GRÓNSKO - Ilulissat
Praha - Kodaň - Kangerlussuaq - Ilulissat a cesta domů s polárním sobem v batohu
Cestopis z roku 2024 napsala IvanaBl
Plán: Původní plán (hlavní město Nuuk, přeplavba do Sisimiutu a pak ještě někam dál) jsem z finančních i časových důvodů zavrhla a pro naši první (a zřejmě i poslední) návštěvu Grónska jsem jednoduše zvolila to (z mého pohledu) nejhezčí grónské město: Ilulissat. Jenže let z Kodaně sem byl v červenci 2024 možný pouze přes městečko Kangerlussuaq, protože pouze na 2 letištích v celém Grónsku přistávala velká letadla. (Dnes už je otevřené nové letiště v Nuuku.) A tak strávíme ještě 2 noci v malém grónském městečku s krkolomným názvem, kde kromě letiště vlastně nic není a bude nám muset stačit jen ten pocit: "Já jsem v Grónsku! :)".
Letenky: Kodaň - Ilulissat (s mezipřistáním v Kangerlussuaqu) kupujeme u Air Greenland v srpnu 2023 na červenec 2024 za krásných 12500 Kč. V cíli pak zjišťujeme, že většina cestovatelů z Čech, Slovenska a Polska má letenky za více než 2násobek, koupené třeba 2 měsíce předem u Pelikána, Kiwi apod. Nikdo nám tu naši cenu nevěřil, až nám někdo poradil: "To už nikomu neříkejte, že máte tak levný letenky, já ji taky koupil rok předem a teď radši mlčím." :) Zavazadla vezmeme každý jen 2 příruční, i když v ceně letenek máme i odbavené. Spoj Praha - Kodaň řešíme Ryanairem v akci (800 Kč), kde 2. příruční musíme doplatit.
"A jak jsi sehnala ty levný letenky? Normálně přes Pelikána?" "Ne, normálně u Air Greenland." :)
Příprava: Budeme 250 km severně od polárního kruhu a v Ilulissatu bude polární den. 3 noci a 4 dny v 1 menším grónském městě obklopeném ledovci není složité připravit, zvlášť když budeme zcela ovlivněni počasím. Na mapách Ilulissatu najdu 3 značené traily a pak úžasné (a úžasně drahé) lodní výlety. Jestli bude hezky, na 1 pojedeme! Aspoň uvidíme ledové kry pěkně zblízka. Taky se dočtu, že to, co v Ilulissatu uvidíme, nebude ledovec ani ledové kry. Ledovec je pevninský a ledová kra je placatá. Tedy místní "ledovec" je správně Icefjord a ty veliké odtržené kusy plující fjordem se nazývají Icebergy. A právě Ilulissat Iceberg je jedním z nejúžasnějších fjordů na světě a samotné město je perlou Grónska. Cítím, že jsem zvolila správně. A protože Grónsko je velmi drahé, musíme s sebou vzít i jídlo, tedy skladné a lehké (aby se vešlo do příručáku) a vydatné (návštěva místních restaurací z cenových důvodů nehrozí). Oblečení spíše zimní než letní, mělo by být kolem 5-10°C, může foukat a pršet. Teplejší věci a boty budeme mít (v červenci) na sobě :) Do příručáku se kromě jídla vejde zimní bunda, druhá mikina, tenisky, teplejší legíny, teplé ponožky, čepice, šála, rukavice (jestlipak to vše nakonec použijeme?).
Den 1. - Kodaň
Letíme Ryanairem z Prahy do Kodaně, kde přespíme 1 noc (za 800 Kč/osoba) velmi blízko centra v moderním, čistém hostelu plném mladých lidí z celého světa (ano, jsme tu nejstarší). Je tu i společná, skvěle vybavená kuchyně se střešní terasou plnou zeleně, laviček a s výhledem na město. V přízemí jsou pěkné společné prostory, bar, kulečník, pinec, deskové hry a bar. V čistém pokoji jsme 4, ale naše spolunocležníky jsme vůbec neviděli. Postel s peřinkami je pohodlná, je tu světlo, zásuvka a kapsa na mobil.
