GR221 - 6 denní procházka po Mallorce

Hurá na Mallorcu!!!

Balíme věci do krosny a vyrážíme na další krásný trek, který máme na našem seznamu vysněných treků. Letos jsou letenky za hubičku, takže konečně letíme na trek k moři. Letenky za krásnou cenu nám navyšuje jedno odbavené zavazadlo. Zpáteční letenky z Berlína s Ryanairem nás nakonec vychází na 1200 Kč na osobu.

Z Prahy vyjíždíme brzo ráno do centra Berlína pohodlným autobusem se Student agency. K naladění na cestování se dívám na jejich krátké dokumenty o cestování po Gruzii a pak na Divočinu s Reese Witherspoon. Cesta tak rychle uběhne. Na ZOB Berlín přijíždíme na čas. Naším prvním cílem je vlaková zastávka U bahn - Kaiserdamm Station. Na křižovatce se však setkáváme s prvním cestovním problémem. Divné semafory, které jsou jen z jednoho směru, u přechodu stojíme jediní a naproti nám jsou jen cyklisté. Rozhlížíme se a všímáme si dalšího frekventovanějšího přechodu kousek od křižovatky. Přechod speciálně pro cyklisty, to u nás v Praze ještě nemáme. Děláme jako že nic, i když si připadáme jako vesničani ve velkoměstě. Kupujeme lístky za 2.8e a přejíždíme městskou na letiště Tegel. Vybíráme z bankomatu eura, jíme řízky schované v bagetě a jdeme se odbavit. Všechno v klidu až se sama divím.

V letadle párkrát klimbneme. Nejdříve se budím, když opouštíme pod letadlem pevninu a vlítáme do oblasti nad mořem, a pak už jen slyším, že se připravujeme na přistání. Přilítáme do Palma de Mallorca ještě s předstihem a na okénko letadla dopadají kapky deště. Super, na Islandu a ve Skotsku jsme se spálili a když konečně letíme k moři budeme mít hnusné počasí...

Nejdříve se Honzovi směji, že využívá na letišti jezdící pásy po rovině. Vrchol lenosti. Jedeme na trek a hned co přiletíme, veze si nohy. Za chvíli už po nich ale jdu taky. Cesta k báglům je tady dlouhá, zato nám ale naše ,,domečky" přijíždí za chviličku. Na letišti ještě trochu přebalujeme krosny a nabíráme dobrou Mallorskou vodu s příchutí chloru. A hurá ven za dobrodružstvím!

Mallorca den první - spaní v Palma de Mallorca

Spát na Mallorce jsme se rozhodli pod hvězdami. Nebereme stan, ale kvůli příšerné předpovědi norů, kteří nás děsí až 22mm srážkama za den, jsme večer před odletem donuceni narychlo koupit alespoň tarp. Kdybyste to ještě nevěděli, tak v Alze mají fakt všechno. První noc jsem se rozhodli přespat u moře v ruině domu, v mapách značených jako Es Carnatge. Pokud nemáte kde přespat v Palmě a nechcete utrácet za ubytování, jednou z možností je přespání zde. Došli jsme sem podle navigace mapy.cz. Jde se chvilku po silnici a od kruháku kolem centrál autopůjčoven, která zde čistí auta. Pak chvilku po cestičce vedle silnice k mostu pro pěší vedoucí přes dálnici. Pak už civilizací k moři a po promenádě k místu. Koukni na mapku.

Jak mapička vypovídá, jedná se však o místo, které leží přímo pod příletovou dráhou, takže nad námi v 5 minutových intervalech hučejí letadla. Zpětně doporučujeme spíše přespání na terase přímo na letišti, kde je absolutní klid. Po velmi lehkém spánku, nakupujeme v nedalekém Lidlu a busem za 1.5e přejíždíme do centra koupit do Intersportu plynovou kartuši. Kupujeme velkou za 5,95e. Odtud přecházíme k moři na hlavní pláž, kde si dáváme před túrou relax. U hromady bordelu je zde veřejná sprcha, to ale zjišťujeme až poslední den, takže na začátek treku zůstáváme řádně nasoleni.

Po koupeli vyrážíme na autobusové nádraží, chytáme bus zas 1,9e směr Valldemossa, kde jsme se rozhodli začít trek. Cesta je kraťoučká. Po příjezdu dáváme procházku městem, dokupujeme víno na večer, ochutnáváme místní specialitu Coca de patata. Poprvé obdivuji mallorské kabelky – které v místní obchůdku byly jedny z nejhezčích, fotíme krásné uličky a konečně vyrážíme na trek.

Krásné uličky Valldemossy

Mallorské kabelky

Trek GR221

1.den Valldemossa- Refugi de Son Moragues

Přecházíme za město. Nikde tu nejsou směrovky, tak doufáme, že mapy.cz nelžou. Začátek vede hezkým olivovým hájkem a pak cesta začne stoupat chvilkama do celkem dost strmých úseků. Po schodech přelézáme plot a zdravíme první kozy a ovečky. Naše dnešní cesta je krátká (3 km) jen na rozehřátí a po chvilce přicházíme k Refugi de Son Moragues, kde jsme se rozhodli přespat pod přístřeškem. V září tu je již po sezoně, takže chatka i toika jsou zamčeny. Jsme tu sami, otevíráme víno, vaříme večeři, když tu přichází žena obtěžkaná batožinou, anglicky nás zdraví a česky zvolává směrem z kopce. ,,Jééé, on tu už někdo je". Smějeme se. ,,To je v pohodě, my jsme spolu už dlouho, romantiku nepotřebujeme, pojďte spát k nám." Se stmíváním společně sledujeme místní myšku, která si v kamenitém svahu staví domeček, vypravíme si příběhy z našich cest a za mečení koz uleháme ke spánku.

