinque Terre i na jejich oficiálním webu upozorňujou, že v zimě je hodně cest zavřených kvůli počasí a bezpečnosti, některé i v hlavní sezóně kvůli rekonstrukcím.