Den 2. - Kangerlussuaq
Další den po 4hodinovém letu s Air Greenland (se spoustou jídla i alkoholu) přistáváme ve městečku Kangerlussuaq, které má jen 514 obyvatel. Východně od nás je grónský ledovec, západně fjord. Severní pól je jen 3 hod. letu! Ale tam až jindy. Z letiště jdeme 2 km pěšky do hostelu (spíš ubytovny) pro turisty. Ubytování je hodně jednoduché a drahé zároveň. Grónsko není levná země. Ale nám postel na přespání stačí a kuchyně i společné prostory vypadají dobře.
V hostelu shodíme batohy a jdeme do Grónska! Překvapuje nás jasná obloha a teplota kolem 15°C. Slunce hřeje, nulový vítr. Jsme jen 15 km od největšího pevninského ledovce světa a vyrážíme na Black Ridge Trail. Nic jiného se tu ani dělat nedá. Obdivujeme místní přírodu, místní bahnitou řeku z tajícího ledovce, jezírka, kytičky, hřbitov a...
... a najednou se asi 200 m před námi pase veliký hnědý medvěd! Když nevíte, jak vypadá pižmoň, říkáte tomu chvíli medvěd - než si všimnete, že je hrbatý a nějak moc zarostlý. Chci jít jako vždy blíž, ale přes močál to nejde, a tak "medvěda" pozorujeme jen zdálky. I tak je to nečekaný a skvělý zážitek! Na počest tohoto tvora otevíráme poslední lahvinku Cabernetu z Air Greenland a připíjíme "na pižmoně!"
Až večer si přečtu, že pižmoň je velmi nebezpečné a útočné zvíře a máme se od něj držet co nejdál. Váží kolem 400 kg, má srst až 1 metr dlouhou a když v zimě prší, mokrá srst mu může přimrznout k zemi a pižmoň umrzne! Byl zde na pokraji vyhynutí, ale díky zákonům na jeho ochranu se to změnilo. A až za týden od místního lovce zjistíme, že letošní kvóta na odstřel pižmoňů v Grónsku je 2500 ks! Když pižmoň neumrzne, je zastřelen :(
Grónsko je největší ostrov na světě (25x větší než Česko). 80% jeho plochy pokrývá Grónský ledovec. Grónsko je nejméně zalidněná země světa, žije zde jen 57000 obyvatel.
Pokračujeme v našem prvním grónském trailu. V dálce vidíme Grónský ledovec (splaz Russel Glacier), 2. největší ledovec na světě (po Antarktidě). Zabírá plochu 1,7 mil. km²!
Po návratu z trailu míříme do společné kuchyně. Je velká, čistá, hezká, akorát tu není ani čaj, kafe, cukr, sůl, prostě nic. Všichni cestovatelé kolem nás vypadají spokojeně, většinou vaří (= zalévají horkou vodou nějaký ten pytlík z domova) nebo si povídají s ostatními. Je tu dobrým zvykem, že co komu zbyde před další cestou (domů a nebo dál do Grónska), nechá v lednici s datem a popisem, co to vlastně je. A tak, když máte štěstí, můžete se tu i dobře a zdarma najíst. S námi přiletěla skupina asi 10 Dánů a přivezli si s sebou několik pizz s mletým masem a sýrem. Voněly v celém hostelu a půl jedné pizzy pak s popiskem uložili do lednice. A tak jsme měli k první večeři v Grónsku teplou dánskou pizzu :)
U jídla se nás ptá starší, ukecaná Polka: "A vy bydlíte za kterým závěsem?" Já: "My nemáme závěs. My máme dveře." "Vy máte dveře??" "Jo. A okno." "Okno taky??" Polka uznale: "Hmmm!" :) Náš pokoj s oknem a dveřmi stojí 750 DKK (2625 Kč)/noc. Ostatní "pokoje" mají jen palandy, zatahovací závěs do společné chodby a jsou jen o 50 DKK levnější. Jenže ty 2 pokoje s dveřmi jsou rok dopředu vyprodané podobnými plánovači jako jsem já :)
První noc v Grónsku je zvláštní hlavně proto, že není noc, ale den. Polární den. Před půlnocí jdete spát - slunce svítí, v noci na záchod - slunce svítí, ráno vstanete - a pořád svítí :)
Polární den se nazývá jev, který nastává za hranicí polárního kruhu, kdy po dobu nejméně jednoho dne Slunce nezajde (nezapadne) pod obzor a nenastane noc bez slunečního světla. Opakem polárního dne je polární noc, kdy naopak Slunce nevystoupí nad horizont.