Do kopečka k Refugi

Refugi de Son Moragues

2. den Refugi de Son Moragues - Deia

Ráno vaříme snídani a vyrážíme vstříc vrcholu Es Caragolí (944 m.n.m). Před odcestováním jsme pravidelně sledovali předpovědi počasí. Norové hlásili na tento den až 22mm srážek a nízké teploty pod 20°C. Zatím je ale sluníčko a šedomodrá obloha. Když lezeme na vrchol je v dálce slyšet hromy, nad mořem je nehezké černo a v údolí mořník Kebule vaří mlhu. Přidáváme do kroku, na vrcholu děláme rychle vrcholovou fotku a utíkáme dolu. Po krátkém sestupu se na skalnatém terénu trošku ztrácíme. Doporučujeme zde sledovat červené šipky nakreslené na kamenech, jakmile se dostanete pod stromy, cestička je již celkem jasná. Kde se cestičky rozbočují, bývají přes cestu přehozené klacky či kameny, značící, že tudy cesta do Deiy nevede.

Cesta na vrcholu Es Caragoli

Městečko Deia

Cesta do Deiy. Hledejte šipky na kamenech!

Cesta v mracích

Horní úsek jdeme v mracích, naštěstí déšť nepřichází, i přesto jsou však kameny vlhké a nejde se vůbec dobře. Strmé klesání k městečku Deia je po kamenité cestě, tu a tam se přelézá přes velké kořeny a padlé stromy. Sešup je sice jen 700 výškových metrů, ale s báglem je to hrozný záhul. Cestu si zpříjemňujeme ochutnáváním všudy přítomných biskupských chlebů. Po kamenitých terasách přicházíme do města. Kvůli zdravotním problémům spolucestovatelek se s nimi před ubytovnou loučíme a my přecházíme ke krámku, kde si kupujeme vodu, která už nám došla . Chvilku sedíme před krámkem na lavičce a nechce se nám vůbec zvedat. Je nám blbý zde vytahovat svačiny, a tak nás hlad nakonec zvedá a jdeme na konec města, kde před cestou vedoucí k moři dáváme na zemi svačinu. Jsme utahaný, je nám vedro, sestup byl fakt makačka, bágl je na začátku treku ještě těžký kvůli zásobám jídla a na mě přichází krize. Dneska se mi už nikam nechce jít, ale musíme dojít někam za město. Když vyrazíme, tak nohy tuhnou. Cesta vede zase chvilku z kopce a nohy mě přestávají poslouchat. Jako fyzioterapeut si v hlavě prociťuji a popisuji každý bolavý sval. Honza mi bere něco z mého závaží a přicházíme k místu kousek za městem Deia, které je značené v mapy.cz jako turistický přístřešek vpravo od cesty. Vlastně je tu jen jakýsi obětní oltář pod vzrostlými borovicemi. Na oltáři vaříme večeři, uleháme do spacáku a s krásným výhledem na nedaleký kamenný dům a za zvonění zvonků oveček, které prochází kousek od nás usínáme. Uff, hrozná morálka, dneska máme v nohách jen něco kolem 10 km.

Spaní s krásným výhledem

3. den Deia - Solller

Ráno pozorujeme ovečky, které přichází k domu na snídani a pak pomalu postupují blíž a blíž, až nás nutí se začít pomalu balit, protože se rozhodly pást přímo u nás. Sestupujeme zpátky na cestu, když v tu chvíli přichází po cestě od města naše české spolucestovatelky. Vyrážíme spolu směr Port de Soller. Cesta je pohodová, na tip spolucestovatelky zastavujeme u domečku s terasou, kde by měli prodávat Zumo – čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů. Podle obrovské hromady prázdných lahví to však vypadá, že je po sezoně.

Po sezóně?

Zumo si nakonec dáváme v Son mico na terase, kterou obydlují dvě velké vypasené kočky, které na vás protivně zamňoukají, když je vyrušíte z jejich spánku. Doporučuji zde navštívit toaletu. Kde najdete umyvadlo vám neprozradím, hledejte sami. Pod Son mico špatně odbočujeme mezi domky, ale už jsme na správné cestě a pokračujeme dále. Chvilku se jde po asfaltce a pak prašnou silnicí k obří vile, kde se cesta rozdvojuje. Buďto se můžete vydat přímo do Port de Soller nebo k Refugi Mulleta. My se rozhodujeme pro první možnost a po chvilce se před námi otevírá nádherný výhled na zátoku Port de Soller. Za zvuků hýkání osla sestupujeme blíž a blíž.

Výhled na Port de Soller

Při příchodu do Port de Soller procházíme kolem restaurace Campo Sol. Tuhle restauraci rozhodně doporučujeme navštívit. Personál má sice typicky španělskou ,,no stress" náturu. Čas nechávají plynout, nikam nespěchají. Takže se tu zdržujeme dlouho, ale jídlo mají dobré. Všichni čtyři jsme se rozhodli pro Menu de Dia. Z předkrmů jsme ochutnali Pate de la casa – paštiku a Sopas mallorquinas – nejedná se o polévku, ale je to v něčem namočený chleba s květákem a zelím, doplněným o výborné pickles. Z hlavních chodů jsme zvolili Conejo noc cebolla – na jazyku se rozpadající králík na cibuli a Pescado a la plancha – celá grilovaná ryba s jemným masíčkem a obrovskými zuby. Nabídce dezertů od servírky jsme moc nerozuměli, ale nejspíše se jedná o výběr z dvou příchutí místních Sollerských zmrzlin – 125 ml kelímek vanilkové a čokoládové . Místo zmrzky si můžete dát kávu. Celé menu Vás vyjde na 14e + pivo 1.5e.

Pate de la casa

Sopas mallorquinas

Pescado a la plancha

Kromě tohoto menu, bych Vám rozhodně doporučila Paellu. Bohužel nevíme jak chutná, ale ta obrovská porce pro dva pokrytá celými kraby a mořskými plody vypadala božsky . Myslím si, že v téhle restauraci to musí stát opravdu za to. Navíc za paellu pro dva zaplatíte dohromady jen 13e. Také mají lákavý výběr dezertů, pokud se chcete odměnit něčím větším na závěr.

Návštěvu restaurace jsme podnikli až po vykoupání se v moři, které je nádherně čisté, voda průhledná, žádné vlny. Je tu navíc veřejná sprcha z které voda nestéká rovnou do písku, a tak jsme se zde i namydlili.

