Grossglockner , SellaRonda, Passo dello Stelvio
Vyšlápnout si na kole tyto tři destinace v průběhu jednoho týdne je velkou výzvou pro čerstvé důchodce
Cestopis z roku 2020 napsal Jaromír Volavý
Pomalu člověk zraje do věku, kdy již nemá možnost volby. Když neudělá velké věci hned, tak už je neudělá nikdy.
Myšlenka této brutální cyklistické vyjížďky do alpských kopců mě napadla ve vlaku uhánějícím z Rijeky do Brna po vydařeném šestidenním výletu na kole k Jadranu. Původně jsem plánoval jen to Stelvio, jako tréning na Haleakalu na Maui. Člověk míní a Covid mění. Condor zrušil lety na Hawai a do deseti dnů jsem měl s německou precizností peníze za letenky zpátky na účtě. Takže kombinace těchto kultovních cyklistických výšlapů v Alpách byla na stole. Koncepce se nakonec realizovala, jako výlet dvou důchodců, kteří vyrazili v autech postupně na všechna tři místa a tam uskutečnili v rámci jednoho týdne všechny tyto kultovní etapy na kole. Každý měl svou dodávku, kde i bydlel a měl zásoby jídla, vody a hlavně piva.
Plán cesty
Duchna A
Duchna B
Datum odjezdu byl stanoven na 15. srpna s ohledem na to, že v Passo dello Stelvio bývá v září riziko sněhových přeháněk. Nakonec jsem si dal sraz s parťákem ve Ferleitenu, kam jsem přijel již v pátek 14.9. Ráno v sobotu jsem si řekl, že než přijede parťák, tak si jen tréningově vyjedu pár kilometrů nahoru, než začne pršet. Počasí bylo jaksi nestabilní a pořád se kupily mraky v údolí. Jak jsem tak šlapal do kopce, ani jsem nevnímal čas a najednou jsem byl nahoře na odbočce k Edelweissspitze. Viditelnost kolem padesáti metrů, ale když už jsem byl až tam, tak jsem to vzal až na vrchol. Nahoře jsem byl v úplné mlze, když mi zavolal parťák, že právě dorazil a že teda taky pojede nahoru. Nějak jsme se cestou minuli, ale večer jsme se domluvili, že to dáme v neděli ještě jednou.
Mýtnice ve Ferleitenu
První zkouška nového expedičního speciálu
Ráno vypadalo nepřívětivě
Nahoře se kupily mraky
začalo jít do tuhýho
Na vrcholu už bylo vidět jen na pár metrů
Neděle ráno azuro, bezvětří a vynikající viditelnost. Nastoupili jsme hned po snídani v 7,00. Jeli jsme výletním tempem těch 15 km do 12% stoupání se závěrečnou prémií 1,8 km stoupání 16%. Za 3 hodiny jsme byli na parkovišti Edelweisspitze. Vypili jsme vrcholové pivo a hurá sjezdem dolů.
Nedělní ráno
Krásný počasí, jak na objednávku
Tak dnes znovu a na ostro
Občas nějaký mráček
Serpentýny pod křižovatkou
Stále do kopce
Začátek sjezdu pozvolna v hustým provozu
Dolů jsme jeli šusem a brzdy před zatáčkami jen hořely
Cesta dolů trvala 20 minut a někde jsme se řítili i 90km/h
Za sobotu a neděli 2 x Grossglockner, to je dobrej začátek. Dali jsme pár plechovek Radegastu do horské bystřiny k chlazení na večer. Zašli jsme ještě procházkou k nedalekému vodopádu a dali koupel v horské bystřině. V pondělí ráno nás čeká přejezd do Italského Canazei, odkud vyrazíme na 60 km horskou etapu Sella Ronda.
Ferleiten
Horská bystřina 4°C osvěží
Nedaleký vodopád při odpoledním výletu
Kousek od našich aut chovali lamy
Pitný režim je dodržen
Naše auta ve vlaku cestou do Itálie
Pondělní přesun do Italského střediska Canazei proběhl za deštivého počasí, ale to nám nevadilo, jelikož jsme jeli auty a dokonce i vlakem, tunelem skrze Alpy. Na přeplněném parkovišti v Canazei se nám podařilo zaparkovat svoje auta vedle sebe a k tomu ještě vedle parádního stolu s lavicemi. Jenom ten inzerovanej záchod v aplikaci park4night jsme za celý 3 dny nenašli. V úterý jsme už byli natolik odpočatí, že jsme absolvovali malou projížďku k nedalekému Lago di Fedaia. Počasí se začalo opět lepšit a my jsme byli připraveni na středeční zdolání etapy 60 km s převýšením 2138m do kopce, známou jako Sella Ronda .