Den 3. - přelet do Ilulissatu
Ráno jdeme pěšky 2 km na letiště v Kangerlussuaqu. Prodávají tu velmi drahé výrobky z pižmoní vlny a tulení srsti, ale dá se tu za rozumné peníze (do 200 Kč) nasnídat. Nastupujeme do malého vrtulového letadla Air Greenland. Na palubě je nás 35 a máme jen 1 letušku, ale stihne nám za 45minutový let roznést i vodu a kafe. Výhledy úžasné, chvíli letíme jen 2000 m nad zemí.
Z letiště v Ilulissatu jdeme 5,5 km pěšky do centra. Cestou vidíme první led na otevřeném moři a potkáváme první Grónské psy. Vypadají nebezpečně, skáčou a štěkají na nás, naštěstí jsou přivázaní řetězy. Jsou silní a mají velmi hustou srst - jejich vzhled odpovídá zdejším drsným podmínkám. Navštěvujeme hřbitov v Ilulissatu. Květiny jsou tu všechny umělé a přivázané nebo přibité. Míjíme hotel, kde pokoj (říkají mu kabina) s výhledem na fjord stojí 16000 Kč/noc. Přicházíme do Ilulissatu, 3. největšího města Grónska s 5000 obyvateli. Město Ilulissat založil v roce 1741 Jakub Severín - potomek českých přistěhovalců. A právě odsud údajně pochází ledovec, do kterého narazil Titanik. Místní ledovcový fjord je od roku 2004 součástí UNESCO.
Přicházíme k Bentově domku. Je odemčený a uvnitř nikdo není. Všechny domy ve městě jsou si podobné - jednoduché, barevné, dřevěné, na kůlech, některé mají i terasy jako Bentův a pěkný výhled na fjord.
Zujeme se, sedneme si do společné, krásně uklizené a vybavené kuchyně, uvaříme si kafe a čaj a kocháme se výhledem. Po chvíli přichází pár v našem věku a říká: "Ahoj, ty budeš Ivana." :) Jsou to naši sousedé, Bent jim o nás řekl. Můžeme si vybrat ze 2 volných pokojů, volíme ten s výhledem na fjord (a sluncem svítícím přímo do postele celou noc). Pokojíček je útulný a čistý a já ho zase trochu přestavuji :)
Tady v Grónsku ale není v ubytování tak podstatný výhled nebo terasa jako obsah lednice :) A ta u Benta je plná jídla! A na ní stojí nutella, spousta müssli, toastový chléb, na stole máme ovoce. Jídlo je v Grónsku velmi drahé, všichni si tu sami vaří a ještě hlavně to, co si dovezou z domova. U Benta je ale spousta jídla v ceně pobytu. V kuchyni je myčka, kávovar, toustovač, spousta koření a také těstoviny, rýže a plno nových instantních polévek i konzerv, které tu nechali cestovatelé před námi. Káva a čaj je k dispozici neomezeně.