Moře v Port de Soller

Po sytém obědě skoro až večeři jsme se rozhodli přejet do Solleru místní turistickou atrakcí - historickou tramvají. Nejedeme z konečné zastávky, proto musíme nechat projet první plnou tramvaj. Nechce se nám čekat 15 minut na další, a tak přecházíme na autobusovou zastávku. Za chvilku se však vracíme zpět k tramvaji, protože autobus na čas nepřijíždí a vypadá to, že ani nikdy nepojede. Do další tramvaje se naštěstí vejdeme a vezeme se do kopce. Upřímně za 7 euro není opravdu o co stát a pokud máte energii, tak si to vyšlápněte. Naše nohy to však ocenili. V Solleru se kocháme místním kostelem. Zajímavé je samotné vlakové nádraží, které je zároveň výstavou umění, keramiky Pabla Picassa, která byla bohužel zrovna zavřena. Prošli jsme alespoň volně otevřenou výstavu španělského umělce Joan Miro.

Historická tramvaj

Kostel v Solleru

V úzkých uličkách hledáme Eroski obchod, který po dlouhém hledání nakonec nacházíme. Dokupujeme vodu, pečivo na snídani a jdeme hledat místo na spaní. Oběd a lážo plážo obsluha nás zdržela. Pomalu se začíná stmívat, procházíme přes Biniaraix, kde proběhla nejspíše nějaká slavnost. V uličkách všude vysejí bílé fáborky. Obdivujeme citronové sady. Kolem cesty je plno pítek, voda z nich ale není moc dobrá. Se stmíváním přicházíme nad město na terasy. Na zídce ve tmě tu sedí páreček s krosnama a Honza tu dělá fópá, když kus od nich nahlas řekne: ,,Ježiš takový magoři ve tmě, to musí být jedině Češi!“ Na čež se mu dostalo, ne moc přívětivé odpovědi ,,Hm, my jsme Češi“ Páreček čeká na úplnou tmu, aby mohl rozvalit bivak na terasách. Domy jsou sice celkem daleko, ale přece jenom je to nejspíše něčí soukromí pozemek. Posíláme posly na obhlídku, jak to vypadá ještě o kus dál, ale tma už je velká a cesta poté vede do kopce. Nakonec s lehkou nervozitou, že na nás přijde zuřivý pes přespáváme pod cestou v sadu. Dneska jsme ušli kolem 12 km.

4. den Soller - Cúber

Ráno vstáváme brzo, abychom vypadli, než nás tam někdo načape. Na můstku přes potůček dáváme snídani a vyrážíme do kopce. Pokud nebudete mít kde spát a nepůjdete tu za tmy, tak se nebojte, pěkná místa k přespání mimo civilizaci kolem cesty jsou. Cesta do skal a kopců vede po krásně precizně vyskládaném kamenitém chodníčku, a tak i když překonáváme celkem velké převýšení cesta dobře ubíhá. Neustále se kocháme pod námi se vzdalujícím výhledem na Soller a Biniaraix a nad námi se vztyčujícími se skálami hýřící barvami. Ze 100 m.n.m postupně vystoupáme do 850m.n.m. Cesta vede ve stínu, avšak po příchodu na vrchol se nám připomíná spalující sluníčko. Ve stínu dáváme oběd a jdeme prašnou cestou bez stromů k jezeru Cúber.

Po chodníčku do skal

Nádherné skály

Výhled na Soller

Jezero Cúber

U jezera dáváme ve stínu velkou pauzu. Já se převlékám do plavek a běžím se svlažit do jezera. To, že je koupání zakázáno se dozvídám až na informační tabuli na parkovišti. Doufám, že jsem svým potem nenarušila místní faunu a floru, ale jelikož se u vody válely krávy, tak snad to tak hrozný zásah nebyl. Relaxujeme a zase se loučíme s našimi spolucestovatelkami, které mají zamluvené ubytování v Tossals Verds a pak zamíří zdolat Massanelu. My jdeme dále klasickou cestou po vrstevnici kolem přívodního kanálu v údolíčku mezi kopci Puig Major a Morro de almallutx. Procházíme nad jezerem Del Gorg Blau a vstupujeme do lesíků. Všude tu jsou kruhová zděná místa, takže je tu plno míst k přespání. Cesta vede skrz rozmarýnové keříky, každých pár metrů mě to nutí promnout lístek v ruce a rozeznít nádhernou vůni ještě více. Po studánce Font des Prat začne cesta stoupat. Pokud neplánujete dojít až do Lluc, doporučuji se začít koukat po místě na přespání, když se projde kolem dvou dalších studánek míst už moc není. Po tom co končí lesík, cesta, nebo spíš vyschlé koryto potoka stoupá zatravněnou oblastí až na vrchol a místa už tu vůbec nejsou. My přespáváme na posledním místě než končí lesík, na dohled pod cestou s krásným výhledem na protější skály. Dnešní etapa z Biniaraixu sem je dlouhá něco kolem 15 km.

Jezero Del Gorg Blau

Puig Major

Přívodní kanál

Sledování prvních ranních paprsků olizujících skály

5. den -> Lluc

Ráno dáváme studenou snídani, teplá byla večeře a máme tak akutní nedostatek vody. Jdeme vzhůru do oblak, začíná být teplo a musíme šetřit vodu, takže jen tak jemně svlažujeme hrdlo. V hlavě mám myšlenky a chutě na různé limonády a vychlazené neperlivé vody. Na vrcholku pod Massanellou děláme fotky, pak chvilku klesáme, abychom zase chvilku stoupali a už už vidíme pod námi v dálce klášter Lluc. Pořádně se napijeme, teď už půjdeme jen z kopce, takže už to snad dáme i bez vody. Klesáme chvilku po precizně propracovaných chodníčkách, podporujeme proti nám lezoucí turisty, míjíme chcíplotinu kozy a hurááá jsme zas v civilizaci. Letíme ke klášteru do krámku pro vodu! Přicházíme v 13.58, krámek zavírá ve 14.00. Uff! Pijeme! Hodně pijeme!