Poslední dvě místa a vedle sebe
V Canazei na nás čekalo k zdolání plno vrcholů na trase Sella Ronda
Sella Ronda
Cestou k jezeru
Vodopád vedle silnice
Lago di Fedaia
Středa 19.8. počasí v nejvyšším stupni azura a ráno v 7,00 po snídani začíná výšlap z Canazei do Passo Pordoi. Taková ranní zahřívačka 12km 10% stoupání do kopce a prvních výškových 800m. Opravdu nádherný počasí pro cyklisty, občas sem, tam přívětivý stín malého obláčku a teplota tak akorát. Někdy se to prostě sejde v ideální konfiguraci. V Passo Pordoi začíná náš okruh proti směru hodinových ručiček - Sella Ronda - se třemi údolími a třemi vrcholovými prémiemi. Sjezd do Arabby nás během patnácti minut připraví o 620 výškových metrů. Šlapeme mírným tempem, jelikož dnes to bude opravdu náročná etapa. Kopce střídají sjezdy do údolí a příroda je velice rozmanitá. Těch 60km nám v tom horským terénu zabralo celej den, ale stálo to za to. V zimě se dá Sella Ronda objet na lyžích, jelikož je tu plno na sebe navazujících lanovek z horských středisek.
Brzo ráno jedeme do kopce
Cesta do Passo Pordoi
Začíná den
První kopec za námi
A už jsme zase v údolí Arabba
Hotely jsou kvůli Covidu prázdné
Panoramatický záběr
A je to tady, základní motiv naší alpské cesty - Passo dello Stelvio - část etapy Giro d´Italia. Je čtvrtek 20.8. a my vyrážíme ráno po snídani do poslední destinace naší cesty. Z Canazei je to autem pouhých 150 km. Vyjeli jsme auty až na horní parkoviště, jen kousek od pátečního dojezdu závěrečné etapy a tam jsme rozbili tábor. Jelikož bylo poledne, tak jsme se jeli na kole podívat na druhou stranu do nedalekého Švýcarska. K večeru se ochlazuje a to je dobrá zpráva pro naše poslední zásoby piv. Dvě moje Plzně a dva Svijanští rytíři se už nedožili pátečního rána. To ráno bylo nádherný a při otevření zadních dveří dodávky se mi naskytl úchvatný pohled na východ slunce a válející se mraky v údolí. Dali jsme vydatnou snídani a po krátké chvíli jsme na kolech fičeli v serpentýnách 25km do údolí. Za půl hodiny jsme byli v Pratu u šílenýho umělce, kde naše cesta na vrchol začala. Auta jsou na kopci, nahoře a my víme, že nám nic jiného nezbývá, než tam pro ně dojet na kole. Už po pár kilometrech jsme se převlékli ze sjezdového oděvu a pokračovali výletním tempem k vrcholu. V polovině cesty jsme dali svačinu, naplnili bidony pramenitou vodou a zdolali 28 zatáček malebného údolí vedoucího k vrcholu. V poledne jsme nahoře a dáváme si vrcholový škopek v místní restauraci. Za 2 hodiny se balíme a odjíždíme směr noční koupel v jezeru Mondsee, abychom v sobotu ráno pokračovali domů. Splnili jsme plán na 120%, jalikož původně měl být Grossglockner jen jeden. Myslím si, že tímto jsme tohle STK prošli bez zápisu do protokolu závad.
Po příjezdu jsme sedli na kola a jeli do Švýcarska na druhou stranu
Horní parkoviště Passo dello Stelvio
A jsme tady
Kousek od parkoviště je vrchol
Passo dello Stelvio
Sjeli jsme na druhou stranu
Tempo bylo svižné
Někde jsem viděl video, jak jedou dva cyklisti po rovině s větrem v zádech a takto ujedou za 5 dní 1500 km. Byla to jízda Patagonií v období sezónních silných větrů, vanoucích ze severu na jih. Zpět na sever se pak jede vlakem. To by nemusel být špatný nápad. Budu o tom přemýšlet. V Patagonii jsem ještě nebyl.
Jak se ti cestopis líbil?
Jaromír Volavý procestoval 75 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Chlapi, absolutní respekt! A inspirace na důchod... :)
Chlapi, absolutní respekt! A inspirace na důchod... :)
"...v Canazei nás čekalo zdolání plno vrcholů na trase Sella Ronda"...🍸🔝😁😁
Opět klasika, u které prostě JEN NECHÁPU.. 😲
Jinak Patagonie zní jako výzva!!
Mimochodem Ohňová země je jeden z mých dětských snů 😊 ...tak doufám, že se tam prostřednictvím FB příběhů kouknu!!
"...v Canazei nás čekalo zdolání plno vrcholů na trase Sella Ronda"...🍸🔝😁😁
Opět klasika, u které prostě JEN NECHÁPU.. 😲
Jinak Patagonie zní jako výzva!!
Mimochodem Ohňová země je jeden z mých dětských snů 😊 ...tak doufám, že se tam prostřednictvím FB příběhů kouknu!!
Blahopřeji ke skvělému výkonu. Musím se přiznat, že jsem GG nedal, dojel jsem na Alpine Naturschau, tam jsem si bohužel dal oběd a následně vytuhnul... takže pod dojmem tohoto cestopisu to zřejmě budu muset zkusit ještě jednou.
Blahopřeji ke skvělému výkonu. Musím se přiznat, že jsem GG nedal, dojel jsem na Alpine Naturschau, tam jsem si bohužel dal oběd a následně vytuhnul... takže pod dojmem tohoto cestopisu to zřejmě budu muset zkusit ještě jednou.