Z Ilulissatu vedou 3 dobře značené traily, ale dá se tu chodit kamkoliv a mnohem dál. Spát se dá kdekoliv venku zdarma. Žlutý trail vede kolem pobřeží, červený vnitrozemím. Modrý trail je nejdelší a nejhezčí a začíná kousek od Bentova domu. Všude cestou jsou vyhlídky, lavičky a dalekohledy zdarma. Dnes procházíme žlutý trail, který vede i podél Ilulissat Icefjordu. Ročně se z něj odtrhne (správně otelí) přes 35 km³ ledu. Pořád zastavujeme, kocháme se, zacházíme si a fotíme, je nádherné počasí a 3 km jdeme nakonec několik hodin :)
Následuje první nákup a první pozdní oběd v Grónsku. Na radu Čechů kupujeme výborný místní salát (lososové rolky, krevety, kaviár, karbanátek, vejce, pomeranč, rajčata, chřest, máslo, bageta) jen za 39 DKK (krát 3,5) a v akci 5 místních malých piv za 100 DKK (normálně stojí jedno 35 DKK). Jenže já piva vybírala podle obrázků zvířátek a to byla chyba. Můj oblíbený pižmoň má jen 5% alkoholu a polární zajíc (kterého nemáme) 7%!
V obchodech v Grónsku je dobrým zvykem, že vyprodávají jídlo, kterému končí trvanlivost. Začnou na slevě kolem 50% a cenu dál snižují, jak se blíží konec spotřeby. Dá se tu koupit chleba i za 10 DKK, my koupili velký pytlík sušeného ovoce za 10 DKK (z původních 75 DKK). Úplně prošlé jídlo prý dávají zdarma, stačí se zeptat. Mají tu ale i čerstvá, teplá, balená jídla: kousky pizzy nebo párky v rohlíku za 10 DKK (35 Kč). U nás by to stálo víc.
"Večer" se nám nechce spát (furt to svítí), před půlnocí jdeme na procházku k místnímu kostelu. "V noci" je tu neuvěřitelné ticho a klid, jen občas je v dálce slyšet praskání ledu. Z toho věčného světla jsem zmatená, ani netuším, kolik je zrovna hodin a je mi hloupé chodit "tak brzy" spát. Tady ani nemůžete dětem říct "do tmy doma", to by přišly za 3 měsíce :) V jednu ráno nám slunce svítí přímo do postele, ale Bent má dokonalé zatemňovací rolety, dokonce zdvojené a navíc závěsy. S Čechy od vedle si místo "tak dobrou noc" říkáme "tak dobrý den" :)
Den 4. - Ilulissat
Na modrém trailu je malá, útulná hospůdka s výhledem na moře. Sklenka vína za 120 DKK (420 Kč), pivo 0,33 za 75 DKK (260 Kč), ale neomezené posezení v kožešinách s výhledem je zdarma :) a k pití máme Bentův čaj.
Na modrém trailu je i pláž, tak se chvíli opaluju a Luky svlíká. Nakonec v ledové vodě vydrží asi 10 sekund a jen po kolena :)
Pejsci mají teď taky dovolenou. Už se těší na říjen. Grónský pes se používá jako tažný pes nebo pro lov ledních medvědů a tuleňů. Řadí se mezi primitivní plemena. Prakticky zná jen povel "běž" a zastavit se musí brzdou na saních. Psi se tu nesmí krmit ani hladit. Dodržujeme jen to první.