Cestopotok

Ty výhledy

Vrcholek pod Massanellou

Šup z kopečka do Lluc

Po chodníčku do Lluc

Měli jsme informaci, že se tu někde nachází bazén. Jdeme do botanické zahrady, která je nudná, ale na jejím konci spatřujeme fata morganu. Obrovský blankytně modrý bazén! Bohužel u vchodu je tak nějak přistrčená cedula s nápisem, že pokud tu není plavčík je bazén uzavřen. Nějaká paní se tam však opaluje, jdeme se tedy zeptat zda je bazén otevřen. Paní nám přitaká, vysvětluje, kde jsou záchody a sprchy a že to je zadarmo. Coooožeee??!! Vrháme se pod sprchu, mydlíme se a skáčeme šipku do bazénu. Paráda! Nádhera! Tohle naše těla potřebovala. Leháme si na lehátka a relaxujeme, zpočátku máme bazén pro sebe, ale postupně přicházejí lidé. Dle spolucestovatelek je bazén zdarma jen pro hotelové hosty, nikdo však po nás nic nechtěl. Obsluha, která v 18h zavírala jim řekla, že tu teď v září už stejně nikdo pořádně není, takže to nevadí.

Fata morgana, bazén v Lluc, skoro jen pro nás!

Dostáváme hlad a tak zase nahazujeme bágly na záda a jdeme za jídlem. Znovu se shledáváme se spolucestovatelkami, doporučujeme jim bazén a zase se na chvilku loučíme. Rozhodujeme se pro horní hospodu, která je hned na kraji městečka. Dáváme si burgra a jehněčí žebra. Dobrý, neurazí, ale rozhodně nenadchne. Cena za Burger - slož si a dochuť si kečupem a majolkou, která stojí celý den venku na sluníčku, něco kolem 12e, jehněčí stálo kolem 14e. Za ty peníze je to však hrozný. Cena piva 3.9e! příšerná. Díra pro turisty, chtěli jsme se však zase pořádně najíst. Při odnášení mého prázdného talíře číšník zvolává překvapeně ,,Ave Maria!!!" Možná tu není běžné, že lidi dojídají? Možná jen nikdy neviděl blondýnu sníst celého burgra. Mají tu kocoura, který vypadá přesně jako Garfield a i se tak chová. Když přinesou talíř na stůl, kocour jde pomalým krokem obhlédnout situaci, pořádně zamňouká a pak Vás jemně probodává pohledem. Dolní hospoda v městečku je dle spolucestovatelek lepší.

Slož si sám burger

Jehněčí

Pokud nechcete kupovat vodu, tak vedle hospody je pítko, kam jezdí asi všichni z městečka. Vždy zastaví auto a z kufru vyndají hromadu prázdných barelů.

Během cesty jsme se párkrát potkali s 4-členou partičkou vyzrálých Čechů. Ty tu potkáváme a společně řešíme, kde přespíme. Zkoušeli to v kempu v centru, kde jim však odpověděli, že u nich není možné přespat bez stanu. Prý na to nemají tabulku a neměli by kam pověsit lísteček. Doporučili jim místo u piknikových stolů. My se rozhodujeme, že vyzkoušíme kemp za městem. Jdeme cestou po silnici. Vrátka do kempu jsou otevřená, ale je tu po sezoně a sociálka je bohužel uzavřena. Vládne tu ticho. Přespáváme na ukrytém plácku za stromy a záhy usínáme, takže ani nestíháme dávat světelné signály holkám, které se zdržely na pivu. Dnešní etapa byla dlouhá jen něco kolem pouhých 9 km.

6. den Lluc - Pollenca

Po probuzení zjišťujeme, že holky přespaly kousek od nás. Balíme se a po cestě podél skal jdeme zpátky ke klášteru. V krámku kupujeme na snídani paštiku a chleba s turistickou přirážkou. Tohle duchovní místo je nekřesťansky drahé. Holky se rozhodly, že chytnou stopa do kaňonu Torrent de Pareis. Máme ale informace, že je po deštích vysoký stav vody a část je neprůchozí. Holky nám poté potvrdily, že se kus opravdu brodily po prsa ve vodě. Pomalu nás tlačí čas a tak necháváme tuhle krásu Mallorky zatím neobjevenou. Určitě se sem ještě vrátíme. Naše morálka je hrozná. Plácáme se u kláštera. Okukuji suvenýry a během toho Honza ochutnává na ochutnávce místní olivové oleje. Doporučujeme někde ochutnat oleje Son mesquidassa. Olivy této značky byly také výborné, nikde jinde jsme je bohužel neviděli. Konečně objevujeme pítko na nádvoří, které je vedle suvenýrů, takže pokud nechcete kupovat vodu, zamiřte sem nebo nad restauraci.

Lluc a turisté

Vyrážíme na cestu až v 11 hodin, naštěstí cesta vede ve stínu lesa. Kousek za Llucem se prochází kolem Refugi Son Amer, které vypadá moc hezky a pak vzhůru do kopečka. Dáváme krátkou pauzu u domečku a studánky Binifaldo. Ještě nám zbývá ujít pár kiláků lesem a sestoupit dolů a pak přichází ta nejhorší – nejnudnější část treku – po prašné silnici a pak kolem silnice k městu Pollenca. Když procházíme kolem Refugi del Pont Roma uvědomujeme si, že už jsme tu. NA KONCI GR221. Z Llucu je to sem něco kolem 18 km. Trošku mi je líto, že tu není vyznačen nějaký oficiální bod konce trasy. Takže vlastně na té ulici ani neslavíme a koukáme do mapy co dál.

Cesta k Pollence

Po chodníčku k Pollence

Cestička podél silnice

Mezi ploty kousek od Pollenci

Oslík

Do Pollency přicházíme v neděli, takže je město mrtvé, otevřeny jsou jen drahé restaurace v centru. Sedíme kousek od dlouhých schodů Calvari steps ke kostelíku, nahoru se nám však jít nakonec nechce. Vymýšlíme co dál, obchody s jídlem jsou zavřené a tak hladoví jdeme na vytipované místo za město rozbalit bivak. Po cestě však potkáváme oázu s jídlem – bageterii Panord. Dáváme si pivo, k němu dostáváme preclíky, objednáváme bagety s chorizem a k nim dostáváme olivy. Jíme si jako Španělští králové, konečně oslava konce cesty! Na snídani kupujeme sladké pečivo, Einsamadu a ač se nám odtud nechce musíme vyrazit dál.