Říká se, že v Grónsku mají také 4 roční období: zimu, červen, červenec a srpen. Vsadili jsme na jistotu a máme pořád jasno a teplo. Zimní bundy nepoužijeme, dnes je 15 stupňů ve stínu. Bent je pořád zpocený a nadává na horko :)
Den 5. - na lodi s Bentem
Náš pan domácí je moc hodný. Kromě toho, že neustále doplňuje naši lednici, nám nabízí i soukromý výlet svojí lodí. Z jeho letáčku na stole vybírám ten nejlevnější a nejkratší (2 hod.) na icebergy (= plovoucí ledové kry) za 500 DKK/osoba a smutně koukám na sousední fotku velryby s vodotryskem na zádech a 3hodinový výlet za 700 DKK. Jsem optimista, ale v tomto případě tuším, že bychom nejspíš žádnou neviděli, protože naši sousedé Češi jeli včera na velryby s místní agenturou (a 30 lidmi na palubě) za 1000 DKK/osoba, na lodi jim byla strašná zima a za 2 hodiny neviděli ani jednu :( Ale to, že uvidíme icebergy, je prostě jistota. Bent na můj skromný výběr říká: "Já to spojím. Icebergy a velryby." Já nadšeně: "OK, a jaká bude cena?" A Bent: "No, 500 DKK." Tak jo! Cena 2x nižší a výlet o hodinu delší než s místními agenturami a ještě nás Bent svým autem doveze do přístavu a na lodi nám zdarma půjčí slušivé rybářské kombinézy velikosti XXL :) Tankujeme a vyrážíme na moře. Od začátku se na lodi cítíme skvěle! Jsme tu jen my 3, sedíme nebo stojíme, kde chceme, výhled bomba, ani dýchat nemůžu a z té nádhery kolem se mi třese hlas. Máme rádi rychlou jízdu a tak člun skáče mezi ledy, občas o nějaký kus zavadí dnem nebo motorem, to se pak ozve takový ten strašidelný zvuk jako na Titaniku, ale Bent je v klidu, tak se taky nebojíme, no a v těch kombinézách je krásně teploučko :)
7/8 icebergu je pod hladinou vody. Až tady pořádně pochopím rčení "je to jen špička ledovce" = problém může být buď podstatně větší a nebo i úplně jiný, než se ve skutečnosti zdá nebo než je vidět. Každý kus ledu je originální umělecké dílo. Bohužel jen dočasné. A když se tyto veliké kusy ledu rozlomí, změní své těžiště a často se otočí o 180 stupňů. I to jsme tu 2x viděli. Na moři je klid, slyšíme jen racky a občas rány z odlamujícího se ledu. Chvílemi jedeme až 40 km/hod.
Asi za hodinu a půl zastavujeme někde daleko od Ilulissatu. Bent vyndává dalekohled a vyhlíží velryby. Tak tohle známe moc dobře :) Dělá, že je hledá a pak řekne, že tu dnes nejsou. Trvá to dlouhé minuty, pořád někam popojíždíme, ale na lodi je moc hezky. Pozoruji Benta. Usmívá se a vypadá tak odhodlaně, dalekohledem trpělivě pozoruje okolí a najednou mi dojde, že on opravdu věří, že je najde! A ten jeho optimismus se přenese i na mě a taky začnu vyhlížet velryby, i když nevím, jak se to dělá. Ale Bent to ví. Narodil se tu, celý život tu žije a jestli tu dnes nějaká velryba je, on ji najde!
A taky že jo! Nejdřív vidíme v dálce 2 menší druhy velryb a pak se kus od nás objeví něco obrovského! Na hlavě to má podivné výrůstky jako nějaký obří krokodýl a hned, jak se tento zvláštní tvor vynoří, vyfoukne obrovské množství vzduchu z plic, zní to jako funění a dunění z nějakého potrubí, a objeví se několikametrový vodotrysk! Stojím na lodi s otevřenou pusou, Bent je taky nadšený, oznamuje nám, že je to keporkak a máme štěstí, tenhle je opravdu velký, má asi 15 metrů a váží asi 30 tun! Zezadu krásně vidíme jeho velmi dlouhé hrudní ploutve, to jsem netušila, že je velryba tak široká! Brzy zjistíme, že velryby se hledají spíš ušima. Náš keporkak se vynoří a zafuní vždy někde úplně jinde, než čekáme. Nejedeme moc blízko, nechceme ho na jeho území obtěžovat, ale zdá se, že mu vůbec nevadíme. Spíš to vypadá, že si s námi hraje na schovávanou a baví ho to. A nás taky :)
Výlet je už teď delší než jeho prodloužení o velryby, ale Bent nám chce ještě ukázat rybářskou osadu Oqaatsut, kam se dá dojít i pěšky z Ilulissatu (22 km). Naši čeští sousedé sem jeli právě dnes lodí s agenturou na celodenní výlet za 1000 DKK/osoba (3500 Kč). Sami uznali, že je to drahé, ale jsou tu jednou za život a v ceně mají i oběd :) Ve skutečnosti je pak do Oqaatsutu přivezla loď z Ilulissatu za 25 minut a za 5 hodin se pro ně vrátila. Problém je, že v osadě neměli za hodinu co dělat. Je tu jen pár domů, kostel, který funguje zároveň jako škola a žije zde jen asi 30 obyvatel. Ale slíbený oběd dostali. Studený. Plátky lososa, halibuta, mističku krevet a chleba.
Odpoledne nás Bent odveze autem k sobě domů, obědváme, hledám informace o keporkakovi, vyprávíme zážitky 4 spolubydlícím Polkám (Češi jsou ještě v Oqaatsutu). Litují, že nejely s Bentem, ale mají číst hodnocení na bookingu a věděly by :) Slunce pořád svítí, je škoda polární den trávit doma. Jdeme na trail:
Grónské děti jsou jak z divokých vajec. Pořád běhají, skáčou přes skály, lezou na zábradlí, ničeho se nebojí. A pak potkáváme expediční výpravu. Kdo by nechtěl být členem opravdové arktické expedice? :) To se pohybujete po Ilulissatu v červenci v 15 °C v teplé zimní červené bundě s nápisem "EXPEDICE" přes celá záda, s nafukovací vestou připevněnou v límci bundy, s píšťalkou a světlicí. Na sobě máte nejlépe tulení čepici a palčáky, horolezecké brýle, návleky do sněhu a v rukou profi foťák, případně stativ. Samozřejmě s vámi jde průvodce, který je (zřejmě pro případ laviny :) ) navíc vybaven lany a věcmi na lezení. Takto pochodujete s dalšími 100 lidmi z vaší lodi, tváříte se důležitě ("expedice"!), nikoho nezdravíte, vzájemně na sebe čekáte, aby se někdo na extrémně dobře značeném trailu neztratil. Tyto expedice začínají v Reykjavíku a stojí od 20000 USD/osoba.
Celkem jsme za 4 dny v Ilulissatu nachodili 70 km. Myslím, že 3 noci jsou tu tak akorát, více dní už tu není co dělat, leda jet na celodenní výlet do Oqaatsutu :) Tím, jak stále svítí slunce, se i po výletu lodí stejně vydáte na trail a protože je polární den, klidně na něj můžete vyrazit i v 10 večer. Nikam nespěcháte, nemusíte brzy vstávat ani jít spát, čas tu prostě neřešíte.
Den 6. - přelet do Kangerlussuaqu
Přelet z Ilulissatu do Kangerlussuaqu. Je nás v letadle jen 22, letuška zase stihne vše sama a ještě se každého z nás zeptá, odkud je a jak se mu v Grónsku líbí. Zjišťujeme, že v případě havárie letadla s sebou vezeme i stany, polární oblečky, jídlo a pro případ přežití si každý rozebere i vlastní sedadlo! :)
Nejlepší zážitky jsou zadarmo. Nenajdete je v 5* hotelích. Potkáte je, když je vůbec nečekáte, když jste utahaní nebo naštvaní a pak se "TO" stane. Nedá se to naplánovat. Najednou něco zahlédnete (pižmoň) nebo za vámi někdo cizí v kuchyni v Kangerlussuaqu přijde a na něco se česky zeptá:
"Zdravím, jen se chci zeptat, jak dlouho tady budete?" Já: "Zítra v poledne letíme domů." "Aha, tak to nic." A sympatický chlapík se chystá odejít. Zbystřím: "Proč? Něco jste potřeboval?" "Ale ne, jen jsem myslel, že vám dám soba." !!?? Okamžitě se proberu! "Soba??" "No jo, steaky z polárního soba, potřebuju vyprázdnit mrazák. Ale už je nestihnete udělat." Doteď jsem netušila, jak strašně moc chci ochutnat soba! Rychle odpovídám: "Určitě stihneme, my si dáme soba k snídani" :) Dohodnuto, chlapík jde porcovat soba, říká, že má celou nohu už od včera lehce rozmrzlou.