Přicházíme k Puig de Santuiri. Přemýšlíme, jestli přespat na začátku u nějakého piknikového stolu, nebo jít někam dál pod kopeček, dáváme do map gps souřadnice, které někdo na fb specifikoval a se stmíváním obcházíme kopec dokola. Nikde žádný hezký plácek. Nadávám na sebe, proč jsme sakra nezůstali na začátku. Kdo chce víc, nemá nic, a tak nasazujeme čelovky a už za úplné tmy jdeme zpátky. Rychlou chůzí obcházíme celý kopec dokola, za světla by to byla určitě pěkná procházka. Rozbalujeme spacáky a za bzučení miliardy komárů se snažíme usnout, ale moc to nejde bzučí to tu fakt hodně, navíc je nám v zakuklení ve spacáku hrozný vedro. Šílená noc. Spaní pod hvězdami je sice romantický, je strašně krásný koukat na hvězdy, ale nikdo vám neřekne o komárech!

spaní pod Puig de Santuiri

7. - 10. den.

Port de Pollenca, Formentor

Ráno se budíme rozmrzelý, noc byla fakt hrozná. Nabíráme vodu v místním pítku a stavujeme se na snídani v našem oblíbeném podniku Panord. Dáváme si cheesecake a masový koláček. Chytáme bus z Pollency do Port de Pollenca za 1.5e. V Pollence se krátce procházíme po promenádě. Na další noc kupujeme v lékárně pořádný repelent za 7e a pak nás zmáhá únava. Leháme na plážová lehátka a doufáme, že po nás nikdo nebude chtít těch 10 euro. Asi tak po hodině samozřejmě přichází pán a kasíruje nás. Já jsem trošku naštvaná, ale trochu luxusu jsme si zasloužili, i když tenhle byl fakt zbytečný. Jsem nervózní z toho, že jenom ležíme a nic neděláme. Takže se nakonec zvedáme a vyrážíme na poslední bus jedoucí směr Formentor.

Snídaně v panord

Tahle fotka nohou na pláži má nějaký smysl jen po treku

Přístav v Port de Pollenca

Po cestě na bus potkáváme partičku Čechů a loučíme se s nimi. Přicházíme na autobusák s předstihem. Sice tu už stojí nějaký bus s cedulkou Playa de Formentor, ale nikdo se s ním nechystá odjet. Nakonec odjíždí prázdný v 17.00. Věříme googlu a čekáme na ten náš, co má přijet v 17.10. Čekání nám zpříjemní znovu setkání s našimi spolucestovatelkami. Vyměňujeme si zážitky, fotíme si společné selfie a už opravdu naposledy se loučíme. Za chvíli nám to přece jede! Je 17.20 a my kontrolujeme jízdní řád. Sakra. Tady nás zradil strýček google, který nám našel neexistující spojení. A my mu tak věřili. Hmm tenhle den je zatím něco hroznýho. No nic, vytahuji papír a fixu a budeme poprvé stopovat. Od autobusu jdeme kolem města k poslednímu kruháku, od něhož vede cesta už jen na Formentor. Auto odbočuje k nám, a teď to přichází, poprvé v životě zvedám prst, když v tom auto hned zastavuje. Cože? To je to tak lehký? Asi štěstí začátečníka. S krosnami na klíně jedeme s černým Izraelcem a jeho ženou vstříc majáku. Anglicky moc neumí, takže se taky nemusíme ztrapňovat naší krkolomnou angličtinou. A jen se kocháme cestou, která je dlouhá, klikatá po serpentinách a s nádhernými výhledy. Izraelec prohazuje vtip, že on by se sem takovou dálku netáhnul, ale žena nutně potřebovala fotku s majákem. Pod majákem se loučíme. Je tu šíleně přeturistováno. Vlastně nechápeme proč. Prostě maják.

Formentor

Asi je hezčí, když zastavíte na vyhlídkách po cestě. Nemáme zrovna hezké počasí. Je zataženo, celkem fouká a tlačí nás čas, tma se blíží, odskakuji si na toaletu, ať můžeme vyrazit pryč. Během mé nepřítomnosti je Honza přítomný vtipné situace, kdy přijíždí tak 60+ cyklista na silničce, seskakuje z kola, v letu fotí kolo s majákem a naskakuje zpátky . Prohodí směrem k Honzovi hlášku: ,,a zase zpátky!“ Zaklape SPD pedály a už frčí pryč. Svědkem tohoto výjevu je zároveň paní se šarmem Pařížanky, která se s velkým zájmem ptá Honzy, jestli jsme sem přišli s těma báglama pěšky. Odpovídá, že pro dnešek jsme jen stopaři. To už se ale vracím já a je mi divný proč se na mě ta paní tak šibalsky usmívá. Hrozný, chvilku s ním nejsem a už se vykecává...

Spolu se skláníme nad telefon a plánujeme, kde tedy přespíme. Je po 18.hodině a už se začíná pomalu smrákat, než někam dojdeme bude tma. Začínám být ze zamračeného a větrného počasí nervózní. Když v tom k nám jako anděl přichází ta elegantní paní s tím, že by nás ráda hodila zpátky do města. Vysvětlujeme, že ještě nevíme, kde dnes budeme spát. Ona odpovídá, že nikam nepospíchá a až si to vyřešíme, tak si máme říct. Ok, tak bereme! Domlouváme si, že si řekneme někde po cestě, aby nám zastavili. Zdravíme se s jejím šarmantním manželem. Velkým překvapením pro nás je, když pěstěný pán v hnědém sáčku odemyká auto u kterého se začne stahovat střecha.

,,Vau! My! My, pojedeme v kabrioletu??!!"

Paní se nad naším úžasem směje a dodává, že tohle si jenom půjčili, takhle dobře se důchodci v Německu rozhodně nemají. Házíme krosny na klín a vyjíždíme. Paní se mě starostlivě ptá, zda mám šátek na hlavu, aby mě neofouklo. Oba jsme unešeni samotnou situací a krásou, kterou vidíme všude kolem nás. Oči nám větrem chtějí vyletět z důlků, ale to vůbec nevadí! Připadám si jako v nějakém snu. Nevěřím tomu, že jsme měli takové štěstí. Po cestě se nám nechce nikde zastavovat a tak mlčíme a přijíždíme až do Port de Pollency. Děkujeme za amazing experience a loučíme se s elegantním Německým párem. Tenhle zážitek musíme chvilku vydýchat.

Kabriolet

Výhled z kabrioletu

Výhled na Port de Pollenca, bude pršet?

Není ale čas, začíná se smrákat a my jsme v centru města. Vymýšlíme, že bychom mohli zkusit dojít na konec města a přespat někde na pláži. Jdeme přes promenádu, když tu nás česky pozdraví paní s kočárkem ,,Dobrý večer“. Ptáme se jí, jestli náhodou neví, kde by se tu dalo venku přespat. Vysvětluje, že je sice místní, ale úplně neví. Na pláži se oficiálně nesmí spát, ale když se skryjeme, tak bychom neměli nikomu vadit. Smutně konstatuje, že by nás ráda ubytovala, ale má bohužel plno. Občas jezdí jen tak na výlet na Formentor, odchytává smradlavé turisty a nabízí jim ubytování a teplou sprchu. Při vidině teplé sprchy nám nabíhají sliny, ale bohužel je musíme nasát zpět. Nakonec nám doporučuje kempingový plácek na konci města. Moc děkujeme a loučíme se s dalším andělem dnešního dne.

Formentor a Port de Pollenca je místo kouzelných lidí!!!

Kupujeme víno a přicházíme na kempingový plácek, který vypadá fakt dobře. Přichází tma, fouká a vypadá to na déšť, chumláme se do bundy, pijeme víno a čekáme, až město půjde spát. Usínám v sedě na lavičce a tak mě Honza přemísťuje do spacáku na zem vedle stolu. Spíme jak zabitý. Ráno nás vítá krásný východ slunce. Kocháme se na pláži a po snídani chytáme bus směr Alcúdia.

východ slunce v Port de Pollence

Alcúdia

Bus z Port de Pollency stojí 1.55e. Kousek před městem obdivuji z okna autobusu kitesurfaře. Sem se taky jednou vrátím! Do Alcúdie přijíždíme v úterý, v den kdy se tu konají tradiční trhy. Všude kolem města a ve městě jsou stánky s opravdu černými černochy. Černošky oblečeny v tradičních šatech a se šátkem zamotaným na hlavě prodávají snad vše - pásky, oblečení, nádobí z olivového dřeva, všelijaké kýčovité upomínkové předměty. Co je však hrozný je množství turistů. V úzkých uličkách mezi stánky se mezi nimi motáme s krosnami na zádech, až z toho chytám nerva. Lidi!! Strašně moc lidí! Chci pryč! Rychle se tedy snažíme vymotat a jdeme do města k hradbám. Zase hodně lidí, ale už je tu aspoň prostor. Chviličku čekáme až sestoupí lidi z hradeb, abychom se mohli pokochat městem z výšky. Procházíme po hradbách kolem městečka.

baráčky v Alcudii

výhled z hradeb

Asi jediná prázdná ulička v Alcúdii

V dálce slyšíme kytaru a tleskání z místního kruhového divadla. Flamengo show! Zní to dobře, ale nechce se nám utrácet, a tak vyrážíme směr Port de Alcúdia na krásnou bílou pláž. Sestup do vody je opravdu pozvolný, ujdete několik metrů a vodu máte stále po kotníky. Křišťálově průhledná voda a všude kolem plující rybky. Tady je to vážně krásný.

Moře v Port de Alcudia

K večeru se zvedáme a jdeme do restaurace. Dnes konečně přichází den paelly! Jdeme dále od hlavních ulic do restaurace JP13. Objednáváme jednu paellu s mořskými plody za 14.95e a jednu kuřecí za 12.95e. Každá chutná trochu jinak, obě jsou však výborné. Pivo tu vyjde na 2.9e. Personál je tu příjemný, s číšnicí se bavíme o Camino de Santiago, kterou jsme všichni v minulosti podnikli. Restaurace vypadá celkem dost omšele, ale najedli jsme se tu dobře.

Paella

Po véče nastává čas posledního hledání místa na přespání. Honza v mapách objevuje vyznačený turistický přístřešek. Jdeme přes obří letovisko vybudované určitě na začátku 90. let, kolem motokár, tenisových kurtů, minigolfu až se dostáváme na obrovskou prašnou cestu. Dá se tudy odbočit na turistickou cestu vedoucí na Puig de Sant Martí. Nikde nikdo, občas skládka a bujné keře kolem cesty. Je to nějaké divné. Přicházíme na místo, kde by měl být přístřešek, ale kde nic tu nic. Hm průšvih, co teď. Začíná být tma, fouká a navíc na nás dopadají první kapky deště. Takže zpátky k moři a zkusíme to někde na pláži. Jdeme po pláži Playa de Muro směrem zpátky k městu a nacházíme hezké místo u vilek za mírným valem a pod stromy. Fouká opravdu silně a norové hlásí celou noc déšť. Usínáme celkem rychle, norové se naštěstí zase pletou a my se budíme s nádherným východem slunce úplně suší. Balíme věci a jdeme k naší oblíbené bageterii Panord. Pobočka je tu bohužel úplně malinká, královské pohoštění v podobě baget se nekoná. Kupujeme jen croissant a jdeme na bus směr Palma de Mallorca.