Mezitím si povídáme s učitelkou ze soukromé umělecké školy v Krakowě. Máme se od ní co učit. Cestuje sama po celém světě, umí (na rozdíl od nás) velmi dobře anglicky, ale když se to hodí, dělá, že nerozumí ani slovo :) A když se před letištěm v Ilulissatu ptal řidič autobusu všech, co právě přistáli: "Hotel Arctic?", ona se usmívala a kývala, samotná, starší, silnější paní, kdo by jí nevěřil, že tam nemá zaplacený pokoj? :) A tak jela zdarma do hotelu Arctic (a my amatéři šli do Ilulissatu 6 km pěšky), tam si dala zavazadlo do storage roomu, že se ubytuje později a šla se podívat na terasu, kde se zrovna pro hosty podávala káva a něco lehkého k jídlu. Najedla se, napila, pokochala výhledem, pak přes recepci vyzvedla batoh a odešla 300 m do svého 3x levnějšího ubytování. Tahle žena je mnohem drzejší než většina českých cestovatelů :) A podobné příběhy má z Madagaskaru a dalších zemí.
A už se vrací náš lovec snad s kilem mraženého zabaleného soba. Moc děkujeme a zjišťujeme, s kým máme tu čest. Tento Čech žije v Kangerlussuaqu už 10 let a živí se tu jako lovec a opravář. Ptáme se tedy na lov zvířat. Povoleno lovit je tu vše. Letošní kvóty na odstřel jsou: 4600 polárních sobů, 2500 pižmoňů (on jich zabil 400 za 10 let), tuleně snad ani nepočítají (i když maso mají hnusné) a letos v Grónsku zabili zatím 18 velryb :( Maso z těch větších přitom vůbec není dobré.
Náš lovec tu má zrovna syna a taky mu dává maso a do toho spěchá na rande, ale dozvěděli jsme se od něj za 15 minut o Grónsku a lidech tady víc než za celý pobyt. Třeba, že ještě 1 Čech žije už několik let v Sisimiutu nebo že letos v zimě tu měli -44 °C! A taky, že Gróňané jsou velmi líní, nic neumí, ani se nic učit nechtějí, není na ně spoleh, moc neuklízí, jsou to flegmatici, ale milují alkohol a cigarety. Každý měsíc čekají na dávky z Dánska, které pak utratí hlavně za tyto neřesti. A když se jim doma něco rozbije, nahlásí to na grónský úřad, ten to nahlásí do Dánska a buď jim to Dánové přijedou opravit nebo jim pošlou náhradní díly. A tak tu náš lovec dělá i opraváře čehokoliv. Umí to se dřevem, opravuje i střechy, cokoliv.