Výhled z nocoviště na blížící se východ slunce

Dobré ráno

Spaní mezi stromy u pláže Playa de Muro

Palma de Mallorca

Bus z Alcúdie do Palmy stojí 6,05e. Mallorka je opravdu malinká a cesta netrvá dlouho. Krosny dáváme na hlavním nádraží do úschovny za 3.95e/bágl. Batůžky nám tu pohlídají až do 7 večer, a tak můžeme lehkým krokem projít centrum města. Hlavní třídou jdeme směrem k majestátní katedrále Pany Marie. Na památky moc nejsme, a tak spíše obdivujeme malé obchůdky s mallorskými specialitami. U Katedrály kupujeme pohledy a známky a googlíme, kde si dát nejlepší tapas. Rozhodujeme se pro Bar DIA. Objednáváme si mallorskou tortillu za 3.9e, Sobrassadu za 8e, mořský salát - Salpicon Mariscos za 7.5e a k tomu samozřejmě pivo, Estrellu za 4e. Sobrassadu zde podávají ogrilovanou ve formě 6 karbanátků na opečeném chlebu. Trochu víc slaný, ale výborný. Tuhle pochoutku jsme si zamilovali. Salát mohl obsahovat víc potvor a tortilla je vlastně bramborový koláč. Určitě by bylo lepší sem jít ve více lidech. Porce jsou dostatečně velké, aby se ochutnávalo. Kromě tapas tu podávají také obrovské porce různých mas na které chodí místňáci.

Bar Dia

Sobrassada podávaná v bar Dia

S plnými břichy se přemisťujeme na pláž, kterou už známe. Tahle pláž je vlastně jediná na které jsou vlny a mušle. Píšu pohledy, naposledy se koupeme v moři a jdeme zpátky do centra koupit suvenýry. Honza kupuje klobásy v maličkém obchůdku ověšeném uzeninou, sušenými rajčaty a bylinkami. Vyšší lidé se tu nejspíše uhodí do hlavy o nějakou klobásu. Vaše smysly jsou tu hned omámeny krásou a vůní kolem. Jsou zde stolečky s ochutnávkami fuetů a sýrů, které zde prodávají. Nikdo vás nehlídá, takže pokud se nerozhodnete sníst vše co vidíte, můžete jen ochutnat a klidně pokračovat dál. Mají to ale moc dobře spočítaný, vždy si tam něco koupíte! Ceny tu jsou vyšší, ale ty mňamky za to rozhodně stojí.

Poté navštěvujeme obchod Fet de Soller, krámek specializovaný na výrobky ze Sollerských oliv. Najdete zde velký výběr oliváčů, oliv a dalších výrobků z nich. Když poprosíte, milá paní prodavačka, vám udělá malou degustaci a vysvětlí rozdíly v intenzitě olejů. Byli jsme hodně překvapeni jejich jinou chutí, kam se hrabe nějaký trapný extra virgin. Tohle stačí kápnout na chleba a cítíte se jako král.

Ještě si nutně potřebuji koupit mallorskou proutěnou kabelku. V obchodech se suvenýry mají jen strašně kýčovitý, s různýma třpytkami, flitrami a hvězdičkami. Honza mistr v googlení nalézá v zapadlé uličce obchůdek Mimbreria vidal. Krásné provaznictví a košíkařství. Vstup na vlastní nebezpečí!!! Ceny tu jsou asi přiměřené. Menší kabelka za 20e, velký košík za 50e. Známkou dobrého místa je, že si sem místňačka odskočila od plotny koupit košíček na chleba.

Vstup na vlastní nebezpečí!

Košíky, košíky, košíky

Nebo je libo hlavu, prostírání či rohožku?

Naposledy nakupujeme v Eroski, které je pod nádvořím Placa Major a scházíme zpět ke katedrále. Večeříme za romanticky znějící hudby s výhledem na krásně nasvícenou katedrálu. Před půlnocí jdeme na bus směr letiště za 5e. Todle mě opravdu naštvalo. Po městě můžete jezdit za euro, přes celou Mallorku přejedete za 6 euro, ale když musíte na letiště, tak si to pořádně zaplaťte.

Katedrála ve dne

Katedrála v noci

Spaní na letišti

Na letišti jdeme na terasu, kterou najdete pokud vyjedete jezdícími schody do patra. Hned za vámi budou nenápadné prosklené dveře. Je tu klid, ticho, měkká umělá tráva pod stromy. Za chvilku kolem procházejí policisté a já se bojím, aby nás nevyhnali. Ti však jen vyhodí divného týpka se slunečníky a kouknou směrem k nám, jestli je vše v pořádku. Takže se opravdu nemusíte bát, policisté tu jsou, aby chránili smradlavé krosnaře, ne, aby je vyhazovali.

Konečně konec!

No a tady náš příběh pomalu končí. S ryanairem letíme zpátky. Evidentně je zbytečné si připlácet za výběr místa, polovina letadla si po vzlétnutí přesedla. V Berlíně přistáváme opět s předstihem, ale bagáž vyjede pouze pár šťastlivcům. Nejspíš jsme se trefili na obědovou pauzu, a tak čekáme asi hodinu než nám vyjedou batohy. Jedeme na autobusák, kde ukládáme krosny do uzamykatelných skříněk za 5e a jdeme se projít do Curry 36 pro Curry wurst.

Letíme domu

Curry wurst

Smradlavý a unavení nasedáme do busu Student Agency. Ahoj Praho, ahoj sprcho, ahoj postel. Dobrou noc!

PS: Jestli jste to přečetli celé, obdivuji Vás. Cestopis vznikl v rámci prokrastinace při psaní diplomové práce. Počet stran diplomky 0, počet stran cestopisu 14 :D.

Doufám, že to snad někomu pomůže s plánováním.

Odměna pro věrné čtenáře, ještě něco navíc!

Co si určitě vzít a nenechat doma!

Repelent! A nějaký pořádný, náš difusil možná tak komáry ještě přivábil. Predator by měl asi stačit. Pokud budete spát pod hvězdami ,doporučila bych i síťku na obličej. Můj obličej vypadal poslední dny jako na vrcholu puberty.

Velkou zásobu vody, Camelback! Podělala jsem to a Honzovi jsem při balení zapomněla zabalit plastové zavírání jeho 2l camelbacku, takže jsme měli jen můj 1.5l a 2x 1l nalgenky. Což bylo málo na to, abychom mohli pít a ještě si udělat večeři a snídani. S vodou je tu opravdu problém, co nekoupíte nebo nenačepujete v civilizaci, nemáte.

Pokud začínáte s trekingem, nevíte jak se vybavit a co všechno si vzít, doporučuji v létě navštívit Výstavu stanů a vybavení do přírody v Praze. Vybaví vás tu od hlavy až k patě. Mají obrovský výběr vybavení a ceny jsou parádní. Personál je složen z outdoorových nadšenců, takže vám ve všem poradí. Kromě výstavy mají i celoroční e-shop 4camping.

Tak a tohle už je opravdu konec!

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Veronika Zídková

Cestopis byl naposledy aktualizován 11. 11. 2018

Veronika Zídková procestovala 8 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

11 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

StacyAdado

před 3 lety

авиатор мостбет стратегия pin up oyunlar промокод в казино pin up фрибет мостбет 2021 регистрация pin up

пин ап официальный сайт скачать espelho betfair mostbet com mobile промокоды pin up на фриспины mostbet личный кабинет войти

Robertbum

před 4 lety

Gay events mГјnster, gay app kazakhstan, gay pride berlin 2017 knoxville

Adél

před 6 lety

Dobrý den, krásný článek. Za par dní odletáme s přítelem na Mallorcu a proto bych měla na vás dotaz. Jak je to se stanovánim nebo spaním pod širákem na Mallorce. Místním to nevadí a nemáte žádný problém pokud nejste hluční nebo nezanechate po sobě nepořádek? A mohla bych popřípadě poprosit o nějakou radu, kde nejlépe hledat místo na spaní?

Předem moc za odpověď 😊

Veronika Zídková

před 6 lety

Dobrý den, děkuji. Na treku není víceméně problém, protože se jde v odlehlých částech. V civilizaci jsme vždycky čekali na tmu a až se město uklidní a pak jsme zalehli. Nikomu jsme nevadili. Tam kde by nás náhodou mohl někdo vidět se spíše jen přikrýváme spacáky, rozhodně nerozbalujeme moc věcí kolem sebe a vstáváme ještě před východem slunce, abychom s prvními běžci a pracanty už byli sbalení. Být tichý, uklidit po sobě a nechat místo ve stejném stavu jako když jsme přišli beru jako samozřejmost. Když jsme bezradní kde přespat, tak hledáme v mapy.cz značené turistické přístřešky, kempingové plácky, apod., ale jak výše píšu zrovna jednou se nám to tam nepovedlo. Užijte si Mallorku, závidím Vám!

Patrik

před 6 lety

Moc děkuju, tento měsíc vyrážím a rád použiji Vaše doporučení😁

Veronika Zídková

před 6 lety

Super! To jsem ráda! :)

Kristýna

před 6 lety

Skvělý cestopis! Díky

Veronika Zídková

před 6 lety

Také děkuji :)

Libor_S

před 6 lety

Ahoj, precetl jsem na jeden zatah. Pekne se to cte, takze to precteni ani obdiv nevyzaduje. Urcite lepe vyuzity cas, nez psani diplomky. Ja jsem kdysi prokrastinoval pred zaverecnymi statnicemi na VS a kdyz uz to bylo 2 dny pred nimi docela kriticke, napadlo me, ze pojedu na 3 mesice na Novy Zeland a pak do Australie, coz tehdy nebylo bezne, sam jsem necestoval, nikoho takoveho jsem neznal, cestopisy na netu nebyly. Nekolik hodin jsem misto uceni planoval, statnice dopadly dobre, cesta vyborne, zacal jsem trekovat (i kvuli nedostatku penez) a cestuju a trekuju dodnes (jen teda nespim pod sirakem, ale krome toho ta vase cesta vypada zajimave s ohledem na moznosti dopravy).

Rikal jsem si, ze tam neni fotka obliceje a oni to komari. Camelback jsem nikdy nepouzival. Proc jste si nekoupili dalsi plastovou lahev? Je divne, ze je v zari po sezone. Pri tom je to urcite lepsi cas nez cervenec a srpen kvuli mensimu horku.

Veronika Zídková

před 6 lety

Ahoooj Libore! Moc děkuji, takováhle odezva hodně potěší! Já už taky pomalu začínám přemýšlet, kam vyrazím po státnicích, nehledě na jejich výsledek. :D

Camelback za mě doporučuji. Nebaví mě pořád šahat za sebe pro flašku a hlavně upíjim postupně, jinak bych byla líná pít a pak bych vyhltla litr vody najednou. Vodu jsme kupovali pořád ve flaškách (pítková nám nechutnala a nechtěli jsme mít střevní potíže, i když tam prý moc problémy nejsou, ale v tomhle máme rádi jistotu), takže jsme ve výsledku měli flašky navíc. Ale i když jsme v Solleru doplnili 3l na hlavu, stejně jsme do Llucu došli s vyschlým hrdlem. Jinak doporučujeme určitě jéct mimo sezónu. Byli jsme na konci září a stejně tam bylo nepříjemný vedro.

Šťastnou cestu na trekách!

Libor_S

před 6 lety

Ahoj Veroniko, urcite vyraz na Novy Zeland. To je na treky nejlepsi zeme, i kdyz ne v nasem lete. Treky jsou kazdy odlisny. Ja sel asi 20 vicedennich behem nekolika cest a je jich mnohem vic. Da se jit i Te Araroa od severu k jihu ci naopak. Letenka je drazsi, ale na miste uz je celkem levne pri kombinaci stopu, vareni jidla ze supermarketu a spani v chatach na pulrocni Backcountry Hut Pass za 92 NZD (neplati na nejpopularnejsich trekach, ale jinak na asi 900 chatach ano, na uplnem severu a vetsinou na Te Araroa ale nejsou). Obcas to chce i nejaky hostel, kemp nebo mozna ubytuje i ridic pri stopu. Fotky z posledni cesty, kde ale bylo treku mene, mam tady:

https://www.zonerama.com/liborstein/123337

Na cisteni vody pouzivam Aquasteril Tramp s mensim nez doporucenym davkovanim, tak vydrzi dlouho. Chut vody, ktera je dobra po prevareni, je dobra i s timto.