Potvrdilo se nám, co jsme za 4 dny v Ilulissatu viděli a tušili. Spousta domů bez základní údržby, často i s vymlácenými okny nebo rozbitými vchodovými dveřmi. Před domy, obchody i na silnicích je pohozené úplně vše - koloběžky, kola i kočárky v různém stavu, bedny, dráty, krabice, plasty, zničené nebo staré a nepotřebné věci. I před Bentovým domem jsme se 4 dny dívali na roztrhané kartony. Grónsko je dotováno Dánskem. Gróňané toho využívají, moc nepracují a žijí z dávek. Eskymáky jsme si představovali úplně jinak. Oproti Islandu, kde se prakticky nepije a nekouří, jsme tady potkávali i v poledne opilé Gróňany s lahví tvrdého alkoholu v ruce, na silnicích je ve dne i v noci musí objíždět. Ženy drží většinou v jedné ruce dítě a ve 2. cigaretu. Děti se tu cpou hlavně cukry a chipsy a podle toho taky vypadají. Gróňané chtějí být samostatní, ale s tímto jejich přístupem je to prakticky nemožné. A ti jejich psi? Jsou přivázaní 4 měsíce na 1 řetězu bez procházky, bez umytí, bez úklidu jejich exkrementů. Jsou velmi špinaví a smradlaví. Možná i proto se nemají hladit.
Český lovec nám předává svůj úlovek a radí, jak se o soba cestou starat, aby vydržel až do Prahy :)
Den 7. a 8. - cesta domů s polárním sobem v batohu
Cestování s Air Greenland je zábava i adrenalin. Dnes se 2 malá letadla po startu vrátila. Jedno kvůli kouři z motoru a ve druhém někdo zkolaboval. Na letišti v Kangerlussuaqu se tak hromadí lidi a dochází letadla. Mnoha lidem odsunuli let na další den, dostali zdarma hotel a jídlo. My letíme do Kodaně na čas. Z Airbusu A330-800 si užíváme poslední pohled na Grónský ledovec.
Trochu jsme se báli stavu soba po převozu a taky jeho chutě. Letěl s námi v batůžku zabalený v dece, přespal s námi v hostelu v Dánsku, pokračoval Ryanairem do Prahy a za těch 30 hodin krásně rozmrznul. A tak jsme po 7 dnech jedli konečně pořádný kus masa a ještě grónského a sobího, uloveného Čechem :) Polární sob má vážně vynikající a jemné maso!
Náklady pro jednoho v červenci 2024: letenka Air Greenland 12500 Kč, letenka Ryanair 800 Kč, ubytování 2x Kodaň 1600 Kč, ubytování 5x Grónsko 8000 Kč, výlet na velryby 500 DKK, jídlo a pivo 300 Kč, doprava 0 Kč (100% pěšky). Celkem: 24950 Kč.
Ubytování u Benta (Ilulissat Apartment): https://www.google.com/maps/plac...FQAw%3D%3D
Na lodi s Bentem: https://www.youtube.com/watch?v=qwWKvgpQsfc
Jak se ti cestopis líbil?
IvanaBl procestovala 89 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Diky za skvely cestopis a super fotky! Byl jsem tam pred 10ti lety na prelomu zari/rijen a musim rict, ze dle tvych fotek je to teda brutalni zmena klimatu...Kdyz jsem tam byl ja, tak tam byly ledovce jak panelaky a skoro cela cast oceanu v oblasti zamrzla.
Diky za skvely cestopis a super fotky! Byl jsem tam pred 10ti lety na prelomu zari/rijen a musim rict, ze dle tvych fotek je to teda brutalni zmena klimatu...Kdyz jsem tam byl ja, tak tam byly ledovce jak panelaky a skoro cela cast oceanu v oblasti zamrzla.
Minuly rok v květnu jsem opravdu viděl to co popisuješ, letos v srpnu byli ledovce o poznání menší.. v Kangerlussuaq jsme chodili v tričku.
V Kangerlussuaq mimo Black ridge doporučuji hlavně cestu na Suger Loaf a vodopády za ní.
Minuly rok v květnu jsem opravdu viděl to co popisuješ, letos v srpnu byli ledovce o poznání menší.. v Kangerlussuaq jsme chodili v tričku.
V Kangerlussuaq mimo Black ridge doporučuji hlavně cestu na Suger Loaf a vodopády za ní.
Vďaka za ďalší skvelý cestopis 👍 prečítané na jeden záťah 🙂
Vďaka za ďalší skvelý cestopis 👍 prečítané na jeden záťah 🙂